Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

« Novější Starší »

Prehistorik 2


Druhého Prehistorika bych si nikdy nezahrál, nebýt mé ženy, která mi jej doporučila v rámci herní výzvy. Již od začátku jsem tušil, že mi hra není šitá na míru, ale přesto jsem se do ní pustil.

Dobová grafika a parádní hudba mi připomněla plošinovku Jazz Jackrabbit, která patří ke klasikám svého žánru. Zde jsem však nedostal do ruky laserové zbraně, ale musel jsem se ohánět na všechny strany kyjem, palicí nebo sekerou.

Na obtížnost jsem nadával od samého začátku, postupně jsem se ale zdokonaloval jak v likvidaci nepřátel, tak v překonávání dalších překážek. Nepřátelé se však často objevovali přímo na místě, na kterém jsem právě stál a neměl jsem tak sebemenší šanci zareagovat. Navíc se mi nesčetněkrát stalo, že mě shodily do propasti.

Ta pravá výzva přišla až s osmým levelem. Právě od této sněžné úrovně jsem začal používat cheat na nesmrtelnost, protože turbo tučňáci a propasti s bodáky mě přiváděli k šílenství. Nejtěžší částí je ale bezesporu jáma s bodáky kam se podíváš, kterou šlo překonat jen pomocí pohyblivých plošinek, na nichž se navíc muselo stát zcela správně. Vím zcela určitě, že bez cheatu bych neandrtálce do cíle nedotáhl.

Pro: grafika, animace, hudba, zvuky, zbraně

Proti: obtížnost, teleportace nepřátel, tučňáci

+8+8 / 0

4 Minutes and 33 Seconds of Uniqueness


Co vám mám povídat. Je to blbost. Je to super jako "art", ale jako hra je to prostě blbost. Člověk sice může 4 minuty a 33 vteřin rozjímat, ale já se raději rozhodl napsat tento komentář. Vlastně je to takový loading screen. Hodně pomalý loading screen. Kdyby ho měla takhle dlouhý jakákoliv moderní hra, hned bych ji odinstaloval. Ale této hře to odpustím. Přece jen bylo jeho vytvoření asi nejvíc práce na celé hře. Zbývá mi ještě zhruba těch 33 vteřin. Jestli se teď někdo přihlásí, asi potáhnu na křížovou výpravu. Ten pruh se posouvá jeden pixel za vteřinu. Co by se stalo, kdyby můj monitor měl méně než 433 pixelů na šířku? Co kdybych hrál třeba na osciloskopu? No to je jedno, protože už jsem konečně dohrál, juchů!

Pro: Art

Proti: Všechno minus art

+3+3 / 0

The Cave


Než jsem hru začal hrát, nevěděl jsem, zda-li se jí mám bát či ne. Jednalo se totiž částečně o adventuru, tedy o žánr, který mezi hrami vyhledávám minimálně. Nyní jsem však rád, že jsem si tuto hru zvolil v Herní výzvě místo toho, abych jí stále odkládal na později. Mohlo by se totiž stát, že bych se k ní nikdy nedostal.

Jedno z větších dilemat na mě již přišlo při spuštění hry. Musel jsem si totiž vybrat pouze 3 postavy ze 7mi. Ve hře můžete hrát za (Rytíře, Vidláka, Vědkyni, Dobrodružku, Dvojčata, Mnicha a Cestovatelku časem). A aby byl výběr ještě komplikovanější, tak každá postava má jinou vlastnost, kterou následně budete ve hře využívat. Po dlouhých minutách přemýšlení, jsem se nakonec rozhodl pro Rytíře, Vědkyni a Cestovatelku časem.

Jelikož se jedná o adventuru s logickými úkoly, mnohdy jsem musel zapojit veškeré mozkové buňky a pokusit se přijít na řešení daného úkolu, abych se v rámci děje dostal dál. Nad některými úkoly jsem si lámal hlavu třeba i 10 minut a ve finále jsem zjistil, že celé řešení je triviální a nechápal jsem, proč jsem na něj již nepřišel na začátku. Celkově jsem hru hrál přibližně 5 hodin, ale věřím, že kdybych si jí zahrál znovu, dohrál bych jí v mnohem kratším čase.

Během celé hry se Vaši hrdinové ocitají na prohlídce v Jeskyni (jedná se o oživlou jeskyni, která během hry komentuje nejrůznější Vaše počiny a uvádí Vás do děje). Projdete si mnoho pater jeskyně a v každém Vás čekají jiné úkoly a logické hádanky.

Na celé hře se mi líbilo promyšlení jednotlivých úkolů, k jejichž dokončení jsem hledal nejrůznější předměty a dokonce cestoval časem do 3 různých období, v rámci nichž jsem musel paralelně vykonat potřebné úkony. Další velké plus bych dal i vtipným dialogům se špetkou černého humoru.
+4+4 / 0

Dungeons II: A Clash of Pumpkins


Malinkaté DLC - vlastně je to jen pár map.

Ty mapy nejsou špatné, ale já si nemůžu pomoct: jakmile vidím ve hře Halloween, Vánoce či jakýkoliv jiný profláknutý svátek, dělá se mi zle.
IRL svátky IMHO nemají ve fantasy hrách co dělat.

Pro: Nové mapy

Proti: Moc toho není, sváteční tématika

+3+3 / 0

Heroine's Quest: The Herald of Ragnarok


Ktorou rukou salutuje dvojhlavý trol? Pozná veveričák záhuby Ratatosk povestného vražedného králika z jaskyne Caerbannog, ktorý zahnal na útek družinu kráľa Artuša? Kde pochovali Boromira, ktorý hrdinsky padol pri obrane svojich spoločníkov? Môže sa stať cenzúra najnovším výstrelkom lesnej módy? Dá sa v ručne šitých čižmách behať po zamrznutých jazerách?

