Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Kane & Lynch 2: Dog Days

  • PC 55
Jak už jsem v recenzi na hru Kane and Lynch: Dead Man psal, první díl sice není dokonalý, přesto ho považuji za povedený kousek. Proto jsem doufal, že se vývojáři poučí z chyb, a vytvoří parádní a dotažené pokračování. Přeci jen, demoverze dvojky mě přesvědčila o koupi obou dílů a bavila mě. Bohužel, kvalita druhého dílu klesá oproti předchůdci mnohonásobně dolů.

Vracím se nám již známé dva charaktery. Psychopat Lynch, který je mnohem vyšinutější než v jedničce, a jehož role se ujímáme, společně s poněkud charakterově suchým, Kanem, žvatlajícím cosi o své milované dcerce pořád dokolečka. Oba dva hrdinové se už tak nějak snaží začít žít normální a poklidný život. Ovšem Lynch zatáhne Kana do jedné ze svých prací, a to by nebylo to pravé ořechové, aby se něco nepodělalo. Při přestřelce je totiž zabita dcera velkého bosse zvaného Shangsi, který tento čin rozhodně nenechá bez následků. Příběh ničím nepřekvapuje a zdaleka nedosahuje kvalit původního dílu. O to víc zamrzí naprosto hloupý a ustřižený závěr. Příběh se vypráví především formou povedených filmových Cutscén. Zatímco v prvním díle, ve kterém se neustále měnilo prostředí a level desing, zde nalezneme pouze rušné ulice Šanghaje, což zamrzí a hodně přidá na rychle přicházejícím stereotypu. Ten se dostaví za velmi krátkou dobu a to i přes to, že hra samotná je dlouhá okolo pouhých 4 hodin.

Grafické zpracování se povedlo, překvapilo mě i dost zničitelné prostředí. Vizuál celé hry je velmi originálně pojatý. Vše vypadá, jakoby by bylo natáčeno ruční kamerou. Nechybí úmyslné rozostřování nebo cenzurované brutální scény. Tento styl ovšem nemusí sednout každému. Už padlo slovo „přestřelka“. Do zběsilé akce jste vrženi ihned po spuštění hry. Čelíte mnohonásobné přesile tupých nabíhajících nepřátel a kosíte je co to dá. Opravdu mi ke konci hry lezli na nervy upozornění typu „Bacha, jsou úplně všude“ , když jsou úplně všude celou hru. Oproti jedničce je ale akce mnohem zábavnější a svižnější, ovšem to by musela fungovat hratelnost samotná. Kamera jako taková je dost nemotorná, a v některých momentech se kvůli ní nedá ani pořádně hrát. Stalo se mi totiž, že v jedné z částí hry zamrzla, a nepřizpůsobovala se krytí ani vyklánění. V podstatě jsem se celým jedním levelem prostřílel poslepu. Stejně tak hru ničí již zmíněná tupá umělá inteligence, nápadné spawny nepřátel, výpadky zvuku nebo pády hry. Nemluvě o zabugovanosti, které mě několikrát pobavili. No nepokochejte se nad mrtvolou pokuřující si svůj posmrtný doutník.

Velkým plusem je možnost projít celý příběh v cooperaci, což přidává zábavnosti naprosto nový rozměr. Existuje tu i Arcade mod, který mě ovšem vůbec nezaujal a věnoval jsem mu snad jen 5 minut. Multiplayer jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet, protože zkrátka neexistuje již žádná vytvořená hra a ani lidé, kteří by hru více hráčů hráli.

Od nadprůměrného, a u mě povedeného prvního dílu Dead Man bohužel klesáme do těžkého podprůměru ve formě Dog Days. A přitom potenciál měla hra velký, ale je naprosto nevyužitý. Očekávání z poučení vývojářů skončilo ještě větším zklamáním. Podprůměrná odreagovačka na pár hodin, s pěkným grafickým zpracováním a vizuálem, ovšem s nevýraznou hratelností, primitivními chybami a hloupým příběhem...

Pro: Grafika, originální vizuál, filmové Cutscény, Cooperace, svižná akce

Proti: Hloupý příběh, závěr, stereotyp, herní doba, zabugovanost, umělá inteligence, nemotorná kamera, pády hry, ozvučení

+12

Gray Matter

  • PC 85
Tak co k této hře napsat? Skoro vše už zde bylo řečeno. Je to taková rozporuplná adventura. A to je o to smutnější, když za ní stojí známá autorka Jane Jensen (Gabriel Knight) a dlooouhá doba vydání. Grafická stránka hry je v pohodě, prostředí jsou velmi pěkně vyrenderována, postavy jsou OK (i bez ohledu na stáří hry), na polostatické animace se hezky dívá, dabing i ozvučení jsou velice dobré a hudba je příjemně atmosférická. Celá hra je atraktivně laděna do temnější nálady, včetně hlavní postavy pologotičky. Potud je vše OK, ale mám trochu problém s příběhem. Ten se dělí na dvě linie a zatímco ta hlavnější, když se působením osudu dostane hlavní postava na místo asistentky samotářského vědce, a postupně rozplétá příběh, tak tato linie je skvělá, záhadná a zábavná k objevování. Druhá linie, kdy se postava dostává na stopu rádoby kouzelnické hře, tak tam to je už slabší. Tahle linie je spíš otravná a závěrečná „zkouška“, no tak ta to korunuje. Osobně bych celý klub Daidalos ze hry vyhodil a raději rozšířil první linii. Je to škoda, Gray Matter je dobrá atmosférická adventura, ale přeci jen měla potenciál být absolutní špičkou. Škoda no.

Pro: Pěkná grafika, atmosféra, zvuk a hudba, hlavní linie příběhu

Proti: Sekundární linie příběhu

+16

Siralim

  • PC 75
Zajímavá pokémoní grindovačka. Pestrost potvor a nekonečně se generující svět může snadno na pár desítek hodin udržet pozornost. A to i bez příběhu, pokud nepočítáte poměrně dlouhý (skoro jako kampaň v normální hře) tutoriál seznamující vás s možnostmi báze, vylepšováním a chovem nohsledů. To vše funguje jak má.

Na Siralimu mě asi nejvíc vadí fakt, že celá říše sílí s vámi, tudíž nemám pocit kdovíjakého progresu. Když potvory nalevluju o 100 úrovní, pořád můžou zemřít v prvních patrech dungeonu. O to víc mrzí, že z těch stovek monster co máte v nabídce, většinu ani nevyzkoušíte a nakonec použijete jen pár. Páč vylepšit každou jednotku od první úrovně zabere čas a dívat se jak pár prvních desítek soubojů umírá na jednu ránu, aniž by se vůbec dostala na tah, je utrpení.

Pro: Hodně potvor k rekrutu, hromada možností jak je vylepšovat (zbraně, enchanty, chov), hra je navržená na stovky hodin hraní (číslíčka u všeho se nekontrolovatelně zvyšují)

Proti: Vyzkoušel jsem jen 12 potvor z 200, generování úrovní se celkem rychle okouká.

+5

Lands of Lore: The Throne of Chaos

  • PC 85
Po dlouhé době jsem sedl ke kompu, aby si dohrál nějakou klasiku. Volba tentokrát padla na stařičký dungaon Lands of Lore, který jsem před 2 roky koupil ve balíku na GOG a dlouho odkládal.

Lands of Lore je klasický dungeon jak řemen se vším dobrým i špatným, co žánr v té době obsahoval. Díky bohu ale obsahuje automaping, čímž odpadá ruční kreslení map na čtverečkový papír ala Dungeon Master (a je hratelný i dnes - komu by se chtělo trávit hodiny hraním si na kartografa).

