Třetí díl Arkhamské série jsem původně neměl v plánu hrát a to hlavně kvůli, na první pohled, velké podobnosti k předchozím dílům. I přes to, že se mi oba díly líbily, chtěl jsem si dát chvilku pauzu a nechat Batmana v klidu spát. Proto jsem si pro Herní výzvu původně zvolil Pána prstenů který mi ovšem těsně před koncem několikrát zbořil počítač a tak jsem musel zvolit náhradní řešení. Tím se stal právě Batman Arkham Origins, protože díl s podtitulem City jsem dohrál už čtyři roky nazpět a tak jsem myslel, že je to dostatečná doba aby se nedostavil stereotyp za známého prostředí a hratelnosti.

Grafika mi přišla pěkná u všech dílů a i tento je na pohled fajn, ale už nic co by mi vyrazilo dech. Prostředí a nepřátelé jsou až moc podobní svým předchůdcům, ale co taky chtít víc pokud je Batman zasazen do Gothamu a samozřejmě se vše opět odehráva jen pod rouškou noci. I když pro fanoušky netopýřího hrdiny, ke kterým se taky tak trochu počítám, může tohle všechno znamenat jen plus, za mě už by tomu nějaká ta změna určitě prospěla.

I hratelnost je tradiční a po čtyřech letech mi přešla hned do rukou a ničím zásadním nepřekvapila až na pár maličkostí. Pohyb po vlastních mi přišel už trochu těžkopádný, což v otevřeném městě tolik nevadí, ale uvnitř budov a v uzavřených koridorech mi přišel už dost nepřesný. Stejně tak let a hlavně možnost uchycení na předem daných místech občas nespolupracuje tak dokonale jak jsem si pamatoval. Je to drobnost, ale po pár hodinách už se to nasčítá.

Souboje jsou naprosto stejné a komba fungují dobře až na nějaké ty nepřesnosti, kde hra nazachytí směr útoku, což jsem sice vyřešil vypnutím automatického vyrovnávání kamery, ale pak se vám samozřejmě stane, že špatným nastavením kamery máte sem tam nějaký útok mimo záběr. Ale kombům to nebrání a po získání jednoho z nových předmětů bylo vše o něco snazší a pro mě i mnohem zábavnější. Trochu změna přišla u bossů kteří jsou náročnější, hlavně díky tomu, že je musíte prostě vyčekat než vám dají možnost zasadit úder. Není to přešně to co bych jen chválil, ale tu snahu trochu to celé změnit bych ocenil i přesto, že jsem prvního bosse dal až na pátý pokus :)

Příběh je zasezen, už podle názvu, před oba díly na záčátek. To je sice pěkné pro zobrazení postav v trochu jiné pozici (Gordon, Alfred i Bruce) a vznik padouchů, ale zároveň víte i jak to vlastně celé dopadne. Po městě je hromada událostí, hádanek a předmětů, ale musím se přiznat, že jejich plnění jsem už tolik nedal a to znovu hlavně proto, že už jsem tohle dvakrát plnil a nic nového kromě zkušeností a možnosti vylepšení vám to nepřinese. Je tu i pár vedlejším misí s příběhem, které jsem po dohrání kampaně zkusil, ale není to nic moc, spíš jen dotváří tu atmosféru zločinného města bez normálních občanů...

Batman Arkham Origins je rozhodně dobrá hra a pro někoho kdo nehrál předchozí dva díly bude určitě mnohem zajímavější, ale já už jsem se tolik nebavil a rozhodně další pokračování zkusím jen pokud se Batman vydá zase o kus dál a přijdou nějaké zásadnější změny.

Omlouvám se všem fanouškům této série, ale k předchozím dílům jsem se nedostal a tak jsem k Dreamfallu přistupoval jako k něčemu co mě do hry zasvětí i bez znalosti počátku série. A myslím, že to byla trochu chyba. I když jsem se snažil přečíst vše co ve hře je, pozorně vyslechnout všechny rozhovory a dokonce si přehrát i filmeček s tím co se událo dříve, pořád to na mě působí zmateně. Ale zase si říkám, je to jen první část a tak nějak očekávám, že dál se to s pochopením všech okolností o dost zlepší.

Kladná stránka hry je atmosféra působící na hráče a moje zvědavost poznat co se to kolem vlastně děje, to na mě funguje, spolu s možností voleb a různých rozhodnutí to na mě dělá dobrý dojem, jen se bojím trochu těch voleb ala Telltale, kde vše stejně vede jednou cestou jen s delší či kratší odbočkou. A je pravda, že dvě volby jsem asi mojí blbostí tak úplně nepochopil a vlastně mi bylo jedno jak se rozhodnu i když mi to samozřejmě psalo, že moje rozhodnutí zásadně ovlivnilo další průbeh hry, tak uvidíme :)

Ještě bych ocenil i dialogy postav, kde se to konečně dá vydržet, má to občas hlavu i patu a po několika hrách kde jsem chtěl od rozhovorů utéct, tak tady je to v pohodě. Paradoxně, žádnou z ostatních postav jsem si ani trochu neoblíbil. Nevim jestli je to záměr, ale když i k osobě co mi je nejblíž se snažim chovat co nejhůř to jde, jenom abych už s ní mluvit nemusel, tak je asi něco špatně, nebo je to opravdu jen záměr vývojářů o čemž ale dost pochybuju. I ostatní postavy jsou na pěst v čele s jedním rádoby srandovním robotem a jeho bezva majitelkou...

