Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

The Callisto Protocol

  • PS5 70
Callisto chce být AAA titulem, který má hráče posadit na zadek. Ve výsledku jsem ale byl usazen jen z grafiky. Všechny ostatní prvky, které by měly vyčnívat se snažily být zbytečně inovativní nebo popřípadě šli až moc na úkor filmovosti celý hry. Dostal jsem tak příjemně atmosférickou jednohubku, se špatným gameplayem a béčkovým příběhem, ke které se nemám v plánu vracet a jsem rád, že skončila.

Vezmu to ale postupně - graficky je hra fakt nádherná, modely a nasvícení je prvotřídní a to i při performance modů. Design/architektura si bere to nejlepší s vesmírných survival sci-fi a hudba jen podtrhujeme snahu být hororem (i když hra strašidelná není). Procházet se tak po lokacích Black Iron je hodně atmosférické, čemuž dost napomáha i minimalistický HUD.

Příběh hry je vsutku béčkový, nepřínáši do sci-fi survival formulky nic nového a jeho dávkování skrz filmečky bylo naprosto v pohodě. Z počátku mě bavilo odhalování příběhu a objevování informací ohledně vězení a situace, ve které se nachází. Nicméně to se zlomilo tak ve třech čtvrtinách hry, kdy mi příběh začal být tak trochu jedno. Tomu ani nepománá otravné sbírání různých audio a textových logů (které jdou přehrát jen v inventáři Jacoba!). Vyvrcholéní příběhu je pak hodně mimo a opět se snaží být jen nějakým příslibem do budoucna.

Typově má hra velice blízko k RE remakům či novým dílům. Herně je tak rozkročena na jednu stranu jako survival horor a na druhou jako 3rd person akční adventůra. Problém je, že jako horor hra selhává děsit (jen opakuje pár jump scares) a jako survival jsem se cítil jen při boji s více nepřáteli a to kvůli tuhosti pohybu a ovládání. Ovládání a pohyb postavy je pak společně se přehršel scriptami i hlavní problém při akčně-adventurních prvcích. Bojový systém je toporný, kamera je až moc blízko postavy, chůze a běh jsou pomalé a práce s inventářem je puzzle. Stříléní sice má váhu a dopady projektilů jsou super, ale melee systém je nepřesný a reakčně pomalý. Díky kameře se mi i několikrát stalo, že jsem netrefil palicí nepřítele, i když jsem stál i něj; popřípadě na mě vyběhli nepřátelé ze zád dřív než jsem mohl reagovat. Díky skriptům nejde ve hře stále běžet, ale někdy lze jen chodit - to záleží i na prostředí - aby vás hra mohla vyděsit. Což se stane jen napoprvé, protože pak už hra jen opakuje jump scares, které Jacoba ale ani neohrozí na životě.

Hře chybí různorodost nepřítel a nutnost používat nové vybavení, ja jsem celou hrou prošel se dvěmi základními zbraněmi a žádnou novou si nevyrobil. Nicméně systém výroby pomocí 3D tiskárny je moc fajn! Ze začátku hra ani není težká a neměl jsem s průchodem sebemenší šanci, jakmile ale hra představí nějaké mini-bossy, tzačne být trochu problém se zdroji (než zase člověk dojde k tiskárně). Problém s mini-bossy či hlavním bossem vidím i v tom, že to jsou v podstatě houby na kulky - snesou oproti standartním nepřátelům strašně moc a hra vás na to něpripraví. I to by ale nebyl problém nebýt nepřesného melee ovládání a pak stačí jednou minou či jednou neuhnout a životy jsou na půlce. Tohle bylo hodně iritující, klidně bych doporučil hru projít na nejnižší obtížnost.

Ve výsledku ale musím říct, že si mě Callisto Protocol něčím získal a hru jsem rád dohrál. I přes hodně herních přešlapů nabízí hra skvělou atmosféru a minimálně první polovina má hra i silný drive kupředu.

