Poslední komentáře

Journey společně s Dear Esther patří k nejvýznamnějším hrám tohoto desetiletí. Umělecká vize této dvojice rozpoutala diskuzi (avšak ne první ani poslední), do jaké míry lze chápat videohry jako umění. A právě Journey (konzole) s Dear Esther (PC) dokázali zprostředkovat v obecném kurzu příslib toho, že to možné určitě je.

Potlačení herních mechanismů a jejich nahrazení atmosférou a plynulou hratelností je dnes legitimní cestou, jak vytvořit úspěšnou videohru, pokud je cílem tvůrců předat hráči myšlenku, příběh nebo jen průzkum vizuálně zajímavého prostředí. Je zajímavé, že ve stejném roce vydané hry mají námět osobní cesty do určitého, symbolicky vyvýšeného, bodu, který je vidět již v první chvíli putování. Tvůrci ze Santa Monicy k tomu došli skrze předchozí Flower, které má podobný motiv, a The Chinese Room od stejnojmenné modifikace. Tento jednoduchý koncept je doplněn v případě Journey vizualizací děje, který se po celý čas obejde beze slov. Proměna scenérie od klidného počátku na rozlehlé poušti až po grandiózní finále na vrcholku hory na sebe dokonale navazuje. To vše by ovšem nemohlo fungovat bez skvělého ozvučení. Austin Wintory ovšem vytvořil v rámci média vysoce oceňovaný podkres, který doplňuje dění na obrazovce, jak to nejlépe jde.

V písečných dunách ztracená civilizace a její vertikální objevování patří k tomu nejlepšímu, nicméně jde o dotažení fungujícího konceptu (například podobný game design obsahoval i Jurassic Park: Trespasser) s celosvětově univerzálním chápáním (absence textu jako v LIMBO či Machinarium). Krátká hrací doba, kooperace a malé ale výrazné detaily zajišťují také znovuhratelnost.

Shenmue patří k nejvýznamnějším titulům začátku milénia, ovšem jeho potenciál byl naplněn jen z malé části. I to málo ovšem řadě fanoušků stačilo k tomu, aby bylo vysněné dílo Yu Suzukiho bráno po právu jako kultovní počin (Real Life Location). Shenmue přineslo řadu inovací a nových postupů, které můžeme později vidět u her jako je L.A. Noire, Sleeping Dogs nebo především u přímého nástupce, série Yakuza. Tam kde Metal Gear Solid uchvátil svět filmovým pojetím a do absurdity dotaženým scénářem, tam Shenmue nabídlo detailní otevřený svět a poměrně komorní příběh, který se měl na poli mnoha dílů rozvést a uchvátit publikum. Bohužel, čas hrál proti tvůrcům ze SEGY a PlayStation vyhrál válku konzolí, a tak nákladný vývoj nemohl po druhém dílu pokračovat.

Kdysi nejdražší hra na vývoj se ovšem v posledních letech dostala znovu na výsluní. Kickstarter přitáhl pozornost, první dva díly se objevily na Steamu a konzolích, a třetí díl je konečně po osmnácti letech (!) před vydáním. Má ale smysl se dnes zabývat sérií, nebo půjde jen o zavděčení se početnému publiku dřívějších fanoušků?

Hlavní předností i dnes je celková propracovanost, prakticky průkopnická vize na poli videoher a také důvod, proč to vše stálo více jak 40 milionů dolarů. Míra detailů je v Shenmue ohromující. Ačkoliv jsou lokace (a je jich jen pár) malé, a to především kvůli technickým možnostem DreamCastu, působí na konci roku 1999 až překvapivě živě. Postavy korzují po ulici, plně nadabované rozhovory se mění a reagují na vaše momentální záměry. Večer po ulicích chodí opilí občané, sem tam se objeví kočka nebo pes, když se přibližuje datum 24. 12. začíná stále více sněžit a na ulicích se začne dělat náledí a sněhové valy, v obchodě si můžete prohlédnout každý předmět… míra interakce je i dnes na jedničku. Nechybí ani jízda v „ještěrce“ a na motorce. Ve své době se také mohlo Shnemue pochlubit skvělou mimikou a modely postav.

A jak se hraje Shenmue dnes? Těm, co hru rozehrají bez předchozí zkušenosti pravděpodobně špatně. Osobně jsem hrál Shenmue před lety v emulátoru DC, kdy šlo stále o revoluční pojetí, ale jisté designové rozhodnutí nezestárla nejlépe. Shenmue vyžaduje trpělivost, nicméně právě pomalé tempo je největší síla titulu. Tam, kde v Grand Theft Auto V splníte za 16 hodin desítky misí, projedete se v řadě vozidel a ukrojíte pořádnou porci z příběhu, tam u vlajkové lodi SEGY zažijete spíše větší prolog (nicméně to je logické vzhledem k plánům studia). Ryo Hazuki je konfrontován se smrtí svého otce a vydává se zjistit více, jelikož v něm pne hněv a touha po pomstě. Píše se rok 1986 a panuje vánoční atmosféra, která sílí i v odlehlé čtvrti Yokosuka, a Ryo začne rozplétat nitky, které vedou až do Hong Kongu (Shenmue II). Náplní po většinu času bude zjišťování informací od obyvatel, čekání na stanovený čas a občasné (a zábavné) QTE pasáže a boje po vzoru Virtua Figter (také povedené). Adventurní část se ovšem podařila, a hráč má opravdu pocit, že přichází po zcela logickém postupu na stopu vrahovi vašeho otce. Relativně otevřený svět, který byl ve své době k vidění například v Omikronu a Outcasu, ovšem nenabízí mnoho zábavy. Jsou zde šipky a nějaké starší hry z portfolia tvůrce (Out Run), ale je to velmi málo.

I přes malé ale výrazné negativní stránky hry (stačí se kouknout na nějaké videorecenze z posledních let) jde stále o výborný titul. Kdo má rád japonské filmy (martial, yakuza), ten si v Shenmue najde to pravé. Pomalé tempo ale může odradit nejednoho hráče. Pochválit musím ovšem verzi na PC, která je po prvotních problémech dnes skvělou volbou. Ve zkratce legenda, která by neměla minout žádného (opravdového) fanouška videoher. Zde se tvořila budoucnost média.