Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Persona 2: Innocent Sin

  • PS1 80
Innocent Sin mě zaujala na první pohled tím, že šlo o oficiálně nepřeložený titul a tedy do jisté míry obskurní a na západě neznámé jRPG. Druhá Persona byla také mým prvním setkáním se sérií Shin Megami Tensei a její odnoží Persona (která vzešla ze stále nepřeložené SNESové Shin Megami Tensei If…), a nutno dodat, že jen kladným.

Moderní Japonsko a středoškolské prostředí, pozornost na hlavní postavy a partu kolem Tatsuyiho a překvapivě kontroverzní obsah jsou některé z důvodů, proč Innocent Sin vyzkoušet. Zvláště, když se na střední škole Seven Sisters začínají dít podivné věci, a studenti skrze mobilní telefony vyvolávají Jokera, který jim má splnit veškerá přání. Samozřejmě ne ale zadarmo.

Jak je Persona 4 se všemi „social linky“ a denním režimem pro mě trýznivou zkušeností, tak o to raději mám druhou Personu. Ponurá atmosféra, která svůj specifický nádech těží z nedokonalé estetiky PSX her, tuhá obtížnost a až fyzicky nepříjemný počet náhodných soubojů a také častá dezorientace v labyrintech pod městem a ve škole. To vše ale k sobě zapadá, a opravdu vše působí jako by parta středoškoláků objevila ve svém malém městě nějaké tajemství. A oldschoolová obtížnost a často zastaralé pojetí devadesátkových jRPG tomu jen pomáhá. Není se co divit, že je Persona 2: Innocent Sin daleko méne populární než líbivá čtyřka a pětka. Nicméně ten, kdo přistoupí na pravidla Innocent Sin a od videohry čeká především osobitější přístup, měl by být spokojen.

V kontextu slavné PSX éry jRPG (reprezentované Final Fantasy VII a IX, Chrono Cross, Suikoden II, Vagrant Story nebo Xenogears) jde o velmi nadprůměrný titul stojící za vyzkoušení. Nicméně proti negativům ze strany GameSpotu také nelze nic namítnout:

Extremely frequent random encounters hurt the pacing
Story takes too long to pick up
Bland, outdated visual design
Combat mechanics are dull and repetitive


Ale já jen radím, překonat to snadno jde a právě tyto chyby dělají pro mě z P2 přitažlivější hru, než jsou pozdější Persony.

Pro: atmosféra, estetika, obtížnost, délka, bojový systém, dialogy, příběh, hudba

Proti: obtížnost, repetivnost

+14

Seasons after Fall

  • PC 60
Na hře mě nejvíce zaujalo její grafické zpracování, které je propojeno příjemný hudebním doprovodem.

Ujmul jsem se role lištičky, která postupně objevuje nové lokace, jenž jsou zasazeny do oblasti lesa, louky a skalisek. Postupně jsem se naučil ovládat 4 roční období, které mi sloužili k aktivaci různých mechanismů a já mohl postupovat dále ve hře.

Doufal jsem, že se bude jednat o další super logickou plošinovku, která hráče potěší vizuální, audio a hratelnou stránkou, ale bohužel třetí část vůbec mé očekávání nesplnila. Způsob ovládání objektů byl jednoduchý a po chvilce hraní mě již nic extra nepřekvapilo a skoro nad ničím jsem si delší dobu nelámal hlavu. Jedinou výjimkou byl úkol s ovládáním světlušek a jejich uskupení do různých obrazců, který mi dal celkem zabrat.

Postupem hry se musíte do každé lokace vrátit přibližně dvakrát, abyste splnili zadaný úkol. Zde mi velice chyběla mapa, díky které bych se v členitém prostředí lépe orientoval a nemusel pobíhat sem a tam, jen abych našel tu správnou odbočku, kam jsem potřeboval se dostat.

Ale když vše shrnu, tak hra svým způsobem na mě udělala velký dojem. A také jí mohu doporučit těm, kteří nevědí, jakou hru zahrnout v rámci Herní výzvy 2018 do 3. kategorie „Lidem vstup zakázán“
+23

The Lord of the Rings: War in the North

  • PC 80
Tuto hru ani nevím, jak jsem získal a ani jsem se nedíval o čem má být. Proto jsem se docela bál, že se bude jednat o další kousek, který se snaží pouze přiživit na známém jménu filmu a já se ujmu role některé ze známých postav a budu rubat nepřátele o sto šest. Ale již při výběru postavy jsem byl překvapen, že v nabídce je sice trpaslík, elf a člověk, ale vůbec mi jejich jména nebyla povědomá.

Celý děj je svým způsobem paralelně zasazen do dějové linky filmu Pán prstenů. Během postupu hry jsem občas mohl prohodit řeč s někým ze známých hrdinů, ale to bylo tak vše. Zbytek byl originálním a ničím se neopičícím po slavném filmu, s výjimkou některých nepřátel.

Prostředí hry bylo místy uděláno nádherně a mnohdy mě o to víc mrzelo, že mám vytyčený prostor, kde se mohu pohybovat a není to pojatý formou otevřeného světa, abych se mohl podívat kamkoliv a více prostředí prozkoumat.

Když jsem viděl velikost mapy, doufal jsem, že hra bude na delší dobu, ale před koncem hry jsem měl bohužel takové neblahé tušení, že objevím pouze pár lokací a velikost mapy je pouze zavádějící.

Hra není žádné extra propracované RPG, jedná se spíš o rubačku, u které se člověk může řádně odreagovat a nemusí ani přemýšlet nad složitým ovládáním a spoustou skillů, které by byly třeba používat k zabití nepřátele.

