Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

« Novější Starší »

Max Payne 3


No jak bych začal na třetí díl ze série Max Payne, jsem čekal už od doby, kdy jsem před lety dohrál druhý díl, který jsem považoval za jednu z nejlepší stříleček, ale trojka to překonala. Jako první má hra skvělý příběh u které, ho si kolikrát řeknete, co se to s tím Maxem stalo ze spořádaného policajta se stala troska která je alkoholik a narkotik. Hře také velmi dobře pomáhá skvělý dabing každá postava ve hře ho má uvěřitelný ale skoro jako vždy hlavní postava ho má nejlepší. Vylepšení se také dočkaly, samotné přestřelky můžete, se krýt za překážky a také tu zůstal skvělý bullet time a když si k tomu přimyslíte skvělou grafiku a hezké zničitelné prostředí které je krásné tak to je pastva pro oči a samotná optimalizace a k tomu ještě hraje výborný hudební doprovod tak po technické stránce tu není žádná chyba. Co bych dal, jako zápor ale to spíše pro nikoho jiného protože mě to nevadí, tak jsou časté a nepřeskočitelné cutsceny ale jak říkám nikomu to může vadit ale mě to nevadit. Na závěr říkám, že to je pro mě asi třetí nejlepší a nejoblíbenější hra pokud tuhle sérii máte rádi tak jste to buď už hrály, nebo si to hned kupte a tu chybu napravte, protože si Max už konečně zaslouží klid za mě to je jasných 100%.

Pro: Příběh, postavy a jejich dabing. grafika, optimalizace, krásné prostředí a jeho zničitelnost, hudba, perfektní a efektní přestřelky. bullet time, cutsceny.

Proti: Nikomu může množství a délka cutscen vadit ale jak jsem říkal mě to nevadí .

+10+10 / 0

Ultima II: Revenge of the Enchantress


Do druhého dílu Ultimy jsem se pouštěl bez výraznější znalosti negativních internetových recenzí a Ugraugrův komentář se mi po několika letech podařilo úspěšně zapomenout. Naštěstí, protože je dost pravděpodobné, že by mne kritické ohlasy odradily natolik, že bych se do rozehrání této úvodní ultimovské trilogie vůbec nepustil; což by byla škoda. To nic nemění na tom, že Pomsta čarodějky JE kontroverzní záležitost. Dodal bych však, že je potřeba ji vnímat v kontextu doby - vývoj her byl stále jakýsi undeground okruhu vysokoškolských nerdů, který do obecného povědomí teprve pomalu pronikal a nebyly na něj tudíž kladené takové nároky stran serióznosti. Jen tak je možné, že se tento nekoherentní mix sci-fi, fantasy a vtípků pro zasvěcené mohl dostat do prodeje. Když jsem si pak po dohrání hry pročítal komentáře pod až ostentativně kritickým článkem CRPG Addicta, jen se mi potvrdilo, že hráče (často děti), kterým se hra dostala v době svého vzniku do rukou, druhý díl Ultimy, navzdory všem podivnostem a kiksům, musel nutně uhranout. A nejde ani tak o nedostatek konkurence, jako spíš o jednoznačné vizionářství a masivnost hry. Jistě, stejně jako Ugraugra bych tu mohl vyjmenovávat mnoho nevyvážeností v herním designu. Maniakálně tuhými strážnými a slátaným příběhem počínaje a zbytečností dungeonů a některých povolání konče. Ano, i můj klerik, protože jsem za celou hru, vzhledem k jejich přestřelené obtížnosti, neprolezl pořádně jediný dungeon, byl stejně jako Ugraugrův zloděj naprosto k ničemu (příště bych asi volil bojovníka s vysokou agility). Nic to však nemění na tom, že se vstupem do hry přede mnou otevřel obrovský svět a já se se svým avatarem vydal na epickou pouť napříč časem a prostorem, brázdil korábem oceány, bojoval s hordami monster a dobýval raketoplánem exotické planety sluneční soustavy. Je to sice všechno plné nedotažeností, ale je to tam. I ty trojrozměrné dungeony. A právě tenhle pocit fantastického dobrodružství, kdy je na co se těšit, a zvědavost, kdy narazím na postavu, která, jak píše manuál, vystoupí z davu a prozradí mi nějakou důležitou informací, mne u hry držel a nepustil. Takže jsem vydržel grindit potřebné finance až do závěrečné porážky Minax (pravda, ke konci už s poněkud zaťatými zuby) a zároveň jsem se snažil mapovat zákoutí staré i nové Garriotovy alternativní Země, abych lépe pochopil propojení jednotlivých časových bran. Vlastně i teď, kdy se už prokousávám manuálem ke třetímu dílu jsem měl puzení se do hry vrátit, abych získal meč Enilno (jenž, navzdory tomu, co jsem se po dohrání hry dočetl v některých návodech, není pro dohrání hry vůbec potřeba). Zároveň si říkám, že bych měl nějakému z dungeonů dát přeci jenom šanci. Konečně, s kouzly mého klerika, nejlepší zbraní a brněním bych jeho příšerám byl více než zdatný protivník...

Douška: Dejte si pozor jakou verzi hry hrajete, protože některé obsahují dost zásadní bugy (dají se opatchovat). Každopádně, pokud se do hry budete chtít pustit, udělejte si v tomto ohledu rešerše!

Pro: rozlehlost herního světa a větší různorodost lokací a NPC oproti prvnímu dílu

Proti: grind, grind a grind

+13+13 / 0

Dead Island: Bloodbath Arena


Tohle mě teda moc nebralo. Přežívání v arénách, kde se na vás žene nekonečné množství zombií určený k likvidaci. Úvod sice pěknej. V kontrastu s těma kecama to ale nedává smysl. Koncept mě nebaví. Nebaví mě v tom získávat achievementy.

Taktika moc nepomáhá proti těm rychlým. Akorát ustupování a střílení. Někomu to třeba vyhovuje a věřím, že ve víc lidech to může na nějakou hodinu zabavit. Mě se s tím ale nechce otravovat.

Ani jako pomůcka při levelování to není nic moc, když zbraně a zombie levelujou s vámi. Je to příběhově k ničemu. Je to divně naroubované. Zbytečné DLC. Aréna u domorodců je lepší. Ta má alespoň nějaký cíl

Pro: ve více lidech možná zábava

Proti: koncept, v jednom velká nuda, pokus o děj, bez cíle

+8+8 / 0

Dead Island: Ryder White


Byl jsem příjemně překvapen. Na docela dlouhém DLC toho najdete opravdu hodně. Ať je to taktické porcování pomalých zombíků, házení molotovů ze střech nebo zběsilé úprky před nekonečnýma vlnama těch rychlých. Rychle jsem se naučil za sebou zavírat dveře. Okořeňují to přestřelky s těma živýma.

Příběh DLC krásně doplňuje původní hru a je tady nenásilně naroubován. Dodává hře vážnější nádech. Zmizely RPG prvky, které by tady byli zbytečné. Sice vás hra pořád vodí za ruku, ale hratelnost je pestrá.

Přes všechno hezké, co Ryder White přináší, je to pořád jen DLC. Kde je respawn někdy tak extrémní, až je obtěžující. Smrt tady vůbec ni nezajímá. Ani prachy nevezme. A to jsem umřel hodněkrát.

Nová zbraň paralyzér. Nikdy jsem to nepoužil. Zato přeskočit plošinku nad propastí a koukat jak tam padají všichni pronásledovatelé je povznášející pocit.

čas hry: 3 hodiny 50 minut 30 sekund

Pro: většinou zábavná a pestrá hratelnost, na DLC slušná délka, pěkné doplnění příběhu, adrenalin

Proti: jen DLC, někdy extrémní, až obtěžující respawn

+13+13 / 0

Tomb Raider: Underworld


Úplně stejný případ jak nejnovější tr. Prostě jsem nenašel cestu jak dál. Asi je to tak schválně, že hráč má prostě hledat. Ale když zemřete 10x na stejném místě a pohybujete se v hořícím baráku 10 minut s tím, že odsuď prostě cesta nevede, tak fakt nevím. Hned první level mě takhle dojebával, takže 30%.

Pro: Hlavní menu

-12+1 / -13

Samorost 2


Hru Samorost 2 jsem měl již delší dobu nainstalovanou, a akorát jsem čekal, kdy budu mít během dne více času, abych jí stihl dohrát v rámci jednoho dne – Herní výzva 2017 „Rychlovka“. Myslel jsem si totiž naivně, že hra bude tak na 10 hodin hraní. Avšak pak přišlo relativně rychlé zjištění, že hra mi zabrala pouze necelou hodinu. To kdybych věděl, tak by si jí už zahrál dřív. Délka hry mě trošku zklamala, neboť má v sobě velký potenciál, který věřím, že bude více využit v Samorost 3, jenž si také rád zahraji.

Líbilo se mi specifické pojetí grafické stránky této hry, které dodává celé hodině hraní pěknou pohádkovou atmosféru.

Většina hádanek byla jednoduchých, ale občas jsem se napálil, že jsem udělal něco v opačném pořadí, než mělo být a chvilku mi trvalo, než jsem přišel na správné řešení a dostal se dál. Musím však i zmínit, že u mnoha řešení úkolů jsem se pobavil jejich ztvárněním.

Škoda, že hra nebyla delší, neboť to je jedna z mála adventur, která mě bavila, a dokázal bych si představit, že bych jejím hraním strávil více času.

