Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

« Novější Starší »

Anna


Herní výzva 2017, č.7 - No fujtajbl!

Hrána "Extended edition"

I když je Anna momentálně na 81. místě ve "100 nejhůře hodnocených her na databázi", vůbec nelituju toho, že jsem si ji zahrál.
Hra mě očarovala hned od samého začátku, kdy se objevíte u staré dřevěné pily uprostřed krásné prosluněné krajiny a do toho začne hrát nádherný soundtrack. Postupem času atmosféra houstne a vy se pomalu a jistě dozvídáte strašlivou pravdu o tom, co na tomhle místě děláte a co se tam vůbec stalo. A nebo taky ne... hra má totiž několik možných konců, které ovlivníte svým pátráním, řešením puzzlů a všímavostí.
I když se v průběhu hry pořád dokola vracíte do stejných lokací, téměř pokaždé se tam něco změní a překvapí vás (párkrát jsem se hezky lekl :-) ).
Co mě ovšem hodně otravovalo byl fakt, že když jsem skočil do inventáře, nemohl jsem už pohybovat kamerou, takže abych použil nějaký předmět, musel jsem znovu inventář vypnout, najet kamerou na určité místo a znovu inventář aktivovat. Pro někoho by taky mohlo být mínus, že se musíte nejdříve zaregistrovat na stránky hry, aby vás to vůbec pustilo hrát.
Celkově jsem si hru užil. Ano, má své mouchy. Ano, mohla být lepší. Ale vzhledem k místnímu hodnocení jsem čekal spíše odpad, místo toho jsem byl velice mile překvapen.

Pro: soundtrack, atmosféra, příběh

Proti: inventář, někdy nelogické puzzly

+5+5 / 0

Old Time Hockey


Osobne som sa na Old Time Hockey neskutočne tešil (aj najmä kvôli filmu Slapshot, ktorý som v detstve rád pozerával aj keď som mu moc nechápal :D), no hra ma sklamala. Zle spravené ovládanie (ktoré si síce prešlo nejakou tou úpravou cez prvý patch), hlúpa AI spoluhráčov (najmä brankára) a NEZMYSELNÉ úlohy v príbehovom režime. V ňom musíte napríklad počas zápasu dať 30 striel na bránu. Ak to nespravíte výsledok sa vám nezaráta a vy musíte hrať od začiatku. Príbehový režim je aj vďaka trpkému ovládaniu celkom náročný a tak vás od hrania hry odradí najmä to, že budete (zo začiatku) dosť často prehrávať. A naviac sa musíte sústrediť na hlúpe úlohy. Za mňa jedno veľké sklamanie. Čo ale nemôžem uprieť hre je jej skvelý soundtrack - Bad Manners a Can Can! WOW!
Čo ma na hre zaráža je fakt, že tu absentuje ONLINE MULTIPLAYER. Skutočne - toto by malo byť v dnešnej dobe už štandardom. Žiaľ tvorcovia nad tým nepremýšľajú.

Pro: humor, nostalgia, hokej na PC, soundtrack

Proti: hlúpa AI, hlúpe úlohy v story móde, ťažkopádne ovládanie, nesplnené očakávania, padanie hry, bugy, absencia online režimu

+6+6 / 0

Duty Calls


Herní výzva: "Rychlovka!"
Tahle hra ze začátku vypadá sympaticky. Dělá si srandu z žánru. Srandu z debilních a stále stejných příběhů. Srandu z naskriptovaného postupu, kde díky autohealu skoro nemůžete umřít. Srandu z debilní UI. Srandu z debilního patosu a předvídatelnosti postupu.

S posledním bodem naprosto souhlasim. Rozhodně nesouhlasím z hladkým postupem. Minimálně první Modern Warfare byl na těžších obtížnostech dost těžká hra. Samotný postup v těchto hrách je přímočarý a jednoduchý na myšlení. Mě to baví a vždy si u toho odpočinu. Proto je tahle parodie trochu mimo mě.

Co mi vadí nejvíc je ona nekalá reklama. Pamatujete na Hyunday, co se v reklamách pouštěl do škodovky a dost jí hanil? Nakonec tím stejně nic nedocílil. To je dobře. Mě jsou takovéhle postupy dost odporné. Jako politici, co na sebe vzájemně kydají špínu na bilboardech před volbama. Ne, ať si každý radši zamete na vlastním prahu.

Pro: dobré vtipy s podáním příběhu a patosem

Proti: nekalá a trapná reklama schazuje parodii

+8+8 / 0

Mass Effect: Andromeda


Čtyři roky, čtyři dlouhé roky jsem já a hromada mých Biodroních kolegů očekávala nový přírůstek do rodiny, jenž je úžasná série/trologie Mass Effect. Tentokráte ale tvůrci původní trilogie a Kotoru z Edmontonu předali těžké otěže zodpovědnosti na bedra mladého studia Montreal, jenž doposud dělal pro Edmonton dodatečné práce. Nebudu se vám tady znovu svěřovat, co pro mne Mass Effect a Bioware znamená, vy, drazí kolegové, jenž mě znáte víte jak na tom jsem a proto přejdu rovnou k tomu důležitému. Protože jsem pozitivní osoba, tak začnu od toho nejpozitivnějšího a skončím u toho nejhoršího.

To nejpozitivnější je pro mne bezesporu soubojový systém, jenž z velké části měla na starost banda chlapíků, jenž stvořila gameplay keKingdoms of Amalur: Reckoning. A podobně jako v Amaluru je i zde skvělý. V kostce je to rychlý, dynamický, flexibilní a hlavně zábavný systém, jenž se z větší části oprostil od defenzivního a statického "covercentrického" stylu. Nyní vaše postava vlastní jet-pack, jenž vám dovoluje provádět věci, které doposud v Mass Effectu byly jen zbožným přáním. Uhýbání, vznášení, manévrování ve vzduchu je s kombinacemi schopností a variabilními zbraněmi parádní zábava. Krycí systém je dynamický/chytrý - říkejte si tomu jak chcete a funguje parádně. Nikdy jsem nebyl vlhký z tohoto typu systému, jelikož je velmi nevyzpytatelný a tím pádem ne příliš spolehlivý. Ovšem zde jsem neměl absolutně žádný problém. Stalo se mi jen jednou, že jsem v chaosu bitvy (multiplayer) ztratil přehled a skončil jsem na druhé straně krytu. Navíc to dopomáhá jedné velké maličkosti a to té, že již vše s ovládáním spjato není nadefinováno na jedno tlačítko. Zní to jako malichernost, ale ve výsledku to neuvěřitelně nakopává dynamiku a pohodlnost při ovládání. Na trhu není hra, která by to dělala lépe a již ted vím, že se vracet k lepidlovému coveru z trilogie budu vracet velice nerad.

K tomu všemu tu je nespočet bojových, tech a biotických schopností, jenž se dají libovolně kombinovat, poněvadž nejste limitováni danými třídami. Funguje to opět velmi podobně jako v Amaluru. Můžete si vybrat jakoukoliv schopnost z již zmíněných tří skupin. Dle toho do jakých schopností vkládáte body se zpřístupňují příslušné - takzvané "profily" jenž se dají považovat za klasické třídy/klassy. Ty však můžete libovolně přepínat. Tyto profily se stále vylepšují v závislosti na tom, zda vkládáte body do určité oblasti. Takže pokud budu investovat bodíky do zbraní a techniky odemkne se mi profil "sentinel" Vyšší level profilu výrazně posiluje/boostuje efekty schopností a dodává exkluzivní bonusy. Např. profil průzkumník při úhybném manévru dovolí procházet hmotnými objekty. Tento systém vám v podstatě dovoluje si přirozeně vytvořit svou vlastní classu, která vyhovuje vašemu hernímu stylu. Některé classy podporují pohyb a útočný styl, některé jsou naopak defenzivnější a více využívají cover systém.

Aby toho nebylo málo, tak tu máme kraftování zbraní a brnění. Ve hře je něco přes 50 zbraní, každá z nich má unikátní vzhled, vlastnosti, ozvučení, žádný laciný reskin. Na tyto zbraně můžete nakupovat augmentace, které natrvalo znění vlastnost zbraně a navrch je můžete vylepšovat modifikacemi, které se dají měnit. Na pušku se dá přidělat granátomet, z pistole se dá udělat brokovnice či plamenomet, z brokovnice granátomet, odstřelovačka může střílet projektily, které se odráží od stěny. Připočtěte si různé typy munice, elementární, technická a biotická destruktivní komba, zbraně na blízko, groundpound a vznikne vám něco unikátního. Propracovaný, chytrý a zábavný combat. Ian Fraizer a spol si zasluhují potlesk ve stoje. Jediný "problém" jenž přisuzuji vybalancování hry a též možná i konzolím (ovladačům) jest ten, že nemůžete rozkazovat vašim společníkům, aby užívali schopnosti. Protože jednotlivé schopnosti mají samostatný cooldown, tak si jistě dovedete představit, jaký ohňostroj by to byl, kdyby jste mohli komandovat i své druhy. Je to subjektivní, mě to nevadilo. Co mi ale vadilo je nemožnost dávat svým space amigos jiné zbraně. Opět dokážu pochopit proč to osekali, vzhledem k tomu, že je do hry zabudovaný craft systém. Škoda. Opravdu jen probná kanka na jinak krásném a komplexním papíře.