Grafika není dobrá, raději bych kreslenou, nějak stylizovanou nebo klidně 2D, pokud na vývoj nemají lidi ani rozpočet. Pouštět se touhle cestou je špatně už kvůli tomu, že optimalizace je pak příšerná, loading po každém vstupu do lokace, bugy a různé záseky, nechtěně hru i rozbiju když neudělám hned zrovna to co hra očekává a i mnohem hezčí a rozlehlejší hry mi běží lépe než Dreamfall. Tady mi ty fps kolísají i když zase chápu, že akční hra to vůbec není, takže hrát se to pořád dá.

A hratelnost, zase takový kočkopes mezi adventurou a "novými trendy" příběhovek s rozhodováním. Když už hodně sází na ten příběh a volby, klidně bych se zaměřil na dobré filmečky, dialogy a sem tam nějaké to hraní a byl bych mnohem spokojenější. Taky je sice malé, ale neskutečně ohavné a nepřehledné město, kde pobíháte sem tam a zase zpátky, máte u sebe jeden či dva předměty a ty musíte použít z inventáře v situaci kdy s tímto prvkem už ani nepočítáte, ale naprosto zbytečně, jen aby to vypadalo, že opravdu hrajete. Nebo klidně klasickou adventuru bez možností rozhodování a dobře provedenou danou cestou, ale tady to není ani jedno.

I přes kritiku mě stále zajímá, kam se celý příběh posune a těším se na důsledky mých rozhodnutí, ale vůbec se netěším na tu hratelnost, tak snad to s dalším dílem bude aspoň o trochu lepší...

Hra na mobilní platformy portovaná na pc, říkal jsem si proč bych to chtěl vůbec hrát? Vděčím za to dobrým lidem tady na DH, když se ukázalo, že hra je Steamu zdarma, což mě sice varovalo před kvalitou a prodejností dané hry, ale řikal jsem si, že na to kouknu.

Na první pohled očekávaná grafika, nic co by zaujalo, ale ve víc jsem ani nedoufal. Co mě upoutalo byl fakt, že je to tahovka, navíc zjednodušená o správu měst a ostatních věcí z klasických tahových strategií. Po seznámení s klasickým a ne moc zajímavým příběhem jsem se pustil do bitev a musím říct, že mě to celkem bavilo. Postupně získáváte nové jednotky i vlastní zbroj či vylepšení a první lokaci projede jako nůž máslem. Ale bohužel kromě nových jednotek, které jsem za celou hru použil jen jednou (rytíři), je zde i pár nových nepřátel, ale nic zajímavého co by vás donutilo se na hru víc těšit.

Získáváním zkušeností můžete naverbovat víc jednotek a tím se pustit i do vedlejších a trochu náročnějších soubojů, které vám hra symbolizuje lebkou nad nepřátelskou bandou. Hru doprovází příjemná hudba, jen se samozřejmě neustále opakuje, což někomu může vadit, ale mě až dokonce přišla pohodová. Asi i proto, že hra trvá 4 až 5 hodin a není tu moc věcí kde se můžete zaseknout, kromě špatně vybraného souboje.

Určitě bych Braveland doporučil spíš pro mobilní hraní, kde vám může zpříjemnit čekání či cestování, jenže na pc to moc záživné není. Ale pro případné zájemce mají vývojáři další dvě pokračování ve stejném stylu jen v prostředí pirátském nebo kouzelnickém, takže pro upoutání pozornosti dobrá akce, ale sám už se do dalších částí nepustím...

Na druhý díl restartované série Tomb Raider jsem se hodně těšil hlavně díky "prvnímu dílu", který mě mile překvapil. A tak jsem očekával něco v podobném duchu a vlastně jsem se toho dočkal i když ne vše se posunulo k lepšímu..

Ale od začátku, grafika je opravdu skvělá, možnost různého nastavení i na mém starém pc mi prostě učarovala i když chápu, že dnes už jsou hry zase dál, tak tohle mi přišlo jako dobře odvedená práce. Dokonce i vlasy Lary už vám nezvednou nároky o mnoho a tak bych rozhodně doporučoval nastavit si aspoň druhou ze tří možností, protože ten rozdíl je opravdu velkej. Lara vypadá výborně narozdíl od ostatních postav, ale i okolní svět vypadá velmi dobře, různé prostředí, sníh, voda, písek, vše je pěkné a rozmanité a jeho procházení jsem si hodně užíval.

Co se hratelnosti týká, tak hledání různých artefaktů, lovení zvěře nebo průzkum hrobek je něco co mě opravdu bavilo, nestustále jsem se snažil prošmejdit každej kout dané lokace a poměrně často jsem se zadrhával nebo i vracel do starších lokací. Různé akrobatické kousky co Lara předvádí k Tomb Raiderovi prostě patří a funguje to i když na mě to někdy vypadá až moc přehnaně, ale s tím jsem tak nějak počítal. U ačkních pasáží se mi líbí ta střelba, ať z pistole nebo z luku je cítit ta váha a dopad střely když už něco nebo někoho zasáhnete. A to i přes moje rozhodnutí hrát celou hru s gamepadem narozdíl od prvního dílu. Míření mi sice trvá opravdu dlouho, ale naštěstí na běžnou obtížnost vám hra trochu počká a nepřátelé se až tolik neskrývají.

Tak vlastně proč jen 85%, pominul bych menší glitche, které mě sem tam pobavily, nic zásádního co by mi znesnadnilo postup dál. Jasným mínusem je příběh, který mě ani trochu netálnul dál a vlastně mě ani moc nezajímalo jak to celé dopadne. Společně s rozhovory postav, které jsou prostě herní a dost nepřirozené taky moc ke vtáhnutí do příběhu nepomáhají, i když hlas Lary i ostaních postav je povedený.

