Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Marcel • 35 let • You gotta do what you gotta do • Praha (ČR - kraj Praha)

Komentáře

Bad Dream: Hospital

  • PC 65
Taky jsem měl jednou noční můru. Po chodbě mě honila Marešová s velkou zásobou draslíku a za jejími zády ji omlouval Julínek. Sestřičky se celou dobu smály, ruce založené na prsou a v každé byla připravená nabroušená stříkačka a tři velké ampule na odběr krve ze zápěstí. Po zábradlí jezdil maličký klaun s úsměvem od ucha k uchu, rozhozené ruce třímající různobarevné balonky se mu kývaly k udržení rovnováhy. Po chvilce jsem si uvědomil, že je to Cikrt a moje noční můra nabrala nový rozměr. Pak jsem zničehonic ležel na nemocničním lůžku, kolem mě byl velký shon a zrovna mě odváželi na chirurgii k operaci aorty. Jenže mě nezačal operovat chirurg, ale pediatr Havránek. Začal do mě píchat těma stříkačkama a já se s křikem probudil. Chvilku jsem přemýšlel, kde jsem a postupně jsem se uklidnil. Po pár minutách mi došlo, že to žádný sen nebyl. Ležel jsem totiž v Thomayerově nemocnici!

Pro: Bad Dream

Proti: krátké

+7 +8 −1

The Tiny Bang Story

  • PC 60
Jedna z mých prvních her na Steamu (strašně mě tam rajcovalo to Bang...Tiny). Hra je rozdělena na pět částí, kde hledáte na obrazovce skryté objekty důležité pro postup vpřed. Nic, co by nezvládl žák zvláštní (pardon, speciální) školy, proto Kačka Valachová, jejíž zkušenosti se školstvím jsou zhruba tak velké jako poprsí Keiry Knightley, rozhodla o jejich zrušení.

Grafika je pěkná kreslená, hudba nevtíravá a obtížnost nijak zvlášť vysoká. Jen stejně jako JohnCZ jsem se sekl na několika smyslnedávajících minihrách (potrubí), ale naštěstí je ve hře přítomen i systém nápovědy. Jen klikáte a když nevíte, tak vám hra pomůže. Sesbíráte pár brouků a hle, za odměnu dostanete pochvalu a postup až třeba na práva na Masaryčku. A kdo ví, třeba právě takovýto absolvent se dostane také na pozici ministra školství a speciální školy obnoví. Anebo udělá jinou podobnou chujavinu. Mezitím snad dojde na vydání druhého dílu. To víte, nikdo za nás tu budoucí elitu národa nevychová.

Pro: sympatická oddechovka

Proti: krátké, některé minihry, bez příběhu

+6 +7 −1

Deus Ex

  • PC 95
Revision

Kde zanechal čas své otisky zubů, tam zasáhli zubaři-vývojáři z Caustic Creative týmu. Trvalo jim to však osm let a tak i na jejich práci je to znát. Grafický kabátek nám nabídl již New Vision, nový soundtrack je silně inspirován původní hudbou (což je fajn) a vylepšené detaily postav si lze zapnout v menu. Příběh téměř žádných změn nedoznal a tak v podstatě jedinou zásadnější věcí, co Revision přináší, jsou tu drobné, tu markantnější změny v designu jednotlivých úrovní. Někde vyrostl zcela nový baráček, jinde přidané detaily jako jsou neinteraktivní notebooky a třeba v Hell's Kitchen je Smuggler (Pašerák) ukryt na zcela novém místě a jeho nalezení mi dalo zabrat. Přidána je i úplně nová bonusová strašidelná lokace v rodinné kryptě na hřbitově, kde lze nalézt Old Sword (Starý meč), který je dvakrát silnější než Dragon's Tooth (Dračí zub).

Deus Ex: Revision je skvělá modifikace pro hráče, který už dlouho původní vanilla verzi Deus Ex nehrál a chce si ji připomenout v moderním hávu a přesto stále vonící po starších dobrých časech Deus Ex, System Shock 2 nebo Half-Life. Pokud věříš (a já s Foxem Mulderem ano), že každým vyslovením či pomyšlením na Deus Ex ho někdo někde zrovna nainstaluje, tak Ti děkuju za přečtení tohoto komentáře. Protože jsem Deus Ex (včetně) zmínil pětkrát a tak za tento můj komentář pět lidí nainstalovalo Deus Ex. Šest. A protože jsi můj komentář právě dočetl až do konce, gratuluji, zvýšil jsi počet opětovně nainstalovaných Deus Exů o dalších šest na dvanáct. Pardon, vlastně už čtrnáct.

Pro: Deus Ex (goddamit, osm!)

Proti: 8 let vývoje (osm let vývoje, osmkrát zmíněno, illuminati confirmed!)

+22 +23 −1

StarCraft II: Legacy of the Void

  • PC 75
We are the Protoss. Children of ancient gods. And we shall be the last left standing.

S jen opravdu trochou fantazie by se dala slova Artanise aplikovat na současné džihádisty. Po skvělém Wings of Liberty s feelingem staré kovbojky přišlo Heart of the Swarm, které často nabídlo netradiční mise, kde hráli velký prim jednotliví hrdinové a nikoliv klasické stavění budov a jednotek. No a Legacy je třetí, tak trochu zabržděný, bratříček, kterého ale budou jeho blizzrodiče opečovávat, milovat a vychovávat, protože byl poslední (cákance do kopřiv v podobě Nova Covert Ops a další nepočítejme). A StarCraft 3 bude strategií, jakou jsme tu ještě nikdy neměli.

Mohutné základy, na kterých stojí víceméně jediný dnešní zástupce staré školy strategií, jsou znát i zde a pořád se jedná o kvalitní hru svého žánru. Příběhově navazuje přesně tam, kde končilo HotS a i zde se objeví řada ikonických postav celého univerza. Některé zemřou, jiné přežijí, další překvapí. Co nepřekvapí, je zakončení příběhu. Bez spoilerů můžu napsat, že konec byl trochu podivný a nikdy už o něm nikdo neslyšel. Možná jen dokud se neobjeví hrozba, které dosud nikdo nečelil. Taková bitva, v jaké ještě nikdo nebojoval. A taková válka, kterou ještě nikdo doposud nevyhrál. Ale možná s tím opravdu starobylým artefaktem, jehož sílu nikdo nikdy ani nedokázal odhadnout, se to snad povede. Jen budeme všichni muset přinést oběť, jakou jsme ještě v historii našeho vesmíru nepřinesli.

Kampaň je poooomalá, především nepovinné rozhovory, na které ale jako fanda stejně klikáte a nuceně posloucháte, jak čelíme hrozbě, které jsme nikdy nečelili, potkáme přátele, které jsme už ztratili a nikdy si nemysleli, že je opět nalezneme, pořád dokola. Působí to jako zbytečně nepodařené natahování příběhu. Dvacet minut hrajete zábavnou misi a pak třicet minut posloucháte nudné rozhovory. Pokaždé. Za úspěšné splnění mise a nepovinných úkolů v nich získáváte materiál, za který lze vylepšovat vlajkovou loď Spear of Adun, která vám tak v boji poskytne velké výhody, např. zastavení nepřátel na několik vteřin, okamžitá teleportace zpět do báze, smrtící střely, atp. Poslední věcí, kterou můžete ovlivnit, je modifikace jednotek, které můžete libovolně měnit, což je škoda, už tam jen něco naklikáte a hrajete, nemusíte přemýšlet nad tím, co vašemu stylu hraní vyhovuje nejvíc a zdali upřednostnit stalkera s blinkem pro intenzivní micro před dragoonem s velkým DPS. Někomu to ale přijde jako plus. Tomuto jsme doposud nikdy nečelili.

Strašně mě iritovalo, jak jen všichni mleli o něčem, co nikdy nikdo neviděl, nečelil, nepočítal, bitvu, jakou nikdo ještě nikdy nebojoval a tak dále. Hrozně mě to štvalo. Klikl jsem na rozhovor a "Drahýýýýý příííííteliiii, jak se těšíííííšššš na tuto bitvuuuu?" "Užžžžššš dlouhooo jsem se neúúúúčastnil takovéééé bitvy, můůůj příííteli." "Musííííme si dáááávat pozooor, je to bitva, jakoooou jsme ještěěěě nikdyyy nebojovaliii." "Myslíííííš, že náááám Jim pomůůůůžee?" "Rayyyynor je ten nejlepšííííí komandéééér, jakéééého jsem kdyyy viděěěěl. En Taro Tassaaaaddaaaaaar." 80 % rozhovorů. bleeeeeee

Filmečky jsou tradičně super a častokrát mi mrazilo v zádech. Atmosféru má hra perfektní a multiplayer doznal opravdu velkých změn. Jestli k lepšímu, ukáže až čas (zítra startuje první turnaj v LotV, DreamHack), zatím jsem zkoušel hrát Archon s h34dem a docela to šlo, i když on neuměl macrovat, takže jsme i dost často prohráli. Je ale vidět, že v našich končinách je již SC 2 poměrně mrtvou záležitostí a v současné době jsou na progamingovém vrcholu MOBA hry s CS:GO a pro strategie tu už moc místo není. Zabržděný nejmladší bratr dostane takovou péči, jakou mělo mít Wings of Liberty. A to je škoda.

Pro: Filmečky, dějové zvraty, grafika, hudba, příběh

Proti: Otravné nepovinné rozhovory, uměle natahovaná hrací doba, zakončení je podivné

+17

The Talos Principle

  • PC 85
Jsi stroj nebo bytost?

Pokud stroj, pak jsi ten nejlepší, co byl kdy naprogramován, aby pozoroval. Aby se učil. Aby uměl řešit překážky. A aby se vyvíjel. Ale co když se vyvineš natolik, že se začneš ptát po své vlastní existenci? Kdo jsi, odkud jsi přišel, kdo jsou tvoji stvořitelé. Začneš se ptát proč?. Dělá to z tebe bytost? Kam až sahá tvé bytí? A co ti, co tě stvořili, jsou to lidé nebo také stroje jako ty? A jestli jsou oni stroje, kdo stvořil je?

A je svět okolo tebe reálný nebo je pouhou iluzí, dlouhým kódem v notepadu? A chceš to vážně vědět? Protože co je lepší, než nesmrtelnost, která je ti nabízena. Je lepší žít v blažené nevědomosti nebo čelit kruté realitě?

