Nejlépe hodnocené komentáře

Zabít pár minut času ? Znám lidi, kteří jsou na této hře závislí a dokážou jí hrát celý den. Ono sice Arcomage je předloha, propracovanější a audio-vizuálně "superior", dokonalejší, ale Mravenci jsou hezčí. A to hmyz (nebo co je to za druh) nesnáším.

Klikat nazdařbůh na karty není těžké. Naučit se co znamená + a - také ne. Ovšem pochopit propracovanější strategii, to už zabere nějaký čas. Hodí se mi držet si suroviny na nějakou větší kartu a nebo si tam hodím důl a za 2/3/4/8 kol se mi to vrátí zpátky ? V Arcomage je to lehčí, tam důl nestojí tolik. Dokonce jsem i někde viděl verzi Arcomage pro Windows, ovšem o její legalitě/právoplatnosti si nejsem jist.

Když jsem hrál Arcomage v MM 7, bavilo mě to. Ne ale tak, jako Mravenci. Ti jsou zkrátka nepřekonatelní - a zas, stejně jako u Vlaku, je to v té jednoduchosti.

Za úkol jsem si dal naučit to hrát přítelkyni. Úkol splněn a došlo to tak daleko, že je naše skóre zhruba vyrovnané. To se mi líbí. Mít důstojného soupeře je přeci cíl, nebo ne ?

Na hře mě nejvíce štval zvuk. Nešel ve Windows nešel Wypnout. Tedy vypnout. Od té doby, co mám Win 7 je problém vyřešen, naštěstí.

Počítač je pro mě v některých situacích stále nevypočítatelný. Někdy ovšem hraje jak blb - jako třeba když mám 0 krystalů a on mi dá kartu -8 krystalů. Ale stále je docela dobrý protivník. Lidský faktor však tyto problémy eliminuje zcela.

...a když mě po operaci slepáku přišel navštívit táta, slíbil mi, že až se vrátím domů, budu moct celý den hrát Ufouny. To bylo někdy v 94-95 (dalo by se to zjistit podle toho kdy jsem v tý nemocnici byl, ale ta paměť).

Od té doby se se mnou táhne závislost na této hře. Dohrál jsem jí snad nejvíce ze všech her. Nejdříve horko těžko na lehkou obtížnost v dětství, pak hodně trénování na těžkou obtížnost, poslední dohrání levou zadní na "nadčlověk".

Sektan, levit, muton, krysklad, hadom, párák, celatid a jeho věrný druh silacoid (vypadají podobně), etheral, sektanoh a kyberdisk. Pokud jsem na nějakého zapoměl, pánové omluví. Snad. A další zajímavosti jako "nedostatek jednotek času", "cizáci terorizují Manilu" (hehe) a podobné dělali z Ufounů ještě větší zábavu. Děkuji pane Němečku (když nepřekládal, dělal skvosty jako Mravenci, nebo Vlak). I když asi neoficiální, stejně ho měl skoro každý. Tak leť, záškodníku.

Grafika je [slušné chování off] boží! [slušné chování je on]. Tak propracovaná, ručně kreslená (ještě lepší než ostatní DOSárny, pokud můžu říct). Hodně času jsem kdysi strávil nad glóbem. V té době to byl můj jediný kontakt s virtuálním modelem Země.

Hra je velice bohatá a zejména první mise, kdy je jednotka velice mizerně vybavená, stojí za to. Umře často i čtvrtina mužstva, protože bez brnění jsou vojáci koseni na první zásah.

A tak (prodat blbosti, nakoupit laviny a 22 vědců, postavit obytné buňky, sklady, cizáckou celu a ještě něco, zkoumání laserových zbraní=>laser pistole>laser pušky a tak kolem Den 22 máme vyzkoumáno). Bohužel Den 22 je také den, kdy je často první teror. A pustit ho není moc ekonomické.

Ohromně zajímavé je číst si různá diskuzní fóra co jsou rozházená po internetu. Člověk se dozví plno nových věcí, zanadává si na staré problémy, vzpomene si na radostné zážitky. Například před chvílí mě napadlo vyhledat si názory na problém, který mě štve už velmi dlouho. Cizáci co ovládají mé jednotky i když je nevidí. I když ještě vůbec nevyšli z lodě (která má zavřené dveře). Myslím, že je to podvod a myslí si to i spousta ostatních lidí. O UFO toho bylo hodně napsáno, na hru je mnoho názorů, ale její známost je neuvěřitelná. Rovnat se může snad i se samotnou Dunou 2.