Pro: grafika, atmosféra, gravitační rukavice

Proti: těžkopádný pohyb, přílišná brutalita, nevyvážená obtížnost

+9

The Medium

  • PS5 70
The Medium, hra která klame tělem. Místo očekávaného hororového nástupce Lazers of Fear je hra atmosférický survival walking simulátor, vlastně takové cvičení na Silent Hill 2 které tým připravuje. Hráč se vtělí do kůže Marianne, "převoznice duší" (medium) která je schopna komunikovat se ztracenými dušemi mrtvých. Jednoho dne Marianne dostane naléhavý telefonát ať přijede do resortu Niwa kdesi v Polských lesích a pomůže odtajnit jedno lety zapomenuté tajemství.

The Medium bylo prezentováno jako hra, která mohla vzniknout až díky moderním technologiím, protože procházíte dva světy zároveň. Navíc to měl být vysněný projekt autorů, ve kterém odkazují na své Polské kořeny. A je pravda, že právě rezort Niwa, ze kterého čiší socialistická architektůra, a příběh odkazující na komunismus, udavačství a napřírozeno je tím nejsipnějším co hra nabízí. Celá hratelnost jen slouží k odkrytí příběhu, který občas uklouzne na Hollywoodskou notu (dovysvětlování) ale jako celekm drží skvělé a bavilo mne jej rozkrývat. Navíc hra obsahuje pár fajn překvapení a zajímavé rozuzlení.

Hra je hodně atmosférická, má hororový nádech, ale naštěstí v ní nejsou infarktové lekačky a slovo horor je spíše zkrýva v alternativním světě, do kterého Marianna může vstupovat. Hra se odehrává ve dvou rovinách, první je reálný svět starého rezortu, kde jsou zavřené dveře a rozpadající se stěny bránici odhalit dlouho ztracené tajemství. Druhou rovinou je spirituálním svět, který je naprosto vizuálně pohlcující a ve kterém lze komunikovat s dušemi mrtvých a pomáhat si v postupu v reálném světě. Celá hra je vlastně takový puzzle na dvou úrovních, který nikdy není težký a je lehce opakující se (nejde elektřina v reálném světě, Marianne nahodí dodá energii ze spirituálního světa). Díky kratší délce (cca 7h) to naštěstí není problém, protože hra se snaží občas představit novou mechaniku a nikdy jsem neměl pocit nudy.

Co mi doopravdy nesedlo byly stealth pasáže, které s trochu krkolomným ovládáním působily dost nejistě a většinu jsem jen přetrpěl, abych si zase mohl užit walking simulátor. Hra by chtěla působit v daných pasážích hororově a jako survival, ale nejen díky checkpointům jsem necítil pocit nebezpečí.

Pro: hudba, příběh, atmosféra, délka

Proti: ovládání, stealth

+10

A Plague Tale: Requiem

  • PS5 75
Amicia, Hugo, Lucas a Beatrice se vydávájí na cestu najít tajuplný řád, který by mohl vyléčit Huga. Nicméně už od začátku je patrné, že cesta nebude jednoduchá protože Hugovy projevy nemoci jsou nestabilní a jediný kdo mu naslouchá je jeho sestra Amicia. Takto jednoduše by se dal bez spoilerů načrtnout děj druhého (Requiem) dílu A Plague Tale, který tak navazuje a rozvíjí příběh prvního dílu z roku 2019 (Innocence). Příběh je jedná ze silných stránek hry a rozvětvuje se mnohem více než v Innocence, díky čemuž hra rychle plyne a hratelnosti dodává drive.

Samotná hratelnost neurazí, ale přišla mi až moc repetetivní. Akční pasáže jsou asi nejnudnější a nejhůře zvládnutá část. Aby hráči měli šance vojáky porazit prakem, tak nepřátelé chodí extrémně pomalu a jsou hloupí. Navíc pokud by už vás měl voják zabít, vždy dostanete druhou šanci odběhnout nebo se skýt. Jako jediný nepřítel mi přišla kamera a občas nejasá strategie, jak kterého protívníka přechytračit. Více než souboje jsou ve hře zastoupeny puzzle a stealth pasáže, které už fungují mnohem lépe. Vymýšlet průchody mezi krysami či plížení skrze vojáky je zábavné a kreativní, problém jsem měl jen občas s určením cesty k východu. Poslední část hratelnosti je walking simulátor v krásném prostředí, který posouvá děj kupředu či jen rozvíjí vedlejší příběhové linie postav a to mi přišel zvládnuté na jedničku.