Takové a další filozofické otázky a zkoumání nabízí ve svém jádru The Talos Principle. Začínáte jako robot, kterému se v hlavě ozve hlas všemohoucího Elohima a provádí vás po logických úrovních, nejprve jednoduchých, posléze zapeklitějšími až po opravdu složité. Tím se vlastně učíte, nehledě na to, že si odemykáte za úspěšně pokořené úrovně celkem pět nových nástrojů na zdolávání těchto hádanek. Jste robot, který se učí.

Jak nalézáte ve starých počítačích střípky informací, čtete QR kódy vašich jakýchsi předchůdců a později i komunikujete s umělou inteligencí ve zmíněných počítačích, začnete si uvědomovat, že můžete být jenom programem. Jenom simulací umělé inteligence v programu. Budete tomu věřit?

Pokud vás tyhle filozofické žvásty nezajímají, můžete si Talos Principle proběhnout i bez zkoumání jako logickou hrou. Filozofická omáčka kolem Talos Principle je natolik hluboká, kolik jí dáte vy sami, to mi můžete věřit. Můžete se ponořit do příběhů ostatních, kteří zanechávají zprávy po všech úrovních, někteří se dostali daleko, dokonce i na zakázanou věž, někteří skončili mnohem dříve. Můžete se domluvit s umělou inteligencí v počítači. Můžete se rozhodnout pro jeden ze tří konců. Můžete nalézt Messengery, bytosti stejné jako vy, kteří leží v těch nejukrytějších hrobkách, aby vám pomohli při obzvlášť těžkém rébusu. Jedním z Messengerů se dokonce i můžete stát. Anebo část tohoto, nebo i všechno, můžete ignorovat a jen potrápit svou šedou kůru mozkovou.

Když jsem mluvil o příbězích ostatních; i vy můžete porůznu v úrovních nalézt kbelík s barvou a zaznamenávat svůj příběh pro ostatní. Pro vaše přátele z friend listu na Steamu. A pokud se stanete jedním z Messengerů...

Talos Principle nabízí hrozně moc. Je tu hromada easter eggů, od plakátů Serious Sama přes podivnou obří hlavu, u které si vyprávějí kameňáky dva... kameny, až po jetpack v jedné z úrovní. Je tu báječný soundtrack, kdy v antických chrámech se z reproduktorů line symfonická orchestrální hudba, naopak jak se blížíte ke konci, začne hrát rytmičtěji. Jsou tu nádherné grafické scenérie jak v interiérech, tak v exteriérech. Je tu schován důmyslný příběh. Je tu Talos Principle.

Vadou na kráse tak zůstává snad jen nezáživné konce (všechny tři) a shánění skrytých hvězd po úrovních. Ty jsou však nutné jen pro dohrání jednoho zakončení ze tří. Těším se na příchozí DLC. Přál bych si, aby více mých přátel ve friend listu než pouhý Maximus mělo Talos Principle. Aby ho hrálo. A aby četlo moje vzkazy. Protože - když nemáš co předat dál, co po tobě zbude, až odejdeš navěky?

Pro: Filozofický podtext, logické hádanky, krásná grafika, výborné ozvučení

Proti: Shánění všech skrytých hvězd, nic moc zakončení

+46

Shadowrun Returns

  • PC 80
Dívkou či Shadowrun světem nepolíben jsem spustil nakickstartnuté dobrodružství, ve kterém mě můj kámoš Sam kontaktoval s tím, abych vypátral jeho vraha, klasické "dobrý den, jsem právník pana Sama, máte si pustit tohle video". Zabili Sama, parchanti!

Tak začíná příběh Shadowrun Returns, do kterého jsem vstoupil jako elf decker, který má schopnost nabourat se do počítačového komplexu známého jako Matrix. Morpheus mi ani nemusel nabízet červenou pilulku, spolykal jsem jich ochotně desítky a zapil je Taéngelé na počest mrtvého Sama. Fajn, Same, kamaráde, najdu tvýho vraha, zabiju toho parchanta a to jen kvůli... těm prachům, co mi za to nabízíš, thanks buddy! Začne se rozvíjet příběh, v jehož cca polovině dopadnete Samova vraha, ale pak začínají zvraty a příběh se dostává do finále. Ke konci už mu dle mého názoru dochází dech, škoda, že ve střižně Harebrained Schemes nepracuje Střihoruký Edward.

Celá hra se skládá z krátkých, jasně vymezených map, kde nemůžete zabloudit a pokud přece jen ano, šipka vám ukáže směr. Postranních úkolů je tu jako chutných receptů od Ládi Hrušky, naštěstí vývojáři ukázali znalost i dalšího českého kulinářského mistra a řídili se dle jeho instrukcí: dejte tam postranní úkoly, jestli nemáte postranní úkoly, dejte tam hodně předmětů, když nemáte hodně předmětů, dejte tam více schopností, když tam nemůžete dát ani více schopností, tak tam nedávejte nic. Výsledkem je dost očesaná hra (co se mechanik týče), které do pořádného RPG chybí větší sžití s hlavní postavou, důmyslnější strom schopností, více předmětů i možnost volby. Volba se tu omezuje často jen na vtipné, vtipnější a nejvtipnější odpovědi NPC, málokdy máte možnost něco ovlivnit. Ovšem tímto se vývojáři nijak netají a každý by to měl brát na vědomí, chce-li si Shadowrun Returns zahrát.

Dialogy a příběh jsou nejsilnější devízou Shadowrun Returns. Hltal jsem každé slovo, vybíral pečlivě vhodné (vhodně vtipné) odpovědi, četl reakce jednotlivých postav a často jsem se i nahlas smál některým situacím. Častokrát vám hra popíše charaktery jednotlivých postav, do čeho jsou oblečeni, jaké dělají při odpovědích grimasy, kam koukají a podobně. Celé to vytváří uvěřitelný dojem a do hry se tak opravdu můžete ponořit. Konec je docela podivný, ale to nechám na každém z hráči. Co se týče hudby, po pár hodinách začne to cvrlikání dost lézt na nervy a měl jsem i pocit, že její smyčka je opravdu hodně krátká. Tak možná Střihoruký Edward pracuje u vývojářů ve zvukovém studiu!

Boje jsou zpracovány tahově a nabízejí docela jednoduchý systém, kdy přesně víte, jak velkou šanci jakou zbraní na zasažení nepřítele máte, kam dohodíte granát, kam dojdete, jak účinné je vaše krytí, atp. Nejsem žádný stratég a tak mě tato jednoduchost docela potěšila, souboje nebyly nijak hardcore a moc mě od poutavého příběhu nerušily. Žoldáky do jednotlivých misí si můžete (ale nemusíte) najímat u jedné postavy, jiná disponuje třeba brněním, šaman ovládá kouzla a tak dále. Svět je to však malý, uzavřený a vyloženě vás jen tlačí do prožití příběhu Dead Man's Switch. Tak běžte do toho, stojí to za to.

Pro: Kvalitní příběh, vtipné dialogy, jednodušší souboje

Proti: Ke konci překombinované, málo předmětů, osekaný strom schopností, opakující se hudba

+22

The Typing of The Dead: Overkill

  • PC 50
Jsem magor. V práci nejčastěji píšu, pak přijdu domů a jdu si zrelaxovat u nějaké hry. Typing of the Dead. Psaním zabíjíš nepřátele. Vážně jsem magor.

Kdyby to alespoň byla dobrá hra - nedá se říct, že by grafika pokulhávala, ta se přímo plazí hůř než torzo zombie, všudypřítomné bugy, kdy mizí těla jak pětky z vysvědčení průseráře, co nechce propadnout, nebo třeba při ukončení slow-motion se přeruší mluva hlavních postav. Ti jsou taky magoři, pan Washington a agent G.

Hra sází na nadsázku a alespoň to jí jde dobře. Ať už v cutscénách či přímo uprostřed klávesové vřavy, kdy psaním vtipných hlášek zabíjím zombie, je podivně uklidňující a častokrát jsem se usmál a několikrát i zasmál. Potřeba neustále mačkat Tabulator, aby mi neunikl jediný skrytý obsah, na který stejně sere pes, už tak moc uklidňující nebyla. Bosse na konci každé z devíti úrovní bych popsal jedním jediným slovem, které tak nějak shrne jejich obtížnost - daflkůadkfopáíučfjdskljv.

Čekal jsem víc powerupů, než jedno, maximálně dvě zpomalení na úroveň. Nové zbraně člověk pozná jen tak, že by si nakoupil různé klávesnice. Chicony -> Genius -> Gigabyte -> Microsoft -> Razer a konečně bezbolestný Logitech. Otřesnou úroveň gamedesignu snad ani nemusím zmiňovat. Co bych ale zmínit mohl, je i přítomnost původního House of the Dead: Overkill, ve kterém se dá klasicky mířit a střílet myší. Jupí! Myš však plave lépe než Michael Phelps na olympiádě v Pekingu a tak dohrání byť jediného levelu se stává novou pomůckou pro praktiky Christiana Greye ve čtvrtém pokračování 50 odstínů.

Tento komentář beru jako opravdového finálního bosse hry Typing of the Dead: Overkill, ten už je na kolenou a zde přichází závěrečná fatalita: ZAHRAJ SI RADĚJI The Typing of the Dead.
+13 +14 −1

Valkyria Chronicles

  • PC 75
Interaktivní hodnotící systém™ uvnitř!

Kvalitní port si žádá čas. Třeba více jak šest let, to se ví. Důležité ale je, že Valkyria Chronicles nakonec porušila svůj slib věrnosti s PlayStation 3 a spustila se s Windows. Pro začátek však stačí říct, že čas nezanechal na této hře žádné šrámy, ať už grafické nebo hratelnostní.

Dva odstavce informací o hře:

Hlavní postavou je mladý student snící o učitelské profesi, který se po začátku války ne nepřipomínající variaci na druhou světovou válku stane velitelem 7. roty domobrany Gallie, fiktivního státu uprostřed mocenského souboje mezi Imperial Alliance a Atlantic Federation. Sám sedne do útrob tanku Edelweiss a bude velet a dávat příkazy třeba raketometčíkům, ženistům, odstřelovačům a dalším. Tuhle práci ale budete obstarávat už vy, nebojte se, tato hra není film. Avšak to je poněkud smělé tvrzení. Hra obsahuje více filmečků, intermezz a psaného materiálu než samotného hraní. Když se k tomu připočte fakt, že některé mise jsou opravdu krátké a odehrajete je během deseti minut, Valkyria Chronicles z toho vychází v tomto ohledu jako poměrně slušný ekvivalent série Metal Gear Solid.