Přestřelky jsou fajn, ale rozhodně bych se obešel bez neustálého "bombardování granátů", které po vás protivníci házejí jak na běžícím pásu a taky bezmyšlenkovité nabíhání přímo k vám mi nepřijde moc šťastné. Stealth je pěkný nápad a rozhodně jsem ho dost využíval, jen někdy ne zcela funguje, ale nic co by nešlo později vyřešit hrubou silou :) Celé to negativní završuje závěrečný souboj s vrtulníkem a sestřelování hořící koule z katapultu nad ním mi přijde mírně řečeno hloupý, ale nejhorší je poslední pokus o boj s hlavním záporákem, který vám sice vezme v animaci jen luk, ale ve hře "pochopitelně" nemáte ani zbraň, takže když po vás střílí jako blázen, musíte ho odlákat hozenou plechovkou a sundat zezadu. Opravdu moc blbějších soubojů jsem neviděl, ale možná je to lepší než kdyby tam byl nějaký závěrečný Transformer :)

Rise of the Tomb Raider bych rozhodně doporučil, hraní jsem si užil a určitě ještě zkusím najít ostatní hrobky a různé předměty pro doplnění sbírky, plus mě čeká ještě dlc s Babou Yagou...

Binary Domain je prvním zářezem do letošního roku dohraných her a hned mám pocit, že kdybych hodnotil tuhle hru 80 nebo 50 procenty, stejně je na mém hodnocení něco špatně. Jediné co jsem o Binary Domain na začátku věděl, že je to trochu jako Mass effect, ale podle hodnocení jsem tušil, že ne tak kvalitně zpracovaný. A to co jsem dostal je docela průměrná střílečka se vším dobrým i špatným co béčkové hry nebo filmy přinášejí...

První dojem rozhodně nebyl pozitivní, divné menu bez kurzoru, zvláštní hudba, ovládání naprosto konzolové a první parťák hláškující tak, že jsem ho chtěl poslat do... no řekněme do jiné hry... Zakladní lokace hloupá a ve spojení s divným ovládáním jsem se musel trochu donutit abych hru nevypnul a navždy neodložil. Protože pokud vytrváte není to až taková hrůza jak to na první pohled vypadá.

Už když na vás naběhnou první vlny zelených terminátorů je vám vysvětlen nejúčinější způsob likvikace všech nepřátel ve hře (kromě bossů) a tím je ustřel nohy a doraž na zemi. Střílení je v pohodě i ten postupný rozklad protivníků je pěkný, jen je to vlastně jediné co ve hře děláte. Bossů je tu celkem dost, ale většina je zaměřená na znehybnění bosse, které vám usnadní odstřelení určité jeho části. Celkem v pohodě až na jednu "gorilu", kterou kosíte na třikrát a společně s toporným ovládáním postavy je to neblbější souboj ve hře.

Přiběh má sice zajímavý i když klasický námět o robotech v moderní společnosti, ale tak jako celá hra je to naprosto totální béčko, ať už jde o vykreslení postav, zvratů a divných rozhovorů vašich parťáků které si naštěstí můžete do jednotlivých částí volit, takže jsem našel ty dva nejvíce snesitelné a těch jsem se držel. Na ostatních členech mi vůbec nezáleželo nebo jako v případě prvního z nich mi vyloženě lezl na nervy. Takže když v závěru umírá jako hrdina co zachrání jiného člena, já si jen řikal, proč až tak pozdě...

Ale abych jen nenadával tak k fajn střílení se přidává i dobrá grafika, občas snaha o nějaký ten humor nárážka na Jamese Bonda jako nějakého filmu pro pamětníky či prohození zachráněného člena střešním oknem pobaví. Tak nějak jsem si cestu našel i k hratelnosti, dvěma parťákům a s tím ovládáním jsem se ke konci už taky tolik nepral :) Ještě bych zmínil dvě části na dálnici, které jsou nejhorší částí ve hře, kde i to střílení je otravné a vůbec celý koncept téhle Kobra 11 události je hrozný, naštěstí je tam jen dvakrát.

Jako začátek herního roku sice žádná pecka, ale narozdíl od podobně hodnocených her v sobě mám malou touhu si hru projít znovu, nezabere ani 10 hodin, takže se možná k Binary Domain ještě někdy vrátím...

Přiznám se, že nemám rád DLC a taky to, že jsem velkej fanoušek souls her, takže i když se snažím nekupovat samostatné přídavky do her, tady jsem ten season pass posléze koupil, i když ne za plnou cenu.

Zasněžený nový svět ztvárněný pro mě příjemnou grafickou stránkou mi samozřejmě připomíná Malovaný svět z prvního dílu se kterým je vlastně "částečně propojen". Není sice moc rozlehlý, což je určité mínus, ale najdete zde působivé lokace, které mě jak uchvátily, tak samozřejmě pěkně naštvaly, ale to pochopitelně k této sérii patří a na tom se nic nemění.

Co mě zarazilo jsou odměny, tedy duše a nové předměty. Jsou fajn, pokud se dostanete do dlc hned po přichodu do katedrály, zhruba v půlce hry. Jen jsou potom souboje o dost těžší na tu fázi kde se zrovna nacházíte, hlavně pokud na vás hra vyšle víc nepřátel najednou, čemuž se tady skoro nelze vyhnout. Osobně jsem se na tuhle výpravu vydal až když jsem byl téměř na konci základní hry a to už mi přišlo snesitelné, dokonce i prvního "bosse" jsem dal v pohodě, což opravdu přičítám mému levelu, ale rozhodně to není tak, že bych zde neumřel.

