Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Dumec

Dumec

Dominik Fait • 35 let • editor • Karviná (ČR - kraj Moravskoslezský)

Komentáře

StarCraft II: Wings of Liberty

  • PC 90
Je to už poměrně dlouho, co jsem hrál a dohrál nějakou RTS, proto bude moje hodnocení asi dost neobjektivní. Neorientuju se dobře v tom, jaké jsou například současné technické možnosti, jaké grafické zpracování by se pro takovou hru dalo považovat za standardní nebo pod/nadprůměrné. I když to bude znít nevěrohodně, nebyl jsem dokonce ani zasažen dlouhodobým hypem. Postupem času mě přestává bavit sledovat tyto informace z důvodů časových, a hlavně proto, že můj herní zážitek téměř nikdy neodpovídá reklamě a recenzím. Nečetl jsem předem diskuze, komentáře - to vřele doporučuju všem, kteří si chtějí vytvořil vlastní názor. (Aplikujte nejen pro interaktivní zábavu, předsudky ukované kritickými/oslavnými komentáři zprznily promítání nejednomu filmovému fanouškovi.). Že se Starcraft 2 chystá, to mi bylo jako příznivci předchozího dílu samozřejmě dobře známo, ovšem prostě a jednoduše, dokud nevyšel, nezajímal jsem se. Takhle to tedy se mnou je...

Do hry jsem vpadnul pouze s jediným očekáváním: dobře se bavit. Naštěstí můžu s čistým svědomím prohlásit, že tak se i stalo. Stačila jedna mise a duch starých časů strávených u Starcraftu 1 mě zcela pohltil. Poslední dobou pařbu na kompu zanedbávám, avšak od pokračování mé nejoblíbenější RTS jsem se odtrhnout nedokázal a dohrál ho v podstatě jedním dechem. Vím, že se to některým nebude zamlouvat, ale já jsem za gameplay velmi podobný jedničce rád. Je to možná povrchní, možná jsem v tomhle laciný konzument přesně pasující do role průměrného, nenáročného zákazníka dnešních dob, ovšem u pokračování svých vymazlených kousků preferuju nevybočování z narýsovaných linií. Nedostatek kulervoucích pokroků neoplakávám. Inovace nechť přinášejí nové série :)

Už jsem říkal, že úroveň grafiky budu posuzovat jen těžko. Mně se modely jednotek, budov i prostředí líbily a nemám k nim výtek. Grafika jednotlivých misí je hezky rozmanitá, nenudí (alespoň mě ne). Postupem hry člověka zarazí velké množství jednotek (jen na vaší straně, počítač jich má k dispozice méně). Někomu takové kvantum může vadit. Vadilo by jistě i mně, kdybych se je pokoušel využívat všechny. Mimo mise je můžete za získané kredity upgradovat, a protože peněz není dost na to, abyste vylepšili každou, musíte některé preferovat. Potenciál spočívá v možnosti výběru - těším se, až si SC2 zahraju znovu a zvolím jiná vylepšení a jednotky a tím pádem i jiné strategie. Pro multiplayer (který jde, mimochodem, mimo mě) nejsou některé v zájmu zachování rovnováhy stran k dispozici.

Mluvím-li o výběru a o misích: ty nepřicházejí v lineárním pořadí, můžete mezi nimi volit. Každá vám otevře jinou jednotku. Tento přístup se mi zamlouval - rád si vyzkouším při druhém hraní jiné pořadí misí s jinými zbraněmi než prve. Je to drobnost přispívající k znovuhratelnosti. Oceňuju taky variabilní cíle misí. Možná je to jenom můj vysoce nekritický SCfan dojem, ale neměl jsem pocit, že bych hrál dvě stejné. Na druhou stranu mám jednu celkem podstatnou výhradu: postrádal jsem klasické mise (postav základnu/braň ji/vybuduj své síly/vyhlaď nepřítele). Jejich přehršel někdy působí stereotypně, ale SC2 obsahuje možná jen 3 takové, což je přece jen málo.

