Jedna z mých prvních, a také nejoblíbenějších akčních her klasického ražení. Samotný začátek, pohled na orbitální stanici a následné probuzení, kdy nevíte, kdo jste a proč se vás neznámé jednotky snaží zneškodnit, dává tušit kvalitní sci-fi akci, kterou Chaser i je. Jen v málo FPS hrách mě hratelnost bavila více.

Začátek tak trochu připomíná System Shock, kdy vše okolo na vesmírné lodi Majestic vybuchuje a jsou slyšet poplašná zařízení. Po vzoru Half-Life pro změnu slovenští autoři zakomponovali řadu předskriptovaných akcí, které přidávají na atmosféře, avšak tolik jako u díla Valve neruší. Dalším výrazným bodem zvyšujícím hratelnost je bullet-time, který díky vysoko nastavené obtížnosti budete často využívat. Zaujme i výborná vizuální stránka, především na Marsu, kdy oranžovo-červené světlo zalévá interiér ocelových základen. Jediným markantnějším záporem je rozsáhlost úrovní a v některých i občasná sterilita. To v kombinaci s devatenáctkou misí, často rozdělených i do pod úrovní, znamená velice dlouhou hrací dobu, která na rozdíl od moderních FPS sazí spíše na kvantitu jak nepřátel, tak i lokací, než na intenzitu zážitku. Nicméně v době kdy člověk neměl k dispozici desítky her ideální.

Přesto jde ale o velice kvalitní akční hru s povedeným pocitem střelby, z počátku zajímavým příběhem a v neposlední i dlouhou, avšak ne po celý čas ne tak výživnou, dobou hraní.