Souboják mi dobře nahrává na mupliplayer, který je stejně jak v ME3 survival coop modem s různorodými úkoly. Z logiky věci je MP díky dynamice a souboji parádní zábavou, která se jen tak neomrzí. Veliký rozdíl mezi příběhovým putováním spočívá ve třídách, které jsou stejně jako v trilogii dané. Roster momentálně čítá 25 class z několika ras. Tyto třídy se odlišují nejen počtem HP a síly štítů, ale také unikátními schopnostmi. Je nezbytně nutné spolupracovat, aby jste přežili všech 7 kol, využívat správné schopnosti a zbraně, komunikovat a být hlavně v pohybu.

Je však nutné poukázat na jednu věc. Tím jsou mikrotransakce. Nebudu zde obhajovat tento styl...tuto vyžírskou modu, podle mě to do žádné full prize hry nepatří. Avšak, pokud je progresivní systém fér, nemám s tím osobně problém. A naštěstí mohu říci, že level/progress a celkový systém odměn je fér. Neustále jste vy a vaši spolubojovníci odmněnováni credity a zkušenostními body. I za předpokladu, že vaše mise selže, za rychlejší plnění úkolů dostáváte více peněz a čím těžší obtížnost máte tím rychleji "expýte" a dostáváte peníze, za ně si kupujete balíčky různých cen a cenností. Pokud dostanete postavu či zbraň vícekrát, tak se automaticky ona postava či zbraň vylepší, ergo nikdy se nestane, že by jste nevyužili něco, co jste s balíčku vyhráli. Upřímně vám říkám, vyzkoušejte si to. Přijdete opravdu o hodně, pokud budete MP v Andromedě ignorovat, protože nabízí opravdu hodně a díky němu dost možná budu navyšovat své finální hodnocení, stejně jako u ME3. Navíc BW plánuje neustále tento mod podporovat FREE DLC. Už po 5 dnech od vydání přidali jednu postavu a mapu.

Audiovizuál. Andromeda běží na Frostbite enginu, čehož hra využívá do míry značné. Světelné effekty jsou boží, dohlednost úctyhodná a částicové efekty nadupané, i když se jeden pán pracujícím na tomto aspektu svěřil, že musely onen efekt značně regulovat, jelikož by hráče postihl příkladný případ pakostnice. Prostředí je skvělé a místy nádherné. Lesní planeta s obřím plynným obrem na obzoru S Luminiscenční florou a měsíčním září, jejíž paprsky protínají koruny stromů, červený les s bílými skálami, pouštní planeta..měsíc obklopen hejnem asteroidů mě málem vyhodil ze židle. Na prostředí pracovala většina lidí zodpovědných za DAI prostředí, takže zde žádné překvápko. Prostředí též podporuje dobrá práce s texturami a výborné ambientní ozvučení. Každá planeta je zajímavá, obrovská a členitá i za faktu, že se zrovna nacházíte na vyprahlé poušti. Můj vnitřní astronaut byl velmi uspokojen. Drobné detaily jako stopy v písku, bahně, sněhu a zašpiňování Nomadu a brnění jen zážitek umocňují.

Lidské postavy vypadají jako oživlé manekýny, jenž prodělali mozkovou mrtvici. Alieni vypadají velmi dobře, Krogané, Salariané a Turiané nikdy nevypadali lépe. Což je divné. Jako by na začátku produkce začaly modelovat a animovat alieny a na lidi jim pak nezbyl čas...

Questy jsou mimo ty hlavní a loyality mise koncipovány jako ty z DAI s tím rozdílem, že mají smysl z příběhového hlediska, každý sebemenší quest má kontext k příběhu, který je jasný. Vy, jako pathfinder najít a osídlit několik planet. Najít mimozemské vaulty, vyčistit planetu od špíny, změnit atmosféru atd. Na rozdíl od inkvizice tento koncept funguje dobře a já mám pocit, že to co dělám má nějaký význam. Mnoho lidí toto nemusí bavit, ale vzhledem k tomu, že mám explorer duši Jurije Gagarina, tak mě všechny ty odbočky, skenování a pátrání a ježdění v Nomadovi prostě bavilo. Nonad se ovládá suprově, jen tak mimochodem.

Než se dostaneme k tomu nejpodstatnějšímu problému, tak bych rád řekl něco o hudbě. Tu složil John Paesano, jediný skladatel ke score. Původní trilogie využívala služeb více než dvou hudebníků. Hlavní hudební motiv je skvělý. A celkově je z celého soudracku cítit Mass Effect, problém však je, že ve hře ji skoro neslyšíte. Na Nexusu ani Tempestu, když přistáváte na planetě. Chápu, zvukaři chtějí, aby se jejich ambientní dílo nepřekrývalo s music, ale pokud jde o implementaci hudby do akce, tak jsem docela zklamaný. Je to jedna z věcí, kde se ukazuje nezkušenost/špatná režie týmu.

Dabing je další věcí zklamání. Ač je většina dialogů zahrána přesvědčivě, tak sem tam se najde opravdu prapodivná chyba v Matrixu, kdy herci jakoby neměli dostatek kontextu k dané scéně, což je asi zapříčiněno tím, že se povaha Rydera a tedy i jeho věty mění v závislosti na tom, jaké odpovědi vybíráte. To musí být ve výsledku neskutečné množství práce a herci musí vyloženě na Rydera reagovat do jedné věci desetkrát. Celkem dobrý nápad, ale absolutně se nehodí do hry s namluvenými hrdiny, kvalita dabingu v tomto případě utrpěla. Neberte mě špatně stále se ve hře najde několik výborných momentů, ale i přes to celkově Bioware podprůměr. Caroline Livingstone již od Jade Empire odvádí naprosto precizní práci, ale nyní musel přijít při produkci dabingu problém nebo dva.

Ted se dostáváme k reaperovi Mass Effectu Andromeda. Tím je příběh a celková kvalita scénáře. Ano, jsem si vědom toho, že hra trpí animačními problémy, postavy často trpí tiky, epileptickými záchvaty a mrtvolným pohledem Marilyna Mansona, což se překvapivě - a budu se opakovat - netýká alienů. To může někdy naprosto zničit velmi citlivou scénu, kterou nebudu vyzrazovat. Ta scéna byla velmi přirozeně zahrána a skvěle nadabována, ale když se na vás najednou s parkynsnovým synrodem Ryder svým prázdným pohledem čumí do kamery, tak si musíte bušit kladivem do čela. Paradoxně animace v boji jsou naprosto plynulé a přirozené.

Každopádně story. Nemastné neslané se zajímavou premisou, málo důležitých rozhodnutí, chudý konverzační systém se omezuje většinou na dvě možnosti (opět dan za ten nápad s osobností Rydera) a navíc ne kdovíjak zajímavé. Doufal jsem v rozčíření systému Dragon Age: Inquisition který vlastní nejlepší konverzační systém, jaký kdy bioware mělo Parádně vás nechal vybudovat si svůj vlastní charakter. např naprosté trpasličí hovado s napoleonským komplexem.

Postavy jsou takový mix mezi blbými a dobrými. Např. Liam mi přijde jako úplný retard, ale má známá ho zase miluje. Mě se líbí Jaal a Vetra, někomu se zase zamlouvá PeeBee. Celkově se nedomnívám, že je Andromeda scenáristický antikrist, ale co se Bioware standartu týče, hluboko pod normou. Já si myslím, že hlavní scénárista, který před tím pracoval na Halo 4 tomu opravdu moc nepomohl a jsem si jistý, že pod jeho vedením nastala hromada problémů (zřejmě důvod proč rok před vydáním vysmahnul) ostatní pisálkové jsou zkušení a talentovaní lidé. Mnoho z nich pracovala na SWTORu a další dva Mass Effect veteráni, jako např. John Dombrow zodpovědný za Wrexe, Garruse, Javika v ME3, Overlord DLC, a hlavně za lead pro Citadel DLC, takže ano, věřím, že chyba byla ve vedení, ale na tom teď již nesejde.

UI je naprostý bordel, horší než měl první mass effect. Zcela naprosto nepochopitelné nevyužívání prostoru pro text, neskutečné moc zbytečných obrazovek a zbytečných tlačítek, nedostatečné vysvětlení mechanik, naprosto nepohodlné nakupování, nudné skenování planet..jako by člověk, jenž navrhoval tento shit nikdy v životě nehrál žádnou hru.