Příběh představuje komplikovaný předmět k hodnocení. Já jsem si ho užíval, ale je mi jasné, že člověk nelibující si v univerzu SC nebo odpůrce sci-fi nad jeho úrovní nezajásá. Nutno podotknout, že obecně myšlenková hloubka her není bůhvíjaká, výjimky potvrzující pravidlo jsou jako kapky v moři. Primární úlohou her ale není duchovní rozvoj, a tak hloubání přenechávám kvalitní literatuře a kinematografii. Hráč očekává povrchnější děj a překousne na tomto poli i nějaké to klišé. Doufáte-li v revoluční kousek, jehož poselství vás posadí na prdel a donutí přehodnotit životní priority, pak jste na špatné adrese (jak co se týče žánru, tak vlastně i co se týče druhu zábavy). SC2 tedy navazuje tam, kde jednička skončila. Nemyslím si, že by šla úroveň závratně dolů či nahoru, jedná se o klasický blizzardí level ve Starcraft kabátu - co to znamená, ať si každý přebere dle svých předchozích herních zkušeností.

Starcraft 2 je velké téma a dalo by se o něm napsat spousta textu. V zájmu zachování rozumné (relativně) délky komentáře zde skončím. S konstatováním, že jsem se po měsících u hry zase bavil a že se nemůžu dočkat datadisku. Já jsem nadšený :)

Pro: mise a variabilita úkolů, jednotky, upgrady, starcraft příběh (plus i mínus), hard a brutal obtížnost, gameplay Starcraft 1

Proti: nedostatek klasických misí (viz komentář)

+30

Prince of Persia

  • PC 75
KLADY:
+ Jednoduchost (pozor, ale nikoliv obtížnosti.. ta je, jak je u velmi starých her (ne)dobrým zvykem, poměrně vysoká): Žádná zbytečná omáčka okolo, žádné zbytečné prvky. Prostě klepnete na libovolné tlačítko a hrajte.. Což může někomu způsobovat problémy, na druhou stranu. Naštěstí máte čas vyzkoušet si funkce kláves atd. Narozdíl od dvojky, v níž obdržíte zhruba 3 vteřiny na úvodní tutorial:) S tím souvisí další pozitivum ->
+ Ovládání. Vystačíte si s šipkami a shiftem. To potěší, leč než začneme hořekovat, kdeže ty staré časy jsou, musíme si uvědomit množství akcí, které mohl Princ z konce 80.let provést. Běh, chůze, tři druhy skoků, spustit se do hlubin, bránit se a útočit... Snad jsem na nic nezapomněl, nicméně faktem zůstává, že nutnost pouhých pěti kláves - to člověka po zkušenostech z různých překombinovaných slátanin pohladí po duši.
+ Obtížnost. Podle mého je tak akorát - jestliže nepočítáme s faktorem času, k tomu se ještě dostanu.
+ Více možností, kterak projet jednotlivé úrovně.
+ Hratelnost obecně - je to prostě zábava. Ano, tento bod je velice závislý na žánrové orientaci uživatele, avšak budeme-li porovnávat jenom v rámci starých plošinovek, dopadne Prince vskutku výtečně.
+ Desing úrovní: Samozřejmě že nemá nic moc společného s logikou a často ani s přírodními zákony, ale to snad od hopsačky málokdo očekává... Mě to bavilo.
+ Princovy animace
+ Dva zvuky: 1. Při volném, smrtelném pádu, 2. V okamžiku, kdy vás (anebo nepřátele) rozpůlí ty ocelové, zubaté nože
+ Závěr - sice jenom jedna několikavteřinová obrazovka, ale já měl vážně radost, že se ti dva konečně šťastně shledali (a že jsem to konečně dohrál:)

