Po technické stránce velmi zdařilá adventura, na ručně kreslenou grafiku je radost se koukat, hudební doprovod příjemně lahodí uším, zvuková stránka je perfektní (ať už se jedná o praskání ohně v krbu, či kvalitní zvuky kroků aj.), dabing slušný. Bohužel Gooka ztrácí především po příběhové stránce, přestože mě jistá originalita... tedy pozdější inklinace ke sci-fi mile překvapila, působí příběh trochu ujetě a odfláknutě, hlavně později se mi hra zdála zbytečně uspěchaná.
Nepotěší ani délka, kdy během hry navštívíte pouze několik nepříliš zajímavých lokací a tak na vás dřív, než byste řekli švec, blikají závěrečné titulky (a to i přesto, že je hra trochu natahovaná několika zdlouhavými a nudnými hádankami).

Gooka měla rozhodně na víc, námět špatný nebyl, bohužel kvůli výše zmíněným chybám zapadne „pouze“ do šedavého průměru.

Poprvé jsem se k Hexplore dostal někdy v období jejího vzniku, v té době jsem ještě příliš neznal hry jako Diablo a jemu podobné, zaměřené na masivní vybíjení nepřátel a vývoj postavy. Díky tomu se mi zdál Hexplore docela zajímavý a originální. Už zpočátku jsem byl uchvácen celkem zajímavým intrem, které vám představí čtyři typy postav, se kterými budete tohle rozsáhlé dobrodružství prožívat. Nu rozehrál jsem tedy první misi, kosil potvůrky a vlastně jsem se u hry i bavil, ovšem po prvních několika levelech se na to přesto vykašlal, neboť se mi nachomýtla nějaká jiná hra, které jsem dal před Hexplore přednost.

Po několika letech v roce 2010 jsem jednoho hezkého dne přemýšlel, co zrovna zahrát, po dlouhém hledání jsem našel zahrabané CD s nápisem „Hexplore“, oprášil a zasunul do DVD romky... ani jsem netušil, jakou chybu v té chvíli dělám. Od doby co jsem Hexplore hrál naposledy, uplynula přeci jenom řada let, během kterých jsem odehrál spousty kvalitních podobných mlátiček, jakými jsou právě například zmiňované Diablo a mnoha dalších. Díky tomuto faktu mi již posléze logicky Hexplore nepřišel ani tak originální a ani tak zábavný, navíc grafika mi přišla odporná i ve srovnání s daleko starším Diablem. "Nu nic", řekl jsem si, o grafiku tu přeci nejde, a i když je to pouze tuctové vyvražďování hord fantaskních potvor, pustil jsem se směle do toho (tyhle Diablo klony mívám docela rád, ač kvalitních je málo).

Nu na rozdíl od zbytku podobných her se Hexplore lišil už zpočátku tím, že na vyvražďování nejste sám, nýbrž můžete najmout partu podobnou (nebo stejnou) té z intra, což říkal jsem si, je docela fajn. Naberete si tak specialistu na útok z dálky (luky, kuše etc.), drsného válečníka ohánějícího se sekerou, nu a klasického starého a moudrého mága (resp. čarodějku v mladším provedení:)). Nápad by to byl dobrý, kdyby k tomu byl uzpůsoben i soubojový systém, který bohužel není, tím pádem po zbytek hry stejně běháte s jednou postavou jako v Diablu a tak jaksi čtyřčlenná parta zde postrádá smysl (naopak se s nimi musíte zbytečně tahat). Nu aby ostatní parťáci měli alespoň nějaké využití, přidali autoři do hry několik „překážek“, které může vždy překonat pouze určitý člen party... vaše hlavní postava (hraničář) tak tedy umí na rozdíl od ostatních používat mechanismy, bojovník zase mačkat tlačítka, na něž ostatní nemají sílu a tak dále. Zajímavý nápad, ovšem všechny tyhle překážky vám autoři představí už v první úrovni a bohužel po zbytek hry se již nemění, hraničář tak tedy používá stále ty stejné mechanismy jako zpočátku hry, bojovník neustále mačká tlačítka, prostě nuda.
Další velká změna je získávání zkušeností, to je zde uděláno opravdu prasáckým způsobem, sbíráte si je totiž ze země, což by ještě (jakkoliv to divně zní) nebylo tak špatné, horší ovšem je, že pro každou úroveň máte exp limit (můžete vždy každou postavu naexpit o jeden level na úroveň), který vždy dosáhnete daleko před koncem dané úrovně. Nu nic moc, navíc „expením“ získáváte pouze větší množství hp a many a trošku zvýšené poškození (žádné speciální ability tedy nečekejte).

Design jednotlivých úrovní taktéž za moc nestojí, dungeony jsou neustále stejné, venkovní prostory též, bojujete neustále proti stejným druhům potvor (tak cca 4 druhy na úroveň), což časem začne být dosti stereotypní. Hra je navíc neuvěřitelně natahovaná a vždy, když už to vypadá na konec úrovně, objeví se před vámi další zdlouhavý dungeon, který se navíc od právě prošlého téměř v ničem neliší (pouze je jinak zamotaný).