Andromeda je nejhůře hodnocená hra Bioware historie, což mě samo o sobě docela ranilo, ten fakt, že Mass Effect je "jen" lehce nadprůměrná hra je pro fanouška jako já lehce skličující. A ten naprosto šílený hate bandwagon tomu také moc nepomáhá. Pokud jde o mě, mohu konstatovat jedno. Mass Effect Andromeda není špatná hra, je to titul s velkými ambicemi a to je asi ten hlavní problém. Nové studio si napeklo až moc velký dort, který nestačili sníst dříve než se začal kazit. Je vidět ambice a talent ale málo zkušeností. Nezlobím se na EA ani na bioware, že nesplnili očekávání a ani nelituji utracených peněz. Jen mě mrzí, že série, která mi změnila pohled na vyprávění ve hrách a otevřela mi dveře zájmu do scifi žánru najednou dopadla tak, jak dopadla. Prostě mě to jen mrzí. Celej ten tyjátr se mohl ušetřit. Značka, jakou je mass effect si zasluhuje daleko víc.

Doba hraní 45h 28min 55% complete.


Pro: Výborný soubojový systém s promakaným progressem postavy MULTIPLAYER Krásné světy k prozkoumání, Nomad, questy se vážou na hlavní příběhovou linku, ozvučení a celková grafická prezenzace, mnoho obsahu.

Proti: Průměrný scénář, některé hloupé postavy, jednoduchý dialogový systém, nekonstatní dabing, příšerný user interface.

+17+18 / -1

Myst III: Exile


Jsem rad, ze jsem se konecne do mystovske serie dal - a jeste radsi, ze jednotlive dily maji prekvapive stoupajici tendenci, co se tyce kvality obecne. Asi neni fer porovnavat hry, ktere vznikly s takovym casovym odstupem, kazdopadne trojka vypada ze vsech mnou dosud hranych casti nejlip. Sice jsem slysel pet ody na grafiku Rivenu, ale ctyri roky rozdilu (1997 vs 2001) proste dela moc.

Snad titulu prospela zmena vyvojaru, snad pomohlo zastiteni Ubisoftem v dobe, kdy se jeste nesnazil dojit kazdou francizu az na krev, kazdopadne se mi Myst III nejen vizualne a hudebne ze vsech doposud odehranych dilu nejvic, ale i hrani samotne jsem si vic uzil.

Jak uz je trochu patrno z popisku, vyvojari Presto Studios se pokusili vybrat z predchozich dvou dilu to nejlepsi, coz se dle meho nazoru povedlo a rozhodne se neda rict, ze trojka je jen nastavovana kase. Na zajimavosti a ponoreni se do hry velkou merou podili Brad Dourif, jehoz herecke silenstvi si hrac muze uzit v relativne pravidelnych intervalech po celou dobu hry.

Pokud vam jmeno Brad Dourif nic nerika, meli byste se zastydet:-P Muzete jej znat jako hlas vrazdici panenky Chuckyho ze serie Detska hra->... of Chucky, pripadne jako Grimu Cervivce z Pana Prstenu ci vedce olizujiciho sklo, za kterym se skryva vetrelci kralovna v Alien: Resurrection. Pro hipstery mezi vami zminim jeste stylizovany dokument Wernera Herzoga Wild Blue Yonder, kde si strihl v ramci one man show roli vecne nasraneho mimozemstana... a jak se muzete dozvedet v ke hre pribalenemu making of dokumentu, pocita se rovnez k fanouskum serie.

Zaverem chci jen podotknout, ze Myst III je solidne, profesionalne odvedena prace a i kdyz se stale neda s nikym vest rozhovor, jak se na spravnou adventuru slusi a patri, hrani me tu skutecne bavilo. A ta hudba, mmmmmmmmmmmm.....
+5+5 / 0

Grand Theft Auto V


GTA V - úžasná, bezchybná hra kterou si okamžitě zamilujete!

Já jsem velký fanoušek série GTA, kvůli tomu jsem byl také natěšenej na pátý díl této úžasné série. Hned co mě uchvátilo byl First Person, ten je propracovaný a doporučuju vám si ho vyzkoušet. Hlavně při střílení je skvělý. Potom mě uchvátil příběh, ten je bezchybný, nejenom že sledujete loupeže a zločiny našich hlavních hrdinů, ale sledujete také jejich rodinné a osobní problémy, což v nějakých GTÁčkách vůbec nebylo. Hlavní postavy si okamžitě zamilujete, jsou také bezchybné a člověk si k nim hned vybuduje vztah. Další plus je prostředí které je velké a je v něm hodně věcí na prozkoumávání, ve městě je hodně uliček, zákoutí atd. které lze prozkoumat, dále se mi na mapě hodně zalíbil venkov, je živý a budete potkávat burany, kteří vás pouze uvidí a půjdou po vás. Prostě prostředí v pátém díle se vybudovalo k dokonalosti. Další plus jsou mise, které jsou zábavné, živé a rozhodně se v nich nebudete nudit (až na vyjímku asi dvou misí). Auta jsou také skvělá ve hře najdete sporťáky, kombíky, sedany, teréňáky, kamiony, čtyřkolky, motorky a tak dále, a tak dále. Soundtrack je dokonalý - Rock, Pop, Electro, každý si přijde na svoje. Zbraně jsou skvělé a můžete si je různě upravovat, barvit atd. Dále se mi líbili speciální ability hlavních hrdinů, např. můžete zpomalit čas nebo být nesmrtelný atd.

Rockstaři si zaslouží velkou pochvalu!

Má oblíbená hudba:
M83 - Midnight City
Favored Nations - The Setup
The Chain Gang Of 1974 - Sleepwalking
Queen - Radio Ga Ga

Mé oblíbené mise:
Prologue
Deep Inside
The Third Way
Mr. Philips
Trevor Philips Industries
The Wrap Up

Příběh 10/10 Auta 10/10 Zbraně 10/10 Zábava 10/10 Mise 10/10 Prostředí 10/10 Soundtrack 10/10

Pro: Příběh, auta, zbraně, prostředí, soundtrack, speciální ability hlavních postav, random eventy

+7+8 / -1

Vikings: Wolves of Midgard


Do Vikings som vkladal svoje nádeje, tie sa však už po prvom spustení rýchlo rozplynuli. Je to hra plná striedavých momentov zábavy a frustrácie.

Súbojový systém tvorí pochopiteľne základ hrateľnosti, pretože s ním strávite väčšinu času. Tu je spravený pomerne dobre, kombinovanie základného útoku so špeciálnymi schopnosťami len tak neomrzí a do toho bude často nutné využívať kotúľ kvôli vyhýbaniu sa. Kým všetko funguje správne, nebudete sa sťažovať, bohužiaľ občas dôjde k problémom technického rázu. Zle definované hitboxy znamenajú, že môžete schytať ranu, aj keď sa na mieste dopadu úderu už dávno nenachádzate a rovnako vaše schopnosti dokážu minúť nepriateľa iba preto, že stojíte na 5 cm vyvýšenom kopčeku. Taktiež som mal problém so zameraním útokov, hlavne ku koncu hry sú totiž nepriatelia, ktorých som v kombinácii klávesnica + myš nedokázal spoľahlivo zachytiť a udierať.

Príbeh a hlavne jeho podanie je žalostné. Trpel som hlavne pri tragicky napísaných dialógoch s prázdnymi postavami. Odporúčam ho preto vnímať čo najmenej. Pri tomto žánri to našťastie nebude také ťažké. Aspoň vás prevedie pomerne zaujímavými prostrediami a moje podozrenie z toho, že sa budem stále iba brodiť snehom, boli neopodstatnené. Pozriete sa často aj na pláž, do močiarov, podzemných baní a podobne. Občasné opakovanie tých istých úrovní opäť naruší pohodu pri hraní, ale nie je to nič strašné.

Vývoj postavy je podľa mňa nedostatočný. Máte na výber z 5 bohov, ktorých môžete uctievať. Každý predstavuje jeden prístup k boju. Ja som si vybral Lokiho, ktorý poskytuje vylepšenia pre dual-wield berserkera. Strom vylepšení (tu je to nazvané "dary") napohľad vyzerá zložito, v skutočnosti je však veľmi primitívny a poskytuje málo možností. Každý level vám sprístupní ďalšie 2 body na utratenie a bohužiaľ ich často budete prideľovať automaticky, pretože nebudete mať na výber. Darov je totiž príliš málo. Okrem toho vám nový level umožní vylepšenie jednej zo základných štatistík(health, attack speed a pod.) o závratné 1%.

Technicky veru nejde o žiadnu slávu. Vizuálne je na tom hra dobre a pekný pohľad je hlavne na rôzne grafické efekty ohňa a pod. Zvukovo to už taká sláva nie je. Našiel som niekoľko chválitebných skladieb, pri ktorých bolo zabíjanie po desiatkach zábavnejšie, avšak aj nevýrazné a fádne podklady. Dabing je na tom rovnako, niektoré postavy sú celkom fajn, iné pôsobia dosť lacne. Hru však sužujú hlavne technické chyby. Multiplayer(coop pre 2 hráčov) sa mi podaril rozbehať iba raz a aj vtedy bol plný bugov. Väčšinou som ale skončil v nekonečnej čakajúcej slučke(z ktorej nie je iného návratu ako alt+F4) alebo pri hláške o nedostupnom serveri. K tomu bugy v súbojovom systéme, občas mi blbol pohyb pri používaní myši a dojmy opäť naberú negatívne obrátky.