Tento přídavek je hodně zaměřen na možnost hrát pvp, najdete zde i předměty k tomu přímo určené, ale tahle část Dark Souls mě moc neláká. Takže mi to nevadí, ale žádné plus ani mínus to pro mě neznamenalo. Co považuju trochu za přemrštěné je obtížnost závěrečného bosse. Chápu, že pro někoho je tahle výzva jen plus, ale u mě to vážně trvalo až moc dlouho a právě zde si nedokážu představit, že bych ho dokázal porazit kdybych byl v půlce hry...

Přes velkou část komentáře zaměřenou kriticky jsem měl z průzkumu světa a soubojů pozitivní dojem, jen samostatně to za cenu asi 15 euro může působit krátce, hlavně pro někoho kdo pvp taky moc nevyhledává...

Nikdy jsem nevlastnil žádné Nintendo zařízení a za celý život jsem hrál asi jen pět her od této firmy, přesto se Super Mario World stal klenotem mé herní historie. I když jde jen o klasickou 2D skákačku je velice kvalitní po všech stránkách.

První moje hraní bylo v 90. letech na půjčeném SNESu a už si nepamatuju jestli se mi hra podařila dohrát až do konce, později jsem jí našel i na nějakém emulátoru a když jsem si měl do Herní výzvy najít nějakou hru mimo pc, pokusil jsem se jí sehrat ještě dnes a povedlo se.

Graficky mě překvapuje, že takhle stará hra (1991) vypadá v pohodě i dnes a vůbec se nemusim přemáhat, narozdíl třeba od druhého dílu Yoshi's Island (1995), kde mi ta grafika vůbec nesedla. Hratelnost je skvělá, rozmanité levely, skryté možnosti jejich dohrání, postupné otevírání nového průchodu některých částí. A klasické položky co Mario používá mi bohatě vystačí a takové pírko je skvělej nápad, kdy Mario sice vzlétne, ale jen na omezený čas, ale šikovným manévrováním lze let dost prodloužit...

Co i dnes dokážu ocenit je skvělá hudba všech levelů, není to žádný monstr orchestr, který vám vyrazí dech, ale ke skákačce dokonale sedne a závěrečné titulky si častokrát pouštim jen pro poslech a oddych. Obtížnost je pohodová, až na nějaké "domy duchů" kde není vždy ta cesta tak přímá, ale není to rozhodně žádné Dark Souls mezi Mario hrama :)

Na závěr bych všem co mají rádi 2D skákačky, nebo vlastní MiniSnes, tuhle retro hru opravdu doporučil, protože tímto komentářem mám znovu chuť se do téhle srdcovky zase pustit od začátku... :)

Pokračování Metra se mi hodnotí těžce, protože první díl mě bavil, dohrál jsem ho dvakrát a chytla mě ta atmosféra i když technicky to nebylo ono. Last Light je graficky lepší, svět je větší a o něco otevřenější, herně i technicky mnohem dál než první díl, ale přes to vše pozitivní mě tolik jako první díl nebavil.

Ale abych nebyl tak negativní, graficky je to pěkné dílko, některé lokace jsou i přes rozpadající se budovy prostě nádherné, hra běží plynule a rozhodně oceňuju vylepšení tichého postupu hrou, oproti jedničce znatelný pokrok. Příběh mě moc nechytil, už mi to přišlo jako "nastavovaná kaše", ale dalo se to přežít a všechny rozhovory jsem si vyslechl, což u některých stříleček nedávám :)

Plus hry je střelba proti lidským protivníkům. U většiny her mi víc vyhovuje stealth postup, i tady jsem tak většinou postupoval, ale v některých částech hra špatně vyhodnocuje zásah do hlavy a vyvolá poplach. Zkoušel jsem některé časti znovu a znovu, ale narozdíl od ostatních her, tady mi Rambo styl přišel snadnější a účinější... Jen jako u prvního dílu, souboje s mutanty jsou chaotické a pokud to šlo, raději jsem se jim vyhnul.

Asi největším problémem jsou pro mě naskriptované části, které mě opravdu nebaví, i proto skoro nehraju moderní střílečky. Probíhání některých části určitým načasovaným způsobem, souboj s "medvědem" nebo hloupá část s Pavlem kdy po vás na schodech pálí a vy ho musíte trefit mezi dávkou, on zase vyběhne víš a znovu to samé mi přijde lehce na hlavu. Chápu, že to střílení chtějí vývojáři nějak změnit, ale tohle není moc dobrý způsob.

I přes můj kritický komentář je Metro Last Light dobrá střílečka, kterou jsem přes všechny výtky dohrál dvakrát a moc rád si zahraju i nový díl, který snad bude zase lepší...

Jelikož jsou moje reflexy postupem času horší a horší, začínám preferovat tahovky a když se naskytla možnost ukořistit Laru Croft GO (díky Strady) byla to pro mě jasná volba :D
Tušil jsem z ukázek, že je to hra dělaná převážně na mobilní zařízení takže grafika je mírně řečeno hranatá, ale to prostředí má rozhodně svůj styl a střídání různých lokací tomu napomáhá.

Rozhodl jsem se do hraní pustit s gamepadem, že si udělám takovou pohodovku na gauči a ze začátku mi to přišlo ok, protože větvených cestiček bylo málo a postavička až na malé vyjímky poslouchala dobře, ale asi v polovině hry jsem musel přejít na myš, kde lze jasně určit směr pohybu, ale jen díky tahu s myší a to mi moc nevyhovuju. Celá hra je totiž dělaná mírně do šikma, něco jako kdysi izometrické rpg a proto určit směr na gamepadu prostě ne vždy vyjde.