Hře jsem dával opravdu dost dlouho šanci, odehrál jsem asi ¾ ze hry a následně vždy se znuděným výrazem odcházel od počítače. Být tak o polovinu kratší, možná by to byla větší zábava, takhle té hromady času stráveným s tímto výtvorem lituji.

Velice chytlavá, zábavná, originální arkáda, která nemá sklon ke stereotypu tak, jako to většinou bývá u jiných arkádových her zvykem a to především díky neskutečné variabilitě, ať už prostředí, kde boj o svůj mozek svádíte na své zahrádce ve dne, v noci, v mlze, v bazénku a v pozdější fázi hry dokonce i na střeše svého domu, tak množstvím opravdu různorodých módů.

Adventure mód (alias "hlavní" kampaň) je zde vlastně pouze takový "odrazový můstek", ve kterém se naučíte využívat jednotlivé květiny, kterých je zde opravdu habaděj. Opravdová zábava ovšem nastane právě při "doplňkových" módech, kterými jsou tzv. "survival mode"- nejspíše můj nejoblíbenější, v němž vašim jediným úkolem je vydržet co možná nejdéle, "puzzle mode"- ve kterém si vyzkoušíte jednak hru za opoziční stranu (tedy za zombíky) a druhak originální rozbíjení váz, vše to uzavírá mód zvaný "mini-games", ve kterém si variability a originálních/různorodých přístupů užijete do sytosti. Pokud vám to přeci jen nestačí, máme tu ještě "zenovou zahrádku", kde se teprve pořádně vžijete do role zahradníka a svou zahrádku si postupně vypilováváte k dokonalosti a navíc jsou za to peníze, které se při soubojích budou později hodit, neboť si za ně můžete koupit spoustu užitečného vylepšení.

Pochválit můžu stejně tak grafické zpracování, ač rozlišení je bohužel nižší a širokoúhlé monitory nejsou podporovány. Hudební doprovod je taktéž povedený a hůře na tom nejsou ani jednotlivé zvuky.
Zamrzí snad pouze jednodušší obtížnost, kdy (až na pár výjimek) se prakticky vůbec během hry nezapotíte.

Rozhodně mě tahle hra překvapila, za vcelku příznivou cenu se dočkáte spousty hodin zábavy, čímž plants vs zombies strčí do kapsy i některé dnešní takzvané Ačkové tituly, které odehrajete za 5-6 hodin.
I po odehrání všech módů mám neustále nutkání hrát dál, nejen kvůli šlechtění své zenové zahrádky, ale i kvůli tomu, že se zkrátka té perfektní hratelnosti stále nemůžu nabažit(a to už jsem s PvZ strávil prozatím 4 dny:)).

Po vynikajícím prvním dílu přichází ještě lepší díl druhý. Lepší snad ve všech ohledech, od atmosféry až po skvělý soubojový systém.

Právě ona atmosféra je, řekl bych největším tahounem. Hra se opět odehrává na vesmírné stanici, kde jediným (lidským) přeživším zůstáváte právě vy, pocit odloučenosti je zde tedy znatelný na každém kroku. K tomu přihoďte ještě určitý hororový prvek, boje proti hordám zmutovaných bestií s minimálním počtem nábojů, respawnování nepřátel, kteří vám často nepříjemně vpadnou do zad (tohle si nicméně mohli autoři odpustit:)) a dostaneme atmosféru tak hustou, že by se dala krájet.

Hůře na tom není ani soubojový systém a s ním spojený vývoj postavy, který je na FPS/RPG nebývale povedený (co se téhle směsice žánrů týká asi nejlépe) . Ve hře získáváte tzv. kybernetické moduly, kterými si můžete u speciálních terminálů vylepšit celkem 4 zaměření, jimiž jsou „Psionické Síly“ (obdoba magie ve fantasy), „technické znalosti“ (hackování, oprava zbraní, modifikace zbraní apod.), „ovládání zbraní“ a 5 základních statistik (Síla, Odolnost, Obratnost, Inteligence a Kybernetická přizpůsobivost /zlepšuje hackerské schopnosti/), moduly si samozřejmě můžete sbírat, či je později získáváte za splnění questů. Tímto si můžete postavu opravdu přizpůsobit k obrazu svému a (znovu)hratelnosti to tak jenom prospívá. Souboje jsou taktéž perfektní a je nutno při nich často trošku taktizovat, neboť jak jsem se již zmínil předtím, nábojů je málo, čili plýtvání se trestá smrtí, navíc každý nepřítel má určité slabosti/odolnosti na jiný typ munice, takže je lepší se dopředu trochu připravit. Například již základní pistole obsahuje hned 3 typy munice- průrazné (proti mechanickým cílům), standardní (na všechny cíle průměrné zranění) a jeden typ proti živým cílům.

