Když jsem instaloval tuhle hru, jediné co jsem o í věděl, bylo to, že je to první díl z rozjeté trilogie a že by to mělo být až strašidelně dobré a zábavné. Už jsem hrál spousty hororů, mám je totiž rád, ale musím uznat, že tenhle si mně získal už v prvních pěti minutách, kdy jsem začal mluvit sám se sebou a říkám si: Tyjo ono to je fakt dobrý Honzku, až nezvykle :-)

Hra začíná ve chvíly kdy jste se svým týmem povoláni zjistit, co se stalo s těžařskou lodí U.S.G. Ishimura, která jen tak pluje vesmírem a poslední známka života, bylo vystřelení S.O.S. majáčku, kvůly kterému tam právě letíte. Mise zní, zjistit co se stalo a popřípadě provést opravy komunikace. Vystupujete zde za hrdinu jménem Isaac Clark, jehož povoláním je technik. Loď byla naposledy těžit na planetě Aegis VII a stále táhne vytěžený šutrák ssebou, avšak z lodi se neozívá žádná odpověď a tak začne nalodění a s ním i Isaacova trilogie. Po prvních deseti minutách strávených na lodi se dáte na útěk před monstry (bývalí členové posádky) které Vás napadnou v místností příletu, jednak Vás to rozdělí od skupiny a za druhé totálně vystraší. Zde začíná opravdová pouť, kde bych rád upozornil to, že Isaac je jen obyčejný technik a nic víc, žadný Rambo, nebo podobný hrdina který jde a kosí a to mi pomohlo se do jeho role vžít velmi rychle, on je smrtelný stejně, jako já sám a to se mi na tom líbilo. Ve hře je neskutečné množství lekacích lokací a někdy když už si říkáte, že to nemůže být horší, hra Vám dokáže opak.

Ve hře máte několik druhů obleků, ke kterým je potřeba sehnat schémata a ty následně v obchodě proměnit na oblek, který začne na velmi levné ceně, ale s postupem času velmi zdraží. Oblek disponuje vymoženostmi jako je stáze, která zpomalí monstrum, což se velmi hodí, protože ty zde eliminujete pouze tehdy, když jim ustřelíte končetiny a takové zpomalení, se na to opravdu hodí, pak si jen vychutnáte pád mrtvého monstra na zem. Dále oblek disponuje telekinezí, která Vám umožní přitáhnout si věci na které nemůžete dosáhnout, nebo na různé lodní součástky které mají pár tun. Menu ve hře je interaktivní a zobrazuje se v podobě promítání, které jsme mohli vidět například ve filmu Star Wars, kde promítání fungovalo při (telefonátech) z lodi na planetu a podobně. Isaac prostě otočí hlavu do směru, kam přikážete a za chůze Vám promíta co máte v inventáři, což je velmi milá a novodobá věc. Stejně tak když s Vámi někdo chce mluvit, zmáčkne si na ucho a před ním se zobrazí obraz a můžete u toho dělat co vás napadne, ne jen čekat až skončí hovor. Oblek a zbraně můžete upgradovat pomocí BENCH (Lavice) za energetické uzly, které jsou dobře schované na celé lodi, nebo si je popřípadě můžete za nekřesťanské peníze kupovat v obchodě.

Zbraní zde máte sedm druhů a každá z nich má sekundární mód střelby. Máme zde například plazmovou řezačku, což je základní zbraň, která velmi dobře odděluje končetiny, dále třeba pulzní pušku, což je obdoba samopalu a nebo třeba plamenomet, který není třeba blíže specifikovat. Každý by si zde měl vybrat to, co se mu líbí.

Mezi plusy bych zařadil určitě na první místo atmosféru, která se rovná Vetřelcům, hlavně prvnímu dílu a filmu Věc. U spousty situací jsem si všiml jisté nenápadné inspirace a musím říct, není to kopírování nápadu, ale opravdu skvělé doplnění hororového žánru. Nepamatuji se kdy jsem se u hry naposled tak bavil, bál a zároveň zabíjel mutanty, ze kterých jde opravdu strach. Na EA Games je to až nevšední práce se scénářem, je vidět že hru vytvářeli opravdu lidé kteří žánru sci-fi opravdu hoví a již zmiňované díla, které použily při inspiraci, považují za opravdová pecky svého žánru. Už jsem slyšel o tom, že Dead Space vykrádá, ale není to pravda, podle mě vykrást, znamená to, že hra i filmy bude jedno a to samé, ale zde se vývojáři pouze inspirovaly a musím uznat, že se jim to opravdu povedlo. Dále za neuvěřitelné považuji to, že se celá hra odehrává na jedné jediné lodi a i přes to jsem se skvěle bavil a prozkoumával každou její část a nechtělo se mi vůbec vidět jiné lokace, než právě lodi.

Jakožto člověk který tento žánr považuje za super věc, opravdu si nemohu vzpomenout na další nedodělky. Možná ještě absence multiplayeru, ale obávám se, že kdyby se vyvojáři namáhali ještě touto věcí, hra by neskončila až tak dobře. Single je totiž jeden z nejlepších hororů na pc a konzole, alespoň podle mě. Smekám klobouk i nad grafickým zpracováním a hlavně ozvučením, které nemá obdoby. Hrát tuhle hru o půlnoci se sluchadly na uších je čistá sebevražda, díky atmosféře a hlavně zmiňovanému ozvučení. Ještě před zahratím všem vřele doporučuji shlédnout film: Dead Space Downfall, který představuje takoví předkrm k opravdu dechberoucí akci. Hra vyjde kolem 8 - 10 hodin hrání.

Tento titul velmi dobře poukazuje na to, že i šílené aprílové nápady si zaslouží realizaci. Už jsem viděl nespočet fórů a vždy jsem si říkal, jak by to super vypadalo, kdyby se to opravdu zpracovalo a uplácala se z toho hra. Borci z Ubisoftu naštěstí tuhle komedii dotáhli do konce. Blood Dragon je takové větší DLC s tím, že nepotřebuje ke spuštění původní hru, tedy Far Cry 3. Ono to není na škodu, protože každá hra je úplně z jiného soudku, prostředí a taky doby. Pokud si tedy myslíte, že vám rozšíření přinese malebný ostrov s možností setkat se opět s Vaasem, ruce pro jistotu pryč. Tohle je totiž něco zcela jiného, epického, vtipného, skvěle zpracovaného a hlavně zábavného!

Příběh vás zavede do vzdálené budoucnosti, kde se chopíte role muže jménem Rex Colt, který je kyborg - tedy napůl stroj, napůl člověk. Jeho cílem bude odstranit ideálně všechny nepřátele, sypat hlášky jako na běžícím pásu a v neposlední řadě zachránit co se dá (v nejlepším případě celý svět, momentálně ale postačí ostrov). V jedné z misí se k němu přidá doktorka Elizabeth Darling, kterou práce pro padoucha už přestala bavit a v Rexovi zřejmě vidí velký potenciál.

Svět, ve kterém se pohybujete, sice nehýří barvami, zato má ale vynikající atmosféru. Veškeré mise se budou odehrávat v noci, v záři červených, zelených a černých barev. Poprvé když jsem ke hře usedl, dostal do ruky futuristicky vypadající zbraň a udělal prvních pár kroků, zjistil jsem, že si připadám jak ve Skynetu či Future Shocku. K tomu mi dopomáhala skvělá stylizace prostředí, obdobné zbraně právě s tímto universem a hlavně hudba, o které ale až dál. Jenže pak jsem začal vnímat i filmy jako Predátor, Komando a tak nějak vůbec celá 80. léta. Hra je totiž jednou velkou parodií právě na toto období, také na spoustu herních i filmových klišé a musím jedním dechem dodat, že vážně povedenou. Například hned v úvodu následuje tutoriál, který jak jistě víme, může být otravný. Zde je otravný, ale i maximálně zábavný. Učí vás, že pokud zmáčknete klávesu pro běh, tak poběžíte rychleji, když zmáčknete klávesu pro skok, tak skočíte atd. Už tady jsem se řezal smíchy. Takže jsem mačkal klávesu pokračovat, až se přede mnou objevila hláška, že pokud mě výuka nebaví, mám si upgradovat firmware v mé polo robotické hlavě, a to už jsem věděl, že tohle hraní bude stát za to.

Aby vás běhání po ostrově bavilo více, můžete hledat různé VHS nahrávky, staré TV, zabíjet rozličnou zvířenu, či se projíždět ve futuristickém džípu nebo na lodi. Ostrov také poskytuje základny nepřítele, které lze samozřejmě násilím obsazovat. Ostatně lze také otevřít brány tábora a nechat Blood Dragony udělat práci za vás. Tímto jsem si vytvořil menší oslí můstek k tomu, co vlastně BD je. Je to taková velká potvora, zřejmě drak, která je skutečně velmi nebezpečná a proto je lepší se jí vyhnout. Naneštěstí pokud vás, nebo nikoho jiného nevidí, zezelená a hledí si svého, pokud začne červenat, věřte, že rudne vzteky a to značí, že je čas útěku. Ze zabitých kyborgů, ze kterých stříká mimochodem modrá krev, lze vyrvat také jejich srdce a ty následně využít jako návnadu právě na draky. A když už vyrvat něčí srdce tak s pořádnou hláškou, mezi moje oblíbené patří: "Another broken heart". V obchodním automatu lze kromě munice zakoupit neprůstřelnou vestu, uzdravující ampulky, mapu okolí, nebo tunění zbraní. Vylepšení ale nebudou všechny hned a bude potřeba plnit vedlejší úkoly, které vám upgrady zpřístupní.

Zbraňový arzenál se skládá z pistole, útočné pušky, brokovnice, sniperky, plamenometu, rotačního kulometu a samozřejmě luku, to by pak nebylo tak velké klišé. Podporovat palebnou sílu můžete vrháním granátů, pokládáním min či dynamitu, který se zde nejmenuje C4, ale C400, vtipný popisek tvrdil, že je to stejné, jen to má dvě nuly navíc. Rex ale vládne ještě jednou zbraní, aktivuje se klávesou F a znamená fuck. Když písmenko přidržíte, hodíte fakáče levou rukou, když budete mačkat, fakovat budete na střídačku levou a pravou. Sice tím nikomu neublížíte, ale když už skolíte třeba draka, tak proč ho stylově někam neposlat. Do všech zbraní je munice dostatek, a pokud ne, dá se dokoupit, ovšem musíte cestovat zpět do některého z táborů k automatu. Nicméně mezi destinacemi se dá rychle cestovat, což jen ulehčuje práci.

Zvuková a vůbec celá hudební stránka je naprosto skvělá, je tak skvělá, že pokud máte rádi osmdesátky, tak si stáhnete soundtrack zvlášť a budete ho poslouchat do zemdlení. Tóny, které se linou z reproduktorů, jsou poctou všem akčním filmům od Terminátora po Predátora, plus něco málo vlastní tvorby. Při poslechu se člověk vrátí časem zpátky a je to velmi příjemné. Vůbec si tu hru bez takto skvělého hudebního doprovodu nedokážu ani představit, je totiž vynikající. Zvuky samotné jsou též na výborné úrovni a to hlavně dabing hlavního hrdiny, protože například taková střelba ze zbraní se dá považovat za klasiku.

Jelikož není tento titul žádným velkým obrem, nýbrž přídavkem, nebude ani moje recenze příliš dlouhá a tak se pomalu blížíme do finále. Hra je v podstatě to samé jako Far Cry 3 s tím, že pokud milujete sci-fi a jste nedej bože starší člověk, který se rád vrací do minulosti, nesmíte tohle za žádných okolností minout. Za škodu považuji absenci českých titulků, protože lidé, co nevládnou angličtinou, přijdou skutečně o hodně. Je to jedná velká, příjemná komedie, která vás dokáže pohltit a když se tak stane, tak je najednou konec. Herní doba, pokud budete prolézat, co se dá, šplhá maximálně k osmi hodinám a lze dosáhnout maximálně 30 levelu, což je škoda. Je vidět, že nemusíme nutně sahat po starých videokazetách a hrát staré hry. Stačí totiž vzít to nejlepší z minulosti a hodit to do moderního hávu, zbytek se vyřeší sám. Osobně považuji Blood Dragon za lepší, ač kratší titul, než je původní Far Cry 3. Pokud vás moje recenze nepřesvědčila, měla by to udělat cena, která je 15 Euro. Mě tohle velmi mile překvapilo a doufám, že to Ubisoftu přinese spoustu prodaných kopií a že třeba udělají i samostatnou velkou hru, která bude těžit z kulis osmdesátých let, protože tohle byl, přátelé, zázrak, který přiletěl z nebes. Velmi vřele doporučuji!

Chtělo by se mi říci, že už jsem ani nedoufal, že se kdy tato hra podívá na světlo světa. Nejdříve se ohlásila jako čistá FPS, ukázala pár trailerů a pak zase na dlouho zmizela. Celý koncept se překopal a nyní ovládáte postavu ze třetí osoby. Na hře je to znát, místama vypadá, že se to prostě rychle uplácalo a hurá s kůží na trh, nicméně i přesto je velmi dobře hratelná a pobaví, ač se nejedná o žádnou velkou parádu. Titul vyšel v srpnu 2013 a zatím příliš prodejní tabulky netrhá. Je to škoda, protože vývojáři z 2K by si to jistě zasloužili. Na vývoji se podíleli studia 2K Marine, Australia a China o vydání se pak postaral 2K Games.

Hra se odehrává v Americe roku 1962 a vy se vžíváte do role jménem William Carter (hodně moc klišé jméno). William je vládní agent, který má sklony k alkoholismu, protože jeho život nebyl peříčko. A tak sedíte v křesle kouříc cigaretu, se sklenkou v ruce a kufříkem na stole, čekáte, až se objeví někdo, kdo si ho vyzvedne. Zaklepe na vás slečna v armádní uniformě a požádá vás o vydání kufříku, když se ohradíte, že do jejich rukou nepřijde, dostanete kulku do ramene. Následně zjistíte, že žena je ovládána jinou bytostí, ale než se nadějete, už je pryč i s vámi hlídaným zbožím. Oklepete se a vyjdete z budovy ven, načež zjistíte, že venku se odehrává apokalypsa. Na zemi totiž útočí mimozemšťané a jediná možnost jak s nimi vyjít dobře, je pokleknout. Což se vám nechce a proto si prostřílíte cestu až do vrtulníku, který vás odveze na tajnou bázi XCOM. Chtěl se někdo po odehrání strategií projít po základně? Má tady možnost, sice omezenou, ale pořád tam je. Příběh sám o sobě není žádná velká pecka, ale dokázal ve mě vyhlodat pocit ,že se nacházím v šedesátých letech a hned po nacistech bojuji s celým vesmírem o přežití naši malé, modré planetky. Najdete zde hromadu klišé, ohraných hlášek a béčkového scénáře, ale když to do sebe zapadne, nejedná se o špatný celek.

Samotná báze se skládá z mnoha místností, po kterých se můžete volně pohybovat, jediným omezením je, že tím, jak postupujete hrou, se vám odemykají další části. Najdete zde například zbrojnici, střelnici, laboratoře nebo třeba velín. Hlavním ředitelem je Myron Faulke, brýlatý, šedivý muž, který vás bude provázet po téměř celou hru. Dále zde potkáte kupříkladu důstojinci Chulski, která se stará o komunikaci a mlžení pravdy před lidstvem. Vaším kancelářským (ano, máte i svůj kancl) parťákem je Nicolas Dasilva, kterého budete v jedné z misí zachraňovat. No a co se týče laboratoří máte tam dva výborné vědce, jednoho s německým původem dr. Dresnera a potom Alana Weira. Lidí, které je možno prokecnout je tu však mnohem více, ale tenhle základní výčet bude stačit, nicméně pokecejte se všemi (vždy po splnění hlavní mise máte nové volby v rozhovorech, po sekundárních úkolech nikoliv), je dost možné, že vám zadají sekundární úkol.

Jedna velká kapitola jsou vaši parťáci, které můžete buďto rekrutovat, nebo dostat jako odměnu po splnění vedlejšího úkolu. Vždy si berete dva parťáky s sebou a zbytek zůstává na bázi, nebo je pošlete konat dobro jinam. Ovšem, musí na to mít dostatečný level. Je tedy dobrý vojáky míchat a postupně je skillovat. Každý váš společník se může dostat na maximálně pátou úroveň, kdežto hlavní hrdina může dosáhnout desáté. Kromě hlavních a sekundárních misí, jsou zde mise jen pro agenty a tam hraje jejich úroveň prim. Protože mise, kam je můžete posílat, vyžadují například desátou úroveň a tak se hodí mít navíc dva agenty, kteří jsou na maximalní možné úrovni. Mě se povedlo tyto mise splnit všechny, ale s odřenýma ušima. Proč? Inu, trénink těchto mužů není žádný med. Skillují se totiž střelbou a vražděním emzáků. Což je problém, protože jejich inteligence není o nic větší jako ta, kterou má houpací kůň. V každé misi, kterou absolvujete, je to na nervy i přes to, že hru pauznete a rozdáte příkazy. To je totiž jen jedna z věcí, vy totiž musíte velmi bedlivě zkoumat, zda opravdu ty příkazy někdo plní a nebo do toho jde svoji hlavou. Příkladem budiž obklíčení ze všech stran, kdy zadáte svým kolegům rozkaz se schovat za vámi a spustit krycí palbu. Když tak učiníte a začnete se věnovat mydlení nepřátel (ve většině případů stejně všechno vysekáte samy), tu najednou volá kolega o pomoc, protože umírá. Pozastavíte hru, aby jste zjistili, kde se raněný nachází a zjistíte, že je na úplně jiné straně mapy, než byl vyslán, jen proto, že se mu chtělo. Nemám nic proti hrdinství, ale na to musíte mít v hlavě mozek. Ve finále tedy děláte starostlivou chůvu všem vašim parťákům a snažíte se je a sebe udržet na živu. Pakliže by jste se o kolegy nemuseli moc starat, hra by byla zřejmě až příliš jednoduchá. Nicméně pokud o někoho přijdete, nic se neděje, protože ti lidé nemají žádné osobnosti, ani o ně v podstatě nemáte strach, jako tomu bylo u strategií, kde jste si parťáky nejenom pojmenovali, ale také jste je měli svým způsobem rádi. Pojmenovat si je můžete i zde, ale přijde mi to zbytečné. Jelikož jsem věděl do čeho jdu, tak jsem se na toto připravil a nikdo mi nezemřel. Ale můžu vám říct, byl to boj.