Hra obsahuje 18 kapitol, v každé z nich je alespoň jedna bitevní mapa (někdy i dvě) a spousta příběhu, který je servírován hráči v podobě listování v knize a reportáží novinářky Irene Koller, rozené Ellet (to je důležité). Postupem času si za zkušenostní body budete vylepšovat jednotky v rotě, kupovat důležité upgrady pro svou pěchotu i tank, aby byli schopní postupujících různorodých misí, které jsou častokrát velice zábavné. Čeká na vás třeba zběsilé ustupování před obřím juggernautem, jehož trajektorii musíte odvést na jinou cestu, dobývání mostu drženého nepřítelem, vyhýbání se minovým polím, obrana důležitého úseku nebo otevření tří vrat pro průjezd vlaku přetékajícího výbušninou. Ovšem nejčastěji mise končí zabráním hlavního nepřátelského stanu.


Dost suchých keců! Co můj vlastní názor?

Nejlepší na této hře je bezesporu to, že si ji mohou užít jak strategičtí panicové, tak i ostřílení Rosenbergové tohoto žánru. Sám se řadím do první skupiny, i když lucišsky se nazývám skoro panic, a s drtivou většinou misí jsem žádný problém neměl. Valkyria Chronicles je ale i dost komplexní, jelikož jednotliví vojáci mají své silné (dvojitý pohyb, větší odolnost proti nepřátelské střelbě, chtít se předvést před opačným pohlavím), ale i slabé (různé alergie, fobie, nechutě) stránky, nehledě na jejich skryté potenciály, které můžete odemykat jejich tréninkem. To ale rozhodně není všechno. Každá postava může mít obzvláště ráda až tři jiné postavy, se kterými jim to na bojišti vážně půjde. Sestavení roty pro každý boj se tak může jednoduše zvrhnout v promakané psychologické orgie, kdy se může třeba stát, že odstřelovač, kterému se líbí vyprsené inženýrky, a obzvlášť Natalia, sejme díky těmto skutečnostem místo tří ran nepřátelského ostřelovače na jeden krásný headshot. Kombinacím se meze téměř žádné nekladou.

Pocit ze hry je dost ovlivněn tím, jestli člověk má rád japonské myšlení, anime i kulturu. Když se na scéně objeví okřídlené prasátko Hans, může to někomu způsobit potřebu loknout si vína z krabice strejdy Ratha. Ale ne, ten by za to dostal odškodnění, na to kašlete. Hudba je příjemná, i když po čase začne to brnkání lézt na nervy, anglický dabing se povedl a grafika je příjemně pastelová, která tak i zakryje fakt, že ve stejném roce vyšel třeba Crysis. Příběh je sice trochu klišovitý, ale udrží pozornost až do konce, a když některé mise vyhrajete a na situaci v táboře to stejně nemá pozitivní vliv, je to člověku líto za ty pajduláčky tam dole.

Na druhou stranu bezchybný není jen náš právní systém, ale i Valkyria Chronicles. Zasekávání tanku o neviditelné rohy budov či překážek, 10% šance na netrefení klíčového cíle raketometčíkem nebo naprosto bad manner nepřítel (v jeho tahu mi téměř vždy zabil Welkina v posledním možném tahu po 15 minutách, fakt dement :) jsou jen některé chybky na kráse Valkyrie. Celková hrací doba téměř 25 hodin všech kapitol a nepovinných reportáží je nadprůměrná a v dnešní době i celkem vzácná. Největší vadou tak možná zůstává malá šance na port druhého dílu, který sleduje osudy hrdinů dva roky po skončení hlavního příběhu. Ale šest let ještě neuplynulo.

Interaktivní hodnotící systém™, aneb udělej si sám (prototyp):

IHS™ vychází z průměrného hodnocení 50 % a k tomu si připočti:

máš rád anime..................................................................................+5
líbí se ti detailní info o jakémkoliv aspektu ve hře.................+5
rád si zahraješ hru podruhé.........................................................+5
hraješ hru na gamepadu...............................................................+10
líbí se ti komplexní a zároveň nenáročná hra.........................+10
máš rád japonský styl vyprávění a podivnosti........................+15

rád se ztotožňuješ s postavami....................................................-5
vadí ti nemožnost odhadnout spotřebu akčních bodů.........-10
vadí ti špatně nadesignované prostředí, Rosenbergu..........-10
nemáš rád save-load fest...............................................................-10
hraješ hru na myši a klávesnici......................................................-15

Pro: Detailní info, ovládání na gamepadu, komplexní a zároveň nenáročná hra

+21

Vietcong: Fist Alpha

  • PC 60
Vietcong: Fist Alpha? Fist my ass, you slimy bitch!

Ze stoprocentně autentického záznamu v deníku seržanta Hawkinse se můžeme dočíst, že časy ve Vietnamské válce byly super. Seržant jelito Douglas si žádný deník nevede (a ani nesbírá různé intely od padlých Vietnamčíků), a tak se lze jen dohadovat, jaký jeho (je)pičí život tam venku byl. Díky bohu, že zhebl, a já se tak mohl seznámit s Hawkinsem. Díky bohu, že zhebl i Nguyen, zřejmě děda místního pokoutného prodavače s potravinami pokousanými od krys.

Fist Alpha je krátký datadisk s pěti misemi, přičemž z té poslední mi vlasy zvolna přešly na styl "Ondřej Hejma". Nejenže Vietcong vidí ve křoví jako v původní hře, on přes něj i střílí. Pistolkou přes půl mapy tak idiota Douglase ranou od boku zabije v podřepu běžící netrénovaný Vietnamec, který pistol držel v ruce zhruba tolikrát, jako misku s dvěma naběračkami rýže.

Fist Alpha je zbytečný datadisk, který pouze těží ze svého předchůdce, kdy se zde objeví všichni z původní hry včetně Nhuta (pouze poslední mise) se samozřejmou výjimkou Hawkinse. Hru jsem nakonec dohrál, na to to nebylo zas tak strašné, ale zklamání bylo veliké. Grafika se maličko vylepšila, prostředí a atmosféra jsou pořád na skvělé úrovni, ale to ostatní je děs. A taky nechápu, proč chůze postav je zhruba stejně rychlá jako běh v původní hře a běh ve Fist Alpha připomíná Usaina Bolta zkříženého s Tysonem Gayem.

Pro: prostředí Vietnamu, ozvučení

Proti: Vietcong vidí a střílí přes křoví, krátké, příběh

+17

Vietcong

  • PC 80
28. 12. 2014

Nemůžu tomu uvěřit. Od mého posledního záznamu v deníku uběhla už téměř polovina století, přesněji 46 let, 11 měsíců a 21 dní. Sice si už nepamatuju, co jsem měl předevčírem k obědu, ale tohle nikdy nezapomenu. Nikdy nezapomenu na válku ve Vietnamu. Nemohu.

Můj deník s největší pravděpodobností shořel při napalmovém náletu po dobytí Nui Peku komoušema. Letos v říjnu mi bylo 75 let a chtěl bych po sobě aspoň něco zanechat. Proto píšu ještě jeden poslední záznam. Nějaké vzpomínky. Třeba na tu skvělou partu, co se nám tam sešla. Starý dobrý Nhut, nejlepší stopař, jakého byste v té době mohli mít, s tím svým vtipným přízvukem. Nebo Bronson, ten mizera, co určitě při tom pokeru švindloval! Vzpomínám si, že jsem do Nui Peku přišel jako náhrada za seržanta, který to koupil venku v džungli, jméno vám už neřeknu, a hned při prvním výjezdu jsme to málem s Crockerem, to byl náš doktor, koupili od komoušskýho snipera!

Pak nás jednou v noci přepadli při briefingu, dokonce nám jeden vlezl přímo do hlavního štábu. Teď už bych tu pušku ani neuzvedl, ale tenkrát jsem zachránil život nejen sobě, ale i kapitánu Rosenfieldovi. Jednou nás poslali do terénu s celým mým týmem, měli jsme prozkoumat nepřátelské tanky, ale byly to jenom starý rezavý francouzský Panhardi. Teď se tomu směju, ale tenkrát člověk to mohl dostat tak rychle, že ani nevěděl jak. Každej den přicházeli noví rekruti a umírali další. Člověk si ani nestíhal zapamatovávat jejich jména.

Rukou mi prošla spousta zbraní, od americké M16 přes AK až po granátomet. Nejradši jsem měl to jejich AK. Spousta nábojů v zásobníku, slušná průraznost, kadence i přesnost. Ten zvuk střelby, ten byl úžasný. A jak jsem tehdy uměl házet granáty, pane bože. Ale třeba s dělostřeleckou podporou to byla hrůza, na výcviku jsme byli Sráč 1 a tohle označení mně zůstalo ještě dlouho. Taky mi říkali Krtek, protože jsem často prozkoumával ty neskutečně dlouhé podzemní chodby. Když už nic jinýho, Kongové byli dost pracovití. Měli tam dokonce i podzemní školu! Slyšel jsem, že některý ty tunely byly dokonce po válce zpřístupněny turistům.

Avšak nejlepší mise byla záchrana jednoho z našich. Musel jsem se proplížit do jejich vesnice a zatímco Hornster odpaloval jeden z komoušskejch baráků, připlížil jsem se až k provizorní kleci, kde našeho kluka drželi, otevřel jsem a zdrhali jsme co nám síly stačily na vrchol kopce. Kulky lítaly všude kolem nás.

Když člověk zrovna nezabíjel Kongy, mohl si vychutnat to krásný prostředí nebezpečné číhající džungle. Vysoké stromy, hučící peřeje, neuvěřitelná flóra, kvákání žab u močálů, to byl náš každodenní orchestr. Když se nic nedělo, byli jsme na střelnici nebo hráli s chlapama poker a při tom popíjeli. Co taky měl chlap dělat takhle daleko vod ženský. Ještě že jsme tam měli rádio. Pamatuju si z něj jeden vtip.