K akčním adventuram patří v dnešní době jak crafting tak zlepšování dovedností hlavní postavy a oboje je i v Requiemu. Craftováním lze vylepšít svou výbavu ve čtyřech různých prvcích a materiálu je během hry poskromnu, takže jsem měl radost za každá vylepšení praku či alchymie. Minimálně první stupně vylepšení mi přišly pro hru dost důležité u všech směrů, pak už záleží na stylu hraní ke čemu se přikloníte. To samé platí i o zlepšování hlavních dovedností postavy, které je ale uplně automatické a odvíjí se od stylů hraní. Budete-li hrát agresivně, Amicia bude mít více možností jak nepřítele zabít. Chcete se víc plížit? Pak je jasné, že si časem Amicia osvojí kradmé plížení či rychlejší schovávání. Systém je to originální a naprosto dostačující.

Kde nemůže ale nic vytknout, tak je audiovizuál. Hra vypadá naprosto famózně, možná bych i řekl že graficky je to zatím nejhezší hra na PS5. Neměl jsem žádný problém s padajícím framerate a hra mi přišla plynulá a krásná. K vizuální stránce se pojí i design oblastí, šatů či celkového prostředí a z některých lokací mi přecházel zrak. Co mi však nevyhovovalo byl anglický dabing, Amicia mi v něm přišla hysterická a některé dialogy úsměvné. Hru jsem si raději přepnul do francouzštiny, kde mi to mnohem více sedlo. Mám pocit, že jak je hra francouzká, tak dialogy a jejich podání bylo ve scénáři psáno právě pro francouzkou řeč (náturu mluvy) a tak jsem po přepnutí už neměl žádný problém.

Pro: audiovizuál, příběh, vztah hlavních postav (sourozenecká láska)

Proti: soubojový systém, anglický dabing, ovládání vozíků

+12

God of War Ragnarök

  • PS5 100
Tohle je pro mě hra roku a jedna z nejlepších her co jsem kdy hrál, naprostý masterpiece a druhá herní platina.

Příběh Kratose a Atrea pokračuje a mnohem rozmáchlejší než v GoW z roku 2018. Vše do sebe perfektně zapadá a to hlavně kvůli detailně napsaným postavám, které máme čas poznat. Děj dokáže několikrát překvapit nečekanými zvraty a zákrutami. Hra navíc poskytuje několik filmových momentů, kdy mi spadla čelist (valkýry + medvěd, závod s Angrbodou) nebo jsem dostal husí kůži.

Herně je hra mnohem více vyšperkována než předchůdce, soubojový systém působi mnohem uceleněji a nabízí více možností. Protivníku je také více a jsou různorodější. Chvíli trvá než se bojový systém dostane do ruky, ale jak si na něj člověk zvykne, začnou do sebe krásně zapadat všechny jeho možnosti. Příběhově jsou souboje relativně jednoduché a i bossové jdou zvládnout beze smrti.

Výzvu ve hře tvoří až nepovinní bossové. Což je opět fajn, protože to u hry dokáže udržet a nemáte pocit nezdaru pokud jdete za příběhem. Vedlejší úkolý jsou skvělé, protože rozšiřují lore a motivace postav, popřípadě dovysvětlují historii světa - takto by podlě mne měly vypadat vedlejší aktivity.

Graficky je hra krásná, ale pořád nepůsobí jako úplná topovka roku 2022. Hudba mi přišla trochu v pozadí oproti GoW 2018.

Pro: příběh, bojový systém, vedlejší úkoly, filmové momenty

Proti: naprosto nic

+7 +9 −2

Samorost

  • Android 85
Jeeeej, to byla moc příjemná cesta šalinou, když jsem hru hrál! Nic jsem od prvotiny Amanity nečekal a dostal jsem kouzelné dobrodružství s klidnou atmosférou a super hudbou Floexe.

Hra mi na každé obrazovce vykouzlila úsměv a během hráni jsem i dostal chuť na dýmku. Jen trochu mě štvalo, proklikávání celé obrazovky abych zjistil aktivní body.