Zbraní máte hned několik druhů. Na začátku klasickou výbavu americké armády, posléze i té pakáže z vesmíru. Vyjmenovat mohu různé plazmomety, sniperky, brokovnice, granáty či obyčejné pistole. Další z vašich zbraní jsou vaše schopnosti. Můžete například zvednout nepřítele do vzduchu (po vzoru Mass Effect 2) a ve vzduchu ho rozstřílet na cimpr campr. Pokud to zní nudně, tak zkuste ovládat mysl a emzáky otočit proti sobě, to je o něco lepší sranda. Dále můžete léčit a další kupu věcí. Vaši parťáci zase umí stavět bojové věže, zapínat ochranné štíty, vypouštět droidy kteří vás podporují ať už léčbou či palebnou silou, či stavět minová pole a mnoho dalšího. S každým novým levelem se rozhodujete a zároveň kombinujete. Když například odemknete droida, dostanete na výběr zda má léčit, či opravovat štíty vašich věží, atd. Většinu druhů nepřátel, co se proti vám postaví, znáte ze strategií, najdete zde například Sectoidy či chodící opancéřovanou bestii. Jen je třeba podotknout, že tady si s nimi poradíte mnohem lépe a rychleji, nežli tomu bylo u strategií. Pro někoho to může být bolák na kráse, ostatní to nebudou řešit.

Co se týče hudební stránky musím uznat, že se mi velmi líbila. Soundtrack ve mě vyvolal pocit jako bych sledoval starší film o tom, jak naši planetu napadlo UFO, což, jak jistě uznáte, sedí naprosto přesně. Titulková hudba je potom vůbec nejlepší. Dabing postav je na docela dobré úrovni, ale jediný, který se mi líbil a opravdu mi seděl byl ten hlavního hrdiny, Williama. Co je na tom ovšem trošku hůře je ovládání, které dokáže někdy pěkně zlobit, ale jinak je celkem slušně vymyšleno. Pravé tlačítko pro míření, levé pro střelbu. Když podržíte písmenko G určíte trajektorii vrhu granátem a stiskem levého myšidla hodíte. Hra se dá téměř kdykoliv zapauzovat (není to ale úplná stopka, hra se jen zpomalí na hlemýždí tempo) a tím získáte čas rozdat zbytečné příkazy. Optimalizace je na štíru, ač hra běží na obstarožním Unreal Enginu třetí generace. Ale nejedná se ani o tragédii, takže pokud chvilku strávíte v nastavení, hru dokážete vystřelit klidně na 60fps. Grafika vypadá poměrně slušně na dnešní dobu a nemám k ní moc výhrad, ale je fakt, že místy působí už opravdu historicky.

Na místě je tedy shrnutí. Hra to není rozhodně špatná, to ne, ale než se do ní pustíte, raději si o ní něco málo přečtěte, stejně, jako jsem to udělal já. Pokud se i přesto do hraní pustíte, bude vás čekat celkem sedm kapitol a herní doba zhruba mezi 10-12 hodinami. Pokud máte zkušenosti ze strategickou stránkou XCOMu, tohle vám nemusí příliš sednout už jen díky jednoduchosti, s jakou kosíte emzáky. Na druhou stranu vám bude umožněno si na vlastní nohy projít po bázi, což bylo snem nejednoho z nás a také zjistíte, jaké to je být v první linii. Jedná se o obyčejnou střílečku s taktickými prvky, která nenadchne ale ani neurazí a dovolím si říct, že po dohrání dokonce i vyšumí. Ale šanci, tu si tedy rozhodně zaslouží.

Takže, začnu asi takhle. Před chvílí jsem měl tuto recenzi už napsanou, dělal jsem na ní nějaké dvě hodinky. Ale co čert nechtěl prostě se mi neuložila. Takže se pokusím rychle jí sepsat znovu i když věřím, že už nikdy nebude taková jaká byla. Není nic krásnějšího než když si přečtete hlášku: Váše recenze nebyla uložena!!!!!

No nic. Recenzi jsem začínal slovy, že jako tato hra, mně ještě nikdy žádná nevytočila, snad maximálně GTA III které ve své době bylo opravdu velmi těžké. Měl jsem tady opravdu pocit že gamepad prohodím televizí, ale pak jsem si řekl, ne, je to Tebou, hrej líp a hrej dál a tak jsem také učinil. Musím ale uznat, že tolik skriptů a linearity jako zde nemá snad ani Call of Duty. A pokud na to nadáváte, tak rychle pryč od téhle pecky. Hra se sice tváří, že můžete zkusit skočit buď tudy, nebo támhletudy, nicméně končíte vždy na stejné římse a pokud nemáte reflexy Terminátora a mysl Jediho, tak budete opakovat stále stejné pasáže dokola, dokud se je prostě nenaučíte zpaměti. I přes všechny moje nervy jsem ale hrál dál a třeba i 30x opakoval jeden skok, abych se mohl podívat, co mne čeká. Navíc, město vypadá opravdu skvostně.

Příběh je sice tuctovka, ale určitě ho zmíním. Hrajete za Runnera jménem Faith, jejíž prací je doručování pošty po střechách domů. Jelikož ve městě vládne neskutečná diktatura, musí člověk svoje psaní doručit různými způsoby a tohle je právě jeden z nich. A všudypřítomné policii se přeci jen tolik na střechy nechce. Všechno šlo jako na drátkách do doby, než na Vaši sestru někdo ušil boudu a je jen na Vás, aby jste jí z toho dostali.

Již zmiňované město vypadá jednak velmi pěkně a za druhé také velmi sterilně. Proč? Protože nehraje příliš mnoha barvami. Za vypíchnutí stojí bílá (ta především), modrá, nebo třeba oranžová, či zelená. Je to takto udělané proto, že body, kterých se můžete chytit, nebo na ně skočit, či na ně dopadnout jsou zvýrazněny barvou červenou, což je dobře vidět a Vás tak nic nezdržuje od skákání. Pokud by jste se přeci jen ztratily, tak je možnost zmáčknout tlačítko a Faith se otočí směrem kterým se máte ubírat. Nicméně to mohlo být vyřešeno lépe a hlavně za běhu. Protože se otočí celým tělem a ne jen hlavou, což jak správně tušíte, končí smrtí. Gamepad má dobře rozložená tlačítka a hra se s ním ovládá velmi pěkně, což se o klávesnici říci nedá, ale výběr je na Vás. Pokud hru ale projdete několikrát a nazpaměť se naučíte veškeré mapy a místa kam se má skočit a kam ne, hru si nesmírně užijete.

Dále bych měl zmínit hudbu která je opravdu skvělá a hodí se sem více, než jsem očekával. Pokud by se Vám hodně zalíbila, tak v hlavním menu v položce extras máte celý OST. Dále tam jsou videa a artworky například.

Pokud by Vás přestala bavit kampaň, máte možnost freeruningu, nebo běhání na čas, což hru opět o něco prodlouží. Což se hodí, protože nepatří mezi ty nejdelší.

Další z věcí jsou protivníci. Je jich tu hned několik druhů. Od řadové policie, po Runnery. Vyplatí se především utíkat, ale pokud máte srdce bojovníka, tak po sobě střílet nenecháte o tom žádná. Navíc, Faith nenosí zbraň, takže si jí musí vybojovat. Funguje to tak, že přiběhnete k protivníkovi, zpomalíte čas, ideálně ve chvíli kdy se Vám snaží natáhnout pažbou, jeho zbraň po chvilce zčervená a to je Váš čas. Zmáčknete tlačítko pro odzbrojení, borce pošlete k zemi a gun si přivlastníte. Potom jsou dvě možnosti, buď se vystřílí zásobník, nebo se zbraň vyhodí. Na nic jiného totiž není. Jednak hrdinku zpomaluje a za druhé s ní není možné skákat. A jako bonus nelze ani sebrat zásobník. Takže to spíše opravdu funguje tak, že pokud Vám někdo stojí v cestě, tak ho odzbrojíte, zbraň zahodíte a běžíte dál.

Pokud Vás tedy recenze zaujala, není nic lehčího než hru zkusit. Avšak zdůrazňuji zde jednu věc, není to pro každého! Pokud Vás například baví borci kteří skáčou ze střechy na střechu a neboji se smrti, nebo mezi ně patříte, potom je tato hra nutnost. Pokud jste pacifista co se rád kochá a má pevné nervy, určitě jí zkuste taky. Pokud jste nervák kterej se vším spěchá a více než pět opakování jedné situace Vás moc nebere, hru raději vůbec neshánějte. Myslím, že obrovský potenciál co hra měla se vypařil, ale ne tak úplně. Nicméně, na cestě by měl být díl druhý, který doufám spraví hodně neduhů.

Co vám povím. Měl jsem velký strach a obrovskou skepsi, když jsem instaloval nového Shadow Warriora. Proč? Inu, to je jednoduché. Hra vzniká na motivy původního SW a ten se na naše počítače podíval v roce 1997 a přinesl nejednomu hráči velkou zábavu i když, pravda, hra je trošku více zapomenutá a méně hraná, než třeba takový Duke Nukem 3D, což je divné, protože obě hry vyšli chvilku po sobě. Nicméně zkušené studio plné ostřílených vývojářů, kteří si říkají Flying Wild Hog, si řeklo, že na tuto legendu je škoda zapomenout a pustili se do jeho výroby. Požehnání dostali od vydavatelů, kteří si nechají říkat Developer Digital, a tak nic nebránilo tomu, začít psát první kód. Ještě bych rád upozornil,že tito vývojáři mají na svém triku klenot, jako například Hard Reset (kterémuž se nový SW podobá nejvíce). Pojďme se už ale věnovat recenzi, na kterou jistě všichni dychtivě čekáte.

Vžíváte se do samuraje jménem Lo Wang a váš bos, který má pod palcem tamní firmu Zilla Industries a vlastně skoro celé město, vás posílá s kufříkem vyzvednout katanu. Že to není ledajaké mečisko se jeví hned od prvního okamžiku, protože ho jedete koupit za dva miliony dolarů. Nicméně když dorazíte na místo, obchod neklape podle představ a tak svoji nabídku upravíte. Buď meč, nebo krev a jak už mnozí tuší, byla to krev, co vyhrála. A tak začíná váš příběh, honu za mečem, pochopením a skvělou zábavou. Po cestě se k vám připojí démon jménem Hoji, který kromě vtipu srší taky kupou rad. Postupem času však zjistíte, že meče jsou celkem tři a jejich kompletním spojením vznikne katana tak silná, že by koukal i Kevin Costner alias Osobní Strážce. Démon vám též přiroste k srdci a tak se rozhodonete společně získat všechny meče, sesadit Zillu a ještě si vzájemně vypomoct, protože Hoji by od vás taky něco rád. Možná to nezní oslnivě, ale věřte, postavy nejsou napsány špatně, hra je vtipná a na nic si nehraje. Naopak si ještě stíhá dělat srandu ze všech ostatních her. Například tak, když v jedné misi jedete vláčkem po vzoru Half-Life, do toho vám paní s ledovým klidem mluví o venkovní teplotě a vy kosíte jednoho emzáka za druhým. Tato parodie bylo naprosto skvělá a doporučuji si jí řádně užít. Mezi další srandy patří například herní automaty, na kterých běží například Hotline Miami, Shadow Warrior, Serious Sam či Hard Reset. Pokud vhodíte minci, spustí se herní melodie.

Zbraně, jelikož se jedná o styl hry "vysekej a jdi dál" (alias Serious Sam, Hard Reset), jsou potřeba a proto se jim také podíváme na zoubek. Kromě sakra ostré katany na vás čekají také hvězdice, základní pistolka, samopal uzi, brokovnice, plamenomet a rpg. Kromě toho máte ještě k dispozici démonní hlavu či srdce. Srdce například namíříte na slabšího protivníka a zničíte ho stylem voodoo. Každá ze zbraní se dá modifikovat za peníze a lze jí i přikoupit alternativní mód. U raketometu to je například vypálení tří raket naráz, u samopalu zase druhá uzi. Nábojů je všude dosti a pokud by vám přeci jen došli, máte po ruce (klávesa U) obchod s upgrady na zbraně, kde si munici můžete za letu doplnit. Kromě upgradu zbraní se v tomto stromu najde také tuning postavy. Můžete na sobě vylepšovat například, kolik toho vydržíte (obrana), zvětšit si životy či další kupa věcí. Potom jsou tu kouzla, jsou celkem čtyři a za vypíchnutí stojí třeba uzdravování. Kouzlo aktivujete když 2x ťuknete na klávesu W, A, S, nebo D a k tomu zmáčknete pravé tlačítko. Možná to zní z popisku blbě, ale věřte, ovládá se to velmi příjemně. Nezapřu ovšem, že se pro hraní hodí spíše gamepad, pro který byla hra jistě před vydáním cílena. Nicméně i na klávesce si naprosto vše užijete. Dalo by se říci, že tajnou zbraní jsou pro hrdinu jeho hlášky, protože je tak trošku namyšlený a možná právě proto si pořídil jeskyni po vzoru Batmana (celý SW zapadá do dnešní doby), kde má svůj superhrdinský ohoz a taky pěkná auta a zbraně. Je mi ale jasné, že nedáte dopustit na katanu a musím uznat, že dokáže protivníka nakrájet rychleji, než bych řekl švec. Koneckonců, proč si už tak dost krvavou hru neokořenit směsí utržený rukou či přepůlených těl. Ve hře se posuváte dál pomocí klíčů a karet, jak jsme byli zvyklí už v roce 1997. Léčit se můžete kromě kouzel lékárničkami. Aktivní předměty vám pěkně žlutě blikají, takže nebude nouze o to, najít to, co potřebujete.

Psát by se dalo na téma zbraní a inventáře ještě dlouho, ale pojďme se podívat na zoubek grafickému zpracování. Hra vypadá opravdu krásně barevně, celá se třpití a svítí. Pokoukání na každou lokaci je prostě skvělé a FRAPS se jistě zapotí, protože budete típat snímek za snímkem, až takhle je toto dílo fotogenické. Je neuvěřitelné, co engine Havok ještě dokáže. Nicméně už po vzoru hry Hard Reset, je sice paření věc krásná, ale také náročná. Aby jste se mohli kochat, při hraní je potřeba zaplatit daň, protože já na procesoru i7 a grafice GTX 570 jsem se kolikrát dostal i na 15 fps - ale to už bylo na obrazovce opravdu mnoho nepřátel a výbuchů. Explodovat zde může téměř cokoliv, od výherního automatu po hráči velice oblíbený výbušný sud. A na to jak všechno lítá vzduchem se velmi pěkně kouká, věřte mi.
Zvuková stránka je naprosto výborná a hře seděla jak prdel na hrnec. Samurajská hudba přímo hladí vaše uši a kolikrát se přistihnete, jak jen civíte, jak to všechno nádherně vypadá a navíc ještě zní, naprosto skvělý je i profesionální dabing hlavního hrdiny. Musím uznat, že se to velice příjemně poslouchá a proto nemám žádných výhrad.

Pojďme si tedy udělat menší shrnutí, protože se mi recenze začíná rozlízat do mnoha a mnoha znaků. Pro mě osobně je to obrovské překvapení. Rozhodně jsem nečekal, že to vývojáři dotáhnou až takhle daleko. Hra je plná detailů, easter eggů, vtipu a krásné grafiky. Například v jedné misi, když jdete pro meč, se hrdina zmíní Hojimu, že musí zajít domů a něco důležitého si tam vzít. Když dorazí na místo, jeho kroky směřují ke koupelně a tam bere do ruky strojek se slovy - nejlepší hrdinové nemají vousy a holí se. Když to Hoji spatří, nedá mu to zeptá se, je tohle opravdu to, pro co jsme sem šli? Lo Wang jen řekně, jasně, co jsi čekal. Nechybí ani pár souložících králíků, kterí se pářily v SW už v roce 1997. Hra obsahuje spoustu secretů, včetně třeba čínského cukroví i s radou uvnitř. Hra je rozdělena na fáze bojové a nebojové. V bojových je potřeba vždy vysekat potřebné množství démonů a jít dál, nicméně až ve chvíly, kdy zničíte patřičné množství artefaktů, které brání v postupu dál. Navíc za každý vyhraný souboj dostanete hodnocení. Nebojové, to je klasika, chození, hledání, mluvení. No ale to už zase utíkám směrem, kterým bych neměl, chtěl jsem totiž udělit verdikt. A ten je jasný. 17 kapitol (cca 15 hodin hraní) po střechu nahuštěných nepřáteli, skvělou grafikou a zábavou si žádá jediné, vaši koupi a pokud holdujete FPS žánru, nebo vyloženě fandíte Shadow Warriorovy, tak směle do toho. Pro mě osobně je to překvapení roku a všema deseti tento titul doporučuji.

Už se na tuhle recenzi chystám skoro rok. A jelikož jsem hru nedávno zase rozehrál na PS3, nebude na to lepší situace. Vyšla v roce 2011 a jejím posledním vývojářem (na vývoji se podílely firmy 3D Realms a Take-Two) byl Gearbox Software, který Duka za všechny zmíněné dokončil a také si ji vydal. Přijde mi, že Randy Pitchford je velký srdcař a právě to a mnoho dalších věcí mu dovolilo hru dokončit. Nebavilo ho už sledovat, jak se hra zmítá ve smrtelných křečích a je světu akorát pro smích. Jenže co čert nechtěl, lidé se tomu vysmáli stejně. A proto tu jsem já, abych tomuto dílu alespoň lehce spravil reputaci. Nehodlám na ni totiž plivat tolik, jako to dělal doteď každý. Jediné co slýchám a čtu je, že po těch letech se jedná o brak. A já se ptám. Kdo by dokázal něco lepšího pod takovým tlakem od veřejnosti? Kdo by se chtěl probírat mnoha misemi, které vytvořilo jiné studio a pokusit se je slepit dohromady? Kdo by vymyslel tolik skvělých easter eggů a vzkazů od vývojářů pro nás, hráče? Já tedy rozhodně ne. A myslím, že Randy udělal sakra velký kus práce!

