Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

« Novější Starší »

Hacknet

  • PC 70
Herní výzva 2019: "Lovec trofejí"

S hackováním nemám žádné zkušenosti. Aspoň ne schválně, občas jsem se omylem dostal kam jsem neměl, jindy někdo nedopsal na svých stránkách odkaz tak jsem ho správně domyslel:) Proto jsem od hry moc nečekal a nevěděl jsem jestli mi jako člověku s humanitním vzděláním sedne.

Začátek byl pro mě krušnější, tak nějak jste v úplně cizím prostředí a děláte jen to, co vám hra nařídí. Vlastně to dost připomíná IT tutoriály, kterými jsem prošel - zachází s vámi jako s blbcem s tím, že časem se chytíte a nebo ne:) I proto jsem začínal hru asi natřikrát. Jak si ale osvojíte nějakou tu rutinu tak získáte jistou volnost a nové nástroje. Zkrátka, začne to být zajímavé.

Hraje se to svým způsobem jako tradiční textovka, akorát místo příkazů postavě dáváte příkazy svým...ech nějakému počítači. Grafika je ryze úsporná a hratelnost mi připomínala detektivní textovky typu Mean Streets, akorát tady jsem místo jmen a souřadnic zapisoval do notýsku IP adresy a hesla. Většinu příkazů můžete a někdy musíte zadávat ručně. Zpočátku jsem se pokoušel zadávat je ručně, postupem času jsem přeci jen přešel na pohodlnější autodoplňování, nicméně v krizových situacích jako když najdete. Z těch rutinních úkolů je paradoxně nejtěžší přesouvat soubory a upravovat text. To má také nejblíž k reálu, aspoň když ještě hlavním nástrojem byl příkazový řádek.

Vcítění se do role pomáhá to, že prostředí a názvosloví jsou reálná a inspirují k tomu si něco o tématu přečíst. Hodně pomáhá i nabíhající BIOS, futuristické GUI a odpovídající hudba. Samotné úkoly jsou dostatečně rozmanité, po určitém počtu splněných úkolů pokračuje hlavní dějová linka. Na počítačích kromě pro misi nutných věcí objevíte i sesbírané irc hlášky z bash.com, můžete měnit texty i veškerý obsah jen tak ze srandy smazat:)

Hra má 11 achievementů, prvním projitím jsem bez námahy získal 8 a doplnění nebylo bolestné, naopak jsem zkusil alternativní linku a dostal 3 nové úkoly. Obtížnostně hra není těžká pokud jde o povinné úkoly, některé vedlejšáky, např. eutanazii na dálku, bych bez návodu nedal. Tady vidím trochu minus, na jedné straně bych chtěl těžší obtížnost, na druhou stranu tu není nic, co by vás nasměrovalo když nevíte jak dál. Myslím, že třeba ty irc chaty a hackerské komunity přímo vybízejí k nějakým větším výzvám ale také možnosti se s někým poradit.

Dalším minusem pro mě byl příběh, Příběh byl fajn (jenom fajn) a celkem chápu rozhodnutí ukázat hackery jako nekontroverzní bojovníky proti systému skryté v anonymitě. Mně však přijde zajímavá právě otázka prolomení soukromí a odhalení života za těmi nicky. To však hra nenabízí.

Jednou určitě zkusím datadisk a fanouškovské extensions.

Pro: atmosféra, hudba, reálné názvosloví

Proti: pojetí příběhu, obtížnost a absence nápovědy - viz komentář

+3+3 / 0

Chrono Trigger

  • PC 90
Chrono Trigger patří nepochybně mezi největší legendy japonských RPG. To ale ještě nemusí znamenat, že i dnes má šanci současné hráče oslovit. Po, až neuvěřitelných, 24 letech od prvního vydání se nicméně ukazuje nadčasovost tohoto díla.

Prvním překvapením se mi stala nevídaná plynulost hry. Po stránce příběhové i hratelností nemá Chrono Trigger jistou utahanost spojenou s žánrem. Přechody z boje do průzkumu prostředí jsou bez přerušení, jednotlivé dungeony nejsou nijak rozlehlé a ztratit se v nich také nedá. I samotné střety jsou, nutno uznat i díky své jednoduchosti, většinou otázkou několika vteřin.

Zabaleno je vše do krásné pixel artové grafiky. Především postavy, ať už hrdinové nebo nepřátelé, mají neuvěřitelnou paletu výrazů a přetékají emocemi. Prostředí je dělané se smyslem pro detail a vůbec je vidět talent stojící za hrou. Pod hudbou jsou podepsání dva velikáni žánru (Uematsu a Mitsuda) a je to sakra znát. Hravé melodie vás budou provázet po celou dobu hraní a zaručuje, že některé jen tak nezapomenete.

Kdybych měl najít nedostatky, tak mě napadají asi jenom dva. Občas není úplně jasné, kam jít a co tam dělat. Podtrženo relativní otevřeností světa a absencí jakýchkoli ukazatelů, byť třeba jen názvů lokací na mapě, se nevyhnete nejasnosti dalšího postupu. Stejně tak mi trochu vadil lineární vývoj postav. Získáváte expy i body sloužící k učení schopností. Ovšem vše probíhá zcela lineárně. Nemůžete si vybrat jakým směrem se vydat ani nijak jinak ovlivnit naučené schopnosti. Aspoň částečně tenhle problém vynahrazuje rozličnost jednotlivých bojovníků.

Příběh už v dnešní době nijak nepřekvapí. Oslovit však dokáže, obsahuje nejednu povedenou pasáž a pár více méně nečekaných zvratů. Jako takový se ale určitě nedokáže vyrovnat třeba Final Fantasy VII nebo Xenogears.

Nedivím se, že Chrono Trigger je zapsán zlatým písmem v historii videoher. Jedná se totiž o jednu z těch mála her, které by si měl za svůj život zkusit zahrát každý hráč.
+8+8 / 0

Octodad: Dadliest Catch

  • PC 70
"Dad? If you're an octopus, where did we come from?"
"Ha ha ha ha..."
"... No but really."
Roll credits


Octodad je velmi kratičká hra s jednoduchou zápletkou, kde celá pointa spočívá ve velmi ošemetném a nešikovném ovládání chobotnice předstírající, že je člověk. Mnozí určitě zavzpomínají třeba na Surgeon Simulator 2013, nebo třeba mechanikami trochu bližší Human: Fall Flat. Nešikovnost hlavního hrdiny je parádní sranda po celou dobu hraní (u mě cca 3 hodiny). Asi nejlepší moment nastal v místnosti, kde máte zapojit 4 zamotané kabely do zásuvek. Směšně jednoduchý puzzle vám sotva dá zabrat. Úsměv však rychle přejde, když se z té hromady kabelů nemůžete pomocí chapadel ani za nic vymotat a každý pohyb situaci akorát zhoršuje.

Herní doba je docela krátká, ovšem každý level se snaží přijít s něčím novým a tak jsou herní možnosti využity naplno (také díky hromadě miniher v Aquaparku). Možná trochu škoda někdy až příliš uměle snižované obtížnosti, kdy se některé věci stanou tak nějak samy (konektor se zásuvky "chytne" už z docela velké vzdálenosti). Příběh moc nestojí za řeč a upřímně ani se mi v tom moc nechce vrtat, o původu dětí asi lepší nespekulovat.

Pro: ovládání hlavní postavy, zábavné

Proti: krátké, příběh velmi jednoduchý

+6+6 / 0

Everybody's Golf

  • PS4 75
Zklamání. Ono v zásadě to zase není nějak zásadně jiná hra, než předchozí díly, ale jsou tu ale.

- Pryč jsou unikátní postavy, místo nich je tu - pravda celkem slušný - character editor, doplněný o kvanta options & accessories, které může člověk získat hraním, nebo i za tvrdou měnu koupit. Pro někoho asi potenciální plus. Ale speciální postavy měly prostě punc unikátnosti, který mi tady chybí.

- Ad multiplayer. Na hřištích i v SP vždy pobíhají ostatní hráči. Už to samo o sobě dost kazí relax atmosféru hry (a afaik to nejde vypnout a i offline tam asi pobíhá AI), ale taky člověk docela běžně vidí skupinku hráčů, kteří se dokolečka pokouší o nějaký absurdní exploit shot, aby na 9-jamkové hře zahráli 21 pod par. A protože to každej vidí, kde kdo to zkouší... A můžete na hřištích lovit ryby. Nebo závodit v golfcartech. Who the fuck cares...