Po technické stránce je System Shock 2 obstojný, zvuky jsou opravdu perfektní (i díky nim je atmosféra taková, jaká je), grafická stránka vcelku dobrá, alespoň co se týká prostředí, modely postav jsou na tom ovšem prachbídně. Hudba nijak výrazná a vlastně zní pouze v akčních pasážích, ale celkově skvěle podtrhuje určitou situaci.

Celkově jsem ze System Shocku 2 opravdu nadšen a vlastně nemám žádnou větší výtku, ale tak abych tu pouze nevychvaloval, něco přeci jen přihodím... ne každému se musí zdát košer ten respawn nepřátel, ač příliš otravný vlastně ani není.
Ačkoliv jsem hrál SS 2 po všeobecně až příliš vychvalovaném Deus Exu (který tímto těm, kteří ho snad ještě nehráli, doporučuji, neboť není vůbec špatný), překvapilo mě, že o rok starší a vlastně i méně populární (?)/minimálně zde na DH určitě:)/ System Shock 2 je na tom vlastně o dost lépe.

Jak autoři sami uvádějí, jedná se spíše o "technologické demo", čili většina z mého hodnocení jde na vrub právě grafickému a zvukovému zpracování, kteréžto je na freeware poměry nebývale povedené.
Atmosféra je samozřejmě také velice slušná, byť některé lokace působí poněkud chudě a odfláknutě.

Hra samotná je poměrně krátká a bohužel neukončená, nicméně i během té krátké doby si trošku provětráte mozkové závity, i když většina "hádanek" je zpravidla jednoduchých.

Nu celkově je Penumbra vlastně docela dobrá a na nějakou tu chvíli zabaví, takže pokud se i vám toto "technologické demo" líbí, pak vřele doporučuji zahrát si komerční verzi hry, která už plně rozvinula všechny (zde ještě nedodělané) prvky.

Je to již velmi dávno (13 (?) let), co jsem tuto hru hrál a úspěšně i dohrál. Přesto jí mám v živé paměti a to právě díky tomu, že jsem jí rozehrál hned několikrát (včetně multi-playeru).

Hra to nicméně není vůbec špatná, vhodná ovšem spíše pro chvilkové pobavení a odreagování se. Rozhodně nedoporučuji hrát v kuse, neboť rychle přicházející stereotyp by vás ubil. Je sice pravda, že prostředí (ač se odehrává celé logicky pod mořskou hladinou) je vcelku různorodé, nepřátelé se taktéž misi od mise mění, ale herní náplň zůstává pořád stejná. Tedy sestřelování bublin prakem a hledání určitého množství červů, po jejichž nalezení pokračujete do další mise, přičemž některé mise jsou proloženy i speciálními bonusovými misemi (také jedna jako druhá). Stereotypu také napomáhá fakt, že je hra poměrně dlouhá (obsahuje nějakých 100 levelů).

Ačkoliv se krabička pyšní nápisem "pro děti od tří do osmi let", myslím si, že je to jedna z mála dětských her, která se i díky svojí jednoduchosti a vlastně vcelku zábavné arkádové hratelnosti, hodí jako skvělá odreagovačka i pro starší jedince.

Třináctka je výjimečná hra, výjimečná především svou grafikou, no řekněte sami, kolik jste hráli komiksových FPSek. A téhle to komiksové zpracování opravdu velmi sluší. No ale nebudu pouze takto povrchní, hra se samozřejmě krom pěkné komiksové grafiky, může pyšnit i vcelku kvalitním příběhem a zábavnými arkádovými přestřelkami, které střídají stejně tak zábavné stealth pasáže. Problém může nastat pouze v rozmístění checkpointů, které nejsou vyvedeny zrovna šťastně, především pak ve stealth misích je to dost o nervy.

Pro fanoušky FPS (a především pak špionážních akcí) je přesto XIII téměř povinností.

Neustále tu čtu kritiku na save systém a i když to je trochu netradiční, přijde mi to jako dělání z komára velblouda, příčemž platí úplně jednoduché pravidlo, uložit hru po každém checkpointu manuálně či quicksavem (F5).

Pro jistotu jsem to přidal i do zajímavostí.

Jednoduchá, byť poměrně zábavná arkáda. Hra se může chlubit především kvalitním technickým zpracováním, které u takovýchto freewarovek bývá často opomíjeno. Na hru se tak opravdu hezky kouká a hudba, která vám při hraní hraje se příjemně poslouchá (bohužel se během hry už trošku oposlouchá:)).

Smoke Attack bohužel nejvíce shazuje pozdější stereotyp, ač je sice SM poměrně dlouhý (alespoň co se týká freeware sféry), bohužel všechny své trumfy vytasí už v prvním, resp. druhém levelu. Ovšem vše to mírně zachraňuje alespoň povedený level desing. Hra je poměrně jednoduchá, čili na takové občasné odreagování jako stvořená, navíc používá systém autosavů, takže se k rozehrané hře můžete kdykoliv vrátit.

