Legend of Grimrock je ideový nástupce Dungeon Mastera. Je mu až tak podobný, že by se dal označit za remake. Drobné rozdíly se dají najít v mechanikách hry, v levelování postav a pochopitelně v prostředí. Ve všem ostatním je to trochu osekaná kopie. Nebo pocta - to záleží na míře cynismu.

Příběh bych mohl shrnout jednou větou. Třemi, když ho odvyprávím celý. Čtyři trestanci byli vykázání do kobek pod horou Grimrock, aby tam, jako mnozí jiní před nimi, nalezli svou smrt.

Začíná se tedy volbou party. Na vyběr jsou tři povolání - válečník, mág a lupič. Tady přichází první odlišnost od DM. Grimrock nepřeje univerzálům. Postavy povyšují šest různých vlastností. Za každou úroveň dostanete čtyři body, první čtyři jsou k dispozici na začátku a velmi vzácně se dalších pět dá získat z bonusů nalezených po cestě. Do konce hry jsem se vyšplhal na 14. level, čili na rozdělení bude cca 60 bodů na postavu. Každá vlastnost má 50 úrovní. Takže bojovník se bude buď ohánět sekerou, nebo mečem, bude nosit brnění, nebo bude mít velkou sílu. Nebo bude umět všechno, ale špatně. Naštěstí jsou vlastnosti vzájemně zaměnitelné. Platí to zejména u mágů, kde téměř neexistuje rozdíl mezi jednotlivými elementy magie. Já jsem se zaměřil na oheň a nelitoval jsem. Použitelný by byl i vzduch, ty ostatní tuším tolik ne.

Čaruje se pomocí skládání run, ale na variabilní kouzla známá z DM zapomeňte. K dispozici je neviditelnost, světlo, tma a pak jen útočná či obranná kouzla. Kněžská magie neexistuje a je nahrazena alchymií. Léčení je trochu problém, který částečně řeší modré krystaly, rozmístěné po levelech. Po dotknutí kompletně uzdraví postavy a zbaví je všech negativní stavů, mimo hladu. Krystaly nefungují vždy. Po použití se obnoví zhruba za pět minut - hrál jsem na střední obtížnost.

Léčení je potřeba, protože podzemí není k návštěvníkům přívětivé. Život jim ztrpčují pasti, propadla a především množství potvor. Boje jsou překvapivě tuhé a postavit se nepříteli tváří v tvář se nevyplácí. Víc než kdy jindy jsem ocenil bitevní valčík, bez něhož bych se na konec hry asi nedostal. Respawn zprvu téměř neexistuje. V nižších patrech se už nepřátelé obnovují a na úplném konci hry až vražedně často. Rozmanitost potvor není moc veliká a ocenil bych i větší exotiku.

Hádanky ovšem pochválit musím. Pokud v ničem jiném, tak v tomhle Legend of Grimrock Dungeon Mastera překonal. Hádanky jsou opravdu luxusní, nápadité a pekelně dobře promyšlené. U části z nich se vývojáři inspirovali svým velkým vzorem, jiné jsou originální. U několika nezáleží jen na logice, ale i na postřehu a nebo schopnosti držet tempo. Obtížnost je vcelku vysoká, respektive postupně rostoucí. Na několika jsem ztroskotal, nebo je vyřešil, ale stejně nepřekonal. Naštěstí šlo jen o ty nepovinné. V bludišti jsou porůznu routroušené nápovědy a bez znalosti některých se dál nepohnete.

Další silnou stránku hry je hustá, téměř strašidelná atmosféra. V podzemí se ozývají různé zvuky, ruchy, po stěnách létají stíny a co chvíli se ze tmy vyřítí smrtelně nebezpečný protivník. I za těch nejlepších světelných podmínek jsou chodby temné a hra toho využívá. Většina nepřátel by vypadala hrozivě i za denního světla a například útoky pavouků jsou vyloženě nepříjemné.

Opravdu zásadní chyby jsem nenašel. Někomu by možná vadilo malé množství předmětů, především výzbroje a výstroje. Mě zamrzel chudý zvěřinec a malý důraz na práci s hladověním. Je škoda, že vývojáři nepřidali nějakou opravdu originální mechaniku, neznámou z Dungeon Mastera. Pokud tedy nepočítám skvělé snové sekvence a dopisovací přátelství s Toorumem.

Legend of Grimrock je perfektně vyladěný a návykový dungeon. Kdyby vyšel v dobách největší slávy krokovacích dungeonů, patřil by k nejlepším. V době kdy opravdu vyšel, působil jako dar z nebes. Především díky němu povstal tenhle subžánr z popela.