Příběh odpovídá době a žánru - je tu zlá čarodějnice Scotia, která vrhne kouzlo smrti na krále Richarda a hrdina se vydává najít spoustu předmětů k jeho záchraně a zlikvidovat i samotnou babiznu. Dá se říct, že na dungeon je slušný, neustále narážíte na nové lokace, postavy, občas se někdo přidá, občas odejde. V jednu chvíli musíte bez jakýchokoliv indicií vytušit zradu, v jiné zase rozhodujete o genocidě jednoho či druhé druhu. To vše v CD verzi s pěknými animacemi, dabingem (Patrick Stewart!) a slušným zakončením.

Graficky jde samozřejmě o stařičkou hru, ale jak už jsem několikrát psal, ručně kreslená grafika nestárne tak hrozně jako ranné 3D enginy, takže se na to dá koukat bez problémů a některé lokace (město) mají své kouzlo i dnes. Navíc svět se mění, nechybí lesy, bažiny, jeskyně, zámky i hrady.

A hratelnost? Lands of Lore jde zdánlivě cestou jednoduchosti. Zbraně nemají žádné statistiky, prostě dáte zbraň do ruky vidíte, jak klesá/stoupá síla úderu, totéž platí u brnění. Vlastnosti jsou tři - bojovník, mág a zloděj, přičemž každou trénujete používáním. Sekáním do příšer zvyšujete level bojovníka, kouzlením firebalů mága a střelbou z luku/kuše/vrháním nožů zloděje. A doporučuji zloděje nepodcenit, jinak si později neporadíte s některými zamčenými truhlami (za mnou zůstaly tři neotevřené).
Boje probíhají tradičně klikáním na ikonku útoku, nepřátelé ze začátku porazít raz dva, ty tužší uběháte nebo počkáte na zvýšení schopností, pokud Vás zraní, tak se vyspíte.

Hra tak zhruba do 2/3 neuvěřitelně svižně ubíhá - mění se prostředí, nacházíte lepší zbraně, objevují se časté příběhové vložky. Jenže přituhne a přituhne hodně. Tvůrci totiž na konci nasadí neskutečně vytvrdlé potvory, které Vám vyráží zbraně z rukou, ničí brnění, nedá se do nich trefit a pižláte je jak víceméně se štěstím. Je pravda, že v té době bylo potřeba v dungeonech trénovat a zlepšovat skilly na slabých potvorách, jinak jste si ke konci ani neškrtli. Fungoval tak Dungeon Master, fungoval tak Albion, ale bohužel trávit několik dnů pobíháním po lese a mydlením respawnujích se potvor mě už dnes fakt nebaví, takže jsem se ve finále nechytal.

A přituhne i po stránce úkolů. Poslední dungeony, zejména finální hrad jsou plné pastí, hádanek a přemýšlení jak dál, přičemž tvůrci Vám nedají žádnou nápovědu, nic, naopak Vám hážou klacky pod nohy v jedné místnosti Vám seberou mapu, kompas a hodí do temného prostoru plného teleportů, propastí a otáčecích plošinek a spousta věcí nemá řešení. Přišlo mi, že konec byl dost odfláknutý, hlavně ty spousty prázdných místností, dveří které se nedaly otevřít a zámků ke kterým neexistoval klíč. A jak jsem bez návodu měl přijít na spojení amuletu pravdy a střípku pravdy??

Tohle všechno jsou ale jen drobnosti. Podstatné je, že i když má Lands of Lore mouchy, sednete k němu ráno a vypnete ho ve dvě v noci s pocitem, že ten hrad bych ještě dobyl, ale asi by mě pak rovnou kleplo z vyčerpání a odvezli by mě do na ARO. Hratelnost a vtáhnutí do hry funguje i dnes stejně jako před léty, protože Lands of Lore je prostě poctivá kobkařina ze staré školy.

Pro: Klasický dungeon, zajímavý svět i lokace, lehké ovládnutí i principy

Proti: Ke konci odfláknuté a příliš těžké.

+20

Orwell

  • PC 85
Překvapivě velmi zábavné. Mechanika hry spočívá v pátrání. Pročítáte články a získáváte informace o osobách, zatažené do nějaké neplechy. Systém Orwell vám šikovně označí důležité body v článku a je na vás jestli předáte informace vyšší moci nebo si je necháte pro sebe a napomůžete tak určitým osobám. Pěkná a zábavná mechanika, která dává prostor pro až thrillerovou atmosféru s blížícím se koncem hry. Orwell je netradiční zážitek. Máte před sebou morální rozhodnutí, které na první pohled nejsou patrné. To je hlavní kouzlo celé hry. Jakékoliv vaše rozhodnutí může a nemusí ovlivnit budoucnost sledovaných osob. Všichni detektivové tak mohou dosáhnout orgasmického zadostiučinění ať už sledovaných osob nebo vyšší moci. Originální systém hry je propleten docela zajímavých příběhem, který se spíše zaměřuje na konkrétní osoby a jejich psychologické vykreslení než na nějaký meta filozofický příběh. Ten sice ve hře naleznete ve formě morálního ponaučení okolo špehování a dostupnosti informací, ale podle mě hrají prim právě postavy a vaše rozhodnutí.
Trochu zamrzí absence nějakého označení informací, které jsou pro postup v příběhu potřebu. Kolikrát se mi stalo, že jsem chtěl informaci zapřít, ale hra mě nepustila dál. Musel jsem se tedy opět prodírat články s informacemi a hledat, která by mě mohla posunout dál. Nějaký krátký tutoriálek by taky nebyl na škodu. Po několika minutách už sice máte mechaniky zmáknuté, ale to už několik voleb absolvujete.
Za zmínění také stojí ambientní soundtrack, která podtrhává celou atmosféru pěkně konspiračním nádechem.
Za mě velké překvapení. Krátká herní doba vás nenechá na pospas nudě. Pokud vás láká téma okolo myšlenkových pochodů spisovatele Orwella, tak nemůžete se hrou šlápnout vedle.

Pro: vyšetřování, rozhodování, postavy, příběh, dobře zvolená herní doba

Proti: absence české lokalizace, žádné označení článků, které je třeba pro posun ve hře

+13

Star Wars: Knights of the Old Republic

  • PC 95
Jako pro velkého fanouška světa SW byla pro mě rozhodující kvalita příběhu a naplnění potenciálu tohoto universa. A to tato hra naplnila vrchovatě. Vynikající příběh zasazený hluboko do historie galaktické republiky, což umožnilo autorům přistoupit k tématu svobodně a bez vlivu filmové ságy. Perfektně vykreslený boj mezi světlou a temnou stranou sílu a to nejen příběhově ale i přímo v mechanismech hry. Právě možnost zvolit si mezi postupem za světlou nebo temnou stranu a tím i směrovat vývoj hry s rozdílnými konci je dalším velkým plusem. Ke kvalitě zážitku bezesporu přispívá i možnost cestovat (relativně) svobodně mezi jednotlivými planetami, které se mezi sebou velmi liší ať už vizuálně nebo zážitky, které nabízejí. Třešničkou na dortu jsou pak vedlejší postavy vaší party, kterou jsou velmi osobité, originální a umožňují mixovat různé přístupy ke hře. Vynikající je také úroveň vedlejších misí, které jsou často s hlavní příběhovou linií dobře propojeny. Samotné herní mechanismy mají své mouchy. Chvíli jsem si zvykal na soubojový systém, ale po relativně krátké době jsem mu přišel na chuť. Některé prvky hry jsou trochu nepřehledné (inventář), trochu mě také vadila "tunelovitost" prostředí, ale beru to, z jaké je hra doby. Naopak výběr dovednostní atributů a schopností síly byl velmi široký a dalo se s ním pracovat co do herní strategie, kterou hráč zvolí. Vůbec možností jak hru uchopit je celá řada a na jejím nastavení na začátku a následném vývoji během hry závisí i způsob, kterým budete hru hrát (více na sílu, nebo na moudrost/dialogy atd.). Plusem je určitě i hudba a celková atmosféra, včetně na svoji dobu určitě dobrá grafika. Hru tedy nelze než doporučit nejen fandům SW, ale všem hráčům.