Pěkné post-apokalyptické RPG, které sice nevyniká kdoví jakým extra příběhem (alespoň co se hlavní linie týká), ovšem vše vynahrazuje obrovská volnost a množství voleb (především pak u vedlejších úkolů), které vám hra při svém putování nabídne, a které se navíc odrazí i v samotném závěru hry.

Pochválit musím především pak propracovanost a atmosféru onoho post-apokalyptického světa, který nemá v herním průmyslu obdoby. Lokace jsou většinou menší, čímž tolik nedochází ke stereotypu.
Co se soubojů a rozhovorů týká, ty jsou zpracovány poměrně pěkně a ve hře je jejich poměr velice vyvážený, čili ani jedno hráče zbytečně neubíjí. Vyzdvihnout musím i celkem propracovaný RPG systém, který již znám ze hry Lionheart: Legacy of the Crusader, takže jsem se zde cítil jako doma. Z postavy si tak můžete udělat například čestného a hbitého odstřelovače, či třeba silného a tupého (ano i hru za idiota Fallout nabízí) bojovníka na kratší vzdálenosti, nebo zlého a podlého vraha, který nepřátele zabíjí ze zálohy. Možností je zde zkrátka habaděj.

Mezi hlavní zápory bych snad zařadil jen časté pády a menší množství předmětů (většinu jsem našel během první poloviny hry). Zápory to jsou nicméně slabé a hru nijak závažně neshazují.

Čili ač jsem se ke hře dostal poměrně pozdě, byl jsem velmi mile překvapen a už teď Fallout řadím do své pomyslné top 10 RPG. Rozhodně doporučuji všem fanouškům sci-fi a RPG obecně, kteří si ale chtějí od všudypřítomného fantasy (které se v tomto žánru objevuje nejvíce) trošku odpočinout.

Pěkná, pohodová akční adventura, která si na nic nehraje. Na své si přijdou jak příznivci akce, tak adventurních postupů, obojího je totiž v této hře dostatek a zpracování je na opravdu kvalitní úrovni.

Za zmínku pak stojí především systém kouzlení, který je vskutku originální a můžete se těšit na velikou škálu různorodých kouzel. Ať už se jedná o kouzla nutná k postupu hrou, tzn. ta spíše adventurního rázu (např. plachtění, zmenšení, pravdivé vidění), tak kouzla, která hráči pomůžou v soubojích, každé opravdu mělo své využití a ani jedno jsem tak nenechal ležet ladem. Hra taktéž zaujme velmi pestrým a především originálním level desingem, ať už prolézáte zatuchlé katakomby, nebo se sluníte v zemích Twellů, vždy byl level desing zpracován na jedničku a ani na chvilku nebyl repetitivní. Obtížnost je vcelku ucházející a roste úměrně s postupem hrou. Logické (adventurní) hádanky zde patří spíše k jednodušším, i tak ovšem některé dokáží celkem slušně procvičit mozkové závity. Příběh je klasické klišé, ovšem od takovéto hry jsem ani kvalitní příběh neočekával.


Zamrzí ovšem otřesný český dabing a překlad, pročež doporučuji hru rozehrát raději v angličtině. Grafická stránka hry je zhruba průměrná, kochat okolím se asi nebudete, ovšem neurazí. Hudba je pěkná a vcelku příjemně se po celou hru poslouchá. Nejvíce mi ovšem vadilo množství bugů, se kterými se ve hře můžete setkat a kvůli některým opravdu nepříjemným, jsem nejednou musel použít starší save či restartovat misi (doporučuji ukládat na více pozic).

V záplavě samých "realistických", technicky dokonalých, ovšem ničím zajímavých her, je příjemná změna zahrát si konečně nějakou originální, vtipnou a hlavně zábavnou arkádovou akční adventuru.

Velice kvalitní střílečka z celkem herně zanedbávané vietnamské války.

Už po několika prvních krůčcích ve hře mě uchvátil kvalitní český dabing, ve kterém se to vtipnými hláškami jen hemží. Hra se vůbec pyšní celkem kvalitním zvukovým a hudebním doprovodem. Grafika je už na tom trošku hůře, označil bych jí zhruba za průměrnou, i když má svoje mouchy (například nízký dohled, díky čemuž jsem často nerozpoznal pařez od nepřítele a vypálil tak zbůhdarma několik desítek nábojů), tak džungle byla kupodivu zpracována vcelku pěkně, tuhle letí papoušek, tamhle zase hopsá žába a celkově tak prostředí působí velice živým dojmem. Obličeje postav (a především té hlavní postavy) jsou bohužel zpracovány špatně. O moc lépe na tom nejsou ani světelné efekty a i u daleko starších her jsem viděl mnohem lepší, ovšem to jen tak na okraj, hře to na lesku tolik neubírá.