ZÁPORY:
- Čas. Ah, už slyším všechny ty staromilce, konzervativce a v jistých případech i pokrytce: To je přece součást obtížnosti, to dělá z Prince Prince... Já proti časovému limitu, nemožnosti ukládat při bojích (anebo jen někdy, několikrát za hru apod.) nic nemám, jsou-li tyto prvky použity s rozvahou. Ovšem zde se tak nestalo.. Vždyť co je obtížné a hlavně, co je ZÁBAVNÉ na stém procházení prvního levelu? Pokud už nemáte hru projetou desetkrát tam a zpět, často se dostanete do situace, kdy nevíte jistě, jak dál. Když konečně na řešení problému přijdete, můžete prvních pár úrovní vesele zopakovat, neboť došel čas. Zatnete zuby a řeknete si: "No co, už aspoň vím, co tam a tam mám udělat - půjde to tentokrát rychle!".. A hle, o dva levely dále přišel další zákys, jenž stojí moře času.. no, takže zase všechno znova, 1. patro už jedete mechanicky, druhé taky.. jo jo, paráda .. skutečně bavit se začnete až v okamžiku, kdy projdete místem zákysu..
Rozvaha by podle mě znamenala časový limit pro každý level zvlášť. Protože takovým množstvím různorodých prvků (zbraní, možných cest, nepřátel atd.) Prince vážně nedisponuje a tak mnohonásobné procházení stále téhož opravdu nebaví...
- Opožděné reakce Prinocovy na vaše klávesové konání:)
- Počet zvuků nepřekračuje jednu desítku... anebo jo? Na tom pramálo záleží, důležitý je subjektivní dojem říkající, že se autoři s ozvučením moc nenadřeli. Hudba však není špatná.


Jednou začas (pravidelně každý rok) mě postihuje silná herní nostalgie. Výsledkem té poslední byl stařičký Prince, u něhož jsem se potil strachy a supil bezradností, jak dál, kdesi v šesti letech. Nyní už šlo všechno hladčeji, pochopitelně. Bohužel jsem nebyl geniální dítě a s pc jsem se zatím jen seznamoval - musím proto přiznat, že v onom útlém věku mi nebylo dopřáno tuto klasiku dojet. Některá "Povinná hraní" doháním dnes...
+22 +23 −1

Battle Isle 2220: Shadow of the Emperor

  • PC 75
KLADY:
+ Do takové 4./5. mise se mi docela zamlouval hudební doprovod (elektronika mi nevadí). Pak to šlo s poslouchatelností dolů - ne že by ty další songy nějak zaostávaly, ale holt hrály pořád ty samé vodrhovačky (cca 3).
+ Poměrně zajímavý (i když nikterak originální) příběh. Samozřejmě se nemůže rovnat s RPG nabídkou - Avšak i ve strategiích se ti zlořádi lépe kosí, když víte proč:).. Škoda, že mi od poloviny hry přestala fungovat videa (mám verzi, která vyšla kdysi na Score)
+ Battle Isle obecně obsahuje velkou spoustu jednotek - tím se chlubí množství her, bohužel často jsou to nevyužitelné zbytečnosti, které slouží vážně jen k reklamě distributora... Zde tohle nenajdete a nemusíte se obávat ani dalšího, velmi oblíbeného "podjebu". Možná to znáte: K dispozice máte hned 5 (slovy PĚT!) typů tanků: malý tank, tank, velký tank, hodně velký tank a superduper megatank... používat budete samozřejmě jen toho megáče, max. velkého, pokud nebudou peníze/kredity/zlato. V RPG si slovo "tank" nahraďte "ohnivou koulí".. Tohle vážně nemusím, daleko více mi sedí, když najdou všechny jednotky nějaké využití i v době, kdy vám do arzenálu přibyde "megatank". Případ Battle Isle.. je to dáno tím, že se válečné stroje neliší pouze ráží, ale třeba taky podvozkem (megatank se svým megakanónem utře, začne-li na bojiště chcát a terén se promění v blátivé moře, v němž tak těžká svině nemá šanci), množstvím paliva atd.
+ Námořní bitvy.. lodí sice není tolik, ale spolu s ponorkami mě bavily asi nejvíce.
+ Obtížnost na solidní úrovní - pravda však, už nedosahuje úrovně druhého dílu. A to obzvláště díky absenci limitu tahů na jednu mapu. Tam, kde jste museli dříve chvátat a nějakým budováním armády jste se prostě nemohli zabývat, máte nyní možnost zastavit a počkat, až továrny vychrlí taková mračna nových jednotek, že nepřítele jednoduše převálcují (po vzoru C&C)
+ Už jsem to zmiňoval: Počasí, terén ovlivňující rozhodujícím způsobem průběh boje. V potaz se bere i rozestavení soupeřících jednotek (můžete tak protivníka nejprve obklíčit a skutečný útok si schovat pro nejsilnějšího bijce). Palivo, munice - velké kvantum věcí, jež z Battle Isle dělají taktickou parádu.