Pro: Příběh, SW universum, světlá vs temná strana síly, rozmanitost herního přístupu a strategií

Proti: tunelovitost prostředí, některé méně přehledné RPG prvky

+15 +17 −2

Kane & Lynch: Dead Men

  • PC 70
Ke hrám Kane and Lynch jsem se dostal jen díky volně dostupné demoverzi druhého dílu. Nikdy předtím jsem o těchto kouscích od tvůrců populárního Hitmana neslyšel. O to větším překvapením je, co se vyklubalo už z prvního dílu.

Hra vás uvítá dojemnou Cutscénou, kdy v roli Kana odsouzeného k smrti, píšete asi již poslední dopis své dceři. Náhle je váš transport ovšem přepaden skupinou ozbrojenců, a na scéně se objevuje psychopat Lynch. Jste oba odvezeni ke zločinecké organizaci zvané The7, kteří Kana obviní z krádeže jejich peněz a zrady. Pokud peníze nebudou navráceny do tří týdnů, zemře Kaneova manželka i dcera. Lynch je zase pověřen, aby na včasné vrácení peněz dohlédl. Oba nevyzpytatelné charaktery se nesnáší, ale zároveň potřebují, a tak mezi nimi vzniká zajímavý vztah, který buduje celkový příběh. Právě ten je největším tahákem celé hry. Je temný, atmosférický, napínavý, s několika konci a se spoustou šokujících zvratů. Dokonalému vyprávění nejvíce pomáhají filmové Cutscény, které jsou svou kvalitou na velmi vysoké úrovni.

Jelikož se nebude téměř pohybovat sami, a vždy budete mít za zadkem Lynche nebo jiné parťáky, existuje tu i možnost rozkazovat. Tu jsem sice používal minimálně, ovšem v pozdějších a obtížnějších fázích hry je potřeba. Nejen vy jste totiž zranitelní, ale musíte se starat i o své parťáky. Ty sice můžete vyléčit primitivním píchnutím injekce, ale jelikož se ve hře umírá snadno, zkuste si oživit najednou tři zraněné kolegy pod zásypem olova z nepřátelských kulometů. Zajímavostí je, že i vás mohou na oplátku parťáci ošetřit, dokud se ovšem nepředávkujete. To bylo asi ale vše pozitivní k hratelnosti jako takové. Ta už totiž ničím jiným nepřekvapuje, právě naopak. Největší problémem je asi naprosto tupá umělá inteligence, jak spolubojovníků, tak nepřítel a také často velmi vzdálené Checkpointy v těch nejtěžších momentech hry. Přidejme k tomu zvláštní režim krytí a neposlušnou kameru, a je tu malér.

Hru jako takovou si můžete projít buď jako samotáři, nebo s kamarádem u jednoho PC ve Spliscreenu. Ke hraní je potřeba dokoupit ale ovladač. Multiplayer jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet, protože již žádné servery nejsou v provozu.

Grafické zpracování je povedené. Má sice své mouchy a slabší chvilky, ale přesto funguje vizuálně na jedničku. Level desing je velkým tahákem hry. Ani jednou se mi nestalo, že bych pocítil jakýkoli stereotyp z prostředí. To se totiž neustále mění, a projdete si např. rušnou ulici Tokya, noční klub, džungli nebo válečnou Zónu. Z ozvučení se povedl temný a depresivní Soundtrack, ovšem o zvucích zbraní nebo prostředí už nejde o žádnou slávu. Dokonce jsem se setkal několikrát s výpadky zvuku, a to i klidně celých dialogů. Katastrofa přichází ve formě bugů. Není zde žádný problém se zabugovat mezi objekty, mě osobně se to povedlo hned v prvních minutách hraní, kdy jsem se bugnul mezi pytle s odpadky. Hned ve druhé misi se zase nespustí animace civilistů v bance, takže stojí defaultně s roztaženýma rukama, dokud do nich aspoň nevystřelím. V následující misi má nepřítel místo zbraně v ruce střílící barel s palivem. Občas mě ty bugy i pobavili, obzvláště ten barel...

Nevím zdali následující problém se stává jen u mě, ale hra se mi během hraní vždy začala sekat. Nešlo o lagy nebo FPS dropy, ale šlo o pravidelné záseky v cyklu tří sekund, a to i v menu. Pomohl vždy jedině restart hry, ovšem zase jen na nějakou dobu.

Kane and Lynch měl velký potenciál, ovšem nebyl pořádně využit. Rozhodně ale nejde o špatnou hru, naopak, považuji ji za povedený kousek. ALE... Skvělý a temný příběh s řadou špičkových Cutscén kazí nepříliš výrazná hratelnost a nedodělanost celé hry. Kdo očekává příběhovou záležitost, bude nadšený tak, jako jsem já. Kdo si jde ovšem za akcí a zážitkem z přestřelek, bude zklamán.

Pro: Temný atmosférický příběh, filmovost, Cutscény, level desing, několik konců, charaktery, grafika, Splitscreen pro dva hráče, Soundtrack

Proti: Umělá inteligence, zabugovanost, rozmístění Checkpointů, nevýrazná hratelnost, ozvučení,

+16

Rome: Caesar's Will

  • PC --
Prozatim bez hodnoceni, protoze bych tomuto titulu nedal momentalne vic, nez 30%. Hra si nerozumi s mym pocitacem, i kdyz se mi ji nakonec podarilo pod Win 10 nainstalovat (staci navolit pro autorun.exe na disku kompatibilitu s Win98/ME). Hra by mela jet na Win 8, u mne ale zatuhne hned pri startu, ani se nenacte intro. Zkousel jsem hru emulovat na Win 95, 98 i XP pomoci VirtualBoxu, ale hra haze chybu s tim, ze graficka karta nesplnuje pozadavky.

Hru se mi nakonec podarilo rozjet pres VMWare (Workstation Player 14), hra se ale seka pri zmene uhlu kamery a jeste vic v momente, kdy se zobrazi detail sceny (prozkoumavani truhly atd). Pokud nemate chut ukladat pred kazdou akci, kterou se chystate provest (rozhovor, sebrani predmetu, presun do jine lokace), tohle neni hra pro vas. Rozhodne to neni hra ani pro cloveka, ktereho nastve, kdyz si chce ulozit pozici a hra ho misto toho vykopne do (emulovaneho) Windows.

Vrcholem drzosti pak je, kdyz si v menu hry vypnete high nastaveni grafiky a stereo zvuk, aby to jakoze jelo plynuleji, a postava misto sebrani predmetu jde znovu prokecnout NPC. S tim, ze na sekani a na neplynulost pohybu mezi obrazovkami/uhly kamery ci 1 FPS v close-upu uprava nemela vubec zadny vliv. Dost, stacilo, odkladam do doby, az budu mit vykonnejsi pocitac (ktery plynule rozjede Thiefa a rozjede Assassin's Creed: Unity). Jinak bych rozlamal cedecko, zapalil krabici a notas vyhodil z okna. Tohle nemam zapotrebi. Tohle sakra krucinal himlhergot nemam zapotrebi!
+4

Divinity: Original Sin II

  • PC 100
V místní anketě o nejočekávanější hru roku 2017 jsem měl jasného favorita - Divinity: Original Sin 2 a řekl jsem k němu tohle: "Pokračování nejlepšího RPG roku 2014 asi nebude velká revoluce, bude prostě jen hezčí, větší a propracovanější. A to mi úplně stačí."