Na hře se mi líbí spousta zajímavých a originálních prvků, jimiž je například možnost se před každou misí vybavit podle svého uvážení ve zbrojnici, či možnost pročíst si svůj vlastní deník ve svém bunkru (do kterého se po každé úspěšné misi vracíte), nebo si jen tak pro zábavu zapnout rádio. Mise samotné již originalitu postrádají, většinou dostanete to, na co jste zvyklí z jiných válečných her (najdi, znič, ochraň, vyhoď do luftu a občas si zastřílíte jako bonus z vrtulníku). Zábavnost misí je navíc velmi kolísavá, u některých jsem se opravdu velice bavil a bylo mi téměř líto, že je mise už u konce, jiné jsem zase naopak procházel se znuděným výrazem na tváři. Naštěstí těch lepších je přeci jen daleko více. Délka hry je vcelku standardní jako u jiných FPS (tedy žádnou závratnou délku nečekejte). Ukládání hry je uděláno formou checkpointů + máte možnost si během hry 6x uložit pozici quicksavem, zajímavý systém, ovšem quicksave jsem použil jen minimálně, neboť je hra vcelku jednoduchá. Výpravně je hra též na velmi dobré úrovni, a i když neobsahuje kdovíjaký bestsellerový příběh (jak už to bývá u válečných first person akcí zvykem), táhne vás hra pořád dál, čemuž napomáhá i množství charakterů, kteří vás provází celou hrou (i když jim mohl být poskytnut větší prostor).

Nejvíce hru ovšem podkopávají všudypřítomné technické nedodělky (jako jeden z příkladů bych uvedl: při rozhovoru dvou vojáku jeden stojí k tomu druhému zády), sice na hratelnosti nijak neubírají, ale celkový dojem ze hry to trochu kazí. Dementní AI ke kvalitě taktéž nijak nepřispěje. Ovšem i přes tyhle nedostatky, se jedná o jednu z těch lepších akcí, navíc s celkem lákavým (ve hrách méně využívaným) tématem vietnamské války.

Zajímavý počin, který potěší především kvalitním technickým zpracováním a hutnou atmosférou. Délka hry je nějakých pouhopouhých cca 10 minut a na výběr máte 2 zakončení. Hra je velice jednoduchá a celou dobu jde vesměs pouze o hledání klíčů (najdete klíč od dveří č. 1, za nimiž se nachází klíč ke dveřím č. 2 a tak pořád dále). Tento výtvor beru spíše jako takové "technologické" demo, ale klidně bych si dokázal představit komerční hru s podobným zpracováním... Which zkrátka určitě stojí za vyzkoušení.

Doporučuji rozehrát v noci, teprve tak pořádně vynikne ona mrazivá atmosféra:).

Něco tak stereotypního a nudného jsem už dlouho nehrál, hra naprosto postrádá jakýkoliv smysluplný příběh či dokonce nápad a jediné o co ve hře jde je rubání neustále se respawnujících monster. Ono by to samo o sobě nebylo až tak špatné, kdyby to ničení potvor nebylo vyvedeno tak prasáckým způsobem.

Zpočátku hra vypadá docela zajímavě a dokonce jsem se u ní i docela bavil, ovšem po odehrání 2-3 misí přijde neuvěřitelný stereotyp, neboť hra všechny své trumfy vytasí právě ihned na začátku a už nezbývá nic, co by hráče překvapilo či ho nutilo hrát dál. Ve hře můžete sbírat peníze, za ty si po dokončení každé mise máte možnost nakoupit nějaké ty zbraně a vybavení. Zbraně jsou ovšem neuvěřitelně nevyvážené, čili pokud si brzy nenakoupíte ty nejsilnější, v pozdější fázi hry si neškrtnete. Silnější zbraně jsou zbytečně overpowered, čili jednou "dobře mířenou" střelou odstraníte celé hejno potvor, no vlastně při tom ani příliš mířit nemusíte, neboť všechny silnější zbraně mají plošný účinek. Tomu všemu nasadí korunu neustále se opakující prostředí (během celé hry není jediná změna) a respawnování potvor (dokud nezničíte jejich "doupata"). Naštěstí je k dispozici ještě jakýsi "survival" mód, kde budete vhozeni do "arény" a vaším úkolem bude přežít co nejdéle, ovšem i tohle je zábava maximálně na pár minut.

Grafika je taktéž na velmi nízké úrovni a zvuky též nijak neokouzlí. Ovšem tohle mi na té hře vadilo nejméně.

Za mě tedy palec dolu, asi to nebude můj šálek čaje. Osobně bych spíše doporučil kvalitnější, rozmanitější a klidnější Shadowgrounds, který alespoň obsahuje nějaký ten příběh a atmosféru.