Možnost nacházení ukrytých arterfaktů a drahokamů je celkem fajn i když jsem je zdaleka nenašel všechny. Možná tohle bude důvod se ke hře ještě někdy vrátit. Dohrání mi zabralo něco kolem tří hodin což je pro mě určitě pozitivní, protože tak jak jsem čekal, postupem času se pouze rozšiřuje množtví cestiček, nepřátel a různých posuvníků a jelikož jsem tuhle hru zahrnul do Herní výzvy "Hru nezastavíš!" byl jsem rád že autoři nepřidávají další levely jen aby hra byla delší.

Řešení hádanek je velkou část hry celkem pohodové až na poslední část hry, kde sice vidíte přímou cestu, ale samozřejmě to musíte brát oklikou, metodou pokus omyl a u závěrečného souboje s bossem jsem musel použít i nápovědu, ale tušim že většina ostatních to zvládne i bez ní :)

Opravdu bych řekl, že tahová Lara je vhodná hlavně na mobil a nemám chuť se pouštět do dalších dílu s Hitmanem nebo Deusem na pc, ale někde na cestách na mobilu by to mohlo stačit...

The Plan je zajímavý pokus o zamyšlení a musim říct, že u mě se to celkem povedlo. Tahle hříčka trvá sice jen pár minut, ale dovedla mě k tomu trochu popřemýšlet o různých věcech, ať už o tom jaký smysl vlastně má naše cesta, nebo jen o tom jak krátký může být život některých jiných druhů. Zkrátka, lze si tady najít několik důvodů, proč si tuhle "hru" zapamatovat.

Co se povedlo je hudební podkres, grafika je taky v pohodě, najdou se tady i malé překážky ať už vítr, listy nebo pavučina naštěstí bez pana domácího :) Jen ta cesta by možná mohla být trochu delší s více momenty, ale vlastně i ta krátkost má svůj smysl.

Je tady i možnost si hru zahrát znovu v trochu pozměněné podobě, ale v podstatě se jedná o stále stejnou cestu. Ještě bych zmínil, že při opětovném pokusu o hraní mi hra dvakrát spadla.... možná mi už chtěla dát najevo, že je to jen taková jednohubka :)

Herní výzva 2018: "Tehdy to začalo"

Moje zkušenosti se sérií Resident Evil nejsou moc velké, dvojku jsem si užil a rád na ní vzpomínám, jedničku jsem nedohrál a ostatní díly jsem bohužel nikdy nezkusil. Od pětky jsem čekal už trochu jinou hru, přeci jen už je to nějaká doba od vydání jedničky a z ukázek vše naznačovalo, že tohle bude hlavně o střílení než o řešení ruzných hádanek.

Na první pohled hra vypadá pěkně, po celou dobu mi i na mém stařičkém pc běžela plynule, takže v tomle ohledu jedině plus. Afrika mi sice jako moc vhodné prostředí pro RE nepřipadá, ale pokud se někam posunout, tak proč ne i v prostředí. Bohužel, to kde se hra moc neposouvá je ovládání postavy a hlavně inventář. Věřim tomu, že na gamepadu se to hraje asi trochu lépe, ale když mám střílet, klávesnice a myš je pro mě mnohem lepší volba.

Chápu že je to už s Residentem spjaté, že postava chodí pomalu, střílet šlo jen když postava zastaví, ale ve spojitosti se změnou rychlosti zombíků, kdy už to nejsou pomalé mátohy, tohle ovládání moc nefunguje. Navíc když vlezete do inventáře hra běží stále dál, což mě nejednou pěkně vytočilo. I když vlastně máte k dispozici dva, ta velikost inventáře je zbytečně omezující. A pokud už chcete provést výměnu s parťákem, chce to víc trpěliosti než by člověk čekal, aspoň u mě :)

Střílení je v pohodě, jen kdyby některé potvory nebyly zbytečné houby na náboje a souboje s bossama jsou trochu jako na houpačce, dobrý nápad posléze vystřídá hloupý souboj s QTE, ale jako průměr vcelku ujdou. Parťačka ve hře mě mile překvapila tím, že není až tak otravná jako to bývá jinde, dokonce dokáže i uhnout pokud mi vleze do úhlu střelby, ale samozřejmě jen v rámci možnosti. Okamžiky kdy místo střílení jen kouká nebo naopak bláznivě naběhne do houfu nepřátel tady také jsou, ale nebylo jich tolik abych tuhle část hry nepochválil. Samozřejmě hra je převážně dělaná na hraní s kámošem, takže pokud jste na to dva, vše funguje mnohem lépe...

Docela mě potěšilo vylepšování zbraní, je to motivace sbírat různe cetky, které pak prodáte a získáte peníze na vylepšení nebo zakoupení nových věcí. V menu pak je spousta článků, odkazů a vysvětlení událostí z předchozích dílů, takže pro mě jako nezasvěceného do přechozích dílů to bylo příjemné překvapení. Po dohrání se vám odemkne možnost záhrát si hru znovu za vaší parťačku, případně mít zbraň s neomezenou municí. Je to trochu změna, ale víc jak třetinu jsem napodruhé už nedal :)

Resident Evil 5 je pro mě trochu návrat k něčemu co jsem kdysi hrál a rozhodně si na tuhle sérii ještě někdy čas najdu a pustím se do ostatních dílů. Za mě lehký nadprůměr.. 70%

Herní výzva 2018: "Nerozbalený dárek"

Nejsem nějaký znalec série Assassin's Creed, hrál jsem jen první díl, který se mi celkem líbil i přes stálé opakování misí to bylo něco nového a postupným dávkováním jsem hru za delší dobu dohrál. Ale chuť do dalších dílů, i přes řadu nových možností a vylepšení, jsem vůbec neměl. Navíc Uplay a nutnost stálého připojení u druhého dílu mě tehdy odradilo a Assassin's Creed šel na pár let úplně stranou.