Ak vás neodradí náročné putovanie mrazivou krajinou plnou nebezpečných stvorení, nájdete odpoveď na každú z týchto zásadných otázok a mnohé iné, vážení. Uložte do chlebníka proviant na pár dní a hor sa medzi zasnežené stromy!

Pro: pixel art, muzika, čarodejný koňýk

Proti: neohrabané súboje, fujavica a meluzína

+10+10 / 0

Else Heart.Break()


Myšlenka, se kterou tahle hra přichází je neuvěřitelně ambiciozní.

Předměty ve hře totiž všechny fungují na základě nějakého zdrojového kódu, který tentokrát vypadá jako reálný programovací jazyk (žádný zjednodušený sranda kód jako v jiných hrách) a jenž opravdu po hacknutí vidíte a můžete ho přepsat, znovu zkompilovat a tím změnit funkcionalitu předmětu. Samozřejmě, jsou zde určitá omezení - pro každý předmět je dostupná jen určená sada metod (pro ulehčení jsou vždy přímo vypsané v hackovacím okně), tzn. nemůžete z plechovky od piva udělat portál do jiné lokace - na to nejdříve musíte hacknout dveře, které jako jediné mají dostupnou metodu "Goto()" a tu změnit.

Díky tomu můžete provádět různé kulišárny jako měnit barvu světla pouliční lampy, měnit účinky nápojů...
... nebo pokročilejší věci jako výrobu klíče, který pomocí brute-force metody zjistí kombinaci k jakýmkoliv dveřím, navyšování svého bankovního konta...
... až po naprosté "matrix" věci jako je přesouvání své tělesné schránky přes "internet", takže si z jednoho místa můžete zpřístupnit všechny lokace ve hře.

Hra je v podstatě obrovský sandbox, kde se v rámci jednoho živoucího města (střídání dne a noci, NPC mají svůj denní režim) můžete vyblbnout do aleluja. Tady opravdu platí, že omezeni jste pouze vlastní představivostí (a programovacími schopnostmi). Najdeme zde velkou nelinearitu, kdy klidně můžete propásnout některé dějové události, případně se moc brzy dostat někam, kde byste ještě být neměli.

Je nutno zmínit, že tady rozhodně nejste vedeni za ručičku. Nějaký deník či questlog neexistuje. Raději si dělejte poznámky na papír, ke hře se po delší pauze těžko vrací. Pokud ale budete mít oči otevřené a budete PŘEMÝŠLET, hra se vám bude často odvděčovat takovým tím "Sakra, já jsem geniální!" pocitem. To, jak ve finále začne dávat název hry smysl, je "husí-kůže-noidní".

Grafický styl je nezvyklý, ale líbí se mi. Horší je to s kamerou, která nutí k neustálému otáčení, aby bylo vůbec něco vidět. Bohužel město je rozdělené na několik různě velkých obrazovek a pohyb po něm není přehledný ani s mapou. Daň za velkou nelinearitu je také fakt, že se můžete dostat do situace, se kterou vývojáři (i přes velkou snahu) nepočítali a tím si rozbít příběhovou linku. Pokud vím, tak se z toho naštěstí dá většinou nějak vybruslit, ale pocit z uceleného příběhu z toho asi nezískáte.

Nakonec otázka, kterou jsem měl asi odpovědět jako první - může tuhle hru hrát člověk, který neumí programovat?

Těžko říct. Rozhodně nemusíte být profík a pokud víte, co to je cyklus, funkce a proměnná, tak se tu neztratíte. Pokud jste úplný zelenáč, stále je tu jedno NPC, které se vás snaží naučit úplné základy pomocí praktických příkladů a v jeho domečku naleznete dokumenty ve stručnosti vše popisující. Ale nedokážu říct, jestli je to dostatečné.

Každopádně je Else Heart.Break() naprosto unikátní hra, kterou doporučuji vyzkoušet. Třeba díky ní proniknete do tajů programování a změní vám život ;)

Pro: hackování, obrovské "sandboxové" možnosti, nelinearita, sympatický civilní příběh

Proti: není pro každého, kamera, nepřehlednost pohybu po městě, nelinearita může způsobit problémy s příběhovou linkou

+16+16 / 0

Valley


Valley je krásná hra. Na začátku máte před sebou nádherné údolí, které vás pomyslně vybízí k jeho prozkoumání. Velmi záhy jako hráč však přijdete na to, že tu s tímto místem není něco úplně v pořádku. Přestože se hra v samotném úvodu může tvářit jako další tuctový walking simulátor, opak je pravdou.

Jste archeolog, který pátrá mimo civilizaci v odlehlých horách po tajemném předmětu. Při průzkumu naleznete opuštěnou oblast, kde za války cosi zkoumala místní armáda. Zde se začíná pomalu odvíjet příběh, který se však zpočátku hráčovi otevírá velice pomalu a poskromnu. V úvodu je kladen důraz čistě na hráčovo prozkoumávání prostředí a testování možností, které máte díky nalezenému L.E.A.F. suitu (mechanickému "obleku"), díky kterému můžete běžet velkou rychlostí nebo skákat velmi vysoko.

Každý aspekt prozkoumávání nových možnosti nebo objevování nové lokality je podbarveno nádherným soundtrackem a párkrát jsem během hraní zažil moment, že jsem na obrazovku civěl s otevřenou pusou, za což mohla vzájemná kombinace hudby, vizuálu a toho co se právě na obrazovce odehrálo.

Součástí vašeho mechanického obleku je i jakási energetická rukavice, kterou můžete dávat anebo odebírat život okolní flóře a fauně. Vidíte například na pohled mrtvý a opadaný strom a díky vašemu přičinění se z něho stane v okamžiku strom zdravý a rozkvetlý. Stejným způsobem můžete i život odebírat v závislosti na tom, kolik jako hráč máte energie ve svém obleku. Tento oblek je postupem hry vylepšován a tedy i možnosti samotného prozkoumávání se rozšiřují. Hra krom několika vizuálně odlišných úrovní obsahuje množství tajných a šikovně ukrytých míst, jejichž objevování může posloužit k vylepšování obleku nebo naopak k získání "klíčů" k odemčení bonusových míst nebo posbírání skrytých poznámek.