Protože jsem hru hrál na nejtěžší obtížnost, která byla nabídnuta v základním výběru, občas mi zabití nepřátel či bossů dalo hodně zabrat.

Ocenil jsem, že i přesto, že je hra spíše vytvořena pro Multi-player, tak vaši společníci (boti) během soubojů, když jste smrtelně zraněni, Vás můžou uzdravit a pro Vás tak každá smrt neznamená začít od posledního uložení.
+13

Virginia

  • PC 55
Splnené v rámci HC módu hernej výzvy 2018 - 4. "Hru nezastavíš!"

Kto by to povedal, že príde hra, ktorá bude mať ešte menej interaktivity než ostatné "walking simulátory". Osobne som síce očakával, že priveľa hrania a interakcie si v hre neužijem, pretože sľubovala detektívnu zápletku a atmosféru ala Twin Peaks. Je preto škoda, že vo výsledku hrá detektívna zápletka vlastne druhé husle (prim hrá len na začiatku) a atmosféra a štýl Twin Peaks pôsobí neoriginálne a je cítiť len v pár momentoch inak veľmi krátkeho interaktívneho "filmu".

Osobne som mal najväčší problém s tým, že hra nie je nadabovaná a neobsahuje ani dialógové texty, ale všetko je ako keby odgestikulované a riešenie pomocou symboliky. To síce je v mnohých prípadoch pochopiteľné, ale hru a hlavne jej zápletku, ktorá sa snaží byť dramatická, som kvôli tomu nevedel brať vážne a ponoriť sa do nej.

Medzi plusy patrí veľmi dobrý filmový strih scén, ktorý vie občas docieliť dramatickosť, rovnako ako zobrazenie niekoľkých klasických dnes už klišé zo štýlu filmov ako Mlčanie Jahniat (Bez nechutností, skôr len spôsob vyšetrovania a postáv FBI) alebo Twin Peaks. V súvislosti s tým sa hre podarili dve scény - scéna v bare, ktorá i skladbou, ktorú v nej hrá kapela silno odkazuje na Twin Peaks a taktiež prieskumom jaskyne pri vyšetrovaní. Väčšina ostatných scén je však nevýrazných a ľahko zabudnuteľných.

Virginia mala potenciál, ale neviem či z budgetových dôvodov alebo z nedostatku nápadov, ho nedokázala využiť.

Pro: dynamický strih, niektoré scény, hudba

Proti: bezdialógová štylizácia, občas chaotické odovzdávanie informácii, nevýraznosť

+17

The Low Road

  • PC 55
Adventura klasického střihu, kde sice párkrát nevíte, co se po vás vlastně chce, ale každá obrazovka má minimum interaktivních bodů, takže zákys nečekejte. S čím však mám velký problém je to, že nemám jediný důvod tuto hru komukoliv doporučit. Humoru moc nemá, příběh tady není to hlavní, postavy jsou spíše otravné... Má to jednu solidní hádanku a celkem příjemný vizuál, ale to je vše.

Low Road není špatná hra, jen silně průměrná, proč však s takovou hrou na dnešním přesaturovaném trhu ztrácet čas?
+13

Diablo III: Reaper of Souls

  • PC 70
Co se stane, když legendu má vystřídat nový díl? No, často krkolomný pád. Nástup Diabla 3 se opravdu nepovedl, a do příchodu Reaper of Souls, to byla sotva průměrná hra. Datadisk vše vylepšil, přinesl nový loot, obtížnosti, či adventure mode. Ale je to "ono"?

Bohužel to není "ono". Už tak se špatně hodnotí hra, která je v neustálém vývoji, která je takřka úplně jiná, než byla v prvních týdnech. Diablo 3 Reaper of Souls lze hrát do "zblbnutí", pořád do kola a hráč se bude stále bavit. Smrtonosné sety, smrtonosnější monstra, efektivnější zapojení skillů, to vše nabídnou vyšší obtížnosti a nové eventy.

Hra postrádá tu jedinečnost svého předchůdce. Ve dvojce hráč promýšlel, taktizoval - do čeho vložil skill body. Tato volba byla téměř nenapravitelná a každý věděl, že pokud zvolí špatně, tak přes postupový test na konci 4. aktu, zkrátka neprojde. To samé s vkládáním gemů, další věc, kterou již nešlo zvrátit. Hráč v honbě za runovými slovy, dokonalými drahokamy či adekvátní socketovanou zbrojí, obětoval enormní úsilí a spoustu času. A to je ta jedinečnost "dvojky", která nedala nikdy nic zadarmo, hra ve které dohrát hru na obtížnost hell, byla opravdová výzva.

Diablo 3 jako takové určitě vyplní spoustu herního času. Všechny herní mechanismy jsou uzpůsobeny tak, aby se co nejvíce zalíbily. Hra je tvárna, kdykoli lze změnit obtížnost, townportaly netřeba kupovat a docela kvalitní equipment padá na kždém rohu (alespoň na vyšších obtížnostech).

Pro: Komplexní seznámení se všemi skilly, zábavný gameplay

Proti: Nastavovatelná obtížnost, přílišná flexibilita všech aspektů hry, chybí surovost předchozího dílu.

+15 +16 −1

Conarium

  • PC 85
Dielo spisovateľa H.P. Lovecrafta patrí v hororovom žánri medzi absolútnu špičku. Nemožno sa preto čudovať, že aj herný vývojári a vydavatelia sa často inšpirujú tvorbou tohto známeho a kultového autora. Turecké štúdio Zoetrope Interaktive má navyše s Lovecraftom už svoje pozitívne skúsenosti. Ich dve „point and click adventúry“ Darkness Within: In Pursuit of Loath Nolder (2007) a Darkness Within 2: The Dark Lineage (2010 sú totiž aj tu na DH prijaté veľmi kladne.