Když jsem se ke hře dostal poprvé, hned po jejím vydání, nebyl jsem příliš spokojen. Ale byla to vlastně moje chyba. Chtěl jsem hru proběhnout tak rychle, jak to jen šlo a hned si udělat obrázek. Jenže to byla školácká chyba. Duke obsahuje tolik kvalitního materiálu, že jsem po jeho dalším rozehrání jen koukal! Vlastně za to tak trošku mohou i trofeje, které Vás nutí zkoumat, hledat a snažit se trošku jinak.

Příběh zde moc rozebírat nebudu, protože je stejný jako vždy. Banda mutantů přiletí devastovat naši planetu no a také nás obrat o ženy. A když jde o ženy, tak to Duka nenechá chladným. Ten si dosud užíval pohody. Má svůj obrovský věžák, kde tráví volný čas, kterého má nad hlavu. Dále svoje prodejny burgerů (jako vždy nás tam zavede i jeden z úkolů) a také sochy a úctu na každém rohu. Ale jak se říká, všechno jednou končí a bude to právě ve chvíli, kdy vložíte do mechaniky disk. Mise, jejich návaznost a celá stavba není úplně v pořádku, nicméně to se dočtete skoro všude. Může za to jednak vývoj v mnoha studiích a také nedostatek času a peněz pořád něco předělávat. A musím zde podotknout, že Duke 3D nebyl o moc originálnější. Mohlo to být lepší, ale já říkám, buďme rádi, že něco vyšlo. Jediným nešvarem co bych tu našel je velmi zdlouhavé načítání levelů. Ale věc co mi to vykompenzovala, byla snadná. Je zde schováno nespočet narážek na ostatní hry. Od Masterchefa (bude Vám zde nabídnuto aby jste si oblékli Chefův Power Armor, nažež ho Duke odmítne slovy: Power armor is for pussies) po mrtvého Isaaca Clarka. U každé narážky je skvělá hláška, jako vždy.

Grafika hry je další z terčů kritiky. Stojí za starou belu. Pokud to budu srovnávat s dnešními poměry. Pomalé načítání textur, skoro všechno je hranaté, a když člověk hledá, tak najde i velké chyby. Pokud jste fanoušci vypilované grafiky, raději přestaňte číst, dokud je čas. Mě jde spíše o hratelnost.

Ta sama o sobě není vůbec špatná. Ale dokázala zde opět narazit. Většina z nás byla zvyklá na arzenál zbraní, který můžeme tahat u sebe. Zde se to zkrouhlo na dvě zbraně. Opět to byl ústupek. Kdybychom mohli tahat všechny zbraně, tak by jsme hrou prošli jak nůž máslem bez nutnosti sundat prst ze spouště. Může za to celý koncept hry, který by se opět musel celý přepracovat. Musíme zde šetřit každý náboj, ale na druhou stranu by to neměl být až takový problém. Stačí se smířit s faktem, že už nejste nesmrtelný stojan na zbraně, co běhá po světě a kosí všechno co se hýbe. Díky věčným ústupkům se hra stala reálnější. Doplňování životů zde funguje na principu, že se schováte za roh, jak už to dnes bývá zvykem. Nahoře máte čáru se zdravím, ale není tam obrázek červeného kříže, nýbrž se jedná o ukazatel ega. To můžete navyšovat různými způsoby. Například pohledem do zrcadla a pronesení tvrďácké hlášky, nebo výhrou na automatech, či posilováním. Je tam ale mnoho dalších a skvělých situací. Například když najdete pečlivě schovaný doutník, bez kterého by Duke, nebyl Dukem . Skvělé bylo také muzeum, kde jste mohli narazit na plakáty, zbraně a obrázky z minulosti. Od plošinovek po 3D verzi. Bylo velmi příjemné se s tím po letech shledat.

Zbraňový arzenál obsahuje například brokovnici či dvouhlavňový vrhač raket. Je zde ale i staré známé RPG, které nyní dokáže cíl zaměřit a vyslat raketu která nemine. Nepřijdete ani o holoduka, či steroidy. Přibilo nám zde pivěčko. Po jeho vypití, jak už to po alkoholu bývá, se Duke stane na chvilku zcela nezranitelným. Po steroidech zahodíte zbraně a nastupují pěsti. Jedná rána, jeden mrtví. Jak pivo, tak pilulky se dají zkombinovat naráz, výsledek Vám je jasný. Další novinkou jsou brýle, bez kterých neudělá hlavní hrdina ani krok. Ty zde plní funkci i nočního vidění.

Hudba je na vynikající úrovni. Pokud se nepletu, bylo to možná to jediné, na co se nenadávalo. No a dabingu se zhostil opět Jon St. John, se kterým jsme se mohli setkat už v minulosti. Kompletní ozvučení je perfektní a k celé zvukové stránce nemám výhrady.

Nepřátelé zde zůstaly takřka beze změn. Jen jsou kompletně graficky předělaní. Prasata jsou zde mnohem větší drsňáci a létající mutantíci také. Chobotnice se pro změnu nedá sestřelit raketometem, protože si raketu přitáhne k sobě a vrhne Vám ji zpět. S granátem, který se odpaluje dálkově, už si ale neporadí. Přibylo zde také pár nových druhů, ale nebudu Vám kazit překvapení jejich výpisem.

Když to vezmu kolem a kolem....Hra se vrátila v nejlepší formě v jaké mohla přijít. A s názory toho typu, že raději neměla vycházet vůbec, plně nesouhlasím. A kdo ano, ať jde hrát dokola Duke Nukem 3D. Já už staré dobré 3Dčko proběhl asi milionkrát a rád bych se věnoval něčemu novému. Randy hru převzal v dezolátním stavu a více méně musel pořád něčemu ustupovat a to ve finále nedělalo hře dobře. Nicméně jako jediný slíbil, že hru vydá a vydal ji. Ostatní jen plácali do větru. A myslím, že i přes všechny neduhy a kriticky špatné hodnocení v recenzích se nejedná o špatné dílo. Má sice kratší herní dobu, ale je to navržené tak, že každý level zvlášť se dá výtečně užít, pokud se nebude jen probíhat. Randy je prostě srdcař, jak jsem již zmiňoval na začátku a pokud si něco vezme do hlavy tak to taky udělá. Mohl bych tady psát a psát, nicméně by to dávalo čím dál menší smysl. Ale pěkně Vás teď poprosím. Dejte Dukovi ještě šanci. vykašlete se na recenze, na grafiku a na stavbu misí. Užijte si ho, jako jste si ho užívali dříve. Jde to, jenom chtít a nesrovnávat ho s žádnou jinou hrou. Žádná totiž nevycházela takovou dobu a nepotýkala se s takovými problémy jako právě tato. Lepší by mohla být jenom ve chvíli, kdy by se od začátku do konce znovu naprogramovala. Což se časem třeba ještě stane. Hail to the King!

Tak je to tu. Konečně jsme se dočkali uzavření trilogie. A musím říct, byla to neskutečná jízda. Máte se opravdu na co těšit. Na Isaaca čeká opravdu robustní, těžká a velmi dlouhá cesta. Pro neznalce prvních dvou dílů, je zde hned při startu hry připraven sestřih všeho co se dělo a musím uznat, že je velmi pěkně zpracován. Chtěl bych ještě dodat, že Ti co měli strach, že se hra nebude odehrávat ve vesmíru, už ho mít nemusí. Strávíte tam totiž poměrně velké množství času. Vrhneme se tedy na příběh.

Na jeho počátku se ocitnete na zamrzlé planetě (sníh je zde zpracován opravdu výborně) v kůži cizího žoldáka, který se vydal hledat jistý předmět do nedaleké havarované lodi. Jakmile se k němu dostane, nastane velký slet událostí, který bych zde nerad zmiňoval. Jakmile se tak stane, ocitáte se 200 let poté na lunární kolonii v zaplivaném bytě, kde se dostáváte do kůže pana Clarka. Ten se věnuje depresím, kterým napomáhá ještě sledováním společné fotky s Ellie. Je roztržená na dvě poloviny, ale i přesto si jí pořád drží při sobě. Tu náhle se rozlétnou dveře bytu a ležíte na zemi s pistolí u hlavy. Tu Vám tam drží seržant Carver, který je mimochodem druhou hratelnou postavou. Druhý pán Vás zasvětí do děje a v rukou přitom svírá Vaši fotografii Ellie, kterou si strčí následně do kapsy. Naštván, vyburcován a proti své vůli se chopíte zbraně a vydáte se na cestu.

Co-operace funguje na způsob drop in/drop out. Kdy se druhý hráč kdykoliv může připojit a začít hrát s Vámi. Bohužel hra neobsahuje offline co-op, což je škoda. Musím zmínit, že celá hra je na ni postavená, což není úplně dobře, ale také to příliš nevadí. Jedná se totiž o to, že hra je o notný kus těžší, než předchozí dva díly. Právě díky tomu, že se počítá s druhým hráčem. No a ve finále si neužijete sami všechny vedlejší mise, protože jsou zde některé, které jdou pouze a jen pro dva. Což mě osobně připravilo o kus hrací doby. Tyto mise jsou zde nejen pro doplnění příběhu, ale také obohatí Váš inventář o novou výbavu, která není vůbec na škodu.

Máme zde velkou kupu mini her. Zůstaly tu ty z druhého dílu a byly zde přidány nové. Celkem jsou tuším tři, nebo čtyři. Jsou pěkně prostřídány, takže Vás hned tak neomrzí. Mezi novinku patří i otevírání dveří, nebo například startování generátorů. Použitím telekinetického manipulování s předměty. Přidržíte patřičné tlačítko a otočíte pákou na dveřích. Tyto páky (které si vyrábíte na lavici – Bench) zde také nahradily energetické uzly. Pokud někde u dveří chybí, je dobré mít alespoň jednu náhradní u sebe. Inventář zůstal klasický, až na to, že máte méně pozic pro zbraně. Celkem dvě. Pak je tu ještě třetí, ale ta je tu pouze pro Scavenger Bota. To je takový malý mechanický přítel, kterého vypustíte kdekoliv se Vám zachce a on začne hledat a sbírat materiál. Při další návštěvě Benche tam na Vás bude čekat. Nalezený materiál se Vám hodí například pro stavbu munice, lékárniček či na vylepšování skafandru. Ale hlavně na stavbu zbraní. Lavice totiž plní novou funkci. Ve hře je k nalezení spousta schémat, na nichž jsou základní druhy zbraní. Kupříkladu brokovnice či samopal. Ty následně můžete ještě tunit podle svého mínění. Stačí k tomu mít dostatek náhradních dílů. Ty už ale musíte najít samy, robůtek hledá pouze základní suroviny. Další novinkou je absence obchodu. Zůstala jeho jediná funkce a to ukládání předmětů do tzv. truhly. A ta se přesunula opět do tunící lavice. Přibila zde také možnost mikrotransakce, díky které si můžete koupit daná schémata aniž by jste je museli hledat. Já osobně tuto možnost ve hře nerad vidím.

Hra je velice akční, místy až zběsilá. Jsou zde místa, kde se opravdu nezastavíte. Atmosféra díky tomu dostává trošku na frak, ale druhý díl nám stanovil nová pravidla, kterých se díl třetí striktně drží dál. Takže pokud se hodláte bát, budete se muset vrátit k jedničce, která je v tomhle mistrem oboru. Strach zde máte maximálně z toho, že Vám ve vesmíru dojde kyslík, nebo že Vás nepřátelské hordy utlučou za živa. Trošku jsem se bál, že mi akce bude příliš vadit, ale po pár minutách jsem přestal mít strach. Není to zde vůbec na škodu. Nicméně až budete brouzdat vesmírem, naleznete zde místa, ze kterých jde mráz po zádech. A to nejen díky zvukovému podkresu.

Hudba je zde totiž opravdu výtečná a přijde mi, jako takový mix vetřelců a predátora. Alespoň ta, co hraje ve vesmírných pasážích. Zvuk sám o sobě je parádní a nemám k němu výhrad. A pokud doma máte výkonný headset, nebo sestavu 5+1, určitě si jej budete vychvalovat.

Nepřátelé jsou vesměs stejní jako v předchozích dílech (dočkáte se i obávaného mutanta, co se nedá zabít), ale přibilo zde i pár zánovních kousků. A musím říct, dali mi opravdu zabrat. Mezi protivníky se zde řadí i lidé. Dají se poměrně rychle zlikvidovat headshotem, ale pokud se někde poblíž motá nekromorf, tak si z mrtvoly vojáka rázem udělá svého přítele. Naleznete zde i pár bossfightů.

Grafická stránka hry je naprosto fenomenální. Nechápal jsem jak je možné, že tak starý engine může takhle pěkně vypadat. Měl jsem za to, že dvojka je maximum, ale není. Trojka vypadá opravdu skvěle a vývojáři si dokázali pohrát s každým stínem a barvou tak dobře, že se až tají dech. Narazíte zde na pasáže, kde se budete pouze kochat tím, jak to všechno krásně vypadá. Navíc optimalizace je perfektní. Já sám jsem hru hrál na Intel Core 2 Duo který běží na 1.80Ghz, 4 GB RAM a grafice 285 GTX od Nvidie. Měl jsem vše nastaveno na plné detaily a rozlišení a hra běžela bez sebemenších trhanců. Osobně mi přišlo, že má lepší optimalizaci jak díl druhý a to lépe vypadá. Pokud si hodláte koupit PC verzi, nezapomeňte použít save ze dvojky. Díky němu dostanete fešné brnění jako bonus.

Abych to tedy celé shrnul. Hra je opravdu dlouhá, dovolím si říct, že asi tak, jako když spojíte první dva díly dohromady. Mě samotnému trvalo hraní cca 13 hodin s tím, že jsem udělal veškeré vedlejší mise pro jednoho hráče. Kdybych hrál ještě ty pro dva, hra by nabobtnala o další 3-4 hodinky, což je úctyhodné. Ovšem pro některé hráče se to může zdát až zbytečně dlouhé. Fanoušci celé série však budou nadmíru spokojeni. Pokud jste Dead Space nikdy nehrály, nevadí, hra Vás jak jsem již psal, do příběhu zasvětí, nicméně by byla škoda přijít o předchozí dobrodružství. Navíc začínat od konce je divné. Milovníci Isaaca měli jistě hru už předobjednanou a těm není třeba nic dodávat. Snad jen, hurá do boje. Pro mě je hra velkým a vyleštěným překvapením letošního roku. Že to bude až takhle dobré, jsem opravdu nečekal. Pokud jste tedy dosud váhali s koupí, již nemusíte. Vřele Vám tuto hru doporučuji!

Tak. Máme tu leden a už to bude skoro rok od vydání nového Tomb Raideru. A když říkám nové, myslím zánovní! Jedná se totiž o Lařiny úplné začátky. Vývoje hry se chopilo studio Crystal Dynamics. O vydání se potom postaral Square Enix. To, že je hra lehčí v porovnání s předchozími díly, ani nemusím zdůrazňovat, směřuje totiž směrem k mainstreamu. Ale to hře není vůbec na škodu, právě naopak.

Příběh hry Vás zavede na palubu lodi. Cílem její cesty je tajemstvím opředená sluneční královna Jamatai. Informace o ní by se mohli skrývat v dračím trojúhelníku (obdoba Bermudského), kam má loď namířeno. Než se nadějete, ztroskotáte přímo v jeho srdci na ostrově a visíte hlavou dolů v jedné z mnoha jeskyní. Zde začíná první seznamování s ovládáním. Pomocí quicktime eventu se rozhoupete, podpálíte lano, na kterém visíte o nedaleký oheň a spadnete. A to přímo na kus železné tyče. Tady jsem si říkal, že to je konec cesty, protože tohle se stát v realitě Vám, tak asi dvě minuty budete kašlat krev a následně v bolestech zemřete. Nicméně hrajeme hru, takže nehledejme realismus. Čeká Vás nalezení první zbraně (luk), zabití první srnky a nalezení prvního tábora.

Táborů je zde kupa a jsou víceméně provizorní. Nachází se většinou na začátku lokace, či v tajné jeskyni. Slouží především k tunění Vaši postavy, či zbraně. Ale hlavně k rychlému přesunu. To se hodí například ve chvíli, kdy se potřebujete vrátit například kvůli sběru relikvií či deníků. Hra jich je totiž plná. Ovšem já osobně jsem sesbíral všechno na jedno dohrání hry. Což mě na jednu stranu trošku zaráží a na druhou mrzí, protože odpadla znovu hratelnost.

Zbraňoví arzenál se skládá z pistole, samopalu, brokovnice a luku. Mezi ostatní výbavu se řadí vysílačka, cepín či například lano. Každá ze zbraní se dá vylepšovat. K tomu potřebujete součástky, které se válí po celém ostrově. Každá zbraň je po celkovém vylepšení opravdu fenomenální a silná, takže stojí za to součástky pilně hledat. Tunit můžete také svoje schopnosti. Například když zabijete protivníka, lze z něj při ohledání dostat více nábojů, či vystřelený šíp zpět. Nebo například různá komba, kdy uskočíte před protivníkem, hodíte mu prach do obličeje a následně ho usmrtíte cepínem přímo mezi oči. Jediné co mi trošku vadilo, bylo to, že hned od počátku Lara zachází se zbraněmi jako pravý profík a to je teprve v začátcích.