* Tátův legendární voják Oscar Horton, který měl vskutku epické psionické schopnosti. Ne z dnešního pohledu, ale z pohledu párletýho fakana Martyho, co ho do obdivoval.
* Mou genocidu malých zelených přátel - Když jsem už velmi dobře ovládal Psi-amp a v největším UFU plném Mutonů jsem je všechny ovládl, nahnal ke zdi, vzal všechny zbraně a obehnal mými vojáky. Trvalo to mnoho kol a stálo dost úsilí a save/loadů, ale výsledek stál za to. Pak už jsem je jen smažil dábelským odpalovac(z)em (jak se zbraň jmenovala v Němečkovo překladu).
* Strach který jsem měl z temných chodeb cizáckých bází. Zdánlivě pusté chodby mě děsí dodnes.
* Jak jsem se někdy na začátku tohoto století snažil hrát EU na Playstationu. Pekelný zážitek a důkaz, že strategie a konzole nejdou dohromady. Dřív jsem zkoušel Warcraft 2, též na Ps1. To už bylo lepší, ael pořád nic moc.
* V temných dobách půlky 90. let, kdy jsem měl velmi omezený přístup k počítači
* Na jednom teroru jsem měl plno výbuchů a hodně políček tam hořelo. Do jednoho jsem vlezl vojákem a on začal hořet. Byla to docela směšná animace a já se mu pár kol smál. Pak umřel a už mi tolik do smíchu nebylo.
* Fakt, že sektani vypadají jak můj kocour je dost znepokojující. Roztomilost obou nezná mezí. Páráci zas připomínají tátovo psa.
* Když jsem měl záškodník mimo bázi a zrovna mi jí napadli. Dokázal jsem jí ubránit za pomocí jednoho muže a asi stovky loadů. Fakt jsem se cítil jako Rambo, běhat po nebezpečných chodbách a krýt se za rohy.
* Krysklad (SkladKrys?) a cizácký teror, to je dost smrtelná kombinace. A také strašidelná. Samozřejmě, létající zbroje to jistí, ale dostat takový teror jako první ze všech (který často nastává 22.1.) je zdrcující rána a většinou první porážka. Už jenom samotné vědění, že Krysklad má daleko víc jednotek času než moji lidé, že dokáže vyběhnout ze tmy mimo viditelnost, dostat se až ke mě a ještě si "mrdnout" do mých jednotek je skličující. Minimálně. Opravdu velké bestie.
* Slovní hříčka v českém překladu - Cydonie nebo ZMAR (když je to na MARZu, tedy marsu chci říct).
* Když už mi chybí někteří vzácní emzáci, tak nastává honba za (ne klenotem Nilu) mediky. Což tedy odnáší sektánci.
* Nudné hodiny ve škole, které jsem strávil kreslením si plánků UF na čtverečkovaný papír. Byly docela dost povedené, škoda že jsem to už dávno ztratil.
*
* A vlastně nejdůležitější ze všeho je obrovská rozmanitost hry. Zničit se na misích dá vše, dokonce i při obraně báze (nevím jestli je to pak zničené i po misi, asi ne). Odvážlivci si mohou prokutat cestu i solidní hlínou v UFO bázích. Náhodně házené přelety UFO, náhodně rozmístění cizáci a typy lodí. Přiletí snad první měsíc velké UFO ? Nemůžete dělat nic, jen se bezmocně koukat a doufat, že nic neprovede.


Na tuhle hru nemám žádné minimální vzpomínky, tato hra žije v mé paměti velkým životem.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 1994 (2010)
KOLIK (hodin circa) ----------- 300
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ ANO
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - MASTERMIND
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hra, ve které jde o to udržet svého Simíka šťastného. Bohužel ale to mě šťastným neudělá. Hru jsem hrál hodně dávno, rok-dva po vydání. Tenkrát byla (hlavně Levelem) dost propagovaná a oblíbená. Hodně hráčů si jí zkusilo.

Jenže když o ní nyní přemýšlím, když uvažuji o tom co jsem k ní cítil, není to nic moc hezkého. Vždyť je to celé nesmysl. Simulátor lidského života je totiž jedna z nejzhovadilějších věcí, co existují. Střílečku si zahraji, abych si zkusil něco, co se mi v životě nepovede. Hvězdnou lodí cestuji, protože to nikdy neokusím. Ale simulovat lidský život ? Není lepší ho žít ?

Jasně že je, ale ani proti originálnímu nápadu - hrát si na boha, ovládat své lidičky a kontrolovat co dělají, posílat je tam a tam, proti tomu nic nemám. Ale nelíbí se mi provedení. Nelíbí se mi nudné a ubíjející věci co musím dělat, aby byli šťastní (a tedy bych měl být i já, ale ne ne nejsem). Když se napijou vody, tak se jim možná jeden z ukazatelů zlepší, ale mě to nic nedá.

Neříkám, že je chyba na straně Sims, třeba je na mojí, ale "tohle" opravdu není něco, nad čím bych chtěl trávit čas.

OK, je to asi měsíc, co znám Angry Birds. A pořád je hraju. Díky, má milá M., že jsi mi o nich řekla.

Když jsem je hrál jen chvíli, ohodnotil jsem je zde 75%. Nyní jsem přišel na tuto stránku zas a uvědomil jsem si, jak hluboce jsem se mýlil. Tato hra si totiž zaslouží daleko více.

* Zaprvé - návykovost. O tom není sporu, hra dokáže chytnout. Ale také odměnit. To první pomáhá dostat se do hry a vrátit se k ní, to druhé dává herní spokojenost.
* Zadruhé - dobrý pocit z poražení prasat, ještě lepší ze získání tří hvězd. Dá to práci, ale též prchavý pocit blaha. Dokázal jsem to. A už se jede dál.
* Zatřetí - fyzika. Mám rád hry, které takhle využívají fyzikální zákony (a že už herní enginy/fyz. modely dokážou hezké věci), ať už Portal, World of Goo a nebo hrátky v Braidu. Sice se mi občas zdá, že fyzika nefunguje tak, jak by měla (kusy nepadají, ale zaseknou se). I tak už jen to, že je celá hra založená na principu "padání dolů", přitažlivosti gravitace, je fajn.
* Začtvrté - logika. Musíte přijít na to, jak na to (ehm). Každý level má většinou mnoho způsobů, jak ho dokončit na 1 hvězdu, už méně na 2 hvězdy a většinou jen jeden na hvězdy 3. Způsoby se dost mění a každý "svět" má svůj vlastní ráz.

Stručně řečeno - budete si hru v pohodě užívat, když jí nebudete hrát moc dlouho v kuse (hodiny, dny).

V této chvíli mám 419 hvězd z 195 levelů. Mám tedy kousek před 3/4 hvězd, to je můj současný cíl. Herní doba několik desítek hodin a hra stále baví.

Navíc je to dobrá hra pro přítelkyně, což jistě potěší ty opřítelkyňované z nás. Nevím jak s manželkami.