V pôvodnej Lovecraftovej novele At the Mountains of Madness (1931) vystupovali štyria vedci, ktorí spochybňovali absolútne hranice prírody. V hre Conarium sa ujímate úlohy jediného univerzitného vedca Franka Gilmana, ktorý sa prebudí v miestnosti plnej podivných pulzujúcich zvukov. Frank si nespomína na nič iné, okrem toho, že sa je na mieste zvanom Upuaut, čo je vedecká základňa na Antarktíde, ktorá sa nachádza blízko južného pólu. Je však viac než zrejmé, že na tomto opustenom mieste sa deje niečo veľmi zlé. Frank veľmi skoro zisťuje, že dokonca v skutočnosti zomrel a nezobudil sa len tak zo spánku, ale vrátil sa späť medzi živých. Hra je však novelou At the Mountains of Madness iba inšpirovaná a z väčšej časti sa odohráva až po udalostiach z knihy. Autori si koncept vraj prispôsobili preto, aby viac vyhovoval adventúrnemu pojatiu hry.

Hlavnou náplňou Conaria je totiž nielen prieskum opustenej základne, ale skúmanie vlastných snov a vízii. Avšak rovnako ako v iných podobných hrách, aj v Conariu sa okrem toho venujete hľadaniu a skúmaniu stôp a rôznych indícií. Postupom času tak prichádzate na pôvod rôznych tajomných úkazov a alternatívnej reality. Frank pomerne skoro zisťuje, čo bolo skutočným cieľom expedície Upuaut. Tento cieľ skutočne nebol bežný, pretože vedcom nešlo o nič menšie, než sa dostať sa za hranice ľudského vedomia. Za týmto účelom chceli využiť záhadný prístroj Conarium, kvôli ktorému bola vlastne celá základna postavená. Aký je skutočný pôvod tohto prístroja, sa pochopiteľne zistí až počas hrania.

Vývojári zo smrťou hlavnej postavy nakladajú ako s regulárnym prvkom hrateľnosti. Frank sa teda môže po smrti jednoducho teleportovať do inej, inak neprístupnej hernej lokality. Tam má možnosť odhaliť ďalšie indície, ktoré súvisia z príbehom a pri odhaľovaní vlastného osudu sa tak posunúť o kúsok ďalej. Čo sa týka tejto vlastnosti hry, tak Conarium ponúka dva stupne náročnosti. Na tej ľahšej Frank síce nemôže umrieť, ale zároveň je mu znemožnené preskúmať lokácie spojené zo smrťou.

Po vizuálnej stránke Conarium ponúka štandardnú kvalitu zatiaľ poslednej, štvrtej generácie Unreal Enginu. Takže aj na stredné detaily hra vyzerá veľmi dobre a pritom vôbec nepotrebujete výkonný počítač. Frankove bolesti hlavy sú pekne znázornené rozostrením a zrnením obrazu a v mrazivom počasí vidíte jeho dych. Hudba je nevtieravá a vhodne podkresľuje mrazivú atmosféru opustenej základne, aj záhadného starovekého mesta, ktoré počas hry objavíte. Určite aj samotné stvárnenie tohto starobylého mesta postaveného neznámou civilizáciu bolo pre autorov veľkou výzvou. Aj s ňou sa podľa môjho názoru vysporiadali výborne. Všetko je podriadené atmosfére, pretože práve tá je hlavný hýbatel celej hrateľnosti. Nehrozí žiadny stereotyp, pretože vzhľadom na krátku hernú dobu sa prostredia po čase menia a sú až prekvapivo variabilné. Silný zážitok som mal hlavne pri plavbe ponorkou, kde som si spomenul na ďalšiu vydarenú hororovú adventúru SOMA. Ovládanie bolo vždy jednoduché a pohodlné, až na jednu akčnejšiu pasáž, ktorá podľa mňa do hry vôbec nepasovala.

Táto hra mi nakoniec ponúkla rozmanité hádanky, zaujímavé čítanie a veľmi vydarenú „lovecraftovskú“ atmosféru. Obrovským plusom pre mňa bolo, že po väčšinu času som si mohol v pokoji a bez stresu prehliadať vydarené prostredie alebo občas príjemne blúdiť v jaskyniach a rozľahlých chodbách. Odklon od point and click adventúrneho štýlu dvojice hier Darkness Within smerom bližšie k modernejšiemu walking simulátoru bol teda dobrou voľbou. Keď máte tento štýl hier radi, tak iste Conarium vyskúšajte. Conarium je ďalší vydarený príspevok do už celkom početnej rodiny "lovecraftovských" hier.

Pro: Štandartná kvalita hororovej adventúry v Unreal engine

Proti: Zrejme zapadne v záplave podobných titulov

+18 +19 −1

Shadowrun: Dragonfall - Director's Cut

  • PC 85
S izometrickými RPGčky to u mě je složité, na jendu starnu mě vždy lákaly na tu drouhou jsem časem stejně zjistil, že mě levelování a složité hádanky spíše ubíjí než přináší požitek... ale toť na úvod. Tohle však není ledasjaké izometrické RPG.

V Shadowrun:Dragon fall si autoři uvědomili, co všechno dělalo jejich přechozí díl špatným (hlavně zcela ne RPG pocit, že se situace a dialogy dají řešit jedním způsobem), slabší souboje a vůbec unilé prostředí. Už od začátku máme z Dragonfallu mnohem lepší pocit a první souboj, ukazuje jak moc zábavné tahové bitvy s různě poskládaným týmem jsou. Vaši parťáci tentokráte budou stálí, vaše "runs" česky mise vás zavedou do rozmanitých korporátních, si squatt lokací, kde se objevuje horda vedlejších úkolů.