Pěkná ukázka toho, jak neustálé zjednodušování her (především nejvíce vidno u RPG titulů) degraduje herní průmysl a doufám, že se komerční tituly nikdy nedostanou tak daleko, že jakákoliv interakce hráče bude nulová, stejně jako v Progress Questu. (byť většina k tomu nemá daleko)

Nápad to ovšem není tak úplně špatný, a kdyby alespoň nabízel minimální interakci (třeba možnost dát svému hrdinovi nějakou radu, ovšem bylo by již na něm, zdali se jí bude řídit nebo ne, popř. trochu se o svého hrdinu starat), mohl by tento systém být možná i docela zajímavý a možná bych tak měl i větší radost ze sledování toho, co můj hero v mé nepřítomnosti zase provedl a hlavně bych měl ten dobrý pocit, že něco ovlivňuji bez "zbytečného" klikání myší jako v Diablu:).

Ke hře Toxic Bunny jsem se poprvé dostal někdy v roce 1999 v podobě demoverze. Hra mě neuvěřitelně okouzlila svojí atmosférou, originalitou a hratelností. Uběhlo 11 let a mě napadlo si hru zahrát znovu, a když jsem jí našel na internetu jako Abandonware na nic jsem nečekal a začal hrát.

Na první pohled se Toxic Bunny tváří jako obyčejná plošinovka, avšak po chvilce ihned zjistíte, že to tak naštěstí není. Hned zpočátku vás hra upozorní na používání inventáře, sbírání předmětů a mixování lektvarů. Po sebrání prvního předmětu ihned dostanete úkol, kde sebraný předmět následně využijete, tímto se hra pěkně odlišuje od tuctových plošinovek, a i když se jedná spíše o takové menší zpestření, tak při některých úkolech budete muset i trochu zapojit mozek. Škoda jen, že se na tyto adventurní prvky přeci jen nekladl větší důraz, je tam sice pár opravdu zajímavých úkolů, ovšem ve většině případů se jedná pouze o sebrání jednoho předmětu a hra vám následně ihned řekne, kde ho využít, tam seberete další předmět atd. Čili nějaké jejich kombinování, či třeba využití až v pozdější fázi hry by neškodilo, takhle vás hra zbytečně moc vede a té adventurní složce to spíše škodí. No další originální prvek je možnost mixování lektvarů, při putování hrou sbíráte ampulky s různobarevnou tekutinou, ty pak můžete mezi sebou různě míchat a vytvořit tak lektvar, který vám přinese nějaký užitečný účinek. Nápad je to zajímavý, ale zase mohli si na něm autoři dát více záležet, kombinací je všehovšudy pouze 7 (z toho využijete tak 4), což je určitě škoda. Pokud vám tedy ampulky s barevnou tekutinou dojdou, můžete si je za nasbírané mince dokoupit, nakupovat můžete i náboje do různých zbraní či dokonce tip do hry nebo recept na lektvar, nápad nakupování je v plošinovce opět docela zajímavý, ale též mohli autoři přidat do hry více zboží.

Grafika hry je na tu dobu docela pěkná, nejvíce se mi líbilo osvětlení, které dost přidává na atmosféře. (například kolem Toxic Bunnyho je takový kruh světla a zbytek světa je tmavý, trochu mi to tímto připomínalo Diablo:)) Po zvukové stránce se jedná zhruba o průměr, neškodily by nějaké ty ruchy okolí a skřeky potvor.

Shrnutí: Toxic Bunny je opravdu zábavná a originální plošinovka, bohužel většině originálních prvků byl dán velmi malý prostor, což je vcelku škoda, avšak i tak se jedná o jednu z nejlepších plošinovek, co jsem měl možnost si zahrát.

Zajímavost: Výrobce hry Celestial Games právě pracuje na remaku této hry, která by měla přinést vylepšenou, ručně kreslenou grafiku, zvuky, hudbu atd. a měla by chodit bezproblémově pod novějšími operačními systémy. Více informací na oficiálních stránkách.

Lehce podprůměrná adventura, která většinu znalých adventuristů asi příliš nenadchne, ale vyloženě ani nikoho neurazí.
Hra vynikne snad pouze pěkně kreslenou grafikou, animací a vcelku kvalitním dabingem.
Po hudební stránce je hra zhruba průměrná, žádný soundtrack mi nějak neuvíznul v paměti, ale ani ve hře nijak nerušil a do hry se vcelku hodil.

Herní doba je velice krátká, dialogy většinou zdlouhavé a tupé, humoru jsem od hry čekal daleko více, bohužel ve většině případů se jedná pouze o trapné pokusy o jakýsi vtip, ale musím uznat, že pár světlých chvilek hra též měla. Příběhově Polda též nikterak nevyniká, ovšem rozuzlení je vcelku zajímavé. Pixel-hunting mě otravoval naštěstí jen minimálně a na celkové ovládání jsem si rychle zvykl, byť se zpočátku zdálo trochu toporné.

Bohužel čekal jsem od Poldy více, mezi adventurami opravdu nijak výrazně nevyniká, ale jedná se spíše o takové krátké pobavení, které nepřinese žádné zapamatováníhodné situace.

