Série RE je pro mě evergreen hororových sérií, ale i her jako takových. Když si vezmu, kolik dílů vůbec existuje, jak jsou odlišné a kolik let nás vývojáři zásobují novými, je až k nevíře, že žádný z dílů nedopadl vyloženě špatně. Tento poslední, devátý, je toho skvělým příkladem. Ba co víc, jedná se o jeden z nejlepších dílu celé série.
Hra nás posílá do kůže dvou protagonistů. Jeden je víc než známý všem fanouškům série, zatímco druhý / druhá je novinkou v této herní sérii. Jedná se o Grace Ashcroft, která je coby FBI vyšetřovatelka poslána do hotelu, aby našla další stopy týkající se série brutálních vražd. Do hotelu, kde před několika lety utrpěla trauma v podobě smrti své matky. Tady příběh začíná. Ten nás postupně posílá do několika lokací, včetně jedné ikonické. Příběh se mi líbil. Zajímalo mě, jak se vše vyvrbí, co nás čeká při dalším objevování nebo, co mají záporné postavy za lubem. Jako další pozitivum musím určitě vyzdvihnout grafický kabát. Ten je zejména v obličejích jeden z nejhezčích v dnešním herním průmyslu. Zdatně mu ale sekunduje i nadstandardně zpracované okolí. Zkrátka radost pohledět. Grafiku si pak člověk užije taky v cutscénách, které jsou v drtivé většině excelentní, napínavé, zajímavé a vše ostatní, co by člověk mohl říct v pozitivním slova smyslu.
Herní mechaniky jsou taky opět perfektní. Za Leona, jakožto ostříleného veterána, je hra akčnější a velmi podobná akcí nabitém čtvrtém dílu. Zatímco hra za Grace je čistokrevný horor, kdy je Grace permanentně vystrašená a v mnoha případech je lepší před nepřáteli spíš utéct. Vyvážení obou herních světů se mi líbilo. Dost času bylo za oba a obě postavy jsem si opravdu užil.
Má tedy Requiem nějaká negativa? Já fakt nevím. V mých očích přemýšlím marně. Autoři se prostě trefili do mého vkusu vlastně téměř dokonale a od absolutního hodnocení mě dělí možná jen trochu delší herní doba a krapet emotivnější příběh. Tady se ale opravdu dostávám do detailů, které v podstatě nestojí za řeč. Ona totiž i herní doba, čítající cca 17 hodin, není úplně špatná. Spíš jsem asi nechtěl, ať hra skončí. Jednoznačně se ale poslední RE směle usazuje v mé síni slávy po boku The Last of Us a já se nesmírně těším na chystané DLC.
Hra nás posílá do kůže dvou protagonistů. Jeden je víc než známý všem fanouškům série, zatímco druhý / druhá je novinkou v této herní sérii. Jedná se o Grace Ashcroft, která je coby FBI vyšetřovatelka poslána do hotelu, aby našla další stopy týkající se série brutálních vražd. Do hotelu, kde před několika lety utrpěla trauma v podobě smrti své matky. Tady příběh začíná. Ten nás postupně posílá do několika lokací, včetně jedné ikonické. Příběh se mi líbil. Zajímalo mě, jak se vše vyvrbí, co nás čeká při dalším objevování nebo, co mají záporné postavy za lubem. Jako další pozitivum musím určitě vyzdvihnout grafický kabát. Ten je zejména v obličejích jeden z nejhezčích v dnešním herním průmyslu. Zdatně mu ale sekunduje i nadstandardně zpracované okolí. Zkrátka radost pohledět. Grafiku si pak člověk užije taky v cutscénách, které jsou v drtivé většině excelentní, napínavé, zajímavé a vše ostatní, co by člověk mohl říct v pozitivním slova smyslu.
Herní mechaniky jsou taky opět perfektní. Za Leona, jakožto ostříleného veterána, je hra akčnější a velmi podobná akcí nabitém čtvrtém dílu. Zatímco hra za Grace je čistokrevný horor, kdy je Grace permanentně vystrašená a v mnoha případech je lepší před nepřáteli spíš utéct. Vyvážení obou herních světů se mi líbilo. Dost času bylo za oba a obě postavy jsem si opravdu užil.
Má tedy Requiem nějaká negativa? Já fakt nevím. V mých očích přemýšlím marně. Autoři se prostě trefili do mého vkusu vlastně téměř dokonale a od absolutního hodnocení mě dělí možná jen trochu delší herní doba a krapet emotivnější příběh. Tady se ale opravdu dostávám do detailů, které v podstatě nestojí za řeč. Ona totiž i herní doba, čítající cca 17 hodin, není úplně špatná. Spíš jsem asi nechtěl, ať hra skončí. Jednoznačně se ale poslední RE směle usazuje v mé síni slávy po boku The Last of Us a já se nesmírně těším na chystané DLC.
Final Fight