- Grafika není tak pěkná, jak bych čekal. Není tam znatelný posun od PS3, respektive ano, hřiště jsou o něco detailnější, ale tím to končí. Asi to má o dělat se skutečností, že se najednou načítá celé 9-jamkové hřiště, po kterém se teď můžu volně pohybovat, ale čekal bych větší posun.

- Obtížnost není výzvou. Možná je to i tím, že už jsem 2 díly hrál, ale u předchozího jsem tenhle problém neměl. Tady bych i v hard módu musel zmrvit polovinu jamek, abych SP eventy nevyhrál... ale pravda vydržel jsem hrát jen do asi 3. hřiště, poněvadž tu prostě není challenge a postup kampaní je tupá grindovačka.

Celkově vzato mi na tomhle dílu vadí v zásadě to, že je to primárně multiplayerová hra zaměřená na mikrotransakce, zatímco singleplayer kampaň je jen takovou odfláknutou formalitou. Nepůsobí to na mě jako plnohodnotný díl série. A vzhledem ke konceptu by to asi mělo být free to play. (A co já vím, možná už to i je.)

Co je na celém tom "social" pojetí fajn je možnost na PS4 sdílet videa a screenshoty na sociálních sítích, ale to je tak asi vše.

(pozn.: Tuhle hru jsem hrál po vydání a je docela dobře možné, že ne všechno platí i dneska.)

Proti: zaměření na multiplayer, silný F2P model na placené hře

+1+1 / 0

The Evil Within 2

  • PC 90
"Vždyť to vůbec není survival horor!"
"Celou hru musíš používat crafting. Nemůžeš jen tak vyběhnout a postřílet všechny cápky, jak se ti zlíbí!"
"To sice ne, ale s trochou stealthu se většina situací stává snadným. Moc tomu nepomáhá ani špatná umělá inteligence..."
"Měl sis zvýšit obtížnost!"
"Tvoje máma si měla zvýšit obtížnost!"

Ne, fakt to není survival horor. Pokud máte ke hře určitý respekt, tak se drtivá většina situací dá zvládnout s plným zásobníkem a ještě nějakou municí bokem. Z toho můžou fanoušci zjistit, že následovník ubral razantně na své obtížnosti. Už se nebudete potloukat nápaditou budovou a mít strach, jestli další střet přežijete. Teď je to spíš o tom, jestli do boje skutečně jít. Záleží, jak moc máte židovský předky ve smyslu hromadění věcí. A jak to, že máte všeho vlastně dostatek?
Pokračování totiž operuje s několika otevřenějšími lokacemi (ne tak velkými, aby se z hry stal regulérní open world, nebojte), které při správném šmejděníčku, šmejdění můžete vyluxovat. A věřte mi, že to dělat budete. Je to totiž zatraceně zábavný. Jasně, ubralo se na jádru survival horor a obtížnosti, ale pokud je to na úkor zvýšení zábavnosti gameplaye, tak pro mě ok. Musíte si ale zodpovědět, jak moc jste HC fanoušky tohoto žánru a hlavně jestli dokážete přijmout změnu. Pokud totiž na takovou změnu přistoupíte, tak zjistíte, že hře to dodává automaticky nový rozměr. Určitá střetnutí ve "free roomu" totiž dokáží taky pořádně vyděsit. Převážně proto, že jednoduše nečekáte zlobivce třeba v jukeboxu.
S tím polootevřeným světem je vše uděláno velmi citlivě. Stále bude na vás dýchat podivně sevřená atmosféra s kapkou beznaděje. S podstatnou zásobou zdrojů se ale logicky ničí opravdové jádro survivalu. Nemůžete sice ze Sebastiana udělat nezdolného šohaje, ale rozhodně bude připraven na každé další střetnutí o kus víc.
Tak. Když jsem teď pohnul žlučí HC fanouškům survival hororu, tak můžeme přejít dál.
Pokračování neodstranilo neuvěřitelně toporný pohyb. V arzenálu máte totiž ještě jakousi pokřivenou mechaniku krytí. V takových situacích vás ovládání dokáže pěkně šlehnout přes koule. Sebastian je pomalý a neuvěřitelně tuhý. Na to jste si ale pravděpodobně zvykli v jedničce.
HW optimalizaci vzhledem ke grafické stránce je stále mírně řečeno špatná. Propady framu, občasný crashík a sem tam nějaký rozkošný bug. Hra by zasloužila trochu víc péče. Nečekejte tedy po této stránce zlepšení. Spíše mírné zhoršení. I tak ale dokáže vykouzlit zajímavé scenérie, které si dokáže člověk dobře zapamatovat.
A ještě k příběhu. Trošku si zaspoileruju: koho sakra napadlo měnit během hry třikrát záporáka? Jasné, co se týče Myri, tak to vlastně není ani záporák, ale neměl náhodou Stefan potenciál? S trochou péče mohl přeci důstojně utáhnout zlobivcovskou linku sám. Místo toho nám byl naservírován absolutně archetypální zlobivec, který je "jen" zvrácený manipulátor. Trochu škoda, ne? Hra není nijak dlouhá. Spíše takový průměr do cca 20h. Nemáte tedy šanci se nějakým způsobem se záporákem spojit. Resident Evil 3 věděl, jak udělat pořádnýho zlobivce. R.I.P Nemesis...
Nemluvě o totálním happy endingu. Jo, Sebastian sice musel technicky vzato zabít svou ženu (která stejně přežila finální souboj), ale končit survival horor výjezdem za západem slunce? To jsem jedinej, komu to přijde divný? A ne, mírně otevřená vrátka vývojáři se nepočítají. Čekal jsem špínu, depresi a tak. Nějakej pořádnej plot twistík. Sice to působí uspokojivě, že Sebastian vše přežil, ale podrývá to jinak docela fajn příběh. To jsem se rozkecal, co?


Každopádně Herní výzva 2019 - Lovec trofejí splněna (v základní formě - 53%).

Pro: otevřenější lokace, ozvučení, level design, potenciál pro fajn zlobivce, prostředí, větší důraz na rozvoj postavy, efektní gore

Proti: toporné ovládání (pro tip: alespoň relativní pohodlnosti dosáhnete hraním na gamepadu), technická stránka, závěr je dost meh, málo pořádně odporných bossů

+3+3 / 0

Everybody's Golf

  • Vita 90
Asi nejlepší díl v sérii. Základ se zásadně neliší od předcházejícího World Tour na PS3, ale hra nabízí zajímavější challenge v singleplayeru a navíc člověk může poměřit síly s ostatními v relativně atraktivních online eventech. (Třeba s celou asi 10člennou CZ/SK komunitou :D)

Zásadním plusem určitě je i platforma - jelikož hra je původem na Vitu a na odpálení míčku člověku stačí desítky sekund, nahrál jsem kvanta her hezky v práci za pultíkem v JRC :D

Vita je zároveň příčinou největšího negativa - totiž grafika není tak hezká, jako na PS3 verzi - ale upřímně řečeno není to o moc a rozhodně není nad čím ohrnovat nos.

Jinak prostě klasika: pohádkově krásná, detailní, promyšlená hřiště, na kterých postupně stoupá challenge, easy to learn/hard to master odpalování, rozmanitý roster hráčů i caddies s unikátními hláškami a animacemi, příjemná hudba, postupné odemykání všemožného vybavení, a bůhvíco ještě.
+2+2 / 0

Scribblenauts Unlimited

  • PC 65
Od Scribblenauts jsem na jednu stranu dostala to, co jsem očekávala, na tu druhou mě ale ve výsledku hra moc nenadchla. Hru jsem mohla hrát maximálně tak půlhodinu v kuse, a pak už mě to nebavilo.

Množství použitelných předmětů a charakteristik je opravdu mnoho, a pokud se člověk chce vyblbnout, tak může (největší zábavu jsem zažila, když jsem si vyčarovala flamethrower). Problém podle mě ale ležel v tom, že nesnáze, se kterými musíte ostatním pomoci jsou opravdu přímočaré a člověk se u toho vůbec nezapotí. Hra je zkrátka a dobře určená pro děti, a ne jako způsob prokrastinace pro vysokoškoláka.