Celkem průměrná first person střílečka, kterou ovšem oživuje vcelku povedený "Geo-mod" (jedná se o možnost destrukce prostředí) a pár zajímavých nápadů, například jízda v mechovi, ponorce, helikoptéře, tanku atp.
Hra příjemně odsýpá a na chvilkové (hra je neuvěřitelně krátká) pobavení a odreagování je opravdu dobrá.

Bohužel oproti předešlému dílu je to krok spíše zpátky. Už se nedočkáte hutné atmosféry z předešlého dílu a ani pěkného prostředí Marsu. Navíc je hra velice jednoduchá a jedná se pouze o tupou střílečku ala Serious Sam: The First Encounter. Ve hře je velké množství různých zbraní, které ovšem hráč stejně všechny určitě nevyužije, ale některé jsou opravdu zajímavé. Neškodila by ani větší variabilita nepřátel, neboť téměř celou hru bojujete pouze proti lidem a hordám mutantů.

Příběh zde opravdu nehledejte, to co se jako "příběh" prezentuje, je spíše něco divného, zmateného a klišoidního. (ovšem od Serious Sam: The First Encounter jsem také žádný příběh nečekal).

Bohužel kdo od RF2 čeká hodnotného nástupce skvělého prvního dílu, bude asi zklamán, ovšem pokud od hry nic nečekáte, tak se vám odmění několika hodinami zábavy, ovšem po dohrání se ke hře už asi nebudete chtít znovu vracet.

Neverwinter night mě opravdu moc nepotěšila. Zpočátku se hra jevila docela zajímavě a nostalgicky mi připomínala předešlou tvorbu od Bioware, bohužel po celkem svižném úvodu již šlo vše z kopce.

Hra je celou dobu neuvěřitelně natahovaná a roztahaná, při hraní jsem si několikrát říkal: "určitě se to ještě rozjede", ale bohužel. Princip hry je docela prostý a občas mi trochu připomínal svým pojetím nějakou "diablovku". Stejně jako v Diablu i zde na začátku každé kapitoly začínáte v nějakém městě, zde dostanete hlavní úkol a několik vedlejších a máte "svobodu" (tím už se tedy od Diabla NWN docela liší:)), většinou se hlavní úkol odvíjí v několika lokacích, takže je jedno v jakém pořadí je procházíte, ale projít je stejně musíte všechny. A takhle se to opakuje až do 4té kapitoly, která už je konečně trochu svižnější a lineárnější, nikoliv však příliš povedená.

Většina lokací je vysoce nezáživná a hru se jen snaží zbytečně natáhnout, čili zde bych nejraději viděl i lineárnější přístup. No ale nemůžu hře zapřít, že naopak některé lokace byly opravdu povedené ať již nápadem, tak zpracováním a atmosférou a to je další zvláštnost této hry- kolísavá hratelnost, chvílemi jsem opravdu měl chuť dát hře tak 85% a chvílemi mi hra přišla dosti podprůměrná.

Hru, navíc shazuje velice nevyvážená obtížnost, po téměř celou dobu hraní je neuvěřitelně jednoduchá, i když hrajete na "hard" obtížnosti. A to mi opravdu na hře vadilo téměř nejvíc, ono když hráč prochází nezáživnými lokacemi, tak alespoň by ty boje mohly za něco stát, ale bohužel. Celou hru jsem tedy procházel stylem: Skupina nepřátel= jeden fireball a mají po legraci, dojít k další skupince nepřátel= další fireball atd. a tohle opravdu časem omrzí:). Naopak v poslední kapitole už v oblasti bojů značně přituhlo, což byla vítaná změna, ale působilo to dosti nepřirozeně, neboť nárůst obtížnosti mohl být zhruba o 100-200%.

Příběh na tom též není nijak zářně a celou dobu je vcelku předvídatelný a tedy není nic, co by hráče nutilo hrát dál. Když k tomu připočteme i zbytečné zdlouhavé a nezáživné dialogy, kde většinou stejně s postavou nemluvíte o ničem důležitém (zhruba po půlce hry jsem již většinu rozhovorů začal přeskakovat), tak to opravdu hře moc na lesku nepřidá.

Na druhou stranu ale musím uznat, že celkově hra nebyla úplně nejhorší a několik těch kladů měla. Po grafické stránce to sice nebylo nic extra, ale koukat se na to dalo, ovšem po zvukové a hudební stránce hra byla perfektní a hravě se vyrovná svým "předchůdcům" jedoucím na infinity enginu. Ovládání též bylo často otravné, ale hráč si na něj brzy zvykne a dá se to skousnout. Dále velké plus si zaslouží skvělé implementování pravidel DaD 3. edice. A určitě nesmím zapomenout i na celkem dobrý editor vlastních dobrodružství.

No přes všechny zápory zmíněné v komentáři to i tak vesměs nebylo špatné rpg, svou kolísavou hratelností jsem chvílemi měl chuť hru vyzdvihnout do nebe a chvílemi pohřbít, ale i přes to všechno se jedná o dle mého průměrné RPG, které na nějakou tu dobu zabaví, ale znovu už bych ho hrát nemusel.