Pro: Floex, grafika, "free" nalada

Proti: moc krátké, nejasné aktivní prvky na obrazovce

+8 +10 −2

BioShock

  • PS5 85
Kluci z RetroNation mě navnadili znovu si zahrát BioShock, vzpomínky mám na hru mlhavé a navíc po třicítce mi hra dá určitě více než když mi bylo 16. Hra je navíc v PS katalogu, takže super vstupní hra do roku 2023... no a byl jsem mile překvapen!

BioShock se stále skvěle hraje, zní a vlastně i vypadá dost k světu. Na to jak je to stará hra, tak onboarding je naprosto plynulý čemuž pomáhá i Art Deco a celkové zasazení hry. Začátek je hodně pozvolný a vlastně až do setkání s prvním Big Daddy i hodně jednoduchý - paralyzovat a bouchnout do hlavy. Postupem času jak začnou přibývat nové zbraně a možnosti, tak i nepřátele budou trochu více "tuzí" - to ale neznamená, že je hra težká, vlastně mě překvapilo jak hrou jde na střední obtížnost projít jen s pár škobrtnutíma.

Gameplay je i na ovladači úplně v pohodě (až na skákání), střílení přesné a pohyb plynulý. Hra je dost plynulá a nenutí k oběvování, ale pokud člověk chce, tak díky audiologům se může o Rapture dozvědět dost věcí nad rámec příběhu, což mi vyhovovalo. Mechanismy hra představuje postupně a bohůžel některé jsou dost rušivé - hlavně minutové alarmy - a postupem času nudné - opakujícíci se hackovaní.

Z příběhu jsem byl nakonec dost rozčarován, nedokázali mi prodat myšlenku toho kdo je a jak je starý hlavní hrdina, to mi bránilo proniknout do příběhu a cítit jeho váhu. Mnohem více zajimavé mi příšlo prostředí Art Deco a celková historie Rapture, ADAM a jiných důležitých postav. Objevování pozadí dodalo hře hloubku. Jinak jako dost nepovedené mi přišlo intro a outro, které ale vůbec nezapadaly do designu hry.

Pro: Art Deco, premisa hry (Rapture incident), přimočará gameplay

Proti: alert system, opakující se hackování, intro/outro

+15

Happy Game

  • PC 40
Ufff, co bych k tomuto tak napsal... Těšil jsem se na další hru od Amanity, protože Creaks a Pilgrims jsou skvělí, z dřívějška jsem si užil Machinarium i Samorost. Nicméně tato hra mi vůbec, ale vůbec nesedla.
Nudné a opakující se mechanismy tahání za různé části předmětů či postav, které vedou k postupu do další obrazovky. Toto pořád dokola ve třech různých snech.

Naštěstí je ve hře skvělá hudba a hra je krátka, protože jinak by se to pro mě nedalo vydržet. Už jsem zvyklý na jiné hry a tento titul se mi težko hodnotí, protože chápu jeho kvality i jeho publikum. Pro mě to ale bylo úplně mimo...

Pro: hudba, krátka hra

Proti: opakující se mechanismus, nudné, hodně pomalé ovladání

+13

TOEM

  • PS5 70
Jednoho dne, ažnadejte ten správny čas, dostanete vintage foťák a výdate se objevovat svět, ve kterém žijete a na konci cesty plné doprodružství a poznání pak zjístíte co je ten TOEM. Takto by se dal shrnout příběh této milé jednohubky (2,5h).

Od TOEMu jsem vůbec nic nečekal a ani jsem nevěděl oč jde, ale nalákala mě stylizace a když byla zdarma v PSPlus, tak jsem ji prostě vyzkoušel. A musím říct, že vůbec nelituju. Hra mi sedla do nálady a užil jsem si ji. Jedná se o jednoduchou adventuru, kde řešíte příběhové úkoly pomocí fotografování. Tyto mini úkoly jsou vtipné, originální a občas i roztomilé a hlavně dobře dokreslují příběh hry (objevování světa). Hra je rozdělena na lokace a přesunout do další lokace se vždy můžete až jak splníte určitý počet úkolů.

Zpracování je hodně jednoduché, ale má své kouzlo - ať už šedá grafika či sprity místo plastických modelů ve scéně. Příjemná je i hudba, ale tam mě zklamalo, že i když se odemyká průběžně, tak není nijak zapamatovatelná.

