Dlouho předlouho se mi nestalo, že bych na nějakou hru myslel kudy chodím. V práci poslouchám soundtrack, na mobilu sjíždím trailery a těším se na chvíli klidu doma, až si budu moct nasadit VR přilbu a vrátit se do City 17.
Tak moc je Alyx chytlavá. A navíc je to Half-Life, takže ta atmosféra, postavy, nepřátelé i gameplay jsou konečně zpět (a díky VR mnohem imerzivnější). Ale zároveň je to spin-off, čili je to trochu jiné než hlavní série. Především je to komornější (leč i přestřelky na větším prostranství hra umí) a víc logické. Pro sérii typické enviromentální rébusy jsou v Alyx obohacené o hackovací minihry. Ale tím to nekončí, ony totiž i potyčky s nepřáteli jsou svého druhu puzzle.
Inventář je omezen na dvě položky (mimo munici, ta je zvlášť), zbraně se musí ručně přebíjet a baterka je připevněna pevně k jednomu hřbetu ruky (takže když chcete přebíjet nebo házet granátem, musíte často obětovat viditelnost). Díky tomu je hra plná micro-managementu. Musíte plánovat kdy přebít (a každá střela vedle zabolí), kde se krýt, kdy použít granát, kde jste nechali ležet lékárničku a občas si i pamatovat prostředí poslepu a orientovat se chvíli jen podle zvuku blížících se headcrabů. Je to náročnější než běžné kropení kulometem, ale díky tomu všemu je každé vítězství doprovázeno mnohem silnějším pocitem zadostiučinění.
Celkově je game-design na mistrovské úrovni. Herní mechaniky jsou v zásadě triviální a jednoduché k pochopení, ale postupně se rozšiřují a proplétají mezi sebou, což velmi přirozeně zvyšuje komplexitu. To činí hru snadno přístupnou, přitom je to ale stále výzva.
Příběh je posouván převážně komunikací přes vysílačku s Russellem, podivným vtipným kamarádem vašeho táty. Tradičně je příběh velmi kvalitní, ačkoliv konec jde poměrně snadno odhadnout po pár úvodních kapitolách. Mimo to i samotné prostředí často vypráví své mini-příběhy, nezřídka doplněný o komentář Alyx a Russella. Konečně má Valve mluvící hlavní protagonistku, jupí.
Veskrze se Half-Life: Alyx okamžitě zařadila mezi jedny z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Jsem rád, že ke koupi VR headsetu mě nakonec rozhoupala právě tato hra. Pořád si sice myslím, že je od Valve trochu nefér vrátít se k milované sérii po 13 letech právě VR titulem a odříznout tím většinu věrných fanoušků (a vyžadovat po nich nemalou investici do nového HW, pro který možná ani nebudou mít jiné využití). Ale je pravda, že tenhle zážitek jde opravdu realizovat jen ve VR.
Hráno na Oculus Quest, continuous locomotion.
Tak moc je Alyx chytlavá. A navíc je to Half-Life, takže ta atmosféra, postavy, nepřátelé i gameplay jsou konečně zpět (a díky VR mnohem imerzivnější). Ale zároveň je to spin-off, čili je to trochu jiné než hlavní série. Především je to komornější (leč i přestřelky na větším prostranství hra umí) a víc logické. Pro sérii typické enviromentální rébusy jsou v Alyx obohacené o hackovací minihry. Ale tím to nekončí, ony totiž i potyčky s nepřáteli jsou svého druhu puzzle.
Inventář je omezen na dvě položky (mimo munici, ta je zvlášť), zbraně se musí ručně přebíjet a baterka je připevněna pevně k jednomu hřbetu ruky (takže když chcete přebíjet nebo házet granátem, musíte často obětovat viditelnost). Díky tomu je hra plná micro-managementu. Musíte plánovat kdy přebít (a každá střela vedle zabolí), kde se krýt, kdy použít granát, kde jste nechali ležet lékárničku a občas si i pamatovat prostředí poslepu a orientovat se chvíli jen podle zvuku blížících se headcrabů. Je to náročnější než běžné kropení kulometem, ale díky tomu všemu je každé vítězství doprovázeno mnohem silnějším pocitem zadostiučinění.
Celkově je game-design na mistrovské úrovni. Herní mechaniky jsou v zásadě triviální a jednoduché k pochopení, ale postupně se rozšiřují a proplétají mezi sebou, což velmi přirozeně zvyšuje komplexitu. To činí hru snadno přístupnou, přitom je to ale stále výzva.
Příběh je posouván převážně komunikací přes vysílačku s Russellem, podivným vtipným kamarádem vašeho táty. Tradičně je příběh velmi kvalitní, ačkoliv konec jde poměrně snadno odhadnout po pár úvodních kapitolách. Mimo to i samotné prostředí často vypráví své mini-příběhy, nezřídka doplněný o komentář Alyx a Russella. Konečně má Valve mluvící hlavní protagonistku, jupí.
Veskrze se Half-Life: Alyx okamžitě zařadila mezi jedny z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Jsem rád, že ke koupi VR headsetu mě nakonec rozhoupala právě tato hra. Pořád si sice myslím, že je od Valve trochu nefér vrátít se k milované sérii po 13 letech právě VR titulem a odříznout tím většinu věrných fanoušků (a vyžadovat po nich nemalou investici do nového HW, pro který možná ani nebudou mít jiné využití). Ale je pravda, že tenhle zážitek jde opravdu realizovat jen ve VR.
Hráno na Oculus Quest, continuous locomotion.
Silent Hill: Origins
Pro: je to něco unikátního
Proti: předvídatelný konec (příliš to ale neubírá)