ZÁPORY:
- Pár drobností: Zvuky se paradoxně oproti dvojce trošku zhoršily, grafika zůstala prakticky stejná a nejsem si jistý, jestli bojové scény nevypadají ještě hůře. Rovněž rozmnožování jednolitých sřel působí spíše komicky: I kdyby tam měli nacpat jeden výbušný efekt z několika desítek pixelů, vypadalo by to lépe.
- Opravdu hodně mi vadilo, že hráči není dovoleno sledovat tah viditelných jednotek oponenta. U těch, co pálí ze zakrytých hexů by se to snad dalo překousnout jako posun k realističnosti, ale bijou-li se dvě propletené linie tanků a pěchoty (obou stran)... Po každém kole si tak musíte překontrolovat, jestli vám kdesi nějaká armáda záhadně nezmizela.
- AI mohla být určitě trošku kvalitnější. Situace, kdy vás nabitá mina soupeře nechá bez potíží projet, i když mohla zlikvidovat vaši nejdůležitější četu, nejsou vyjímečné.

OBECNĚ:
Battle Isle 3 mě na počátku trošičku zklamal. Opravdu jsem čekal větší posun v grafice a nové jednotky nevyrostly zrovna jako houby po dešti. Přesto mi trojka přirostla k srdci více, než starší díly. Možná kvůli filmečkům, v nichž sice herci předvádějí rozporuplné výkony, ale dokázali spolustvořit zvláštní atmosféru zcela nezaměnitelnou s jinou herní sérií. Neříkám, že šlo o něco, čemu by každý bez váhání dal 10/10.. Spíš by se našlo málo těch, kteří by staré BI hráli a pletli si je s jinou tahovkou. Můj pocit... Nižší hodnocení si BI3 zasloužil především proto, že se doopravdy jedná trošku o remake druhého dílu.
+1 +2 −1

Eye of the Beholder II: The Legend of Darkmoon

  • PC 75
Nebudu se zmiňovat o nesporných kvalitách klasiky jakou je EoB... Ten, kdo v noci neprocházel katakomby Hlubiny, netřásl se ve strachu, aby se ze tmy nevynořil nějaký masitý příšerák zrovna ve chvíli, kdy zakresluje mapku na čtverečkový papír.. Ten asi nikdy nepochopí (po všech Baldurech, Falloutech, pak KOTORech a Mass E.), proč těmto, z jeho pohledu, naprosto otřesným shlukům pixelů a příšerné dřevní pc-hudbě někdo může udělit více než 30%. Já jsem měl to štěstí a podobné "vykopávky" se ke mně dostaly ještě včas - nerozmlsán ultrarealistickou grafikou jsem při pohledu na hry z generace EoB nepociťoval potřebu hodit šavli do kýblu... Jsem za to rád:)

Darkmoon mi utkvěl v paměti především jednou věcí.. po nekonečném bloudění, řešení hádanek a pobíjení lítých potvor jsem triumfálně došel do finále. Lépe řečeno, před brány finále - otevřít je nešlo, páč jsem během onoho putování sežral veledůležitá vajca (nebo co to bylo) a vůbec by mě nenapadlo, že sežratelný předmět z naprostého počátku hry budu na konci nezbytně potřebovat:).. Už si nepamatuju, jak to celé dopadlo, avšak ta proklatá vajca, ta mi nedala spát ještě dlouho potom.
+9 +10 −1

Starship Troopers: Terran Ascendancy

  • PC 85
Je škoda, že tento kousek poněkud upadl v zapomnění... Dnešní hráči si mnohem spíše vybaví Hvězdnou pěchotu z roku 2005, která oproti starší kolegyni notně pokulhává snad ve všech směrech. Film jsem vždycky bral s nadsázkou a příběh mi přišel poměrně klišoidní (i když to byl podle všeho záměr): U této hry mi ale kosení chrobáků nikterak nevadilo, naopak - třebaže velcí zlí brouci zavání těžkým béčkovým propadákem, tady to jaksi fungovalo. Grafika, hudba, a vlastně i ten příběh (daleko zajímavější než ve filmovém podání) společně vytvořily hutnou atmosféru, díky níž vás určité nedostatky prostě míjely.