V průběhu hry hráč získává informace o tom, co se na tomto místě odehrávalo a objevuje tak světlou ale i stinnou stránku zdejších okolností (například to, proč zdejší rostlinstvo a živočišstvo velmi rychle umírá). Hráče tak nečeká nudné procházení, ale pořádná jízda. Málokterou herní krajinu jsem prozkoumával s takovým nadšením jako právě tuto. I když jednou hru dohrajete, dost možná budete mít chuť se k ní vrátit z důvodu doplnění chybějících výzev nebo díky fantastickému soundtracku, který spolu s vizuálem vás zavede do jiného herního světa.

Pro: Možnosti a volnost, hudba, vizuál, příběh

Proti: Občasné bugy, náročnost některých secretů a nepov. výzev

+8+8 / 0

Pillars of Eternity


K Pillars som pristupoval s istými predsudkami, kedže Obsidiani nemajú u mňa zrovna najlepšiu povesť a ich predošlé hry som boli skôr priemerné (Fallout NV), cez strpiteľné (NWN2, KOTOR 2) až po príšerné (Alpha Protocol, DS 3). Príchod Tim Caina a Boyarskeho z bývalého tímu Troika Games v roku 2015 (ktorý priniesol fantastické RPGčka v tej dobe) ma však naplnil miernym optimizmom. Pillars nakoniec pozítivne prekvapil, aj keď s istou dávkou zmiešaných pocitov.

To najlepšie, čo je na Pillars of Eternity je fakt, že sa snaží podobať skôr Baldurs Gate 1 než Baldurs Gate 2, i keď je cítiť aj značnú inšpiráciu aj z dvojky. Z BG1 si berie najmä množstvo postranných máp, ktoré tu už síce nie sú také poloprázdne (niekto to dokonca považuje za klad!!?), ale je ich stále relatívne dosť, určite viac než v BG2. Zároveň má PoE veľmi podobný nádych ako BG1, hra plynie podobným spôsobom a skutočne sa vo veľa ohľadoch vyrovnáva najmä hrateľnosti z BG1.

Na druhej strane príbeh je značne horší. V 1998 ešte bolo znesiteľné to, že postava má špeciálne postavenie a všetko sa točí okolo nej, no 20 rokov fast-forwarda dej je praktický o tom istom. Tu sme Watcherom, jedným z posledných (príčetných) zástupcov tých, čo vedia čítať duše. Toto prémiové postavenie neeplatí len o vzťahu BG - PoE, to má snáď každá hra z vetvy Bioware-Obsidian. V BG sme synom boha, v Kotor sme Jedi, v Mass Effecte sme Spectre, v Dragon Age sme Warden, v Jade Empire sme Spirit Monk, a tak ďalej. Všetko podľa jednej šablóny, všade je postava niečo extra, obvykle opovrhovaná okolím ale na konci všetkým dokáže, aká je dôležitá. Bieda. A nezachráni to ani hrajkanie sa s dušami a celkový, na pohľad, prepracovaný teologický nádych.

Mechanika a svet sa značne podobá Forgotten Realms. Množstvo kúziel je rovnakých, množstvo schopností je rovnakých, je to reznutá tretia edícia (spells/feats) so štvrtou (daily powers), a celkovo to pôsobí relatívne schopne. Nerozumiem síce, prečo nemohli rovno zaplatiť danú licenciu D&D, keď ju takmer do bodky vykrádajú a nútia hráča sa učiť nový systém (ktorý neponúka nič naviac oproti D&D). Vzhľadom na to, že poplatky za použitie tejto licencie nie sú nijak astronomické, mohli mať rovno fungujúci svet vyvíjaný niekoľko dekád namiesto tohto zbúchaného sveta s pár mestami a udalosťami, okolo ktorých sa točí celý in-game lore (ako keby jediná historická udalosť bol Godhammer).

V konečnom dôsledku je to celkom fajn, nebyť nie príliš podarených DLC White March I a II, ktoré nehodnotím v tomto komentári, aj keď som to kúpil a prešiel naraz, bol by celkový dojem pozitívnejší. Aj tak sa však z mojho pohľadu jedná o najlepšiu hru Obsidianu. Je možné, že kvôli Timovi Cainovi, ale rovnako možné aj preto, že hra vyšla na základe Kickstarteru a vtedy sa celý tím a dizajn nemusí zodpovedať sponzorom, ale skôr svojim fanúšikom a sľubom (kiežby to platilo aj na našu politiku).
+12+12 / 0

12 Labours of Hercules


Herní výzva 2017, č. 6 - Šedá myška

12 úkolů pro Herkula bylo pro mě docela příjemné překvapení. Popravdě jsem nevěřil, že mě dokáže takhle nadchnout a už jsem ji zařazoval do mé Steam kategorie "hry na prach". Ale první úroveň vystřídala další a další, až jsem hru nečekaně dohrál. Některé úrovně mi daly zabrat, ale jinak je to taková hezká oddechovka s jednoduchým příběhem.
A tu hudbu už asi z hlavy jen tak nevyženu... :)

Pro: hratelnost, grafika, hudba

+7+7 / 0

SUPERHOT


HERNÍ VÝZVA 2017 Č.5: Překvapivě zábavná hříčka, která si je přesně vědoma limitů svého konceptu a tak trvá dvě hodiny a ne víc. Když se hýbete vy, hýbou se i věci a panáci. Když stojíte, panáci a věci se hýbají tak pomalu, jako kdyby stáli. Cílem je vymlátit vždy v úrovni všechny panáky a to za pomocí zbraní, nebo objektů ležící okolo. Zbraně můžete panákům brát. Hra má velmi svižné tempo a drží si ho celé dvě poctivé hodiny hraní. Poslední pětina hry je nejspíš nejzábavnější.