Po dlouhém shánění této hry, jsem se jí konečně dočkal na Score DVD, přerušil jsem tedy všechny dosavadně rozehrané hry a vrhnul se na Call of Juarez, neboť FPS z westernového prostředí tu už velmi dlouho nebyla.

Určitě mnoho hráčů potěší, že hra není originální pouze prostředím, nýbrž i pojetím. Ať už se jedná o možnost hrát za dvě postavy, kdy na herní svět můžete koukat očima fanatického reverenda Raye, nebo mexického mladíka jménem Billy. U prvně zmíněného si užijete spíše klasickou FPS akci, se zajímavým, i když ne zrovna nějak perfektním bullet timem. Další inovace ovšem přicházejí hlavně v misích za Billyho, který není kdovíjaká bojová mašina a spíše si libuje v plížení a nenápadném odstraňování nepřátel. Mimo jiné v roli Billyho si užijete i pár zajímavých a originálních adventurních misí, ať už se jedná o lov králíků, či získání orlího pera, nebo hašení ohně, hru to docela okořeňuje a nejedná se tedy o pouhou střílečku.

Technická stránka hry je opravdu perfektní a v roce 2006 patřila mezi špičku, což ostatně jde poznat ještě dnes, stejně tak zvuková a hudební stránka je na velmi vyspělé úrovni a pěkně se mísí pohodová klidná hudba s tou akční (dojde-li k boji).

Při svém putování u sebe můžete nosit pouze několik zbraní a to je právě asi kámen úrazu, neboť z toho inventář zabírají 2 kolty a pak už máte místo pouze pro jednu zbraň a to si můžete vybrat buďto pušku, nebo brokovnici a za Billyho máte jako bonus ještě luk, čili celkově je arzenál docela malý a omezuje se většinou právě na používání oněch koltů, popř. luku za Billyho. K tomu ještě se vám zbraň může čas od času zničit, což bylo spíše otravné a nechápu jediný rozumný důvod implementace tohoto do hry. Dále mi trochu zpočátku vadilo nemotorné používání lana (biče), na které si ovšem časem hráč zvykne a naštěstí v dalších případech je jeho použití už jednodušší (opravdu tu první rokli šlo překonat asi nejhůře:)).

No zde asi výčet negativ končí, při hře jsem se opravdu ani chviličku nenudil, protože hra vždy přišla s něčím novým, osvěžujícím a originálním. Bohužel chápu, že hra nemůže bavit každého, protože pro ty co hledají čistou akci, je tam zkrátka několik méně akčních adventurních misí, které je bavit zrovna nemusejí. Ovšem pro hráče, kteří hledají zase něco nového a mají rádi všechny zmíněné žánry (FPS, Stealth, popř. akční adventuru) je tohle ta pravá hra.

Už podle několika shlédnutých videí a screenu jsem si v duchu říkal, že se bude jednat o kvalitní adventuru a naštěstí jsem se opravdu nemýlil.

Už zpočátku, mě hra zaujala velmi zajímavým téměř filmovým úvodem, poté ihned logicky následovala herní sekvence, která tedy začínala konstatováním dané situace Ninou (což je postava, kterou ve hře ovládáte), po chviličce už tedy dostanete hlavní hrdinku pod ruku vy. Zde mě hra uchvátila vcelku na adventurní poměry pěknou grafikou, nelze tedy čekat žádné extra světelné a kdovíjaké efekty, ale i bez těchto vymožeností je nač se dívat. Jediné co mi na grafickém zpracování vadí, jsou občas trochu horší textury, naštěstí pouze v několika málo lokacích a i tak to není zas tak strašné. Desing jednotlivých lokací se mi celkem líbil a většina z nich měla pěknou, mnohdy mírně ponurou atmosféru. Další věc co mě ihned po startu hry překvapila, byl dabing, bohužel v tom špatném slova smyslu, sice to není žádná hrůza, ale hráčům zhýčkaným například hrou Broken Sword: The Angel of Death už tak nádherný určitě nepřijde. Zvuky a hudba jsou jinak ale na velmi dobré úrovni, hlavně ruchy okolí jsou doslova vynikající (alespoň na adventuru určitě).

Příběh celkově není špatný, i když ne že bychom něco podobného nemohli už vidět u jiných adventur, ale celou hru byl docela napínavý, bohužel závěr hry je trapný béčkový happy end, který se mi navíc zdál dosti infantilní.
Dále určitě mnoho hráčů potěší možnost nápovědy, která při "zákysech" dokáže velmi zpříjemnit hraní a velmi užitečná věc je i možnost zvýraznit všechny použitelné předměty na mapě, čili tímto se naprosto odbourává otravný pixel hunting.

Ze všech adventur co jsem kdy hrál, tahle opravdu patří k té špici, ať už grafikou tak příjemnou hratelností a i když to není nic extra originálního, tak jí všem milovníkům adventur vřele doporučuji, určitě touto hrou budete nadšeni. Za mě tedy palec nahoru:).