Ovládání hry, jde pěkně od ruky. Jak na klávese, tak gamepadu, jde tedy jen o to, na co jste více zvyklí, či čemu dáváte větší přednost. Kamera je naprosto skvělá a různé pohupování, přibližování či oddalování kamery při běhu je zpracováno naprosto skvěle a působí to filmovým dojmem Jediné, co trošku kazí dojem, jsou akční pasáže, protože působí maličko zmateně. Připomínalo mi to Dead Space 2 a 3. Kamera se při nich nechová tak jak by měla a tak to často končí smrtí. Při hraní využijete i speciální instinkt, který Vám zobrazí aktivní předměty ve Vašem okolí. Je podobný například plánování v posledním Hitmanovi. Mise lze procházet buď stealth nebo akčním způsobem, ale neplatí to pro všechny. Navíc jakmile se odhalíte například vzdáleným výstřelem do prázdna a někdo ho uslyší, tak hned půjde po Vás a je mu jedno, jestli Vás viděl, či ne. Když už jsme u toho, tak mi místy vadila přílišná akčnost hry. Tolik nepřátel jsem snad nesejmul ani v Call of Duty. Možná více šetřit na střelbě a přidat více hádanek, byl bych více spokojen. Hra také překypuje místy až příliš zmatenou kamerou, což je velmi na škodu, ale dá se s tím žít. I díky tomu, že checkpointy jsou na velmi dobré úrovni a opakování Vás tolik nevytočí.

Grafika hry je na velmi dobré úrovni a sama hlavní hrdinka je velmi pěkně ztvárněna. Optimalizace hry je velmi dobrá a dá se rozjet i na starších strojích, což jistě potěší. Některé scenérie ostrova jsou zpracovány tak dobře, že máte chuť se jen kochat a ani nehrát. Jelikož je ostrov opředen tajemstvím, děje se tam i spousta divných věcí a vývojáři si tak mohli vyhrát téměř s jakoukoliv situací. Není problém zde přejít ze sněhu do deště či písečné bouře.

Zvuková stránka hry je velmi dobrá. Hudba je velmi kvalitní a ke hře a Vašemu pátrání po ostrově či akčním pasážím se pěkně hodí. Zvuky samotné jsou též velmi dobré. S kompletním ozvučením tedy nemám nejmenší problém.

O této hře by se dalo velmi dlouze psát, ale pokusím se udělat nějaký verdikt. Hrál jsem na střední obtížnost a během jedné hry jsem byl schopen nalézt 100 procent všeho, co šlo, jednak díky možnosti rychlého cestování a za druhé proto, že hra prostě baví a nutí Vás tak zkoumat. Jenže to je pro mě také kámen úrazu. Hra se dá na jeden zátah kompletně proběhnout, což jí škodí. Protože co se týče single playeru, stačí Vám jeden pokus a pak hra už nic nenabízí. Maximálně těžší obtížnost. Na dohrání se vším všudy Vám stačí maximálně 15 hodin. A do druhého hraní Vás už nic více nutit nebude. Když bych hru měl srovnat ze sérií Uncharted ze které hodně čerpá, řekl bych, že dílo od Naughty Dog má navrch. Lara je dobrým mixem všech dobrých žánrů, ale něco jí stále chybí. Příběh není to, po čem člověk prahne, není nic moc. Hra sama o sobě moc krásně vypadá a ještě lépe se hraje. Ale pořád jsem měl při hraní pocit, že mi něco chybí. Nicméně je to výborně zpracovaný titul, který si zaslouží Vaši pozornost. Pokud rádi hledáte poklady, nebo jste fanoušci Lary, nemáte nad čím dlouho přemýšlet. Pokud jste si chtěli někdy zahrát něco podobného jako Uncharted na PC, nyní máte možnost a pokud hrajete hru poprvé (Tím myslím první zkušenost s Tomb Raider), může Vás příjemně překvapit. Nelíbit se snad může jen lidem, kteří nemají rádi koridory (tohle je jeden takový větší s tím, že to umí dobře maskovat), nebo těm, kdo neholdují quicktime eventům. Je to příjemná akční jízda, která dokáže velmi slušně zabavit. Určitě si zaslouží moje doporučení. Takže je jen na Vás, co s tím uděláte. Nicméně šanci si určitě nová, naleštěná Lara, rozhodně zaslouží.

Jelikož je Deus Ex: Human Revolution desítková hra, rozhodl jsem se udělat recenzi i na její DLC The Missing Link. Jednoduše si myslím, že si to zaslouží a tento přídavek by neměl nikdo minout, stejně jako hru původní.
V Human Revolution se při hraní dostanete do přístavu, tam vlezete do jisté hibernační kóje a necháte se tajně odvézt na místo kam potřebujete. Jenže když tam dorazíte, dozvíte se, že jste byly nějaký čas mimo. A právě tento čas mapuje DLC. Na lodi, která se jmenuje Hei Zhen Zhu Adama zajmou, dostane řádnou nakládačku a je vyslýchán dvěma představiteli společnosti Belltower. Aby toho nebylo málo, připoutají hlavního hrdinu do křesla, které má v sobě EMP a vyřazuje tak veškeré implantáty co má v sobě. Tím je zajištěno, že se nemůže bránit. Jakmile odejdou, stane se zázrak. Někdo odemkne Adamovi pouta a ten se ihned vydává na útěk, přemýšlejíc kdo a proč ho osvobodil.

Hra obsahuje celkem dvě obrovské lokace. Loď a základnu, na kterou má namířeno. Není to rozhodně na přídavek do hry málo. Jednak proto, že lokace jsou rozsáhlé, ale také z důvodu, že se dají opravdu dlouho prozkoumávat. Když se budete snažit, dá se nalézt velká spousta emailů, kapesních sekretářek, schovaných věcí a podobně.
Grafika hry mi přišla naprosto totožná jako u původní hry, jen mi místy přišlo, že pár věcí je zde lépe zpracováno, ale mohlo se mi to jen zdát. Nicméně to nemění nic na faktu, že hra vypadá nádherně. Optimalizace je také na výborné úrovní.
Zvuková stránka je opět skvělá. Adam má stále výtečný hlas jako vždy a hudba skvěle dotváří atmosféru. Nemám tedy k této stránce žádných výhrad.
Ve hře naleznete pár novinek, se kterými jste se dosud nesetkali. Jako příklad můžu uvést záznamník, který nahrává audiology. Takže nemusíte pořád číst, ale i poslouchat, co se kolem Vás děje. Také se dozvíte nové informace, které v této sérii hodně znamenají.

Nemám DLC moc v oblibě, ale tohle je opravdu povedené. Vývojáři jiných studií by si měli brát příklad. Má pro Vás jednak velkou informační hodnotu, ale také disponuje poměrně velkou hrací dobu. Můj osobní odhad je 3-5 hodin hraní s tím, že buď půjdete přímo za cílem, nebo se v lokacích trošku zdržíte a budete zkoumat co že se to kolem Vás děje. Původní hra vyšla na 20-25 hodin a když k tomu připočtete tento přídavek, máte solidní herní hrací dobu. Na Steamu se dá sehnat za pár babek buď samotné, nebo v kompilaci s původním titulem. Moje doporučení je tedy na místě. Pokud se chystáte hrát Human Revolution, je tohle pro Vás naprostá povinnost. Pakliže už titul dohraný máte, nevím, na co ještě čekáte, tohle DLC prostě musíte mít. Zaslouží si moje nejvřelejší doporučení!

Tak dnes se podíváme na zoubek opět starší hře. Jedná se o cyberpunkové akční RPG s názvem Deus Ex. Hra vyšla 23. sprna 2011 a vydala ji společnost Square Enix pro platformy PS3, Xbox 360, PC a Mac OS X. Na vývoji se podílel Eidos Montreal. 26. dubna 2012 dokonce vyšlo příběhové DLC The Missing Link. Hra nese podtitul Human Revolution a jedná se o třetí díl této povedené série.

Hra je zasazena do blízké budoucnosti roku 2027 (čtvrtstoletí před prvním dílem série) a zavede nás do kůže Adama Jensena hlavního hrdiny hry. Ten dělá vedoucího ochranky v Sarif Industries (Zde se vyrábějí lidské mechanické implantáty) a nachází se tam i zrovna ve chvíli, kdy nastane útok na tuto firmu, která sídlí v Detroitu. Adam setkání s teroristy skoro nepřežije. Nicméně má hodného šéfa, který ho má tak rád, že do něj nechá nacpat implantáty jeho firmy. Vytvoří z něj takového polorobota a tím mu tak nějak zachrání život. Potom už se, pomalu ale jistě, vydáte po stopě toho, co se vlastně stalo. Jen už teď nejste řadový šéf ochranky, ale taková pravá ruka celé firmy. Příběh sám o sobě je na vynikající úrovni a vypisovat ho více rozhodně nehodlám, protože stojí za to, hru opravdu hrát a vším si projít osobně.

Grafika hry běží na upraveném Crystal Enginu a vypadá při nastavení všech detailů na maximum opravdu skvěle i dnes. Navíc na to nepotřebujete extra silné železo, stačí Vám slabší stroj a krásně si zahrajete, protože optimalizace je na opravdu výborné úrovni. Detailně jsou však provedeny hlavně důležité postavy, ostatní nejsou tak promakané, ale to vcelku není ani poznat. Co se potom týče věci ostatních, jsou na tom už lépe. Zpracování všech lokací, kterých je dohromady celkem pět myslím, je na velké úrovni. Jelikož je lokací málo, mohli se jim vývojáři více věnovat a ve výsledku je to opravdu žijící a fungující svět, kam se budete rádi vracet. Atmosféra je sice velmi temná a ponurá, ale i přesto se najdou místa, kde zůstanete stát s otevřenou pusou a budete si užívat nádherné hry světla a stínů. Nebo až například vstoupíte do svého bytu, kde se automaticky spustí otevírání žaluzií a začne Vám do potemnělého pokoje vnikat světlo, budete opravdu uneseni. Hra prostě opravu působí dobrým dojmem jak pro oko, tak pro ucho.

Ozvučení hry je totiž ještě větší pecka než grafická stránka. Pamětníkům starších dílů jistě zaplesá srdce, až budou slyšet hudbu, která se velmi podobá té z prvního dílu. A těm co původní hru nehráli, to vůbec nebude vadit. Ty zase hra díky tomu skvěle uvede do děje. Tomu věřte, protože hudbu si budete pamatovat ještě dlouho po dohrání. Zvuk sám o sobě je perfektní a sám bych ho neměnil. Všechno je naprosto skvělé, ale nejlepší na tom je hlas hlavního protagonisty. Ten mi jednak velmi pomohl se sžít s Adamem, protože z jeho hlasu je toho hodně o něm poznat a zároveň mě bavil každý komentář, nebo rozhovor co jsem vedl. Zvuková stránka hry je tedy na fenomenální úrovní po všech směrech.

Projít mise můžete vždy na několik různých způsobů. Můžete vzít například zbraň a prosekat si cestu až na konec hry. Nebo můžete hledat alternativu. Například nepřátelé obejít po střeše, nebo kanalizací. Eliminace nepřátel je také zcela na Vás. Je zde možnost je nechat žít, například tak, že si jich nebudete všímat, nebo tak, že je z blízkosti omráčíte. Z blízka se dá ale i zabít, je tedy jen na Vás, jakým stylem hry budete hrát. Já sám jsem se plížil všem za zády, a když přišlo na konfrontaci s nepřítelem, tak jsem jej jednou přesně mířenou ranou uspal. Nikoho jsem po celou dobu hry nezabil, což se mi jeví jako pěkná možnost. A když to šlo, tak jsem všude možně hackoval. To hodně ulehčí práci. Na všechno ale potřebujete modifikace. Jenže nemůžete mít všechny a tak je potřeba se soustředit a vymyslet taktiku, se kterou budete celou hru hrát. Můžete se například věnovat hackování jako já, ale pak Vám nezůstanou body například na lepší štít, či na smrtelně nebezpečné modifikace. Každá z daných úrovní se dá projít třemi různými způsoby. Ale to jak ji prohledáte, to už dá způsobů mnohem více. Můžete například díky modifikaci rozbíjení zdí najít cesty, které by jste bez ní nikdy neviděli. Nebo můžete narazit na trezor, který sice díky hackovacímu umění otevřete, ale nemůžete se v něm pohybovat, protože je zaplynovaný. A proti plynu tady máme opět modifikaci plic, která nám umožní dýchat smrtelně nebezpečné výpary stejně dobře, jako kyslík. Já hodně využíval možnosti skočit z jakékoliv výšky. K tomu jsem si vylepšil to, že po dopadu nebudu slyšet a zároveň si neublížím. Nebo že například můžu sprintovat rychleji a hlavně neslyšně. Ovšem hodil jsem za hlavu další kupu modifikací, které ze mě dělají opět jiného člověka. A ty odkryji až při dalším hraní, což nám skvěle otevírá znovuhratenost. Dále bych měl zmínit, že body pro vylepšování získáváte sběrem zkušenosti. Ač už třeba za otevření sejfu, nebo nalezení alternativní cesty, či za splnění úkolu. A věřte, že zde nejsou jen hlavní questy, ale i vedlejší a i ty Vám do příběhu přinesou spoustu světla, takže se je vyplatí hrát. Možností jak hru hrát a co je možné získat, či ne, by bylo opravdu na dlouho a myslím, že nemá cenu to zde vypisovat. Hlavně z důvodu, že je to hlavní přednosti hry.

Nepřátel je tady spousta druhů, jejich eliminace je ovšem už věc druhá. Omračovat můžete všechny jednou ranou, to je fakt. Jenže se k nim musíte umět dostat. Lepším řešením se může zdát brokovnice, nebo samopal například. Jenže to chce ovšem ovládat dobré krytí a mušku. Když už jsem u toho krytí, je zde výborně a intuitivně provedeno. Držením pravého tlačítka myši se přitisknete ke zdi a mezerníkem přeskakujete mezi barikádami. Držením mezerníku se přitisknete na jinou stranu barikády. Když už tedy budete číhat a omračovat, či likvidovat nepřátelé do zad, nezapomeňte ukrývat těla, protože by Vás mohli díky nim lehce odhalit. Jediné, co bych zde vypíchl jako nedodělek jsou souboje s bossy. Myslím, že by se s tím dalo více vyhrát, než jen stupidně vzít zbraň a střílet. Zvlášť když hrajete celou hru jako ninja. Ale co už, nelze udělat hru bez chyb a tohle je jen maličká vada na kráse celého titulu.

Obtížnost hry je na dobré úrovni. Ale opět záleží na Vás, jak se s tím poperete. Na nejtěžší obtížnost se dá hra projít úplně v pohodě, pokud se budete plížit. Pokud půjdete do přímé konfrontace a začnete po sobě střílet, budete to mít zdlouhavé. Umělá inteligence není vůbec špatná, ale do ideálu ji ještě hodně chybí. Nicméně to se dá říct téměř o všech hrách.

Shrnutí bude následující. Je to hra, která si Vás prostě získá, ať chcete, nebo nechcete, pokud alespoň trošku hovíte RPG. Je tu hodně chození, hodně tajných lokací, mnoho odkazů na původní Deus Ex. Máme zde i kupu počítačů, které čekají jen na to, až je nahackujete. Na každém druhém stole se válí kapesní sekretářka nebo kniha, která čeká na to, až ji prostudujete. Čeká Vás mnoho dobrých dialogů, postav a hlavně výborný příběh. Výborná grafika a optimalizace a hodiny zábavy. Jedná se o jednu z mála her u kterých se nechodí na záchod a už vůbec spát. To vše je zabaleno v dospělém a skvěle vypadajícím světě. Na Steamu se dá hra sehnat každou chvilku ve slevě a jako bonus Marek Tvrdý a jeho tým dokončily překlad jak původní hry, tak i DLC. Tak mě napadá jen jedna otázka. Na co vlastně ještě čekáte? Začněte už hrát, tahle gamesa Vám stojí za každou vydělanou korunu, kterou máte. Upřímně a vřele doporučuji!

Studená válka, to je věc, která nám v letech 1947-1991 hrozila téměř každým dnem. Naštěstí však měli obě strany a to jak Rusko, tak Amerika tolik rozumu, aby nezačali válčit. Nicméně nám zde zůstala spousta otazníků a spekulací. Lidé jsou odjakživa zvědaví a tak vznikla hra, která mapuje právě toto co kdyby. Vezme totiž jednotky NATO a Sovětského Svazu a zahájí mezi nimi studenou válku. Jedná se o válečnou strategii, kterou roku 2009 vydala společnost Atari. O vývoj se však postarali chlapci z InnoGlow.

Příběh nám začíná v letech 1949 a končí zhruba 1952. Takže jak je vidět, na válčení bude času dosti. Po porážce nacistů se Německo rozdělilo do sovětských a spojeneckých zón kontroly. Během letecké přepravy, se nad Německým letištěm srazí nákladní spojenecké letadlo se sovětskou stíhačkou a hned na druhý den začnou tuhé boje dvou velmocí. Stačilo málo a už se válčí, říkáte si. Ale situace tenkrát byla ještě napjatější, takže si myslím, že je tohle velmi reálné. Každá ze zmiňovaných stran totiž čekala na chybu té druhé, aby mohla odstartovat válku. No a tady se ta chyba skutečně stala.