Pro: krátká délka, originální zpracovaní

Proti: nevyužitý potenciál v hudbě, rychlý konec (nemyslím délku)

+10

Thronebreaker: The Witcher Tales

  • Android 70
Pěkný robustní příběh, super prokreslené postavy, rozhodnutí co mají význam a k tomu povedené grafické zpracovaní a fajn hudba. Na mobilní hraní jak stvořené.

Hra nabízí mnoho puzzlu formou hry Gwent, které jsou rozmanité a občas dost zapeklité. K tomu si stavíte balíček a bojujete i normální gwent bitvy. Pokud vás baví kartičky je to fakt super. Problém ale nastává s ubíhajícím časem, kdy hra pokračuje a pokračuje a vy stále jen sbíráte zdroje, měníte balíček a hrajete gwent. Dostaví se totiž nuda a hra stále nekončí a nekončí.

Naštěstí ten příběh to celkem drží a tím, že jsem hrál na mobilu, tak jsem si mohl zahrát jeden puzzle a hru vypnout - vrátit se k ní za pár dní. Na počítači si nedokážu představit, že by mě hra udržela celou dobu, protože je doopravdy dlouhá.

Pro: gwent puzzly, postavy, grafika

Proti: délka

+5

Horizon Forbidden West

  • PS5 85
Druhý a hodně očekávaný díl originálně PS série Horizon jsem napnutě očekával a když konečně dorazil a já si jej zahrál, tak jsem byl vlastně trochu zklamán. Ve všech směrech je to vylepšení formulky z Horizon Zero Dawn, ale u mě se prostě vytratila ta jiskra z něčeho nového. Pořád je to pro mě mnohem lepší hra než noví assassinové, protože všechno dělá lépe a kompaktnějí, ale už to nemá to kouzlo.

Aloy se vrací aby zachránila Zemi a klany co na ní žijí. Jako vždy je neohrožená, sebejistá a chce spoléhat hlavně na sebe což se časem ukáže, že je možná chyba a je potřeba okolo sebe mít přátele a spojence. Opět se bojuje proti robotům a klanovým vojákům, opět se plní různorodé úkoly a opět se zachraňuje všechno a všichni. Prostě pokračování.

Graficky hra vypadá naprosto famozně a jde vidět, že se jedná o vlajkovou loď PSka. Ozvučení je také skvělé a prezentace hry je dokonalá. Herně je to prostě vyšperkovaná zábava v otevřeném světě. Herní smyčka je zábavná, úkoly dávájí smysl a není to jen výplň herního času. Možnosti výbavy a dovedností jsou dostatečné a každý si vybere jakým stylem hrát.

Vlastně problém jsem měl jen s tím, kam se ubírá příběh a jeho ukončením.

Pro: herní svět, postavy, úkoly

Proti: more of the same jako Zero Dawn, pointa příběhu

+8 +9 −1

Hades

  • PC 100
  • PS5 100
Poslední z her od Supergiant Games. Hrál jsem na PC, když vyšla (po prvním průchodu jsem dál nepokračoval a čekal na PS verzi) a teď jsem i příběhově dohrál na PS5. Mám v tom určitě přes 100 hodin celkově a těším se stále na každý nový běh. Ten zabere cca 30 minut a stále mě baví ... jak už tu píše Bingman, je to závislost.

Mapy se opakují, nepřítel není mnoho, zbraní jen 6 (a jejich různé aspekty) a i těch bonusových keepsakes není mnoho ... a přitom to bohatě stačí! Gaming loop je naprosto dokonalá, hra běží naprosto hladce a dokáže vtáhnout s nebezpečným ´tak si dám ještě jeden run před spaním´ čemuž i pomáhá že každý Váš běh může být úplně jiný (nejen díky perkům od bohů a díky možnosti si hru ztížit antibonusy pro daný běh).

Co se týká příběhu, tak hlavní prym hrají dialogy a rozvíjení vztahů s NPC a to je fakt zábava. Napsané je to hravě a svěže, s dostatkem vtípků ale i nakousnutím vážných témat. Za mě i tady je to nejsilnější Supergiant scénář.

Celkově je to prostě bomba ... klenot hra.

