Master of Orion 2 je 4x klasikou, s níž se další hry v žánru často porovnávají. Za svůj status bezesporu vděčí celkovému vyvážení, kdy žádná složka hry není vyloženě špatná. Stinnou stránkou ovšem je, že v mnoha ohledech ani příliš nevyniká.

Pokud začnu pozitivy, pak lze bezesporu říci, že hra dobře odsýpá. Dokonce i v závěrečných fázích hry netrvá kolo příliš dlouho (i díky skvěle vyřešené správě planet z jedné obrazovky). Oproti třebas Alpha Centauri netrávíte 3/4 obděláváním okolí "základen". Paradoxně toho ani nebylo dosaženo na úkor hráčových možností. Vítám poměrně široké množství druhů planet s různými bonusy i postihy, velmi slušně provedené souboje vesmírných korábů (tahové) či k tomu příslušné vybavování lodí, které si udržuje určitou míru přehlednosti i před posledními bitvami.

Celému putování vesmírem rovněž nechybí velmi slušná grafika (zvláště "avatary" jednotlivých ras) či celková atmosféra (hudba tomu částečně pomáhá, ale mohla by být i lepší).

Naopak negativ také není málo. Předně výše zmíněná grafika ztrácí své kouzlo po přepnutí přímo na jednotlivou planetu, jimž by rozhodně lépe posloužil onen "kreslený" dojem, nežli jakýsi pokus o "plastičnost/3D". Bohužel i finální "povrch" (gaia) je stále stejně ošklivý a přitom rovnou měrou minimalistický (ergo na tomto se evidentně šetřilo).

Dalším negativem jsou nepříliš dobře propracované "národy". Z určitého pohledu samozřejmě mohou leckomu stačit, nicméně vlastní vývojové stromy (a celková "filosofie"), více odlišné lodě i budovy by byly určitě ku prospěchu. Bonusy a postihy jednotlivých stran jsou však vyřešeny poměrně dobře. Bohužel si nelze zvolit, jaké druhy do hry chcete.

K poněkud méně šťastným složkám hry patří i vlastní obsazování planet, kvůli němuž musíte exkluzivně stavět transportéry. Méně šťastné to je z důvodu, že tam vlastně ani nemuselo být (samotnou "animaci" souboje beztak už v průběhu neovlivníte). Jednotlivá bojová plavidla své osádky mají a stačilo by je tak poslat na planetu. Alternativou je skutečné turn-based obsazování, které by ovšem vyžadovalo širší změny v celkových možnostech (výroba tanků, děl atp.). Bombardování z orbity mě však pokaždé zahřálo u srdce. : )

Bezesporu nejvážnější výtky mám však k diplomacii, která rozhodně nabízí podprůměrné možnosti, dokonce bych až řekl vyloženě "základní". Pár druhů paktů (cca 4), nějaké to vydírání a podplácení (opět nic světoborného) a třešničkou na dortu je možnost vzdát se soupeři (ehm, doteď jsem zcela nepochopil, proč bych to dělal - byť A.I. utlačována hráčem to asi občas využije). Galaktický koncil sice existuje, nicméně jeho prostřednictvím je možné získat pouze "diplomatické vítězství" a nic jiného (to je nadto hodnocené za méně bodů než vojenské, což mi ani trochu nesedí). Tedy žádné mezihvězdné smlouvy s velkým dosahem, pomocí nichž by šlo získat výhodu či vyhrát vícero způsoby. Nadto po případném zvolení "šéfem vesmíru" hra končí. Z Civilizací jsem zvyklý jinak a tedy mě to dosti mrzí. Konání koncilu je také de facto náhodné a poprvé se odehraje až poté, co je většina soustav zabrána hráči.

Konečně poslední výtkou (související s diplomacií) je špionáž. Opět žádná tragedie ale ani nirvána. De facto hra obsahuje jen dva druhy špionáže (příp. kontrašpionáže), přičemž si hráč nemůže vybrat cíle. Ergo jen další složka hry jaksi "do počtu", jež by určitě zasloužila lepší zpracování.

V posledku se tedy vrátím k úvodnímu. MoO 2 je velmi dobře vyváženou hrou, která určitě stojí za vyzkoušení a jež (vzato kol kolem) nemá vyloženě tragické části. Napadá mě však poměrně dosti oblastí, kde by mohla býti lepší, resp. propracovanější. Chybí ji rovněž jakási "nadstavba", jež by ji posunula v mé mysli výše. Alpha Centauri (i přes místy šílenou zdlouhavost") nabídla parádní filosofie (podložené dobrým příběhem) a k tomu příslušné vynalézání technologií, které tak obsahovalo více než jen suchý popis, co ten či onen nový objev přinesl. Zde, zdá se mi, jaksi ona touha udělat něco navíc chyběla.