Stejně jako jednička vás neobtěžuje sbíráním bordel věcí všude po mapě, hromaděním vzácných předmětů ale naopak se vás snaží ponořit co nejhlouběji do prostředí Berlína a jedné čtvrti, kde různý postavy ať již zaměřené na magii, decking (místní alternativu k hackování) či víceméně bojově zaměřených charakter. Úkoly a morální dilemata jsou nápaditá a neustále baví. Již nejte klasický dobrák, kterému veškeré dobré skutky pomůžou, hra rozhodně není černobílá, jako díl předchozí.

Přes všechna pozitiva, že se to hraje mnohonásobně lépe, souboje neskutečně baví a nemusíte mít stále stejné parťáka (stále platí, že do vybavení jim nekecáte, jen je trochu levelujete). Hra nedokáže prodat svůj zajímavý příběh a hlavní příběhová linka, vás nechává spíše chladným (až na grandiózní poslední 1/4 hry. To samé musím říct o parťácích, kteří sice po prvním neúspěšném runu přestírají, že budete s nimi nějak zajímavě řešit situaci vztahy atd, ale ve finále se nic takového neděje a vyjma jejich dovedností v boji a občas zajímavých poznámek si k nim nebudujete vztah, tady trošku chybí Mass Effect syndrom, kdy posádka a vztahy s ní kolikrát bavila víc než vlastní hrdina (a ním nemyslím jen bonga bonga scény)

Co říci závěrem, zahrajte si to, netrapte se tím, že jste třeba minuly Shadowrun:Returns Doporučuju obtížnost hard, ač to bude místy výzva. Tahle řádně ukecaná, místy hůře přístupná a vyladěé příběhové RPG v úchvatném prostřední Magicko-moderního Berlína stojí za několik desítek hodin

Pro: Atmosféra, nápaditost misí, Shadowrun svět, tahové souboje, dospělá rozhodování

Proti: Příběh a parťáci zklamání

+12

Midnight Mysteries: Ghostwriting

  • PC 55
Herni vyzva 2018: Nervy z oceli

Ukolem tohoto bodu bylo dohrat libovolnou hru na nejtezsi obtiznost. Protoze takove hry prakticky nehraji, nebo bych na ne nemel cas, dal jsem si zatim (ale nejspis taky nadobro) posledni dil serie Midnight Mysteries, kterou jsem timto komplet dohral. Na hidden objectech se mi libi moznost preskakovat puzzly, na ktere nemam naladu, coz v klasickych adventurach vetsinou nejde.

Ghostwriting obsahuje, jak uz to u modernich hidden objectu byva, tri ruzne stupne obtiznosti. Hru jsem hral na ten nejvyssi, coz s sebou nese extremne dlouhe nabijeni hintu nebo nemoznost puzzle preskocit. Jako fakt diky. Situace byla o to horsi, ze mi v dobe rozehrani doma nejela wifi a mobilni net tu obrovskou naloz obrazku, kterou ma kazdy BFG walkthrough, proste neunesla. S nekterymi puzzly jsem se moril opravdu dlouho, ale presto se mi podarilo dostat se temer na konec seste kapitoly (ze sedmi). Pak se mi podarilo jedno puzzle bugnout a byl jsem v haji. V o to vetsim haji, protoze hra si veskery postup automaticky uklada do jedineho souboru. (Jen tak ze srandy jsem napsal na support BFG. Odpovedeli mi neco ve smyslu: hra ti na tvem pocitaci nefunuje? Blby, no. Tady mas kod zdarma a porid si nejakou jinou).

Nakonec jsem tomu dal dva tydny, vychladl jsem a hru jsem rozehral znovu. Protoze uz jsem vetsinu hry uz jednou prosel, nakonec jsem byl hotovy behem dvou veceru (odhaduji 2-3 hodiny cisteho herniho casu). Stalo to za to? Nestalo. Ta hra je prumerna az beda, i ve srovnani s jinymi hidden objecty. Druhe zahrati si urcite nezaslouzila - a nebyt podminek vyzvy, urcite bych ji na nejtezsi obtiznost nehral. Ale tak prekonal jsem se. Jednou. Dvakrat. Trikrat, protoze se mi hra neskutecne sekala, coz se mi u hidden objectu nikdy nestalo - prechody mezi jednotlivymi obrazovkami ci vyrezy v nich byly na mem notebooku extremne neplynule. Ale je to za mnou.
+7

Middle-earth: Shadow of Mordor

  • PC 80
Za mě rozhodně skvělá hra sloužící k parádnímu odreagování se. Stačí zasednout, naučit se ovládat poměrně jednoduchý soubojový systém a pak už si jen náramně užívat průběh celé hry. Jedna bitka zadruhou, sem tam nějaké to šplhání alá AC, rozhovor a pak zase řezničina.

Pro: Soubojový systém, grafika, hudba, Nemesis systém

Proti: Repetitivnost může být pro někoho -, příběhově není úplně OK, svět by mohl být živější

+12 +13 −1

Doom

  • PC 95
Po znechucení z mírně nadprůměrného třetího dílu přichází pokračování (Nebo spíše remake?) ve formě vzkříšeného Doom guye který si i tentokrát nebere žádné servítky a jde rovnou na věc.

Autoři se poučily že dělat horor z "béčkové" hry není to pravé a tak vsadily na klasiku prvních dvou dílu. Příběh zde hraje spíše roli průvodce a to je jedině dobře. Zároveň jde vidět, že se autoři nenechaly inspirovat pouze stařičkými Doomy ale také módem Brutal Doom ze kterého okoukali především brutalitu a dorážející údery které se neokoukají ani po sté, také si "vypůjčily" arénový styl soubojů s démony jako tomu je v nové hře Shadow Warrior. Tato královsky dobrá kombinace hře prospěla a tak si náležitě soubojů s démony užijete.