Pro: naprosto všechno, ta hra je klenot

+8

Zombie Army 4: Dead War

  • PS5 60
Nové PS Plus v sobě přináší možnost vyzkoušet si i hry, o které bych kolo neopřel - jako například Zombie Army 4! Musím tedy zmínit, že jsem hru hrál sólo, protože nejsem moc na co-op hraní ... užil jsem si ji navzdory tomu, jak moc jde cítit že je hra míněna pro více hráčů.

Ve chvíli kdy jsem hru spouštěl jsem od ní nic nečekal, jen že budu kosit nazi zombie po stovkách a přesně to jsem dostal! Na gamepadu trochu krkolomné ovládání se dostalo velice rychle do ruky a po pár počátečních úmrtích jsem i pochopil jak si dobírat zdraví a proč je dobré zombiem dupat po hlavě. To vše za doprovodu fajn muziky a skvělých herních zvuků, i když v trochu slabší grafice. Rozdělení hry na kapitoly a jejich podčásti, kde každá podčást je v podstatě jednoduchý úkol (znič, vystřílej, zapni) mi naprosto vyhovoval a udržela mě hrát tu hru v podstatě 4 večery, takže za cca 10-12h bylo hotovo. Tohle je prostě jednohubka, kde se střílí kupa nazi zombie - nic víc a nic míň, mně to bohatě stačilo.

Pro: zvuky, gameplay, vtipný scénář

Proti: v základu málo zbraní, nepřehledný interface

+6

Stray

  • PS5 80
Na Stray jsem se nijak zvlášť netěšil, jen jsem byl zvědavý, ale až první recenze mě přesvědčily, že si mám hru zahrát - hlavně mě lákala délka dobrodružství a jednoduchá gameplay. Nakonec jsem byl i dost příjemně překvapen a hru jsem si užil.

Herně se jedná o příjemnou adventuru v roli kočky, kde řešíte lehké puzzle rébusy abyste postoupili v příběhu a dozvěděli se něco i o světě. Vaším překladatelem a pomocníkem je malý, díky kterému svět poznáváte a hodně jsem si užil jeho styl komunikace s ostatními roboty. Žádné velké čtení, vše strohé a přitom dostatečně účelové. Level design je pak naprostá perla, jako kočka skáčete po střechách, plížíte se v uličkách a prozkoumávate místnosti. To vše v neonovém městě či kanálech temného města.

Graficky jde vidět, že se nejedná o Áčkovou hru, ale spíš indie titul, nicméně jako celek to vůbec neurazí a občas to dokáže výkouzlit nádherné scenérie. Jako další menší mínus vnímám sbírání předmětů v pokročilých lokacích hry, kterým chybím invence oproti první lokaci (ta mi přišla i nejzajímavější). Hra naštěstí netrvá dlouho, protože herní smyčka je hodně jednoduchá a ke konci už se i omrzí.

Celkově jsem rád, že někdo opět vydal kratší hru se super atmosférou, jednoduchým příběhem a přijemnou hratelností s pár super okamžiky!

Pro: design prostředí, hudba, délka, puzzly

Proti: scénář ke konci hry, sběratelské itemy

+13

Bastion

  • PS5 65
Bastion jako prvotina Supergiant games jednoznačně určila jakým směrem se bude tohle studio ubírat. Hodně výrazná stylizace, jednoduchá a návyková herní loop a zajímavý herní svět.
U hry jde poznat její věk a i menší vývojový tým. Jedná se o kratší jednohubku, která trpí chaotickým pohybem, nevyvážeností zbraní a repetetivní hudbou. Na druhou stranu má v sobě strhující kouzlo (hlavně díky vypravěči) a hodně příjemnou stylizaci.

Pro: vypravěč, stylizace

Proti: opakující se hudba, ovládání

+10

Dishonored 2

  • PS5 70
Dishonored jsem nikdy nedohrál, ale po tom co jsem si užil Deathloop, chtěl jsem zkusit od Arkane něco dalšího a Dishonored 2 byl zrovna v akci.

Na hře jde věk poznat hlavně v tuhosti ovládání a starším engine. Herně je to ale skvělá záležitost, která nabízí obrovský sandbox a volnost v hraní. Pokud člověka baví opakovat jednu úrověň vícekrát, aby našel optimální průchod či vyzkoušel další možnosti, je to ideální hra.