Na záver by som chcel rozobrať avizované novinky v žánri. Asi najvýraznejším je survival systém, kedy nemôžete dlho pobehovať po zasneženej pláni, lebo zmrznete. Musíte sa preto poslušne vracať k ohniskám skromne rozosiatym po mape. Tento prvok výrazne kazí tempo hry, pretože vám vplyv prostredia narastá príliš rýchlo. Nie je nič lepšie, než pri bojovej vrave ešte sledovať ďalší otravný ukazovateľ a prerušovať boj kvôli vracaniu sa. Autori však majú moju vďaku, pretože tento prvok nezaradili do každej úrovne. Druhou novinkou bol crafting systém, kedy sa chceli autori zbaviť klasického lootu a všetky itemy vám sprístupniť výrobou po nazbieraní dostatku surovín. Našťastie od toho v priebehu vývoja upustili a tak vám budú z truhiel padať aj normálne itemy, nie iba suroviny. Asi si totiž viete predstaviť tú radosť, keď po ťažkom súboji so skupinkou nepriateľov z truhly vyskočí 10 driev a 3 železá.

Vikings je akčné RPG, ktoré sa snaží odlíšiť od Diabla a ostatných konkurentov v žánri. V niektorých ohľadoch je to bohužiaľ skôr na škodu a výsledok pôsobí príliš obyčajne na to, aby som hru mohol odporučiť za plnú cenu. 45 eur mi za tento počin príde prehnane veľa, vyložená tragédia to ale našťastie tiež nie je.

Pro: pekná grafika, pomerne dobrý súbojový systém

Proti: príbeh, technické chyby, vývoj postavy

+9+9 / 0

Need for Speed: Rivals


Tak výborná hra by to byla. Ale přijde mi to odfláklé. Prostě hovno, co je ve zlatém obale. Rivals by mohli představovat ideální závodní zábavu, kde je hlavním pánem adrenalin a hráč prostě cítí tu rychlost toho auta. Líbí se mi plakát, kterej charakterizuje hru samotnou. Když jsem vstoupil do hry, čekal mě asi minutový trailer, poprvé se mi dost líbil a vzbudil ve mě dost napětí. A pak následovalo několik keců a animací, které nejdou přepnout. Já nevim, sice jsem nehrál všechny díly NFS, ale pochybuju, že by se nějako Rivals natolik lišil od svých předchůdců, že musí hráče vodit za ručičku. Hráč chce hru hrát a né poslouchat poučky, jak se co má dělat.
Naštěstí mě během loadingu, ústřední theme hry úplně uzemnilo a připadal jsem si v jiné dimenzi. Temná, minimalistická hudba, jež pro mé uši představuje slast. A vývojáři mi dali pro začátek na výběr dvě auta. Nějaké to Poršátko a mého milovaného Mustanga. Se kterým jsem vydržel opravdu dlouho a zvuk jeho motoru byl opravdu nádherný. Dal jsem mu krásné pruhy, zbarvení, změnil poznávačku a šel na věc. Jestliže je něco, co mě na téhlé hře fascinuje, tak gameplay a náplň Rivals. Ve vysoké rychlosti projíždět kolem radarů, driftovat na krásně dlouhých silnicích a pak sešlápnout pedál za doprovodu nitra, v nádherném prostředí, špičkové grafice (rozdíl mezi low/medium je nerozeznatelný, i na low hra vypadá skvostně) a hlavně hru pohání vpřed soundtrack, který nemá žánrové mantinely. Dále mě potěšily body za "near miss", které pamatuju z burnoutů dvojek a za ně taky dostávám skóre. Takže to kalit na dálnici a projíždět těsně vedle aut, byl skutečně adrenalin. Časovky, závody, paráda... pak zde jsou pursuity a zdrhačky před cajtama.
Tady už začíná první zádrhel. Poldům neuniknete snadno. Těm prvním klidně, ale dál je to horší. AI cheatuje opravdu výborně. Nemyslim závodníky, ti na vás klidně počkaj před cílem, nebo se "díky" scriptu vysekaj. AI závodníků mi přijde taková.. sice rivalová, ale pořád přátelská a dá se říci, že projevují respekt. Líbí se mi, že i na vás troubí, pokud do nich ťuknete, nebo když mi někdo nabídne "head to head", já kolem projedu s úmyslem odsouhlasit (nestihu to), tak se týpek otočí, dožene mě a můžeme závodit.
Všude jsou však poldové. Respawnují se. Zapomeňte na nějaké boční cestičky, tratě mi přišly občas dost nekonzistentní, takže místo toho abych vjel do té boční cesty, to napálim přímo do nějakého sloupu, či bariéry. To by ještě šlo, ale to, že musim asi 5 sekund sledovat jak moje auto se vymrdává a pak stojí na místě a do mě ještě boří cajti a hemží se to chlupatejma, považuju za absolutně absurdní. Možná fízlům ujedete, ale "escape" cedulka zmizí v momentě, kdy se buď před váma, nebo za váma odnikud vynoří další Lambo s cajtama, v horšim případě vrtulník s Veyronama. Do toho se přeruší super soundtrack a hraje otravné pursuit theme, které nejde vypnout. A takhle je to furt!!!
- Nemůžu prostě dojet k eventu, objeví se fízl. Sice jedu pomalu, otočim se, nebo nic špatnýho dělat nebudu. Ten šašek zmizí z mapy, objeví se u mě, nebo se pro jistotu ke mě sám otočí a pronásleduje. A i když kolem jezdí ostatní závodníci, jdou jen po mě. Naprostá demence, co kurví zábavu.
Hraju offline, nejsem připojen k žádným serverům a přesto nemůžu dát pauzu. Když jí dám a vybírám místo, kam chci jet, nestačim ho označit, pač projede závodník kolem a hned jsem jeho kolega, co mu pomáhá s útěkem, ačkoliv stojim někde zašitej v křoví. "Naštěstí" když frčíte do svého hnízdečka, stačí zmáčknout tlačítko a i kdyby po vás šlo 911 Veyronů, můžete si hru uložit a už po vás nejdou. Opět, je to absurdní, ale aspoň něco, když AI takhle ráda podvádí, nehledě na to, že vás terorizují nějakejma technologickejma sračkama a vaše auto hovno vydrží. A když už využijete ty technologické "vychytávky" na ně, tak jim to neubere ani čtvrt života, zrychlí je to, či napálí do zdi a hned se respawnují jiný. Nejlepší způsob jak fízlům utéct, je čekat na místě až přijedou, odpálit je shockem a pak turbem zmizet, takhle nějak se daj ty skripty překlopit, dá se říct, že tahle hráč rozlomí pravidla hry, která se z toho nevzpamatuje.
Kdyby zde byl aspoň nějakej.. hmm, způsob jak poldy vypnout. Prostě jeden hráč by rád zdrhal před cajtama, druhej to vypl a hrál by čistě část příběhu, která se točí okolo závodění a linii s poldama, by si to nechalo pro příběh. Na 30 fps hra jinak jede plynule, můj notebook odpovídá minimálním parametrům hry a jen když fakt hustě chčije, tak mi to klesne ke 25-20ti, kde už je ta pomalost znát. Loadingy jsou kapitola sama pro sebe. Otravný, zbytečně dlouhé a ty "rady", které vám problikávaj na obrazovce při snímání světel u auta, prostě směšné. Taky nechápu, že když najedu na nějaké auto, musim na něj kliknout a vzít si ho, abych si ho prohlížel. WTF. Co se týče tuningu, nějaké ty nálepky, pruhy, SPZ barva a měnit nápis, nic pořádného. Rámy maj málo barev a asi jen jedna je pěkná. Auto si nemůžete prohlížet tim, že by jste otáčeli myší, takže skoro všechny barvy vypadaj hnusně, "díky" nesmyslnému položení kamery. Taky mě štve, že nemůžu jezdit oblíbeným autem a je zbytečný kupovat první káry, když jsou pak nepoužitelné. Musíte mít nejrychlejší, aby jste mohli nadělat co nejvíce skóre. Demence...
O příběhu jsem ani neměl páru, že tu je. Prostě jsem jezdil dlouhé hodiny a vydělával money pro Mustanga, až když jsem dokončil nějaké eventy v tom "speedlistu", tak se objevilo pár cut scén. Hlavní postava nezajímavá, má opravdu mizerné dialogy. Jinak celou dobu ujíždítě před Lambem fízlů a pak se objeví moment, kdy na řadu přijdou nějaký super mega ultra cops, který jsou naprosto stejný jako původní fízlové. Ale náš hrdina to dramatizuje s tim, že jedou dle jiných pravidel a je to jiná liga. Nééé, jenom je jich víc na mapě a jsou víc otravnější. Mno a pak je zde to trapné seřazení kláves. K tomu, aby jste se pohybovali v menu, musíte mačkat "page up/page down" - slouží to aj k přijmutí eventů (:D). Tlačítkem "end" přepínáte hudbu (lol) a tlačítkama "home/end" přepínáte na mapě, mezi eventama (...)
Lidi, já vám nevim, ta hra by byla úplně fantastická, nenáročná a zábavná, ale kvůli tolika nedodělaným věcem přemýšlím o tom, že to pošlu celé do nepěknejch míst a raděj spadnu k Undergroundům dvojce. Prostě AI, bugy a nelogické ptákoviny sráží hru šíleně dolů. Jinak nemáte zde ani výhled z vozu, což je škoda. Jen pohled za sebe, před sebe s tim že se zakryje celé auto. Hru bych doporučil nenáročným gamerům :D
Soundtrack 10/10
Grafika 10/10
Zábava 10/10
Bugy 10/10

Pro: Grafika, soundtrack, auta, mapa, herní náplň, občas výzva, drifty, near miss, adrenalin

Proti: AI cheatuje, nelze dát pauzu ani v offline režimu (wtf?), přebugované, otravné pursuit theme a neustálej výskyt poldů, loadingy (wtf?), nesmyslné seřazení kláves (wtf?), otravné cut scény bouraček (wtf...)