Dalším kamenem úrazu pro mě byla paradoxně délka hry. Normálně u her preferuji delší herní dobu. Ale Scribblenauts mě opravdu bavili hrát vždy jen chvilku a pak jsem musela hru vypnout. Příběhová linka je téměř nulová, a navíc ji dokončíte přibližně v půlce mapy, pokud tedy jdete postupně a poctivě sbíráte hvězdičky v každé destinaci. Některé "hvězdičkové" úkoly bavily, některé ne. Překvapilo mě to občasné 'gore', protože krmení lidojeda mrtvolou nebo občasné zabití nějakého nebožáka, jsem ve hře pro děti opravdu nečekala.

Co mě trochu vytočilo byly achievementy. Čekala jsem, že je budu postupně sbírat právě za poctivé plnění všech úkolů, ale to bohužel nebyl ten případ. K získání 100% achievementů je nutné použít zhruba 240 konkrétních předmětů či jejich kombinací. Nutno dodat, že při projití celé mapy jsem měla ze seznamu odškrtnuto sotva 10 položek. Kvůli tomu pak člověk ztvrdne na místě a plní úkoly ze seznamu.

Pro: grafika, množství použitelných slov,

Proti: délka, stereotyp, achievementy, příběh

+6+6 / 0

Hitman: Absolution

  • PC 80
Moje první zkušenost Hitmanem sahá do dávné minulosti, ještě ke staré PS2. Po dohledání a kouknutí na youtube jsem zjistil, že to byl Hitman 2: Silent Assassin, z kterého jsem si pamatoval jen část prvního levelu, jelikož dál jsem se ani nedostal a hru odložil. Myslím, že v té době u mě frčel Solid Snake a na to ho je tak někdo nemá. Až rok 2019 se stal další pokusem o pořádné seznámení se sympatický plešatým pánem v slušivém obleku v Hitman: Absolution.

Moje zkušenosti se s stealth hrami jsou opravdu malé, i když mám prolezlý Metal Gear 1-2 snad všemi směry. Od té doby jakoby mi stealth hry nebyly po chuti. Proto jsem Hitmana dlouho přehlížel. Přitom Absolution je skvěle nastaven, že i dřevák jako jsem já si během prvního levelu krásně osahá ovládání a už ve třetím levelu si myslí, že neexistuje tiššího nenápadného nájemného vraha než jsem já, kterého stejně u konce levelu vždy odhalí.

Strat hry začíná v momentě kdy Diana zradí agenturu a jako správný zástupce agentury jdete vyřídit účty. Krytí, plížení, převlékání, tiché zabití to jsou věci které jsou 47 vlastní. Vše perfektně funguje, nenapadá mě věc která by ve hře kolísala. Ze začátku jsem měl trochu obavy z přestřelek, když váš nepřátele odhalí ale opak je pravdou. Přestřelky mě strašně bavily, ani mi nevadilo, když mě u konce levelu odhalili.
Design a rozloha levelu je super, celkově hra graficky vypadá výtečně. Musím říct, že Hitmanovi se daří na všech frontách. Možná by se dalo víc zapracovat na AI ale třeba na vyšší úroveň je to jiné, nemohu soudit.

Verdikt: Hitmana jsem tak dlouho odkládal až jsem skoro zapomněl, že existuje. Přiznám byla to chyba, Hitman Absolution je parádní hra, která mě hodně bavila, herně i dějově. Jediný smutný je, že už dávno nefungují servery a tedy vůbec nefungují kontrakty, celá druhá část hry!!! Chtěl jsem kvůli tomu i dát nižší hodnocení, nemohu splnit nějaké achievementy a tím si prodloužit tuto hru. Ale neudělám to, u Hitmana jsem prostě dobře bavil 80%! Už se těším na další setkání s plešatým elegánem v Hitman.

Pro: Grafika, Ovladání, Stealth / Akce, Děj.

Proti: Kotrakty nefungují.

+10+10 / 0

Strange Brigade

  • XOne 80
Strange Brigade je minuloročný počin štúdia Rebellion. Jedná sa o strieľačku z tretej osoby, ktorú si môžete zahrať až s tromi kamarátmi.

Strange Brigade Vás zavedie do Egypta okolo roku 1930. V klasickej príbehovej kampani na Vás čaká 9 levelov, kde by ste sa mali prestrieľať hordami nepriateľov a zničiť bossov. Hru môžete zdolať sami, alebo si na pomoc zavolať priateľov, a tak sa až vo štvorici vybrať na túto dobrodružno-akčnú výpravu. Na výber je tu z celkom veľkého počtu zbraní. Do jednotlivých levelov sa vyberiete s jednou hlavnou zbraňou, pištolkou, granátom, svojími rukami a amuletom so špeciálnou schopnosťou. Tento arzenál môžete obmieňať v prípade, že ste si na ďalšie vybavenie zarobili dostatočný obnos peňazí. Počas hry narazíte na truhlice, kde môžete objaviť rôzne super silné zbrane alebo gemy, ktoré Vám vedia vylepšiť zbraň a pridajú im nejaké schopnosti. Nepriateľov je tu naozaj veľa a narazíte aj na rozličné typy nepriateľov. Každý ma iný útok a inú výdrž, ale na normálnej obtiažnosti by ste nemali mať moc veľké problémy s nikým. Samozrejme, musíte sa naučiť ako s nimi bojovať a je dobré mať po ruke aspoň jedného komplica. Aj vo dvojici nám dala hra miestami poriadne zabrať. Dokonca miestami mi prišlo, že horšie ako bossovia boli miesta, kde Vás hra zavrela na nejakom priestore a púšťala na Vás desiatky nepriateľov. V týchto prípadoch Vám hra ani na chvíľku nedá vydýchnuť. Na druhej strane sa tu nachádzajú aj kľudné pasáže, kde Vám hra dá priestor na hľadanie rôznych sošiek, zápisníkov, tajných miestností a lúštenie hádaniek. Toto je prvok, ktorý mňa osobne v hre bavil najviac. Nájsť jednotlivé predmety nie je vôbec jednoduché a dívať sa musíte naozaj všade. Naopak hádanky boli podľa mňa veľmi jednoduché a otvoriť dvere do tajných miestností vôbec nebolo komplikované. Tu by som uvítal trochu väčšiu výzvu. Okrem klasickej kampane sa v hre nachádzajú aj 2 mody. Buď na Vás môžu útočiť vlny nepriateľov, alebo skúsite pokoriť levely za čo najrýchlejší čas.

Príbeh je jednoduchý a ničím výnimočný, ale jeho prítomnosť poteší. Ste člen týmu, ktorý bol vyslaný do Egypta zastaviť faraónku Seteki, ktorej duša bola vypustená z hrobky. Ona na Vás posiela všemožné stvorenia, ktoré Vám v tom majú zabrániť. Bonus v rozprávaní príbehu je najmä rozprávač, ktorý Vás sprevádza celou hrou a má prichystané plné vrece vtipných hlášok. Stačí, keď sa len na chvíľku zastavíte a nič nerobíte, tak na Vás začne sypať rôzne hlášky a môžete ho aj naštvať. Prostredie Egypta je naozaj pekné a zaujímavé. Čakajú na Vás vonkajšie prostredie a pozriete sa aj do rôznych jaskýň a hrobiek. Nenarazíte na moment, ktorý by Vám pripadal opakujúci sa a nudný. Grafika mne osobne vyhovovala. Hral som hru na Xbox One a prostredie som si naozaj užíval spolu s výhľadmi po okolí.

Ak máte radi hordy nepriateľov a hľadanie rôznych predmetov, tak Vás Strange Brigade bude baviť. Pokiaľ si budete užívať tieto dve veci, tak hra ponúkne veľmi dobrú dĺžku. Čím viac Vás bude, tak tým viac sa zabavíte. Možno by hra mohla byť trochu lacnejšia. Niekomu sa to môže zdať veľa za takúto hru, ale videl som oveľa horšie hry za rovnaké peniaze. To je ale už vecou vkusu.

P.S.: Hra sa momentálne (01/2019) nachádza v Game Pass.