Grafika se omezuje na černočervenobílou paletu, která je čistě funkční a společně se stylizací dělá hru dobře vypadající, i když ne zrovna originálně. Vše je udělané čistě a jen aby se vám lépe vymlacovali panáci. V poslední části hry dostane i hráč schopnost převtělování se, která ale spíš koncept trochu rozbíjí a spíš vám ani nepřijde na mysl. Hrát bez ní je efektnější a přirozenější.
Příběh je úsměvný, ale do konceptu hry zapadá dobře a jinak volnou sérii úrovní aspoň nějak částečně drží pohromadě. Pomáhá si hodně vizualizací a za to mu patří plus. Zvuky zbraní a ozvučení obecně je taktéž čistě funkční, neurazí a ani nenadchne.
Škoda jen, že některé úrovně jsou udělané evidentně rychle halabala.

Všehovšudy se SUPERHOT dá máloco vytknout. Je to příjemná a rychlá oddychovka. Skončí v momentu, kdy kdyby trvala ještě hodinu déle, už by začala hráče štvát. Nic víc od ní nečekat a budete spokojeni. 23 euro je za takovou legraci nejspíš docela dost, ale ve slevě nelze než doporučit. Ve vašich chladných a prázdných životech zaplní jeden zimní večer.

Pro: stylizace, akce, délka, vizualizace narace, oddychové

Proti: některé úrovně neoplývají zrovna komplexností nebo dobrým designem

+12+12 / 0

Milkmaid of the Milky Way


HERNÍ VÝZVA 2017 - Kategorie č. 6 - Šedá myška

Název této adventurní hříčky sice upomíná jednu z čokoládových tyčinek z portfolia značky MARS, ovšem celá hra se týká výhradně mlékárenské malovýroby. Milkmaid of the Milky Way (Dojička mléčné dráhy) - Ruth, mladá dívka, které zůstala po zemřelých rodičích farma někde poblíž norského fjordu, se ve 20. letech minulého století věnuje dojení svého stádečka krav, výrobě sýra a másla, které si jednou za čas na koni odváží její kamarád k prodeji do města.

Nudný stereotyp naruší přílet mimozemského korábu, který jednoho dne vcucne celé stádo do svých útrob. Ruth nelení a ladným skokem ze skaliska se dostává na palubu kosmického plavidla. Poznává zlovolnou královnu, která vysává ze svých poddaných mládí a kravičky hodlá obětovat. Ruth nelení a za pomoci svých adventurních dovedností se vydává zachránit své strakaté mazlíčky.

Milkmaid of the Milky Way je adventure ze staré školy. Pixelovatá až běda, bez dabingu, pouze s hudebním podkresem a ojedinělými zvuky. Děj tak vnímáte pouze z textových dialogů, které jsou, držte se, psány v rýmech (!), za což Mattis Folkestad, osamocený norský vývojář, zaslouží hlubokou poklonu. Hraní tak nabývá až poetického nádechu.

Bohužel čím hra trpí, je stereotypnost herních lokací. První kapitola se odehrává na zelených pastvinách a kopečcích severské přírody a druhá část probíhá na palubě mimozemského plavidla. V okolí vaší chaloupky se sami pokoušíte vyrobit máslo a sýr, v mimozemském korábu vedete dialogy s osazenstvem a plníte jejich přání a potřeby.

V popisku na Steamu se naznačuje přítomnost filosofických otázek (stáří, čas, život či smrt) , ale asi jsem nebyl naladěn na podobnou vlnu s designérem a nějaké hlubší významy či symboliku jsem nepozoroval. Musím zdůraznit originalitu časového portálu, jenž ovlivňuje věkovou strukturu nejen postav, ale i věcí, což je využité nejen jako součást story, ale využitelné i při hraní. Takže třeba zralé ovoce získáte zkombinováním shnilého a nezralého plodu.

Hra je takřka výhradně omezena na používání předmětů, hádanky či složité rébusy naštěstí chybí. Využití předmětů je logické a nehledejte v něm záludnosti. I když jsem musel párkrát nahlédnout do návodu, řešení pak bylo prosté a klepal jsem si na čelo, že jsem na problém nepřišel sám. Puzzly jsou v zásadě asi tři. Nalezení správné cesty ve ventilačním tunelu, zápolení se vznášedlem a snad i nalezení správné sekvence použití věcí z inventáře ve finálním souboji s královnou.

Hra pěkně odsýpala, avšak v poslední třetině jsem trpěl stereotypem, kdy musíte opakovaně pendlovat po palubě tam a zpět a hledat místo, kudy by se dalo postoupit dále. Místy mě rozčiloval kurzor, který ne zcela jasně ukazoval možnost odchodu z lokace, což u mě málem vedlo k přehlédnutí jedné lokace.

Odměnou za trpělivost je trochu dojemné zakončení. Jeden život je ztracen, avšak pro hlavní hrdinku nový začíná. Ačkoliv se autor snažil vzdát poctu starým adventurám z 90. let provedením a užitím klasických herních prvků bez možností nápovědy, a na druhou stranu o nevídané oživení žánru použitím veršovaných dialogů, Milkmaid of the Milky Way podle mého názoru nikterak nevyčnívá ze záplavy podobně laděných titulů.

Lze ji doporučit i začínajícím hráčům a možná spíše té něžnější polovině hráčského publika. Za necelých 8 Euro vás dle vašich zkušeností čeká cca 2-4 hodiny klidného adventuření. Za relativně vyšší cenu mohla být herní doba delší, ovšem předloženou příběhovou linku více rozvíjet asi nelze.

