Adventurní Modern Warfare v plné síle. Snaha šokovat, intenzivní příběh a krátká hrací doba vytváří nepříliš náročný mix, který si užije ten, kdo k Puzzle of Flesh přistoupí jako k svébytné hře a ne pokračování a přetrpí béčkovost titulu, ač je zpracování nadmíru profesionální.
Phantasmagorie 2 mě vždy lákala více než díl původní, ať už se jednalo o pro mě zajímavější téma nebo jen podle sceenshotů profesionálnější provedení. Nedávno, když jsem hru na chvíli zkoušel, tak mě vlastně nezaujala a odložil jsem ji (což bylo do jisté míry zapříčiněno i čerstvými dojmy z Beast Within). A tak po letmém prozkoumání bytu Curtise a kanceláří, kde pracuje, bylo dáno zapravdu většině kritických recenzí.
K sérii jsem se znovu dostal, a sáhnul jsem po prvním a lépe přijatém díle. Ten však po relativně slibném začátku byl s dalšími kapitoly horší a "adventurní" složka byla sražena na naprosté minimum a příběh byl naprosto klasický (starobylé panství a propukající zloba/šílenost manžela). Napříč tomu ovšem Phantasmagoria 1 měla tah na branku a spěla rychle ke konci, který se dostavil po přibližně čtyřech hodinách hraní. A právě bezproblémová hratelnost byla důvodem, proč jsem se rozhodl znovu vyzkoušel díl druhý, a tentokrát ho již snad dokončit.
To se povedlo, a ač se hra rozkládá "pouze" na pěti discích, hrací doba je o něco delší a především videa jsou různorodější, což se týká především flashbacků do minulosti Curtise. Děj oproti antickým dramatům sice postrádá silnější katarzi, kdy je zakončení jako u drtivé většiny mysteriózně laděných příběhů nevhodné, přesto bych však začátek a konec označil za nejlepší části druhé Phantasmagorie. Jinak se hra na poměry FMV titulu hraje velice příjemně, většinu času budete totiž sledovat další a další videa, tu a tam na něco kliknete a v minimálním počtu případů tu i zkombinujete pár předmětů. Takzvaný zákys tak může přijít pouze v důsledku opomenutí někoho oslovit nebo se někam podívat. A ač má hra podtitul A Puzzle of Flesh, tak se v celé hře nachází pouze dva puzzly, kdy jeden je otázkou deseti sekund a druhý, ten na konci, je i dle dobových kritik úplně pitomý.
No a co zajímá asi většinu, a velice pravděpodobně i tehdejších kupujících, je to často zmiňované násilí a explicitní sexuální scény. Oproti Phantasmagorii autorka, tentokrát však ne R. Williams ale Lorelei Shannon, přitlačila na pilu a dala tam snad vše co šlo. Na druhou stranu se však jednu z nejlépe prodávaných her roku 1995 (původní Phantasmagorii) překonat nepodařilo, za což můžou i velice negativně laděné recenze.
Are you alright, Curtis? You're acting really weird.
Mimo toho hra obsahuje řadu easter eggů, vtipných scén pramenících především z některých hereckých výkonů (které jsou napříč tomu na velice slušné úrovni) nebo i povedenou hudbu. Za zahrání Puzzle of Flesh tedy stojí, i když příběh je béčko a podruhé se ke hře asi nevrátíte.
Nicméně je velká škoda, že zamýšlená antologie (na sebe nenavazující hororové FMV hry) nikdy dále nepokračovala...
Phantasmagorie 2 mě vždy lákala více než díl původní, ať už se jednalo o pro mě zajímavější téma nebo jen podle sceenshotů profesionálnější provedení. Nedávno, když jsem hru na chvíli zkoušel, tak mě vlastně nezaujala a odložil jsem ji (což bylo do jisté míry zapříčiněno i čerstvými dojmy z Beast Within). A tak po letmém prozkoumání bytu Curtise a kanceláří, kde pracuje, bylo dáno zapravdu většině kritických recenzí.
K sérii jsem se znovu dostal, a sáhnul jsem po prvním a lépe přijatém díle. Ten však po relativně slibném začátku byl s dalšími kapitoly horší a "adventurní" složka byla sražena na naprosté minimum a příběh byl naprosto klasický (starobylé panství a propukající zloba/šílenost manžela). Napříč tomu ovšem Phantasmagoria 1 měla tah na branku a spěla rychle ke konci, který se dostavil po přibližně čtyřech hodinách hraní. A právě bezproblémová hratelnost byla důvodem, proč jsem se rozhodl znovu vyzkoušel díl druhý, a tentokrát ho již snad dokončit.
To se povedlo, a ač se hra rozkládá "pouze" na pěti discích, hrací doba je o něco delší a především videa jsou různorodější, což se týká především flashbacků do minulosti Curtise. Děj oproti antickým dramatům sice postrádá silnější katarzi, kdy je zakončení jako u drtivé většiny mysteriózně laděných příběhů nevhodné, přesto bych však začátek a konec označil za nejlepší části druhé Phantasmagorie. Jinak se hra na poměry FMV titulu hraje velice příjemně, většinu času budete totiž sledovat další a další videa, tu a tam na něco kliknete a v minimálním počtu případů tu i zkombinujete pár předmětů. Takzvaný zákys tak může přijít pouze v důsledku opomenutí někoho oslovit nebo se někam podívat. A ač má hra podtitul A Puzzle of Flesh, tak se v celé hře nachází pouze dva puzzly, kdy jeden je otázkou deseti sekund a druhý, ten na konci, je i dle dobových kritik úplně pitomý.
No a co zajímá asi většinu, a velice pravděpodobně i tehdejších kupujících, je to často zmiňované násilí a explicitní sexuální scény. Oproti Phantasmagorii autorka, tentokrát však ne R. Williams ale Lorelei Shannon, přitlačila na pilu a dala tam snad vše co šlo. Na druhou stranu se však jednu z nejlépe prodávaných her roku 1995 (původní Phantasmagorii) překonat nepodařilo, za což můžou i velice negativně laděné recenze.
Are you alright, Curtis? You're acting really weird.
Mimo toho hra obsahuje řadu easter eggů, vtipných scén pramenících především z některých hereckých výkonů (které jsou napříč tomu na velice slušné úrovni) nebo i povedenou hudbu. Za zahrání Puzzle of Flesh tedy stojí, i když příběh je béčko a podruhé se ke hře asi nevrátíte.
Nicméně je velká škoda, že zamýšlená antologie (na sebe nenavazující hororové FMV hry) nikdy dále nepokračovala...
Pro: zpracování, hratelnost, ideální délka (na béčkové FMV :), zajímavé
Proti: málo adventury