Pro: zábava, nepriatelia, hľadanie predmetov, prostredie, vtipný rozprávač

Proti: obyčajný príbeh, cena

+4+4 / 0

Into the Dark

  • PC 30
Jak už podtitul napovídá, tohle je čistej odpad. Je to nějaká šílená historka rozdělená do 11-ti kapitol obsahující zombie, nacisty i ufo. Připomínalo mi to místami odkaz. Nebudu zabíhat do podrobností, titulky ve hře budete hledat marně. Tak probereme aspoň technickou stránku hry. Nevadí mi ošklivá grafika, ale aby mi v nějakých místech škubala i okolo 12-15 fps je děs. Do toho zmíním dlouhé loadingy a občasné pády do windows. Tohle by klidně mohla být Bloodline 2.

Pro fajnšmekry, trash edice ještě obsahuje bonusové minihry: Into the Asylum a Into the Ice.

Pro: v kině promítají film: Noc oživlých mrtvol (1968), který mužete vidět celý (96 minut)

Proti: hardwarová náročnost

+4+4 / 0

Botanicula

  • PC 95
Zdá se mi až neuvěřitelné, že je to již přes 6 let, co jsem dohrál Botaniculu. Byla to moje první hra od Amanity a naprosto si mě získala.

Pamatujete si na film Mikrokosmos? Byl to pohled do jiného světa, který běžnému smrtelníkovi zůstává ukryt. Botanicula dělá něco podobného. S hravostí a lehkostí vám představuje existenční nebezpečí, které musíte porazit. A nejste superhrdina v těžké zbroji - jste semínka. Cože? Semínka zachraňují svět? Někdo se zbláznil?

V tomhle přírodním mikrosvětě potkáte roztodivná stvoření a každé něco dělá. Hra je protkaná různými zvuky a animacemi, které mají za úkol vás bavit v době, kdy hledáte řešení aktuální hádanky. A to se daří znamenitě. Do toho hraje nepopsatelná "šílená" a skvělá hudba. Jako celek to pak působí trochu jako návštěva blázince, ale je to hrozně milé. Těm semínkáčům jsem prostě musel fandit.

Asi na dvou místech jsem se při hraní zasekl, jinak zbytek uplynul bez potíží a zanechal ve mě hlubokou příjemnou stopu. Jestli jste Botaniculu ještě nehráli, tak vám vážně z celého srdce doporučuji to co nejdřív napravit. Juchů!

Pro: Milé / Vtipné / Hezké / Zábavná hratelnost / Příběh vysvětlený beze slov / Soundtrack

Proti: Místy vyšší obtížnost, která zážitek trochu utlumí

+19+19 / 0

Dark Seed II

  • PC 80
Znáte takový ten pocit že sledujete výborný film a pak přijde konec, na který koukáte s otevřenou pusou a hlavou se Vám honí "tady se někdo posral". Tak přesně tohle se mi stalo u Dark Seed 2. Ale popořádku.

Dark Seed 2 je výborná adventura, mnohem lepší než první díl. Minimalistická grafika jedničky je pryč, místo toho tu je standartní grafika roku 1995 s naklíčovanými herci a v temném světě konečně mohl H.R. Giger rozvinou svou úchylnou fantazii. Jako doprovod je nervní antihudba, která se výborně hodí. Rozplizlé 3D filmečky se tedy těžce nepovedly, ale budiž. Lapálie se spuštěním pod Windows 3.11 řeší balíček z jedné abandonware stránky, takže v pohodě.

Hratelnost je výborná. Zůstalo pohodové ovládání třemi ikonami (prohlédnout, použít, odejít), díky bohu zmizely všechny časové šílenosti z jedničky, takže je Dark Seed 2 klasická adventura. Těžká jak blázen, ale férová. Od začátku máte otevřenou poměrně širokou paletu lokací, spoustu času strávíte pokecem s postavami, na některé místa se dostanete až po posunutí v příběhu. Po nějaké části se dostanete do Temného světa, který stejně jako v prvním díle ovlivňuje ten skutečný a podobá se mu. Na většinu věcí se dá přijít, ani není potřeba zkoušet všechno na všechno, spíše se trpělivě vracet za postavami a zjišťovat co se stane. Za zrcadlové bludiště a závěrečnou honičku bych teda někoho nakopl, ale jinak super. Hra je o dost delší než první díl.

A příběh? Parádní. Mike Dawson se vzpamatovává z událostí prvního dílu a vrací se do rodného městečka. Radost mu kazí to, že jeho přítelkyně Rita byla brutálně zavražděna, všichni ve městě ho nenávidí a on je hlavním podezřelým. Při pátrání zjišťuje, že Rita byla pěkná štětka, která to táhla s půlkou lidí ve městě a že každý má nějaký škraloup. I to samotné vystačí na parádní temný thriller.

Ještě lepší je parádní Temný svět, kde zjišťujeme, že místní zrůdy jsou v podstatě normální "lidi", kteří by rádi žili pokojným životem. Jenže čelí invazi Prastarých, kteří si dělají zálusk i na svět lidí. Je to docela hutný horor, ve kterém nechybí prastaří Strážci, nezničitelní poslové, magické předměty, spousta monster a znepokojivých scenérií. Člověk připadá úplně maličký proti Lovercraftovskému zlu a přitom ví, že ho musí zničit.

No a pak přijde konec. Hrdina odhalí celou pravdu o městečku, Ritě, svojí matce. Po šíleném závodu porazí monstrum pronikající do našeho světa, zlikviduje kosmickou loď Prastarých a objeví se u psychiatra. Ten je mrtvý a vypadá to, že vše bylo jen v Mikově hlavě. Jack, který mu pomáhal je jen výplod jeho fantazie/druhé já z temné strany, který ho zabije, načež je hrdina prohlášen za sériového vraha. Nejenže to nedává smysl, obě varianty popírají většinu z dění obou dílů, ale ještě je to absolutně antiklimatické a do hry podobné konce zkrátka nepatří.

Každopádně nehodnotím film, ale hru, takže Dark Seed 2 je výborně vypadající hra, která se dobře hraje a má výborný příběh, takže 80%. Nebýt absolutně stupidního konce, dal bych více.

Pro: Skvlěá grafika hlavně v Temném světě, férová hratelnost, jednoduché ovládání, parádní příběh v obou realitách.

Proti: Dementní konec, ošklivé animace.

+14+14 / 0

The 7th Guest

  • PC 50
The 7th Guest není adventura, ale "interaktivní drama". Přes nespočet filmových sekvencí (před i po každém, nebo skoro každém) puzzlu nejde ani o interaktivní film (což byla má hlavní motivace hru hrát). Herci přehrávají až běda, v čele s hercem ztělesňujícím antagonistu Staufa, který po většinu doby nemá žádné dialogy a hraje s nasazením, se kterým by se neztratil ve filmu němém. Oproti tomu vás při řešení hádanek co chvíli obtěžuje Staufův hlas (jiný dabér).

The 7th Guest má něco na způsob příběhu, nicméně k tomu, abyste si všechny sekvence vychutnali, nesmíte jednotlivá puzzle přeskakovat - to sice jde za pomoci knihy v knihovně, nicméně cesta ke knize je často dlouhá, prodlužovaná k nesnesení neskutečně otravnými a PO-MA-LÝ-MI animovanými přechody, nemluvě o tom, že ji vždy musíte absolvovat třikrát, než se puzzle označí za splněné. A že je bohužel co přeskakovat - jedno puzzle (skládačka domu) se v mnoha případech vygeneruje tak, že dokončit je není možné, díky za restartovací tlačítko. V jiném případě je to jakási hra (mikroskop), kterou jsem nebyl schopen vyhrát. A nebo piano - i když je melodie, kterou musíte notu po notě zahrát, celkem dlouhá, pořád se to ještě dá - pokud ovšem nekliknete mimo aktivní část klaviatury, což vede k opuštění puzzlu a ke ztrátě veškerého postupu v něm. Také nepotěší, že pokud překonáte grate puzzle ve sklepě a uložíte si hru před průchodem bludištěm, musíte grate puzzle udělat znovu. A pak bludiště... načež následuje ještě puzzle v kryptě, kde jsem už ukládat neměl odvahu, protože to bludiště resp. pohyb v něm je neskutečně blbě řešen(o).

Napadá mě snad jen jediné pozitivum, a to poměrně zábavnou formou vyvedené závěrečné titulky...


+7+7 / 0

Knytt Stories

  • PC 60
Základní hratelnost Knytt Stories se oproti předchozímu dílu příliš nezměnila a stále jde primárně o hledání a sběr předmětů, rozházených všude možně. Co se ovšem změnilo hodně, je způsob, jak se k nim dostat.