Když bych porovnal Samorost 2 s předešlým dílem, tak bych řekl, že ve druhém díle je mnohem více interaktivních možností, díky kterým můžete splnit hlavní úkol. Vzhledem k delší hrací době jsem si více užil celé prostředí hry a objevil mnoho interaktivních míst či postaviček.
+17+17 / 0

Tomb Raider


Jediný mínus je složitost. Prostě jsem ve hře netušil, co mám dělat. Sekl jsem se už na začátku kde jsem běhal furt dokola a nikde nic. Prostě jsem nenašel cestu dál. Tak jsem to vypl.

Pro: Animace, audio-vizuální stránka

-17+3 / -20

Titanfall 2


Hra běží na hutně modifikovaném enginu Source, což by pravděpodobně nikdo nehádal. Na grafice je znát zub času a zastaralost, např. ve zobrazení tekoucí vody nebo určitých detailů, přesto hra vypadá xvětu a hlavně - hýbe se naprosto bezchybně. To bylo zřejmě hlavním cílem autorů, vzhledem k tomu, že se jedná primárně o MP záležitost.

Nejsem velkým fandou mechů, ale vychvalovaný single-player mě zaujal. Přesto jsem nebyl schopný se dostat dál než kousek za polovinu kampaně. Level-design je příliš humpolácký a účelový. Hromady plošinek, po kterých hráč může jezdit, obrovské místnosti a koridory, které jsou málokdy užší jak pět metrů a samozřejmě neutichající akce, která je mimochodem dost dobře zvládnutá. Souboje s bossy nepostrádají takový ten punc macho-debility, kdy se mě záporák nejprve snaží ohromit snůškou prázdných keců o tom, jak mě zabije na deset způsobů, aby pár vteřin poté zhynul trapně a rychle roztřesenou rukou na myši, která pálí zmateně všude kolem s nadějí, že nepřátelský health bar dojde rychleji, než ten vlastní.

Jakýsi divoký západ v dalekém vesmíru, kde se korporát střetává s osadníky homo-sapiens a místním faunou. Jednoduchý příběh, nepodstatný a dostačující. Nechybí ani přeskakování ve dvou časových rovinách, na což začínám být tak trochu alergický. Bohužel mám proti hrátkám s časem určité výhrady už od dob Singularity a nevidím je ve hrách rád. Dishonored 2 je aplikoval ještě relativně zajímavě, autoři Titanfall 2 měli stejný nápad (obě hry vyšly +- ve stejný čas), ale nedokázali jej aplikovat dostatečně poutavě a zábavně.

T2 na mě působí mixem Crysis 2 s Mirror's Edge, s poštelovaným volume akčnosti na maximum. To není špatné, nemůžu říct, že by vztah mecha a pilota nebyl zajímavý, ale level-design a vyprávění příběhu skřípou a celková macho-přebuřelost, obrovskost a naaranžovaná ukrutnost akce, hře spíše škodí.
+10+10 / 0

Mass Effect: Andromeda


Andromeda mi připomíná třetí Mafii. Další pokračování v legendární sérii po mnoha letech. Nové neověřené vývojářské studio. Katastrofální technický stav při vydání, slabé recenze, poškozená reputace. I přes to všechno jsem byl rozhodnut dát Andromedě šanci, protože mám rád sci-fi space opery (a univerzum Mass Effectu obzvlášť) a na trhu není zrovna přetlak her tohoto typu. Ale bylo moudré rozhodnutí počkat si na opravenou verzi, takže greatest hits bugy z Crowbcatovy fantastické kolekce jsem již nezaznamenal. Pár se jich tam sice stále našlo, ale nic zážitek rozbíjejícího.
Ale k samotné hře. Nejdříve nedostatky:

- místy hodně cringey scénář a postavy (sitcom in space?). Místy vyloženě nesmyslný scénář zasluhující facepalm. Ale jako celek je to sice slabší než původní trilogie, nicméně silné momenty se také najdou a většinu času mě to neuráželo.

- stále slabé animace. Hlavně těch obličejů. Můj defaultní male Ryder občas vypadal velmi.. zhuleně, což předpokládám nebyl kreativní záměr. Bije to do očí. Dialogy obecně jsou dost downgrade oproti trilogii, nejen animacemi, ale i tím že spousta dialogů vůbec nepřepíná kamery a jen sjede Ryderovi za rameno. Dva roky po třetím Zaklínači a deset let po prvním Mass Effectu to působí velmi lacině.

- ohromné množství laciných fetchquestů jen na zabití času bez přidané hodnoty. Skenování kytiček, kamínků, mrtvůlek, krabiček..pokud vás ve třetím Zaklínači ze všeho nejvíc bavilo mít zapnuté witcher senses a skenovat okolí, tak neváhejte ani vteřinu, v Andromedě (a Horizonu) se vyblbnete do aleluja. A ani tady k tomu není žádné zajímavé příběhové pozadí, které by vás zdržovalo. Ale vážně, tyhle low-effort questy měli střihnout. Místo 80 hodin by měla Andromeda 60, ale jen by jí to prospělo. Ale ano, jsou samozřejmě volitelné.

- Liam.
- Liam.
- Ne, vážně, Liam. To je tak odporně nesympatická postava že na mě jde husí kůže jen si na něj vzpomenu. Ty jeho kecy, ten jeho dabing...ugh. Zlatej Jacob "Mr. Boring" Taylor z ME2.

- vedlejší postavy mají kvalitu modelů někde na úrovni Oblivionu z roku 2006. Potato people.

- absence kvalitního soundtracku. Skladba v menu je velmi povedená, pak ještě skladba na galactic mapě a ten popík v titulcích. Ale zbytek byl generickej mišmaš co nijak nezaujal, nemluvě o tom, že nezanedbatelnou část herní doby nehraje nic a atmosféra tím trpí.

To by bylo k nedostatkům. Ale stejně jako u té třetí Mafie, i přes ně jsem si Andromedu dost užil, bavila mě až do konce a považuju jí za skvělou hru. Proč konkrétně:

Mass Effectí atmosféra. Je pořád tam. Planet a míst k prozkoumání je tu docela dost, pěkných, ručně designovaných. Některá slabší (Voeld), některá silnější (Elaaden, Kadara..).
Nomad je lepší vozítko než Mako a bavilo mě s ním brázdit povrch planet.
Souboje jsou skvělé. Asi nejlepší v trilogii, Ryder je velmi mobilní, jetpack a dodge přidává nový rozměr, bavilo mě kombinovat schopnosti a několikrát jsem si Rydera respecnul, abych mohl otestovat nové. Cover systém funguje výborně. Skoro bych řekl, že combat v Andromedě je možná lepší, než ve spoustě dedikovaných 3rd person akcí.
Hlavní questy a primární sidequesty (loyalty mise + hlavní konflikty na planetách, např. Sloane vs Charlatan) jsou výživné, zábavné a připomínaly mi to nejlepší z původní trilogie.
Postavy jako Drack, Vetra, Jaal a i ta Peebee mě bavily a dialogy s nimi taktéž.
Graficky je Andromeda nádherná, až na ty výše zmíněné vedlejší postavy a facial animace, a je to velmi dobře optimalizováno (jako obvykle u Frostbite enginu).

Andromeda je slabší než původní trilogie, ale na druhou stranu je rozsáhlá zhruba jako první dvě hry dohromady. Je ambicióznější, i když se ty ambice ne vždy podařilo naplnit. Ale narozdíl od Dragon Age Inquisition mě Andromeda chytla a bavila až do konce. Škoda, že její vydání bylo tak katastrofální a značku uložilo k ledu - rád bych si zahrál (pokud možno lépe napsaný a bez filleru) datadisk a následné pokračování.
Předpokládám, že se dočkáme nejdřív tak za pět, možná deset let.

Pár screenů

http://abload.de/img/masseffectandromeda_2ivutg.png
http://abload.de/img/masseffectandromeda_2khqxy.png
http://abload.de/img/masseffectandromeda_25gq8r.png
http://abload.de/img/masseffectandromeda_2bgs36.png
http://abload.de/img/masseffectandromeda_2qhjfs.png
http://abload.de/img/masseffectandromeda_21hj8d.png
+16+16 / 0

Mafia III


Mafia III pro mě byla zklamáním. Po prvních misích, které byli dobré přišli stále se opakující mise s dobýváním jednotlivých částí města. Pořád dokola vyslechnout informátory, vystřílet nějaké místo zabít underbosse, pak to samé a zabití druhého underbosse a potom na šéfa, který ovládá danou čtvrť. Takhle se to opakuje devětkárát a po několika takových misí mě to přestalo bavit.

Děj hry také nebyl nějak extra promyšený a táhnul se kolem pomsty Lincolna Claye mafiánskému bosovi Marcanovi. To je vše. Po skvělém ději Mafii I a velmi dobré dvojce příjdou autoři s tímhle? V Mafii I a II byla každá mise skoro jiná a děj se postupně vyvíjel. Nevadí mi že Mafii převzala nečeská společnost Hangár 13, za což byla mnohými hráči kritizována jako, že už to není česká hra. To mi nevadí. Ale vadí mi absence českého dabingu,který byl v jedničkách a dvojkách skvělý. Ani mi moc nepřijde sympatická postava Lincolna Claye, který mi připadá bez emocí a až moc brutální. Co zachraňuje hru je alespoň prostředí New Bordeaux,které se inspiruje New Orleans.To je opravdu pěkné. A některé prvky které převzala Mafie III z předchozích her tak například se vrátili lékarničky, kde si můžete obnovit zdraví z jedničky nebo krytí za zdí a objekty z dvojky. Co Mafii III. je třeba vytknou je nulová možnost interakce hlavního hrdiny z okolím. To na vás reaguje jen když uděláte nějaký zločin. V jedničkách vám llidé na ulici alespoň něco řekli, tady nic. Co mi hodně vadí je chování policie. Už tu není možnost dát úplatek a policie po vás začne střílet i když do jejich auta jenom drcnu.