+2+2 / 0

South Park: The Stick of Truth


Ze začátku (a nebyl to úplně krátký začátek, tak 4 hodiny) jsem byl trochu rozladěn, pouze stopové množství humoru, herní náplň spočívala v chození sem a tam a plnění těch nejprimitivnějších busywork fetchquestů. K tomu navíc mechanicky jednoduchoučké souboje, stále dokola. Pořád mě to jakž takž bavilo, protože je to přeci sakra South Park a tady si ho můžu svobodně prozkoumat ve zpracování nerozpoznatelném od originálu - ale doufal jsem, že se to zlepší a pochopím ta vysoká hodnocení. Vzápětí na to jsem konečně potkal Kylea se Stanem a příběh se roztočil do až nečekaných otáček. Nebudu spoilovat kam jsem se všude se svým New Kidem podíval, ale jen tak to z hlavy (bohužel/dík) nedostanu :)

Jak jsem se zmínil o soubojích, ze začátku opravdu docela nudné, ale později jak má New Kid víc a víc skillů a hlavně pomocníků (i třeba toho Cartmana, nebo mého oblíbence Jimmyho "ench...en...enchant...enchant...enchatnment" Valmera), tak získají naprosto epicky na variabilitě. Některé ty skilly se mi prostě neokoukaly. Takové židovské Plagues of Egypt, či brutální Nagasaki..navíc každá postava má přesně ty útoky které by člověk čekal, Cartman má samozřejmě slovní útok sprchou nadávek, zatímco Stan může povolat Sparkyho. A Ike má zase roli tradičního fotbalového míče.

Vytkl bych (krom toho pomalejšího rozjezdu) v podstatě jen dvě věci. První je ten design sidequestů. Já vím, čekat nějaké větvené, komplexní questy by asi bylo naivní, ale zde to přeci jen šlo až příliš na dřeň. Prakticky všechny questy jsou o tom něco někam přinést. Předpokládám že to má jako parodovat špatná RPG, ale parodie opakováním moc nefunguje.
Druhá výtka padá na fakt, že je New Kid zase Silent Protagonist. Opět, chápu že to udělali naschvál, pár joků z toho vyplyne, ale pořád je to nevytěžený potenciál. Mít tu interaktivní dialogy, a možnost si třeba vybrat hlas po vzoru Saints Row (třeba že by New Kid měl hlas Johna St. Johna) by vůbec nebylo na škodu. Ale uznávám že ta poslední věta před titulky sedla.

Celkově je to výborná hra, pro fanoušky South Parku jasná nutnost. Já se mezi ně už dlouho nepočítám (v podstatě jsem SP neviděl od Bigger, Longer and Uncut), až teď před rozehráním jsem zkouknul pár dílů (ty, na něž SoT navazuje nejvíc) a upřímně mě SoT bavilo víc než ony díly.

Nejoblíbenější postavička - Firkle (Goth Kid) "I have become death, destroyer of worlds"
+15+15 / 0

Assassin's Creed: Revelations


Jednoznačně nejdůstojnější ukončení Eziovy trilogie, které se mohlo konat. Pro mě je tento díl druhý nejlepší z celé série, protože je tohle jedna velká rozlučka s tímto ikonickým hrdinou a na Eziovi je tady to stáří velmi vidět. Už to není ten mladý a domýšlivý kluk jako v předchozích dílech ale Mentor a zatímco dříve se on chodíval ptát starších a žádal je, aby ho cvičili, tak tady ti mladí chodí za ním. Jak jsem řekl, je to druhý nejlepší díl ze série a podle mě má na tom velkou zásluhu skvělý příběh, který mě u hry po prvním zapnutí držel tak moc, že jsem od počítače nechtěl vůbec odejít. Prostě bomba.

Jako další je tu grafika. Ta je krásná a prostředí města je hezky vymodelované do nejmenších detailů. Vedlejší postavy jsou také skvěle napsané, ale Ezio ze všech vyčnívá. Třeba při soubojích je mnohem brutálnější než v předchozích dílech a v cutscénách, které se spouští po soubojích, je zadýchaný. Jako další je tu hudba, která byla skvělá a asi nejlepší do té doby. A zbraně jsou také výborné. Třeba takový hookblade je novinka a pasoval tam jak prdel na hrnec.

No nevím, co dál bych ještě napsal. Je to prostě bomba. Pár chybek se tu sice dá najít, jako je třeba horší optimalizace atd. Ale pro mě je to jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Nemusíte se mnou souhlasit a každý má svůj názor, ale tohle je podle mě prostě pecka.

Pro: Příběh, grafika, Ezio je borec i ve svém věku, postavy, město, brutalita v soubojích, hudba, zbraně, občas si zahrajete za Altaira.

Proti: Je to poslední z Eziovy ságy.

+7+8 / -1

Vikings: Wolves of Midgard


Ďalšia do zbierky v hernej výzve pre rok 2017 je práve táto hra.
Diablovky veľmi nemusím, najmä preto lebo mám rad myšku, no táto sa mi akosi sama prihodila. Samotná hrateľnosť je naozaj skvelá a bavila ma. Tak isto RPG systém a loot systém sú fajn. Čo však v tejto hre pokrivkáva je jej príbeh, ktorý by sa dal podať o niečo lepšie, ale budiž - dá sa to. Avšak čo ma sr*lo, je hlavná postava, do ktorej som sa nevedel vôbec vžiť. Okrem toho, že je hlúpa, zo všetkého si robí srandu a nič neberie vážne. A verte či nie, takéhoto hlavného hrdinu mať nechcete.
Pokiaľ prekusnete toto a pár technických nedostatkov, dostanete solídnu diablovku, ktorá neurazí. A naviac - hra vyšla na "veľkú trojku" - teda na PC, XBOX a PS4, takže si ju môžu zahrať aj konzolisti!

Pro: hrateľnosť, vikingská mytológia, je to slovenská hra

Proti: príbeh, hlavná postava

+7+7 / 0

Star Wars: The Old Republic - Shadow of Revan


SoR je solidní přídavek. Rishi samotná mě tolik nezaujala. Ovšem je třeba ji ocenit jako alespoň pokus "o něco jiného". Pravděpodobně nejlépe by do ní pasoval Smuggler. Dobrý je i mandalorianský flashpoint, který vás příliš nezatěžuje "havětí", neb jdete prakticky z jednoho boss fightu do druhého.

Lepší byl rozhodně Yavin. Jde o relativně malou planetu, ale má velmi pěknou atmosféru a na každém rohu jsou divocí Massassi. Poprvé se zde také stanete vykonavatelem vůle aliance Republiky a Impéria. Oproti Rishi pomaleji přibývají planetární reputační body. Odměny jsou ovšem už lepší (zejména onen Mech).

Ziost má skvělou atmosféru. Celkově jde ale o kratičkou planetu a místní dailies nejsou moc dobře provedené. Je to spíše tedy takový malý bonus.

Celkově je SoR dobrý přídavek. Ale neubráním se pocitu, že bylo možné jednu či dvě planety vynechat a raději se věnovat dopracování jedné. Prostředí všech třech je ale pěkné a stále dopadly lépe než nešťastný Manaan.

Pro: nové zajímavé planety a příběh

Proti: celé by to mohlo být propracovanější

+8+8 / 0

CAYNE


Co hře nelze upřít je grafické zpracování a efekty, za které by se nemusela stydět kdejaká adventura. Stejně tak atmosféra, kdy nevíte, co se děje, obklopuje vás temnota a především hodně krve, je skvělá! Pochválit musím i hezky vypadající "cutscény". A nakonec ani konec mi nepřišel vůbec špatný, vzhledem k tomu, že příběh je takový...nijaký. Přesto převažují neduhy nad těmito pozitivy.

Například nechápu, proč se Hadley furt tak loudá. Stačilo to vyřešit pouhým dvojklikem a teleportem, jako je tomu dnes už normálně běžné. Zejména u velkých lokací, kdy Hadley běhá jak v bludišti i přes to, že jí vzdušnou čarou k cíli chybí jen pár metrů, člověku vážně pije krev. Dál nechápu ani to, proč když je Hadley poměrně pohledná dívka, jsou všechny ostatní postavy ošklivé karikatury. Divný mi přišel i systém prohlížení předmětů a okolí. Hra je dobře nadabovaná, ale i přesto se místo běžného okomentování, které by mohla hlavní hrdinka pronést, objeví pouze "krátký" textík. O menu, které vypadá jak z přelomu tisíciletí ani nemluvě.