Pro mě vysoce nedoceněná záležitost - ne ve smyslu hodnocení, ale co se týče popularity. Všem, co mají rádi netradiční RTS s omezenou skupinou jednotek, taktiku namísto masových front-útoků, doporučuju.
+5

Rome: Total War

  • PC 90
KLADY:
+ Perfektní taktické orgie
+ Zábava na dlouhé týdny (popřípadě měsíce: Jednou z nej. předností RomeTW je slušná znovuhratelnost)
+ Historie "vykládaná" zábavnou formou (je přeci jen záživnější přímo se jí zúčastnit a třeba ji i změnit, než se "nudit" v hodinách dějepisu) - a ne, hnidopichové se obtěžovat nemusí, vím, že to není žádná virtuální exkurze do antického světa ve vší přesnosti... leč rozhodně si z toho něco odnesete a leckdy to může být i více, než z hodin dějáku - smutné, ale faktické:)
+ Velké množství nastavení, měl by to zvládnout legionář, centurión i Caesar:)... I když, pravda, zas tak těžké to ani na "těžké" není. Vlastně, je to spíš mínus.
+ Proslovy generálů (minimálně první dva tři dny vás to bude bavit.. pak budete spíše čekat na nějakou novou větičku)
+ Správní/vládní složka hry na velmi slušné úrovni, třebaže se jedná o primárně bojově zaměřenou gamesu
+ Zvuk a Hudba
+ Vlastnosti generálů!

ZÁPORY:
- Občas trošku stereotypní
- Nízká rozmanitost senátních misí
- Diplomacie mohla být propracovanější - všechny národy se zde chovají úplně stejně a často i nesmyslně - proč vás proboha napadne usmolená hrstka nepřítele i přesto, že: 1. Má dvě tři zabraná území a vy 20, 2. Nemá žádného spojence a vy jich máte několik, 3. Nejste na jeho území ani na území blízkém jeho, 4. Útočníci jsou i podle počítačové projekce sil armád slabší.. Na nejvyšší obtížnosti:((.. proč raději nejednají skrze diplomacii a nepokusí se vás, třeba za finance nebo území, přemluvit ke spojenectví.. škoda
- Pro někoho možná stárnutí generálů, které je sice realistické, ale moc nepotěší, když vám pojde dlouho šlechtěný bomber.. mně to ale nijak zvlášť nevadilo. Vysokou obtížnost mám rád a pokud vám desetihvězdičkový vojevůdce exnul na nepřátelském území před rozhodující bitvou, užil jsem si oné náročnosti dost a dost :)
- Obtížnost i při nejtěžším nastavení stále nedosahuje úrovně, která by po několika bitvách a zjištěních, jak se počítač (stále stejně, stejně hloupě) chová, představovala výzvu. Jste pak vlastně rádi, když vaše malé, slabé vojsko s neschopným vojevůdcem napadne z několika stran početně mnohem silnější nepřítel.. Podle mě byste si na "very hardu" měli v takové situaci povzdechnout, pokřižovat se a prohlásit, že "jste v prdeli".. a pak možná, při slušné dávce štěstí a především díky bezchybné strategii vyjít vítězně se zbytečkem armády... V Rome:TW jsou však tyto momenty po pár dnech hraní skoro jediné (mluvím stále o nejvyšší obtížnosti), jež vám rozproudí krev a donutí vás se trochu snažit.

CELKOVÉ HODNOCENÍ:
Jedna z nejlepších her daného žánru. Chyb si příliš nevšimnete, dokud vás bude Rome bavit (což bude jistě velmi dlouhá doba), štvát vás začnou až potom:) Od dob Shogunu velký skok kupředu, přesto je co zlepšovat - ne že by někdy nebylo...
+12 +14 −2

Gears of War

  • PC 85
verze hry - 1.0 CZ

KLADY:
+ Bez hluchých míst
+ Systém životů
+ Obtížnost, užije si každý (tj. začínající i zkušenější hráč)
+ Grafika
+ Atmosféra
+ Krytí, vyklánění atd.
+ Coop mód (tedy hraní hlavní kampaně s kamarádem)