Co se týče arzenálu i zde se tvůrci autenticky drželi předlohy ale také přidali novinku v podobě Gauss kanónu který je do příchodu výborné BFG9000 užitečný při nedostatku munice jako nouzová zbraň, nic se ale nevyrovná dvouhlavňové brokovnici, která umí nadělat větší paseku než půlka vaší výbavy. Pocit ze střelby naprosto famózní. Zároveň jsem rád že se oprostili od nových nepřátel ze třetího dílu a zároveň vylepšily ty staré.

RPG prvky jsou zbytečné, respektive jen zdržují od zábavy. Mnohem lepší by bylo kdyby se postava zlepšovala automaticky, to samé platí o vylepšení zbraní, proč mám na výběr a proč jsou na každou zbraň dva typy když jsem stejně celou hru používal jeden, opět bych upřednostnil sebrání vylepšení ze země a nasazení bez zbytečných průtahu.

Grafika vypadá přesně tak jak bych si představoval starý Doom v nové grafice. Optimalizace je dobře zvládnuta, nevýhoda je v tom že je hra velmi rychlá, tedy občasné záškuby a poklesy FPS jsou tak znatelné že si jich strašně snadno v rychlém boji všimnete.

Nakonec jsem nového Dooma moc rychle dohrál i přesto že byl poměrně dlouhý. Vůbec bych se nezlobil pokračování v duchu předlohy - tedy změnit Mars na Zem. Ostatně příběh na konci naznačil že by tomu tak mohlo být, uvidíme. Přeci jen udělat si zářez jen jedním Kyberdémonem a jedním Mastermindem by bylo na poměry našeho nezkorumpovatelného válečníka trochu málo.
Jo a abych nezapomněl, hudba je andělský nektar pro uši!

Pro: Souboje, pořádní bossové, zbraně, hudba, grafika, hrdý nástupce, příběh je jen průvodce.

Proti: RPG a vylepšení zdržující od hry, citelné propady FPS a záškuby v soubojích (cena za rychlost).

+23

Dracula's Legacy

  • PC 65
Herní výzva 2018: "Válka periferií"

Občas mám chuť si zahrát hru typu "hidden object", je to pro mě taková oddechovka a Dracula´s Legacy je klasickým produktem takových her, nic nového mi sice nepřinesla, ale žádný průšvih to taky nebyl. Dohrání mi zabralo něco kolem tří hodin, ale do kategorie dohrát hru v jednom zátahu jsem jí nedal, protože většinou tak po půl hodině hraní už se mi nechce hledat a potřebuju přestávku :)

Grafika je poměrně pěkná, sice hodně barevně přepálená, ale co mě potěšilo byl pokus o nějaké ty animace. Občas se to povedlo více, někdy hlavně při běhu postav to vypadá zase spíš komicky, ale jako pokus, dobrý... Možnost nápovědy a přeskočení puzzlů je dobrá věc ač jsem jí skoro nepoužíval, protože u většiny předmětů není problém je najít.

Kombinace harampádí v inventáři s použitelným prostředím mi v rámci možností dávalo smysl, vyřešení puzzlů mi mozek taky nezavařilo až na jednu vyjímku a to "dračí puzzle" kde jsem sice jasně viděl, že se mají dané tabulky seřadit podle pořadí na roztrhaném papíru, ale doteď jsem (ne)smysl jakým způsobem je poskládat nepochopil... Jen náhodným přehozením, kdy jsem to prostě nějak zkusil, se dílo podařilo. Ale možnost přeskočit nějaký ten puzzle, tenhle malý problém řeší.

Takže za mě slušně odvedená hra, ale nic k čemu bych se chtěl někdy vracet, ani kvůli splnění dvou chybějících achievementů :)

Pro: Oddechovka, hratelnost i ta grafika mě potěšila...

Proti: Žádná inovace, dračí puzzle :)

+17

ArmA II: Armáda České republiky

  • PC 85
DLC, který do Army II přidá naší českou armádu, jsem jakžto chronickej armaholik nemohl minout, ač jsem se k němu dostal až nyní - víc jak 5 let od vydání!

Přínosem je určitě česká vojenská technika - velmi rád jsem vyzkoušel například BREN nebo OT PANDUR. Možná ta zakázka byla opravdu předražená, to nemůžu posoudit, ale já byl s tímto transportérem nadmíru spokojen!

Kampaň obsahuje asi osm misí a ty jsou opravdu různorodý. Přes průzkum rozsáhlé zalesněné oblasti, tajnýho nočního útoku speciálních sil na Tákistánský vůdce, pilotování helikoptéry, pilotování letadla, psovod, až po záchranu civilistů z povodní zatopené oblasti (což je spíš odpočinková mise na závěr - bez stresu, střelby nebo časovýho limitu).

Taky je součástí DLC jedna samostatná mise (která stojí mimo kampaň) hra se chvástá, že při každém spuštění se generuje znovu a unikátně. To je sice pravda, ale je tak snadná, že mi zabrala asi 10 minut (nebo se generuje RANDOM i obtížnost?), zde se autoři moc nevytáhli. Radím, této se raději vyhněte.

Celkově se jedná o slušnej přídavek. Škoda jen, že pilotní mise je nutné projít, aby se člověk dostal dál v kampani - musel jsem se to s letadlem prostě naučit (na klávesnici a myši) a přiznám se, že to byla jediná mise, která mě opravdu nebavila - bude to ale jistě subjektivní.

