Nad současnými mrakodrapy New Yorku se tyčí nové město se stovkami dalších pater a původní zástavba už slouží pouze jako slumy pro tu největší spodinu. Dystopický svět NWtD se utápí ve věčné noci, smog a kyselé deště ohrožují už jen jedinou žijící entitu - člověka. S nesmrtelností přišla přelidněnost a kromě zhuntované planety se civilizace utápí v problémech etiky obchodu s lidskými těly. 

Zasazení a premisa je opravdu neskutečně sexy, neo-noire atmosféra v art deco stylu s estetikou čtyřicátek a cyberpunčím topingem navrch. Příběh se zpočátku jeví jako docela schopný, ale postupně se začne utápět v mentálním mumbo jumbu a ke konci už horko těžko stíhá vysvětlovat další a další WTFaky.

Od Dear Esther si žánr imerzních procházek prošel velkým vývojem - od těch, kde se nedělá vůbec nic, až po ty, kde se toho dělá docela dost. NWtD patří rozhodně do té druhé skupiny, akce a interakce je tady požehnaně, což v tomto případě není dobře. Minimálně způsob vyšetřování, s jakousi cyber rukavicí, schopnou posouvat čas a analyzovat místo činu, mi přišel až přehnaně excesivní. 

Naopak silné chvilky přichází v civilnějších částech, zaměřených na konverzační drama a melancholické kochačky - ať už se hlavní postava přetahuje se sousedem o sdílenou koupelnu nebo sedí na kapotě levitujícího auta a zírá do pulzující megalopole, sestupuje na Liberty Island se zničenou Sochou Svobody nebo prochází skrz Bethesda Terrace s holografickými stromy... NWtD má své impresivní momenty, ale je otázkou, jestli to stačí. Bavilo mě se na to koukat, nebavilo mě to hrát...

Hodnocení: ✰