Pro: Veršované dialogy, logické použití předmětů, příjemná obtížnost

Proti: Kostrbatá grafika, zbytečné bloudění lokacemi, krátká herní doba

+10+10 / 0

Desperados 2: Cooper's Revenge


Jednicka nasadila latku hodne vysoko a dvojka mela velmi tezkou ulohu se svemu predchudci minimalne vyrovnat. Prinesla lepsi grafiku, filmeckove cut sceny behem hrani, ale atmosfery prvniho dilu bohuzel nedosahla. Prispela k tomu i nizsi obtiznost a 3D pohled, ktery se do podobnych her vubec nehodi. Mise byly ale rozmanite a potesil i novy clen do party - indian.

Pro: lepsi grafika, cut sceny ve hre, novy clen tymu

Proti: nizsi obtiznost, 3D pohled

+3+3 / 0

Duke Nukem Forever


Bohuzel. Vzhledem k cekaci dobe a ocekavani je hra zklamanim. Grafika na svoji dobu pripomina hru okolo roku 2005, hratelnost mi prijde zbytecne komplikovana. Ocekaval jsem podobna jatka jako predvedl letosni Doom a zde jsem byl nenaplnen. Zajimava mise byla v aute, nicmene jinak bohuzel zklamani. Hra zklouzla k hernimu stylu her CoD a podobnych, coz je obrovska skoda. Duke Nukem byl vzdy akcni ranar se spoustou zbrani a tak melo i zustat. Skoda

Pro: dej, mise v aute

Proti: nenaplneny herni potencial, zkomercneny titul

+7+7 / 0

Duty Calls


Herní výzva 2017: "No fujtajbl!"

Duty Calls je krátká reklamní hříčka parodující Call of Duty a jí podobné střílečky. Máme tu základnu blaba zlý lidi blabla nukleární bombu. Po průchodu základnou, zastřelení 7 zlých lidí a získání nukleární bomby se spustí reklama na Bulletstorm. To vše trvá asi 5 minut, zemřít nelze. Technická stránka standart, snad jen zajímavost že se nejde skrčit a při držení ctrl se nemůžete pohybovat.

Po stažení 1 gb bych čekal delší zážitek, ale aspoň to bylo bezbolestné.
...
Ale vtipné video by bylo lepší.

Pro: délka

Proti: délka, velikost

+7+7 / 0

Shellshock 2: Blood Trails


Herní výzva 2017, hra první, bod 7. Dle zdejších příspěvků v diskuzi (a hodnoceních vůbec) jsem očekával bídu a marast stoky středověké koželužní manufaktury. Skutečně, pořádný pravověrně hrubozrnný šmejd, který člověk hraje, aby si na následném komentáři pořádně přiostřil svůj ostrovtip, no nakonec to ale zas takový kentus nebyl. Občas se v tom nádavkovém vietnamském pinožení našlo i něco nezavrženíhodného. Ano, hra asi nenabídne nic zásadního, co ve své době nebylo již standardem (natož tak dnes), a místo aby zaběhnuté více rozšiřovala, tak jej spíše ponižuje. Jde hlavně o stránku manévrování, kdy není moc míst, kde je možné uplatňovat svobodnější vůli a řešit situace podle svého. Hra s něčím podobným vůbec nepočítá, a tak jsou do cesty hráče předhozeny neviditelné mantinely, "neočekávané" cut scény a zbytečné QTE, jen aby to telátko za monitorem nepojalo podezření (vývojáři museli být strašní naivkové).

Příběh na druhou stranu zas taková bída není, je zde poměrně povedeně vykreslen hnus vietnamského konfliktu, že to asi nebyla heroická procházka růžovou zahradou á la Forrest Gump nebo jiná pompou stižená dobrodružná představa. Je fajn, že se autoři nebáli popustit uzdu a jasně ukázat, že na nesmrtelnost to nikdo neuhraje (žádné US G.I. JOE marine NPC), a že je možné, aby z toho hnusu vyhřezlých střev, zabíjení bajonetem, utrhnutých končetin a rozmašírovaných hlav, skutečně jednomu přeskočilo. To že se vše točí kolem nepovedených experimentů a zombie nákaze je sice klišé, roubovačkou na válečný konflikt bylo ale dospěno k hezké parafrázi.

Ač tedy technická stránka věci za mnohé nestojí, dá se tou holomajznou projít bez většího utrpění. Ano, zvuky zbraní jakoby vyluzoval přes plastový kbelík za paravánem schovaný postižený nádeník, tupost nepřátel je do nebe volající, grafika nepestrá (i když co jiného čekat v asijském zeleném pekle? Jednorožce zvracející paletu duhových barev?)... Celkově vzato jde o daleko lepší fps, než podobně laděný Instinct a i to už může být v jistém smyslu výhra.

Pro: Vykreslení vietnamského válečného konfliktu

Proti: Zvuky, volnost pohybu a řešení situací, QTE, cut scény

+6+6 / 0

Oxenfree


O Oxenfree jsem vůbec nic nevěděl, ale bylo to v humble bundle, hodnocení slušné - tak proč to třeba v rámci výzvy (#6) nezkusit.
A bylo to velmi příjemné. Má to podobně melancholickou atmosféru jako Life is Strange - skoro by mi nebylo proti srsti napsat že je to taková 2D alternative LiS. Nechce se mi o ději rozepisovat, protože děj/dialogy/postavy jsou hlavní deviza Oxenfree a čím méně toho člověk ví, tím víc si to užije.
Soundtrack je nádherný (poslechnu si ho i mimo hru), artstyle sice není vyloženě dle mého vkusu, ale nevadil mi.
Co ale musím vypíchnout jsou ty dialogy. Přirozeně napsané a perfektně namluvené, všechny postavy jsem si ve výsledku docela oblíbil. Ten systém kdy např. mluví víc lidí najednou, růžně se ten dialog dá přerušit v polovině věty - je to trochu náročnější na pozornost a vyžaduje to solidní znalost angličtiny, ale působilo to přirozeně a docela rád bych tento systém viděl ve více hrách. A těch dialogových voleb je spousta, některé mají i vliv na závěr, jaké vztahy mezi sebou postavy budou mít, což přináší další vítaný prvek interakce.
Anyway, Oxenfree můžu s čistým svědomím doporučit každému, koho baví hry jako Dreamfall či Life is Strange - na dialozích založené vztahovky mixnuté s mysteriózností.
+9+9 / 0

Samorost 2


Herní výzva 2017: „Rychlovka“

Samorost jsem nedohrál, ale říkal jsem si že dvojka už nebude sázet jen na roztomilou grafiku a Botanicula se mi docela líbila. Bohužel, Samorost 2 je stejný jako jednička. Nefunguje ani jako adventura, ani jako relaxační hra.