Mafie III propásla obrovský potenciál, který měla jednička a dvojka a stala se z ní nezáživná hra. Bohužel podle mého názoru si Hangár 13 nedal vůbec snahu propracovat ve hře detaily a obecně bych řekl, že vývoj této hry odfláknul.

Pro: Prostředí New Bordeaux,závody,nákup zásob zbraní

Proti: Opakující se mise,bez českého dabingu,Lincoln Clay, policie rovnou střílí

+4+8 / -4

Inquisitor


Nemaje co dělat a nemaje co hrát jsem opětovně rozehrál Inquisitora. Po 3 dnech příležitostného hraní jsem úspěšně dokončil I akt. Tady jsou mé dojmy:

Hra sebe sama prezentuje jako simulátor mučení a upalování kacířů, což není pravda. Z odehraných cca 10-ti hodin jsem těmito činnostmi strávil nanejvýš 5 minut... a tady se dostávám k proklamované délce (celé hry) cca 200 hodin. Poprvé jsem Inquisitora hrál někdy v roce 2011 a pamatuji si, že jsem se s prvním aktem mordoval snad 14 dní. Což je docela rozdíl oproti nynějším 10-ti hodinám. Ono totiž záleží na tom, jestli přehlédnete či nepřehlédnete různé cestičky a zkratky Například pokud na začátku opomenete přibrat do party psa a rytíře, stane se hra čirým utrpením. Další potíže si způsobíte tím, že si nevhodným způsobem rozdělíte bodíky . Řada schopností/dovedností je úplně k ničemu. Například je zbytečné cpát body do identifikace, protože předměty je možné identifikovat jedním bezbolestným kouzlíčkem. Některé schopnosti/dovednosti jsou důležité (zejména ty kydlící) a bez některých se v určité fázi zaseknete a nepohnete z místa jmenovitě všímavost a levitace . Nebo se zaseknete jen proto, že jste si plně neuvědomili pravidla, na kterých je hra postavena. Třeba to, že většinu dveří je možné roztřískat (což není spoiler, hra na to během loadingů sama upozorňuje). Herní dobu významně prodlouží i to, že se z finálního mnohapatrového monstrdungeonu opakovaně vracíte do města, abyste prodali kořist a dokoupili několik tun lektvárků (nechci se chlubit, ale při tomto hraní jsem monstrdungeon zvládl s jedním jediným návratem).


Něco ke grafice: vizuálně mi hra připomíná (střelím od boku) Divine Divinity + Beyond Divinity, Arcanum nebo Lionheart, což jsou všechno mé oblíbené hry. JENŽE: grafika Inquisitora je (jakoby) poslepovaná z různých navzájem neladících částí. Máme tady celkem obstojné či slušně vypadající baráky a stromečky - ale hned vedle je hromada klád jakoby nakreslená malým dítětem. Venkovní lokace jsou z velké části tvořené špinavě zelenou plochou jakoby namatlanou vodovkami. To je prostě ostuda. To samé platí i o animacích. Některé postavy jsou animovány slušně (třeba pes), jiné obstojně, ale můj zloděj vypadá jako rozplácnutý komár, který z posledních sil mrská nožičkami.

Teď k oněm proklamovaným tunám textů. Všem zhruba 50-ti (pojmenovaným) NPC pokládáte (v I. aktu) zhruba 10 standardních dotazů - a oni vám poskytnou standardizované odpovědi (někdy s přeházeným slovosledem). Převážnou většinu textů tedy tvoří kolorit, který se však po x-tém zopakování změní v balast a nakonec už dialogy jen odklikáváte. Pokud vám enpécéčka sdělí něco důležitého, zapíše se vám to do deníku, takže o to nepřijdete.

Něco k adventuření: hra se tváří jako investigativní adventura, jejíž náplní je "pátrání po kacířích". To však není pravda. Mechanismus spočívá v tom, že vykydlíte celou lokaci (v I. aktu je těch lokací cca 10 a jsou celkem malé a celkem přehledné). Vykydlením získáte přístup k důležitému místu/osobě/předmětu. Automaticky se vám něco zapíše do diáře a vy se automaticky pohnete dál.

Boje: jsou hlavní náplní Inquisitora. S chutí bych je označil za katastrofu, což by byla koneckonců i částečná pravda. Ovládání společníků je tragické a smrt vaší postavy způsobí většinou to, že nestíháte naklikávat rychle přibíhající nepřátele. Chybí možnost hru zapauzovat. Tlačítka Q-save a Q-load se brzy stanou vašimi nejlepšími přáteli. Nejsnadnější je kupodivu likvidace minibossů a bossů pomocí předpřipravených krabiček, kterých se ve hře povaluje slušné množství.

Z dalších svérázů hry bych ještě zmínil: kdykoliv kliknete na obchodníka, vždy má v nabídce něco jiného... Ve hře se střídá noc a den, ale vaše postava nemá možnost spát ani odpočívat. Bez ustání jede, jako by byla naspeedovaná nějakým kvalitním matrošem. Plynutí času nemá na nic vliv. Kdyby ho autoři vyhodili a v některých lokacích nechali permanentní noc a v některých permanentní den, udělali by lépe.

Na závěr: hra má rozhodně potenciál. Pátrání po kacířích i kdylení nepřátel je celkem zábavné. Atmosféra je patřičně šílená a depresivní. Hudba je parádní. Je tu však spousta ALE, které jsem vyjmenoval výše. Pokud Inquisitora někdy dohraju až do konce, tak ho ohodnotím i bodově... ale povrtal jsem se v začátku II. aktu a připadá mi jen jako přelakovaný a nafouknutý I. akt. Nevím, jestli mě to bude ještě bavit.
+19+19 / 0

The Omega Stone


The Omega Stone se snazi kopirovat Myst, vcetne pouziti zivych hercu pro monology (dialogu se nedockate, vrcholem interaktivity je vas ridic, kteremu ukazujete mista, kam se chcete dostat, pripadne na vas porvava lord, zatimco se prehrabavate jeho pracovnou).

The Omega Stone je o neco lepsi hrou, nez byl prvni dil Riddle of the Sphinx. Na prvni pohled se zlepsila grafika, prace s inventarem je o malicko intuitivnejsi, konecne nemusite menit cedecka, pokud zvolite plnou instalaci (dokonce zdokumentovano v manualu) no a samozrejme se rozsiril pocet lokaci, do kterych se muzete podivat. Ty jsou bud prtave, nebo naopak obrovske: vede Chitzen Itza se svymi podzemnimi jeskynnimi komplexy, nastesti se v nich da po chvili orientovat celkem dobre - hlavnim problemem bude nachazeni predmetu, z nichz vetsinu ani nepouzijete.

Lokace Stonehenge je rozdelena na tri mapy, z nichz druhou tvori panstvi jakehosi lorda - zde mi utkvelo v pameti zahradni bludiste, do ktereho musite jit hned dvakrat. Treti podoblasti je jakesi keltske stredisko s rybnickem, vezi a jednim z nejvypecenejsich puzzlu, na jake jsem kdy mel cest tu smulu narazit. Nejprve musite z nekolika ruznych roztristenych stop vytvorit recept: musite identifikovat suroviny a jejich mnozstvi. Mate k dispozici ctyri ruzne merky od spetky po unci, ale vlastne byste jich potrebovali sest, takze recept musite patricne prepocitat na jednotky, ktere mate k dispozici. No a v neposledni rade musite ingredience nahazet do nadoby, kde sse resetovaci paka nachazi primo pod mistem, do ktereho suroviny hazete, takze si muzete vsechno jednim pohybem zlikvidovat a zacit znovu. Krome toho musite nejprve nalezt vsechny "nadoby" s ingrediencemi - a i kdyz je najdete, posledni ingredienci stejne musite nadvakrat prinest z jineho mista. Brr.

Teprve po ziskani vsech disku je vam zpristupnena zaverecna lokace - more u ostrova Santorini. Hra me ke konci prestala bavit a zaverecne rozuzleni ve mne vyvovalo podobne pocity, jako Riddle of the Sphinx. V outru se opet vykecava profesor, pry se mu podarilo objevit dalsi svitek a tentokrat pujde o dalny Vychod... Pred dvanacti lety se mluvilo o tretim dile, pod nazvem Riddle of the Sphinx 3: Oracle Bones, ale ten nikdy nevysel. Popravde me tato dalsi neukoncena trilogie boli mene, nez absence tretiho dilu Aury, tretiho dilu dobrodruzstvi Adriana Blakea ci zaver hexalogie, resp. na Cryo nastupnicke trilogie o Atlantis z produkce Atlantis Interactive Entertainment.
+5+5 / 0

DiRT 4


Jako fanoušek původních Colin McRae Rally jsem dlouho čekal, až se Codies vybabrají z bahna a vrátí se ke klasické (arkádové) rallye. Název sice zůstal, ale Dirt 4 na mě od začátku působil jako první opravdový nástupce CMR2005. A on vskutku je!