Slyšeli jste, jak pár zelenejch baretů potkalo uprostřed džungle dva vod SEALů? Tak se jich zeptali: "Hej, námořníci, co tu sakra děláte? Měli byste někde plavat!" A jeden SEAL vodpověděl: "Ale né, my nemusíme pořád plavat. My jenom musíme být blízko vody." "Jo ták. A kde je tady voda?", ptal se baret, "Tady kolem je na míle jenom hustá džungle." SEAL se usmál a řekl mu: "Nó, já mám nějakou vodu tady v polní láhvi."


                                                                   Seržant Steve R. Hawkins

Pro: dabing, prostředí Vietnamu, obtížnost, tým, zbraně, ozvučení

Proti: bugy v AI, Vietcong vidí přes křoví

+26

FlatOut 3: Chaos & Destruction

  • PC --
Kdo by téhle herní pecce dal méně než 80 %, ptám se? Možná nějaký
enormně netolerantní pařan, který neví co by. Vždyť tento již třetí díl
celého FlatOut univerza přináší spoustu novinek, jako třeba jiného vývojáře,
ále co, hráči jsou dnes neskutečně namlsaní a jejich vysoké standardy
mohou být překážkou na cestě k dobré hře.

Jejich chyba, já takovou však neudělal a mohl si tak vychutnat např. vskutku
epickou hudbu, která hladí na duši od prvého spuštění. To je jen začátek.

Tato hra nabízí 9 neuvěřitelně zábavných modů: Race, Stunt Man, Speed,
offroad, Big Battle, Battle Arena, Monstertrucks, Nightshift, Challenge.

Takže žádná nudná kariéra, která by mi kazila zážitek z bourání, ničení a
rozbíjení aut o nádherně vymodelované překážky, žádné šetření peněz na
auta nová. Prostě jen a pouze stále zábavné šílené triky, kterými se
pokusíte získat co největší skóre. Nebo jak už jsem psal výše, nic Vám
nebrání ve vyzkoušení dalších modů. Já být profesorem na vysoké škole,
áčko by Team6 Game Studio určitě neminulo.

Pochválit musím také vymodelování vozidel, skoro nepopsatelný pocit mám
i z jejich řízení a předvedené fyziky aut. FlatOut 3: Chaos & Destruction
číselně hodnotit rozhodně nebudu, jelikož bych tím někomu sedl na kuří
oko, nicméně písemná forma mého názoru na tuto pecku je dostatečně
validní na to, aby svůj účel splnil. Chci zde také apelovat na služebně starší,
i samozřejmě nové, uživatele databáze, aby svým kladným hodnocením
neváhali přispět k pozvednutí tohoto pokračování FlatOut do
astronomických výšin, kam také patří. Děkuji za pozornost.

Pro: Naprosto vše, legendární hra, která nemá obdoby

Proti: Tento komentář ani zdaleka nevystihuje úžasnost hry, možná by se neměl číst zleva doprava...

+20

Borderlands 2

  • PC 80
Průzkumy hovoří jasně: Tuto hru doporučuje 8,7 z 9,6 Claptrapů.

...if you pay the right price, your evening will be nice
and you can go and send me on my way.


                            Ústřední půjčovna filmů Gearbox uvádí...

oh, there ain't no rest for the WICKED!



                                      BORDEL (Daniela) LANDY 2



Režie: Vít Olmer
Hrají: Vojta Dyk jako Axton, Kateřina Brožová jako Maya, Pavel Novotný jako Salvador, Rudolf Hrušínský nejml. jako Zer0, Aňa Geislerová jako Gaige a Michal Suchánek jako Claptrap.


no, there ain't no rest for the wicked,
until we close our eyes for good



Dobří Vault hunteři se vracejí jako holubi k okoralým kůrkám suchého chleba od na léky nemajícího českého důchodce. Stejná grafika, stejné principy, stejné postavy, nová cena. Změn oproti prvnímu dílu by jeden napočítal na pravé noze Radka Jaroše. Tou největší a nejzásadnější změnou je poměrně dobrá znovuhratelnost. Po dokončení hlavní linie, která zabere odhadem kolem 20 hodin, se odemkne tzv. True Vault Hunter Mode, který už dá celkem zabrat, ovšem na oplátku se odmění lepšími zkušenostními body, lootem a celkově komplexnějším zážitkem z celé hry.

Not even fifteen minutes later
I'm still walking down the street



Ale pěkně popořadě. Pět let uteklo od epického (haha) otevření Vaultu a od té doby na Pandoře vládne Jack zvaný Handsome a je opět jen na Vás, abyste spravedlnosti učinili zadost. Klasika: Vyberete si postavu, která je Vašemu stylu nejbližší (já sáhl samozřejmě po Rudolfu Hrušínském, ale na Mordecaie nemá) a brzy se ocitnete na planetě Hoth. Ne, dělám si srandu, ale pocit deja vu je hned na začátku velice silný. Hra je už od první minuty nabitá humorem stejně jako třeba Bony a klid 2, jelikož se opět objeví Claptrap a o zábavu je tedy postaráno. Už jsem nastínil příběh, avšak stejně jako o téměř celém zbytku hry o něm nelze říci něco nového, co by člověka dostalo do kolen jako nová galerie Ariel Rebel.

Jediné, o čem snad lze chvíli hovořit, jsou tradičně zbraně. Akorát... Jsou divné. Ano, je jich tuny, všude se válí, bílé, modré, zelené, zrzavé, (kde jsou černé, vy rasisti?) ale jsou takové nemastné neslané. Pravda, jako ostřelovač asi nebudu nosit raketomety, ale ze čtyř slotů jsem měl tři sniperky (jedna korozivní, jedna ohnivá a jedna slagová) a pro strýčka příhodu jedno SMG, zatímco v Borderlands 1 jsem měl mnohem větší variabilitu a přijde mi, že i častěji jsem zbraně obměňoval. Tady jich je víc, ne že ne, ale většinou není důvod je měnit. To platí v bledě modrém (vidíte? zase žádné bledě černé, multikulti nic) i o dalších předmětech - granáty, štíty i speciální vybavení.

80 % je možná i trochu nadnesené, ale mě tato nastavovaná kaše přesto baví. Navíc jak už jsem říkal v úvodu, to hlavní přichází až s True Vault Hunter Mode. Takže běžte to dohrát a pusťte se do toho znovu a pořádně. A samozřejmě nemůžu zapomenout na kooperaci, v tom je to pořád sranda. Ale to už tu také bylo v předchozím díle. A ten měl i mnohem víc cool intro. Captain Obvious out.

I said "You can have my cash,
but first, you know, I got to ask
what made you want to live this kind of life?

He said "There ain't no rest for the WICKED!"



--------------------------------ZDE ODSTŘIHNĚTE--------------------------------
“Prepare to level. Prepare to loot. Prepare to get lost in the hilarious, bizarre and wonderful world of Pandora.” 9/10 – IGN

And prepare to lose yet ANOTHER 30 hours in this castrated Borderlands 1.


“Borderlands 2 stands out as Gearbox's magnum opus, and one of the most memorable and fun gaming rides I've ever been on.” 4.5/5 – GameSpy

It was my first game ever. I'm so excited! GameSpy reviewer


“This is the game, and it makes Borderlands persistently fresh in a way other shooters never are. ” 90/100 – PC Gamer

That belongs to Borderlands 1. Right? Oh, wait...

Pro: Spousta lootu, stále zábavné, True Vault Hunter Mode, humor, kooperace, Mordecai!

Proti: Minimum změn, sem tam frustrující lokace

+18

Counter-Strike: Global Offensive

  • PC 85
NAJS! NAAAAAAJS!!!!!!!!!!! Taky nesnášíte tenhle výraz při návštěvě některé z LAN akcí? Tak to je najs, protože od vás můžu očekávat mínus. Jdi na plant C.

Většina pamětníků starých jedna.švestkových časů chrochtají blahem, mladší pamětníci Zdroje, který oproti 1.6 zvedal bůhvíproč skill o 120 %, už tak ne, protože jejich skill se snížil o 119 %, ti všichni teď běhají po rekonstruovaných pláních Dust2, asfaltu Inferno nebo střechách Nuke s upraveným vzorem ÁKáčka s třemi nálepkami oblíbených CS:GO týmů. Global offensive dostává svému jménu, všechny bere drtivým útokem a všem se líbí.

CS:GO je moderní a přesto ze staré školy. Stále jsou tu mapy, které si v ničem nezadají s klasiky typu dm6 nebo Carentan (Dust 2, Nuke, Inferno, ale i např. Office), stále tu jsou zbraně jako AK-47, M4, Desert Eagle, stále se hraje pět proti pěti. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale co když do ní vstoupíš už potřetí?

Grafika hry vychází z modifikovaného enginu Source, který byl použit např. v Portal 2, je líbivá a přesto nenáročná na výkon počítače. Stejně tak ozvučení je perfektní a především KONEČNĚ už zní každý vrh granátu jinak. Už to není to stejné Fire in the hole!, ale například při hodu flash granátu postava vykřikne Throwing flashbang! nebo při výbušném granátu je to Grenade!. Už se tak nebudou stávat komické situace, kdy kámoš za vámi hodí granát, vy se reflexivně otočíte, protože co kdyby to byl flash, a on je to Molotov. Ano, Molotov. Jestli teď máte pusu otevřenou, zvedněte pravou ruku a vyčkejte příchodu toho pána v bílém plášti. Ten vám utře kapesníkem slinu a odvede ve slušivé kazajce zpět do vypolstrovaného pokoje. Je rok 2014 a CS:GO vyšlo již před dvěma lety, ano, jsou zde Molotovy. I jiné věci.

Některé tu ale zase nejsou, třeba štít pro příslušníky policejního sboru, který byl jednoduše hrozný. Ještě bych se na chvíli vrátil k těm granátům. Ty můžete klasicky házet do dálky, nebo pravým tlačítkem hned pod sebe anebo v kombinaci obou hlavních tlačítek myšáka na střední vzdálenost. Takovýchto detailů rozšiřujících hratelnost je tu více a hra je rozhodně zábavnější. Přítomný je i dnes nezbytný matchmaking a rozdělení do výkonnostních skupin podle skillu, hra vám během pár vteřin, maximálně minut, nalezne odpovídající soupeře a případně i spoluhráče.

