F1 2013 - z nedostatku jiných her na tohle téma - je dobrá věc... Dlouhodobě jde ale o to, že Codemasters nemají koule udělat něco nezapomenutelného a bezva. Nemají koule udělat příběhově silnou, byť třeba částečně předskriptovanou, hru např. ze 70. nebo 80. let, kdy by hráče, dejme tomu, a je to jen příklad, který mě jednou napad před spaním v posteli, posadili do slušného vozu ale za blbé situace, kdy závodník před ním, třeba týmová dvojka, uhořel nebo byl dekapitován při poslední Grand Prix, a musel tak podpořit ve zbytku šampionátu týmovou jedničku ve hře o "Scudetto", nebo, alternativně, sbírat rivalům body tak, aby uhynulý jezdec získal mistra in memoriam... Přičemž by se jednalo o takový dílčí příběhový goal, který by odrazil hráče do další sezony, v níž by už mohl jet sám na sebe, vyjednat si lepší smlouvu v týmu, co jde nahoru nebo tak něco. Jinými slovy, očekávám, že jednou dostanu pod pracky hru, která se bude kvalitně inspirovat reálnými událostmi z podniků F1, nebude se zabývat kvadrilionem redundandních módů a banalitek a prozkoumá duši jezdce a závodů do hloubky, místo aby na mě křičela WELCOME TO F1 2014!

Možná by se ale PR maník takového studia omezil na suchý statement, že Ještěr je píča, že by se něco tak kulervoucího davu nikdy neprodalo.

Každopádně to nic nemění na tom, že F1 2013 nemá ani jednu kouli, ba dokonce možná nemá ani pytel; zůstává tak lacinou jednohubkou, jednookým mezi slepými.

Pozn. hra sice disponuje jistým retro modem, a určitě se tím v PR i masitě chlubila. Jelikož ale vzali 4 starší tratě, pár legendárních vozů a několik legendárních, mrtvých, klinicky mrtvých i živých pilotů, a nastrkali je víceméně halabala do těch aut, přejdu to radši lakonickým "OMG".


DODATEK 10/2014: z nedostatku jiných her na tohle téma jsem se rozhodl podrobněji zaměřit na kariérní větev, poštelovat auta/nastavení a musím pozitivně zkonstatovat, že je v závodním režimu zač chválit. Hra výborně (!) simuluje některé (ne)milé aspekty, jako jsou proměnlivé podmínky, závodní strategie, degradace gum a celkově se relativně chová jako spořádaný simulátor - vzdor některým nevychytávkám a nešvarům, jako je moji brzdnou stopu nerespektující AI, nebo až příliš náladoví komisaři. Chybí také vážnější nehody (ťukance a výlety do kačírku přítomny jsou) a Safety Car.

Jednou jsem si takhle do GP Kanady vyjel z Pole position, kdy mi 25 kol z 35 moc hezky brzdili závodní pole střídavě Massa a Rosberg, načež začalo nevinně kipat v jedné koncové zatáčce, aby se kolem 30. kola rozpršelo nafestovku, pročež jsem zajel pro intermediates o kolo dříve, než soupeři, takže jsem si jich pár dal jak palačinku. Ve 33. kole z 35. se nicméně karta slušně obrátila, protože ty zmrdky si zajely rovnou pro wety, a málem mě nakonec ještě udělal Hambáč s Meďourem :)

Čiliasitak, má hlavní výtka, týkající se neochoty nebo neodvahy vydat něco special, extra a cool, nějaké Rivaly na PC, samozřejmě pořád platí, a klidně se ujmu i scénáře :)

"Vážení a milí hráči, berte to tak, že Aliens jsou odpočinkové téma. Buďte rádi, že je to na pokračování, jsou tam vetřelci a hejbe se to."

Kvalita této hry je nízká jako krevní tlak umírajícího osmdesátníka. Zdráhám se uvěřit tomu, že jsem v roce 2008 napsal jakési preview, aby o pět let později porodili takové lambrusco. Existuje mrda děl s tématem vetřelce, disponujících pořádným vizuálem, nápady, vizí, atmosférou, ale tohle není ten případ. Dokonce jsem přestal mít chuť pustit si na doléčení film Aliens.