Dvě nový mapy (údajně jsou to přepracované výseky Černorusi?) mi hrozně připoměly (a teď nevím přesně) Eden? Ten hrad na Bukovině s tím statkem poblíž - mám dojem že tady kluci remasterovali starej Flashpoint. Jistej si nejsem. Ale bouchlo mě to do očí, možná se pletu...

O obecných pozitivech ARMY asi nemá smysl se příliš rozepisovat, možná jen heslovitě: Neomezený pohyb po obrovskejch mapách, balistika, simulátor vojenství, skutečné zbraně a technika, hardcore obtížnost + zcela bez HUDU (při vhodném nastavení).

Více v komentáři k ARMA II.

Doporučit můžu všem arma-nadšencům. Já se bavil dobře až do konce (pouze v kokpitu jsem mírně skřípal zubama). Možná i ta čeština je trochu do uší bijící, já jsem to ale zkousnul. Nutno se předem obrnit. ;)

"DRUHÝ, NASTUP DO.... AUTO. JAKO ŘIDIČ NASTUP DO."
"PROVEDU!"

85%

Pro: ARMA - pozitiva původní hry!, různorodé mise, dost novinek, česká armáda.

Proti: Negativa původní hry, čeština, některý mise byly trochu odfláklý (třeba hned ta první), BUGY.

+8

Dead Island

  • PC 50
Když jsem se teď koukal na své komentáře tak já tam nemám žádný napsaný komentář na hru, kterou bych hodně kritizoval tak jsem se rozhodl, že to napravím. Proč jsem si vybral zrovna Dead Island? Protože, snad u žádné hry jsem nezažil takové zklamání a znechucení najednou ale pár kladu se tu najde.
Jedním z nich jsou cca první 3 hodiny dokud, se hra odehrává v první lokaci která se mě osobně velice líbila, a dokonce jsem si říkal, že to tak špatný ale pak jsem se dostal do města, kde to ještě šlo a pak přišla džungle která byl nejhorší ze všech, takže lokace nic moc. Jako klad je grafika ta je fakt dost pěkná a ani nemoc náročná, takže hraje velice pěkná po vizualní stránce a jako poslední tu je množství, úpravy zbraní a co op ve kterém to je zábava, a to je z kladů asi vše.
Teď zápory jedním z nich je blbej příběh, který se bere hrozně vážně a to je to špatně kdyby tu bylo trochu humoru tak by to bylo lepší, další tu jsou postavy ani jednu jsem si neoblíbil a to je dost špatně. Další tu je mimika postav to je něco strašného na postavách nejsou znát žádné emoce, prostě když tam někdo důležitý umře tak ostatní jen blbě čumí a nic nedělají.
Pak tu je hrozné opakování misí takže vás to cele přestane bavit. Jako poslední je jízdní model aut, ozvučení a k tomu se nebudu nějak vyjadřovat. Já nakonec tuto hru asi nikomu nedoporučuji, radši díl kupte Dying Light který je mnohem lepší a zábavnější. Mě osobně mrzí, že mě hra nebavila ale bohužel a nemám nic proti lidem co ji mají radí to je věc názoru a já mam svůj jako každý.

Pro: Grafika, zbraně a jejich úpravy, zábavný co op, první 3 hodiny.

Proti: Příběh se bere moc vážně a je blbej, ozvučení, prostředí, postavy, mimika, jízdní model aut, opakující se mise,

+9 +12 −3

Rusty Lake Hotel

  • PC 70
Skvělá, leč krátká adventura. Uvařit 5 bezvadných večeří nemusí být taková sranda jak se zpočátku zdá, obzvlášť, když ingrediencemi jsou naši hosté!
S chutí jsem se pustila i do následujících dílů a musím uznat, že z tohoto dílu mi bylo nejméně šoufl :D Každopádně hádanky jsou mírně náročné, ale občas se mi stalo, že jsem se prostě zasekla. Když se vám to pak nějak povede, určitě si neřeknete, že to bylo ajsné od začátku.

Pro: vizuál, mírně náročné hádanky

Proti: krátké

+8

Dead Island

  • PS4 75
Dead Island jsem sice rozehrál před koncem roku, ale nakonec jsem ho musel dohrát i podruhé znova kvůli vysbírání všech trofejí a získání platiny. A stejně ani dvakrát dohraná kampaň nestačí na 50 level a grindoval jsem ještě v aréně.

Největší zábavnost hry je založena na coopu, s kamarádem jsme to prošli a je to znát, že v singlu to není úplně ono. Boj se zombíky a hledání vybavení, vylepšování zbraní pomocí plánů a získávání peněz protože nic není zadarmo. To je hlavní náplní hry. Boj je pak zajímavý, když už hráč má lepší vybavení, zvlášť s katanou je sekání hlav a končetin jedna radost, a na gamepadu to jde pěkně od ruky.

Moje hlavní postava Xian se dostala na vytoužený 50 level po 48 hodinách hry plus průchod prvního aktu za ostatní tři postavy dalších zhruba 6 hodin. Takže po 54 hodinách uděláno vše co šlo. Ale rozhodně doporučuji na hraní v coopu, kdybych jel čistě sám tak by hodnocení bylo nižší.
+11

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

  • WiiU 90
Moje oficiálně první dohraná nintendí hra a jak asi z čísla chápete, velká spokojenost.