I navzdory krátké herní době byla hra nudná a zdlouhavá. Klikáte na objekty a ono se něco stane. V některých obrazovkách absolutně netušíte, co by jste měli dělat. Pomůže náhodné kliknutí někde v rohu. V jiných nějaká logika je, ale frustraci přináší nutnost načasování. Někdy něco nefunguje, protože jste klikli o sekundu dýl. To způsobuje frustraci a stres, tedy opak toho co jsem od hry očekával a nezachrání to ani hudba – ta prakticky chybí.

Kapitolou samou od sebe je náplň hádanek. Tak polovina hádanek se točí kolem toho, že někdo musí něco spolknout a potom to někde vyměšit. Nemám nic proti Freudovi, ale přišlo mi, že autoři tím byli bez nadsázky fascinování až nezdravě. Přichází i morálně zlé hádanky (způsobíte smrt mouchy aby jste se mohli po její mrtvole zhoupnout, ožralému taxikáři zprovozňujete plavidlo). Na konci je vůbec nejhorší hádanka, kde na dvou obrazovkách můžete strávit dvěma repetivními činnostmi i více než půl hodiny.

Pro: Grafika, roztomilost

Proti: Herní náplň

+11+11 / 0

Grand Theft Auto: Vice City


Jedine GTA, ktere jsem kdy dohral. A predevsim diky famoznimu soundtracku ze stejne doby, ve ktere se odehrava hra. Tommy Verceti po zpackanem kseftu musi ziskat zpet pekny balik penez. Pomaha mu i postup na zebricku zlocinnosti, kdy stoupa vys a vys. Hra je zpracovana vylozene dobove, kdy vedle famozni hudby jezdite v dobovych autech a oblekani lidi i na tehdejsi grafice do 80. let zapada. Za me suverenne nejlepsi GTA z hlediska atmosfery. Diky teto hre jsem poznal spoustu legendarnich kapel 80. let.

Pro: paradne zpracovana 80. leta - zejmena soundtrack, atmosfera hry

Proti: nelze plavat, auto na strese = vybuch

+11+13 / -2

Warcraft: Orcs & Humans


Spolecne s Dune 2 praotec vsech RTS. Hru jsem si natahl od kamose na disketach a jedna se samozrejme pokazila. Druhy den tedy radeji tri pro jistotu a mohl jsem hrat. Dnesni konfigurace 486/80 MHz, 8 MB RAM, 256 SVGA a 800 MB HDD je naprosto usmevna. Hra ma jeste dnes sve kouzlo a chytlavy soundtrack. Co mi vsak uz tehdy chybelo byla neschopnost workeru utocit a kontrola maximalne ctyrech jednotek najednou, kterou jsem odhalil az v zaveru hry. Zakys v misi, kde jste nesmeli znicit vez mi rovnez nekolik pokusu zabral. Legenda a nostalgie.

Pro: na svoji dobu vse

Proti: workeri neutocili a kontrola jen ctyrech jednotek

+6+7 / -1

Nightmares from the Deep 3: Davy Jones


V žánru HOG to není až tak špatný počin. Hodí se, minimálně ze začátku, hrát i předchozí hry, aby se člověk v příběhu orientoval, ale jinak to lze hrát úplně samostatně. Příběh jako takový neurazí, občas lehce pobaví některý z NPC, zejména piráti - kostlivci.

Co vždy hodnotím kladně je rozumná skladba obrazovek při hledání předmětů - nesnáším HOGy, ve kterých je na obrazovce bez ladu a skladu naházeno všechno možné i naprosto nelogické věci, to ale není případ Nightmares from the Deep 3: Davy Jones.

Na žánr HOG mi přišlo, že tam toho samotného hledání předmětů je spíše méně a strávil jsem více času řešením relativně jednoduchých puzzlů. Na jeden z nich jsem opravdu nepřišel a musel jsem ho vyřešit hrubou silou (což naštěstí šlo) a ani po vyřešení jsem nepochopil, kde jsem příslušnou nápovědu měl najít. Stejně jako jiné moderní HOGy i tato obsahuje množství bonusových předmětů, které lze nalézt v běžných herních obrazovkách. Mořské koníky jsem všechny nenašel, ale pirátské karty a puzzle ano, takže obtížnost tohoto herního prvku hodnotím jako "tak akorát".

Hrál jsem zhruba 7 hodin, což mi taky nepřijde úplně marné, čas je včetně DLC, které je překvapivě relativně dlouhé ve stejných kvalitách jako hlavní hra, přičemž na Steamu je zdarma v rámci jednoho nákupu.

Pro: Skladba HOG obrazovek, variabilita puzzlů, obtížnost, délka

Proti: Průměrný příběh, jeden z puzzlů

+9+9 / 0

ASA: Remastered Edition


Herni vzyva 2017: Zapomenuty kousek

"Do krizovky: judsky kral, tri pismena"

Puvodni verzi hry, ASA: A Space Adventure jsem si chtel zahrat uz dlouho. Pote, co jsem zcela nahodou (a kvuli Herni vyzve 2016, jaka nahoda) obevil a dohral dalsi titul puvodem francouzskeho autora Simona Mesnarda jmenem Myha, byl jsem na ASu zvedavy jeste vic. Myha se odehrava ve stejnem vesmiru jako ASA (pres urcite podobnosti nepochazeji protagoniste ze Zeme, ale z Terry) a i zde hraje dulezitou roli zahadna cerna kostka.