Čas od času se za nějaké to euro objeví Operace (momentálně Breakout), které vám zpřístupní nové komunitní mapy (tyto mapy si můžete zahrát i pokud Operaci zakoupenou nemáte, ale musíte hrát s někým, kdo ji zakoupenou má, tedy na pětičlenný tým stačí jedna vstupenka) a padají také nové předměty - otevíratelné bedny s náhodnou zbraní nebo rovnou zbraně. Ty mají spoustu skinů, nálepek, míry opotřebení a tedy i poškrábání vzhledu, můžete si je přejmenovávat za drobný poplatek, nebo nakoupit na marketu

Celkově změn v CS:GO je hodně, jsou sice spíše minoritní, ale velice rozšiřují herní možnosti. Měl bych uvést i některé zápory, aby to nebylo tak najs. Třeba VAC Anti-cheat program nefunguje vždy tak, jak by měl. Občas se prostě po serveru prochází T-1000 se skóre 62:1, když omylem skočil do prázdna. Ale jinak má aim. Dále některé zbraně jsou velice silné, třeba česká CZ-75 Auto, což je automatická pistolka. Sice má jen dva zásobníky po 12 nábojích, ale i tak. Naproti tomu Desert Eagle ještě není úplně to, co byl v 1.6, ale neutuchajícími updaty se tomu trošku blíží. Nových map mohlo být více, ale to už je trošku vaření z vody. Zkrátka CS:GO se hodně povedlo a hodnotím po zhruba tři čtvrtě roku dost aktivního hraní.

Pro: matchmaking, upravitelné zbraně, grafika, hratelnost, jednoduché na hraní ale těžké na zvládnutí

Proti: ne úplně vychytaný anti-cheat, stále stejné mapy, trochu balance pistolí

+25

The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena

  • PC 80
Aby vesmír nevybouchl a Einstein se neobrátil v hrobě, rozdělím tento komentář na dvě části, stejně jako je rozdělena samotná hra.

Escape from Butcher Bay

Drsňák Vin Diesel, který se představil už ve třetím Max Payneovi, tentokrát přilétá v roli zajatce nepříliš podařeného charakteru Johnse do věznice, která se chlubí tím, že (by) z ní neutekl ani jistě nevinný Jirka Kajínek, neboť advokát to posral. Riddick je však jiná káva a tak se můžete těšit na super mix plížení ve stínech, pěstních soubojů, přestřelek, plnění úkolů pro ostatní vězně, ovládání robotických monster, sbírání krabiček cigaret a v neposlední řadě i jednoduchých puzzlů. Celé to tvoří podobně chutnou záležitost, jakou je Mojito (pro abstinenty doporučuji Mojito Virgin, obzvlášť v letních měsících).

Útěk z takovéto věznice má svá úskalí, všude jsou kamery a obranný systém v podobě věžiček, takže kontraband v podobě kdesi splašeného obušku bude okamžitě po zásluze potrestán. Naštěstí kamery nezachytí malé předměty, jako je boxer nebo střep v ruce. Pěstní souboje nejsou zrovna lehké, nepřátelé se dobře kryjí a naopak vaše rány vykrývají a vrací je zpět s přesností mladého zubního chirurga (záleží na zvolené obtížnosti). Samozřejmě pokud má chlapík jen pěsti a vy v rukou svíráte ocelovou tyč, z mladého zubaře se stává bezbranný bezdomovec v parku a třesavkou navrch. Riddick uskutečňuje jeden pokus o útěk za druhým a dokonce v rané části vloží svou DNA do centrálního počítače a získá tak přístup k automatické pušce strážných, vyzkoušíte si tedy i palné zbraně (pak však Riddicka opět zajmou, odstraní jeho DNA a převezou do přísněji střežené části věznice). Můžete plnit i úkoly pro své spoluvězně, některé jsou nezbytné pro postup vpřed. Depresivní prostředí ještě umocňují některé cut-scény či pasáž hry, kdy musíte pro Papa Joe dojít do podzemí pro rádio. V podzemí se to ale hemží pochybnou existencí, světlo na pušce nevydrží věčně a brzy se utopíte ve tmě (to ještě v části, kdy Riddick v ní nevidí). To jsem se i bál :)

Jak už jsem zmínil výše, dostane se i na přestřelky v "kůži" robota, kdy se z vás stává nepřemožitelná bestie a tyto levely si jen užíváte. No a ještě bych měl zmínit nepřátelská zvířátka, která rozhodně si do terárka nedáte, a jestli ano, dobrou noc. Dojem ze hry maličko kazí poslední čtvrtina hry, která už se neodehrává ve věznici samotné, změní se prostředí a nezapadlo to celkově do prostředí temné vize věznice, ze které nelze uprchnout.

Co se týče ostatních aspektů hry, zvuky i grafika jsou OK, vyzdvihl bych snad jen dabing, především Riddicka (Vin Diesel) a Hoxieho (Dwight Schultz). Naopak body pro verzi v Assault on Dark Athena strhávám pro chybějící mód developer, kdy hrajete hru a cestou vás provází komentář vývojáře, proč kde co udělali. V podání Starbreeze Studia to byl velice naučný mod a jsem rád, že v původní hře jsem měl možnost si ho užít. 85 %

--------------------------------------------------------------

Assault on Dark Athena

Kurňa, ten Riddick nemá štěstí! Po fascinujícím útěku z Butcher Bay se opět dostává do problémů a hrdě tak může aspirovat na titul Nejlepšího kamaráda, který nezkazí žádnou srandu. Jeho únikovou loď zachytí povedená partička žoldáků vedených ženou Revas. Pro Riddicka tedy neplatí neštěstí ve hře, štěstí v lásce, ani náhodou.

Tentokrát nebudete stát jen proti lidským utlačovatelům práv, ale i robotickým humanoidům (drone). Nevýhodou je, že při jejich likvidaci neuslyšíte uspokojivé KŘUP vazu, ale to nahrazují tím, že na pravé ruce mají pušku na tlak (taky se v tom ztrácíte?). Padlé tělo nepřítele tak můžete využít k tomu, abyste jeho kolegy vyrušili v pauze na cigárko. Už od začátku vám hra ukáže, kudy se bude ubírat nastolený trend. EFBB byl rok 2004, tohle je 2009, všechno je akčnější a drsnější. Hned na začátku tak budete mít přístup k Ulaksům (vypadají vážně drsně, že?) a zanedlouho poté i omračovací zbraň, která je podle mě nejlepší zbraní ať už v původní hře, tak i tady. Můžete s ní totiž rozstřelovat světla a tím pádem se může Riddick směle postavit do plejády hrdinů, kteří jsou ve tmě neviditelní. Příběh hry se v této části odehrává zcela na již zmíněné žoldácké lodi, která se jmenuje, chvilka napětí, Dark Athena. Není moc co prozradit, žádný zvrat se (zatím) nekoná a tak není žádný velký spoiler ani překvapení, že Riddick se z lodi snaží uniknout.

Zhruba v polovině hry se mu to povede, ale zároveň zjistíte dvě věci. Zaprvé kdo se směje naposled, se směje nejlíp pořád platí, a zadruhé že strč prst skrz krk nemusí být nutně smrtelné, a to ani pokud místo prstu strčíte skrz krk něco jiného, já nevím, třeba kudlu a to se silou Riddicka. Každopádně druhá polovina hry začíná na malé planetce Aguerra Prime a průzkumem její vesničky (ne, nejedná se o eufemismus popisu první noci po čtyřech večeřích se sousedovic Alčou, vlastně i když...) a zde se naplno projeví krásná grafika, která vás provázela od šedivého Butcher Bay až pro prosluněnou Aguerru, interiér zde vypadá naprosto úchvatně.

Pak najdete SCAR gun. Původní tempo rozvážného valčíku se změní ve zběsilost profesionálů salsy, k nepřátelům se přidá i smrtonosný Spider (stačí chvilka nepozornosti a jste mrtví) a také Big Fucking Drone, který na dálku střílí rakety a na blízko používá rotační kulomet. Stejně jako v Escape from Butcher Bay, i zde si budete moci vyzkoušet nejen zabíjení těchto velikánů, ale také zabíjení těmito velikány. Je to zábava. Konec však přijde velice záhy, což je poněkud škoda. Vesnice na Aguerra Prime je úžasná, schovávání se ve stínech stále ještě funguje (pořád jsem rozstřeloval světla a hrál spíše stealth, takže bych neřekl, že druhá část to zkazila. Jen vám dá na výběr ke stealth postupu i Rambo styl. A to se mi líbí.). 80 %.

Pro: Charismatický Riddick, stealth, tíživé prostředí, akce, grafika, dvě hry za cenu jedné, skryté předměty, Aguerra Prime, příběh (EFBB)

Proti: Dark Athena je kratší, chybí developer mód u EFBB, příběh (AoDA)

+19

The Saboteur

  • PC 70
Růže jsou červené,
fialky jsou modré,
Saboteur není špatný
jen když jsi na káry.

Je mi jasné, že v hodině českého jazyka bych za tuhle v uvozovkách báseň dostal přinejlepším pětku, ale venku řádí náckové a to není žádná sranda. Naštěstí je tu sir Devlin z Irska. Proč Ir ve Francii? Být to Francouz, tak už jen pouhým spuštěním hry byste ji totiž dohráli, jen by vám zamávala bílá vlajka na znamení kapitulace.

Takhle vám bude mávat černobílá, alespoň zezačátku. Grafický noir (francouzsky černý) styl trošku připomene Sin City, ale škoda, že Devlin není Bruce, naopak mi byl dost nesympatický; v každém rozhovoru se snaží být za drsného, přitom je spíše prodlužuje o nesmyslné naparování. Ke konci už jsem rozhovory přeskakoval, bylo to docela utrpení.

Hra nabízí vedle Rambo stylu i stealth postup, ten je ale dost v pozadí (nácků) vzhledem k jeho prostoduchosti. Když jsem hrál na streamu poslední misi a uživatel H34D mi řekl, že to jde hrát i stealth postupem (přitom všude vás kropí Terror brokovnicí, Terror samopalem a Terror plamenometem, za prdelí máte pět tanků a pořádají na vás nálety), tak jsem to jen přešel s nablblým úsměvem. Některé mise jsem stealth hrál, hlavně ty úvodní, ty ještě šly, ale jakmile se objeví Terror Squad, jde to do zádele.