Kampaň budete hrát převážně za jednotky NATO a občas vypomůžete příslušníkům rudé hvězdy. Během válčení se totiž Rusko rozhodne vrhnout atomovou bombu. A to se nelíbí úplně všem sovětům. Takže vám malá část jejich armády později pomáhá tuto hrozbu eliminovat společně s vámi. Můžete se těšit na celkem 18 misí válečných a dvě výcvikové a to celkem ve čtyřech aktech. Podíváte se převážně do Německa, o které budete bojovat, ale třeba i do Finska, Francie či Nizozemí. Hra obsahuje kupu vedlejších a tajných úkolů a jejich plnění vám vždy nějakým způsobem pomůže v boji. Ať už novou jednotkou, či oslabením nepřítele. Hrál jsem na střední obtížnost a herní doba mi nepřesáhla 12 hodin, ale i tak je to slušný čas. Ovládáte vždy několik hrdinů (po vzoru her Codename Panzers 1+2, které se odehrávají za druhé světové války) a pokud v průběhu mise zemřou, čeká vás loading. Starání se o armádu je skutečně potřeba a to o každou jednotku zvlášť. Jednak jich moc není a za druhé čím větší daná jednotka má frčky, tím lépe se s ní bojuje. Navíc se dají většinou použít pro další misi. Mě ke konci stačilo mít například 5-6 heavy tanků M103 které měli na maximum vytuněnou posádku. Za ně jsem naskládal 4-5 opravářských aut. Na jedno jsem namontoval radar pro větší dohled a na ostatní protiletecký kanón. Zvláště v posledních misích budete mít totiž problémy i se vzdušným prostorem a budete si muset nejprve získat právě ten. Naštěstí nemá jak nepřítel, tak ani vy nekonečnou zásobu letadel a vrtulníků, takže je jen otázkou času kdy budete mít vzduch pro sebe. Když už jsem u toho, letecky si můžete dopravit například napalmové bomby, nebo rakety. Nesmím zapomenout ani na průzkumný vrtulník či balík se zásobami, který uzdraví a doplní munici jedné jednotce. Ale není problém si například přivolat lehký tank, který vám letecky dopraví na místo vašeho určení.

Umělá inteligence je na tom poměrně klasicky, jak už u strategií bývá. Když přetáhnete pár jednotek a pošlete je přes půl mapy, můžete si být zcela jistí, že si vyberou tu nejhorší možnou cestu. To není nic příjemného, zvláště ve chvílích, kdy bojujete na více frontách na jednou a nemáte čas pozorovat danou skupinu armád. Já si tedy pořídil několik těžkých tanků a opravářů a po pár metrech jsem je posunoval kupředu. Vždy jsem si je vyrovnal vedle sebe a jednoho poslal kupředu. Zde se dá využít tzv. taktiky lákání. Když vás nepřítel spatří, rozjede se na vaši pozici, ale tam ho může čekat překvapení, například v podobě řady tanků čekající na vystřelení rudé špíny na Mars. Jakmile začne nepřátelská jednotka dostávat příliš velkou sodu, začne se stahovat. A takhle to je vlastně pořád dokola. Tato taktika mi nefungovala pouze ve chvíli, kdy na mě sověti stříleli z Kaťuše. Militaristům netřeba popisovat, pro vás ostatní, jedná se o Stalinovy varhany. Kamion, který na obrovskou dálku vystřelí obrovskou salvu raket. Pokud jste tedy dostatečně opatrní a jste krok napřed před nepřítelem, dá se jednoduše zvítězit. Pokud držíte vyrovnané tempo může se stát že budete velmi často loadovat. Jedna mise vás ke konci může přijít třeba i na hodinu či dvě.

Grafická stránka hry rozhodně není špatná. Jednotky vypadají opravdu pěkně. Lidé, kteří si potrpí na detaily, si zde můžou poměrně pěkně zazoomovat. Po vozidlech zůstanou stopy v blátě, po vojácích zase zůstávají šlápoty. Mise provádíte jak ve dne, tak v noci. Počasí se též různě mění a například déšť je opravdu pěkně zpracován. Jen mě zaráží jak je hra náročná. Nevím, zřejmě za to může špatná optimalizace, zřejmě můj starý PC. Nicméně mám Core2Duo na 1.80Ghz, 4GB RAM a grafickou kartu Nvidia GeForce 285 GTX s 1 GB paměti. A musím se přiznat, že na maximální detaily jsem se dostal i na 5 fps. Po chvilce hraní si s detaily a rozlišením jsem se dostal na zhruba 15-20 snímků a hru jsem tedy mohl dohrát. Zřejmě mám opravdu slabý procesor, dokonce i na takto staré hry.

Hudební stránka hry je na dobré úrovni. Zvuky střelby, hlášky vojáku či motor nažhaveného tanku stojí opravdu za to. Horší může být místy dabing, který se rovná béčkovému filmu. Hudba jako taková se k vašemu válečnému tažení více než hodí a nemám k ní výhrady. Skvěle podkresluje děj a vaše úsilí.

Abych to tedy všechno shrnul. Hra se vcelku příjemně hraje. Já delší dobu nehrál strategii a dokázal jsem se tady na pár hodin denně zastavit. S tím, že dokud tuto misi nedohraji, spát nejdu. Nicméně čím více chce člověk spát, tím větší dělá chyby ve své strategii. Původní Codename Panzers na mě ovšem působily mnohem lépe po všech směrech. Možná je to proto, že se odehrávají za druhé světové války, možná je to optimalizací, nebo také tím, že jsem podobné hry dříve tolik nevídal. Pokud ale rádi válčíte a jste tělem i duší militarista, rozhodně tento titul stojí za zahrání. Nicméně bych rozhodně doporučil zahrát si předchozí Panzery. Není to hra špatná, ale nenabízí nic nového a to staré se nesnaží moc aktualizovat. Jedná se tedy o lehce nadprůměrnou hru. Její cena je i po letech na některých obchodech 899,- což je poměrně dost za tento titul. Je tedy jen na vás, jak moc rádi válčíte. Já osobně bych rozhodně raději sháněl lepší cenu. Pokud seženete levněji, rozhodně zkuste. Už třeba jen proto, že jsou strategie na ústupu a vyplatí se si zavzpomínat na doby, kdy to ještě fungovalo.

Věděli jste, že fenomén jménem strategie je pomalu ale jistě na ústupu? Můžeme být rádi, že vyjdou ročně dvě, tři dobré hry. A proto, když se přibližoval datum vydání Company of Heroes 2 (dále jen CoH 2), téměř každý stratég zpozorněl. A pokud tak učinil, tak teď nelituje, protože jestli se něco povedlo, je to právě tato hra. Původní titul byl velmi zábavný, optimalizovaný a všeobecně povedený, dvojka to ovšem dotáhla téměř k dokonalosti. Už moc nechybělo, snad jen doladit pohyb jednotek po bojišti a obsáhlejší kampaň.

Příběh není stěžejním bodem, ale pár řádků bych mu věnovat měl. Vžíváte se do role muže jménem Lev Abramovič Isakovič, vojáka a válečného pisálka, kterého texty dostaly až do sibiřského gulagu, kde musí vysvětlit, proč o válečných zločinech rudé armády psal. Že není vše, jak se zdá, vám během 14 misí (při výslechu) Lev vysvětlí. Je to klišé, animace a samotný scénář nepůsobí příliš dobře a ani texty nejsou napsány moc přesvědčivě. Jenže o tom to není. Je to o jednom velkém příběhu jménem druhá světová válka a vývojáři z Relicu prostě nechtěli, aby upadl v zapomnění. A že k tomu mají cit a um, se přesvědčíte samy při cestě od Stalingradu až po samotný pád Berlína.

Během oněch 14 misí (každá vás vyjde na zhruba 1-2 hodiny hraní), se dočkáte jak lítých bojů při útoku, či bránění, tak misí, kde budete ovládat jen skupinku vojáků s těžkým cílem. Mise vám nebude ulehčovat ani počasí, na kterém mělo CoH 2 stavět (není to úplně tak, ale je to výborné). Představte si pravou ruskou zimu, kde mají problém se sněhem brodit nejen tanky, vozidla, ale i vojáci. Zimu tak krutou, že zamrzají motory a krevní oběh. Abyste své vojáky udrželi v teple, musíte je občas poslat zapálit provizorní ohniště, nebo si k již zapálenému probojovat cestu. Pokud se tam nedostanete včas, umrznete (teplotu těla hlídá ukazatel v podobě teploměru nad hlavou jednotky). Vozidla jsou téměř nepohyblivá, pokud jedou hlubokým sněhem a poblíž není žádná cesta. Do toho všeho může začít sněhová vánice, kde není vidět na metr a vy do toho máte například vydržet obléhání Leningradu. Kromě měst, která nesou jména po různých vůdcích sovětského svazu, se podíváte také do Moskvy, Běloruska, Polska a konečně Německa. Cesta bude dlouhá a strastiplná a po jejím dokončení pochopíte, jak těžké a útrpné boje se vedli za naši svobodu. A aby jste to neměli vůbec lehké, nezapomněli vývojáři do hry začlenit obávaný Stalinův rozkaz .227, který znamená jediné: zpátky ani krok, kdo se otočí a bude utíkat z boje, bude zastřelen. Pokud tedy začnete v době trvání tohoto rozkazu stahovat své jednotky z boje, pravděpodobně o ně přijdete tak či tak, hned po vstupu do vaší báze. Se zimou ale přichází i led, respektive zamrzlé lední plochy, například jezer, nebo jiných vodních toků. Za války se přes tyto ledy přesouvaly jednotky například při ústupu, nebo obklíčení, ale pokud se dostali pod palbu nepřítele, tak se vykoupaly v mrznoucí vodě. Například při dopravě zásob do Leningradu, jezdila kupa nákladních aut po ledních plochách a drželi tak město při životě. Každý řidič měl otevřené dveře a byl připraven vyskočit, pokud by pod ním led praskl. Tohle všechno a mnohem víc vás čeká i tady.

O vaše jednotky je potřeba se starat s citem. Není zde možnost jich mít nekonečné množství, ani tu neplatí pravidlo, že víc tanků víc ví. Když například vezmete pět tanků T-34/85 (střední tank rudé armády), teoreticky by to mohlo stačit. Jenže jsou zde minová pole, Němci, kteří se nevzdají bez boje a k němu používají raketomet (Panzerfaust), nebo vám nahází granáty pod pásy a je konec. Proto je dobré svoje vojáky umět dobře kombinovat a být tak připraven na každou situaci. Základ je pět, šest skupin s vojáky, ty považujme za první linii. Jako podporu jim dáte něco z motorizovaných jednotek (co bude zrovna skladem, tanky, transportéry s možností namontovat na ně protiletadlové dělo, atp.), to pro případ, že byste narazily na těžkou obranu. Samozřejmostí jsou pak alespoň dvě skupinky inženýrů, kteří jednak staví minová pole, či budovy, ale hlavně opravují vaše vozidla. Posléze je dobré poslat povolávací rozkaz pár sniperům. Ti jsou dobří hlavně na prozkoumávání mapy. Mají totiž vlastnost, že mohou vystřelit světlici na padáčku nad danou oblast a tam budete po určitou dobu vidět vše. Pokud je možnost, tak je dobré vlastnit něco málo houfnic, nebo tanků s dlouhým dostřelem a také samohybná děla pro podporu. Tohle všechno je dobré mít a ještě to umět dobře kombinovat. Pakliže nenecháte vaše muže zbytečně umírat, budou sbírat frčky za zabití (max. jsou tři hvězdy). Jakmile budou maximálně vylepšení, je o to těžší je zastavit a pokud se bude kolem nich motat transportér, který jim může kdykoliv na bojišti (pokud máte body za obsazení území například) doplnit stav, máte vyhráno. To samé platí i pro vozidlový park, tanky jsou potom silnější, více vydrží a jsou (pokud mají dostatečnou podporu) neporazitelné. No a taky s vojáky nezapomeňte sbírat zbraně po padlích nepřátelích. Ať už kulomety, bazuky nebo minomety, všechno se při boji o vysvobození hodí. Tak na to myslete.

Grafická stránka nedoznala příliš mnoho změn, ale rozhodně vypadá o mnoho líp, než starší bratříček. Minimálně hra světel a lesků je na velmi dobré úrovni a velká sněhová vánice také stojí za to. Optimalizace je už ale maličko horší, hra je rozhodně náročnější než původní CoH, ale hrát se to dá i na starším stroji. Co se týče zvukového doprovodu, tak ten je perfektní. Samotné zvuky kulometů a těžké dělostřelecké palby jsou vynikající, jako i vrzání pásů a různé nadávky vašich můžu po rozkliknutí dané jednotky. Hudba je taková jakou od Sovětského Svazu lze čekat a mně naprosto vyhovovala. Ke zvukové stránce jako takové nemám skutečně žádných výhrad, jen ta grafická stránka by mohla být lépe optimalizovaná. Ale když vidíte vojáky, jak se brodí hlubokým sněhem, nebo propadající se tank pod ledovou krustu, říkáte si, že to za to stojí.

Co říci k finálnímu verdiktu? Můžeme být vůbec rádi, že se hra podívala na trh, protože po rozpadu původního studia jsem se chvilku bál, jestli značku někdo odkoupí. Stalo se, titul vyšel a já jen mohu dodat, že jsem za to velmi rád. Takhle epesní jízdu jsem už dlouho nezažil a ze všech těch stovek strategií ze druhé světové, co jsem dohrál, umí jen CoH přinést tu pravou atmosféru a pachuť v ústech, když váš útok skončí katastrofou. Cesta až do Berlína byla strastiplná, zlá, krvavá, ale hlavně zábavná a o tom to přeci je. Jestli si nějaká strategie (a že jich moc není) za poslední dobu zaslouží maximální doporučení, je to právě tato. Herní doba se šplhá téměř ke dvaceti hodinám určitě, pokud zvolíte alespoň střední obtížnost, multiplayer je opět velmi zábavný a chytlavý, grafika je skvělá, umělá inteligence ucházející (pokud se nejedná o přesun jednotek z místa na místo na vlastní pěst), zvuková stránka úřaduje sama za sebe a vůbec je to opravdu vyvážený a skvělý titul. Moje doporučení tedy považujte za to nejvřelejší, a pokud vás zajímá druhá světová válka, neměli byste už váhat ani minutu.

Dnes se podívám na zoubek akční FPS střílečce, která se podívala na naše počítače koncem roku 2003. Hru vyrobilo studio Burut Creative Team Distributor a o vydání se postaral US Action. Myslím si, že by hra neměla zapadnout v zapomnění, protože vůbec není špatná. A jako bonus přináší kompletní českou lokalizaci včetně dabingu.

Hra se odehrává ve velmi vzdálené budoucnosti na sklonku 30. století a to roku 2944. Ve vesmíru byla objevena anomálie, která byla později nazvána Kreed aka Rudý Sektor. Jelikož se toto místo považuje za velmi nebezpečné, je zakázáno pohybovat se v jeho blízkosti. Důvod může být například ten, že žádná z lodí, která se vydala toto místo prozkoumat, se už nikdy nevrátila. No ale zákony jsou přece od toho, aby se porušovali, no ne? Někdo, kdo to zkusí, se přece vždycky najde. Jedním z těchto lidí je kupříkladu velmi mocný obchodník Jibrille Ben-Mashiah. Ten při jedné ze svých cest dostane svou loď nazvanou Aspero, do bezprostřední blízkosti Rudého Sektoru. V lodi se porouchá hlavní počítač a zároveň je napadena mimozemskou rasou, to tedy popisuje poslední zpráva, která byla vyslána z můstku. Zpráva se dostane až ke členům vesmírné legie, kteří neváhají ani minutu a na místo vysílají záchranný tým. A není to ledajaký tým, protože současí něho, je i hlavní hrdina hry. Jeho jméno je Daniel Grock a že je to opravdu drsňák, se sami přesvědčíte ve zhruba 8-10 hodin dlouhé kampani.

Zejména na začátku má hra velmi hutnou atmosféru, to se jí musí nechat, avšak nevydrží to dlouho. Prostory, ve kterých jsem se při hraní pohyboval, místy připomínají například Dead Space či Vetřelce, což není na škodu. Hraní a příběh (který je vyprávěn pomocí in-game animací), se dá okořenit například prohledáváním okolí. Lze totiž nalézt velké množství záznamů, či osobních deníků. A musím uznat, že na poměry FPS, jsem se při jejich čtení výtečně bavil. Je třeba ale dávat pozor, protože na cestě je možné potkat mnoho počítačů, které jsou si podobné jako vejce vejci, avšak jeden má na monitoru třeba písmo místo obrázku a to indikuje, že se v něm skrývá zpráva. Loadingy ve hře fungují podobným stylem, jako třeba v Half-Life. S tím, že občas vás to vyhodí někde úplně jinde, někdy pokračujete o kus dál od místa, kde jste ukončily předchozí misi. Za dobu hraní se setkáte s poměrně velkým množstvím nepřátel. Jejich umělá inteligence je však rozporuplná. Jednou vojáci běhají sem a tam, že je skoro není možné trefit, házejí granáty a všemožně vás obíhají a jindy zase nabíhají přímo pod mušku. Hra ovšem nabízí pět stupňů obtížnosti, takže je jen na vás jak složitou si hru uděláte. Já zvolil možnost střední, medium a musím říct, že jsem měl místy ve hře opravdu co dělat. Pokud se chystáte hrát na těžší obtížnost, rozhodně se připravte na časté ukládání, ale ještě častější nahrávání pozicí. Zdraví si doplňujete nitrožilně pomocí přístroje, do nějž se vloží regenerační ampule. Pár si jich vpálíte a bude zase dobře. Co mě však při procházením hrou štvalo, bylo poměrně časté zasekávání se za překážky. Ať už to jsou schody, podlaha, nebo třeba krabice. Někdy se z tohoto sevření nelze ani dostat a je třeba loadovat. Další z věcí, co mi celkem vadila je ta, že zde necáká skoro žádná krev. To je na škodu hlavně ve chvíli, kdy si nejste jistí, zda jste cíl na delší vzdálenost zasáhly. Nicméně časem se naučíte, že jeden nepřítel potřebuje tři rány z brokovnice a další zase pár střel z raketometu, takže to ve výsledku zase tolik nevadí. Prostředí mi občas přišlo dosti šedé a stereotypní, hodně se také opakovalo. Nebo ne zrovna opakovalo, to asi ne, ale dané úrovně jsou si velmi podobné. Abych nezapomněl, hra běží na enginu X-Tend.