Vizualne vypada ASA nadherne. Skoro se mi nechce verit, ze za grafickou podobou stoji jediny clovek... (zde musim zminit, ze na remasterovane verzi se podilelo vice lidi, ale grafiku obstaraval stale ten samy tvurce).

Puzzly jsou tezke. Brutalne tezke, hra vam nic neda zadarmo. ASA je hrou, ktera je i s navodem tezka. O to tezsi, ze nektere kody se generuji nahodne a na navod se tedy nemuzete stoprocentne spolehnout. Byt astronaut neni zadna legrace, a to pri pruzkumu stanice neustale narazite na stopy vaseho predchudce, ktery ke kazdemu problemu (puzzlu) zanechal vlastni poznamky.

Asi nejtezsi mi prislo hackovani mimozemskeho pocitace, jednak kvuli vylusteni spravne syntaxe, ale taky proto, ze veskere znaky musite natukat mysi a ne pres klavesnici. A co teprve logovani se do pocitace pres rozhrani, ktere podporuje pouze mimozemskou abecedu... des. Nakonec jsem se nejvic bavil u ciselne krizovky v posledni nove lokaci, kterou ve hre navstivite a kde jsou jednotlive polozky poruznu poukryvane po stenach.

Po technicke strance hra slape jako hodinky (puvodni verze pry byla trochu zabugovana).

Uz se tesim na treti dil (volne) serie jmenem Catyph: The Kunci Experiment...
+5+5 / 0

Cabela's Dangerous Hunts 2013


HERNÍ VÝZVA 2017 #4: Dangerous Hunts může být dost dobře jedna z nejvíce fascinujících her, jaké jsem kdy hrál. Jen popis jejího obsahu u většiny lidí nejspí způsobí výrazy rozčarování, nepochopení nebo čirého úžasu.
Hrajete za jednoho ze dvou bratrů, kteří potom, co jejich otce zabije zombifikovaný medvěd, se od sebe odloučí a potkávají se až v Africe. Nebohý kontinent nejspíš ještě netuší, že oba bratři byli svým otcem vyškoleni k hluboké a spalující nenávisti k veškeré pozemské fauně.
Zde vás hned potká masivní písečná bouře (toho, že se blíží, si nikdo nevšiml) která vytrhává staleté stromy i s kořeny ze země a háže si s nimi jak s hračkami. Do toho jedete na terénním voze a útočí na vás desítky a desítky buvolů. Řešení je samozřejmě postřílet všechny. I gepardy, kteří si uprostřed bouře najdou čas skákat po stromech a napadat vás. Dokonce i dřevo stojící v cestě musíte zastřelit, abyste přežili něco, co se dá označit jen za Boží pomstu.

Na výběr máte hned několik zbraní, z nichž použitelná je jen brokovnice. Puška s optikou se hodí jen a pouze na několik naksriptovaných sekvencí. Brokovnice je alfa a omega hry a s její pomocí pokosíte desítky a desítky vlků, buvolů, hyen, vlků, gepardů, paviánů, vlků, lvů a vlků. Zabíjení zvířat nebere konce a jediné štěstí je, že ihned po zabití zvěře mrtvoly mizí. Vybíjení zvířat tak nemá jiný smysl než vybíjení zvířat. Hra je nejspíš myšlená jako vhled do perverzní mysli lovců, která vidí svět jako souboj člověka s neustále agresivními zvířaty, která ho napadají na každém kroku.
A to i uprostřed afrických ruin, na ledovci, v lese, v pralesu, řece, opuštěné pile, prostě kdekoli. Vaší genocidu jen zcela rytmicky a komicky často přerušují sekvence, kdy váš psychopat upadne ze skály (a musí se jak na skluzavce vyhýbat překážkám, které ho při narázu nezpomalují a postupně mu ubírají zdraví, bravo, Cauldroni), uklouzne po kameni, zbortí se pod ním zemina nebo podobně. Potom přijde aréna a odolávání desítkám kusů rozzuřené zvěřiny. Pak chodba (ve zpracování džungle Dangerous Hunt jakžtakž dorovnává mnohem starší Vietcong), další aréna a znova. Nikdo neříkal, že být dementní vyhlazovací četa o jednom člověku je legrace.

Hra se pokouší dokonce i o příběh. Bratrům zombifikovaný medvěd zabil otce, tak jedou do Afriky zabít co nejvíc zvířat, aby měli "closure". To je ono. Během jedné cutscény jsem se šel vychcat, ale nemyslím, že mi uteklo něco důležitého. Teprve až oba bratři naplní svoji krvežíznivost vyhlazením poloviny zvěřiny průměrného afrického státu, usmíří se.
Střílení je zcela a naprosto dementní. I s vypnutým aim-assistem stačí jen rychle a střídavě mačkat pravé a levé tlačítko myši. Hra vám sama na nepřátelé zamíří. Lekárničky rostou v džungli a stovky let starých ruinách ze země, stejně jako munice. Snažit se to pochopit nemá smysl. Občas se dostane nějaká šelma za vás a v tu chvíli můžete stisknout kouzelné tlačítko, pomocí kterého se dostanete do bullet-timu a musíte zvíře střelit do srdce nebo do mozku pro insta-kill. Tahle feature vás bude potkávat dlouho, hodněkrát, skoro pořád. Její výhodou je, že její zábavnost časem neklesá. Není totiž kam. Občas se vás hra pokusí vylekat hejnem ptáků z keře. Ne. Obtížnost neexistuje. Vítězství neexistuje.

