Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
David Dvořák / 32 let / Far seer (vrchní vizionář) / Ostrava (ČR - kraj Moravskoslezský)

Komentář

Přejít na komentáře

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 95
Mafia je těžká váha. Málokterá, ba dokonce žádná hra si dokázala získat takovou popularitu napříč českým hráčským spektrem. V době, kdy vyšla, byla okamžitě hitem, její pokračování se stalo široce vyhlížené a ještě minimálně v r. 2012 z ní sériově vznikala videa na YouTube. Mafia je jednou z mála her, které jsem dohrál více než jednou.

Vývojáři vše vsadili na sílu příběhu, dokonalý dabing a stylový hudební doprovod. A vyplatilo se. Hrané videosekvence, jimiž je příběh vyprávěn, působí naprosto věrohodným dojmem, zanechávajícím v hráči silný zážitek. Nejinak si stojí in-game hlášky Toma i vedlejších hrdinů. Fiktivní město Lost Heaven, do nějž je většina příběhu situována (zbytek je na jeho periferii), jako by z fotografií dobových měst v USA vypadlo. Role hlavních postav (poctivého taxikáře Toma, který nedobrovolně nastoupil do rozjetého vlaku, otevřeného gangstera Paulieho, profesionálního mafiána Sama a bosse Salieriho) si i po letech jistě vybaví každý český hráč. Vozový park a zbraňový arzenál čítá reálné kousky, a vůbec nevadí, že ve hře nejsou superrychlá auta a zbraně jako raketomet atp. Na atraktivitě hře dle mého soudu přidává i promyšlený způsob ukládání, který eliminuje jak nudné opakování celé mise, tak ukládání po likvidaci každého jednoho nepřítele s načítáním po každém zásahu.

Co se příběhu jako takového týče, přestože je hlavní hrdina mafián, v hráči vzbuzuje soucit, neboť do rodiny je de facto zatažen a snaží se hlavně přežít, ne užívat si na cizí účet a často řeší morální dilema. Mise na sebe hladce navazují, po obsahové stránce má vše logiku i osobní kouzlo, kromě ježdění po městě se děj vyhýbá vlastnímu opakování. Mé pochvale neunikne ani přítomnost více způsobů dokončení některých misí (např. Návštěva lepší společnosti, Volební kampaň), což hráče motivuje k opakovanému hraní – zvyšuje hratelnost. Kladně hodnotím též to, že se nevyplácí po městě jezdit jako šílenec, byť „dopravní sekvence“ mohou nudit. Trošku mne však zamrzela rychlost spádu zvratu, který děj před koncem zasáhne. Rád bych se, třeba i formou pozdějších „flashbacků“, dozvěděl některé další okolnosti (jak na situaci reaguje třeba takový Vincenzo, nebo jaké byly emoce Sama ve chvíli, kdy s ním Salieri dojednával jeho poslední kšeft). Hra také nemusela skončit v bodě, ve kterém končí (ubráněním sebe samého v galerii; následný útěk a dění až do setkání s Normanem mohlo být hratelné). Vývojářů si ale každopádně velmi cením; to mj. i za to, že se nebáli nenechat si možnost pokračování příběhu (Toma nechali umřít).

Abych byl fér a nenechal se jen oslnit výtečně zpracovanou singleplayerovou kampaní a impozantním hlavním menu, přiznávám, že mód Jízda mě nudil, u módu Extrémní jízda jsem vedle toho, že na mě působil doslova jako pěst na oko, nevydržel také ani hodinu a multiplayer hra nemá. A položme si my, všichni rodilí Češi, jednu otázku: Jak bychom hru hodnotili, pokud by se k nám dostala jen v anglické jazykové mutaci, příp. jiné neslovanské jazykové mutaci? A nemyslím teď striktně žádnou konkrétní jazykovou mutaci, která je na světě. Za sebe odpovídám, že videosekvence a dialogy, jakož i celá hra, by hodně ztratily na půvabu, a na základě toho dělám závěr, že některým jiným hrám, ač nemám žádnou konkrétní na mysli, dost možná křivdíme, resp. straníme české hře.

Pro: silný příběh a jeho zpracování, město, zbraně, vozidla, způsob ukládání

Proti: jednotvárné ježdění před a po stati téměř každé mise, absence multiplayeru

+36 +37 −1