ZÁPORY:
- Příběh není nic moc, poměrně klišoidní, ale o to zde podle všeho ani nešlo, takže to nemusíte brát jako nějak závažný nedostatek.
- Možná by to chtělo více rozmanitosti co se nepřátel týče
- Nějaká ta zbraň navíc by taky nebyla špatná
- AI spolubojovníků
- Někdy jsou checkpointy dost podivně blízko nebo zase daleko od sebe. A opakovat několikrát smrtelnou kombinaci dlouhé jednoduché části + krátké pekelně těžké řežby vám na nervech nepřidá..
- Neuvěřitelný opruz s Microsoft live... Billa mám rád, ale jeho firmu moc ne:)

CELKOVÉ HODNOCENÍ:
Gears of War si opravdu na nic nehraje. Nevšiml jsem si, že by někde bylo slibováno něco, co jsme nakonec neviděli.. Nikde se nedočtete o skvělém příběhu atd. Je to prostě přímočará řežba s propracovaným systémem boje, kterou musíte dohrát na jeden, max. dva zátahy, žádné rozvleklé hraní na půlhodinky denně. To by vám to opravdu přišlo za chvíli stereotypní - vždyť co GoW nabízí kromě zabíjení a luxusní akce? Asi nic, ale opravdu to vadí? Za ty peníze dostanete adekvátní odměnu a je na vás, jestli budete skuhrat nad něčím, o čem autoři ani neuvažovali nebo se nad to povznesete a pořádně se ponoříte do jedné z nejchytlavějších her současnosti. Samozřejmě, jsou zde i negativa (viz. výše), ale jako celek nelze GoW hodnotit jinak, než chvalitebně-výborně. Je ale fakt, že způsob vyprávění chabého příběhu nemusí sednout každému - ony chlapské hlášky a obecně drsňácké pojetí mi zpočátku trochu vadilo, ale nakonec, proč občas nevypnout.. Opravdu, tohle není pro filozoficky založené typy - ale tvrdil to snad někdo? Náročnější hráči (ve smyslu herních prvků, příběhu aspol, nikoliv obtížnosti), taky potřebujeme nějakou tu odreagoavčku.. a pokud ne, tak to prostě nekupte, no:) Já hraju téměř výhradně RPG a tahovky, ale GoW jsem si užil. A vážně mi lezou na nervy ti, kteří jistý žánr her vyloženě nemusí, ale daný kousek si zahrají jen proto, aby ho mohli, velmi logicky, verbálně roztřískat..
+14

Mass Effect

  • PC 70
verze hry - 1.1 CZ

KLADY:
+ Slušný příběh
+ Mimika, emoce - výprava se skoro blíží filmu
+ Grafika obličejů
+ Množství zajímavých informací, omáčka
+ Velice podařené dialogy
+ Povětšinou kvalitní souboje
+ Mako (vozidlo) - poměrně ojedinělý, ale zábavný prvek v RPG
+ Tvorba obličeje a lehké nastínění psychiky vaší postavy
+ Atmosféra obecně
+ Realistické sci-fi (máte-li tento žánr rádi, ale "pohádkovost" a naivita StarWars vám nevoní, je Mass Effect jasná volba)
+ Hardwarové nároky jsou v pohodě
+ Skoro žádné, snad dokonce žádné, bugy!
+ Perfektní závěr hry
+ Mnoho vedlejších úkolů, jenže...