BotW je jedna z mála her, kde open-world má svůj smysl. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč mi ve zdejším světě, oproti třeba Assassinům nebo GTA, sbírání collectiblů nejen nevadí, ale dost baví. Hlavním důvodem je především to, že zatímco v Assassinech apod. slouží collectibly pouze k zaplnění jinak prázdného světa, v BotW jsou jistou formou odměny. Nejen že vám mohou zvýšit velikost inventáře nebo počet životů, což vám pomůže při finální konfrontaci, ale už jen jejich nalezení je dobrodružství. Nejsou nikde označené, můžete je uvidět jen z vyvýšeného místa nebo při náhodných toulkách krásnou přírodou. Neodškrtáváte si nic z "To Do" seznamu. Navíc se k jejich získání vždy váže malá výzva, pocit zadostiučinění je tedy o to silnější.

Volnost. To je to nejvýstižnější slovo, kterým můžu tuto Zeldu popsat. Volnost s nepatrným náznakem melancholie. Nikdo vás do ničeho netlačí, nikdo vás nikam nevodí. Hergot, když budete chtít, můžete jít rovnou na finálního bosse. Sice asi hned umřete, ale můžete. Hraní této hry je dobrodružství. Co je na tamtom kopci? Copak se schovává u těchto zřícenin? Není nic jednoduššího, než se jít podívat. Pokud ve vás dříme alespoň z malé části duše průzkumníka, máte s touto hrou na několik večerů vystaráno. Toto totiž je pravý open-world.

7. bod herní výzvy 2018 (hardcore)

Pro: open-world, spousta malých detailů, hádanky

Proti: Slabší finále a že nejdou sbírat suroviny z hřbetu koně

+32

Layers of Fear

  • PC 70
Vrstvy strachu – tak z jaké strany začít. Tak asi předně, hru jsem získal v rámci předvánoční akce na Humble Bundle, a za normálních okolností bych si asi tuto hru nekoupil. Ale když byla tato možnost, proč nevyzkoušet.

Asi začnu recenzi tím, co většinu u hororové hry zajímá – atmosféra. A to musím říct, ta je opravdu dobrá. Samozřejmé doporučení je hrát tuto hru stejně jako všechny obdobné – přitemnělá/temná místnost, o samotě a se solidními uzavřenými sluchátky na uších. Pokud budete hrát za dne, se ztlumenými repráky a ještě si u toho s někým povídat, bude atmosféra nula. Ve hře naleznete i pár klišoidních lekaček (to je snad povinná součást her hororového typu), ale jinak atmosféru tvoří prostředí a hlavně neskutečný pocit zmatení. Okolo hlavní postavy se totiž celý svět neustále mění, takže při každém kroku či pohledu stranou bývá prostředí okolo naráz úplně jiné. K tomu různé projevy psychózy hlavní postavy, jako různé zkreslení reality (nepochopitelné prostředí, roztékající se předměty, halucinace…).

Tady se oklikou dostávám ke grafice. Unity Engine se opravdu snaží a grafika podle toho vypadá. Déšť, blesky, roztékající a pokroucené se předměty působí opravdu dobře, a korunu tomu dodává výborná hra se světlem a stínem. Grafika je povedená a zvuku lze říci totéž. Klasický zrychlený dech, tep, vrzání a zvuky, které nevíte odkud jdou, všechno bezproblémů zapadá do atmosféry.

No a příběh, příběh je zde vcelku minimální, naladěný to tajemna a s velice pozvolným odhalením. Střípky naleznete po celém domě jako dopisy a kresby poschovávané na stolech a různých šuplících. Přiznám se, že úplně všechny se mi najít nepodařilo, protože vzhledem k neustálým změnám prostředí jsem se okamžitě ztrácel kde jsem byl a kde ne. Nehledě na to, že stačilo projít dveřmi a cesta se za postavou uzavřela, tak se nebylo ani jak vrátit. Jinak je kromě drobných vedlejších místností celá hra jasně daný koridor, není kam uhnout a plujete hrou tak, jak bylo nalinkováno. Sem tam se objeví nějaká hádanka, ale všechny jsou opravdu dětsky lehké. Hlavně kódy k číselným zámkům a čísla k telefonům, většinou je pár kroků vedle máte napsané přímo na očích.

No a teď negativa. Největší je asi opravdu malá rozlehlost hry. Po dokončení mi na Steamu svítí 2 odehrané hodiny, a to jsem si občas odskočil a nechal hru otevřenou. Takže stěží něco okolo jedné hodiny čistého herního času. Postava za kterou hrajete…no v příběhu vlastně odhalíte, že hrajete za šílence, který úplně zničil svoji rodinu. Naprosto nesympatického vychlastaného šílence. Jak mne má hraní za takovou postavu těšit? Ve hře se nedá umřít (teda mne se to nepovedlo, maximálně omdlel), takže chybí motivace k přežití, ať se děje cokoli, stačí prostě jít dál a neřešit.

Kolem a kolem, jako hra zadarmo to bylo na zahrání v pohodě. Ale kdybych za to měl platit, dal bych opravdu jen pár korun. Hra je strašně krátká, a když to máte projité, tak asi není žádný dobrý důvod si to zopakovat. Celkem jasný příklad herní jednohubky.

Pro: Slušná atmosféra, grafika i zvuk

Proti: Extrémní krátkost, nenabídne nic pro další zahrání

+12

Chasm: The Rift

  • PC 80
V době vydání této hry jsem se dostal bohužel pouze k demoverzi. Hra mě bavila a vždy jsem si chtěl zahrát plnou. Ale jak už to tak někdy bývá, dostal jsem se k tomu až po 20 letech. Celou tu dobu jsem o hře věděl, několikrát o ní mluvil a udržel si v hlavě hezkou představu.