Když už jsem s brbláním vyplázl takový nekřesťanský děngy za grafárnu, chtěl jsem ji donutit, aby si z něčeho nadělala do ponožek. Budiž tedy Crysis 3! Krocení proběhlo nečekaně snadno, u mě, osoby oplývající neskutečným talentem vybrat si skutečně provarovou grafárnu, co za tři neděle nebude stíhat, takový nezvyk! A také pochvala německým arabášům za optimalizaci (více dnes chváleni nebudou).

Jak už to tak u Cryteku bývá, Crysis je pozoruhodnou směsicí geniality a debility. Oceňuji i architekturu a level design, a že sušácky navržené mise přišly až ve druhé polovině... I když nepotřebuji ve hrách roboty a nanokraviny ani atomové paprskomety, uznávám Far Cry/Crysis jako určitý fenomén, na němž je vidět upřímná snaha autorů poladit poslední díl trilogie důstojně a "k dokonalosti". Gameplay ale zůstává nevyrovnanej a spíše průměrnej. I když běh už nežere nanoenergii, furt je to pomalý. Pod tíhou tří prdelí možností obleku a zbraní apod. je hra taková upachtěná a kostrbatá a já nejsem nějakej geek, který to bude postupně zdolávat na všechny obtížnosti, aby všechny ty hovadiny postupně dostal do ruky. Crysis - grafické hody a herní porody.

Jsem zastáncem jednoduchosti a volnosti a zcela mi neimponuje, když mám 99% času někoho v uchu na vysílačce. Far Cry, na úkor o něco méně bystrozrakých enemáků, nemělo neviditelnost ani polonesmrtelnost a hrálo se tuze dobře a řádově lépe, než tato překombinovanost, většinu času jsem trávil v jungli sám na vlastní pěst a nikdo mi nechodil v jednom kuse přebalovat plíny (nebo naopak). V Crysis 3, podle mě, zábava umírá společně s posledním odkráglovaným lidským protivníkem. Co se týče příběhu, tak ten z Far Cry 3 byl vedle Crysis úplnou horskou dráhou emocí v kvalitě shakespearovských proporcí, a kdybych býval věděl, co přijde, tak bych si FC3 i vč. toho repetetivního běhání kolem býval víc užil, protože ve trojce totiž tragicky nefungují emoce ani zvědavost a chuť vědět něco dál, nic, nothing, nichts.

Pokládám za neuvěřitelné, a poměrně skandální, že nejlepší hrou, kterou jsem v tomto období hrál, a přitom vůbec nejdelší - jedinou hrou, která si udržela mou vachrlatou pozornost až do konce - byl paradoxně podomácku zkutěný a graficky nulový Fallout 1.5: Resurrection, co se hýbe i na Pentiu 90 MHz. Neskutečné, za dva měsíce jsem rozjel celkem čtyři hry na způsob Far Cry, a žádná se mu nepřiblížila ani přibližně. Rozhodně tuto dnes už klasiku neohrozí pár hodin kočkování s místníma kokotama z vesmíru a furt se opakující vyhazování do luftu nějakých jejich bazmeků.

(Průběžné hodnocení, z Thiefa jsem doposud trochu mimo mísu, možná ho ještě pošteluju. Též očekávám budoucí masivní poladění bugů, které povede k dost odlišným recenzím a zážitkům, než je v1.0)

Kontroverze roku, vzhledem k fakt koňské dávce chyb, kterýma hra čtvráct dní po vydání disponuje, uděluju nejvyšší možné tolerovatelné hodnocení, které si v celkovém kontextu mých známek ani nezaslouží. Celkem oldschoolový a trvanlivý matroš a noční fetiš pro cetek a tretek milné geeky, až bláznivě přenastavitelný, to už se dneska jen tak nevidí... Umění a talent autorům skrze jejich dílo někdy stříká i ušima, nemůžu neocenit skutečné obksurity jako Moirův blázinec, Montonessiho obrazy polidštěných zvířat, Garret je cool postava s prima průpovídkama a fešnou cimrou...