Tedy částečně. Jsou tu všechny produkční hodnoty Codies, je tu pěkně zpracovaná kariéra a i nějaké to on-line hraní, když si chcete zrovna snížit sebevědomí. Potěší spousta závodních tříd a relativně dostatek aut. Pak se ale vyskytne problém. Jako nenáročný jezdec, hledající v rallye hrách hlavně odpočinkovou zábavu a atmosféru, jsem ve čtvrtém Dirtu nakonec skončil krapet rozpolcen.

Codies se rozhodli, že traťovým designerům prodlouží dovolenou a všechny své tratě svěří generátoru. Skvělý nápad pro nekonečné závodění v single rallye. A dokonalý zabiják kampaně. Propracované tratě, kterými všechny CMR vyčnívaly nad béčkovou konkurencí, jsou tak jedním pitomým mávnutím pryč. Místo toho tu máme nekonečně se opakující úseky, scenérie a traťové propriety ze zacyklených algoritmů. Bez nápadu, bez špetky chuti, bez atmosféry. Člověku pak snadno docvakne, jak přichystali nový díl tak rychle.

Obrovská škoda. Zbytek hry takřka do puntíku splňuje moje představy o dokonalé rallye hře. Jezdí se nádherně, všechno krásně vrže a bouchá, tým menežment baví... jen ty tratě byly takový divný.
+9+9 / 0

Muv-Luv Alternative


Nepříjemný zážitek. V dobrém i špatném smyslu.

Už Unlimited předvedl, že ve vykreslení atmosféry války nemá Muv-Luv série valnou konkurenci: dlouhé vyčkávání na základně, kde se čas tráví výcvikem; vysedávání s přáteli v kantýně v nejistotě, kdy bude nutné vyrazit do boje; myšlení objímající propaganda a kousavé pochyby, zda stojí za "tenhle podělaný" svět položit život. Tuto všudypřítomnou tenzi pak konečně přerušil alarm: zpocené ruce, obavy o holý život a zběsilý tlukot srdce. Lidé kolabují a chystají se na nejhorší. Ve vzduchu se vznáší otázka, zda se zrovna mně podaří přežít rituál nechvalně známých "osmi minut smrti" (průměrná doba přežití nových pilotů TSF).

Přesně v takové situaci se ocitl Shirogane Takeru ve druhé části trilogie. Ze světa jistého bezpečí, prvního milostného vzplanutí a pozvolného dospívání se přesunul do paralelní reality, v níž je většina světa zničena a lidstvo přežívá z posledních sil ve velmi křehkých spojenectvích. Majorita mužů zemřela v předních liniích a do armády jsou nyní rekrutovány především náctileté dívky, které se v iniciačních taženích strachy počuravají do svých kokpitů. Mohlo by se zdát, že hrdina s hezkou tvářičkou to bude mít v takovém světě jednoduché, ale zdání klame. Jelikož se Shirogane do oné reality nenarodil, zaostává fyzicky i mentálně daleko za ostatními. Osobní nedostatečnost a zoufalý stav světa rozptylují jakékoliv pochyby, že by se snad Muv-Luv nebral vážně.

V komorním prostředí vojenského střediska tak Unlimited mistrovsky budovalo napětí, aniž by se de facto něco zásadního událo. Trpělivé seznamování s pozadím světa, jenž již zhruba od poloviny minulého století čelí velmi pravděpodobnému zániku od BETA - "tvorů" jak vzhledem, tak i svým počínáním jako z těch nejhorších nočních můr -, zároveň fungovalo i jako brána do zajímavého multiversa, situovaného na rozhraní současného století.

Výchozí pozice Alternative proto nemohla být rozdílnější. Shirogane se navrací časem zpět na začátek Unlimited, vybaven útržky vzpomínek na předešlý život a něco, co si sám vysvětluje jako definitivní prohru lidstva. Už není (podobně jako čtenář) neznalý okolností a závislý na péči druhých: stal se z něj příkladný zelený mozek, jemuž nedělá problém si zašpinit ruce, pokud tím zabrání výsledku již prožitých událostí. Neváhá přitom odvrhovat stranou vše, co se jeho záměru staví do cesty: namísto utužování přátelství a vztahů s ostatními se snaží zvyšovat bojeschopnost své jednotky, využívat zkušeností s budoucností a neztrácet čas podrůžnostmi, jimž se oddával v předchozím universu. Změna hrdiny z arogantního playboye (Extra) na průměrného rekruta, kterému spadl hřebínek (Unlimited), v Alternative pokračuje. Nyní je z něj ovšem perfektní voják se spasitelským komplexem a skálopevným odhodláním.

Během několika (desítek) hodin se tak opakují situace z Unlimited, tentokrát nahlížené z odlišné a výslovně jasnozřivé pozice. Zhruba v třetině se však situace převrátí a příběh se dále řítí nezastavitelně jako lavina. Navrací se atmosféra zmaru a svět prochází těžko předvídatelnými mutacemi. Nechybí zvraty, politické intriky, výstřední ztvárnění erotiky (guro), zlomení hrdinové, na něž není zrovna hezký pohled; v neposlední řadě ani řádně makabrální střety s BETA (infiltrace podzemních nepřátelských hnízd nápadně připomínají Blue Gender) a vojenské operace, jež neopomíjí taktickou rovinu. Ve všech těchto polohách je Muv-Luv Alternative až překvapivě uspokojivý. Přinejmenším v tomto ohledu tedy dostál své pověsti.

Nebudu zastírat, že mám mnoho připomínek. Alternative vysloveně přetéká vším, co obecně nemám v lásce: teorie o cestování časem, zbytečné flashbacky, vášnivé proslovy o znovunalezení odhodlání, nestřídmé a zároveň schematické dávkování informací (u patnáctiminutových přednášek jsem se skutečně cítil jako ve škole) jsou věci, bez nichž bych se obešel. Hlavní hrdinka mi pak připadá (již od Extra) vysloveně odpudivá a vynucený vztah s ní mě mimořádně vyváděl z míry. Podobně je na tom Shirogane, jenž si moje sympatie nezískal. Otázkou zůstává, zdali je relevantní si na něco takového stěžovat v případě úmyslně diskomfortního Muv-Luv Alternative.

Nemá smysl se motat v bludném kruhu: říci by toho šlo hodně, a přece vyčerpat pouze zlomek toho, co bych chtěl sdělit. Muv-Luv Alternative je potřeba si prožít takříkajíc na vlastní kůži. Je to hra (četba), která strhne a sežvýká. Její reputace coby nejlepší visuální novely budiž důkazem, že si šanci určitě zaslouží.

(Napsáno při příležitosti vydání oficiálního anglického překladu na Steamu.)
+8+8 / 0

Dungetris


Herní výzva 2017 - číslo 2. - Právě vychází

Jelikož nemám zrovna silný počítač, nemohl jsem tedy vybírat žádnou AAA hru, protože bych ji neutáhl, musel jsem tedy lovit v indie hrách. Zde jsem od někoho získal klíč (myslím, že to byl ZX Atari), a jelikož to byla první hra, kterou jsem získal z letošního roku, šel jsem do ní.

Hra je to celkem zajímavá, když si vytváříte vlastní věžičku, z náhodně se generujících bloků, jako v tetrisu. Jenomže v každém bloku je nějaký nepřítel, nebo nějaké překvapení v podobě truhličky, kašny. V truhličkách nacházíte životy, kartičky, materiál nebo klíče. Klíče slouží k odemykání lepších truhel, ve kterých můžete najít i dvojitý život. Narazit můžete i na obchodníka, od kterého můžete nakupovat, za zlaťáky, které padají z truhliček. Také můžete potkat smrtku, u které si můžete zakoupit druhý život (pokud zemřete, znovu obživnete u smrtky s polovičními životy).

Na kartičkách můžete nacházet ochranná kouzla, nebo útočná. Můžou zde být i prsteny, které vylepšují vaše schopnosti např. 50% šance na kritický zásah. Jsou zde také lepší zbraně, které máte po určitý počet úderů.

Jediným mínusem hry, je stereotypnost úkolů, které se začnou opakovat, jako například zabij 25 elitních nepřátel. Poté je to nevyvážená hratelnost, kdy musíte levelovat svou postavu, abyste byli schopni přes danou věžičku, což se projevuje hned na začátku hry (někoho může odradit).

Pro: Zajímavý koncept stavění věže, kartičky

Proti: Nevyvážená hratelnost, stereotypnost úkolů

+9+9 / 0

Risen


Open World RPG jsou můj šálek kávy a tak jsem se nedávno pustil do série Risen. První díl pokořen! (NORMAL)

Graficky se mi obecně hra poměrně líbila, některý místa měly takovou tu pohádkovou atmosféru. Nicméně nelze si nevšimnout jakési nezdravé statičnosti všech objektů či podivně (při pohybu hráče) chovající se flory (větve - nevím jak líp to popsat). Bohužel ne tak oku lahodivé byly taky podzemní temply a jeskyně, který byly dost sobě navzájem si podobný a často je navíc osvětlovaly jakýsi růžový nebo fialový krystaly - no fuj. Pasti a jistící mechanismy mi přišly jaksi nereálný a nezábavný, nudný sklepy - žádná klenba, nic, jen jakoby kamenný krychle.
Taky se vyloženě nepovedly postavy NPC (lidské i některé nestvůry), který se často pohybují prapodivně až směšně. Taky je to jen pár málo nepříliš povedenejch modelů, který se pořád opakujou a tak mnohdy vypadají lidi úplně stejně. Prostě takoví panáci. Zobrazovací vzdálenost NPCček je potom opravdu směšná (k roku vydání).