ZÁPORY:
- Vedlejší úkoly jsou málokdy zábavné (ale najdou se) a hlavně "naklonované"
- Minihry (spíše minihra, jedna na všechno a navíc dosti nudná)
- Kvazar (okleštěný Pazaak z KOTORu)
- Prázdné světy, jejichž dvě tři zajímavá místa se v bledě modrém (někdy úplně) opakují. Nadto všechny vypadají stejně jen v jiném barevném odstínu
- Předměty! Nic nekupujte, poněvadž všechno najdete. A to co najdete se nijak neliší od sortimentu zboží v obchodech. Ve hře se nachází snad pět unikátních předmětů. Jsou navíc náhodně generované, což mi rovněž moc nevoní. Docela to snižuje uvěřitelnost a tedy i atmosféru, když u žebráka najdete v bedně kvéry za tisíce kreditů.
- Koridorovité, krátké dungeony (ve sci-fi tedy základny, stanice, vesmírné lodě..)
- Oproti KOTORu a v některých aspektech i oproti Baldur's Gate 2 krok zpět v rámci života vašich společníků. Téměř vůbec se během hry nezapojují do rozhovoru, natož aby prohodili něco mezi sebou. Ani s vámi toho moc nenamluví - a to zde měli tvůrci jen 6 postav, jejichž dialogy museli zpracovat.
- Skoro všechny předměty daného typu vypadají stejně (změní se maximálně lak:)
- Peníze jsou absolutně k ničemu, i kdybyste je nedostali za každé absurdní upšouknutí, stejně s nima můžete maximálně zatopit. Peníze zde dostáváte podobně jako zkušenosti za všechno.
- Rozvoj postavy je velice slabý. Pouze tři povolání a jejich kombinace. To by nemusela být žádná tragédie, možná i naopak, ale pouze v případě, že by každé z nich nemělo jen kolem desítky schopností, z poloviny navíc společných (tj. asi 30 schopností. Když si uvědomíte, že takové Diablo 2, které mělo do skutečného RPG hodně daleko, jich nabízelo 30 za JEDINÉ povolání, je to fakt bída). Navíc úrovně naskakují tak rychle, že si mnohdy nevšimnete a už máte o 4 levely více.
- Prostě nemusíte udělat nic - vydělat peníze, najít správného obchodníka, splnit úkol, zabít bosse... a všechno vám spadne do klína za úplné pitomosti (dešifrování nerostů, zastřelení bežného nepřítele - nečekeje, že by z největšího machra vypadlo něco jiného, než z usmrknaného drona s vodní pistolkou.)
- AI, hlavně vašich společníků, je poněkud slabší. (Občas poněkud hodně:)
- V mnoha případech naivita v určení toho, co je dobré a zlé (a tedy jestli dostanete ochranitelské nebo odpadlické body). Člověk odpovědný za tento sektor hry musel mít hodně černobílé vidění světa.
- Velmi krátká hlavní linie

CELKOVÉ HODNOCENÍ:
Mass Effect je velmi dobrou hrou... ale nic víc. Žádná revoluce, žádné "the best of best RPG ever made". Kdo tohle tvrdí, má klapky na očích anebo, což se dá prominout, je toto první "hra na hrdiny", kterou absolvovat. Vždyť proboha, lidi, jak se můžete rozplívat nad tím, že "Jde si vytvořit postavu", nebo že "Můžete být ochránce nebo odpadlík", že je k dispozici "až 6 postav" (Toho jsem si všiml na xzone, tady naštěstí ani ne)?! Vždyť hry daleko starší nabízely to samé a mnohdy v daleko větší míře, tak jakápak revoluce :). Úplně mě ale dostanou příspěvky typu: "Velmi slušná doba hraní, až 10hodin!" (opět xzone) - paráda, kam jsme to s RPG dopracovali. Porovnejte s Albionem, Baldurem, Icewind Dale, Morrowindem, Oblivionem, Planescape Tormentem, KOTORem atd. 10 hodin je NIC!! Doba se postupně zkracuje, ale prachy chtějí pořád stejný:)
Bioware je skvělá firma, ale s Mass Effectem se příliš nepochlapila. Jistě, kvůli příběhu a často zábavné akci to stojí za to hrát, ale těžko můžu dávat super hodnocení, když mi jiné hry (kolikrát i od stejné firmy, což je smutné) poskytnou stejně kvalitní příběh + to, co mi zde chybí.
Takže jak? Nelituju, že jsem si za těžké money koupil Mass Effect a rozhodně ho doporučuju. Ale ani s nejlepší vůli ho celkově vzato nemůžu zařadit mezi TOP hry a už vůbec ne mezi těch několik nej RPG historie. Po stránce příběhové, tedy té asi nejdůležitější, je však Mass Effect hodně, hodně vysoko. Tam by to na "světovou desítku", možná i pětku, stačilo s rezervou...
Pokud chcete RPG, platí uvedené procentové hodnocení. Pokud chcete Akční hru s nádechem RPG, přidejte si 10%
+21 +23 −2