Teď po kompletním dohrání včetně bonusových levelů, nevím jak hru správně popsat a ohodnotit. Chasm: The Rift mě bavil celou dobu hraní. Čtyři relativně krátké epizody jsou každá jiná. Střídá se prostředí i nepřátelé a tak rozhodně nehrozí nuda. Atmosféra je nejpodobnější prvnímu Quakovi. Finálové souboje na konci epizod jsou také zajímavé a každý je jiný. Grafika vypadá hezky, ale v pohybu bohužel působí zvláštně. Zprovoznění pod DosBoxem také chtělo chvilku práce. Tři addon levely jsou příjemný bonus a ten první je opět dost jedinečný.

Nejdříve jsou zkoušel hrát pod portem PanzerChasm ve verzi 0.29, ale bohužel několikrát se nespustil script a tak nešlo některé levely dokončit. Je to škoda hra vypadala a hrála se o dost lépe. Nakonec jsem tedy hrál původní verzi pro DOS s patchem 1.04. Chasm rozhodně doporučuji pokud máte tento žánr rádi, jde o povedenou hru ze své doby. Její zapadnutí je způsobeno tím, že nijak nevyniká, ale nejde o špatnou hru.
+24

Batman: Arkham Knight - Season of Infamy: Most Wanted Expansion

  • PC 80
Po dohrání základní hry a kompletním dokončení Most Wanted expanzí (s výjimkou Riddlerových hádanek) jsem se ve svém putování po Gothamu vrhnul i na sadu DLC, kterou jsem měl v Season Passu. První z nich - Season of Infamy: Most Wanted Expansion - je přídavkem, který obohacuje ve hře obsažené Most Wanted mise o nový příděl čtyř krátkých kampaní.

Nejedná se o žádné jednorázové rychlokvašky, každá epizoda nabízí ucelený příběh se starými známými záporáky, které jsme v hlavní kampani neměli možnost potkat. Ne že by byly nějak extra dlouhé, každá z nich vám zabere kolem hodiny i méně podle vašeho hráčského skillu, ale tato délka pro DLC dostačuje. Je v nich namíchán koktejl v podobě typických elementů batmanovských titulů v různých poměrech - kontaktní bitky, stealth mise, minihry, hledání důležitých objektů po Gothamu a nesmí chybět i souboje v batmobilu.

Wonderland
Mad Hatter, sedící za katrem, prozradí, že někde v Gothamu ukryl 3 zpacifikované policisty. Pomocí signálu policejní sirény je musíte vyhledat a prostřednictvím minihry pak osvobodit od nastražených výbušnin. Hledání mi nečinilo obtíže, jen minihra u třetího policisty již byla docela náročná, jelikož vyžaduje rychlou koordinaci pohybů obou rukou, a potřeboval jsem několik pokusů. Následuje vizuálně originální, ale poměrně snadný finální souboj na pozadí neotřele designovaného prostorového leporela, v němž na vás shlíží samotný Kloboučník. Až na toto závěrečné klání DLC nabízí jen hledání a minihry, tedy nic pozoruhodného, natož objevného.

Shadow War
Batman zjistí přítomnost členů League of Assassins v Gothamu a po nalezení mrtvého bojovníka se investigativním pátráním dostává až samotnému Ra's Al Ghulovi, který opět vstal z mrtvých. Zamícháte se do sporu dvou frakcí asasínů, načež se vám dokonce naskytne možnost volby jako v hrách od Telltale. Podstatnou část hry opět tvoří pátrání a hledání, včetně využití batmobilu. Akce je spíše upozaděna, i když se několika soubojů samozřejmě dočkáme. Shadow War je pro mě nejslabším příběhem z DLC, a zejména otravné hrátky s výtahem v interiéru nemocnice mě docela prudily.

Beneath The Surface
V tomto příběhu se dostáváte na palubu vzducholodi Iron Heights, která slouží jako věznice pro nebezpečné vězně v čele s Killer Crocem. Ten se stává vůdcem vzpoury a vaším úkolem je zachránit dozorce a zpacifikovat povstání. Hlavní náplní je explorace polorozbořeného vzdušného plavidla a nalezení správného postupu k cíli. Pak samozřejmě několik soubojů s vězni a Killer Crocem, po němž zjistíte skutečné pozadí vzpoury. Prostředí poničené vzducholodě je atraktivně zpracováno, i souboje jsou zábavné a s vyladěnou obtížností. Tempo bohužel zpomaluje nutnost odejít z lodi a hledat v Gothamu dozorce, kteří uprchli na padácích. Beneath the Surface mě i tak velice solidně bavilo a bavil jsem se.

In From the Cold
Asi nejvíce atmosférické DLC z balíčku. Zajímavý příběh, v němž se vrací na scénu Mr. Freeze. Padouši se jej snaží donutit, aby se přidal k Scarecrowovi a bojoval proti Batmanovi. Náš ledový muž se ovšem jejich nátlaku brání, a tak mu unesou jeho ženu Noru. Vy jako Batman mu musíte pomoci a jeho drahou polovičku zachránit. Hlavní náplní jsou zejména Predator mise s tichou likvidací nepřátel, hledání Nory a ve finále velkolepá taková bitva. A emotivní závěr příběh perfektně uzavře. Děj plynule odsýpá tentokrát bez zdržování a tento přídavek je bezesporu nejlepším DLC z Famous of Infamy.

Most Wanted Expansion je solidním přídavkem k základní hře. Jako celek funguje dobře a přináší oživení vzpomínek na charaktery, které v hlavním příběhu nepotkáte. Náplň příběhových balíčků se střídá, takže se v zásadě nenudíte. Až na některé odbočky zpomalující nastolené tempo. Samostatně bych toto DLC asi nekoupil, ale jako součást Season Packu patří k těm jeho lepším částem.

Pro: Návrat starých známých padouchů. Pestrá náplň misí, Přiměřená délka.

Proti: Občasné zbytečné cestování a velký důraz na hledání. Výtah v nemocnici.

+19