CAYNE má sice kratší hrací dobu, ale o delší bych vlastně asi ani nestál. Hrát ji pro mě bylo větší trápení, než potěšení a když se mi po závěrečné scéně spustily titulky, nezbývalo než říct pouhé: "Konečně..." Je potřeba také dodat, že jsem se hrou měl celkem problémy. Jednou mi spadla a dvakrát se zasekla, že jsem musel pokračovat od posledně uloženého bodu a jelikož autosavy ve hře nejsou, kolikrát jsem nad touto ztrátou plakal. Zvlášť když pak musíte poslouchat znovu dlouhé rozhovory, které jak tušíte....ano, správně...přeskočit nejdou.

Pro: grafika, atmosféra, cutscény, konec

Proti: loudání, menu, nejde přeskočit rozhovory

+8+8 / 0

Life Is Strange - Episode 5: Polarized


Z páté epizody Life Is Strange jsem zhltnul každou vteřinu. Bezstarostné chvíle ze začátků epizod minulých jsou nenávratně pryč, tady se Max řítí po hlavě do monstrprůseru. A přesně to je důvod, proč si zde užijeme nejvíce zábavy s vracením času a také turbotripovou sekvenci, kdy Maxine omdlí..

Zároveň je o něco více omezena interaktivita a z velké části tedy přebírá otěže sama hra. A vůbec to nevadí, protože to peklo, kterým hráče provede, stojí za to. Téměř všechny záhady jsou vyřešeny a Max se teď snaží ustát situaci, kdy se z ní stal fackovací panák pro všechny její minulé volby. Absolutní špičkou je okamžik, kdy se Max už dostane pryč z Jeffersonových spárů, spokojeně očumuje v galerii svůj výtvor a hurikán mezitím rozmetá jak Arcadia Bay, tak Chloe. Návrat skrze fotku do Jeffersonových spárů je tak silný moment, že jsem hru musel pozastavit a poněkud hystericky se šel vydýchat. Vůbec tomu nepomohlo, že jsem asi o hodinu později musel učinit zřejmě tu nejtěží volbu v mé hráčské historii a rozhodoval jsem se dobrých 15 minut, jestli budu sobec, nebo altruista. Byl jsem sobec, Chloe mi nikdo nevezme :)

Vyprávění je tak poutavé a tak perfektně zapadne do předchozích dílů, že emoce, jež tato epizoda vzbuzuje, dosahují absolutního stropu. Neuvěřitelný voiceacting tomu všemu plnou měrou přispívá a pozadu nezůstává ani soundtrack, ať už ve své ambientní nebo klasické písničkové formě.

Pokud mám říct, co mě na celé sérii zaujalo nejvíce, bude to kombinace audiovizuálu, scénáře a vracení času ve smyslu mechaniky. Světice Max rozsévá dobro a ne vždy se jí to povede, a proto je zajímavé vracet se a s těžkým svědomím zjišťovat, že neexistuje dobrá volba, pouze odstíny šedi (no pun intended). Morální volby jsou v této sérií obecně velký oříšek.

V rámci scénáře jsem si zamiloval krásně pomalý a bezstarostný rozjezd, který se s dalším postupem mění v drama větší, než by se dalo čekat. A nejde jen o hlavní hrdinku, ale i o ostatní postavy, které si procházejí peklem drog, šikany, deprese, paranoi nebo třeba nesnesitelné samoty.

Life is Strange je třetí hra, která si ode mě vysloužila 100 % za zážitek tak silný, že jej ještě hodnou chvíli nedostanu z hlavy. Pokud máte rádi emoce a dokážete se do postav trochu vžít, jednoznačně všemi deseti sáhněte po tomto pětidílném skvostu, který vám rozhodí sandál na pěkných pár dní.

Pro: Boha, úplně všechno (zejména scénář, soundtrack, morální volby)

+13+14 / -1

Mass Effect 3


Herná výzva 2017 - "Pokračování příště!"

Neviem, či mám problém s DH, lebo som nevedel nájsť hodnotenie 110%. Preto sa teraz musím uspokojiť len so 100% hodnotením. Lepšie zakončenie Mass Effect trilógie som si nevedel predstaviť ani v sne. BioWare zobralo všetko dobré z Mass Effect a Mass Effect 2, aby vytvorilo tento parádny diel.

Shepardov príbeh pokračuje, ale tentokrát sa na stranu zla vedľa Reaperov, ktorý sa snažia ovládnuť celú galaxiu postaví aj Cerberus. Shepard bude musieť zjednotiť všetky dostupné rasy, aby sa spolu postavili proti nechcenej hrozbe pomocou Crucible. Ako aj v predchádzajúci dieloch, aj tu nesmú chýbať členovia týmu, ktorých si berete na misie. A opäť som si ich rozdelil na dvojice (Garrus + Liara, Ashley + James, EDI + Liara/James/Garrus/Ashley). Počas príbehu sa objavili aj spoločníci z ME2 a niektorý z nich sa museli obetovať za dobrú vec. V hre sa striedali akčné prvky, s prvkami oddychovími v podobe misií na Citadele. Samotný záver bol neopísateľný, taký zážitok som hádam pri žiadnej hre nezažil, dokonca nie jedno oko mi nezostalo suché.

Grafika sa opäť posunula o krok vpred a bola nádherná. Soundtrack, ktorý bol vynikajúci dodával hre výbornú atmosféru. Dabing postáv bol taktiež fantastický. Preskúmavanie rôznych galaxií bolo oproti druhému dielu o dosť lepšie. Aj cutscény pokročili ďalej a boli viac filmovejšie.

Stále nemôžem uveriť tomu, že k celej trilógii som sa dostal až tento rok a doteraz som sa jej vyhýbal. Na tútu hru už nenachádzam slov. Je to neuveriteľný zážitok a skvéle zakončenie Shepardovho dobrodružstva. Naozaj mi tu chýba tých 110%. Jedným slovom PARÁDA.

Pro: Príbeh, Shepard, postavy, grafika, soundtrack, atmosféra, galaxia, filmovosť,ending, ...

+13+16 / -3

Crysis 3


Trojka šla od ruky až nečekaně svižně. Po vcelku toporné dvojce jsem se na třetí díl této série díval s pořádnou dávkou nedůvěry. Celá hra na mě od začátku působila spíše jako epilog ke dvojce a i přes jistou zálibu v prvním Crysis se mi do ní dlouho nechtělo... A nakonec: 8 hodin, 2 večery, hřejivý pocit u šulínka a zelená osmička. Jak je to možné?

Nebyl by to Crysis, abych nezačal grafikou. Čekal jsem jen mírně upragdnutý vizuál z dvojky, ale s tím, že tvůrci udělají další masivní skok kupředu, ze kterého se mi podlomí kolena a padne huba na zem, jsem už moc nepočítal. Jestli něco v Cryteku umí, tak vytáhnout ze svého enginu na svou dobu ultimátní scenérie. Počínaje velice ostrými texturami a bohatým prostředím, přes skvělé částicové efekty až po luxusní stínování a hrátky se světly. Doposud jsem hrál po stránce technické vyspělosti jen dvě konkurenceschopné hry - The Witcher 3 a Ethan Carter. Je to pastva pro oči od začátku do konce a může za to i mnohem nápaditější a bohatší design, než v minulých dílech. Potěší i velmi dobrá optimalizace. Hru jsem si i na dnes již mírně dýchavičné GTX960 užil na ultra detaily včetně ultra textur, kde je ostrý každý lísteček (a to je panečku ULTRA porno pro oči).

Druhým pozitivem je na FPS velice nadprůměrný příběh. Tentokrát jsem měl pocit, že jsou si tvůrci již opravdu jistí v kramflecích a mají konečně jasnou vizi toho, co chtějí vlastně odvyprávět. A trojka je opravdová sci-fi jízda, která funguje i jako důstojné zakončení celé trilogie. Celý příběh je osobnější (zasadit do hry Psycha jak parťáka beru jako super rozhodnutí), emotivnější a v závěru zafunguje i trocha nostalgie.

Další změnou k lepšímu je, že hráč napříč misemi sbírá různé datapady a audiology, což osobně u střílečky vždycky zrovna neocením, ale faktem je, že tady to bylo potřeba. Díky tomu se hráč konečně dozví, kdo je vlastně ten tajemný Zemi okupující vesmírný šmejd. Informací není přehnaně mnoho, to podstatné je vcelku podrobné a zajímavé a ten zbytek se dá klidně přeskočit. Takže... proč ne? Ovšem příběh samotný není naštěstí vyprávěn jen různými zápisky, nýbrž velmi filmovým způsobem. Na rozdíl od předchozích dílů, trojka obsahuje velkou dávku cutscén. Zatímco první polovina hry je spíše zaměřená na kradmý postup (ne ovšem nezbytně) a core gameplay, ta druhá je nefalšovaná akční sci-fi řežba se vším všudy. Den nezávislosti 2 hadr.