Zatímco v Knyttovi bylo možné jít kamkoli hned od začátku, zde se jednotlivé oblasti zpřístupní až poté, co je sebrán potřebný předmět. Odehrál jsem jen základní kampaň, která mi přišla zhruba stejně dlouhá, jako u jedničky a do dalších se již nepouštěl, ale věřím, že jsou podobně kvalitní.

Pro: Knytt, checkpointy, prostředí

Proti: krátká základní kampaň

+8+8 / 0

Anachronox

  • PC 75
Máte rádi složitý vývoj postavy, který však nelze nijak ovlivnit?
Máte rádi dlouhé křivolaké koridory, ve kterých se snadno ztratíte?
Máte rádi zdlouhavé souboje, kde přesto nemáte čas na taktizování?
Máte rádi opakující se minihry, často na principu pokus-omyl?
Máte rádi recyklaci lokací, backtracking a donáškové úkoly?
Máte rádi přechody mezi lokacemi v podobě množství výtahů a dlouhých chodeb?
Máte rádi dlouhé cinematické záběry jak do nich vcházíte a vycházíte?

Kvůli jednotlivostem jsem nikdy RPG nezatratil, Anachronox je však takový koncentrát souhrnu všeho, co mi kdy v různých RPG vadilo. A navíc to úplně RPG není:) Jak to, že jsem tedy hru po mnoha hodinách dohrál? Je nějaký důvod proč hru spustit dnes?

Vynikající jsou cutscény. Žádné mluvící hlavy nebo videa mimo engine, Anachronox jde trochu jiným směrem. Kamera se pořád filmově natáčí. To co ve hře při boji vadí to dodává mimoherním scénám švih. Naprosto skvěle načasované hlášky by většinu hollywoodských pecek vložilo do kapsy. Je tu i několik výborných nápadů, třeba příběhem ospravedlněný kurzor ve kterém sídlí vaše digitalizovaná zemřelá sekretářka, která vám také píše deník a napovídá kam dál.

Dalším tahákem je těžko definovatelná atmosféra a proměnlivé lokace. Těžko říct jestli to vymyslela geniální mysl nebo generátor náhodných motivů. Výsledkem je, že se rozhodně nenudíte. Samotný úvod i osobní linie s detektivem Bootsem jsou oldschool noir, kde je detektiv, osudová tragická láska a zločin. Další je dystopický svět chudoby a krutosti, občas připomínající Deus Ex. OK, tohle by ještě mohl být Tex Murphy. Ale poté už se přimíchává nová line o záchraně světa a putování vesmírem s hláškujícími hrdiny a la Strážci Galaxie s novými společníky jako je celá planeta parodující demokracii. Následuje těžební planeta jak z Red Faction a pátrání v chrámu, co mi hned připomenulo podobnou misi v Kingdom Come. Poté se objeví loď, kde se cutscény dějí v okýnkách, rozhovory v bublinách a novým společníkem je komiksový superhrdina v kombinéze a plášti...následuje znepokojivé pátrání po uneseném chlapci v zasněženém městečku, kde jen čekáte kde vás pozdraví Oliver Twist, Sherlock Holmes nebo Cthulhu, potom pocta Indiana Jonesovi a Hvězdným válkám,...

Hrát či nehrát? Nejvíc mi paradoxně ve hře chyběla berlička novějších her, na kterou jinak nadávám. Ta by negativa z úvodu takřka eliminovala. Mluvím o rychlém cestování. Absolutní většinu hry totiž strávíte cyklickým chozením a čekáním. A kdyby se přihodila možnost přeskakování cutscén a bojových animací... tak bych už hru mohl s klidným svědomím doporučit:)

Takhle je to jen pro fajnšmekry, co jsou ochotni leccos protrpět.

Remake pls?

Pro: cutscény, atmosféra, příběh, hlášky, různorodost

Proti: hratelnost v podobě neustálého běhání či čekání

+19+19 / 0

Duelyst

  • PC 90
Duelyst se stal mou závislostí. Normálně karetní hry moc nehraju, na PC jsem hrál jen Magic: The Gathering - Duels of the Planeswalkers a Faeria. Pokud s nimi Duelyst porovnám, tak je lepší. Nebo možná ne lepší, ale univerzálnější. Milovníky Magicu teď možná nepotěším, ale MtG je podle mě hlavně collectorská hra, kde 90 % úspěchu je o poskládání balíku. Faeria oproti tomu je mnohem taktičtější, protože hodně záleží na pořadí zahrání a obsazených pozicích.

Duelyst oba tyhle principy převzal a spojil. Sběratelská část je tak rozsáhlá, že ani po čtvrt roce každodenního hraní (za každý den je jedna karta) a nekonečném zástupu odehraných zápasů a odemčených "truhel" nemám absolutně pocit, že bych měl "všechny" karty. Možná mám 20 %, a to jsem ještě optimista. V každém zápase mě soupeř překvapí něčím, co neznám. Pokud zahraje v jednom kole tři takové karty, tak jsem zmatenej jak sáňky v létě. A je to dobře, protože aspoň vím, jak obrovské možnosti hra nabízí. Považte - hraju celou dobu za jednu frakci a jednoho generála. Ve hře je 6 frakcí, každá má 3 generály. To znamená 18 různých herních stylů a já zatím "umím" jeden... Šílené.

Taktická část je tu dovedená do extrému. Nestvůry mají klasicky útok a životy. A k tomu většinou i nějakou magickou schopnost. Právě tyhle schopnosti hru dělají hodně dynamickou. Řekl bych, že průměrná životnost vyložené nestvůry je tak 2 tahy. Vyložil soupeř 4 slabé nestvůry najednou? Hodíte mu "2 damage to all" a všechno mu okamžitě umře. Vyložil supersilnou jednotku za 8 energií a chystá zdrcující úder? Popravte mu ji na dálku za 3 energie. Nebo ji jen teleportujte do protějšího rohu za 1 energii a než se z něj vyhrabe, bude konec hry. Můžete hrát dokonce i takové strategie, že když má soupeř moc karet, tak mu to dává damage. A pak ho nutíte lízat další a další karty, až se prostě umlátí sám. To je obzvlášť podlá taktika, protože většinou máte karet spíš míň :) Nebo zvolte generála, který vytváří a může klonovat vajíčka, a ta se líhnou do jednotek. Pokud to soupeř nezachytí v zárodku, zavalíte ho svými nohsledy. Teda pokud nemá "destroy all minions that are not nearby any general" (moje moc oblíbená karta, když jde do tuhého). Nebo máte jednotky, které něco udělají, když umřou. A pak je posíláte jako kamikaze na soupeře jednu za druhou. A další a další postupy... je toho moc :)

Snažil jsem se naznačit, že možnosti jsou nekonečné. Nikdy nevíte, co soupeř má, nikdy nevíte, co zahraje a kdy. Vymyslíte strategii, soupeř zahraje svůj tah a všechno je jinak. To je pro mě největší lákadlo a důvod, proč se ke hře vracím. A taky to, že zápasy trvají 5-10 minut, takže to můžu pustit prakticky kdykoliv.

Pokud bych měl vytáhnout i nějaká negativa, tak jsou dvě. I když mám vážně univerzální balík a jsem připravený na spoustu protistrategií, tak někdy prostě ta správná karta nepřijde a nepřijde. A pak je člověk za blbce, jen stojí a kouká, jak mu soupeř řeže generála. To naštve. Chybí mi tu zkrátka možnost jednou za zápas vytáhnout z balíčku libovolnou kartu (tu, kterou zrovna potřebuju nejvíc). A nelíbí se mi rozpixelovaná grafika jednotek. Ze začátku mi to nevadilo a bral jsem to jako určitý styl. Ale teď už to vnímám spíše jako lenost a rád bych "HD edici".