A taky že jo. DOS2 je vážně jen hezčí, větší a propracovanější než jednička, ale asi nikdo nečekal, o kolik větší a propracovanější nakonec bude. Lariani si vzali každou připomínku k jedničce k srdci, zavřeli se na dva roky do kanclů a makali jak utržení ze řetězu. Výsledkem je hra, která sklízí ovace ze všech stran, která prodala (na poměry tahových RPG) omračujících 700 tisíc kusů ani ne měsíc po vydání a která má potenciál zařadit se do zlatého fondu RPG žánru. Ale popořadě.

DOS2 se od standardní RPG produkce liší především tím, jakou nabízí hráčům svobodu. A tím nemyslím svobodu, kterou najdete v klasických open world hrách spočívající v tom, že si můžete vybrat, jestli chcete nejdřív zabíjet nemrtvé v ruinách na severu, zabíjet bandity v táboře na jihozápadě nebo zabíjet vlkodlaky v lese na severoseverovýchodě. Ať si vyberete jakoukoliv možnost, v samotném plnění úkolů svobodu nemáte. Prostě jen jedete po kolejích A, B nebo C (u lepších RPG jsou ale i výhybky v podobě morálních rozhodnutí, které vás nechají jet po kolejích A-1 nebo A-2) a pokud z nich chcete vybočit, tak zjistíte, že to nejde, že to má hra nějak ošetřené nebo že se s vámi vůbec nehodlá mazat, hodí vám obrazovku Mission Failed a musíte loadovat.

Naproti tomu DOS2 vám ve většině případů akorát ukáže směr, kterým se máte vydat, dá vám do ruky kladivo a nechá na vás, co s ním uděláte. S tím kladivem můžete ničit, stavět nebo ho i zahodit a hra se tomu přizpůsobí. Na téměř každou otázku "Zajímalo by mě, jestli by šlo..." se ozve rezolutní "ANO!".

To je nejvíce vidět u hlavních questů. Jen úvodní útěk z vězení má pět a více možných řešení, z nichž některé vás nechají přeskočit několikahodinové kusy hry, ale pokud chcete, můžete v tutorialu strávit klidně dvacet hodin. Pak vás hra hodí do olbřímí mapy o velikosti tří map z jedničky a řekne vám, že se máte zdokonalit v ovládání magie, přičemž nechá zcela na vás, jak a jestli to uděláte. Počítá dokonce s tím, že se vám úspěšně povede dostat se do každé slepé uličky (kterých je fakt hodně) a z té šlamastyky vás vytáhne. Samozřejmostí je to, že můžete zabít každé NPC, ale hra prostě pokračuje dál a nechá vás mluvit s jejich duchy, což náležitě změní dialogy. A pokud by vás náhodou poslední čtvrtina hry nudila, můžete po troše explorace okamžitě utéct z třetího aktu do posledního, který je takové jedno velké puzzle, jehož řešení můžete s trochou štěstí najít okamžitě. Nebo v něm můžete strávit klidně deset hodin, to je na vás.

Ale podobně jako v Zaklínači 3, i tady se maže hranice mezi hlavními a vedlejšími questy a i ty poskytují velkou porci volnosti. Ilustruju to na příkladu jednoho questu z druhého aktu, který je zcela nepovinný (následují mírné spoilery):

V hospodě potkáte obchodníka, který vám po krátkém rozhovoru řekne, že jeho karavanu v lese přepadly příšery a zabily jeho mistra a nabídne vám odměnu. Vypravíte se tedy na místo přepadení, pomocí kaluží krve najdete karavanu a zabijete nemrtvého trpaslíka a jeho dva vlky, co ji střeží. Po boji jsem ale díky svému vysokému Wits skillu našel zakopaný předmět. Tím bylo torso lidské bytosti, které jsem se svou elfskou členkou party snědl a prožil tak její poslední vzpomínky. Zjistil jsem, že ta osoba byla zrazena někým blízkým a zavražděna. Napadlo mě tak použít schopnost vidění duchů, kterou jsem získal v úplně jiném questu a objevil se přede mnou již zmíněný obchodnický mistr, kterou svou smrt nesl velmi nelibě a slíbil mi odměnu, pokud ho pomstím.

No ale jak zabít obchodníka, který sedí uprostřed hospody a nepoštvat si na sebe celé město? Jedna možnost je vyvolat klasickou barovou rvačku, ve které vám můžou a nemusí pomoct místní patroni, podle toho, jestli je před začátkem dostanete na svoji stranu. Ale to není moc elegantní. Lepší bude trochu se porozhlédnout po hospodě, najít na záchodech člověka, co vám poví, že démonicky posedlé ryby z místní rybárny způsobují střevní problémy, namíchat obchodníkovi speciální gulášek, vydávat se za číšníka a dát mu ho a počkat, až vyleze ze záchodu a useknout mu hlavu beze svědků.

Případně to můžete udělat ještě vychcaněji. Můžete pod ním pomocí kouzla udělat kaluž s vodou, kterou pomocí jiného kouzla otrávíte. Pak stačí utéct, chvíli počkat, obchodník umře a nikdo vás nebude podezírat. A quest je splněný.


A nic z toho, co jsem právě popsal, nemusíte vy zažít. Můžete ho zabít úplně jinak, můžete minout zadavatele alternativního cíle, můžete quest zahájit od konce nalezením karavany, můžete ho minout úplně. Nebo ho můžete splnit u původního zadavatele a jako správný hajzl ještě vysát magii z mistrova ducha a zabránit mu vstoupit do podsvětí. Jak chcete. Je to váš příběh.

Takhle samozřejmě nevypadá každý quest, ale většina určitě jo a i ty menší v sobě vždy ukrývají něco zajímavého. Ať už to je nějaký zajímavý dialog, nějaká odměna nebo prostě jen informace, které obohatí váš zážitek. Najdete tu nemrtvé trpaslíky vyrábějící zbraně hromadného ničení, stanete se rodiči démonického kuřete, zahrajete si na exorcistu, můžete uzavřít dohodu s lichem a pomůžete mu nabýt jeho bývalých sil... a nebo urovnáte spor mezi kočkou a psem, vyhrajete partičku karet u stolu švindlířů a oženíte se s princeznou ohnivých slimáků. To jsou všechno interakce, které ve vaší hře vůbec nemusíte zažít a kterých je v DOS2 prostě tuna. Určitě není možné všechno vidět při prvním hraní, už jen kvůli tomu, že každý ze šesti dostupných "originů" má unikátní interakce, které někdy docela zásadně mění průběh questů a najednou můžete mít jen čtyři postavy. Daní za tu volnost samozřejmě je, že hra nemůže počítat se všemi alternativami a tak občas odehrajete questy mimo pořadí a může to působit zmateně, nebo splníte quest od konce a dialogy s tím nepočítají, nebo nemůžete použít informaci, kterou získáte v jiném questu tam, kde by ji logicky mělo jít použít. Není to nic kritického, ale když na něco takového přece jen narazíte, tak to s ohledem na celkovou promakanost o to víc zamrzí.

Kvalita scénáře od jedničky dramaticky vzrostla. Výrazně ubylo humoru (ale ne úplně, konverzace se zvířaty jsou pořád velmi vtipné), kterým byla jednička prodchnutá skrz naskrz, příběh je o poznání dramatičtější a zajímavější a vaši společníci mají velmi zajímavé příběhy, které někdy přímo kolidují s vašimi cíli. Někdy vám prostě zabijí obchodníka, vyvolají boj a když nebudete respektovat jejich přání, tak vás můžou i zradit. Zatímco v jedničce o příběh vlastně ani tak moc nešlo, tady je o poznání poutavější, i když ke konci trochu ztratí na síle. Ale to by byly spoilery.