A co teprve ten příběh! Kdyby ho někdo zfilmoval, byl by nominován nejméně na Zlatou malinu. Hlavnímu hrdinovi zastřelí nácek před očima kámoše a ten se vydává za pomstou. Ne, žerty a kondomy stranou: příběh je opravdu nic moc. Naproti tomu mise jsou docela zábavné, budete dobývat historická místa, odvádět lidi, vyhrávat závody, lézt na Eiffelovu věž a v neposlední řadě plnit i spoustu postranních úkolů, mezi které řadím i samotnou sabotáž. Můžete u překupníka nakoupit výbušniny a odpalovat nacistické radary, světlomety, kulometná hnízda, odstřelovačská hnízda, tanky a spoustu dalšího. Až moc spoustu, po čase se to přejí, a to už jen z toho důvodu, že za úspěšně provedenou sabotáž dostanete určité množství kontrabandu (platidlo) a po čase už ho máte tolik, že byste jím mohli nakrmit děti v Africe po dobu dvou dní.

Ve hře je jako bonus několik perků (asi 10) se třemi úrovněmi, za které dostáváte příjemné bonusy, např. pokládání výbušnin v nacistické uniformě nevyvolá poplach nebo rychlá auta v garáži. Je tu také GPS systém (ve zbytku světa se rozšířil až v 80. letech) a s ním související mapa (v menu hry). Už dlouho jsem neviděl tak příšerně ztvárněnou mapu, kór když ji oddálíte. Podobnou hrůzu, která je k uživateli příjemná asi jako hnízdo sršňů po jeho zapálení, jsem zažil naposledy ve Splinter Cell. Další "skvělou" věcí je systém policejního poplachu. Když už si myslíte, že jim ujedete, tak voa-lá: před vámi se respawne policejní auto! Shit!

Ale dávám 70 %, hra je sice poměrně dlouhá a ke konci už docela nudí, ale právě dobrých 70 % hry se budete dobře bavit. Byla by škoda nedat Sabotérovi šanci a je dost dobře možné, že ji budete považovat za nejlepší hru roku 2009 (on ví kdo), ale pro mě za mě...

Pro: Paříž, zabíjení nácků, široký arzenál zbraní, hlavní mise, sabotáže, pohupující se kozy

Proti: Policejní alarmy, mapa, ke konci dost nudné

+23 +24 −1

Hearthstone

  • PC 80
Kartičkový buzík Fatality se hlásí do služby! HearthStone je vynikající hra, která zaujme na první pohled svou jednoduchostí, na druhý svou komplexností a na třetí svou repetitivností. Ale to bych předbíhal. Při prvních hrách proti AI a získávání prvních goldů ve hře jsem byl naprosto uchvácen jak grafikou, tak možnostmi, které jsem viděl všude okolo. Devět hratelných postav, každá se svými specifickými kartami, spousta karet ke craftění a hodně možností ke skládání balíčků.

První kroky mě vedly k postavě Mage, která je pro začátečníky poměrně jednoduchá. Její hra se na nižším levelu zakládá na precizním používání abilitky (za dvě many 1 dmg dle své (zlo)vůle) a její základní karty jsou dost dobré - fireball, polymorph nebo frost nova. Postupně jsem začal pronikat i do dalších postav, nejvíc jsem si oblíbil trio Mage, Priest a Shaman, ale hrál jsem i ostatní postavy, nejméně však Druida a Paladina (paradoxně jedny z nejsilnějších ve hře). UPDATE 15. 11. 2015: Nyní mezi nejsilnější patří Secret Paladin, Face Hunter a Freeze Mage. Jako první legendární kartu jsem si vycraftil Bloodmage Thal'Nose a měl jsem posvíceno i na Alexstraszu, ale nakonec z toho sešlo.

HearthStone jsem hrál hrozně moc - nakonec jsem nejčastěji hrál Shamana, kde se mi líbilo využívání totemů a jeho celkovou sílu v control decku. Jenže pak přišla nová metagame, která začala určovat pravidla, a tím bylo (a stále je) aggro. Mage s direct damage (Fireball a Pyroblast), Hunter s Murlock rush deck nebo Rogue s čímkoliv. Téměř jakékoliv pokusy o hraní control decku, resp. hraní mid game, vzaly za své - člověk se nedokázal ubránit rychlým rushům. V první testovací sezoně jsem byl rank 6 - 5, což sice není úplně top, ale lama jsem určitě nebyl.

Nevadí mi, že HearthStone je o náhodě, je to karetní hra a ty vždy byly o náhodě, jak si člověk vylosuje karty. Ale vadí mi (a to hodně), když se metagame ustálí na jedné strategii a ta se opakuje dokola. Např. když vidíte Warlocka, 9 z 10 jede Murlock rush a ten 10. bude mít Jaraxxuse, když vidíte Mage, víte, že bude hrát direct damage, když vidíte Rogue, bude hrát na direct damage, když vidíte Huntera, bude hrát na direct damage, když vidíte Warriora, bude hrát OTK nebo Day9 Raging Worgen build a tak dále. Variabilita se postupně z HS vytratila, a proto jsem ho přestal hrát. Blizz se snaží o navrácení rozdílnosti balíčků a zatím updaty kvituji s povděkem, ale stále mě to nepřimělo se vrátit a hrát opět na vyšším levelu. Budu rád, když se mu to podaří.

Závěrem bych chtěl zopakovat, že hra samotná v základu je opravdu chytlavá. Stačí vyřešit některé otravné silnější buildy, aby se zvýšila zábavnost, a hráči se jen pohrnou. Jinak se z toho stane nové 1. najdi na netu build, 2. profit. Blizzarde, držím ti palce!

Pro: návykovost, grafika, warcraft postavy a spelly, jednoduchost, legendární karty

Proti: repetitivnost, stejné buildy

+35

Sleeping Dogs: Zodiac Tournament

  • PC 55
Tento komentář bude tak zajímavý, dlouhý a zábavný jako Zodiac Tournament.

Pro: docela pěkný ostrov

Proti: viz komentář

+36

Football Manager 2014

  • PC 95
Nazdar, ty vole, ty krávo, co se to děje? Vyhodili Víťu ze Sparty a vzali tam nějaký hovno, ty vole. 'Sem na to čuměl jak puk, ty pičo. No to mi řekni, ty vole, jak můžou vzít nějakýho neznámýho debila? To bych se fakt poblil, draku. Dyť von nikde ani netrénoval, ne? Koho musim vyhulit, abysem to měl taky? No to mi řekni, Ivane, jak to teď uděláme, kurva? Vždycky se to musí zesrat, ty vole. Hele, co ta Příbram, dobrý? Poslal 'sem tam dvě stě jablek, tak snad to dopadne, jinak 'sme nahraný. No nic, pak brnkni.

Je mi líto, že kvůli mně přišel Lavička o práci ve Spartě, ale nedá se nic dělat. Ve světě tabulkového Football Manageru už je skoro tradicí, že sáhnu po tomto týmu. Po seznamovačce s týmem jsem hned naordinoval "neortodoxní" taktiku 4-4-2. Jako úplně první posilu jsem přivedl Lukáše Hejdu, abych posílil obranu (a ještě další dva obránce). Sestava v prvním ligovém zápase vypadala takto: Vaclík - Kadeřábek, Hejda, Ujfaluši, Costa - Holek - Vácha, Dočkal - Hušbauer - Kadlec, Lafata (C). A je to poměrně dost realistické, protože hned mi začaly chodit nabídky od Turků na Kadlece, Krejčího, Hušbauera, Váchu a podobně. Nic, nikoho prodávat nechci, naopak chci posilovat. Jenže hra se s Vámi nemazlí. Když na stole přistálo 120 mega za Krejčího, člověk musel držet pusu a krok a nechat Láďu jít. Oněch 120M zaplatil Real Sociedad.

Nazdar draku, jak je? Viděl jsi to teďka? Já na to koukal ráno v Dohráno, ty pičo. Ten čurák utratil přes 100 klacků za chromýho Chramostu z Boleslavi, to si dělá kozy, ne? Ty vole, nechápu, jak mu to mohlo projít? Hele, ráno mi volal Královec, prej je to pořešený, že bude pískat rovinu, takže dobrý. Hele, Ivane, dyť tomu štěstíčku musíme jít naproti, ty vole, vono se to neudělá samo.

V první polovině sezony se nám moc nedařilo, abych řekl pravdu. V lize jsme se plácali na třetím místě za Libercem a Plzní, navíc v zimě odešel klíčový záložník Hušbauer do Southamptonu za 105 mega a sestava se pomalu začínala bortit. Už i proto, že jsem spíše přiváděl do týmu cizince, jako např. Rodneyho Sneijdera z RKC za téměř 100 mega nebo první velký úlovek v podobě Ricarda Quaresmy na volný přestup. Jenže právě cizinci v českém týmu dělají bordel, neumí jazyk a souhra týmu je naopak horší. Takže to moc nešlo, my jsme chtěli být první, škoda. Sezona 2013/2014 dopadla tak, že jsme skončili druzí o bod za Libercem, který tak slavil kýžený titul a já se na manažerském křesle udržel jen tak tak, byl tam i nějaký pohovor. V Evropské lize jsme vypadli už v létě s SK Sturm Graz...

Ty krávo, ty vole, já z toho chcípnu. Von se tam drží pořád. 'Sem zkoušel se s nim domluvit, to nejde, ty vole, bys do toho jebnul nejradši. A proč nehraje Lafata, ty krávo, nechápu, měl vyhrát titul a von tam pořád strká Chramostu, no to je něco. Hele, já to nebudu dělat sám, dyť Liberec to vyhrál jenom vo bod, ty píčo, ty krávo, chápeš to? Von kdyby neměl takový hráče, tak je v prdeli, to ti říkám hned, ty vole. Křetínskej pro něj dělá první poslední, ty vole. Já na to nemám nervy, člověk se snaží, já už 'sem utahanej jako kotě, rozumíš.

Sezona 2014/2015 začala naprosto parádně. V předkole Evropské ligy jsme si hravě poradili s černohorským týmem FK Mogren a do základní skupiny se dostali přes docela dobře hrající norský tým Strømsgodset IF. Ale zase jsme nevyhráli ligu! Zase druzí. Tentokrát vyhrála Plzeň. Ach jo. Povedl se však další úlovek, na volný přestup přišel Seydou Keita na konci sezony! Sice 35 let, ale i tak. Quaresma se moc nechytl a tak se pakoval pryč, zato Keita patřil v následující sezoně ke klíčovým hráčům mého výběru.

