Má mě rád, nemá mě rád, je to remake, není to remake, nemá tě rád, nikdo tě nemá rád, je to remaster, není to remaster. V Konami si zatočili kolem štěstí a vyhráli na téměř plné čáře. Nejprve vydali Master Collection s remasterem Snake Eater za bratru lidových 60 €, aby za NECELÉ DVA ROKY vydali jeho další remaster, teda pardon - remake, za ještě více lidových 80 €.
Já, jakožto největší fanoušek této franšízy v dějinách, budoucnosti, alternativní realitě, multivesmíru a objevených i neobjevených dimenzích jsem si obě hry poctivě předobjednal, i když samozřejmě v pečlivě vybraných slevových akcích, takže můžu bez obav brblat na to, jací to jsou držgrešle. Master Collection nechme stranou, pojďme se podívat na jedový zoubek Delty. Nebo trojúhelníku? Ještě že v něm není oko.
První věc, co mě doslova udeřila do ucha, byla předělaná titulní píseň. Protože ji nazpívala stejná zpěvačka jako kdysi, Vincent Vega by tvrdil, že to není tak hrozný a že je to hra na stejném hřišti. No, je to zajímavý. Jako někdo, kdo ten song slyšel milionkrát, jsem mu musel přijít postupně na chuť. Tím chci říct, že ačkoliv snahou Konami bylo nejspíš zaujmout hned v prvních minutách i ostřílené matadory, osobně mě tím spíš naštvali. A to jsem ještě úplně nevěděl, nebo spíš nevěřil, co mě čeká dál.
Celý gameplay je ÚPLNĚ stejný jako originál. Celý level design je ÚPLNĚ stejný jako originál. Celý příběh je ÚPLNĚ stejný jako originál. Všechno vypadá nově, a zároveň staře. Je fajn, že Konami chtělo udržet ducha původní hry, ale nemuseli až tak těsně jak bába složenku na důchod, a zároveň mohli ukázat alespoň prověšené koule vysloužilého šedesátníka a předělat level design tak, aby to byl open world, nebo alespoň aby jednotlivé lokace byly propojeny jinak, než loadingem. Mohli zapracovat na optimalizaci, kdy spousta hráčů si stěžuje na dropující framerate. Což je fakt divný, když levely jsou velikosti mé důvěry v současnou vládu. Mohli předělat některé horší pasáže, nebo třeba souboje s bossy.
Hudba zůstala skvělá a užil jsem si i to legendární desetiminutové lezení po žebříku. Příběh a atmosféra jsou skvělé dodnes.
Quality of Life věci jsou taky dost fajn, to né že ne. Je tu nový pohyb kamery podobný tomu z MGS V, můžete běhat se sniperkou, můžete běhat i v podřepu (no konečně), je přidána váha střely, takže padají a trajektorie není rovná, nebo se můžete plazit na zádech a přitom mířit. Podobných věcí je tu trochu více, ale taky to není žádná hitparáda. Snakeova zranění a jizvy zůstávají viditelné po celou hru a nemizí po jejich vyléčení. Je tu Photo mód. A to "vše" za těch krásných 80 éček.
Jestli vám to za to stojí, a nikdy jste původní hru nehráli, tak to zkuste. Jinak si počkejte na pořádnou, alespoň 60%, slevu. Moje hodnocení reflektuje nadčasovost Snake Eater a zároveň neochotu riskovat a lenost tvůrců remaku. Teda pardon - remasteru.
Já, jakožto největší fanoušek této franšízy v dějinách, budoucnosti, alternativní realitě, multivesmíru a objevených i neobjevených dimenzích jsem si obě hry poctivě předobjednal, i když samozřejmě v pečlivě vybraných slevových akcích, takže můžu bez obav brblat na to, jací to jsou držgrešle. Master Collection nechme stranou, pojďme se podívat na jedový zoubek Delty. Nebo trojúhelníku? Ještě že v něm není oko.
První věc, co mě doslova udeřila do ucha, byla předělaná titulní píseň. Protože ji nazpívala stejná zpěvačka jako kdysi, Vincent Vega by tvrdil, že to není tak hrozný a že je to hra na stejném hřišti. No, je to zajímavý. Jako někdo, kdo ten song slyšel milionkrát, jsem mu musel přijít postupně na chuť. Tím chci říct, že ačkoliv snahou Konami bylo nejspíš zaujmout hned v prvních minutách i ostřílené matadory, osobně mě tím spíš naštvali. A to jsem ještě úplně nevěděl, nebo spíš nevěřil, co mě čeká dál.
Celý gameplay je ÚPLNĚ stejný jako originál. Celý level design je ÚPLNĚ stejný jako originál. Celý příběh je ÚPLNĚ stejný jako originál. Všechno vypadá nově, a zároveň staře. Je fajn, že Konami chtělo udržet ducha původní hry, ale nemuseli až tak těsně jak bába složenku na důchod, a zároveň mohli ukázat alespoň prověšené koule vysloužilého šedesátníka a předělat level design tak, aby to byl open world, nebo alespoň aby jednotlivé lokace byly propojeny jinak, než loadingem. Mohli zapracovat na optimalizaci, kdy spousta hráčů si stěžuje na dropující framerate. Což je fakt divný, když levely jsou velikosti mé důvěry v současnou vládu. Mohli předělat některé horší pasáže, nebo třeba souboje s bossy.
Hudba zůstala skvělá a užil jsem si i to legendární desetiminutové lezení po žebříku. Příběh a atmosféra jsou skvělé dodnes.
Quality of Life věci jsou taky dost fajn, to né že ne. Je tu nový pohyb kamery podobný tomu z MGS V, můžete běhat se sniperkou, můžete běhat i v podřepu (no konečně), je přidána váha střely, takže padají a trajektorie není rovná, nebo se můžete plazit na zádech a přitom mířit. Podobných věcí je tu trochu více, ale taky to není žádná hitparáda. Snakeova zranění a jizvy zůstávají viditelné po celou hru a nemizí po jejich vyléčení. Je tu Photo mód. A to "vše" za těch krásných 80 éček.
Jestli vám to za to stojí, a nikdy jste původní hru nehráli, tak to zkuste. Jinak si počkejte na pořádnou, alespoň 60%, slevu. Moje hodnocení reflektuje nadčasovost Snake Eater a zároveň neochotu riskovat a lenost tvůrců remaku. Teda pardon - remasteru.
Pro: Je to starý dobrý Snake Eater v moderní grafice
Proti: Je to 1:1 neoptimalizovaný remaster a ještě stojí raketu