Moje nejoblíbenější zahájení:
Když začínám, tak hodím 2/1 airdrop k soupeřově maně a před to vyvolám 1/4 s provoke. Za 3 many a soupeř je napůl v prdeli, protože se nemá moc kam pohnout a zbylé dvě many ze hřiště jsou obvykle taky moje. Pokud tu 1/4 nezabije, tak v dalším tahu použiju "přidej tolik útoku, kolik máš životů", z jednotky se stane 5/4, zamču tím soupeřův pohyb a získávám jasnou převahu nad bojištěm. Pak obvykle přijde nějaké protikouzlo a převaha je v tahu :)

Pro: Nekonečné možnosti poskládání balíku a vymýšlení strategií / Zábavné taktické bitvy / Hudba / Dobře vybalancované Free 2 play

Proti: Pixelová grafika jednotek / Občas prohraný zápas kvůli smůle na karty

+9+9 / 0

The Eternal Castle [REMASTERED]

  • PC 85
Eternal Castle je plošinovka, ktorá sa vidí v starých časoch. Jasná inšpirácia Another Worldom alebo Flashbackom je zrejmá hneď od samotného začiatku. Jemná animácia hlavnej postavy, jednotlivé obrazovky, ktoré je (občas) potrebné prejsť systémom pokus - omyl. Celkovej retro atmosfére pomáha aj výrazná vizuálna štylizácia, ktorá odkazuje na CGA grafické rozhranie, avšak svojim spôsobom je veľmi moderné. Hra umne využíva obmedzenú paletu farieb a výborne sa hrá s vykreslovaním scén a ich jednotlivej atmosféry. I keď vizuálny štýl nemusí sadnúť každému, nenechajte sa ním odradiť. Ako som napísal na inom mieste: “Pri pohľade na jednotlivé obrazovky som si stále hovoril, ako nádherne to vyzerá a pritom je to také hnusné.” Celkovú atmosféru strateného sveta výborne dopĺňa synthwave soundtrack ozývajúci sa len v tých pravých momentoch.

Jediný problém, ktorý je možne hre vyčítať je jej menej responzívne ovládanie. Je možné, že je to zámer, avšak zámer, ktorý sa míňa účinkom. Nakoniec sa vám ovládanie dostane do rúk a pochopíte jeho zákonitosti, ale stále to nebude precízne ovládanie. Niečo tomu bude skrátka chýbať. Ako som napísal, väčšinu času to príliš vadiť nebude, ale až pri jednom bossovi začnete padať do priepasti, pretože vaša postavička má brzdnú dráhu… :-)

Základná hracia doba sa pohybuje okolo troch hodín. Čo je pre dospelého človeka veľmi prístupný čas a veľmi vítaný. Ak patríte medzi lovcov trofejí, či detailných vyzobávačov všetkého v hre, tak určite vydrží o nejakú tú ďalšiu hodinku – dve navyše. Pretože pri prvom hraní nemusíte odhaliť všetky jeho tajomstvá. Tu vynecháte nejaký predmet, tam rýchlo prebehnete a… I podľa slov autorov sa čosi pri druhom hraní kde-tu zmení, či doplní.

Pro: dynamická hrateľnosť, grafická a hudobná štylizácia,

Proti: nie úplne responzívne ovládanie (?)

+18+18 / 0

Lands of Lore: The Throne of Chaos

  • PC 70
Vizuálně pokročilejší, obsahově variabilnější a přesto horší, jak prvotina Westwoodu na poli dungeonů, tedy Eye of the Beholder. Proč tomu tak je? Především je Lands of Lore až příliš zjednodušené v některých aspektech designu (obvykle rychle se střídající a méně komplikované mapy) a v mnoha směrech působí jako vítězství formy nad obsahem.

Ačkoliv mohu stále Lands of Lore označit za kvalitní hru, koneckonců jsem se v různé momenty bavil více (ale často i méně), tak v přímém srovnání s nedávno dokončeným EotB prohrává LoL prakticky ve všem. Pryč je tíživá atmosféra sestupu do hlubin, zmizel i často výborný design map. Pohádkové vyznění bylo záměrem, a tomu odpovídá i příběh pohybující se v úzkých mantinelech tradičně naivního fantasy žánru. Ani dabing dnes již nemůže být lákadlem, a tak kvality hry – dnes již po více jak 25 letech – posoudím především s ohledem na kvalitu hratelnosti a designérských rozhodnutí.

Obtížnost není úplně nízká, a o dungeon „pro začátečníky“ podle mě nejde. Lze přehlédnout nějaký předmět, nevykonat nějakou interakci a zvláště při nastavení střední či velké hustoty výskytu nepřátel mít i problémy s úmrtím (kyselina, roje, kradení zbraní). I logisticky pár lokací splňuje nároky povedeného designu, a například zapomenuté doly (parní stroj) nebo Bílá věž jsou velmi dobré a v rámci Lands of Lore vyčnívají. Bohužel ale nemalou část času hráč stráví ve venkovních lokacích, které se často smrsknou do menšího zelenohnědého labyrintu prostého zajímavých míst. Při poměrně častém návratu do některého místa (například přeložení svitku, zapomenutý předmět atd.) tak klesá zábava na nejnižší hodnoty. A to i především proto, že souboje jsou poměrně nezajímavé. A ani snadné a rychlé kouzlení je neoživí. Oceňuji ale poměrně velké množství zbraní a zbrojí, takže motivace hledat klíče a sledovat mapu pro tajné stěny zde stále je. Nicméně vzhledem k přítomné mapě a kompasu jsou tajné tlačítka, zmíněné skryté stěny nebo zvláště „točny“ (snaha o dezorientaci) spíše jen iluzí dungeonu, než opravdovou výzvou. A tak na mě působil i Lands of Lore jako celek.

Kvalitní momenty má, a vzhledem k menšímu rozsahu je i ideálním dungeonem k vyzkoušení. Nicméně v testu času dle mě neobstál tak, jako například Stonekeep nebo jmenovaný Eye of the Beholder. Slabších 7/10.

Pro: vizuální kvality, několik lokací, předměty, interakce postav, hudba v městě Yvel

Proti: příběh, rutinní souboje, venkovní lokace

+14+14 / 0

Back to Bed

  • PC 70
Vybral jsem si tuhle hru hned na začátku roku 2019 do Výzvy a plánoval jsem v ní získat 100 % achievementů. Poprvé jsem ji dohrál už druhý den a získal polovinu achievementů. Ty ostatní ale měly být přece jen trochu náročnější...

V principu jde o jednoduchou logickou hru, kde máte panďuláka, který chodí sám od sebe (Bob) a když narazí na překážku, otočí se o 90 stupňů vpravo. A k tomu ovládáte jakési podivné psovité stvoření, které umí přenášet jablka a ryby. Tím se snažíte Bobovi postavit cestu a překážky tak, aby úspěšně došel až do postele. Protože hra je o chození do postele, hrál jsem ji většinou těsně před spaním :)

Opravdu mě to bavilo. Teda na začátku ne, to jsem byl vypruzenej z toho, jak jsem nechápal, nestíhal, Bob mi padal kvůli podivné perspektivě (viděl jsem cestu, ale ve skutečnosti tam byla díra) a některé levely mi připadaly hrozně těžké. Jenže pak jsem tomu nějak přišel na chuť. Kdy že bylo to "pak"? Když jsem hru rozehrál znovu na Nightmare se sbíráním klíčů. Najednou Bob musí vstoupit na políčka, kam předtím nemusel, což cestu mnohdy komplikuje, ale také to nutí k trochu alternativnímu přemýšlení. Levely se třemi klíči jsou pak nejen o rychlých prstech, ale i vymýšlení pořadí, v jakém klíče sebrat. A to, že jsem schopen přijít na správná řešení i bez návodu, to mě fakt těšilo.

Nightmare jsem dohrál až o dva týdny později, protože to byla mnohem větší výzva. A když jsem to dohrál, tak jsem si musel dát celou hru ještě jednou a na čas kvůli achievementu. Bohužel dvakrát, protože napoprvé mi to hra nějak neuznala (což je asi známý problém a stalo se mi to u více věcí). Na speedrun achievement stačí 45 minut, já jsem to dal i přes tři chyby za 21 minut :) A to mě bavilo ze všeho nejvíc. To chvění v břiše, že to nesmím pokazit, nebo aspoň ne moc. Zužitkoval jsem všechny finty, co jsem se mezitím naučil. A po získání posledního achievementu jsem měl opravdu pocit, že jsem vyhrál, že je hra kompletně za mnou a nemá mi už co nabídnout.

Moje výhrady jsou vcelku jasné. Slabší grafika (silně stylizovaná do surrealismu), nefungující achievement a hlavně trochu nedoladěné menu, ve kterém nepoznáte, jestli už jste level dohráli nebo ne - to je v mých očích opravdu velký fail. Musel jsem si psát splněné levely na papír. A co se týče samotné herní náplně, tak mi hra připadala dost krátká. Třetina levelů je opravdu "lup šup" hotová, ty ostatní většinou taky nezaberou víc než 5 minut. Hru jsem dohrál 4x, získal všechny achievementy a Steam mi píše 4 hodiny. Nic moc. Za nějaké DLC bych se nezlobil. Ale obtížnost mi vyhovovala a už bych moc nepřitvrzoval, protože pak už by to bylo frustrující.