Už jsem u bůhví kolikátého odstavce a ještě jsem se ani nezmínil o soubojovém systému, což jen svědčí o tom, jak výborná ta hra je a o kolik je lepší než jednička. Soubojový systém je totiž pořád stejně skvělý, jako v prvním díle. Hrátky s elementy zůstávají a jsou díky přidání kouzel Bless a Curse, které vytváří speciální varianty základních povrchů, a zakomponování členitosti terénu ještě komplexnější, ale ne nepřehledné. Přibyly nové školy magie, jako Summoning nebo Polymorph dávající křídla. Novinkou je systém magické a normální zbroje, který slouží jako druhý a třetí HP ukazatel a pokud ho nevyčerpáte, budete vy i nepřátelé imunní vůči status effectům. To částečně ovlivňuje váš výběr kouzel - nemůžete se spolehnout jen na silné stuny, ale musíte je prokládat i silnými čistě damage kouzly. Subjektivně mě to nerušilo a velmi rychle jsem si na to zvykl, ale rozumím odlišným názorům. Každopádně souboje pořád nabízejí stejnou volnost, jako teď nabízí questy a fantasii se meze nekladou. Nic vám nebrání v tom dotáhnout z druhé strany mapy sudy s instakill mlhou a zbavit se tak náročného bossfightu, nic vám nebrání zneužívat pomoci silných NPC a tak dále. Opět platí, že s dobrou taktikou jde porazit i silnější nepřátele, než jste vy, a že se nevyplatí slepě nabíhat do boje bez rozmyšlení.

Výtky bych určitě nějaké měl. Inventář by zasloužil od základů předělat, občas se najdou nějaké ty bugy, balanc není úplně stoprocentní (klade se přehnaný důraz na level vašeho vybavení, některé classy jsou až příliš silné...) a tak dále. Pokud jste zastánci teze, že 100% hodnocení si zaslouží jen ty DOKONALÉ hry, tak ne, pro vás to 100% hra není. Ale v kontextu celkového zážitku mi ty chyby nebránily užít si DOS2 na sto procent a tomu odpovídá i moje hodnocení. Je to pro mě jasná hra roku a nezbývá než doufat, že Lariani budou pokračovat v podobné trajektorii. Jsou to machři. Jen tak dál.
+36 +37 −1

Murder, She Wrote

  • PC 75
Dnes Vám přinášíme, milí televizní diváci rovnou 5 případů od Jessicy Fletcherové. Společně s Jessicou máte možnost zapátrat po vrahovi a rozlousknout všechny případy.

Jedná se o klasickou hidden object adventuru, ale zde autoři jako hlavní bod použili právě hledání objektů na obrazovce. Občas jsou proloženy pouze nějakými puzzly např. Pexeso, skládání slov nebo obrázků.

První příběh nás zavede do Cabot Cove, kde se stala vražda jednoho z rybářů. Jessica a místní šerif, se vydávají po stopách, které jim vrah zanechal. Kdo by vraždil rybáře, určitě to má nějakou souvislost, s něčím movitým?

Hra si zakládá především na vyprávění příběhu, proto vás čeká celkem dost dialogů, do kterých nemůžete zasahovat (pouze je přeskakovat). Při vstupu do každého místa většinou proběhne dialog nebo monolog, poté hledáte předměty a občas i složíte nějaký ten puzzle. Poté občas následuje závěrečný dialog této scény a šup do dalšího místa.

Ve druhém příběhu se Jessica setkává se starou známou, který vyrábí sirupy. Jeden z jejich zaměstnanců je zavražděn přímo ve vývařovně jejího podniku. Kdo to mohl udělat?
Byla to konkurenční firma nebo jeho šéfka, protože chtěl přeběhnout? Možná za tím bylo i něco úplně jiného?


Co se týče grafiky hry, je celkem slušivá. Postavy jsou dobře vymodelované a při rozhovorech se i mění jejich animace (nejsou to statičtí panáci, kteří nehnou ani brvou, ať jim řeknete cokoliv).

Třetí příběh nás zavede do zahradnické kolonie, kde byl zavražděn jeden ze zahradníku.
Stane se tak kvůli konkurenci v soutěži, nebo čistě ze závisti?


Hudba ve hře je vytažená ze seriálu, a po čase vám z ní možná trochu začne šplouchat na maják, protože se neustále opakuje. Chtělo to přidat více skladeb.

Ve čtvrtém případě, poprosí Jessicu její kamarád, jestli by se nepodívala na 2 roky staré vyšetřováni, kdy zmizela jeho sestra. Jessica se vydává na průzkum do jejího domu, který leží na dobrém místě, a je o něj veliký zájem. Opravdu ta paní odjela a už se nevrátila, nebo ji někdo zavraždil?

Zde si malinko vyliji své srdíčko, protože se mi 2x vymazali savy, a musel jsem první tři knihy hrát od znova. Možná i proto jsem hře ubral 5%, ale to není jisté.

Pátý příběh nás zavede do Anglie, kam Jessica vyrazila za svou sestřenicí Emmou. Její kamarádka z divadla Jane je nalezena v šatně oběšena. Byla to sebevražda nebo vražda?

Co se týče seriálu, tak ten jsem měl velice rád, když jsem byl menší a většinou když běžel na Primě, jsem se díval. Teď už jsem ho dlouho neviděl.

Pro: Jessica, hledání předmětů, některé puzzly

Proti: Stereotypní hudba, později i hra

+12

Risen 2: Dark Waters

  • PC 75
Nedávno jsem se prokousal prvním dílem, celkem se mi to líbilo, nainstaloval jsem pln očekávání dvojku. Stejný bezejmenný bojovník pokračuje ve svejch hrdinskej skutcích! Vnitřně jsem tak ignoroval své minulé spojenectví s donem Estebanem a zkousnul tak, že hra musí někde navázat - tak jsem holt teď s inkvizicí - beru.

Graficky se hra viditelně posouvá dále. Prostředí je tak nějak působivější a více realistický. I modely a pohyby NPC (a naštěstí i hlavního protagonisty) jsou o něco přirozenější (jump) a ani při rozhovorech už to nepůsobí tak směšně jako v jedničce.

Prostředí tropickejch ostrovů je v RPG branži jaksi neokoukaný a celkem se jejich zpracování povedlo. Co je však vyloženě odporný, myslím si, jsou jeskyně a dungeony. Díky všudypřítomnejm svítícím krystalům to tam vypadá jak v pinnballu. Svítící různobarvený osvětlení mají všechny dungeony do jednoho (takže vypadají opravdu všechny stejně).

Počasí se chová podivně, někdy jen hřmí a blejská se bez deště. Pokud se už jednou rozprší, zpravilda to trvá 3 i více herních dní. Blesky uhoděj nejmíň každou vteřinu. Brzo jsem se bouřky nabažil začal ji nesnášet. Stále se taky bohužel nepodařilo odstranit jev, kdy každej oheň (dávno opuštěný tábor) vesele plápolá. To třeba v pralese za silnýho deště působí přinejmenším hloupě a bortí to atmosféru opuštěné temné noční džungle. Podobné je to s loučemi v jeskyních a hrobkách.

Zvukově došlo k nějakému zlepšení. Muzika je srovnatelná s pvním dílem, ovšem lepší mi nyní přišlo ozvučení prostředí. Dabing je myslím vcelku profesionální, byl jsem spokojen (EN). Rozhovory jsou napsány košatěji (někdy dokonce až moc).