To se změnilo až s možností vyzkoušet Black Flag a Watch Dogs zdarma, takže druhá šance pro Uplay a hurá vyzkoušet kam se vlastně tahle hra posunula. Pozitivní pro mě bylo prostředí, Karibské moře, ostrovy, slunce a pláže :) Graficky to na mě docela zapůsobilo a chtěl jsem oběvovat nové lokace a nové možnosti. Hledání pokladů na mapách podle souřadnic mě rozhodně bavilo i když jsem se občas zasekl a poklad ne a ne najít.

Možnost mít svojí vlastní loď a posádku, paráda. Námořní bitvy jsou celkem slušně odvedené s různou obtížností, dobývání ostrovních pevností a postupné vylepšování lodě i hlavního hrdiny mě hnalo do drancování a oběvování nových lokací. Jediné co mě z vedlejších aktivit těžce nebavilo bylo potápění k vrakům lodí. Na papíře to zní zajímavě, ale v kombinaci se špatným ovládáním, houfem žraloků a hloupě vymyšleným systémem sudů se vzduchem, jsem potápění po třech pokusech vzdal.

Pokud by byl Assassin's Creed Black Flag jen sandbox s velkou mapou, vaším úkolem by bylo přivlastnit si celé Karibské moře a najít všechno ukryté zlato pirátů, docela bych se vyřádil a vše by bylo v rámci možností v pořádku, ale zde tomu tak bohužel není. U většiny her se těším na příběh, postavy a především hlavní mise hry. To jsou ty části hry které mě nutí se ke hře vracet a jít stále dál. Část vedlejších aktivit sice zkusím, ale později je už tolik nevyhledávám a pokračuju dál hlavním dějem.

A v tom je to negativní co sráží mé hodnocení u Assassin's Creed IV: Black Flag. Hlavní mise jsou to nejhorší co hra nabízí, stále se opakující princip, sleduj, nenech se odhalit, dostaň se na místo a zlikviduj cíl. Otravná omáčka okolo, která nedává moc smysl. Retardované rozhovory hlavních hrdinů, stupidní rozhodování všech aktérů téhle frašky mě nepřestávalo udivovat a stále jsem se ptal jestli to tvůrci myslí vážně, nebo z toho má být jen nějaká parodie na piráty. Vždy po dohrání hlavní mise jsem si říkal, že už tu hru nechci hrát. Dokonce i plavba lodí a různé bitvy které jsou jinak zábavné, tak v příběhu jsou úplně mimo a dostávají vás do předem určených situací bez možnosti hrát misi podle sebe.

A snaha o zajímavé zvraty či emotivní momenty? Zvraty jsou jen tehdy, kdy vás po páté zase někdo zradí a vy už po páté jste ten nejhorší a nejblbější pirát v tomhle příběhu.
K parťákům jsem si ani nestačil vytvořit žádný vztah, protože se to kolem mě střídalo jak na běžícím pásu. A proto když držíte v náručí umírající pirátku, vůbec to nemá ten efekt, ani trochu to na mě tady prostě nefunguje

Těžko se mi Assassin hodnotí, změna prostředí a možnost plavit se na moři je fajn, ale to hlavní kvůli čemu chci tyhle hry hrát je pro mě naprostá nuda a dokonale mě odrazuje od koupě nějakého dalšího dílu...

Herní výzva 2018: "Nervy z oceli"

Dohrát hru na nejtěžší možnou obtížnost, pro mě kategorie do které jsem vůbec netušil co vlastně zařadit, protože obvykle hry na těžkou úroveň ani nezkoušim. Vyjímkou byl pouze Wolfenstein, jehož dva díly jsem dotáhl na druhý průchod, ale dál už se mi nic nevybavuje. Tharsis je pro mě oddychovka, kterou si občas zapínám na odreagování, většinou na easy, ale řekl jsem si proč to nezkusit.

Problém byl hlavně v tom, že tahle kostková tahovka je hodně o náhodě, prostě když vám to nepadne, tak půlku posádky vyslanou na Mars ztratíte už v první třetině cesty a víte, že dál je to jen čekání na nevyhnutelné. Vesmírná loď má totiž po cestě víc problémů než slavné Apollo 13 a čtyřčlenná posádka je neustále v jednom kole.

Zásadním prvkem jsou jednotlivé moduly vašeho vesmírného vraku, které vám poskytují bonusy ke zdraví, štítům, tahům posádky atd. I když je to zde znovu o tom jaké kostky vám padnou, tak velice důležitá je i strategie toho co je nutné okamžitě opravit a co ještě vaše loď, popřípadě posádka ještě vydrží. Důležité je i jídlo pro počet tahů posádky, ale pokud vám nějaký člen týmu zemře, je tady jistá možnost naložit s jeho tělem "efektivně", ale samozřejmě to není úplně bez následků.