Nicméně hratelnost stále není dokonalá. Stealth moc nefunguje a novinku v podobě luku (nojo, je to trend, tak ho zbytečně narveme i sem) jsem si kvůli tomu až tak moc neužil. Prostředí to moc neumožňuje. Tvůrci rádi např. machrují s efektně vlnící se trávou. Problém je, že tráva je opravdu jen efektní a ne efektivní. Jakmile dojde v obleku šťáva, tráva netráva, hráč je pod palbou ze všech stran. Hra funguje totiž na velice primitivním principu. Jakmile hráč zapne cloak, nepřátele jsou prakticky úplně slepí, jakmile ho hráč vypne, nepřátelé vidí všechno i skrze husté listoví. Ve výsledku tak často vznikaly komické situace, kdy jsem byl doslova narvaný v někde nějakém rohu a modlil se, aby mě náhodou během toho zatraceného několika sekundového rýčárdžru nějaká zašitá havěť na druhé straně mapy nezmerčila. Je to otrava hlavně z toho důvodu, že checkpointy jsou někdy dost daleko od sebe. Ve výsledku tak každá záškodnická akce dřív nebo později skončila zuřivou přestřelkou.

Ovládání je stejné jako ve dvojce. Pocit ze střelby je konečně takový, jaký by měl být. Zbraně jsou jednak mnohem lepší po zvukové stránce, ale dávají i přijatelnou damage. Nepřátelé sice vydrží pořád dost, ale pocitově mají zásahy konečně tu správnou šťávu a odpovídající reakci ze strany protivníků. Střílení je tedy MNOHEM zábavnější a příjemnější než minule. AI je bohužel stále dost blbá. Jako snaží se o být jó agresivní a občas zkouší nějaké obchvaty, ale častěji to spíše vypadá jako takové ty současné pokusy o v prostoru se orientující roboty.

Poslední novinkou je hackování, které je naštěstí primitivní tak, že nezačne nějak výrazně otravovat. Zato samotné hackovatelné turretky otravné jsou. Klasické upravování zbraní zůstává, nějaké to zbytečné expení a odemykání ještě zbytečnějších skillů taky. Nevím, k čemu je expení v 6hodinové střílečce, ale oukej - doba si to asi žádá.

Abych to shrnul. Třetí Crysis mě mile překvapil. Tvůrci se konečně pochlapili a dotáhli tuhle dějové velmi nesourodou sérii do překvapivě velmi důstojného a ne zcela blbého finiše. K mé radosti je trojka filmovější, technicky špičková a hratelnostně konečně zase zábavná. Malá revoluce jako v případě jedničky se sice nekoná, ale za zahrání to stojí. No a ve slevě za €2,49 není nad čím váhat!

Pro: Kulervoucí grafika, vylepšená hratelnost, sebejistý příběh a dovysvětlené pozadí invaze, dialogy netrhají uši, akorátní délka, důstojné vyvrcholení trilogie, velmi atraktivní...

Proti: ...leč nevyužité prostředí, AI, nefunkční stealth, zbytečný "skill tree", principiálně nedotažený luk, turrety.

+14+14 / 0

Warcraft III: The Frozen Throne


Nestava se prilis casto, ze datadisk prekona puvodni hru. U Blizzardu jde az na svetle vyjimky o pravidlo. Frozen Throne posunul Warcraft v singlu i v multiplayeru o level vys. V singlu jste dostali ke kazde rase dve nove jednotky (stejne jako ve Starcraftu) a doslo k vyraznemu navyseni obtiznosti, kdy jste prakticky od nejake treti mise disponovali vsemi jednotkami. Dale doslo k navyseni odvodu udzby na 50 a 80 a celkovy pocet jednotek se zastavil na 100. Nejprve jste z pozice strazkyne Maiev stopovali Illidana a snazili se ho za kazdou cenu vsadit zpet do cely. Pote jste pod vlajkou lidi prchly z Lordaeronu a spojili se prave s Illidanem a jaho rasou Nagu a uplne na zaver jste za Nemrtve bojovali za Arthase, ale rovnez za jeho "podrizene", ktere zanechal v Lordaeronu. Uplne posledni kampan za Orky, ktera je ve stylu RPG, byla predzvesti a defakto mustkem k pro nekoho dnes legendarni DOTe. Orkska kampan se po case dockala i pokracovani zdarma (dnes nevidana vec), kdy byly pridany dve dalsi mise s podobnym rysem. Datadisk Frozen Throne je stejne jako predchudce Reign of Chaos kompletne v cestine.

Pro: ctyri nove kampane, orkska RPG kampan, nove jednotky, nove mapy, vyssi obtiznost, kompletne v cestine

Proti: RPG orkska kampan nemusi potesit vsechny

+5+5 / 0

Mafia II


Kde môžete afroameričanov zrážať autom? Kde môžte afroameričanom nabiť držku? Kde? No predsa tunaky. Benzín sa leje na Poliakov, v rámci korektnosti.
BEST OST: https://www.youtube.com/watch?v=npAmL15QmYM
Bol tam homoš? Nevšimol som si, pretože je to jedna z posledných dobrých hier.
PS: Nie som rasista rád si pozriem dobrú afroamerickú komédiu z Ameriky, kde afroameričania prdia pri stole.
PSII: Dúfam, že som dostatočne krát použil slovo afroameričan, v rámci korektnosti.

Pro: svet počas príbehu

Proti: svet po príbehu

-22+2 / -24

Damnation


Skôr ako obhájim svoje relatívne vysoké označenie pre jednu zo 100 najhoršieh hodnotených hier v databáze, dovolím vyjadriť svoje pocity ihneď po dohratí (singleplayer); prečo keď hra má co-op mód ma nenapadlo hrať za akúkoľvek inú postavu, nemusel som behať s cowboyom celý čas :(.

Postava Jack ► screen

Kľúčom k užitiu si hry je chcieť si ju užiť. Jasné, chyby nemusíte nejako snaživo hľadať, stačí stretnúť ktoréhokoľvek nepriateľa. Pokiaľ sa však rozhodnete hru prežiť ako rýchly akčný film, ja si myslím, že strávený čas nebudete ľutovať a možno dokonca budete aj v dobrom spomínať. Hneď ako som si uvedomil, že nepriateľov je utrpenie sledovať pri ich strategickom zmýšľaní a že som celkom dobre pochytil ovládanie, stal sa z hry príjemný akčný balet. Hrajte hru rovnako ako musíte hrať jej motorkové pasáže a za pár hodín spotený odídete od PC spokojný.

Blbosť bol maximálny počet nábojov 12 do sniper pušky v porovnaní s 300 pre samopal. V zásade dve najlepšie zbrane s ktorými sa hra prechádza asi najlepšie. Ostatné som skúsil, ale najefektívnejšie je toto kombo.

Kto má rád steampunk, nech si k hodnoteniu priráta +5%, lebo veľa až takto oku lahodiacich hier z tohto prostredia nie je. V budúcnosti snád nájdem kamoša, čo si to bude chcieť rozdať Hardcore co-op.

Keby som mal 5 rokov a mal akčnú postavičku hlavného hrdinu, cowboya Rourka, asi by to bol môj idol. So všetkými parádnymi zbraňami a kamarátmi. Bolo príjemné sa vcítiť do 5 ročného seba samého a hru si v rámci hernej výzvy 2017 prebehnúť.

Pro: priestranná grafika, level design, parádne modely motoriek, zbraní a dievčat, dobrá ovládateľnosť, bohovské steampunkové kulisy, príbeh kvalít dobrého komixu

Proti: nepriatelia sú tupelá, checkpointy sú tak časté, až to robí hru veľmi ľahkou, 2 dlhodobo použiteľné zbrane, kým ostatné sú fajn, no akurát na efekt

+5+5 / 0

Rise of The Triad: Dark War


Tohle je teda dost rozporuplná hra. Zpočátku, když jsem to pustil, my vykanula jediná myšlenka. Tohle asi nedám. Hodně divné a nezáživné střílení. V jednom kuse nějaké divné trampolíny a plošinky. Často dost frustrující design. Postavený na v té době dost překonaném enginu. V pionýrských dobách hraní byl každý rok stáří enginu znatelnější než dnes.

Po pár frustrujících úrovní v prvních dvou epizodách přeci jenom přišlo nějaké zlepšení. Začal jsem oceňovat zajímavé nápady. Křížky se opravdu vyplatí sbírat. Když jich máte dost, hra vás může poslat na místa, které vám dost zjednodušší život. God mód, psí mód. To jsou zajímavé nápady, které hru zpestřují. Mám pocit, jako by se tvůrci sem snažili narvat všechno, co neni v Doomu.

Kolikrát je to ale dost kontraproduktivní. Pasti a překážky jsou dost k vzteku. V kombinaci s nejdebilnější mapkou co jsem kdy viděl a často dost nepřehlednýma úrovněma, je to k dvonásobnýmu vzteku. Co to sakra je!? Pálící kvádry, ohnivé trysky nebo všudypřítomné čepele!? Jen neustálé vyhýbání. To má být zábavné? Všechny úrovně naštěstí nejsou špatné a boje s bossákama jsou super.