Já jsem si hru užil, ale jak jsem našel pro mě ideální styl hraní, neměl jsem důvod to měnit či zkoušet jinak a hrou jsem pak prošel celkem jednoduše. Stejně tak jsem neměl důvod hrát za druhého hlavního hrdinu. Z měho pohledu je to solidní stealth hra na 10h, kterých je pomálu.

Pro: level design, hlavní hrdinka, svět (lore)

Proti: pokud vás nebaví sandbox, tak je to hodně repetetivní

+8

Transistor

  • PS5 65
Supergiant games a jejich druhá hra, začal jsem hrát hned po Bastionu v rámci maratonu a musím říct, že ze začátku mě hra vtáhla. Super prostředí, mysteriozní příběh a k tomu fantastická hudba.
Nicméně po pár hodinách se mi všechno začalo zdát repetetivní a málo odměňující. Sice variací jak hrou projít je hodně - Transistor může měnit svoje schopnosti (útoky) a různě je zlepšovat - nicméně hra k tomu moc nenutí a jakmile jsem si našel své oblibené útoky, neměl jsem chuť je měnit.

Hra se dá dohrát opakovaně a jak je u Supergiant zvykem, můžete si sami obtížnost měnit dle různých aktivních perků. Díky tomu se hra dá hrát vícekrát a mbýt i challenge, nicméně to platí jen pro lidi co rádí hrají hry i několikrát nebo se je snaží vytěžit na 100%.

Pro mě je Transistor zatím nejslabší Supergiant hra.

Pro: hudba, vizuál, průvodce

Proti: časem nudné souboje

+8 +9 −1

Pyre

  • PS5 70
V pořádí třetí hra od  Supergiant Games - pro mě poslední v maratonu jejich her, které jsem po Hádovi dohrál.

Je to případ hry, která je více novelou než hrou. Více než polovina herního času se skládá z čtení lore a vyslechnutí postav. Menší část hry je pak samotný gameplay, což je vlastně sportovní hra.
Postavy, příběh a celkově celý svět je fantastický navržen. I když nesourodá skupina hrdinů, tak přirostou k srdci a vaše rozhodnutí pak mají váhu. Herní část - takzvané Rites - je v podstatě RPG sport. Rites jsou rychlé, spolehají na tom, že znáte své postavy a jsou hlavním hybatelem příběhu.

Ve výsledku jsem rád za takovéto experimenty a jiný druh her. Je fajn změnit z AAA titulů na něco zajímavého, co člověk nečeká. Proto i přes slabší prostřední část (hodně textu a málo hraní) mi hra sedla.

Pro: výborný soundrack, skvěle napsané postavy, herní část

Proti: hodně textu, málo hraní

+8

Creaks

  • iOS 75
Povedená hříčka, ideální na mobilní zařízení. Člověk si zahraje jednu, dvě úrovně a hru může na chvíli odložit a pak se k ní zase vrátit. Logické hříčky jsou výborně udělané a v podstatě se nedá zaseknout, aby se level musel resetovat. Krom toho u všeho zní famózní hudba, která vtáhne do kouzelného světa, kde užívá nábytek a tma nahání strach.

Pro: vizuální stylizace, hádanky, ovládání na mobilu

Proti: trochu zdlouhavé

+9

Marvel‘s Avengers

  • PS4 60
Hrál jsem a dohrál jen kampaň a první DLC s Kate Bishop a jediná věc, co by mě ke hře vrátila jsou další DLC s příběhem. Postavy, jejich interakce a celkově příběh je totiž vážně povedený.
Hratelnost, na druhou stranu, už dost vázne. Souboje nenaplňují, mise se opakují a nepřátele působí strašně umělě a nezajímavě. Sbírání lootu, slepšování statistik a postup hrou tak působí až moc schématicky a nudně. Chybí invence či jakákoliv originalita a hra se to snaží nahradit alespoň různorodostí postav, kde doopravdy každá působi a hraje se jinak.