Zbraňoví arzenál se skládá z bojového nože, poloautomatické brokovnice Martell, pušky Harigast (což je samopal, se kterým se při zazoomování dá odstřelovat), plamenometu Inferno, trojhlavňové brokovnice zvané uklidňovák, šesti hlavňového kulometu Kerber, energetické pulzní pušky Delfín, energetického koncentrátoru VARD a devastátoru GRENDEL. Ze sekundární výbavy zde máme například granát útočný, či typ zabiják, který obsahuje energetickou destruktivní nálož. Určitě musím zmínit, že si při výrobě zbraní braly vývojáři inspiraci například u her jako DOOM (BFG se velmi podobá zde uvedenému energetickému koncentrátoru), Duke Nukem (kanón devastátor se notně podobá dvouhlavňovému raketometu z Duka), Quake (energetická pulzní puška Delfín je téměř kopií plazmové odstřelovačky z Quake III Arena). Zbraní je tedy dostatek a dá se s nimi velmi pěkně vyřádit, což není na škodu, protože některé hry sice nabízí obrovský zbraňový arzenál, ale hráče může zaujmout jen pramalá část. Zde tomu tak není.

K hudební stránce hry je potřeba napsat, že obsahuje skutečně skvělou muziku, která občas silně připomíná třeba první Command and Conquer. Je zde několik výtečných songů, problém je spíše v tom, že jich je málo a stále se vám přehrávají dokola, což časem unaví. Ostatní zvuky se dají považovat za zdraví průměr. Nic extra, ani nic hodně špatného. Co se ovšem nepovedlo, je dabing, alespoň tedy ten náš. Působí místy opravdu směšně, je neprofesionální a ke hře se vůbec nehodí.

Verdikt je tedy jasný. Pokud máte rádi historii her a neradi míjíte některá neprávem zapomenutá dílka, jako třeba já a navíc holdujete FPS žánru, neváhejte už ani minutu. Hra dokáže velmi slušně zabavit. Příběh je sice poměrně hloupý, ale různé záznamy se opravdu pěkně čtou a přináší hře kus atmosféry navíc. Oproti dnešním hrám sice nepřináší nic nového, kromě toho, že je místy pekelně těžká, ale za zahrání rozhodně stojí. Pakliže vás staré hry příliš netáhnou a přečetli jste recenzi až sem, máte alespoň obrázek o tom, co se ve hře děje. Jedná se o lehce nadprůměrný titul, který je v dnešní době velmi těžké sehnat. Já naštěstí vlastním starou dobrou originálku, tak jsem tento problém řešit nemusel. Pokud by jste si ale rádi zahráli, věřím, že si už nějákou tu cestu najdete.

Aby vás recenze nepletla, je třeba si věci ujasnit na začátku. Tohle není sloupek ke hře, jež vyšla minulý rok pouze pro NINTENDO 3DS. Psát zde budu o HD remaku (opravdu povedeném), pro PC. Docela mě mrzelo, že si hru mohou užívat pouze nintenďáci, takže jsem tento krok kvitoval s nadšením. Pamatujte, nejedná se o žádné veledílo, ale cokoliv z universa RE vždy potěší, zejména po velmi zvláštním a hodně akčním šestém dílu. Zde si připomeneme, že je možné se ještě trošku bát a zároveň se bavit.

Celý příběh se točí kolem lodi jménem Queen Zenobia (dobře jsou celkem tři, ale nemůžu to všechno vyslepičit), na kterou se dostaví Jill (ano, Valenine) a Parker (fakt drsňák) aby mohli společně prošetřit, proč je na palubě takové ticho. Hned první mise vám připomene strach, který jste měli ve starších dílech, když dostanete do rukou postavu Jill s poloprázdnou pistolí v ruce. Aby toho nebylo málo, vyplivnou vás do temné chodby, která se občas kývne při nárazu vlny do lodi. V dáli bliká rozpadlá zářivka a místnost pokrývá divný zápach. Do toho Parker a jeho naprosto dementní hlášky. Jelikož toho opravdu nemůžu říct moc, tak už jenom dodám, že hrát budete celkem za tři party. Za tu, kterou jsem již výše zmínil (Jill a Parker), dále pak za Chrise Redfielda a Jessicu (s tou zase pracoval dříve Parker pro FBC) a nakonec za dvojku Quinta (který má výbornou přezdívku - Jackass) a Keitha. Postavy se budou točit kolem klasických věcí, na jaké jsme ve světě RE zvyklý, například FBC (Federal Bioterrorism Commission), BSAA (znak, za který budete víceméně bojovat – Bioterrorism Security Assessment Alliance), teroristické skupiny jménem VELTRO a hlavně kolem viru, který se zde jmenuje T-Abyss. Vedoucí FBC je Morgan Lansdale (se kterým se budete setkávat velmi často) a šéf BSAA, jinak také váš nadřízený, který si nechá říkat O´Brian (s tím se uvidíte snad ještě častěji). Kromě výše zmíněných postav na lodi potkáte ještě Raymonda (bývalého parťáka Parkera z dob, kdy spolu pracovali pro FBC). Jak vidíte už teď se všechno lehce zamotává a je jen na vás, jak a kdy se vrhnete na rozplétání. Více k příběhu nemá cenu říkat, jelikož postavy jsou napsány naprosto debilně, rozhovory nepůsobí vůbec dobře a vzato kolem a kolem, ani ten scénář není nic moc. Byl jsem tak rád za poměrně časté cutscény, které jsou občas i koukatelné.

Teď k té lepší věci a to je optimalizace. Jestli doma máte opravdu starý stroj, kterému jste už skoro přestali věřit, že něco spustí, tak věřte, že teď jste našli správný titul. Tahle hra je totiž šíleně dobře překopaná. Jasně, jde to na velké PC z poměrně malého a nevýkonného Nintenda, ale! Jedná se o precizně provedenou práci. Hra se nemusí stydět v záplavě dnešních titulů o místo na slunci, protože kolikrát vypadá lépe než mnohem dražší tituly. Samozřejmě při bližším ohledání zjistíte, že se ve stínech skrývají neostré textury apod., ale ve finále si na to ani nevzpomenete. Za optimalizaci tedy palec nahoru. Zvuková stránka hry je pak v čistém průměru, neurazí, ani nenadchne.

Potom zde máme ovládání, které se na PC vždy spíše nepovedlo. Revelations dokázalo udělat z hraní zábavu a ne utrpení a to je super. Jediné, co potřebujete, je myš (střelba a přiblížení) a klávesnici, kde písmenko F oddělá většinu práce a R zase nabije zbraň. Občasné mačkací scény jsou ve hře spíše na škodu, ale není jich tolik, takže to moc nevadí. No a pod klávesou C je jistý scanner, ale o tom až ve výbavě. Celkově považuji ovládání za nejvíce povedené a odladěné vůbec, za celou dobu předělávek RE na PC.

Zbraňoví arzenál se skládá z několika druhů pistolek, které dominuje jedna s názvem MAGNUM. Dále zde máme několik druhů samopalu a brokovnic, sniperku, granáty a jiné výbušniny. Lze také sbírat různé součásti, na ponku (zde bedna) je namontovat na vaše zbraně a rázem máte gun do nepohody. Střeliva je celkem akorát, ač jsem hrál jen na střední obtížnost. Pokud vám však dojde, je potřeba vytáhnout již zmíněný scanner. Ten lze použít prakticky kdykoliv a skoro na cokoliv. Pokud už něco oskenovat jde, většinou naleznete na daném místě například náboje, klíč, nebo třeba úpravu pro zbraň. Můžete také skenovat nepřátele a jejich různé zbytky válející se po podlaze či na stropě. Za to dostáváte procentuální ohodnocení, při každé dosažené stovce, obdržíte jednu léčivou květinu, celkem jich lze mít pět.

Pokusím se to tedy shrnout. Jedná se o příběh (velmi laciný, ale propletený) mnoha postav, tří lodí a jednoho viru. Tedy nic nového pod sluncem. Alespoň ve světě RE. Tento titul s sebou ale přináší skutečně výbornou optimalizaci, odladěné ovládání a hlavně další příběh z tohoto univerza. Komu nepříliš sedla šestka, měl by dát malou šanci tady. Věřím, že by tato hra mohla spravit chuť, obsahuje celkem 12 kapitol (zhruba 6-8 hodin hraní), které sice utečou jak voda i na střední obtížnosti, ale po jejich dokončení si řeknete, že to vlastně nebylo vůbec špatné a ani drahé. Šanci si tato gameska určitě zaslouží. Abych nezapomněl, příběh nelze hrát kooperačně, ač k tomu vyloženě vybízí, ale dá se zapnout RAID mód, který už kooperační je (na čas si proběhnete různé části misí, které jsou zamořené tím nejhorším možným paskvilem) a vydrží poměrně dlouho nejen díky vašemu levelování a vylepšování zbraní, ale také proto, že se jedná prostě o dobrou kooperaci. Tím bych to celé uzavřel, a pokud někde na tuto hru narazíte, nebojte se jí zkusit, stojí za to.

Pomalu ale jistě nám přišlo teplé počasí. Na dovolenou to však ještě není a proto se hodí, že přišel Techland a přinesl nám další porci zábavy z jejich mrtvého ostrova. Je tam opět krásně, nicméně občas zaprší a to jak hektolitry krve, tak vody.

Abych uvedl na pravou míru, o co se jedná, není to plnohodnotný druhý díl, ale takové velké pokračování, DLC chcete-li, které se motá opět na dosti podobném ostrově, který jsme mohli spatřit již v prvním titulu. První ostrov, na kterém jsme se mohli procházet nesl název Banoi a skončilo to tak, že jste si prosekali cestu až do vrtulníku v němž jste následně letěli vstříc světlejším zítřkům. Jenže co čert nechtěl, během cesty došlo téměř palivo a jako náhodou plula kolem obrovská loď, na které jste byly nuceni přistát. A tam také začíná váš nový příběh. Pokud jste si tedy myslely, že jste unikly o fous smrti, jste na omylu. Pakliže jste původní titul nehrály, úvodní animace vás do něj pěkně zasvětí a seznámí i s postavami. Na zmíněné lodi potkáte pána jménem Frank Serpo, který ví, že jste imunní. No rád by provedl pár testů, což se vám nemusí moc líbit, ale na výběr nedává. Jste vrženi do uzavřené kajuty a čekáte na svůj nový osud. Zde se setkáte s novou postavou, jménem John, který dříve sloužil u Australské armády a je expertem na kontaktní boj, což jak samy uznáte, se bude jistě hodit. Spolu s ním bude na výběr opět raper Sam B, který mimo jiné do hry přinesl také nový singl, dále Xian, Purna a Logan. Je zde možnost si importovat postavu z minulé hry. Já jsem ale šel do Johna abych zjistil jak moc dobrý na boj z blízka je. Pokud tak učiníte, začínáte na levelu 15. Jak už to tak bývá na lodi se stane řada událostí, které vedou ke ztroskotání lodi na ostrově Panai, který sousedí s již zmíněným Banoiem a začínáte na novo.

Těšit se můžete opět na procházení po malebném ostrově, prohledávání různých lokací či jízda autem po pláži. Mise a jejich stavba se dost podobá původní hře. Začínáte tedy na ostrově, posléze se přesunete do hlavního města, které zde nese název Henderson a pak už finální cesta pryč. Mnoho se toho od minule nezměnilo, to je pravda. Nicméně hra byla už dříve zábavná a je na tom pořád stejně. V určitých lokacích se nachází možnost rychlého cestování, což se hodí, protože chodící mrtví se stále obnovují, to je na jednu stranu otravné, na tu druhou můžete neustále zvyšovat level. Ten si ale nezvyšujete samy a s každou další úrovní se zlepšují i zombie. Na tento styl jste mohli narazit už například v sérii The Elder Scroll. Po ostrově se opět nachází spousta sběratelských předmětů, různé audio záznamy, pohlednice či předměty pro vedlejší mise. Těch je zde opravdu velká škála, ale časem se začnou opakovat. Většinou se jedná o přines tohle, prozkoumej tamto, nebo zjisti co se děje po okolí. Hra nabízí celkem přes 60 úkolů, když budu počítat hlavní i vedlejší, takže pokud máte rádi pomáhání lidem v nouzi, přijdete si na své.

Hra vám nabídne opravdu velkou spoustu zombie, celkem přes dvacet různých druhů. Zabíjet je můžete nekonečnou zásobou zbraní, a pokud vás přestane bavit obyčejná pálka, tak si na ni přiděláte hřebíky. Zdá se to málo? Můžete z ní udělat elektrický drtič kostí. Možností jak svoje zbraně vytunit je tady opravdu velká škála. Docílíte toho tak, že budete sbírat různé lepící pásky, ostří nože, baterky, dráty atd., které se nacházejí v každé druhé batožině či polici v již neobydleném pokoji. Prozkoumávat se tedy vyplatí. Když už si tedy vyrobíte zbraň podle svého gusta, nesmíte zapomenout na její údržbu, protože jinak se brzy rozsype. To ale není žádný problém, protože po ostrově se nachází kupa ponků. Časem se dopracujete ke střelným zbraním, které sice trpí nedostatkem munice, nicméně ve velké většině případů stačí jedna kulka do hlavy a je vymalováno. Aby jste mohli svoje zbraně vylepšovat či si vyrábět vlastní munici, budete potřebovat schémata výroby, které se válí všude možně.

Soubojový systém je velmi chytlavý a tvoří hlavní náplň hry. Máte zde ukazatel staminy, který mizí, pokud mlátíte hlava nehlava. Jakmile dojde, postava odmítá dál bojovat a nemá sílu ani na útěk. Je tedy dobré vaše útoky dobře plánovat a rubat na nejvíc bolestivá místa. Mě se například vyplatilo se rozběhnout, skopnout mrtvolu na zem a následně jí uštědřit úder do lebky. Zbraně se dělí na tupé (palice, kladivo), sečné (sekera, samurajský meč), střelné (pistole, puška) a ruční (boxer, drápy). Jejich používáním se automaticky vylepšuje jejich účinnost, či výdrž. S každou další novou úrovní lze také vylepšovat sama sebe. Zvětšit si tak staminu, naučit se nové bojové kopy, či levnější penalizaci za smrt, která je zde všudypřítomná. Nevyhne se ji nikdo a dokonce ani vy. Postih za ní stojí kupu dolarů, které pečlivě sbíráte, nic víc, nic míň. To, že by jste se náhle ocitly daleko od místa, kde jste zemřeli tady nehrozí. Autosave je zde tedy dobře proveden. Samy však ukládat nemůžete, a pokud třeba zkoníte misi, už nemáte možnost jí znovu hrát.

Optimalizace hry je na štíru, není totiž vůbec náročná ale je špatně zpracovaná, takže se místy dokáže trhat i když k tomu nemá sebemenší důvod. Bugy jsou zde na denním pořádku, takže doporučuji ihned po instalaci update. Někde jsem četl, že hra je velmi nestabilní a padá, mně se to však ve verzi 1.4.0 nestalo ani jednou. Od minulého titulu bych tedy řekl, že je to krok kupředu, protože původní Dead Island nebyl chvíli po vydání vůbec hratelný. Umělá inteligence je na tom špatně, zombie jsou sice tupé, ale až takhle by být nemuseli. Setkat se zde můžete například s mrtvolákem, který se na vás rozběhne, ale v půlce cesty si to rozmyslí a běží jinam, aby následně zjistil, že vlastně běžel za vámi. Vypadá to směšně a kazí to atmosféru hry, která je jinak místy velmi hutná. Dopomáhá jí k tomu i zvuková stránka hry, která sedne jako ulitá, tmavé kouty, či prolézaní staré Japonské pevnosti, která se používala za války pouze s pomocí světlic, které mají tendenci velmi rychle vyhořet.

Délka hraní se šplhá téměř ke dvaceti hodinám, pokud prolezete, co se dá, a splníte velkou většinu úkolů. Pakliže se budete věnovat pouze hlavní dějové linii, odečtěte si zhruba osm hodin. Kvalita příběhu se drží striktně průměru, místy působí směšně, jindy zase dokáže divy. Komu tedy hru doporučit? Pokud se vám minulý počin líbil, tohle je pro vás naprostou nutností. Jestliže vás minul, určitě stojí za vyzkoušení, a kdo ví, třeba si díky tomu pořídíte i starší kousek. První Dead Island pro mě byl osmičkovou hrou, tento dostane o bod méně díky tomu, že nepřinesl nic nového. Příště už by Poláci ze studia Techland mohli přinést alespoň nové prostředí a postavy.

Tuto recenzi berte, prosím, jako vážné varování, může se také stát, že si doma ublížíte, nebo rozbijete něco v blízkém okolí, či budete jen litovat zbytečně utracených peněz. Polské studio Techland je moje vcelku oblíbené, hlavně díky dvěma dílům Dead Island – které jsou mimochodem také prolezlé chybami, ale pořád si drží úroveň. U titulu, co právě recenzuji, mi spíše přijde, že se vzal jen engine, pár lidí, co na ničem nedělalo, a uplácala se rychlokvaška, která spíše než zábavu nám hráčům měla přinést peníze do kasy studiu. Já prostě nedokážu pochopit, že se jedná o stejné studio, co dělalo zmíněný DI.

Příběh vezměme rychle, protože mexických kartelů, řekl bych, jsme všichni už dosti přežraní. Hrát můžete za tři různé postavy (hodný, zlý a dementní polda – muž, muž, žena), které se lehce liší v postupu při plnění úkolů a taky uměním se zbraní. Po vybrání postavy se před vámi otevře klasický příběh o záchraně něčí dcery, o bodání do zad a hlavně o honičkách a sestřelování všeho, co se hýbe. Jo a taky kupa trapných a neskutečně často se opakujících hlášek. Herní doba singlu se pohybuje mezi 6-8 hodinami, záleží na vybrané obtížnosti, ale věřte, že budete jen rádi, že to skončilo – pokud si tedy hru skutečně opatříte. Nápad na moderní western zlý není, ale tohle provedení si nezasloužil.