Back to bed je dobrá hra. Není úžasná, ale takové ambice určitě neměla. Je prostě dobrá. A mně to stačí. Navíc jsem ji získal zdarma :) No nic, je půl třetí ráno a já bych měl jít... zív... zpátky do postele... :)

Pro: Dobře odladěná obtížnost / Levely jsou různorodé / Postupné představování herních mechanik / Nutnost se na Nightmare nad hrou zamyslet ještě jednou a pořádně

Proti: Achievementy fungovaly až napodruhé / V menu není poznat, který level už jsem dohrál / Základní hra je dost krátká

+14+14 / 0

Tomb Raider

  • PC 70
Moje první Lara. Může se vám to zdát divné, ale je to tak. Když totiž vyšla úvodní trilogie, tak se bavíme o datech vydání 1996, 1997 a 1998. A v té době jsem hrál na PC, které mělo 20 MHz a 4 MB RAM, takže jsem měl smůlu. Navíc jsem první Tomb raider někde zkoušel (asi u kamaráda) a přišlo mi to hrozně těžké - asi 4x mě zabil tygr a přestalo mě to zajímat. Takže od té doby byl pro mě "Tomb raider" prostě slavný pojem, který ale šel úplně mimo mě.

K restartu série jsem se dostal poměrně levně přes Humble store, kde jsem za to tehdy dal jen 7,5 €. A to byla cena za celou sadu včetně DLC, což jsem byl ochotný dát. A dobře jsem udělal. Mile mě překvapila moc pěkná a současně nenáročná grafika i strhující jízda, kterou tahle hra nešetří. Lara každou chvíli někam padá, někdo se ji snaží zabít, život jí visí na vlásku snad co pět minut. A ona to všechno zvládá, k tomu to komentuje (dobrý způsob, jak si získat hráčovo/divákovo srdce) a velmi rychle jsem se do její situace dokázal vžít.

Kdybych měl hledat negativa, nemusím chodit daleko. "Tap E repeatedly" jsem nesnášel, nerealističnost Lařina léčení mě taky občas rušila. Kdyby v tábořišti aspoň spala, nebo se nějak viditelně léčila, ale jí se většinou rány zacelují a kosti srůstají tak nějak za pochodu. Místy mi přišlo, že se pořád střílí a obecně bych ocenil méně lidských protivníků. Asi není překvapením, že nejvíc jsem si užíval "stealth" pasáže s lukem v ruce.

Pokud už se tempo zpomalí a zrovna se hekticky neskáče nebo nebojuje, tak je to fajn. Procházet se jen tak krajinou ("procházet" ve smyslu "pohybovat se nějakým způsobem, ať už na nohách nebo jinak") a kochat se, to mě tady bavilo. Scenérie jsou občas opravdu krásné a screenshotoval jsem každou chvíli něco. Tyto "kochací" části jsou obvykle vyplněny sbíráním něčeho na výrobu něčeho. V prostoru je proto rozptýlena celá řada věcí. Ty, které trochu ozvláštňovaly příběh, tak ty jsem hledal. Zbytek mě sbírat nebavilo a má to smysl asi jen pro achievement huntery. Na moc bonusových hrobek jsem ve hře nenarazil, ale i to málo bylo příjemné rozptýlení od hlavního příběhu. Ten obsahuje pár zajímavých a někdy i nečekaných zvratů.

Celkově vzato jsem se bavil, místy i velmi dobře, a nechal jsem se strhnout. Lara je vykreslená skvěle jak graficky, tak i jako osobnost. Sice je to pořád uzlíček nervů smíchaný s Rambem, ale chápu, že tak to být muselo. Jistě nechceme telenovelu ani čistokrevnou střílečku. Takhle je to něco mezi a je to ok.

Pro: Grafika / Zvuky a atmosféra / Zajímavě vymyšlené prostředí / Lařina psychologie a povídání si sama se sebou / Pomalejší a stealth pasáže / Dějové zvraty / Ideální délka hry

Proti: Občas až moc střílení / Lara přežije fakt neskutečné věci / QTE / Vcelku lineární, i když jak kdy

+26+26 / 0

A Golden Wake

  • PC 95
Od A Golden wake jsem nic nečekal a možná o to víc mě překvapila.
Jedná se o hru ve stylu devadesátkových adventur od Sierry. Takže pixel art, klasický styl point-and-click, ale bez používání tlačítek use, push, look apod., levou packou myši provádíte akci a pravou prohlížíte objekty (podobně jako třeba v Poslu smrti), tedy takový ten novější styl ovládání, ale já mám tohle raději.
Příběh se odehrává převážně ve 20. letech 20. století, z popisu jsem mylně usoudil, že se jedná o detektivku a vyšetřování vraždy, ale to vůbec. Spíš je to takový román o životě jednoho člověka, hra je rozdělena do různých kapitol, každý představuje události určitého roku. Tím se kapku od ostatních adventur odlišuje, nepamatuju se, že by takové románové pojetí v nějaké adventuře kdy bylo (ale můžu se mýlit, úplně všechno jsem samozřejmě nehrál, byť jsem toho za těch ufff ... asi pětadvacet let paření neodehrál málo). Třeba i font písma je typicky sierrácký, mně se to prostě strašně líbí a evokuje spoustu vzpomínek na staré časy. :-)
Paradoxně možná, největším kladem téhle adventury je: obtížnost. Protože je nízká. :-) Ale když se ohlédnu zpět, on je to opravdu klad téhle hry. Kdo hrál nějaké ty starší adventury, určitě si vzpomene na spoustu zákysů, opravdu obtížných hádanek atd. To zde není. Je to prostě pohodový hraní, krásně to odsýpá, člověk sleduje příběh a baví se. Žádný návod jsem k tomu nepotřeboval, na všecho se dá s trochou snahy vcelku bez problému rychle přijít. Žádný pixelhunting, žádné nelogické nesmyslné kombinace, žádné desítky předmětů a lokací. Žádné otravné logické rébusy typu mayských hlavolamů, to se přiznám že v adventurách nemám rád... prostě čisté adventuření :-) - mluvení s postavami, používání předmětů atd. Jsou tam takové jakoby mezihry, kde je úkolem přesvědčit nějakého člověka za pomocí správně vybraných vět, ale ve hře to sedí a není to nic, co by mohlo nějak vadit. Pro mě to bylo možná až moc lehké, ale na druhou stranu odpadá frustrace a zklamání, že se člověk kouknul do návodu... u hry jsem si odpočinul a fakt mě to bavilo. A o to přece jde. Pěkné tři večery. Možná to mohlo být delší. Každopádně, Grundislav teda překvapili, já si nemůžu pomoct, za mě hrozně fajn příjemná adventura. Dostal jsem mnohem víc než jsem čekal, obrovské překvapení. Chcete zkusit příjemnou nenáročnou odpočinkovou adventuru? A Golden Wake je přesně to.
+11+11 / 0

Dreamfall Chapters - Book One: Reborn

  • PC 65
Omlouvám se všem fanouškům této série, ale k předchozím dílům jsem se nedostal a tak jsem k Dreamfallu přistupoval jako k něčemu co mě do hry zasvětí i bez znalosti počátku série. A myslím, že to byla trochu chyba. I když jsem se snažil přečíst vše co ve hře je, pozorně vyslechnout všechny rozhovory a dokonce si přehrát i filmeček s tím co se událo dříve, pořád to na mě působí zmateně. Ale zase si říkám, je to jen první část a tak nějak očekávám, že dál se to s pochopením všech okolností o dost zlepší.