Pro: příběh, postavy

Proti: soubojový system, opakující se úkoly v misích

+11

Slay the Spire

  • PC 90
Naprosto skvělá rogue-like karetka, návyková a zábavná, nutící člověka vracet se stále dokola a zkoušet jiné strategie a jiné karty. Hru jsem koupil na začátku roku, jednou dohrál a stále se k ni vracím, protože ten pocit z postupu výš a výš je pohlcující.
Hra nabízí v každém běhu tolik možností jak hrát, záleží na tom, jaký artefakt vezmete a jakou kartu vylepšíte ... a to se nebavím o postavách, kde každá má co nabídnout.
Pár let nazpět mě takto pohltil Into the breach a teď je to tato hra, je to jako šachy ... prostě se k tomu člověk rád vrací a hledá nové možnosti.

Pro: Variabilita, karty, artefakty, nutnost se rozhodovat

Proti: náhoda - některé běhy končí moc rychle

+18

Call of Duty: Modern Warfare

  • PC 70
U CoD hrávám jen SP kampaň, takže hodnocení se týká jen ji.

Technické zpracování je naprosto skvělé, všechny audiovizuální části do sebe zapadají a dotváří super zážitek. Po technické stránce taky paráda a hra se dá krásně rozjed i na 4 roky starém HW.

Hratelnost působí plynule a některé momenty jsou epické. Problém nastává když jste rychlejší než skripty a pokud v bojišti postupujete moc rychle, nově spawnutí nepřátele vám dají kulku do zad a vy můžete dát restart. Když se to stane několikrát na více místech, kazí to imerzi a vy prostě musíte hrát jak vývojáři pískají.

Kampaň je ale slabší, oproti MW sérii jsou tu velice ploché postavy (krom Price) a příběh je hodně nesourodý. Navíc ta hra je i na poměry CoD krátká.

Pro: Audiovizuální zpracování

Proti: Respawny nepřátel, délka hry

+12

Pilgrims

  • PC 85
Kouzelná hra od Amanity, která celkem originálně pracuje s českými pohádkovými stereotypy. Hra si ani nehraje na náročnou adventuru ale už od začátku je jasné, že se pojede v odlehčeném hávu.
Pilgrims svou herní náplní nejsou originální (klikání na aktivní prvky obrazovky, kombinování věcí z inventáře), ale jsou originálně vtipní a malební.

Je to taková oddychovka na hodinku až dvě, která ale po nějaké době nabízí znovu hratelnost.

Pro: Grafika, humor, hudba

+30

Death Stranding

  • PS4 80
Po prvních reakcích jsem zrušil objednávku, pak o tom týden přemýšlel a hru si stejně koupil na den vydání. Měl jsem pocit, že to je hra, kterou si musím zahrát když vychází - nějaké vnuknutí, kterého nelituju.

Hratelnost je zajímavá, mnohým může připadat nudná, ale já se bavil. Přechody hor a krásných zelených scenérií, při tom poslech melancholické hudby od Low Roar ... jede se tu na atmosféru, která je hutná a když se ji člověk poddá, tak i přenášení balíčků začne být zábava. Byly tu pasáže, které jsem jen rychle prosvištěl a celkově během hraní jsem se moc nezabýval vedlejšími úkolu, takže mě hra nepřestala bavit.

Postavy v něj jsou skvěle napsány, se svými back-stories a svými vlastními pohnutky. Vše co dělají skvěle dokresluje mysteriozní příběh, který se postupně odkrývá a graduje až ve fantastickou myšlenku, kterou se snaží předat.

V té hře jsou pasáže, které mne štvaly (být chycen VV) a kterým jsem se vysloveně vyhýbal (Mezkům) a back-tracking mě výslovně iritoval. U přechodových animací (doručení zásilky, výtah, ...) jsem začal skipovat a tím si trochu urychlil hru - všem doporučuji - a ze začátku jsem si dlouho zvykal na přehnaný patriotismus.

Ve výsledku to ale byl jeden z nejzajímavějších herních zážitků, jsem rád že jsem byl jeho součástí hned na začátku. Taková hra, která je originální svými sociálními prvký a snaží se být filmová svým příběhem jsem ještě nehrál. Není to hra pro všechny, ale všem ji doporučím alespoň na vyzkoušení.

Pro: Příběh (námět, postavy, myšlenka), herní prostředí, spojení s ostatními hráči

Proti: Zdlouhavé, přebytek animací u každé maličkosti

+24