Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Operation Flashpoint: Cold War Crisis

  • PC 100
Antireklama na válku dovedená k dokonalosti.

Dva roky po ikonickém a průlomovém H&D spatřila světlo světa další česká hra, která ve své podstatě představovala žánrovou revoluci. Realistický simulátor vojenského života zasazený do věrných kulis studené války vás nemilosrdně vrhne vstříc zkušenosti, ze které se jen tak nevzpamatujete.

Po úvodních legráckách, dobírání a ostentativního dělání ramen se svými spolubojovníky brzy zjistíte, že vypráskat komanče z Everonu nebude vůbec legrace, krev na maskáčích parťáka je skutečná a kulky vám hvízdají nebezpečně blízko hlavy, ze které se po zoufalém ústupu patriotismus a touha po dobrodružství vytratí jako pára nad hrncem, aby tam zbyl jen prachsprostý strach v celé své nahé kráse.

Ano, asi jste poznali, že podobně jako už zmíněné H&D jsem Operaci Flashpoint silně prožíval, o to více, že jsem ji hrál ve svém "zeleném" období, kdy mi vojenská kariéra přišla jako báječný nápad. To, co nedovedli rodiče ani televizní zpravodajství, dokázala parta kolem bráchů Španělů (včetně úžasného Viktora Bocana) s dokonalým hudebním doprovodem Ondřeje Matějky poměrně rychle - ukázat odvrácenou tvář válečného konfliktu, a to velmi rafinovaně.

Vžít se do role pěšáka, velitele tanku, pilota vrtulníku či příslušníka speciálních sil bylo tak snadné - zážitky z příběhové kampaně pak věrohodné a intenzivní, a to až tak, že se mladému nadšenci myšlenky na službu vlasti pomalu ale jistě přetavily trochu více pragmatickým směrem. Sice to pak ještě pár let trvalo, ale uniformu nakonec neoblékl.

To, co ve své době hra umožňovala po herní i technické stránce, to, jak vývojáři skloubili gameplay s příběhem, a hudbou dodnes perfektně dokládá um a nadšení do vývoje vložené. Souhlasím s tím, že OFP je rozhodně jedna z nejvýznamnějších českých her, nejen proto, jak strhla české i zahraniční hráče a kritiky, ale také tím, jak dokázala nastavit standard a výraznou měrou spoluutvářet žánr full spectrum milsim her.

Celé velké ostrovy jako lokace, detailně zpracované ruční zbraně i těžká technika, UI (vlastní blok s mapou a dalšími údaji), náročnost a nápaditost většiny misí - to vše jsou elementy nesmírně podporující imerzi a zvětšující intenzitu zážitku. Přidejte k tomu editor misí, kde jsem strávil následně možná ještě více času než samotným hraním - možnost skriptovat si vlastní mise, rozvíjet vlastní kreativitu a díky široké komunitě moderů v podstatě neustále konzumovat nový obsah - tohle se zkrátka povedlo.

A jakkoli to mnoha lidem nemuselo dojít hned, je to také výrazný počin z hlediska šíření osvěty o tom, proč válka opravdu není nic dobrého, zábavného, ani přínosného a lidé v ní bez rozdílu trpí a strádají. Myslím, že s výjimkou událostí posledních dvou let jsou právě hry tím médiem, které tohle dokáže přiblížit skutečně silně a věrně, více než filmy.

Tohle je napůl recenze a napůl osobní zpověď, ale hry jsou umění a umění k lidem promlouvá velmi subjektivně na mnoha úrovních. To jak se tato hra podepsala na mě, co mi přinesla a jak mě formovala, je myslím patrné a mluví samo za sebe.

Pro: Imerze, realističnost, gameplay, technický design, atmosféra

Proti: To ani s odstupem 21 let nedokážu

+21