NEW GAME
Hra začíná skvěle - na Caldeře, má to zajímavou atmosféru, smutnou muziku - vize apokalypsy. Bez přílišnech zdržovaček mě posílaj na tajnou misi - proniknout mezi piráty. Nenásilně tak člověk přichází o oblečení (bohužel ne o výbavu) a musí začít od začátku. První dvě lokace (Tacarigua, Mečové pobřeží) mě vyloženě bavily, plesal jsem jak autoři dokázali ozvláštnit starej koncept, využívají kolonizační atmosféru i domorodé kmeny.

Vystřízlivění přichází přesně v okmažiku, kdy jsem získal (přesněji byl nucen vlastní frakci ukradnout - vybojovat od nich) loď s posádkou. Od té doby pro mě hra ztratila prvotní kouzlo. Z hlavního protagonisty se stává pirátskej kapitán (na inkviziční lodi) a to mě osobně příliš nesedlo - přišlo mi to jako taková fraška. I tak jsou některý Q celkem zábavný a ostrovy jsem tak prozkoumával nadále celkem počlivě. Škoda, že obsah truhel byl generickej a nezajímavej, což mou motivaci k tomuto příliš nepřiživovalo.

Konec hry je potom řešen jaksi vlažně, do ztacena - tedy nikdo už nikam nespěchá, Mara vlastně nikoho nijak neohrožuje a i když mám artefatky, nezdá se že by mě nekdo tlačil k nějaké akci - je to jakoby na mě. Autoři evidentně už ke konci nevěděli, co by vymysleli, aby herní dobu prodloužili a tak poslední lokace - Ostrov mrtvých - je doslova vrchol dementnosti. Proč do toho míchat podsvětí? (snaha přiblížit se pirátům z karibiku, asi) - tam jsem měl pocit, že si nechali kluci s Piranha poradit od specialistů z Bethesdy.Questy, co zde plním jsou jednoduchý přímočarý, nudný a trapný. Ihned po této odpuzující tečce, po které zhořkne celá předchozí pouť přichází hlavní boss - taky řešeno podivně, zbrkle a samotnej chrám vody prakticky hrdina ani nenavštíví - já čekal nějakej finální labyrint - lokaci včetně NPC - doupě titánskýho lorda!

SOUBOJOVÝ SYSTÉM
Boj v jedničce byl boj udělanej dobře - byl obtížnej a člověk se musel postupně učit chvaty a sám si je potom osvojovat. Mělo to něco do sebe. Zde se však objevují střelné zbraně a přestože jsem to zprvu považoval za super nápad, není to dotažený, bohužel. Už v době kdy člověk obdrží první mušketu s bajonetem, stává se prakticky neporazitelným.

Opravdu bez sebemenších potíží jsem potom likvidoval vše, co mi přišlo do cesty zcela jednoduše. Úskok střela, úskok, střela, výpad, dorazit pistolí, hotovo. Fungovalo to na všechny. Když jsem později získal dvouhlavňovou variantu, nic už mě nedokázalo ohrozit. Meč jsem tak zhruba od půlky hry ani nenosil. K čemu? Proč se s nima pižlat? Toto bortí i mnohé souboje (třeba v aréně, ale i s Marou samotnou) - nepřítel postává s mečem, jde pomalu za mnou. Já couvám a krmím ho olovem. Lehnne po 20 vteřinách a ani se mě nedotkne.
Navíc, když už něco takovýho implementuju do hry, udělám to pořádně! Nabíjení je řešeno POUZE časovou prodlevou mezi výstřely - hloupost. Taky to "zaměřovací kolo" bylo odporný, ke všemu ještě měnilo barvu na zářivou oranžovou.

Hra celkově se později stává jaksi linárnější, snazší a čím dál víces projevujou designerské nedostatky:

Questy které nejdou splnit (hráč je splnil v jiném pořadí než bylo autory zamýšleno) visí v deníku - některé NPC postavy nejde vůbec zabít, jen si lehnou na zem a za chvíli zas vstanou a baví se se mnou jakoby nic. Poté, po co napadnu Garciu, podaří se mi utéct z vesnice plné nepřátel skokem z útesu. Opět přicházím a jakoby se nic nestalo - všichni se mnou vesele obchodují.

Levelování postavy jsem plně pochopil asi až v polovině hry, Je to zmatený, divný, jaksi nevyvážený - krok zpět. Inventář je stále řešen jako neomezenej, sběr čehokoli vítán. Mimo to se jej podařilo výrazně znepřehlednit, takže rolování stovkama předmětů (které nelze navíc odložit!) nepotěší, jejich sortování (vše, kořist, vybavení a předměty) je zcela nedostatečný. Samotný itemy přitom vidím v jednom sloupci a 80% obrazovky je nevyužito!

A tak nakonec musím uznat, že Risen 2 (stejně jako předchůce) nedokáže udržet spád hry a atmosféru až do konce. V posledních kapitolách vždy autorům dojde dech. Zde to ale zaskřípalo dokonce i v bojích (což je prakticky hlavní náplň hry), který byly prostě dětsky jednoduchý, nedejbože přidal-li se ke mně (nesmrtelnej) doprovod. Využil jsem ho tak jen zřídka. Stejně tak spád hry se vytrácí - cesta na chrámu vody je vyloženě libovolná. Samy NPC se nechávají slyšet že hlavní BOSS se stáhnul a musí vymyslet novej plán. Zřejmě je to způsob, jak hráče neodvracet od sběru legendárních itemů?

Musím upřímně zalitovat a uznat - moc se to nepovedlo. Osobité jedničce se tato hra jen přibližuje, atmosférou se podobá spíš pirátům z karibiku než Gothicu a celkově se jedná o dost snadnou hru. Hlavní hrdina - namistrovanej kapitán hýří vtipem a drsňáctvím, sráží tak mimoděk závažnost probíhaných dějů často na komedii. NPC (druid nebo speciálně Patty) jsou vyloženě otravní a nesympatičtí, kéž bych mohl cestovat sám bez nich.

75%

Snad to trojka zase spraví.

Pro: Otevřenej svět k průzkumu, zajímavá koloniální atmosféra, některé komplexní Q, dabing

Proti: Snadné, divný vývoj postavy, nezvládnuté boje, malá motivace k průzkumu, pirátsví za každou cenu, závěr hry

+13

Crashlands

  • PC 70
Skinner boxovka, která na pár hodin zabaví, ale víceméně děláte pořád to stejné (sběr lepších a lepších surovin, craftění lepších a lepších předmětů, zabíjení silnějších a silnějších monster) a jediné co se na tom mění je vzorec útoků nepřátel. Avšak soubojový systém je zábavný a hra nepůsobí odbytě, tak proč ne.

Příběh mi však přišel o ničem, textové bublinky špatně čitelné, což by se dalo ještě ignorovat, ale jako největší nedostatek považuji nepřehledné questy, kdy po čase skoro nevíte, co máte kde udělat a každý druhý quest si musíte googlit, protože hra vám to sama přehledně nesdělí.
+10

Dragon Age II: Mark of the Assassin

  • PC 85
Poslední z trojice DLC určitě stojí za to a tentokrát mi těch peněz nebylo ani trochu líto. Obsahuje totiž to nejlepší na celém DA II - zajímavé prostředí, vtipné dialogy a nejsympatičtější ženu v celé hře - elfku Tallis. Celé DLC se nese spíše v odlehčeném tónu, v nových lokacích a přináší plnohodnotnou vedlejší zápletku. Tvůrci také zakomponovali nové herní prvky a pár vypečených puzzlů, které nejsou ani lehké, ani těžké, ale svou náročností nastavené jsou akorát tak, aby měl hráč z jejich vyřešení radost a zároveň nebyl moc zdržován, či dokonce frustrován.