Kladná stránka hry je atmosféra působící na hráče a moje zvědavost poznat co se to kolem vlastně děje, to na mě funguje, spolu s možností voleb a různých rozhodnutí to na mě dělá dobrý dojem, jen se bojím trochu těch voleb ala Telltale, kde vše stejně vede jednou cestou jen s delší či kratší odbočkou. A je pravda, že dvě volby jsem asi mojí blbostí tak úplně nepochopil a vlastně mi bylo jedno jak se rozhodnu i když mi to samozřejmě psalo, že moje rozhodnutí zásadně ovlivnilo další průbeh hry, tak uvidíme :)

Ještě bych ocenil i dialogy postav, kde se to konečně dá vydržet, má to občas hlavu i patu a po několika hrách kde jsem chtěl od rozhovorů utéct, tak tady je to v pohodě. Paradoxně, žádnou z ostatních postav jsem si ani trochu neoblíbil. Nevim jestli je to záměr, ale když i k osobě co mi je nejblíž se snažim chovat co nejhůř to jde, jenom abych už s ní mluvit nemusel, tak je asi něco špatně, nebo je to opravdu jen záměr vývojářů o čemž ale dost pochybuju. I ostatní postavy jsou na pěst v čele s jedním rádoby srandovním robotem a jeho bezva majitelkou...

Grafika není dobrá, raději bych kreslenou, nějak stylizovanou nebo klidně 2D, pokud na vývoj nemají lidi ani rozpočet. Pouštět se touhle cestou je špatně už kvůli tomu, že optimalizace je pak příšerná, loading po každém vstupu do lokace, bugy a různé záseky, nechtěně hru i rozbiju když neudělám hned zrovna to co hra očekává a i mnohem hezčí a rozlehlejší hry mi běží lépe než Dreamfall. Tady mi ty fps kolísají i když zase chápu, že akční hra to vůbec není, takže hrát se to pořád dá.

A hratelnost, zase takový kočkopes mezi adventurou a "novými trendy" příběhovek s rozhodováním. Když už hodně sází na ten příběh a volby, klidně bych se zaměřil na dobré filmečky, dialogy a sem tam nějaké to hraní a byl bych mnohem spokojenější. Taky je sice malé, ale neskutečně ohavné a nepřehledné město, kde pobíháte sem tam a zase zpátky, máte u sebe jeden či dva předměty a ty musíte použít z inventáře v situaci kdy s tímto prvkem už ani nepočítáte, ale naprosto zbytečně, jen aby to vypadalo, že opravdu hrajete. Nebo klidně klasickou adventuru bez možností rozhodování a dobře provedenou danou cestou, ale tady to není ani jedno.

I přes kritiku mě stále zajímá, kam se celý příběh posune a těším se na důsledky mých rozhodnutí, ale vůbec se netěším na tu hratelnost, tak snad to s dalším dílem bude aspoň o trochu lepší...

Pro: Atmosféra, příběh, rozhovory...

Proti: Hratelnost, optimalizace, postavy, (ne)adventura...

+10+10 / 0

The Incredible Adventures of Van Helsing: Final Cut

  • PC 55
No nekúp to, keď to stojí 1 E a sú to rovno 3 hry v kuse, ktoré je možné prejsť na 1 záťah bez hrátok s importom postavy alebo nebodaj začínať nové dobrodružstvo potom, ako má človek odohratých 25 hodín.

Akčné RPG Van Helsing je remeselne zvládnuté veľmi dobre. Uľahčuje hráčovi každú jednu blbosť, ktorá dokáže vždy otráviť. Zbieranie peňazí alebo predmetov zo zeme, klikanie na príšery, town portály, porovnávanie predmetov medzi sebou atď. atď. Niekto bude namietať, ale ja som tieto “bonusy” prijal veľmi rád. K tomu som ešte zabudol vypichnúť, že si môžete vypnúť respawn a po loade hry sa objavíte presne tam, kde ste naposledy skončili. Ideálna oddychovka pre niekoho, kto nepotrebuje tráviť čas opakovaním rovnakých pasáží. Áno, akčné RPG sú aj o grindovaní, ale tu si to môže človek vybrať a to je fajn.

Prvý diel je z môjho pohľadu najlepší. Van Helsing behá po otvorených priestranstvách, dialógy s lady Katarínou majú šťavu a questy tak nejak zapadajú do daného univerza. Je to jedno z mála akčných RPG, kde som počúval, čo mi hovorí zadávateľ questu. (65 %, 13 hod.)

Druhý diel sa pokazil v tom, že sa veľká časť odohráva v mestskej časti a tá mi prišla menej zaujímavá ako otvorené prostredie jednotky. Mal som pocit, že sa trošku zvýšil počet príšeriek v skupinkách a tak nebol problém skončiť v takej mele, z ktorej nebolo možné utiecť. (55 %, 12 hod.)

Tretí diel už bola len nastavovaná kaša. Návrat do otvorených priestranstiev som privítal, ale už bolo cítiť, že koniec je blízko, no autori to chceli čo najviac natiahnuť. Príšery kam pozrieš, pomenej questov, slabšie dialógy s Katarínou. Záverečný súboj na 3 kolá mi dal slušne zabrať. (45 %, 13 hod.)

Hra si berie do úst alebo sa obtiera snáď o každý mainstreamový film, hry nevynímajúc: Half-Life, Lord of the Rings, Star-gate, Harry Potter, Terminátor, Godzilla, Blade, Titanic atď. atď.

Sprvoti som zvolil normal obtiažnosť, ale v 3.časti som siahol na najnižšiu, pretože ma prestalo baviť zdĺhavo vybíjať početné skupinky príšeriek.
Na pobavenie určite stačí, nie je to must have, ale vždy lepšie ako drôtom do oka.

Pro: všetky 3 časti pokope; kopec pomocných barličiek, aby sa hráč mohol venovať len hraniu; lady Katarína je super; nie je nutné začínať 3.časť s novou postavou

Proti: časom stereotyp; atmosféra mohla byť vzhľadom na univerzum ďaleko lepšia

+13+13 / 0

Hitman 2: Silent Assassin

  • PC --
Naprosto super hra, která nenutí člověka hrát stealth, ale zároveň ho za takové hraní odmění. Je to výzva dosáhnout maximálního hodnocení. Každá mise má několik možností jak zlikvidovat protivníka a to někdy takovým způsobem, že se hráč dostane k nepříteli tak blízko, že si řekne: "A co teď zmůže tvoje ochranka, která ani neví, že tě za vteřinu sundám?" Samozřejmě, občas se najde nějaká podivnost/chybička, jako například ve chvíli, kdy je hráč oblečen jen v plášti, a není poznat a naopak, když je zachumlaný v zimní bundě s kapucou a maskou, tak je hned ochrankou odhalen. Ale to jsou drobnosti, které hře neuškodí. Každopádně je to hra, kde si hráč vybere z mnoha možností svoji cestu jak misi plnit.

Pro: různorodost, výběr, nutnost přemýšlet

Proti: občas situace nedávají smysl

+8+8 / 0

Hitman

  • PC 80
Hitmana (2016) jsem si zahrál v létě 2018 a upřímně mě bavil, ale zároveň jsem byl docela frustrován laxností imerze a hloupostí AI. Prakticky jsem se vždy snažil hrát hru na způsob stealthu, nicméně někdy v polovině mise přišla zrada ať už ze strany kamery, špatně schovaného těla či nahodilém objevení nepřítelem. Jelikož vás hra ke stealthu vlastně nikterak nenutí ani příliš nenabádá, tak se situace vždy, ehm, "omylem" zvrtla v akční přestřelku a zůstávaly za mnou haldy mrtvol.

Nicméně jsem si zkusil teď nově upravenou verzi hry s přídavky z Hitmana 2 a musím říct, že mě hra chytla o to víc. Buď jsem si již zvykl na herní mechaniky, a nebo jsou převzaté vylepšení opravdu tolik znát. Jedná se např. o kufřík, který si můžete vzít s sebou, propašovat v něm zbraně, omráčit nepřítele či ho s ním odlákat; dále jsou vylepšené zvuky zbraní; jsou přidané i nové zbraně; je vylepšen systém objevování; jsou přidaní nové obleky; zvýšený důraz na challange; nově je zde i příprava jídel a zabití protivníka jejich otrávením; máte také tzv. obraz v obraze, kde vidíte situaci nepřátel pokud vás spatří či je primární objekt eliminován; je vylepšen systém zachycování a ničení kamer a v neposlední řadě se můžete nově schovat např. v davu lidí.

Vylepšení z Hitmana 2 nejsou nijak drastická a zásadně nemění hru, nicméně velice pozitivně zpestří herní zážitek. Posílám tak pomyslnou pochvalu do studia IO Interactive a doporučuji si hru s tímto mírným vylepšením zahrát.
+11+11 / 0