A přitom, koketovat s Thiefem je jako randit s dvacetiletou sexuálně zamrzlou nádhernou pannou. Člověk v tom vidí nějaký potenciál a očekává něco velkýho, ale nakonec z toho není nic moc, protože zázraky se prostě nedějou (recenze varovaly velmi jasně). Aby byly mé pocity ještě nejasnější, částečně jsem si gameplay zajebal sám neubližným nech-brouka-a-stráže-žít nastavením, které sice šetří užitečné čudlíky, ale krev je snad od toho, aby tekla! Nedoporučuju toto levné frajeření s obtížnostma přehánět.

Aby bylo jasno, nemám nic proti linearitě, ani jsem si jí nevšiml a kvůli hromadě lupu v mega levelech to nehraju (čoření lesklých zďorbů mě přestalo brát v 6. misi). Ani proti enemákům, občas umí být i značně podnikaví, nastavte si hru pořádně a natuho, a oni pak řeší kdejaký šramot a šelest. Nepotřebuju ani převlečený Deadly Shadows (v recenzích málem braný jako nějaká berná mince kvality, přitom na těch samých serverech se na něj před deseti lety dost nadávalo, že není jako Dark Project, ani jako Metal Age). Přitom Deadly Shadows byl taky známý polotovar a odpouštěl jsem mu skoro ty samé chyby, akorát tentokrát už to autoři fakt přehnali. Pod sračkoidní mlhou selektivní paměti je ale zapotřebí si připustit, že Thief klopýtá už dlouho.

Nicméně já osobně si s ním s tuze rád zaklopýtám ještě popáté. Povyšuje hry na určité umění.

Jak s oblibou říkala moje výborná, ale již mrtvá babička - "za co mě Pánbůh tak tresce!" V komentu Crysis 1 jsem psal, že Němcoturci zplodili zajímavý fenomén se značným potenciálem do dalších her. Crysis 2 ale není ten případ. Já si na to vůbec nevzpomínám (v posl. letech jsem vágně věděl, že nějaký Crysis existuje), ale očividně šlo o vyhypovanou hru s nejednoznačným přijetím, kdy se dva lidé ze tří (někdy dokonce tři lidé ze dvou!) neshodnou, který Crysis je vlastně ten nejhraťoulinkatější a nejcrysisovatější. Nepřistupuji ke hře jako škarohlíd, ani jako fanboy, neporovnávám, neočekávám - prostě mě od půlky srala až na půdu a to je celé.

Začínám pojímat podezření, že čím větší mají autoři vliv a škváru, tím horší hry jsou výsledkem. Totálně jsem jim přál úspěch Far Cry, které vedle D3 a HL2 začínalo jako nicka, ale po vydání skončilo jako král a přejelo minimálně D3 jako palačinku. Koridorové prostřední polo-apokalyptického NY je nedostačující a nehodné Cryteku (FC a Crysis interiéry nesluší). Emzáci a příběh jsou ještě o něco hloupější, než obvykle (ač má k tomu kvadrilion důvodů, hrdina vůbec nemluví a skáče na povel, jak si kdo do vysílačky pískne), jejich likvidace prostě není cool a jejich kvéry ostatně taky ne. Z AI člověkonepřátel šel místama strach a několikrát jsem si solidně nadělal do ponožek, když mě nějací lidičkové překvapili zezadu a odfragovali až do sklepa, a Crytek popiloval i využití toho jejich slavnýho nano-hadru, ale to opravdu nestačí.

Abych to tak shrnul. Vůbec mi nevadí, že jsou tyhle hry krátký jak předvolební lži - stejně nemám čas furt jen hrát a hrát. Je mi u prdele, že je grafika údajně horší, než u Crysis 1 - když po 7 letech nainstalujete áčkovou hru, každá bude vypadat dobře. Co ale nepřežvejkám - že příběh a místama gameplay je NUDA, a ještě k tomu bez mojeho milovanýho F4 quicksave čudlu. Řekl bych, že mě u hraní udržela jen AI enemáků, klíčový to pilíř každé kvalitní střílečky.

Jelikož po letmém seznámení s momentálním herním průmyslem nemám zrovna chuť slavit první Máj, stačí mi k mému ještěroštěstí, že mě Crysis nezklamal, pouze trošku prošustroval svůj potenciál. Takhle nějak měl podle mě vypadat gameplay nových Far Cry, kdy je očividné, že arabáši z CryTeku jsou šikovnější, než maníci z UbiSoftu, produkující Obliviony s kvérama. Žádné splnění těch nejvlhčích snů rozverné duše se sice nekoná, ale koule se mi z toho hrůzou také nezcvrkly!