Nemůžu ale hře dát špatné hodnocení. Nemůžu jí dát žádné. Protože ji zcela oceňuji. Takovýto odpor vůči trendům, očekáváním a konformismu je obdivuhodný. Hra nedává v žádném jednom bodě žádný smysl, nenastoluje žádné očekávání, jde si naprosto svou vlastní cestou. Celou cestu až nakonec se musí hráč nutně zamýšlet nad tím, zda jakási vyšší mocnost trestá zvěřinu vámi jako svým vyhlazovacím nástrojem, který bez špetky milosti, zaváhání nebo vlastní vůle jen kosí vše, co se hýbe nebo zda jste vy oním prokletým a ona mocnost trestá vás štvaním vší zvěře aby ukořistila váš život.

Nevím, komu tuhle hru doporučit. Lidem, co nenávidí zvířata, aby si splnili svůj sen. Lovcům, kteří si svůj anetický koníček mohli realizovat aspoň virtuálně v takové dimenzi, v jaké si ho plní ve svých snech. Lidem, kteří chtějí žasnout nad absolutní vytržeností tohoto titulu ze všeho, co jde nějak pochopit. Hratelnost je zde jen velmi chatrnou kostrou, která nese příběh totální zkázy.

Pro: pomsta

Proti: nenávist

+7+7 / 0

Desperados: Wanted Dead or Alive


Jakozto fanda Westernu jsem si hru uzival a vychutnaval. Autori hru zpracovali paradnim zpusobem a jelikoz jsem na zapade USA pred lety byl, mohu jen potvrdit, ze Wild West skutecne takto kdysi vypadal. Nejlepsim ze hry je podle me soundtrack, za ktery by se nemusel stydet ani sam Morricone. Postavy, ktere ovladate jsou rozmanite, pribyvaji postupne a velmi dobre se doplnuji. John Cooper vede bandu jako spravny sef, cernoch Sam vladne vsem vybusninam a sve pusce, Doc je chemie v cele sve krase, Kate oblbuje chlapy svym vyzyvavym stylem, Sanchez je ranar jako hrom a zakrikuta Mia rozhodne nejen andilek s detskou tvari. Mise jsou rozmanite a nejde jen o prostrileni se, ale casto musite postupovat tise, po kouskach a taktizovat. Celkem jich je 25 a pekne odsejpaji. Ve hre se nachazeni legendarni mesta jako Baton Rouge nebo El Paso. Samotne finale hry me ale trosku zklamalo.

Pro: prvni stealth hra z dalky na motivy Wild West, famozni soundtrack, nepratele vas po vyvolani poplachu hledaji kde se da

Proti: zaver hry zklamal, jinak bych dal 100%

+8+8 / 0

Commandos 3: Destination Berlin


Prestoze si treti dil zachoval atmosferu svych predchazejicich, nevyhnul jsem se po jeho dohrani zklamani. Ano, hra stale ma co nabidnout a zabavi, ale ve srovnani s predchozimi dily bohuzel pokulhava. Rozdeleni do trech kampani (Stalingrad, Central Europe a Normandie) je dobrym napadem, ale bohuzel nedotazenym. Ze stavajicich clenu vypadli Driver (a me osobne mise, kdy mate za ukol neco vyhodit do vzduchu a rychle zmizet ukradenym vozem pryc ve hre chybela), Natasha, pes Whiskey a napriklad Marinaka jste vyuzili jen v jedne misi v kampani v Normandii. Mise nebyly vubec spatne, ale jejich nerovnomerne nastaveny pocet (3-5-3) rozdeleni hry na tri dejove vetve degradoval. Dalsim neduhem byla opet snizena obtiznost, kdy byla hra jeste lehci nez predchozi dil. Suma sumarum - bohuzel nejslabsi pokracovani drive legendarnich a velmi dobre zpracovanych stealth rts. Za zminku vsak stoji hudebni doprovod, ktery je stejne dobry, jako v predeslem dile.

Pro: rozdeleni na tri kampane, mise - zejmena ve vlaku, prvni ve Stalingradu a posledni v Normandii

Proti: nevyvazeny pocet misi v jednotlivych kampanich, prilis lehka hra

+6+7 / -1

Commandos 2: Men of Courage


Pokracovani prevratneho prvniho dilu Commandos: Behind Enemy Lines a jeho pokracovani Commandos: Beyond the Call of Duty se rozhodne povedlo. Hra dostala lepsi grafiku, vice hernich moznosti a pribyli natrvalo novi clenove tymu (Lupin, Natasha a pes Whiskey). Vasi clenove komanda mohli nove zaklekavat, zalehavat, mohli se oblekat do uniforem nepratel a vsim uvedenym se stali hure odhalitelnymi pro vase nepratele. Univerzalni zbrane jako pistole, pusky a lehky kulomet mohli ovladat vsichni do jednoho. Hudebni doprovod doznal vyrazne zmeny k lepsimu, kdy se menil vzhledem ke spouste okolnosti. Napriklad v misi v noci hrala ticha a pliziva hudba a naopak pri braneni vypadu nepritele hudba vyrazne zrychlila a zhlukla. Jedinou vytkou je obtiznost, ktera je, navzdory rozdeleni do tri stupnu, i na nejtezsi lehci nez v predchozich dilech. Herni doba mi zabrala polovinu prvniho dilu, cili pocet misi mohl byt vyssi. Zaujaly me predevsim treti mise "White Death", kdy jste museli najit kozichy a vyhnout se umrznuti a sesta mise "Savo Island", kdy jste za pomoci mistniho zalesaka vybili cely ostrov od Nemcu. I pres drobny neduh v podobne snizene obtiznosti a mensiho poctu misi je Commandos 2: Men fo Courage dustojnym pokracovatelem svych predeslych dvou dilu.

Pro: lepsi grafika, zvuk, atmosfera misi, novi clenove tymu, vetsi skala bojovych taktik, bonusove mise, mohli jste se prozradit behanim

Proti: nizsi obtiznost a mene misi nez v predchozim dilu

+6+7 / -1