Zajímavě se chová i počasí. Když jsem první noc koukal jak vychází měsíc v úplňku, měl jsem za to, že je to nejmíň neutronová hvězda (opravdu!) - ozařoval půl oblohy. Často se počasí bohužel mění podle toho KDE se člověk nachází, na obloze se z éteru ve vteřině vytvoří mraky.

Hudba je celkem dobrá, mění se podle lokací a tak většinou byla jaksi sednoucí, někdy však na můj vkus příliš "veselá". Celkově lze však říct, že se povedla. I dabing (pokud opomenu hlavní postavu) se mi líbil, bylo sice znát, že jsou to často stejní herci, ale aspoň uměli celkem šikovně napsaný dialogy uvěřitelně zahrát. Totéž nelze říct o ozvučení jako takovém - trapný zvuky (kouření, pití), podivné chování zvuků v podzemí, taky ptáci štěbětali i o půlnoci, jinde zas vydávalo něco zvuky, aniž by se tam nějakej objekt nacházel.

Herně je to vlastně starej Gothic (2) se vším všudy. Se všemi jeho klady i zápory. Ovšem to, co kdysi člověk tvůrcům odpouštěl a vlastně mu to ani nepřišlo divný, to nyní už mnohem vyzrálejší a starší hráčská obec jen tak nepřijme - aspoň já ne. Rozmístění nepřátel je hloupý a prvoplánový, zvířata a šelmy na sebe navzájem nereagují, jejich chování je naprosto předvídatelný - vždy stejný.
Dále všude po lesích hoří ohně, v týdny opuštěných chatrčích jsou do růžova rozehřátý kamna, ve stovky let nenavštívených kryptách vesele hoří svíce a louče.
Chrámy a dungeony jsou si hrozně podobný a ke konci už v nich nebylo co objevovat.

Samotnej příběh není úplně špatnej - má to zápletku, člověk objevuje neznámé i tajemné. To se ovšem změní už na konci druhé kapitoly, která jakoby odkryje už všechny trumfy. Pak už jen pořád člověk musí bojovat, aby všechny vymlátil. Poslední čtvrtá část už je potom spíš nadstávkou, kdy mě hra nutí pobíhat dokonce po známejch koutech mapy ale přidá mi sem tunu novejch nepřátel. Opravdu - na závěr už bylo potvor, nepřátelských bojovníků a dungeonů příliš.

Zatímco boj je řešen poměrně nápaditě a je zábavné učit postavu nový triky, škoda výrazně pomalé chůze hlavního hrdiny (WALK) a nemotornosti při skákání. Dokonce jsem musel několikrát loadnout starší save kvůli BUGU, kdy můj hrdina při výskoku na vyšší plošinu zmizel. Jindy zase šlo "seskákat po vduchu" jen tak - z 80m vysokýho útesu bez újmy.

Jako negativum taky zmíním, že nepřátelé (i lidi) na mě zaútočí až tehdy, když se k nim přiblížím na 10 metrů. Do té doby mě jakoby vůbec nevidí a já můžu vesele ty voly obejít, jim přímo na očích. Pravda, na 30 metrů se teprve zhmotňujou. Jako nedodělanost zmíním ještě divně řešenej inventář - tedy mrzí mě, že není zpracovaná váha předmětů. Opravdu se pak vyplatí sbírat VŠECHNO. Je jedno co - někdo to koupí, vše má svou cenu. Můžu tak mít v kapse i 50 měčů a 20 lopat a 15 ogřích palic, aniž by se toto nějak projevilo.

Poslední na co si ještě musím postěžovat, je hlavní hrdina sám. Tak nesympatickýho namistrovanýho hulváta jsem dlouho nemusel ovládat. Jak jsem byl rád, když jsem našel přilbu a na jeho skinheadskej účes se tak nemusel dál koukat! :)

Ovšem to, že si jen stěžuju neznamená, že hra nemá i svoje pozitiva!

Je to bezesporu ("Gothic") atmosféra, kterou umí autoři vykouzlit v každym koutu ostrova, velmi povedený a poměrně komplexní questy (ne jen dones, zabij, najdi), nebo reagující okolí na mé činy. To, že tradičně může člověk vstoupit jen do jediné frakce, dává hře punc znovuhratelnosti, což rozhodně potěší (ač se k tomu osobně nechystám). Taky HUD je poměrně minimalistickej, absence naváděcí šipky mi zaimponovala.

Obtížnost obecně byla celkem tuhá (což je dobře) a místy jsem zažíval chvíle příkoří (především ke konci - boje v podzemí), na druhou stranu mi zbylo asi 350 lektvarů na léčení.

Celkově musím uznat, že mě hra bavila a až na pár konkrétních chvil jsem neměl pocit, že ji trpce dohrávám jen z povinnosti. Nebude to jistě hra pro každýho, ale zarytí fandové open RPG světů by si ji neměli nechat ujít. Po dlouhé době jsem tak mohl zažít příjemnou výzvu, kdy bylo nutno postavu vypiplat, až pak vyrazit do lesa na kance!
Jdu vyzkoušet DVOJKU.

80%

Pro: Gothic? atmosféra, příjemně tuhá obtížnost, otevřený svět, boje, nápadité Q.

Proti: Zvuky, hlavní hrdina, zobrazovací vzdálenost, chování a rozmístění nepřátel, BUGY.

+18+19 / -1

Brothers: A Tale of Two Sons


Bratři to u mě neměli jednoduché. Skoro nutné ovládání na gamepadu (na klávesnici jsou některé sekvence příliš zdlouhavé), opravdu prosťoučký příběh na pozadí jednoduchého vizuálu a nesmyslně žvatlajících panáků... Na začátku si navíc tihle parchanti jdou k řece házet žabky, zatímco jejich fotřík chcípá na kárce a já padal do mdlob, jestli to fakt jako myslí vážně.

Trochu jsem trpěl u ovládání, které je vyřešeno originálně, ale zároveň je pro oddychovou hru náročné na synchronizaci obou postav. Hlavně v momentě, kdy mám bratry přehozené a např. levou páčkou ovládám vpravo stojícího bratra. To pak celá scéna působí komicky a nejeden přísedící si může klepat na čelo, jestli náhodou není duo bratrů tak trochu připité.

Hra je primárně dělaná na hot-seat, kdy každý ovládá jednoho bratra, ale najít si takhle sparinga může být pro dospělého člověka poněkud větší problém, než si se připojit do čtyřčlenného coopu přes síť.

Tempo je nekompromisní, nepolevuje až do finále a prakticky neobsahuje žádné frustrující momenty. Hratelnost je primitivní, akční klávesy jsou jen dvě a jakákoli hádanka a její vyřešení je otázkou chvilky. Tolik omílané finále ve mě nevzbudilo emoce především díky celkové pohádkové stylizaci hry, hereckému výkonu, otravné hudby a kvičícímu dabingu.

Hodnocení: ✰✰
+12+12 / 0

Dead Island


Dlouho jsem si chtěl zahrát tuhle hru. Mám rád boj nablízko a zombie tématiku. Po vydání jsem ale na tohle neměl dostatečný počítač. Když jsem pak nedávno zahlédl tuhle hru na steamu ve slevě, tak jsem do toho hned šel. Definitive Edition. Nějak mi uniklo, že za tu dobu už hru zremástrovali. Což můj mozek chvíli nemohl pobrat. Proč? Vždyť je to celkem nová hra? Jiné to potřebují mnohem víc! Tak jsem nakonec byl rád, že hru rozjedu na střední textury a vypnuté detaily na 40-50 fps. Sakra, ta grafika pak vypadala hůř než na obrázkách původní verze.

Příběh je jedno velké, obrovské a předvídatelné klišé. Úplně jak v těch béčkových filmech. 100 krát zrecyklované. Někdy jsem se musel nad scénářem usmívat, jak byl hloupý. Ani ty animované postavy to neuměli pořádně zahrát. Co je ale nejdůležitější, atmosféra funguje. Funguje skvěle. Parádně ozvučená hra, kde se bojíte procházet a často se bojíte o život. Na mě to alespoň tak působilo. A to prosím za bílého dne.

Souboje jsou zábavné, že mě to neomrzelo ani po 40ti hodinách hraní. Rubačka z očí do huby pestrou škálou zbraní v RPG režimu, který vám zlepšuje schopnosti, rychlost, výdrž. Bohužel je to ten systém, kde zombie levelujou s vámi. Toho já nejsem moc zastánce. Odpadá tím dobrý pocit z objevování nového a nedostupného území. Navíc se zombie zbytečně rychle respawnujou. Zbraně levelujou také a skoro nemá smysl je vylepšovat. K čemu pak takováhle funkce?