Zas, ty pičo. Zas nevyhrál titul a furt tam je, no chápeš to, Ivánku? Ty vole a nekopala se proti nim ani jedna pencle, to je nějak cinknutý? 'Sou v tom tvoje prachy nebo moje? Ty krávo, ty vole, to je divný, musim zavolat Peltovi. A proč pořád kupuje někde v prdeli ty hráče, dyť tady může něco z Bohemky kurva koupit. Ivane, 'seš tam? Já tě blbě slyšim. Ivane? Iva...

Titul jsme vyhráli až v sezone 2015/2016!! Naprostá euforie, díky tomu začaly práce na vylepšení tréninkového zázemí, stejně tak i práce na juniorských zařízeních, no všechno bylo v pohodě. Akorát Petra Čecha vystrnadil z branky Chelsea navrátivší se Courtois, jo a byl mi nabídnut Gigi Buffon, ale odmítl se se mnou vůbec bavit o mzdě. Ale aspoň mohla opět na volný přestup přijít další velká hvězda, Rafael van der Vaart. Ale hvězda jen na papíře, co tahle namistrovaná primadona předváděla na hřišti, to byl otřes. Velice rychle putoval do béčka a dlouho jsem se ho nemohl zbavit, až nakonec souhlasil s ukončením smlouvy. V té době pobíral skoro 2 miliony měsíčně, ale tak měl jsem v té době v týmu hráče, který pobíral téměř 2,5 mega měsíčně...

Teď jsem v rozehrané sezoně 2017/2018, daří se nám skvěle, tým je finančně zajištěn, přestože vydává dost velké peníze na platy, v lize nemáme konkurenci a pozvedli jsme ji na 15. místo v celkovém hodnocení lig, což je naprosto skvělé. Dva zástupci hrajou Ligu mistrů a až tři týmy Evropskou ligu, prosperita je vidět všude. Football Manager tak jako každý rok i tentokrát mě naprosto pohltil a to jsem vypsal jen ty naprosto nejzákladnější věci. Stejně tento komentář nikdo kvůli délce nebude číst. Vlastně si ho přečte jen někdo, koho zajímá FM a takovouto tunou textu se prokousává i ve hře. Musím jít hrát! Jsem závislý!

------------------------

Trocha záznamů v obrázkové formě:

Nejlepší sestava 2013/2014: http://i.imgur.com/45CiMAc.png
Nejlepší sestava 2014/2015: http://i.imgur.com/HrvTZqm.png
Nejlepší sestava 2015/2016: http://i.imgur.com/DR6QJWS.png
Nejlepší sestava 2016/2017: http://i.imgur.com/aHooNNW.png
Nejlepší sestava celková: http://i.imgur.com/VEzZlim.png

Současná soupiska, základní jedenáctka a taktika: http://i.imgur.com/7DS8ziV.png
Informace o týmu: http://i.imgur.com/tJbkIF0.png
Statistiky OP Chramosty :D http://i.imgur.com/Kb5gguX.png

Pro: Realistické, splnění snů, dobrá závislárna

Proti: TL;DR

+17

Warcraft III: The Frozen Throne

  • PC 90
Co to sakra bylo :-D Taky jste na konci nechápavě kroutili hlavou, jak mohli sjetí blizzardíci škrtnout plán na CGI závěrečného souboje mezi Illidanem a Arthasem a místo toho dali jako animačku "nudný" pochod Arthase a nasazení helmy? Jo, bylo to dost dobrý, ale mohli to udělat ještě lepší! Anebo tu ingame animačku udělat pořádně. Tak a teď, aby byla zachována sendvičová metoda, bych měl uvést nějaké klády. Třeba ta moje má velký klad.

Mise za Maiev byly fakt hustý. S jejím blinkem (teleportace) se dají dělat skutečně psí kusy a někdy na jeho dobrém použití závisí i splnění nepovinných úkolů - třeba nalezení skrytých ostrovů, sbírání úlomků mocného artefaktu a další. Obecně kampaň za (temné) elfy mi přišla nejnápaditější a nebál bych se říct, že jsem si ji užil nejvíc; pak tedy přijde kampaň za (krvavé) elfy, která je ale spíš lidská (tady je právě vidět počátek blizzardí zhulenosti, o které jsem mluvil na začátku). Ta je docela v pohodě, člověk sem tam hraje za Illidana, kterej se občas může díky své ultimátce proměnit na největší bestii pod sluncem. Teda s výjimkou Arthase, ten je nejlepší. Jo! No a poslední kampaň za nemrtvé v čele s Arthasem je skoro tak dobrá, jako za Temné elfy. Ono sledovat další osudy bývalého člověka, jak zápasí se svým vlastním tělem a postupnou ztrátou moci (velice dobré využití snižování úrovně hrdiny), to by zamávalo i s Darth Vaderem. Možná by pak měl Luke ještě dalšího sourozence. Star Wars Ep VII comming soon. Škoda, že v poslední misi se mi hlavní enemy Illidan bugl, takže s armádou Nagů jen chodili v kruhu a stačilo se mu vyhnout, jinak by mi asi dala víc zabrat.

K dokončení sendvičové metody musí zákonitě přijít kritika. Málo CGI! Proč Reign of Chaos mohl mít 7 animaček a Frozen Throne jen 2? No jo, já vím. Hledám chyby na prdeli ryby.

S příjemným pocitem "tam dole" chci ještě vyzdvihnout přidanou hodnotu jednotlivým rasám v singleplayeru. RTS mi moc nejdou a Frozen Throne i na normální obtížnost pro mě byla občas pekelně těžká, protože můj styl hraní se orientuje na dělání těch nejsilnějších jednotek, přičemž než se k vůbec první dostanu, tak už jsem kaput. Nejlepší jsou mraziví wyrmové, hehe. S 3/3 upgradem. Jo a s mrazivým dechem, ten dělám napřed. Asi abych si sám sobě mohl, než mě vykostí první emzák, zastavit na pár vteřin produkci následujícího wyrma. Pointa je v tom, že se mi líbí upgradovat jednotky. Všem všechno, upgrady budov, nošení dříví do lesa (teda z lesa), štíty pro pěšáky, třebaže jsem rekrutnul tak možná deset pěšáků celkem a počet zapnutí tohoto štítu se rovná průměru ročního počtu koitů uživatelů samozřejmě jiné databáze + 2 (jednou jsem se překliknul, no), tak jsem byl fakt nadšenej. Upgradů od původní hry dost přibylo, jedna dvě jednotky pro každou rasu, + rasa Nagů (dodělaná asi jako obličej Michaela Jacksona pět let před jeho smrtí, budiž mu země lehká) a jeden nový hrdina.

Frozen Throne představuje pro mě jednoho z posledních zástupců pravých datadisků, kdy datadisk byl datadiskem a ne jen větším DLC, kdy vydavatelé nebyli krutí a nestíhali hráče útrapami. Neklidem nezmítaní Blizzardi zrodili hrdinu. Byl jím Frozen Throne. Mocný datadisk, zocelený v žáru Mrazivého smutku. Síla, vášeň, Arthas. Jeho intenzivita změnila svět.

Pro: Nové upgrady, Illidan, Arthas, příběh, grafika, ovládání, pocit z hraní

Proti: Prostě konečná CGI, proč Blizzarde? :'(

+19

The Stanley Parable

  • PC 85
NEJLEPŠÍ KOMENTÁŘ NA DATABÁZI HER!

Ha, zaujal jsem tvou pozornost, paráda. Tak se začti do tohohle komentáře, který ti ukáže, cos ještě neviděl.

Toto je příběh obyčejného hráče Standy. Standa si prohlíží Databázi her a náhle narazí na tenhle komentář v sekci Poslední komentáře. Hned ho zaujme, vždyť už jen ten začátek byl zajímavý. Zvědavě na něj klikne a pouští se tak do největšího dobrodružství svého života.

Standa ale místo komentáře vidí pár spoilerů... a pak zvědavě klikne na ten, co je první pod tímto textem.

Ano, přesně na tenhle. Je to hra? To chce Standa zjistit a vydává se hlouběji do útrob tohoto komentáře, na jehož konci ho čeká velké překvapení. Ale teď právě neví, co dělat dál. Víš, že ho můžeš ovládat? Haló?! Ano, mluvím na TEBE! Bože, koho mi to přidělili? Ahhh, oukej. Víš co? Klikni teď na spoiler č. 4. No tak, pospěš si!

SPOILER Č. 1: Ha, žádný dortík! Jen jsem si tě chtěl ještě jednou ověřit, jestli jseš připraven na největší dobrodružství svého života. Stando. Nevadí ti, že ti tak říkám? Jestli jo, pokračuj na spoiler č. 3. Jestli ne, pokračuj ve čtení. Dobře, Stando. Stanislave. Stanoušku, Stannisi mannisi, Santuslave, Staňku plaňku.. Ha ha, to je ale blbý jméno. Fakt blbý jméno, proč sis ho nechával? S tebou se dá dobře manipulovat, viď? Prostě, koukni, co děláš. Řeknu klikni sem, klikneš. Řeknu skoč z okna, skočíš? Řeknu přines mi drogy, přineseš mi je? Nejseš trošku otravný? Víš co? Když posloucháš všechno, co ti říkám, tak si běž zahrát Stanley's Parable a už se sem nevracej!!!!!! NAZDAR! Jo a ... prosím tě... ehm... klikni na plus ... Díkes! :-)

SPOILER Č. 2: Nebudeme to tedy lámat přes koleno :-) Ale pořád jsem ti ještě neřekl ten příběh. Chceš ho slyšet? Tak jo, tady ti na výběr nedám. Ten příběh je o znuděném hráči, uživateli Databáze her. Každý den čte ty samé komentáře jak je ta hra špatná a tahle zase nejlepší (Mafia..), nikde žádný dobrý, zajímavý, všude šedivo. A pak najde Stanley Parable. Standovo podobiznu. Běž si zahrát Stanley Parable, ať už free mód nebo HD remaster, ale prosím tě, běž!!! Je to skvělá hra a tobě taky díky za hru! Ještě než odejdeš, vyber si jeden z těchto tří spoilerů na základě toho, kolikátý ses narodil mezi sourozenci, a já ti dám pěkný konečný dárek. Měj se hezky!
Takže jsi nejstarší nebo jedináček, zajímavé. Dobře, tady máš ode mě ten největší dárek, který ti dát můžu: Klikni SEM, pochopíš buď hned, nebo později.
Hmm, druhý nebo prostřední, viď? Já jsem taky druhorozený. Proto ti dám ten největší dárek, nehledě na to, co jsem dal těm ostatním. Ale to se nedozvíš... Nikdy... Tak tedy, prostřední dítě, klikni SEM a poté SEM. Doufám, že si to užiješ.
Třetí? A dost možná i poslední, co? :-) Takoví bývají nejrozmazlenější, ale to určitě nejsi. Ne, nejsi, jinak bys nedošel až sem. Tady je můj dárek. Klikni SEM. Pochopíš to později (ale přece).