Zatraceně husté je, že se mi poslední bojůvka, zřejmě ještě o něco hloupější, epičtější a vodletovější, než obvykle, se mi pěkně hryzala 7 let po vydání na stroji z roku 2014. V neposlední řadě jsem u hry sem tam zažil moc pěkné emoce při cutscénách, ale i samotných přestřelkách. Jednou mě hra doslova přiměla zahodit puštičky, zapomenout na zakempené panáky ratatáky, a vydat se ulovit před poledním sluncem se ukrývajícího modrého motýla s oranžovo-červenou barvoměnou, ne nepodobného batolci Apatura ilia!

Vzhledem k tomu, že a) udělat hru ve stylu a náladě starých Falloutů je těžké, b) udělat ji online, nezávisle, amatérsky je kurvatěžké, c) značné % her mě více nebo méně neoslovuje a přibývajícím věkem se to rozhodně nelepší, považuju Ressurection za veliký úspěch. Navzdory mnoha přechytřelým posměváčkům mě příběh hry zajímal a bavil (ač ke konci slábl) a dialogy většinou taky (ač je trochu na jedno brdo napsala úzká skupinka navzájem asi podobných lidí). Pak tady máme velmi dobře napsanou lokaci Rat Hole a přinejmenším zajímavé Albaquerque a celkově dobrou "původní" atmošku...

Největším provarem Ressu tak zůstává neochota aplikovat větší množství nové unikátní nebo v komunitě volně dostupné grafiky, kromě pár koncových obrazovek není ve hře snad žádný nový hezký kus retro umění. Nicméně přesně to jsem čekal. Kdyby byli autoři v tomhle směru čipernější, neevokovaly by jejich nové lokace Klamath, Den, Vault City atd. a byli by ještě více za frajery:)

Neočekával jsem, že se budou autoři věnovat hlubokým, propracovaným tématům Studené války aj. divokým, fantastickým, byť nikdy nezrealizovaným designům (které obsahoval projekt Van Buren), takže jsem v tomto ohledu nemohl být zklamán. Navíc došla k vydání v době, kdy už jsem se o její osud prakticky vůbec nezajímal a o to víc jsem si ji užil.

(Hru jsem recenzoval pro GAMESY.)

Jediné, co mě na Bioshocku zaujalo, je žlutoočičkatá Lil' Sister, jelikož mám rád ve hrách emoce a ona je ve mě vyvolávala jakýmisi opatrovatelskými sklony (přičemž ve hře vystupuje tak akorát na to, aby mě nezačala svým občasným šklabením srát). S takto pomalým pohybem málo zajímavým, neinteraktivním prostředím a nudnýmá kvérama přeplácanýma x módy si můžou autoři tohodle eunucha o postavení mezi legendama typu Quake, Half-Life apod. leda tak nechat zdát vlhké sny. Tolik ve stručnosti k Bioshocku, hře s unikátním settingem (asi vhodnějším pro nějaké RPG), ale mizernou hratelností.

Možná se mé hodnocení ještě časem změní, ale nejsem zrovna hrrr tu hru ještě někdy zapnout. V tomto kontextu musím napsat jediné, a sice ZLATÉ Far Cry 3, s jehož novými trendy (sandbox, RPG prvky) sice většinou nesouhlasím, ale popravdě mě ta hra po určitou dobu aspoň bavila, a její příběh si udržel mou pozornost až do konce.

První Far Cry byl šlágr jak noha, podle mě nejlepší akce mezi lety 2001 a 2005, a to i v konkurenci po čertech vostrých pecek, jako byl Aliens vs. Predator 2 nebo Half-Life 2, ale trojka takhle cool teda neni. Příběh je chvályhodný, cutscény přirozené, všechny hráčovy kamarádky/přítelkyně velmi otlapkávatelné a nikdo na ostrově není duševně normální.