Musím se přiznat, že hned při druhém pokusu dostat se na rudou planetu mi chyběl pouze jeden tah a výzva by byla splněna, leč nestalo se a úspěch se dostavil s odřenýma ušima přibližně při patnáctém průletu hrou. Tharsis není nějak přelomová hra ani graficky, ani hratelností, ale i tak se k ní stále vracím a snažím se posádku dostat k vytouženému Marsu, jen už se na cestu určitě nevydám na hard obtížnost, "jednou" stačilo :)

Dlouho jsem se rozmýšlel jestli se do Salt and Sanctuary pustit, hra je všude přirovnávaná k Dark Souls ve 2D, takže z obtížnosti jsem měl respekt, ale i tak mě to neskutečně lákalo. Vytvoření postavy je velice podobné souls hrám, trochu jsem zvažoval zvolit si kuchaře, ale zbabělost zvítězila a pustil jsem se na cestu za klasického rytíře spoléhajícího na sílu.
I když tak klasický zase úplně nebyl, díky zvolené rodné oblasti jsem vypadal jako temný upír s rudýma očima, takže žádný princ na bílém koni, ale tak jako vždy helma na hlavě vše jistí :)

Zajímavé grafické zpracování mi do temného světa dokonale zapadá, hra je většinou hodně tmavá a v některých částech se neobejdete bez louče popřípadě světelného kouzla, jinak se ze tmy vynoří jistá smrt. Ta je samozřejmou součástí nejen u bossů, ale i pastí, různých pádů do propastí, nebo zabití obyčejným kostlivcem. Po smrti se vždy objevíte u poslední svatyně a přijdete o všechny duš.. teda o všechnu sůl, která lze získat zpět pokud si dojdete na místo vašeho posledního odpočinku.

Souboje ve 2D sice nedávají tolik možností manévrovat, ale klasické kotouly a štít dávají šanci se nepřátelům vcelku slušně bránit, až na dementní teleportující se kostlivce :) Jen musím přiznat, že narozdíl od souls her jsem štíty úplně zavrhnul. Obouruční meč a jeho hrubá síla mi dokonale postačila a bohužel ani ke kouzlení jsem se při prvním průchodu nedostal. Brnění a různého oblečení je tady docela dost a není problém sestavit si celé sety, jen rozmanitost zbraní mi trochu chyběla. O tom svědčí i to, že jsem dohrál se zbraní nalezenou asi po dvou hodinách a nic lepšího už se mi do pracek později nedostalo.

Zajímavě jsou udělány zmíněné svatyně, zde levelujete postavu už zmíněnou solí a za nalezené sošky si sem můžete nalákat postavy které vám umožní vylepšovat zbraně, kouzla atd, popř. rychle cestovat mezi svými svatostánky. Ale není to tak snadné, protože některé svatyně patří jiným bohům než zrovna v danou chvíli uznáváte vy a tím můžete přijít o malé bonusy u vaší postavy.

Docela dobře zde funguje systém postupného otevírání zkratek, ale malý problém bych viděl v (ne)rozmanitosti prostředí. Samozřejmě zde není mapa, to mi vůbec nevadí, ale ani po 20 hodinách jsem občas netušil kde to vlastně jsem. Je zde hodně podzemních lokací, které vypadají stejně a někdy jsem už nevěděl kam bych se měl vlastně vydat dál. Ale s tím trochu pomáhá získávání nových schopností postavy, které jsem zde vůbec nečekal. Možnost třeba obrátit na určitých místech gravitaci trochu poodhalí kam se vydat dál :)

Už podle hodnocení lze poznat, že Salt and Sanctuary pro mě znamenal výborný začátek herního roku a věřim, že tohle nebude jediný průchod hrou. Za nějaký čas se do solného světa znovu vrátím s jinou postavou a jiným stylem průchodu...

Herní výzva 2018: "V zemi nikoho"

Herní výzva 2018: "Krize identity"

Uff, dohráno přibližně po 12 hodinách, ale těžko se mi Dex hodnotí. Sympatická hlavní hrdinka, cyberpunkové prostředí, za mě slušně vykreslené na možnosti vývojářů. Mám rád klasické plošinovky, takže 2D pohled ze strany mi u her vyhovuje většinou více než někdy nepřehledný 3D svět. Takže předpoklady byly slušné, ale samotná hratelnost už u mě tolik nadšení nevyvolala.

Musím se přiznat, že příběh jsem tak polovinu hry sledoval a snažil se číst všechny informace v denících, projít si u postav všechny dialogové možnosti, ale nic extra zajímavého mi to nepřinášelo, takže postupem času jsem prokecal NPC a v deníku si raději přečetl shrnutí daného úkolu. Je mi jasné, že to není ideální, ale snaha byla :)

Vývoj postavy je celkem jednoduchý, za zkušenosti jsem si vylepšoval hlavně boj z blízka, protože ho ze začátku používáte prakticky v každém úkolu a v každé oblasti. Pro mě jako letitého kleptomana byla jasná volba i otevírání zámků a později také vylepšování hackovéní, což je hlavně v pokročilejší části skoro nutnost. Střelné zbraně jsem jen vyzkoušel a po zbytek hry už vůbec nepoužíval.

Souboje z blízka jsou i po vylepšení postavy prostě divné, je to jen o načasování útoků, přiblížit se, počkat a vykrýt úder protivníka a posléze útok. Tohle stále dokola u všech druhů nepřátel. Nic moc nového nepřineslo ani naučení všech úderů kromě toho, že už souboje nejsou tak zdlouhavé. Lepší cesta je likvidace za zadu jedním chvatem, ale to nelze použít vždy. To hackování mi přišlo jako docela dobrý nápad i když za začátku jsem s ním hodně bojoval, ale celkově vlastně proč ne. Na Dex také máte možnost "namontovat" nějaké to vylepšení a tím je hlavně automatické léčení, které vše úplně změní a ze vzácných lékárniček je jen harampádí na prodej. Nutno dodat, že to nelze hned za začátku hry.

Kdysi jsem četl, že hra nešla dohrát, je plná bugů atd. Musím říct, že sice technickou stránkou nadšený taky nejsem, nesmyslné propady fps po přechodu z jedné oblasti do druhé, různé bugy a "naštěstí" nemožnost splnění jen některých vedlejších úkolů, sem tam divné reakce v rozhovorech, ale nic co by mi zabránilo hru dohrát.

Co dodat závěrem, Dex jsem si rád prošel, ale nevěřím že bych se do města Harbor Prime chtěl ještě někdy vrátit. Ale na možné pokračování bych zvědavý určitě byl.