Úkoly jsou pořád to samé. Dojděte někam, něco tam udělejte a vraťte. Ještěže díky vymakanému soubojovému systému mě to chození tak bavilo. Ještě víc ježdění v autě. No dobře, ke konci už mě to ve vězení tolik nebralo. To ale hře neubírá. Zvlášť, když obsahuje spoustu achiewementů, které se dají splnit.

Hrál jsem za specialistku na střelné zbraně a musím říct, že je to zbytečné. Pušky jsou slabé. Dobré leda na pár lidských protivníků. Že by byl v reálu účinnější nožík na kuchání ryb, než kulka z útočné pušky? Po zombíkách se nejlíp házeli nože. Ty se do zombie zasekly a nikam se neodrazili. Co já takhle ztratil kladiv.

Purna
úroveň 46
35h 45m 27s
prozkoumáno 98%
uraženo 179,66 km
výzvy 42%
úspěchy 50%

Pro: atmosféra, strach o život, perfektní ozvučení, perfektní soubojový systém, slušně dlouhé, žánrově tupý scénář, auto

Proti: levelování zombií a zbraní, někdy přehnaný respawn, nezajímavé vedlejší úkoly, slabé střelné zbraně

+22+22 / 0

Rise of the Tomb Raider


Asi je každému jasné, že nový Tomb Raider je Uncharted na PC. Hollywoodská akční jízda, která je okořeněná enviromentálníma hádankama. Někdy jsou celkem zábavné, ale někdy naprosto hloupé. Kdo hrál předešlý díl, tak není nic, co by překvapilo. Rise of the Tomb Raider je větší, lepší a zábavnější. Trochu zamrzí odklon od temnější atmosféry. Přežívání opět jede v druhé koleji, ale kdo čekal něco jiného? Je to jednoduše zatraceně zábavná AKČNÍ adventura. Příběh je docela hloupoučký a konverzace občas působí nesmyslně. Přesto i příběh má svou hodnotu v celé hře. Takhle nějak mají vypadat AAA hry. Já se bavil. Nutno ještě zmínit opravdu dobrou optimalizaci a skvělé animace. Pokud si někdo potrpí na detaily, tak bude občas příjemně překvapen. Za mě fakt dobrý!

Pro: optimalizace, prostředí, hudba, gameplay, svižnost, enviromentální puzzly, docela velký otevřený svět k prozkoumání

Proti: příběh, postavy, některé dialogy, kýčovitost

+10+11 / -1

Rise of the Tomb Raider


! Koho nezaujímajú obkecávačky tak nech preskočí na zhrnutie !

Úvod do deja
-Spoločne s Larou Croft sa vydávame po stopách mesta Kitezh v ktorom sa má údajne nachádzať tajomstvo nesmrtelnosti.

Plusi hry
-Príbeh: niekedy sa v ňom nachádza dosť klišé situácií ale to hre vôbec neškodí a celkovo hra dáva dokopy niekedy až filmový celok
-Lokácie: oproti predchodzému dielu sa v tomto pohybujeme hlavne v lokáciach kde je poriadna zima. To ale hre vôbec neuškodí, hlavne pokiaľ vaša grafika utiahne detaily na vyššiu ako strednu úroveň.
-Lara: asi najväčší plus hry ( hlavne pre mužské pohlavie ) je samotná Lara a pohľad na ňu. Vždy upravená, nezraniteľná, odvážna. To je proste Lara, jeden z najkrajších ženských charakterov.
-Vedľajšie aktivity: či už hádanky v kobkách, lov zvierat, zbieranie relikvií atd´, to všetko veľmi pekne dopĺňa príbeh a váš herný čas.
-Koniec hry: jedna z mála hier čo koniec nezbabrala ale dokázala ho vyšperkovať na maximum.

Mínusi hry:
-Ovládanie: v hre sa my dosť často stávalo že som namiesto hore skočil inde a to len preto že som o sekundu dlhšie držal prst na klávesnici. ( samozrejme môže to byť mojou neschopnosťou )
-Nezničiteľnosť Lari: často až nezvládateľné situácie z ktorých sa Lara vždy či už s pomocou alebo bez nej vždy dostane. Mne osobne to až tak nevadilo ale ked´ sa to stane 3-krát v jednej lokácí tak človek začne rozmýšlať nad jej nesmrteľnosťou
-Súboje: hra vám často poskytuje viac možností ako sa zo situácie dostať ale ked´ už príde na streľbu tak my to prišlo strašne nudné, hlavne kvôli jednoduchej obtiažnosti a stále sa opakujúcemu kolobehu. ( zabiť nepriateľa, schytať guľku, vyliečiť sa )

!! Záverečné zhrnutie !!
-Lara sa vracia vo veľkom štýle a s ňou daľšie skvelé a hlavne akčné dobrodružstvo. Hlavný príbeh ma veľmi bavil, vedľajšie aktivity už menej. Hra má rýchly spád zakončený skvelo. Ja som hru kúpil v mesačnom Humble Bundle ale myslým si že nad 15€ sa neoplatí kúpiť.

Čas strávený v hre: 13 hodín ( bez DLC )

HODNOTENIE: 80/100%

PS: jedná sa o môj osobný pohľad, ktorý sa nemusí zhodovať s názorom ostatných.

Pro: Lara, príbeh, lokácie, koniec

Proti: občas ovládanie, súboje, nezničiteľná Lara

+14+15 / -1

Broforce


Broforce.

Parádní akce v retro grafice se stylovou hudbou a nazvučení, přeplněná klišé a hrdiny ze všech možných akčňáku, které v letech minulých jsme mohli vídat na tehdy nové TV NOVA a nebo na VHS z půjčovny.
Hraje se opravdu v rychlém tempu, které nikomu neodpustí ani chybu. A to obzvlášť v soubojích s bossy, kterých si tu zde opravdu užijete. Obzvlášť ten poslední trojboj, který ale vyústí v krásném zadostiučiněním a nápaditým koncem, který jsem ještě nikde neviděl.

Ohromným plusem hry je parádní level design a takový trademark a to je kompletně zničitelné prostředí, které můžete využívat ve svůj prospěch, taktizovat, ale zároveň vám může kolikrát zadělat na velké problémy
Doba průchodu kampaně na normal: 15 hodin

Pro: zničitelné prostředí, grafický vizuál, rozmanití hrdinové a hrdinky

Proti: někdy zdlouhavé boss fighty

+12+12 / 0

Atomix


K Atomixu se píše těžko nějaký smysluplný komentář, protože jde o typickou logickou hru, která se někomu líbí a někomu ne. Ale pokusím se alespoň o své pocity a odůvodnit proč tomu dávám 100 %.

Tak především 100 % dávám pro originální nápad i provedení. V době kolem r. 1990 byla už spousta logických her a tahle kupodivu nebyla jen jednou z dalších, ale byla vskutku něčím nová a jiná. Dobrým provedením myslím jednak grafické prostředí, přehledné, vymakané (stíny, barvy, atmosféra), jednak přívětivé ovládání.

Na způsob téhle hry se pak vyrobila řada dalších her (PC, Android), ale ani jedna mě tak nebavila ani nezaujala. Možná proto, že právě jen kopíruje ten původní nápad a nic moc nového (poutavého) nepřidává.

Chci zdůraznit i skvělé zvukové provedení (F. Fuka). Existuje také pokračování s názvem Hexagonia.

Levely jsou obtížné postupně, ty první vyřešíte hned, zhruba uprostřed (je tam 30 levelů) už je to dost tuhé. Celé to znesnadňuje časový limit, ale každý level se dá naučit. Na pobavení i dnes rozhodně doporučuji všem, kdo mají rádi logiku.

Pro: originalita, zvuk, zábavnost, grafika, ovládání

Proti: někdy těsné časové limity

+12+12 / 0

Tacoma


Slabota bez uspokojivé pointy. Přitom si tvůrci v Gone Home tak hezky hráli s očekáváním hráčů... Ale pěkně popořadě: Čím Tacoma zaujme jsou charaktery. Po stanici je rozházeno spoustu drobných detailů a indícií, které vám řeknou něco o minulosti postav a co je v současnosti trápí, zároveň však nechávají dostatek prostoru pro hráčovu interpretaci.
Vzájemné vztahy postav, jejich interakce a samotný příběh jsou však podány tak fádně a zkratkovitě, že se vám hra do paměti nevryje. Konec pak přijde jak lusknutím prstu, kde všechno *spoiler* a všichni *spoiler*. Zapomenutelný zážitek.
+8+8 / 0

Fallout 4


Jednou z často používaných frází při hodnocení her je vcelku nic neříkající prohlášení: "Není to špatná hra, ale..."

Jenže pro Fallout 4 platí: "Není to dobrá hra, ale..."


Hnusná grafika, nudné postavy, pitomý příběh, směšný systém dialogů, debilní a hnusný pipboy interface, nejasné vysvětlení některých perků a několik dalších věcí dokazují, že vývojáři prostě neodvedli moc dobrou práci.

Nejhorší ze všeho jsou ale nahrávací časy, které mi daly vzpomenout na PS1. Pustíte hru a nahrajete uloženou pozici (nahrávání) - dáte fast travel na lokaci s questem (nahrávání) - ocitnete se přede dveřmi a vstoupíte do nich (nahrávání). Opakujte do zemdlení. Jak je ta definice šílenství?