Na druhou stranu, open world/sandbox v této hře je úplně k hovnu. Lootování lavíruje mezi virtuální kleptomanií a nudou, syslení relikvií viditelných na (chaotické) mapě je fakt challenge jak hovado. Čorování mrtvol je pomalé jak slimák o berlích, a všude po zemi se do toho motají pohozené zbraně mrtvých ratatáků, které rozhodně nechcete nosit. Gunů je zde tolik, že jsem jich měl dobrou třetinu při nějaké Rakyat výzvě v ruce prvně, v jedničce jich bylo tak 10, ale všechny si je pamatuju, každá měla v určité fázi hry svůj smysl a všechny jsem se naučil ovládat. Vypadá to hezky, ale hraje se to stereotypně a průměrně, no. Jo a noci, ach ty dlouhé noci černočerné, noci líbezné z FC1 jsou tu fakt pitomě krátké. Jediné, co mě ve hře opravdu upoutalo, je ta reggae hudba z mise, kde podpalujete hromady zelí. Ubisoft provar.

Pozn. tak nakonec musim poštelovat hodnocení trochu nahoru, díky autorovi (či autorům) příběhu, jenž je sice potřeba brát z rezervou, nicméně graduje tak, že mi z toho málem narostlo třetí varle! Je tam všechno, mrd, smrt, zradička, fanatismus, Cidřiny kozy, hrdinovo tělesné tekutiny i apokalyptická jízda valkýr, tedy bezesporu chutný 18+ gulášek, který musim pochválit a vychválit. Navíc jsem nevědomky kliknul na zlej ending, a rozhodl tak o konečném řešení farcryácké otázky ne z vlastní vůle, ale v jistém afektu, což mě celkem rozesmálo a zaujalo.

Zjara roku 1997 děda z práce přismyčil laptop za sto táců, aby mohl strejda mastit diplomku, ve který se to jen hemžilo divnýma slovama jako koroze nebo degradace. A já na tom pařil Pampucha, i když tenkrát jsem mu říkal spíš Zoner, podle výrobce.

Už v pondělí jsem se těšil na pátek, až zase pojedu za svým "Zonerem", odjezdová nedělní odpoledne si s sebou nesu ve své psychice snad dodnes. Ten žlutej koblih byl vlastně takový můj imaginární kamarád. Chtíval jsem, aby se mnou seděl v lavici, dělal za mě dojem na dvě nejhezčí holky ve třídě (obě Zuzky), nebo tak něco.

Ten týpek, co okupoval první místa v hi-scores, byl pro mě Bůh, vzor a mýtus, něco jako Jára Cimrman. Můj strejda byl pro mě minimálně polobůh, páč a) se dokázal výsledkově přiblížit Bohu a b) uměl tuto čtyřtlačítkovou hru ovládat pouze jednou rukou.

Jo a taky je to nejlepší Pacman ever, jehož úrovně znám dodnes víceméně nazpaměť.

Hrál jsem to v devadesátkách na Nintendu nebo možná taky na Seze. Je to ten typ prostinký hry, ke který bych se dneska už nevrátil ani za kilo šunky. Ale tenkrát to pro nás byla, společně s Tanky, Aliens a Mariem, ťažká klasika!:-) Co jsem se naťapkal ke kolegovi kilometrů právě kvůli Contře...

"Koukej, jak jsem toho zmrda rozdrtil!" (c) nejmenovaný spolužák v hodinách ekonomiky

Solidně hratelný čistý relax, u kterého lze vypnout skoro všechno. K dobru autorům budiž přičteno to, že si hra nehrála na žádný komplexní, výjimečný neřkuli přelomový moto-titul, od začátku se poslušně posadila na prdel ve vodách budgetu a tam taky tiše zašla.

Ani nevím přesně, jestli jsem to tehdá dohrál, nebo ne. Traťě a fyzika Fordíků mi každopádně celkem vyhovovaly, takže jsem se vyloženě nenudil.

Prakticky nehratelná slátanina třetí až čtvrté cenové kategorie.

Přibližně jednou za 4 roky mě přepadne těžko definovatelné nutkání vytáhnout FC Crystal Palace do Premier League (kam nepochybně nepatří) na obtížnosti Amateur. Těžko definovat, zda je horší hrát na amatéra, hrát za Crystal Palace nebo se tiše smířit s pocitem, že se série FIFA za ty roky skoro nemění...