Herní výzva 2018: "Válka periferií"

Občas mám chuť si zahrát hru typu "hidden object", je to pro mě taková oddechovka a Dracula´s Legacy je klasickým produktem takových her, nic nového mi sice nepřinesla, ale žádný průšvih to taky nebyl. Dohrání mi zabralo něco kolem tří hodin, ale do kategorie dohrát hru v jednom zátahu jsem jí nedal, protože většinou tak po půl hodině hraní už se mi nechce hledat a potřebuju přestávku :)

Grafika je poměrně pěkná, sice hodně barevně přepálená, ale co mě potěšilo byl pokus o nějaké ty animace. Občas se to povedlo více, někdy hlavně při běhu postav to vypadá zase spíš komicky, ale jako pokus, dobrý... Možnost nápovědy a přeskočení puzzlů je dobrá věc ač jsem jí skoro nepoužíval, protože u většiny předmětů není problém je najít.

Kombinace harampádí v inventáři s použitelným prostředím mi v rámci možností dávalo smysl, vyřešení puzzlů mi mozek taky nezavařilo až na jednu vyjímku a to "dračí puzzle" kde jsem sice jasně viděl, že se mají dané tabulky seřadit podle pořadí na roztrhaném papíru, ale doteď jsem (ne)smysl jakým způsobem je poskládat nepochopil... Jen náhodným přehozením, kdy jsem to prostě nějak zkusil, se dílo podařilo. Ale možnost přeskočit nějaký ten puzzle, tenhle malý problém řeší.

Takže za mě slušně odvedená hra, ale nic k čemu bych se chtěl někdy vracet, ani kvůli splnění dvou chybějících achievementů :)

Jsem fanda rally a dost mi chybělo pořádné závodění na úzkých tratích s licencí jezdců i závodních vozů. Proto jsem byl rád, že se tohoto žánru někdo ujal i s oficiální "podporou" FIA a doufal jsem, že to snad dopadne dobře. Předchozí díly jsem nehrál, nevalné recenze a komentáře mi rally na nějakou dobu uzavřely s očekáváním lepších pokračování, což se mi začalo postupně plnit a já se konečně odhodlal koupit si WRC 4.

Na první spuštění radost, vytvoření jezce, spolujezdce, začít jako junior a dostat první příležitost se slabším vozem, vše začalo tak jak má. Po pár zkouškách jsem si zvykl na ovládání i když je dost arkádové, ale není to úplně nejhorší, rozhodně pro mě ideálnější než u DIRTů. Komunikace s týmem, jejich požadavky na mé umístění, začátek slibný. Bohužel, to je vše co kariéra nabízí. Postup ve 4 kategoriích WRC je fajn, každá má jiný počet závodů max. 13 v nejvyšší kategorii. Atmosféra a prostředí nejen v zázemí ale i na trati je jako by to nebyla ta oficiální událost na kterou chodí deseti tisíce diváku.

A tady pro mě nastává asi největší problém hry a to jsou tratě. V každé rally je 6 RZ. Zkoušky jsou nudné, nezáživné, nezapamatovatelné i přesto, že jedete vlastně jen jednu trať pořád dokola, pořád stejné úseky, nebo jen obrácené a zkrácené. Počasí se nemění, je pro každou trať už předem určeno, v noci není ani jediná! a vliv na trať po předchozích jezdcích, který je v rally docela podstatný hlavně na šotolině, tady neexistuje. Grafika slušná a zvuky mi taky připadají v pořádku, s tím nemám žádný problém, je to OK.

Poškození vozů tady také je, ač k němu mám malou výtku a to že pokud narazíte ve velké rychlosti rovně třeba do stromu, skoro nic se nestane, plechy a plasty se poškodí, jinak v pohodě, ale dostal jsem se mezi dvě křoví ze kterého jsem se musel dostávat rychlostí asi 3km/h neustálým vpřed a vzad.... a co se stalo, skoro vše v červeném a auto na šrot :) Dokonce jsem si zahrál i MP, nic zvlášního v něm není, jezdíte až se 16ti hráči které vidíte ve formě "duchů" a možností si zkusit 1 RZ, 1 Rally nebo celý šampionát.

I přes můj spíše negativní komentář, pro fandy rally je to slušná hra, když jí dokážete tyhle věci odpustit. Ale pro někoho kdo si chce zajet pořádné závody, WRC 4 rozhodně nebude moc zábavné ježdění. Snad přijdou někdy i lepší zítřky kde WRC bude velkou značkou i ve světě závodních her, zatím tomu tak bohužel není...

Tahle hra měla určitě potenciál, jen škoda, že to tvůrci nedotáhli. Od poloviny je to fakt trochu nuda, ale dohrát jsem to stejně musel... Fakt velká škoda.....(Je pravda, že jsem Lionheart začal hrát po BG II,což je trochu jiná káva, takže jsem byl dost namlsanej)

Výborná hra na tu dobu, všechny licence na tratě i závodníky. Na těžší obtížnost zajímavé závody, což v TV neni moc pravidlem. Jen ten rok už je hodně vzdálenej, tak snad se dočkáme nové licencované F1 na Pc další rok.... Bylo by na čase!!!

Jedna z nejlepších adventur co jsem kdy hrál, výborně vykreslený příběh, který vás vtáhne do děje. Krásná grafika, zvlášť na nádraží u university, je radost se na tu hru už jen koukat :) a to nejen na krátké filmečky, což je další plus. Taky jedna z mála her co jsem dokázal dohrát dvakrát. A ta melancholická hudba to celé završuje, pro mě je to krásných 100%.