Hru jsem poprvá hrál asi v 11ti letech a stala se pro mě nezapomenutelnou z jednoho jediného důvodu, protože jsem se nikdy nedostal dál než za třetí misi. To mi ale nebránilo v tom hrát začátek hry pořád a pořád dokola. Teď, skoro po 20ti letech jsem se rozhodl, že bych hru mohl konečně dohrát. No, byla to jízda.

Začnu tím špatným. Na hře je špatně úplně všechno. Samozřejmě většina věcí je poplatná době, ale protože jsou tohle dojmy po dvaceti letech, nehodlám si brát servítky. Hra má příšerné ovládání - cesta z třípatrového požárního schodiště vám beze srandy zabere třeba i 4 minuty. Mapování kláves je špatný vtip, ale jde díky bohu změnit. Umělá inteligence dělá všechno, jenom se nechová inteligentně. Nejhorší jsou escort-mise, kde se vám ke třem tupým, AIčkem ovládaným postavám přidá čtvrtá. Povely fungují jen z poloviny, a když tak většinou jinak než byste čekali. Friendly fire vám napáchá více škod než nepřátelé. K tomu si přičtěte mise a úkoly postavené na hlavu (najdi přístroj enigma - samozřejmě leží mezi regály se zeleninou) nebo mise v přestrojení, které prostě a jednoduše nefungují a nepřátelé vás zdraví hláškou "englander englander" i v německé uniformě. A konečně technické problémy jako bugy a neskutečně nízké FPS při přestřelkách s více nepřáteli. Sečteno podtrženo, tahle hra je jedna z nejhorších, které jsem kdy hrál.

A stejně jsem u ní vydržel celých 17 hodin a připadal si znova jako jedenáctiletý, kdy jsem hltal každou nesmyslnou smrt mého vojáka. Nechápu proč, ale prostě jsem se bavil, hru dokončil a mám z ní skvělý pocit. Je třeba říct, že je to ale všechno dílem nostalgie. Pro kohokoliv kdo hru nehrál jako malý bude bohužel platit jen horní odstavec.

Hodnotím 8/10, protože Hidden and Dangerous bylo moje dětství.