Do hry, můžete jít se zbraněmi jako je brokovnice, samopal, rychlopalná puška, pistole, sniperka atd. Upřímně, je úplně jedno, co si vezmete, hlavní je držet prst na spoušti a modlit se, ať vše dobře dopadne. Nepřátelé vám budou stejně běhat pod mušku a jediné, co se nedá přeběhnout je tzv. zátaras, přes který je možno projít jen krycím systémem a to tak, že se posunujete stále kupředu po vytyčené trase a vaši partneři vás kryjí palbou. Je to vlastně pomalu jediný případ, kdy nestřílíte sami. Ve velké většině misí jsem se setkal s tím, že všechno dělám sám a navíc se střílí jen po mně. Tenhle typ her skutečně bytostně nesnáším a hlavně, když se ještě tak otřesně zpracuje. Pokud zabijete dostatečný počet nepřátel, je možno si zpomalit na pár sekund čas, získat tím nesmrtelnost (vrtulníky a zmíněné zátarasy to ale nezajímá). Příběhové animace, texty a dabing jsou otřesné a nedá se na to koukat, i když je to kolikrát lepší než samotné hraní.

Postup hrou je vcelku svižný, ale velmi nezajímavý. Pokud chcete ještě prohloubit nudu, můžete plnit vedlejší mise, o kterých se nesmí parťáci dozvědět. Třeba sbírat kontraband, nebo si dát štěnici na vlastní vůz (tím se také leveluje postava – co nová úroveň, to například odemčená zbraň). Až si budete sekat cestu k vítězství, tak nezapomeňte, že ne každé auto může explodovat (jeden typ jen hoří, druhý exploduje a třetí je nesmrtelný), zachrání to život. Také nezapomeňte na to, že to, co máte zažité z klasických FPS, tady prostě neplatí, ať už kvůli bugům, nebo totálně zpackanému designu misí. Když už se začnete orientovat, hodí vás hra za volant a to je prosím největší utrpení, co jsem kdy měl možnost zkusit. Model řízení je převzat z Dead Island (kde to víceméně stačilo na to popojíždění), ale do této hry a na i pětiminutové honičky, to není stavěné. Nejen, že se to prostě nedá ovládat, ale ještě musíte dělat to, co hra chce a to přesně (což jak jistě chápete, nejde, protože sama hra prostě nefunguje – není tak problém stále dokola umírat). Smutné na tom je, že ježdění si užijete až moc, takže přeji pevné nervy. Stejně tak budete bojovat s asi pěti vrtulníky (obdoba boss fightu), jednou s bazukou a potom už jen s kulometem M60, který se náhodně nachází v okolí. To by nebyl ještě problém, ale to, že do něj musíte sypat asi pět zásobníků při nefunkčním krycím systému, to už je věc bídná a na úroveň médium, je to úkol doslova nadlidský. Občas se setkám s tím, že mi hra hodí klacek pod nohy, abych se lépe motivoval, ale The Cartel pod vámi staví přímo hranici na čarodějnice.

Sečteno podtrženo, pokud vám nebude stačit text, mrkněte na hru třeba někde na videu. Já vás ale naprosto upřímně varuji, tohle si nekupujte. Měl jsem to štěstí, že jsem si hru zapůjčil a lituji jeho majitele. Nechtěl bych tímto verdiktem ale říct, že studio Techland je špatné, to ne, jen mi přijde, že nevěnují stejnou práci a píli všem svým titulům. Kdyby se to byť jen krapet podobalo alespoň Dead Islandu, byl bych spokojen, ale tady se vzal jen motor (engine) a vše ostatní, od příběhu po design šlo skokově dolů. A přitom by člověk řekl, že kvalita půjde už jen nahoru. Se smutnýma očima musím udělit tři body z deseti. Jo a mimochodem, ať mi nikdo neříká, že Aliens: Colonial Marines, je zastaralé, nebo nudné. Dříve, než tenhle nesmysl někdo řekne, měl by zkusit tohle a tuším, že už hlavní menu Cartelu, ho donutí vrhnout. Přeji pěkný zbytek dne, či večera.

Strach, hnus a smrt. Těmito třemi slovy by se dala celá hra bez okolků popsat. Ale je tak výtečná, že se o ní velice rád rozepíši. Studio Frictional Games je parta několika borců co zvládli nemožné. Už jejich první vysokoškolský titul, trilogie Penumbra, dala znát, že se máme na co u Amnesie těšit. Někde jsem dokonce slyšel, že celou hru vytvořili, aniž by se viděli. Pouze komunikovali přes internet. Nakolik je toto pravda, si můžete sami zjistit. Nicméně se jedná o vynikající dílo.

Píše se rok 1839 a Vy se probouzíte na hradě Brennenburg, který leží v hlubokých lesích Pruska. Jmenujete se Daniel a jediné na co si vzpomínáte je palčivá bolest hlavy. Hlas v hlavě vás posune o několik místností dál, kde narazíte na první dopis psaný Vaší rukou. Více bych se o příběhu nerad zmiňoval. Prožíváte amnesii a právě z těchto dopisů se budete dozvídat, proč jí trpíte a co vlastně na hradě děláte.

O čem bych se ale rád zmínil, je atmosféra která ze hry jen čiší. Už při prvním spuštění hry Vás vývojáři nabádají, aby jste v pokoji pokud možno měli úplnou tmu, nasazená sluchátka a hlavně se hrou nikam nespěchali. Skutečně, spěch zde není na místě a hře jen škodí. Jde tedy o to, zkoumat každý kout a nalezený dopis, pomalu ale jistě procházet hradem a zjišťovat co se vlastně děje. Hra je skutečným hororem a při doporučeném nastavení je jen pro otrlé, ale to jen přidá grády. Já jí prošel právě takto. Ještě teď mi běhá mráz po zádech jen si na to vzpomenu. Vaší zbraní je lucerna (do které je třeba shánět olej a pokud možno ji používat jen v nutné situaci), která Vám svítí na cestu a pár škrtátek na zapálení loučí a svíček, pokud na nějaké narazíte. Jde totiž o to, že pokud ve tmě zůstanete příliš dlouho začnete z toho jak se říká, šílet. Může dokonce hrozit úplný kolaps. Do toho všeho Vám nepomáhá ani tajemná postava, která je Vám po celou hru v patách. Jestliže se na ní podíváte, celý efekt zkolabování nabere ještě rychlejšího spádu, strach zde nezná mezí. Jedinou obranou proti tomu je úkryt a pokud možno rychle vyhledaný. Je dobré mít naplánováno, kam se v případě potíži schovat. Pokud to zvládnete, stane se to Vaši další zbraní. Výborně poslouží i dobře vytipovaná skříň. Zde musím zmínit opět Penumbru, kde jste museli nepřátele ne úplně dobrým způsobem likvidovat, a myslím, že je jen dobře, že se s tím nepřišlo zde. Jednak získali o hodně větší atmosféru a také méně naštvané hráče. Je zde opravdu mnoho lekaček, ale za vypíchnutí stojí vodní monstrum. Ptáte se, co je na něm tak hrozného? No asi to, že vidíte jen šlápoty ve vodě, které se pomalu přibližují k Vám a pokud se hodláte projít vodou, tak zrychlí a doženou Vás. To většinou končí smrtí. Jediná obrana je opět útěk a pokud možno přes krabice plovoucí po vodě.

Zvuková stránka hry je prostě fenomenální! Jen zafoukání větru a bouchnutí dveří někde v dáli, Vám vyvolá husí kůži. Hudba je naprosto geniální, místy příjemná a hodící se. Ovšem když Vás začne nahánět onen tajemný, tak se hudba změní na dosti drsnou a je jen pro odvážné.

Ovládání je stejné jako u původního titulu. Myš používáte velmi často a dobře vymyšleným způsobem. Kdo hrál Penumbru, tak již jistě ví o čem je řeč. Pro nezasvěcené, jedná se o to, že když například chcete otevřít šuplík, tak ho levým tlačítkem chytnete a táhnete ruku k sobě, při zavřeni, logicky, zase od sebe. U dveří je fajn, že je můžete otevírat opravdu pomalu a s rozmyslem, protože nikdy nevíte, co na druhé straně číhá. Po celou dobu hraní jsem se nesetkal se žádným bugem. Může to být ovšem tím, že jsem hrál jednu z posledních verzí. Amnesie také obsahuje obrovskou spoustu modifikací o kterých budu psát v jednom z dalších článků. Možná budu dělat dokonce samostatné recenze, protože opravdu stojí za vyzkoušení. Je zde také pár hádanek, které nijak výrazně nezdržují a jsou víceméně logické. Herní doba šplhá ke zhruba osmi hodinám, pokud nebudete s ničím moc spěchat.

Abych to tedy nějakým způsobem shrnul. Pokud máte rádi strach a nebezpečí, nevadí Vám tma a sluchátka na uších, hra je pro Vás přímo stvořena. Pakliže hodláte hrát přes den na reprákách, nebude to taková paráda, ale myslím, že pokud alespoň nebudete spěchat, hru si také dokážete užít. No a jestli patříte mezi strašpytle, nebo lidi, kteří mají rádi všechno hned, raději vezměte tuto pecku obloukem. Nesmím zapomenout podotknout, že hra u nás vychází s českými titulky. Na úplný závěr, bych měl upozornit na další hru, jmenuje se Amnesia: A Machine for Pigs, kterou jsem opět okomentoval a neměla by vám chybět ve sbírce. Nyní už mne omluvte, mám zde ještě kupu skvělých modifikací, u kterých bych se rád bál :-)

Tak je to tady, po měsících čekání přichází. Kdo? No přece nová Amnesia s podtitulem A Machine for Pigs. Ještě než se na ni vrhnu a udělím známku, řekněme si něco o historii této značky. Banda studentíků, kteří si začali říkat Frictional Games nám od doby, co se dali do kupy, přinesli oslnivé a nezapomenutelné horory. Začali trilogií Penumbra, která u nás dokonce dostala český dabing (pokud jste nehráli a máte rádi tento žánr, tak směle do toho) a následovala Amnesia: Pád do temnoty. Tyto tituly považuji za nejlépe odvedené příběhy v hororovém světě s vynikajícím ozvučením. Proto se není čemu divit, když se Frictional Games rozhodli pokračovat v Amnesii dál, nicméně už se neúčastnili výroby, ale jen hru vydali. A to, vážení a milí, byla chyba. Protože původní studio (FG) má pro hororové hry nadání. A to obrovské. Vývoj pokračování sice svěřili poměrně slušnému ministudiu The Chinese Room, které nám přineslo chuťovku Dear Ester, ale to se s tím nedokázalo poprat. Za bonus ovšem považuji to, že modařská scéna, která se kolem Amnesie dost motá, dostane nové nástroje, zvuky a další chuťovky, aby mohli tvořit parádní mody. Protože ty z pádu do temnoty už jsou ohrané. Nyní už ale k samotným prasatům.

Píše se rok 1899 a vy se probouzíte (opět) s úplným formátem hlavy v posteli. Není to ale ledajaká postel, má kolem sebe mříže. Ty ale nějaký dobrák odemkne a vám tak udělí možnost jít zjistit, co se to vlastně děje. Hned jak se dostanete ven, zaslechnete volání dětí o pomoc. Vydáte se tedy po jejich stopách a po cestě zjišťujete, že jsou to vaši synové a že dům a město, ve kterém se nacházíte, vlastně velmi dobře znáte. Více bych se o příběhu nezmiňoval, protože je stěžejním bodem a bylo by škoda všechno prozradit. Nicméně mohu slíbit, že se kromě interiéru domů, dostanete také ven - dle vývojářů to měl být krok k většímu strachu, protože prý vevnitř máte přeci jen o situaci přehled a venku nevíte, odkud na vás co skočí. Inu, nepovedlo se. Je velmi příjemné se procházet po temných uličkách a naslouchat foukající vítr, který se vám opírá o tvář, ale ten strach, ten tam není. Celá hra se motá kolem stroje na prasata, jak už název napovídá a já jen dodám, že nic není tak, jak se na první pohled zdá a všechno na co narazíte, má účel. Nezapomeňte se tedy věnovat sbírání dopisů a čtení svých vlastních poznámek. Musím ale přiznat, že i psaní šlo FG lépe, nejen atmosféra.

Pojďme si říci ale něco k ovládání, na kterém hra, kromě příběhu, stojí také. Hra se ovládá pořád stejně po vzoru toho, co nastolila Penumbra. A to znamená jediné - chytíte interaktivní předmět ve hře, například dveře a pohybem myši k sobě, nebo od sebe dveře otevřete, nebo zavřete, lze si také pohlídat intenzitu otevírání (pomalu či rychle). Kromě dveří se dají prohledávat různé šuplíky, číst dopisy, atd. První velká změna, kterou jsem pocítil, byla ta, že úplně zmizel inventář a hra se tak snaží být ještě více interaktivní. V původní Amnesii jste mohli kombinovat různé předměty a tím se dostat dál, nic těžkého, tak nechápu, proč tohle úplně zmizelo. Další z věci je lucerna, nebo lampa, chcete-li. Již nesbíráte olej, není totiž vůbec třeba doplňovat. Lampa skriptovaně v určitých misích začne vyvádět, například se sama zhasínat a nebo udělá rovnou stroboskop. Opět velký úkrok vedle, protože vyhasínající lampa a nedostatek oleje vás vyděsí víc, než celý exteriér, o kterém si vývojáři mysleli, že to zvládne. Zmizelo i schovávání do skříně, jediné, co lze tedy v nepěkných chvílích dělat je vzít do zaječích. Celé ovládání se velmi zjednodušilo a třeba na konzolích se to bude hrát jedna báseň, nicméně na PC se u hraní dostaví divný pocit. Pocit rovnající se tomu, že vy toho vlastně kromě samotného chození, už moc neodehrajete.

Zvuková stránka hry je vlastně to jediné, co si drží původní kvalitu. A některé tóny a hudba dokonce dokáže původní pád do temnoty překonat. Když jste schopni si počkat na to, až padne tma a nasadíte si sluchátka, tak kromě občasného strachu uslyšíte na vlastní uši jak zní kvalitní ozvučení. Různé vrzání, foukání větru, skřípání či chrochtání, které se ozývá nedaleko od vás, zní opravdu skvěle. Když ovšem začne burácet hudba, tak už běhá mráz po zádech. Celé to zní prostě skvěle, od dabingu po poslední song z titulků. Nicméně upozornění je na místě - na prepro bednách tohle prostě nehrajte.

Recenzi bych shrnul takto. Po původní Amnesii jsem očekával minimálně stejně dobrý příběh, ten jsem dostal tak z poloviny. Dále jsem čekal pořádnou, hororem nasáklou atmosféru, která vás donutí mít po ruce lampičku a to se nepovedlo. Herní doba působí také směšně, než se do hry dostanete, tak skončí. Mě to trvalo kolem pěti hodin, což v porovnaní s pádem do temnoty činí zhruba o tři hodiny kratší ústupek. Ta herní doba mě vůbec štve nejvíce, protože od druhých dílu - dá-li se toto tak nazvat - čekám herní dobu delší, alespoň o fous, nebo stejnou. Celé moje čekání prostě vyšumělo do ztracena a proto uděluji 7 bodů s tím, že to má hodně blízko k lepší šestce. Jak jsem se již zmínil na začátku, teď je to opět v rukou šikovných modařů, kteří dostali do vínku opět kupu nového zboží. A už teď se vyplatí sledovat moddb.com a čekat, jestli se náhodou neobjeví něco lepšího než byli prasátka, která na mě působili tak trošku jako kvalitní modifikace. Příznivci FG potažmo Penumbry a Amnesie (té původní), určitě kupte, nestojí to svět a čeká vás tam pár milých překvapení a pomrknutí. Pokud máte rádi jen hororový žánr, zkuste raději Outlast. O špatnou hru se ale nejedná, jen to chce méně očekávání při instalaci.

Takže začnu asi takhle. Tohle je moje osobní recenze, můj osobní pohled na hru a v neposlední řadě moje pocity při hraní. V první řadě musím upozornit, že se mi hra líbí a nezavrhuji jí. Pokud patříte mezi lidi, které hra urazila, nebo jí považujete za brak tak doporučuji přestat číst už na začátku. A v řadě druhé se hry nejdu zastávat, má svoje chyby jako každá jiná a taky na ně upozorním, ale i přes to všechno mě baví jí hrát. Lidi v diskuzích mi říkají, že jsem blázen a fanatik, když fandím takovému braku. Říkají mi, co bych měl a co bych neměl. A taky mi vysvětlují, jak vlastně funguje pravý fanda Vetřelčího universa. Ale dovolte mi říct, že sám moc dobře vím, co pro mě filmy z tohoto vesmíru znamenají a jak se k nim stavím. Varováni jste byli, teď už je jen na Vás, jestli budete číst dále.

Jako první se budu věnovat příběhu. Fanoušci totiž nadávají na to, že kolonie Hadley´s Hope a vlastně celá planeta LV-426 by po epickém výbuchu na konci druhého filmu neměla existovat a mají samozřejmě pravdu. Jenže to záleží na úhlu pohledu. Ona se hra sice odehrává 17 týdnů po událostech z druhého filmu, ale nikdo přeci neříká, že si konec nemohli trošku pozměnit, aby měla hra smysl a mohla se někde odehrávat. Gearbox to udělal podle mě dobře. Udělali si totiž svoji verzi scénáře. Nechali v něm skoro všechno tak, jak to mělo být, ale pak museli udělat razantní změny. Například to, že LV-426 i s moji oblíbenou kolonií nechali být a nic se do povětří nevyhodilo. Díky tomu si mohli udělat svůj vlastní konec filmu a začít svoji hru. A to mě na tom právě tak baví. Já k tomu takhle přistupoval už od začátku, takže už tady ode mě dostala hra první bod k dobru. Do příběhu nás zasvětí desátník Hicks. Vidět toho chlapa po dlouhé době bylo super. Ten volá další mariňáky k sobě na U.S.S. Sulaco. Jedním z nich jste i Vy, hráč. Jmenujete se Christopher Winter a jste desátníkem na lodi U.S.S. Sephora, která letí na pomoc Sulacu. Letíte tam získat informace o tom, co se stalo a zároveň pro černou skříňku, aby jste získali informace o letu. To je taky Vaše první mise. Pro mě osobně opět skvělý pocit vstoupit vlastníma očima do Sulaca. Vidět na zemi bílý flek od roztrženého Bishopa a známky po boji. Srdce mi zaplesalo. A stalo se tak možná i právě proto, že jsem nevěděl, co nastane, protože tento scénář se od filmu lehce liší. Na lodi strávíte pár misí a pak se ocitnete na kolonii Hadley´s Hope. Tam navštívíte místa známá jak z filmu, tak i nová. Příběh hry není kdovíjak propracovaný a občas se člověk i zasměje, ale i přesto mi dovolil procházet se po místech, o kterých jsem snil a například žádné AvP mi tenhle pocit nedalo. Maximálně ten, jaké to je být v kůži mariňáka.