Stejně jsem ale Falloutu 4 věnoval mnoho desítek hodin. Průzkum lokací a světa je zábava a zhruba jeden z dvaceti questů je i trochu povedený. Škoda, že chvílemi se jedná spíš o simulátor vetešníka, než přežití. Budete totiž brát všechno, co není přidělané k zemi. Propiska, prací prášek, míček na baseball a radioaktivní krev téměř stačí k postavení domu. Přidejte postel spletenou z ramínek a smokingu. Před dveře ještě dvě děla poháněná atomovým reaktorem. Teď konečně můžete v klidu spát.

Ale vážně, dejte na moje varování a radši ten čas věnujte jiným hrám. Při zpětném pohledu byl Fallout jen velkou ztrátou času. Zahrajte si radši lepší hry, kterých je dost.
+23+28 / -5

Ikari Warriors


Špičková klasika ve stylu Commando (se kterým se to přímo vnucuje srovnávat). Už Commando z r. 1986 na ZX mě dost bavilo, ale IW mi nakonec přišla ještě lepší. Hlavně proto, že je svým způsobem hratelnější a přehlednější. Dá se určitě nacvičit, neboť ačkoliv se vojáci při přestřelkách chovají spontánně, začínají na stejných pozicích a je možné si je tak včas podchytit než se rozutečou. Jejich střely jsou přiměřeně rychlé a při koncentraci se jim lze vyhýbat.

Pozor si člověk musí dát na tříštivé granáty, které mají velký dosah. Občas jimi někdo disponuje a vyhýbá se jim obtížně.

Skvělé je, že se dá ve hře jezdit tankem. Ten má navíc svůj FUEL, takže s ním nemůžete projet celou hru, ale jenom kousek a zase maximálně přesednout do jiného tanku. Cizí tank se dá zlikvidovat jen granátem (či střelou z vlastního tanku). Vojáky lze přejíždět a tím je zabít, ale nejde třeba tankem přebrodit řeka. Jsou tam také náspy a zákopy. Vojáci se za ně schovávají a jsou relativně inteligentní . To vše pokládám za promyšlené.

Celý IW jsem bohužel nikdy neprošel. Nicméně jde o skvělou old-school akci, která vždycky pobaví. Hra je sice těžká, ale dá se nacvičit.

P. S. Mluvím o verzích pro ZX. Na jiných platformách jsem IW nehrál.

Pro: skvělá akce, promyšlenost, grafika, zvuky

Proti: občasné záseky, obtížnost

+13+13 / 0

The Evil Within


Herní výzva 2017: "To je člen!"

Původně jsem plánoval pro tento bod herní výzvy TES 4: Oblivion. Bohužel je Oblivion pro mě až moc velká výzva. The Evil Within jsem měl v plánu dohrát už dlouho a dostal jsem se k tomu až teď (2 předchozí pokusy v minulosti, kdy jsem došel jen po bosse s motorovkou). Hra se snaží jít ve šlépějích resident evilu 4, ale bohužel se jí to daří jen v určitých ohledech.

Příběh je velmi spletitý a složitý. Většina hráčů nebude vědět o co jde ani po dohrání hry. Ve hře po konci zbyde i mnoho nezodpovězených otázek. Autoři zřejmě počítali v druhý díl, který jak všichni víme vyjde už za pár týdnů. Příběh se mi tedy líbil napůl; táhnul sice dopředu načež ho kazilo právě to tajemno. Jsem jeden z těch lidí, co musí mít všechno naservírované na talíři. Ve zkratce hrajete za Sebastiana Castella, který musí vyšetřit, záhadnou smrt personálu Nemocnice. Nakonec se ale všechno pokazí a vaším novým úkolem bude zjistit kde to jste a co se vám stalo. Společnost vám bude dělat Joseph a slečna Kidmanová, či doktor a občas podivín Leslie. Hlavním záporákem je Ruvik. Dozvíte se během hry kdo je a proč je tím co je. Pozadí má sice dobře napsané, ale jeho úmysly jsou mi nejasné.

Hratelnost má EW skvělou. Je to tím, že si bere dobrý základ z RE4. Zbraně a schopnosti si postupně vylepšujete za sbíráni zeleného slizu. Je až s podivem, jak se ze základní pistole, se kterou stěží zabijete 2 nepřátele, (jelikož nevylepšená může mít snad jen 10 nábojů) uděláte ultimátní nástroj na headshoty. Obtížnost je vysoká, ale právě to mi na takovém typu hry vyhovuje. Nábojů je po málu a hlavně bossové ubírají velké množství života a někteří vás mohou zabít i na jednu ránu. Kdo má ale už nějakou tu hru za sebou, tak toto určitě problémem nebude.

Prostředí se mi nelíbilo. Je fádní, šedé, temné. Koridor střídá koridor; chodba, chodbu; ven se také podíváme, ale až na město mě prostředí nezaujalo. Hra má slušnou délku. Dohrajete ji za +-10 hodin, což se o většině dnešních AAA her říci nedá, i když krátké hry mám nejspíš radši. Je škoda, že řadových nepřátel je jen pár druhů. Obyčejný zombík, zombík s maskou, zombík se dvěma hlavami a fakeRuvik. Variabilita je pouze u bossů, kterých je hodně, ale pro většinu platí pouze jedna taktika a to vystřílet po nich všechno olovo, které má hl. hrdina po ruce. Strach jsem vůbec nepocítil, řekl bych že tato hra nebyla vůbec strašidelná, spíš by pro některé povahy mohla být odporná (hodně krve). Pokud se chcete bát, zahrajte si raději Outlast.

Visuálně se hra moc nepovedla. Design je fajn, ale engine, který autoři použili (idTech 5) nebyl dobrou volbou. Hlavně mě štvalo doskakování textur v každé cutscéně. Grafické nastavení nemá téměř žádný dopad na vizuál a celá hra je posazená do šedého filtru. Wolfenstein na idTechu teda vypadá rozhodně lépe. Autoři dokonce ještě klamali zákazníky černými pruhy, které prý byli pro filmovější zážitek. Každý dobře uvažující člověk si ale hned mohl vydedukovat, že tyto pruhy jsou pouze k ušetření výkonu o nějakých 50%, když se vykresluje jen polovina pixelů a ostatní je černo. Naštěstí toto autoři opravili a můžete si pruhy vypnout a dokonce jet na 60 fps. Co se týče cutscén, tak ty byly zrežírované skvěle, jen je škoda, že jich bylo docela málo (dohromady nemají ani hodinu). Dalším bodem jsou zvuky. Sfx jsou skvostné, hudba je nevýrazná až na Claire de Lune (má velmi oblíbená píseň např použita na konci dannyho parťáků), která hraje vždy, když se dostáváte skrz zrcadlo do tvz. odpočinkové lokace, kde si můžete hru uložit, či se vylepšit. Dabing je ryze průměrný.

Hru tedy stejně jako RE4 (tam ale byl i bezva béčkový příběh) zachraňuje hratelnost, bossové a do jisté míry i atmosféra a celkové zpracování; i příběh má své světlé chvilky. Od druhého dílu žádné očekávání nemám a zahraju si ho, až bude ve slevě a nebo se mi zrovna dostane do rukou. Poctivých her z třetího pohledu nikdy není dost a ve stylu resident evilu už vůbec. 80% dávám hlavně za hratelnost a s tím spojenou zábavnost, která se táhla celou hrou.

Pro: hratelnost, claire de lune, obtížnost

Proti: grafika, nevýrazná hudba, prostředí

+7+8 / -1

No One Lives Forever 2: A Spy in H.A.R.M.'s Way


Po posledním dohrání musím napsat nový, více srovnávací komentář.

Je pravda, že být to samostatný titul, asi bych nebyl tak přísný (anebo na druhou stranu - možná bych mu třeba nenadržoval, těžko říct). Nejjednodušší by samozřejmě bylo mě nařknout z nostalgie, takže tu vám rovnou vyfouknu vítr plachet prostým konstatováním, že už poprvé jsem hrál oba díly krátce po sobě, a docela dlouho poté, co vyšel první.

A už při prvním průchodu No One Lives Forever 2 mi hodně věcí nehrálo, ale nebyl jsem tehdy schopen ten problém nějak pojmenovat. Teď už to vím - dvojka je zkrátka a jednoduše vykleštěná.

Můžu začít třeba tím, že zbraní i gadgetů je mnohem méně, k tomu žádné vylepšování nebo možnost výběru výbavy před misí. A co je horší, ty nové herní mechanismy za moc nestojí. Třeba ten "vývoj" postavy je tu asi jen proto, že to snad v té době muselo být v každé hře, jinak moc nechápu, proč by se měl zvláštní agent učit znovu mířit (zvlášť, když už je vyslán na misi). Ale především - "Search" je něco tak neuvěřitelně otravného - jednoduše spočívá v tom, že každý šuplík nebo štos papíru musíte několik vteřin takhle prohledávat, abyste něco našli. Takhle jako nápad to možná nezní špatně, ale ve hře jsou lokace se spoustou šuplíků (spoustou šuplíků!) a jejich prohledáváním - které po hratelnostní stránce představuje neuvěřitelnou výzvu v dlouhém stisknutí akčního tlačítka myši - subjektivně strávíte dobrou polovinu herní doby. A co je nejlepší - pokud vůbec něco najdete, bude to nejspíše jeden z mnoha žertovných dopisů nebo jiných záznamů, který ale vůbec nepotřebujete (i když vám přidá trochu expů, za které si můžete to hledání trochu urychlit - dobrý fór). Zatímco v jedničce podobné srandičky dokreslovaly prostředí a jeho charaktery (protože jich bylo méně a daly se číst hned), ve druhém dílu jsou spjaty s touhle ubíjející činností a po desátém dopisu už jsem se nevzmohl na nic než na úšklebek.