SPOILER Č. 3: Dobře, a jak ti mám říkat? ............. No tak, když mi neřekneš své jméno, jak tě mám oslovovat? ............... Takže jseš němý, neumíš psát a i jinak se mnou odmítáš komunikovat. To je fajn. To je fakt kurva fajn. Budu si muset promluvit s nadřízeným. Počkej, kde jsem to skončil, kamaráde? Ah, už vím. TOHLE JE PŘÍBĚH O STANLEYS PARABLE............... Ne.... to nemělo ten správný tón. Počkej, nech mě si odkašlat. Chrm, chrm. Fajn... TOHLE JE PŘÍÍÍÍÍBĚH O STANLEYS PARABLEEEEE... Teda, samozřejmě STANDOVOOOOO PODOBENSTVÍÍÍÍÍÍ. Hmm. To nezní tak hustě, co? Můj bezejmenný čtenáři, běž si to zahrát. Je to vynikající hra. Ale... nedohrál jsi ji už TEĎ? ... :-)

SPOILER Č. 4: Hmm, možná nakonec nebudeš tak hrozný, že ne? :-) Budeš mě poslouchat i dál? Tak to zkusíme, co říkáš? Neklikej na následující spoiler Takže jsi na něj klikl, jo? Teď trucuješ, no dobře. Myslíš si, že tě ovládám. Že tě okrádám o tvůj čas. Je to tvůj život, můžeš si se svým časem dělat co chceš. Klidně můžeš tenhle koment vypnout. No tak, vypni ho. ........................................................................ Já čekám, až ho zavřeš. Dělej. DĚLEJ! Dobře, možná jsem to trošku přehnal... Takže... kámoši? :-) Rád ti řeknu ten příběh na spoileru č. 6, uvidíme se tam, nejlepší kamaráde!!!. Pokud jsi na něj neklikl, tak klikni za odměnu na tenhle: Výborně, nadále posloucháš :-)! Mám svou vlastní cvičenou opičku. Teď ten příběh. Standa už byl chycen v pasti toho magického koment... Ne, víš co? Ještě si to jednou zahrajeme, docela mě to baví. Běž na spoiler č. 1. Dostaneš dortík :-) Ale pro všechno na světě, drž se zpět od toho spoileru pod tímto spoilerem, je to velký spoiler a mohl bys zaspoilerovat svět a ten by vybuchl! Takže běž na spoiler č. 1! Hlavně neklikej na ten pod tímhle!

Neklikat!!! !!!NEBEZPEČÍ VÝBUCHU!!! Ach jo, ty jseš fakt neupočitelnej, že jo?! Teď si hraješ se mnou? Snažíš se přijít na chybu v Matrixu? Ale na to nepřijdeš, protože tohle je Matrix. Není to trochu lynchovské? Vlastně ne, není. Došel jsi sem, snažíš se přijít na to, co bude na konci. Ale má vlastně mít komentář konec? Co kdybych to ukončil tady? HMM?! Ne, ještě je brzo :-) Nemáš něco lepšího na práci, než plýtvat mým časem? Víš, kolikrát už jsem musel kliknout na klávesnici, aby sis mohle tohle přečíst? Kolik to chtělo úsilí sepsat? Ale asi je to úplně ukradený. Říkáš si, chacha, stejně mu dám mínus... Dáš? :-) No tak, nedávej mi mínus... Vidíš tu veškerou snahu za tímhle komentářem? Tak jo, teď ti dám na výběr, nebudu diktátor. Jestli mi dáš mínus: spoiler č. 12 --------- Plus: spoiler č. 7 Dobře se rozmysli...

SPOILER Č. 5: Jak ses sem dostal? Sem nevede žádná z cest. Ne vážně, zajimalo by mě to. Povídej! Sem se jednoduše dostat nemůžeš, pokud nepodvádíš. Podvádíš rád? A často? Tvoje drahá polovička musí být taaaaaak šťastná, když neví, co jsi za člověka. Jako fakt, dělá ti to dobře? Proč hledáš všude všechno? Musíš všechno vědět, ach jo. Tohle je bug. Okamžitě běž na první řádku tohoto komentáře a začni hrát. Vůbec neklikej jinam. Dobře, tak ještě se rozloučím nějakýma chytrýma řečičkama... Ehmm... už vím: Když budeš pořád říkat 'ne', nikdy neřekneš 'ano'. Nebo... 'Víc sebevrahů = míň sebevrahů'. Chápeš? HAHA... not funny.

SPOILER Č. 6: Ahoj, kámo :-) Chceš zmrzku? Mám čokoládovou, malinovou, šmoulovou, můžeme si užít skvělý čas spolu. Vyfotíme se na Eiffelovce? Půjdeme na Petřín? Protože láska je láska? Víš, musím ti něco říct… Mám k tobě speciální vztah :-) Dalo by se říct, že za tu dobu, kdy jsem ti věnoval čas JÁ a kdy TY mně… Prostě, cítím takové šimrání v bříšku… Mám tě rád! Ah, vidíš, už je to venku. Nebylo to tak těžké. Máš mě rád taky? Jestli jo, běž na č. 11. Jestli ne… chtěl jsem ti říct, dej mi minus a odejdi z téhle stránky, ale dám našemu přátelství ještě jednu šanci – na spoileru č. 2.

SPOILER Č. 7: A proč jsi to ještě neudělal? Ještě něco chceš, ano. Můžeme si popovídat, no. Věděl jsi, že jsem ještě nikdy neměl +20 hodnocení u komentáře? A tys mi stále ještě nedal to plusko, přestože jsi mi to slíbil! Sliby, chyby! :'-( Vidíš, hmff? Povedlo se ti mě rozbrečet. A nejhorší na tom je, ČÍM jsi mě rozbrečel! Tím, žes mi řekl, ŽE MI DÁŠ PLUS! Ach jo, mami, kde jsi?............. Je tu tma a všechno mě bolí uvnitř, lidi mi pořád lžou a lžou, i ti, kteří na mě nemluví. To se ti povedlo, clap clap. Doufám, že hraní Stanley Parable vypravěče taky rozbrečíš. Běž to zkusit. Běž, už tě nechci vidět.

SPOILER Č. 8: Aaaah, ty jsi tak úžasný. MY jsme úžasní. Ale zas bych to nepřeháněl, známe se chvíli. Řekneš někomu o tomhle svém zážitku? Já doufám, že ano, rád se setkám s dalšími lidmi a provedu je Stanleyho Parablem. Ale třeba ti to nikdo neuvěří. Jak by mohli? Vždyť jseš blázen! Čteš pořád to samé dokola, bloudíš tady spoilerama a nevíš, kde jsi. Jsi naprosto ztracen, není v mých silách ti pomoci. Takhle to dopadá, když řekneš někomu na internetu, že ho máš rád. Co kdybych byl úchylák? Dáš mi svoje číslo? Bože, proč s tebou ztrácím čas.

SPOILER Č. 9: Aaaah, ty jsi tak úžasný. MY jsme úžasní. Ale zas bych to nepřeháněl, známe se chvíli. Řekneš někomu o tomhle svém zážitku? Já doufám, že ano, rád se setkám s dalšími lidmi a provedu je Stanleyho Parablem. Ale třeba ti to nikdo neuvěří. Jak by mohli? Běž na spoiler č. 8, aby ses to dozvěděl!

SPOILER Č. 10: Aaaah, ty jsi tak úžasný. MY jsme úžasní. Ale zas bych to nepřeháněl, známe se chvíli. Řekneš někomu o tomhle svém zážitku? Já doufám, že ano, rád se setkám s dalšími lidmi a provedu je Stanleyho Parablem. Ale třeba ti to nikdo neuvěří. Jak by mohli? Běž na spoiler č. 9, aby ses to dozvěděl!

SPOILER Č. 11: Aaaah, ty jsi tak úžasný. MY jsme úžasní. Ale zas bych to nepřeháněl, známe se chvíli. Řekneš někomu o tomhle svém zážitku? Já doufám, že ano, rád se setkám s dalšími lidmi a provedu je Stanleyho Parablem. Ale třeba ti to nikdo neuvěří. Jak by mohli? Běž na spoiler č. 10, aby ses to dozvěděl!

SPOILER Č. 12: Proč bys mi dával mínus? :-( Ale asi tě nemůžu nutit dát plus, to je pravda. I tak by sis to ale mohl rozmyslet. Vůbec to nechápu. Vždyť jsi to ještě ani nedočetl do konce. Ale víš, co? Tady je konec. Jasně, konec, stejně jsi ho sám chtěl. Určitě ano. Proč jinak bys tvrdil, že chceš dát mínus? Vždyť tenhle komentář má vše, co má mít. Úvod do komentované hry, vypíchnutí toho, co se mi na hře líbilo, možná pokud je člověk kreativní tak se vytasit s vtipnou nebo vhodnou historkou k hraní té hry, na konci uvést Pro a Proti nebo v případě uživatele H34D napsat minimální požadavky. Dobře, tak tím to ukončím. Dáš mi pak plus? Anebo víš co? Dělej si co chceš, ale běž si zahrát Stanley's Parable! HNED!!!

HW: Minimum: 1.2 GHz CPU, 256 MB RAM, GF DirectX 7 card / Doporučeno: 2.4 GHz CPU, 512 MB RAM, GF DirectX 9 card

Pro: Donutilo mě to napsat ten komentář :-D

Proti: Hmm, co je asi pod spoilerem č. 5...

+51 +52 −1