Po dohrání mě ale mrzí fakt, že je vidět, že Bioware umí ještě mnohem lépe, než nám ukázali v původní hře. Je jasné, že je na vině především vydavatel, ale když se zamyslím, jak skvělá hra to mohla být, kdyby ji měli vývojáři čas a prostředky ji vyladit k obrazu svému. Inu, škoda mluvit.

Na závěr jen taková poznámka: postavy reagují na to, v jakém aktu DLC hráč spustí. Jako ideální doba pro spuštění DLC se mi jevil začátek třetího aktu.

Pro: Hawke a jeho sarkasmus, Felicia Day a její Tallis, svěží prostředí i zápletka, vtipné dialogy, má to duši

Proti: Tallis nezůstane v týmu

+14

Dragon Age II: Legacy

  • PC 70
Druhé DLC se zaměřuje na to, co mi u prvního DA lezlo na nervy a u druhého naopak docela chybělo: delší dungeon. Legacy je vlastně jedna velká několikapatrová kobka, ale nutno dodat, že docela nápaditě řešená. Osobně si tohle DLC doporučuju střihnout někde v půlce druhého aktu, kdy je hráč už trochu naskillovaný, ale zároveň ještě není přejedený soubojů. Těch je tady požehnaně a jsou často i docela tuhé (bez zručného healera se schopností oživovat padlé přátele ani ránu). Samotný dungeon svým rozmanitým prostředím působí svěže a oproti zbytku hry dostatečně odlišně, takže i přes jeho solidní délku mě nezačal nudit. Design závěrečného bosse si ale pochvalovat nemůžu. Byl to tuhý, zdlouhavý a na psychiku dost vyčerpávající souboj - hlavně díky tupé AI spolubojovníků, která se s neutuchající vervou vrhala vstříc smrti.

Pro: design, zábavné souboje, slušná délka a fajnové odměny za splnění

Proti: bossfight, cena

+11

Dragon Age II: The Exiled Prince

  • PC 40
První z trojice a zároveň rozhodně nejslabší DLC. Jednak proto, že tohle je vyloženě násilně vytržená součást původní hry (asi jako Javik v Mass Effectu) a jednak proto, že je to obsahově docela bídné. Sebastian je sice na první pohled sympatické modroočko (no homo), ale po bližším prozkoumání je to otravný debil, co furt žvaní cosi o Oltáři a nevyleze z něj absolutně nic zajímavého. Prostě postava do počtu. I jeho questy jsou dost podprůměrné. Na placené DLC tohle imo prostě ani zdaleka nestačí. Klasická EA vyžírka.

Pro: eeeh, troška nového obsahu?

Proti: Sebastian, průměrný quest, cena

+11 +12 −1

Dragon Age II

  • PC 80
Dragon Age II by se dal velmi lehko sestřelit. Z té hry vyloženě křičí nevyužitý potenciál a nedodělanost. Rád bych ji vyčetl těch milión stále stejných interiérů (jeskyň, sídel či Deep Roads kobek), šedivé, statické a napříč herními roky stále stejné město, osekané questy a často i dialogy, dementně řešený respawn u soubojů či třeba technickou nedodělanost lokací, kdy stačí jen oddálit pohled od postavičky a hráč si může prohlížet hranice mapy.

Jenže tohle všechno se dá přežít, protože ta hra je zábavná. Pokud pominu onen arkádový respawn nepřátel, tak jsou souboje daleko chytlavější a svižnější jak v jedničce. Příběh jako celek je sice slabý, ale není to úplně ta tradiční Bioware šablona. Je komorní, často i docela osobní a ze začátku i docela nápaditý. Obsahuje pár zajímavých momentů, ale díky nedotaženosti celé hry často nenaplňuje zcela svůj potenciál. Ona osekanost se projevuje především v třetím, posledním aktu hry, kdy se začnou některé postavy chovat naprosto praštěné a je tam vidět, podobně jako např. v druhém KotORu, že se kvůli uspěchanému vydání někde mohutně škrtalo.

I přes to, že šedivý a co do pouličního života mrtvý Kirkwall omrzí zhruba v polovině druhého aktu, tvůrci provedli docela husarský kousek a i s tím minimem lokací zvládli stvořit 50hodinovou hru, která baví. A baví až do konce. Hawke je sympaťák a parta spolubojovníků jakbysmet. Nejsou to tak výrazné šablonovité charaktery, jako v jedničce (a dalších Bioware hrách), ale mají svoje kouzlo. Jen ho člověk neobjeví hned, ale až zhruba po 20 hodinách hraní. Ve výsledku mě ale dost mrzelo, že jejich dialogy jsou velice osekané - zvlášť oproti jedničce, která občas působila skoro až jako sociální simulátor.

Super je, že hra nedělí hráčovy reakce na dobré/zlé, ale na jakési umírněné odpovědi, sarkastické hlášky, rázné reakce apod. Stále ovšem zachovává možnosti volby. Člověk tedy jen bezmyšlenkovitě nekliká na barvičky jen proto, aby si zachoval tvář své postavy. Není problém odpovědi měnit z dialogu na dialog aniž by postava působila výrazněji rozpolceně. V praxi sice nemá hráč možnost svou postavu profilovat do naivního dobráka/drsného renegáta, ale neměl jsem pocit, že bych měl svázané ruce. Hawke se jen chová jako celkem obyčejný člověk s normálními reakcemi.

I RPG prvky jsou oproti jedničce osekané, ale řekl bych, že spíše ku prospěchu věci. Skilly jsou užitečnější a není jich tolik. Inventář mi též vyhovoval víc, stejně tak přehledný deník a již klasický kodex. Tvůrci se i zbavili dementního systémů dárku a několika dalších zbytečnosti, za což jsem rád.

Nicméně v závěru už opravdu hře docházel dech a v tu chvíli přišla vhod trojice DLC (za které jsem vyhodil pomalu půl výplaty), z nichž dvě mě dokonce zavedly mimo Kirkwall. A upřímně, nebejt jich, tak bych se začal nudit asi o něco dřív. Takový Mark of the Assassin svým veselejším prostředím ala Toussaint a situačním humorem působil jako vysvobození z té šedi a vážnosti.

Abych to shrnul. Dragon Age II je osekaná a nedodělaná hra, plná různých chybek, ale i s tím málem tvůrci předvedli docela dost. Zároveň však dokážu pochopit, že pokud hráči nesedne DAII jako celek, tak z ní musí mít velice průměrný, možná až podprůměrný dojem. Ale něco tam ta hra dělá dobře. A asi natolik dobře, že jsem byl ochoten tu hromadu chyb odpustit a pořád se skvěle bavit.

Pro: chytlavý gameplay, řada dobrých questů, dialogy a systém rozhovorů jako celek, postavy, komorní vyprávění ve fantasy kulisách, absence klasické Bioware šablony, default Hawke je sympaťák

Proti: úspěchané vydání - nedodělanost, osekanost; úmorně se opakující lokace a modely postav, mrtvost/statičnost lokací a nízká míra detailů prostředí, trapný respawn během soubojů,; málo opravdových detailů, které dělají z dobré hry hru výjimečnou

+24

Tropico

  • PC 80
První Tropico je dobrá hra, tak dobrá hra, že bych se jí nebál přirovnat k pravé Irské 17 let staré whiskey.

I dnes po právě těch sedmnáci letech od jejího prvního vypálení mám ten stejný pocit, jako když jsem jí pil poprvé. Je pravda, že její etiketa už nevypadá tak naleštěně jako v roce 2001, ale ten pocit zůstává.

Ten pocit zůstává a když jí jen na malou chviličku ochutnáte a pak už nemůžete přestat nalévat znovu a znovu. Její nespornou výhodou je to, že ji i dnes můžete koupit v několika obchodech s lihovinami a je už podstatně levnější jak dříve.