Co se akce samotné týče - myslím, že současné hráče už tolik neuspokojí. Není to špatné, ale není to hlavní důvod, proč NOLF hrát, ty kvality byly prostě jinde (i tak mi ale pocit ze střelby přišel lepší v předchůdci, hlavně ty headshoty).

O prostředích už se toho napsalo dost - NOLF2 se sice snaží (podmořská základna třeba), ale vedle prvního dílu stejně vypadá jako chudý příbuzný. A popravdě - tohle mi tolik nevadí. Vadí mi ale obecný úbytek nápadů. Vzpomínáte třeba, jak se v The Operative v Alpách zničehonic proboříte do ledové vody a když vylezete, musíte sprintovat krajinou plnou nepřátel k chatce s ohněm, abyste neumrzli? Anebo když odpojíte poslední vagón soupravy, ve kterém pak pomalu dojíždíte k základně nic netušících nepřátel? A vzpomínáte, že by něco takového bylo ve dvojce? Správně, nevzpomínáte. Nic takového tam totiž není a pokud už se nějaká nápaditá pasáž objeví, pak pouze v případě souboje s nějakým bossem.

Co ale tvůrci vykleštili (obsahově) úplně nejvíc, je samotná Cate Archer. Zatímco Cate z jedničky představovala dobrý vztyčený prostředníček ženským herním archetypům - sebevědomou hrdinku, co se snaží prosadit v mužském světě špionáže a nebojí se kohokoli poslat k čertu - dvojka je v tomhle totální regres a svým chováním i vzhledem tak Cate jde na ruku všem těm frustrovaným blbečkům. A kdyby mě snad někdo chtěl obvinit z feminismu nebo čeho, tak mě poloobnažené hrdinky vůbec nevadí (zdravím Heavy Metal), ale měnit takhle zavedenou postavu, to je prostě na facku. Jako kdyby si najednou v Monolithu řekli "Co jsme to tehdy provedli, byl přece jen rok 2000! To musíme rychle napravit." A dneska, když už se situace podstatně zlepšila (mám za to) a první díl tak vyznívá dost nadčasově, vypadá ten druhý o to hloupěji. Ale prodeje měly tehdy prostě přednost, jasně.

V novém příběhu už pak Cate taky není tak osobně angažovaná, a zkrátka se jedná jen o misi za záchranu světa. Neurazí, ale bylo líp.

Oba díly jsem dohrál několikrát (asi třikrát) a zatímco jednička ve mně s každým dalším dokončením roste a už teď se těším, až ji zase zapomenu natolik, abych si ji mohl zahrát znovu, v případě druhého dílu mám jasno, že jsem jej hrál naposledy.
+18+21 / -3

Plague Inc: Evolved


Jsem na vážkách. Na jednu stranu je super, když hráč může sledovat postupné vymírání lidstva zpracované zábavnou formou. Na druhou stranu lidstvo není blbé a i v okamžiku největší zkázy dokáže vymyslet lék. Takhle se mi stalo, že jsem prohrál, když už zbývalo jen asi 10 000 živých.

Do hry jsem vstupoval se zkušeností z flashového předchůdce - Pandemic II. A to je problém. Tahle malá hříčka totiž obsahuje skoro všechno, co plná verze. Jasně, plnotučná hra má lepší grafiku, víc možností nákazy, propracovanější systém upgradů, ale jádro je stejné. Dokonce i ten Madagaskar a Grónsko se obsazují stejně blbě.

Vydržel jsem tak u Plague Inc. asi 4 hry a s pocitem, že jsem už všechno viděl, jsem to vypnul. Pro hračičky je znovuhratelnost slušná, protože je zde řada výzev, varianty nákazy s různými vylepšováky, dá se stáhnout obsah z workshopu... ale je to v zásadě pořád stejné. Snažíte se rozšířit po světě tak, aby vás nenašli, a když už jste všude nebo skoro všude, tak vylepšíte nákazu smrtícími příznaky a lidstvo pak umírá po stamilionech. A to se brzy okouká.

Výhodou je přítomnost multiplayeru, kdy soupeříte s oponentovou nemocí, vylepšujete svoji a současně házíte klacky pod nohy té jeho. A oba doufáte, že vás lidstvo nevyléčí. Když jsem to zkoušel, tak jsem hned dostal drtivý výprask a bylo vymalováno :)
+9+9 / 0

Pillars of Eternity


To slovo "Eternity" je vcelku trefný, když si vzpomenu na některé loading screeny, fakt že jo. Dokonce i třetí Dragon age, kterého můj ubohoučký notebook sotva utáhl, se načítal rychleji. Nicméně zanechme tohoto pošetilého fňukání. Nuže, nakolik dobrou hrou vlastně ty Pillary jsou...

Ze začátku jsem slintal blahem, vytvořil jsem si badass černovlasýho elfa s drsňáckým hlasem a zvolil jsem cestu cyphera, neboť mi přišla nejzajímavější. Atmosférický začátek, společníci, co se dají kdykoliv oslovit (*s úsměvem vesele mávám zdviženým prostředníčkem na Beamdog*), plus soubojový systém mi velice vyhovoval, přičemž jsem si jako pravý veterán infinity engine her během prvního boje řádně prohmátl prsty. Společníci jsou velice fajn, mezi mé nej. oblíbence vlastně patří úplně první dva, které naverbujete, tedy sympatický Aloth a šarmantní Edér, který jakožto skvělý tank zachránil nespočet zoufalých situací. Dialogy jsou napsaný velice pěkně, s některými parťáky jsem rád kecal, i když někdy mluvili až příliš dlouho, až se v tom člověk začal ztrácet, ale o tom za chvilku... Co se týče hlavního příběhu... jako dobrý, ale rozhodně jsem viděl spoustu lepších, nicméně určitě mě zaujal natolik, abych jeho šlépěje se zájmem sledoval. Atmosféra některých lokací je taktéž dost povedená - večerní pobřeží, starodávné kobky atd. však to po animátorské stránce taky hezky vypadá. I v hl městě Defiance Bay se člověk hezky vynakouká, na takovou Athkatlu to sice nemá ani omylem, ale i tak se po něm hezky prochází.
Strašně se mi ale líbila "strážcotvrzová" Od Nua a její dlouhatánské chodby. Každý level nabídl něco jiného, postupné odhalování adrové sochy navyšovalo zvědavost a vzrušení z dalšího prozkoumávání, plus se tam skvěle bojovalo. A její finální boss byla stopro ta nejbrutálnější věc, proti čemu jsem ve hře bojoval, dokonce brutálnější než finální souboj, který je teda taky docela masakr. Celkově hra nabízela všechno, co na IE hrách mám rád. Rozhovory, společníci, taktické souboje, ucházející příběh. Zní to skvěle. Ale....

Té hře něco chybí. Něco zásadního. Něco, co činilo její předchůdce úžasnými. Hra je totiž taková mdlá. Někde od poloviny mě to začalo rozčilovat. Byť jsou dialogy dobře napsané, jako kdyby začaly ztrácet na zajímavosti. Pak vlastně i souboje začaly ztrácet své kouzlo, přičemž jsem se přistihl, že jsem pak hře pokaždé věnoval asi jen pouhé 2 hodiny denně, protože mě to hraní vyčerpávalo. Začala být hrozně únavná. Hra mě začala nudit, přičemž po druhé třetině jsem jí náhle přestal hrát a prostě na ní zapomněl. Vrátil jsem se k ní až po roce a tentokrát jí konečně dokončil, nicméně ty pocity byly stejné. Té hře prostě chybí určitá jiskra. Nebudu říkat, že jí chybí duše, to by už znělo možná moc pateticky, ale pravda je taková, že po dohrání jsem měl takový divný pocit nijakosti. A to není úplně dobrý. Problém mám vlastně i s lorem. Je toho extrémně moc. Obsidian to navíc valí v takových várkách, že člověk může lehce ledacos zapomenout. Ano, Baldurs Gate nebo Dragon age měly taky mega svět s tunou obsahu, ale tyhle hry to hráčovi předávaly postupně a pouze jen malou potřebnou část. Přičemž pokud chtěl vědět víc, mohl nahlédnout do knih či kodexu.
Hudba mě taky docela zklamala. Za celou hru jsem nenašel jediný track, který by se mi líbil natolik, abych si ho třeba na youtubu jen tak pustil. Plus těch bojových tracků je hrozně málo a velice často se opakují (třeba takovej BG2 jich měl myslím až 15), což bylo někdy už docela otravný.

Fakt se mi více líbilo Tyranny, které je sice mnohem kratší, zdaleka ne tak "olórovaný" a s opravdu dost menším počtem zábavných bitek, ale je to hra s určitým nábojem, který Pillars prostě nemají. Rozhodně to není špatná hra, to vůbec ne. Hra je to dobrá. A v mnoha ohledech zábavná. Ostudu svým IE předchůdcům stoprocentně nedělá. Jenom je taková bez života.
Ach jo.

Pro: Hezky napsané, atmosféra, příběh, některé souboje, Od Nua

Proti: Často utahané, nic moc hudba, hra postupně ztrácí na zajímavosti

+22+22 / 0