Grafika hry je velice, ale velice zastaralá. Hodně mi to připomnělo problém, se kterým přisel i nový Duke Nukem Forever. Obě hry se ale potýkali s dlouhým vývojem, který se na obou titulech podepsal. Jsou studia, která, když se jim vývoj jejich hry protáhne, většinou titul prostě zruší. Gearbox si zvykl dělat věci až do konce a to by mohl do budoucna být možná jejich zásadní problém. Já jsem si na to ale zvykl velice rychle, stačilo mi ztlumit si kontrast na televizi. Ona je celá hra tak nějak dost tmavá a každý, kdo jí moc zesvětlí, bude víc trpět díky zastaralému enginu. Nicméně si myslím, že to zase taková tragédie není, jen by to nemělo vycházet v roce 2013, s tím souhlasím. Ale že by se hra kvůli tomu nedala hrát? To určitě ne. Zvyknete si na všechno. Pokud je právě grafika jeden z důvodů proč se bojíte si hru zahrát, podívejte se nejdříve na různé gameplaye, třeba na kanálu YB. Popis vždy vyzní o něco hůř.

Hudba je naprosto skvělá a hned jak jsem ji zaslechl, měl jsem nutkání si pustit všechny filmy a hlavně ten druhý, ze kterého hra hodně čerpá. Podle poslechu byly některé songy téměř identické s filmem, jen byly lehce upravené. Některé zase byly zcela stejné. Nicméně hudba je opravdu na úrovni a povedla se skvěle zasadit do hry. Zvuky samotné jsou též vynikající. Střelba z pulzní pušky mi připomněla opět moje mládí a byla podána s naprostou přesností. O pípání motion trackeru není třeba nic hovořit. Celková zvuková stránka je prostě balada pro moje uši a nic bych na ni neměnil.

Zbraňový arzenál se skládá z mojí oblíbené pulzní pušky, smartgunu, nalezneme zde i plamenomet, brokovnice nebo například pistole. Každou zbraň co vlastníte, můžete tunit. Zde jsem se opět setkal s připomínkami toho, že to je přece děsná kravina a že by se neměli zbraně měnit nebo přidávat nové, že to kazí všechno. Ale opět zde dodávám, Gearbox si to udělal podle sebe z filmů si vzal jen základ. A každá správná střílečka by měla obsahovat lehký tuning zbraní. Mě osobně to protahuje hratelnost. Vylepšovat můžete za body utržené levelováním. Za každou novou úroveň dostanete bod. Je ale potřeba plnit i různé pod úkoly, jako to bylo například v Borderlands který používal badass rank, které vám odemykají různé zaměřovače, zásobníky apod. A po odemčení teprve přijde na řadu utrácení bodů. Věc která se mi velice líbila je, že můžete najít tuším šest zbrani, na které narazíte při průchodu hrou. A nejsou ledajaké. Patří totiž mariňákům z druhého filmu. Například Hicksova brokovnice, nebo smartgun Vasquezové. Navíc jsou to zbraně o hodně silnější a sehnat do nich munici také není na denním pořádku. Ale je to příjemné osvěžení celé hry. Na konzoli je dokonce trofej za jejich kompletní vysbírání. Já jsem dostal například ke kolektorské edici i pulzní pušku, ke které Ripleyová připevnila plamenomet. A držet její vytuněnou zbraň je pro mě splněný sen. Jen nese jednu nevýhodu a tj., že nejde zaměřovat, prostě pálíte od boku jako správný drsňák.

Myslím, že bych zde měl promluvit také o hratelnosti. Inu, není to žádná sláva, ale není to také úplně nejhorší. Hraje se to tak nějak, jako Call of Duty, nebo původní Aliens vs Predator z roku 2000. Jedná se o klasiku, běžíte, občas se schováte za překážku, skáčete. Máte u sebe hotový arzenál zbraní a je jen na Vás, jakou si zvolíte jako primární či sekundární. Je zde dokonce i granát, který jako by z oka vypadl tomu filmovému a hned jsem si opět vzpomněl na to, jakou roly v něm zahrál. Hodně lidí nadává na to, že vetřelce střílíte jednoho po druhém jak po másle a že jejich A.I. se rovná nule. Ono ke druhému filmu se více hodí také více vetřelců a osobně si nedokážu představit, jaké by to bylo se tam nahánět třeba jen s desítkou vetřelců po celou hru. Atmosféra tímhle jde sice trošku více do kopru, nicméně hraji FPS a tam už je tohle prostě zvykem. A umělá inteligence nevybočuje zase tak do extrému. Nedávno jsem hrál Crysis 3, kde se mutanti nebo co to je, chovají úplně stejně debilně, jako vetřelci v Aliens. Občas se zaseknou za texturu, nebo Vám nabíhají pod zaměřovač. Ale občas taky dokáží znatelně potrápit. Další z věcí na kterou se hodně nadává, je to, že když zabijete vetřelce, nezasáhne Vás jeho kyselina. To mi trošku vadí taky, protože už ve starém AvP tohle bylo. Ale co tam také bylo je, že po zásahu vetřelce a jeho zabití se rozletěl na kusy a zmizel. To samé se děje i dnes u koloniálních mariňáků. Dříve nám to nevadilo, nyní je to už problém díky roku ve kterém hra vyšla. Ale mě osobně to přineslo vzpomínku na kosení vetřelců ve starém AvP a hned jsem dostal chuť si jej zahrát. Kromě vetřelců se zde setkáme i s vojáky, kteří slouží věrně Weyland Yutani. Jsou mnohem inteligentnější, ale zároveň se mi sem moc nehodily a hra krapet zvrhla. Bylo to zbytečně a atmosféře to jen uškodilo. Ale stalo se a nic nenadělám.

Délka hry se pohybuje okolo 6-8 hodin. Záleží, jak moc budete hru probíhat. Někde jsem dokonce slyšel, že jde dohrát bez jediného výstřelu. Já díky tomu, že hru vlastním na konzoli PS3 jsem hledal různé audiology a psí známky se jmény vojáků ze druhých vetřelců. To mi každou misi o dost protáhlo. Navíc jsem se kochal mírou detailů z tohoto universa. Detaily teď myslím budovy, jejich stavba, výbava, prostředí, atd. Narazil jsem například v jedné z misí na dětskou tříkolku Weyland Yutani která se mihla ve speciální edici druhého filmu. Hru jsem hrál několik dní, protože čím déle ji hrajete v kuse, tím více přestane bavit a propadnete stereotypu střílení. Ale správné dávkování misí, tma za okny a sluchátka na uších umějí také udělat svoje. Hrál jsem to vždy tak hodinku, maximálně dvě a hru si tak bezpečně dávkoval. Ale jak jsem ke konci propadl nutkání hru dohrát, tak jsem jí trošku více začal probíhat a opravdu rychle se stane stereotypní, což ji nelne vyčítat, ale ani přičítat k dobru. Prostřihové animace mezi misemi jsou celkem pěkně graficky zpracovány a tvoří také něco málo herní doby a hlavně z nich cítíte universum vetřelců. Až do té chvíle než se dialogy postav zvrhnou v totální demenci. Ale to se naštěstí nestává tak často.

Abych to tedy nějak shrnul. Když jsem hru vybalil a začal hrát, tak mě první hodinku moc nebavila. Ale čím víc jsem se dostával do finiše, tím více mě začala bavit. Detektor pohybu, který je ve hře podle mnohých zbytečný, jsem vytahoval na každém rohu a snažil jsem se dostat do atmosféry zmaru. A s tím, že jsem si hru uměl správně nadávkovat a nad scénářem jsem uvažoval tak, jak jsem popisoval výše, jsem si hru neskutečně užil i přes její veškeré neduhy. Nebudu Vás zde nabádat na to, aby jste si hru běželi koupit, ale neházejte ji rozhodně do koše jen proto, že kamarádi říkají....Nebo proto že recenze stojí za nic. Každá hra má svoje kouzlo i přes mouchy které jí dokáží provázet. A tohle dílko od Gearboxu na mě velice pozitivně zapůsobilo. A hned po jejím dohrání jsem měl chuť si to projít znovu a znovu. Berte tohle prosím jako moje fanatické oddání tomuto universu. Člověk vetřelci nezasažen by to neměl ani instalovat. Pokud je pro Vás primární grafika, také ruce pryč. Pokud patříte mezi ty, kteří dokáží docenit kvalitu hry i přes její kostrbatost a líbí se Vám z nějakého důvodu například Duke Nukem Forever, mohli by jste tohle zkusit. Já sám za sebe říkám, hra mě bavila, jsem rád, že jsem se mohl konečně projít po místech, o kterých se mi do téhle doby jen zdálo. Grafiku nepovažuji za tak otřesnou a jako celek na mě působí prostě dobře. Možná jsem fanatik, který nemá vkus, ale hry hraji přes 20 let a na tohle jsem přesně čekal (Tím myslím na hru jen z vetřelci bez predátorů a z universa filmu Vetřelci). Jen mě mrzí, že to dopadlo napůl tragicky a pro některé je to největší odpad. Nicméně u hry jsem se bavil a ještě hodlám bavit, takže pro mě je mise splněna celkem dobře. A pokud pro Vás hra nemá atmosféru, zkuste si někdy nasadit sluchátka, až bude hluboká noc a zapněte si motion tracker. A v neposlední řadě, se do hry vžijte. Kdybych ji měl proběhnout bez přemýšlení, asi by mě velmi zklamala, ale s tím jak jsem k ní přistupoval, si myslím, že jsem zvítězil. Pokud se Vám hra, nebo recenze líbí, určitě napište komentář. Rád narazím na další lidi, kteří tuto hru nehází do koše. A omlouvám se za to, že jsem zde tolikrát psal slovo universum, vetřelčí a nebo filmy, ale prostě nevím, jak jinak to formulovat a chybami se člověk učí. Přeji pěkný zbytek dne, či večera a Alienům zdar!

Update 10.1. 2014 - Hra k tomuto datumu už je velmi dobře hratelná i pro skalní hejtery. Zapracovalo se na grafice, kyselině a vůbec skoro na všem. Grafika sice zůstává obstaróžní, ale zábava je to zase o fous lepší. Vyšlo také příběhové DLC, které vřele doporučuji. Sice obsahuje pár misí, ale má o mnoho hutnější atmosféru, než původní hra.

Myslím, že bych neměl opomenout náš herní klenot. A když myslím náš, myslím tím český produkt. Vyšel v roce 2002, vydalo jej studio známé jako Illusion Softworks a dodnes se to hraje a hrát se to bude pořád. Někteří z Vás již jistě tuší, že se zde budeme bavit o hře jménem Mafia: The City of Lost Heaven.

Moje první seznámení s touto legendární hrou bylo zřejmě na Invexu. Na tom, který stával ještě za to. Pamatuji si, jak jsem dorazil na výstavu a moje první kroky, jako obvykle vedli do gamehallu. Ostatně, jezdil jsem tam víceméně jen kvůli této hale. Zbytek byl spíše pro zaplnění času, než mi pojede vlak domů. Když jsem tam dorazil, viděl jsem obrovské fronty, možná větší než jsem byl zvyklí u pár počítačů. Když jsem se dotlačil asi po dvou hodinách před monitor, spatřil jsem do té doby pro mě nevídané. Když jsem dohrával asi čtvrtou misi, tak si pamatuji, že se mě tam kdosi ptal, jestli hru nemám náhodou doma, že mi to až moc jde. Říkám, ne nemám, ale rád bych si ji pořádně ozkoušel před koupí. Samozřejmě jsem věděl, že si hru koupím, ale chtěl jsem získat čas. Poté jsem se o hře bavil ve škole a jednoho dne jsem si jí konečně zahrál doma, kde byl na všechno konečně ten pravý klid.

Příběh hry je zasazen do třicátých let. Probíhala prohibice a Americe se vůbec tak nějak nedařilo. Hlavně města byla plná mafie. V jednom z nich se odehrává i naše story. Jmenuje se Lost Heaven a je fiktivní, takže neplést s reáliemi, ač z nich bylo jistě čerpáno. Hrajete za mladíka jménem Thomas Angelo, který se živí jako taxikář a právě v jeho taxíku započne příběh. Jednoho klidného večera mu totiž do auta naskočí banda mafiánů s přáním rychle se vypařit. Sledovali je totiž další vozidla. Vy, jako zkušený řidič, jste je zachránil. Netrvalo dlouho a brzy jste pro místního dona Salieriho už dokonce začali pracovat i Vy. S příběhem se dál vypisovat nebudu, stojí totiž za to, aby jste si ho prošli samy, pokud jste to již několikrát neudělali. A i když je hra už přes deset let stará, nerad bych zde až moc spoileroval. Co bych ale zmínit měl, byly výborné předělové animace mezi misemi, bylo to něco, jako sledovat film. Dokonce fanoušci sestříhali všechny cut scény do jednoho takového filmu, takže když se Vám nebude chtít hrát, tak se můžete jen kochat.

První, co mně na této hře upoutalo, byl náš český a velmi povedený dabing. Možná díky němu jsem tenkrát nic jiného nehrál, jednak jsem neuměl příliš dobře anglicky a za druhé byl skvělý. No a ty výborné hlášky a ultra dobře napsané postavy, no, radost.
mafia

Hra byla velmi podobná titulu Grand Theft Auto III (o kterém se jistě taky rozepíši), otevřený svět, plný možností, aut, policie a zbraní. O autech bych zde mohl psát celou kapitolu, ale ve zkratce se jednalo o vozidla vymodelovaná podle skutečnosti, která se tak i dokonce ovládala. Chvilku tedy trvalo, než jste jejich ovládání dostali do krve. Byla zde také pasáž, kde jste mohli závodit ve velmi rychlém sportovním autě, a mám pocit, že mnoho lidí zde rozbilo klávesnici, nebo se obrovsky rozhněvalo. A pak je tu taky minimum lidí, kterým to nedělalo žádný problém, ale ty já jsem neznal. Nicméně jsem se časem o nich dozvěděl. Já jsem patřil k těm, co při tomto závodě mnohokrát ztratil nervy, ale naštěstí nic jiného. Zbraňový arzenál obsahoval baseballovou pálku, kterou jste mohli dokonce využít při jedné z misí, kde jste měli rozbít pár aut. Poté zde byl boxer, mám takový pocit, že i páčidlo, ale to si přesně nepamatuji. Dále klasika všech klasik Colt 1911, Magnum a můj velice oblíbený mafiánský Thomson 1928. Dále opakovací puška, upilovaná brokovnice (tzv. vendeta), pumpovací brokovnice, sniperka, molotovy a také granáty. Výběr byl skutečně obsáhlí a bylo jen na Vás jak jej využít. Oproti GTA III, kde jste si mohli lítat městem rychlosti světla a klidně na červenou, Vám to zde policie spočítala už při překročení rychlosti. Byla zde funkce omezovač, která za Vás rychlost pohlídala a mohli jste se soustředit jen na misi a semafory. Když už Vás ale policie chytla, byla možnost, ujet, zastavit a zaplatit pokutu, nebo zastavit a osádku policejního vozu bez milosti popravit a utíkat (dobrým tipem se stalo to, že jste zastavily, počkaly až přijde policista k autu a následně dupli na plyn a ujely). Svět byl skutečně velký, krásný a otevřený, pokud jste se chtěli jen tak projíždět, byla v hlavním menu položka volná jízda, která poskytla jen to a nic víc, bez rušení od misí. Navíc zde šel navolit jak den, tak i noc. No a po dokončení příběhu, zde byla také extremní jízda, kde jste plnily další kupu úkolů navíc. Například jste převáželi nákladní vůz plný výbušniny, se kterým jste nemohli narazit, ani příliš zpomalit. Hudba ve hře byla fenomenální a skvěle seděla k dané době. Myslím, že se dá skvěle poslouchat i dnes po cestě do práce, nebo do školy. Já jí poslouchám velmi rád.

Vznikla také obrovská spousta modifikací a myslím, že bych měl zmínit hlavně tu, která prodlužovala hlavní příběhovou linku. Ale také zde byla jedna, která například pokryje celé město sněhem. Ale je jen na každém z Vás jaké vyzkouší. Nicméně právě tyto považuji za vůbec nejlepší.

Hra se stále velmi dobře prodává i dnes a dokonce v srpnu roku 2010 vyšel díl druhý, který si myslím prodejům též pomáhá. Hra sklidila výtečnou kritiku po celém světě a to svědčí jen a jen o výborných kvalitách. V roce 2003 byla hra portována na Playstation 2 a o rok později také na Xbox.

Myslím, že by toto, jako moje vzpomínka, mohlo stačit. Mohl bych sice napsat dalších deset stran, ale myslím, že takhle to bude akorát. Navíc, nerad bych moc prozrazoval, pokud článek čte někdo, kdo tento klenot ještě nehrál. Od toho tu je třeba Wikipedie. Děkuji tedy za přečtení a nezapomeňte hrát Mafii i dnes, zítra a do konce života, protože si to více než zaslouží. Tímto bych chtěl vzdát hold i Danu Vávrovi (hlavní designér prvního dílu), který se stal pro mě českým vývojářem číslo jedna a velice bedlivě sleduji jeho nové studio Warhorse.