Má prostě svoje kouzlo, protože je vyrobena z tradičních surovin a s láskou,ne jen pro čistý zisk, jako dnešní destiláty. Je pravda, že dnešním pijákům už prostě nemusí sednout, ať už právě kvůli zastaralé etiketě, nebo právě staré receptůře, ale nám, co už mámě něco odpito dopřává přesně to, co od ní očekávámé a dlouhá léta máme rádi.

Můžete jí pít ve své staré sklence, ale perfektně se pije i z vyleštěných nových sklenek z Tesca.

Neříkám, že moderní Tennessee honey, smoke whiskey, nebo Ballantines nejsou dobré, ale jak jsem psal, klasika je klasika a někdo na ní nedá dopustit.

Strávil jsem s ní spoustu času už dříve, spostu času i nedávno a určite si jí v budoucnu zase dám.

Pro: Stará, ale stále líbivá etiketa, parádní receptura a vytříbená chuť

Proti: Pro někoho jsou její klady záporem

+15

The Dig

  • PC 75
The Dig

Kvalitní point and click adventura od Lucasarts, na které menším způsobem spolupracoval i S. Spielberg je určitě zajímavý kousek, která plně využívá možností pixel art na maximum a s kombinací renderovaných předmětů a scén (rok 1995) vytváří velmi krásné scenérie a lokace, které nevypadají všechny a máte opravdu pocit, že chodíte po cizí planetě na které jste vlastně sami. Až na pár kolegů a pár zastůpců fauny nikde nic, to krásně umocňuje pocit bezmoci a samoty. Doplňuje to ambientní zvukový podkres a kvalitní dabing

Příběh lehce vykrádá nejznámější kultovní scifi kousky ze stříbrného plátna a přidává něco svého, ale dokáže vás držet občas v pěkném napětí. Škoda, že The Dig nedostal vyvrcholení, které by si zasloužil, rozuzlení je až příliš šťastné a pro hráče to není úplně odměnou.


Dohráno za 11 hodin.


Pro: pixel art, zvuk, lokace, dabing, mimozemské téma a cizí planeta

Proti: velká obtížnost, zakončení příběhu

+15

Hero of the Kingdom

  • PC 60
Popisek na Steamu mi sliboval největší dobrodružství mého života. Jedno z mých největších dobrodružství je noční cesta v připitém stavu z Letňan na Anděla, kdy jsem se mimo jiné svezl s dvěma neznámými chlapíky autem a byla to tak podezřele dlouhá jízda, že jsem už držel kliku dveří, že vyskočím za jízdy a uteču, dostal málem po hubě v zamčeném baru s holýma lebkama, snídal s bezdomovcem svíčkovou a zažil nejdelší hodinu hrůzy, kdy mi nešly vybrat peníze z bankomatu a nemohl jsem si po těch peripetiích ani cálnout autobus domů. Teda dost odvážný popisek! :) A to když jsem nakonec opravdu vše překonal a dojel do Českých Budějovic, na nádraží unaveně klesl do sedačky MHD a po půl hodině stanul před svým domovem, zjistil jsem, že jsem si nechal v Praze klíče.

Vzal jsem si k srdci radu z komentáře leebigha, namazal šlachy a šel na to. Ale stejně mě bolely, i když mi hra zabrala necelé čtyři hodiny. V podstatě jen klikáte a ne, není to tak roztomilé jako u Botaniculy. Příběh je velmi jednoduchý, nenadchne, ale ani neurazí. Brnkací hudba Vám i za tu krátkou dobu stihne brnkat leda na nervy a při hledání houbiček a vajíček a bedýnek a zlatých vajíček a perliček jsem ji musel dost stáhnout. V mokřadech byla dobrá, ale jinak nic moc. Chtěl bych vidět DuDua, jak by se dobrovolně mučil jejím posloucháním.

Mechanika hry je celkem zábavná. Protože je hodně krátká, nestihlo mě začít nudit procházení světem a klikáním akcí. Dokonce jsem si i v práci přes den chvíli počítal, kde je nejvýhodnější spánek, kolik se vyplatí čeho kde koupit a kde naopak prodat a vydělat na tom. Ke konci už jsem měl strašně moc peněz, to je ale klasická věc u tohoto typu her.

Trochu bylo ze začátku psycho pamatovat si, co který obchodník nabízí, protože jich je tu požehnaně. A ke konci jsem naopak pořád nevěděl, kde jinde nakoupit léčivé lektvary, než u léčitele za jídlo. Jenže jídlo nemám, všechno prodávám a mořit se s chlebem, klik klik, bolela mě ruka jak když mi bylo šestnáct (placený smích, aplaus, Simon mačká zlatý čudlík). Tak jsem si dal tu práci a prošel poctivě celou mapu, abych zjistil jiný způsob. Dá se - za pytel nějakých kytek. Jenže ty jsem už všechny vytěžil a prodal za goldy! Hledám dál a tady ten úplně poslední obchodník prodává ty pytle kytek. Takže se to dalo. Vlastně mi dochází, že s tím chlebem by to bylo míň kliknutí..

Hru můžu doporučit, ale s výhradami. Hra je tak krátká, že Vám rychle uteče a pokud na hry nekladete nějak velké nároky, určitě Vás na pár hodin zabaví. Je jednoduchá a vcelku i přátelská na pochopení, k čemuž pomáhá i česká lokalizace.

Pro: krátké, obchodování, koncept

Proti: hudba, klikačka, skryté objekty

+26

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 70
No když jsem poprvé dohrál Zaklínač 1 tak jsem dvojku neočekávaně vyhlížel dvojku a když jsem se dozvěděl o vydání dvojky tak jsem skákal dva metry do vzduchu, ale asi po první hodině mě to prostě nějak přestalo bavit a řekneme si proč.
Jako první řeknu klady pěkná grafika, soubojový systém, prostředí, příběh postavy a dabing, a nechci se dal rozepisovat teď řeknu co mě zklamalo jako první nepochopím proč autoři do hry nepřidali sprint během hry kdy jsem probíhal z jedné strany mapy na druhou tak to prostě bylo zdlouhavé jako další nemůžete seskočit z nějakého menšího srázu, to můžete jenom když to máte označený teď si můžete říct ale to nešlo i v prvním ale to byl první díl této série tam mi to nevadilo protože jsem si řekl v dalším díle to bude.
Jako další tu je nemožnost pití elixíru během boje to v první díle šlo ale tady můžete pouze během meditace takže jste v souboji a máte málo životu v jedničce byste se napili a pokračujete dál ale tady s tím musíte počítat před že dostanete na prdel ale i když si ho před nějakým bossem vezmete tak vám třeba vyprchá a další si dát nemůžete a o proti jedničce to je o dost kratší.
Ale i pár další kladu tu je na začátku jsem vám je psal je jich ještě pár navíc třeba rozhovory vylepšování výbavy a postavy no ale to je vše co mě napadá. Neberte to špatně hra je to dobrá ale pro mě to bylo, celkem zklamání dohrál jsem ji a byla, fajn dal jsem jí 70% a hodně lidí ale i kámošů mi to vytýká je to prostě můj názor. Jak jsem řekl je to dobrá hra za 70% myslím, že to bude bavit hodně lidí ale muže to i zklamat ale trojka je jiná liga.

Pro: Příběh, grafika, prostředí, rozhovory, soubojový systém, vylepšování zbraní a postavy.

Proti: Nemůžete sprintovat a díky tomu zdlouhavé běhání po lokacích, nemožnost seskakovat z menších srázů, nemožnost pít elixíry během boje jen při meditaci, krátké.

+10 +15 −5