Po singlu RALLISPORT CHALLENGE už IMHO neštěkne ani fena, ale splitscreen to má věru kultovní. No, kultovní. Grafika hry už dneska (2008) stojí za hovno, fyzikální model taky, a tak dále. Celá zábava je řekl bych vystavena na jakési záludnosti až vypatlanosti tratí, hlavně všelijakých skandinávských kurevstev zapraných sněhem, takže šikovný, leč labilní živý oponent bejval schopen v nějaké tmavé lesní textuře, slepé odbočce, neprůjezdné škarpě, dřevečku na cestě o fyzikálních vlastnostech betonu apod. "eventualitkám" probendit třeba minutový náskok... LOL times. Kam se hrabe RICHARD BURNS RALLY, to se nedá srovnat! :-)

Šílená capina (Pražáci nechť si výraz "capina" nahradí třeba slovem "blábol") s velmi omezenou hratelností, rádoby stylovou grafikou a stopovým množstvím charismatu obecně. Tohle by svedl hrát i vopičák po opici.

To nebylo co do drandění v 80s na jídelníčku nic lepšího?

A proč to sakra gravedigli?

Čekání na Unreal Tournament 2003 roku 2002 v mém nejbližším okolí (bůhvíproč) znamenalo čekání na další FPS revoluci, která se samozřejmě nestala. UT 2003 byl pomalejší než UT, sortiment zbraní mi dodneška připadá jako úkrok bokem, ne-li přímo krok dozadu, a obsahu bylo fakt pomálu - tehdy jsem si říkal, že je to vyloženě epický průser Epicu, ale budoucnost potvrdila, že kdysi pokrokové studio prostě dlouhodobě neví kudy kam. Normálně bych se nerozpakoval jít z hodnocením ještě níž, ale nechci být přes noc užrán svým starým já. Geniální Q3 to dávno jistí.

Kde jste, starý dobrý Unrealy s koulema? :-(

(PŘEKOMENTOVÁNO V R. 2012)

Znovurozehrání "Vajska" po letech mimo jiné znamenalo šanci částečně rehabilitovat jedno z mých možná amplifikovaných (pod)hodnocení zde na Databázi. Paradoxně jsem však hře nakonec ještě ubral. Povíme si, přátelé, proč.

Tato hra je trochu jako bolševické hospodaření. Klíčem k mnoha problémům je ledabylost a humpláctví. Tato a další záležitosti od RockStaru se prodávaly s mottem "jsme leet, provokujem, dlabem na grafiku a nic nás nesere". Psal se cca rok 2003, ve hrách frčela velikost & volnost, a když jste dělali a dodělali nějaký sandbox, měli jste automaticky +1. Vice City bylo proto dle očekávání přijato de facto bezkriticky (nemám vhled do recentní situace, ale řekl bych, že se v kritice mnoho nezměnilo).

Netroufám si hodnotit, jak moc nám GTA: VC "objektivně zestárlo". Výsledek na mě ale už tenkrát působil brutálně polovičatě. Ono se moc rádo říkalo "svižnej engine". Ale přitom trpí syndromem vyhořelé administrativní báby a co nemusí, to neudělá (nevykresluje). Plamenomet fraguje jako blázen - jenže i přes zděné textury. SMGčko naopak běžně "proletí hlavou a nezasáhne". Cíl na zabití / přejetí / cosi mezi tím je vidět na minimapě, ale nikoli na obrazovce. Ne, že by teda vezdejší přestřelky měly potenciál hrát se dobře a bavit; mimo křeslo káry je Vice City nůďo.

Když to přeženu, tak jediné, co jsem si ze znovurozehrání Vice City odnesl, je song Turn Up the Radio, který snad ani nemůže být osmdesátkovější (a který RockStar samozřejmě pouze licencoval, či "tiše propůjčil"). Nicméně uznávám - špetku nezbytné pohodovosti a nejrzůnějšího příjemna a fajnovna do vás hra skrze arkádové drandění v "Poršce", "Ferárku" nebo "Lambu" - na dlouhém bulváru se zapadajícím sluncem v pysku - pravděpodobně nasype...

Slušná moto-srandička, ačkoliv v kdysi konkurencí nadupaném žánru zcela určitě nepatřila k nejlepším. Death Rally, Mashed a spol. mi vycházejí jako hry mnohem svébytnější a graficky ne až tak infantilní. Hra na jedno dvě (upršený) odpoledne.