Nepřátelé a střílení jsou nuda. Rakety rychle dojdou a to ostatní je pomalé a únavné. Nepřátelé odolní, ale debilní. Asi nejvíc mě bavila epizoda z mnichama. Jako velké plus považuji funkční komunitu a patch co zlepšuje grafiku. Původní je totiž o žaludek. Tenhle engine má svoje velké omezení a bohužel na hratelnosti je to znát. Třeba že zbraň může najednou střílet jen do jednoho objektu. Ze zdejší rozlohou arén to vypadá docela komicky.

Přesto mě hra udržela až do konce. Nějaké své kouzlo to asi má, ale Doom to neni. Ono to vlastně mělo být pokračování Wolfensteina 3D.

Pro: bossové, god mod, dog mod, komunitní patch

Proti: engine, nudné střílení, přehustěné překážky a pasti, zbytečné trampolíny (i když v Doomu nebyli)

+9+9 / 0

Blitzkrieg 2


Jednička se mi moc líbila, řekl jsem si tedy, že zkusím dvojku. Vydržel jsem nakonec do 2/3 hry (2 kampaně). Zkusil jsem to na HARD.

Pozitivní změny:

♣ 3D mapa - opravdu je to tak přehlednější.

♣ zachována nutnost zásobování , oprav

♣ smysl pro detail

Negativní změny:

♣ Posily#1 - mám zpravidla dost posil - tanků, pěchoty atp., ale nejsou to "moje" jednotky - koncept budování vlastních zkušených řad nezachován (sice jakýsi zkušenosti dostávají všechny jednotky danýho typu jakoby plošně, ale to je jen malá kompenzace). Jinými slovy ztráta čehokoli nyní už tolik nezabolí - stačí jednou kliknout a hned se řítí několik tanků... a už je tady máme!

♣ Posily#2 - taky nepřítel má posily, ale nemá jich "dost" - má jich nekonečně. Takže přestože dobývám, neustále na mě posílá UI nějakejch pár tanků, abych to měl peprnější.

♣ Barvy - přebarvenou mapu bych zkousnul, ale problikávání mých jednotek (pakliže jsou v zákrytu) křiklavou zelenou na autentičnosti či atmosféře nepřidá. Ano je to celkem často. Nedejbože, jsou-li vojáci v zákopech - neustále to tam pak divoce problikává, raději nevidět.

♣ Animace/tempo - tančíky valej fest rychle, působí tak trochu jako malinký modely - železný kolosy to vskutku moc nepřipomíná. Vojáčci zas někdy běží jak zpomalenej film, naopak pokud v běhu automaticky zalehnou (páč jsou pod palbou) plíží se rychlostí běhu - až komické pohledět.

*********
Ze všeho nejhorší (a zde to bude asi hodně subjektivní) je však styl hry. Z výše uvedeného možná i jaksi vyplývá, že splnit úkol je zpravidla nejjednodušší "co nejrychleji" - aby nestihnul nepřítel poslat příliš útoků. Žádnej obezřetnej průzkum často nepřipadá k úvahu, naopak, rychle člověk musí sebrat, co má a hurá na nepromyšlený divoký střet.

Vrcholem tohoto je mise (za Německo), kdy mám bránit svou základnu a zároveň ještě dobýt skladiště na druhé straně řeky. Valí se na mě jeden útok za druhým. Vždy se zkouším chvíli bránit, nepřítele přetlačit, odrazit útoky, ale jsou početné a vytrvalé (nekonečné?!). Nevím už jak na to. AHA! Restart. Označím vše a pošlu na nepřátelské skladiště a svou základnu tak ponechám naprosto bez obrany - "Mission accomplished" v 2 minutách - BRAVO páni autoři!

Obtížnost (HARD) kolísá tak nezdravě, až mě to rozčilovalo - někdy jsem doslova vyčerpán dohrál misi s posledním tankem, kterej měl sotva několik kusů střeliva do primární zbraně. Jindy jsem nemusel zavolat jedinou posilu a jen to prostě prošel skoro s prstem v nose.

*********

Pokračování se tedy moc nepovedlo, (PŘEDEVŠÍM) posily a nekonečnej respawn nepřátel se sem prostě nehodí - ten, kdo hrál jedničku, asi rozumí, na co narážím. Ačkoliv je tak válka možná jaksi realističtější, mě to přijde jako porušování "pravidel hry" - tedy konceptu Blitzkrieg - kde jednotky prostě vyrábět nijak nešlo.

A v tom to celý tkvělo.

70%

Pro: 3D mapa, historická technika

Proti: Posily, respawn nepřátel, kolísající obtížnost, "časový tlak", absence vlastní armády

+5+5 / 0

007 Legends


Herní bondové zatím nezažili moc velký úspěch, bohužel ani tenhle díl si nezískal velký úspěch, ale u mě je úspěšný až moc!

Kde bych začal, výběr bondovek v této hře je skvělý, možná bych nějaké přidal, ale takhle mi to v klidu vyhovuje. Soundtrack je dobrý, a hodí se docela dobře do přestřelek. Další plus jsou zbraně, kterých je ve hře hodně - pistole, brokovnice, sniperky. Navíc se mi líbí že si je můžete upravit, můžete si na ně přidat tlumiče, mířidla atd. Příběh je u této hry trošku slabší a moc ho nebudete vnímat, ale to mi až tak nevadí. Grafika je skvělá, propracovaná, není odfláklá a jde vidět že si na ní vývojáři dali záležet. Prostředí ve kterém se hra odehrává je skvělé, je rozlehlé, velké a můžete ho dobře prozkoumávat. Dále mě potěšil split screen ve kterém si užijete hodně srandy. 007 Legends je zatím určitě nejlepší herní bond.

Grafika 10/10 Příběh 7/10 Zbraně 10/10 Prostředí 10/10 Zábava 10/10
+5+5 / 0

FlatOut 2


Tratě 10/10 Auta 10/10 Soundtrack 10/10 Zábava 10/10

FlatOut 2 byl mou první závodní hrou, kterou jsem jako malej hodně hrál, teď už ji zas tak nehraju, ale vždycky když někdo vysloví slovo FlatOut vzpomenu si na krásně prožité dětství, když jsem šrotoval káry a závodil.

Začnu u tratí, ty jsou úžasné, ve hře je hodně typů krajin např. venkov, závodní tratě, město, pouště. Na tratích se nachází hodně skoků, na kterých se dá úžasně zablbnout, hodně věcí např. výlohy, staveniště, které můžete v klidu zbourat, prostě tratě jsou v této hře bezchybné. Aut je v této hře hodně, dělí se na tři třídy: derby, sportovní a závodní, každý si vybere svou káru jsou tu pick-upy, teréňáky, sporťáky atd. Soundtrack je úžasný, je takovej agresivní a přesně se hodí do hry.

Ve FlatOutu 2 si užijete spoustu zábavy a pokud máte rádi závodní hry, bouračky, destrukci a tuhle hru jste nehráli, tak si ji okamžitě zahrajte, protože to pro vás bude lahůdka!

Pro: Tratě, auta, soundtrack, destrukce (bouračky)

+14+14 / 0

Life Is Strange - Episode 4: Dark Room


Podtitul Dark Room zcela vystihuje kontury čtvrté epizody Life Is Strange. Už od prvních vteřin ve hře je jasné, že se tu končí s nějakými lehkomyslnými rozhodnutími; a že bylo opět o něco těžší se v zásadních situacích rozhodnout tak, aby mě neprofackovlo vlastní svědomí.

Tato epizoda se nevyznačuje pouze temnějším dějem, ale také delší herní dobou a rozpletením některých zásadních otázek z epizod minulých. Max už není tak připodělaná a po tom, čím si prošla hned ze začátku, se asi ani nedivím. Zároveň se také ve velkém projevují dřívější rozhodnutí, kdy si najednou při rozhovoru postava vzpomene, že jste se k ní před dvěma dny nezachovali jako ke kusu hadru, a je ochotna vám naslouchat.

Poslední půlhodinku považuji za mimořádně povedenou práci. Moc se mi líbilo shánění důkazů a jejich následné procházení a spojování. Nebyli zde omezeni ani hráči, kterým to je šumák, ani ti, kteří na to chtějí logicky přijít. Ve spojování totiž prakticky nelze udělat chybu, ale na druhou stranu je časově náročné zkoušet to jen tak od boku. A když si potom najednou Max řekne: "Ha, to dává smysl!", má člověk sám ze sebe radost.

A teď rychle k poslednímu dílu, ať to mám za sebou a můžu zase žehrat nad špatnými příběhy ostatních her.

Pro: Scénář, hratelnost, těžké morální volby, zvuková stránka, temnější atmosféra

+7+7 / 0

Day of Infamy


Day of Infamy, původně mod pro Insurgency, se konečně vyplazil ze zákopů early accesu rovnou do pekla vydaných her.

Primárně multiplayerová Druhoválečná střílečka se hratelností nachází někde mezi Day of Defeat: Source a Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad, přičemž je opravdu svá. Kromě MP obsahuje i SP (s boty proti botům) a Coop (S lidma proti botům), ale to jsem nikdy neměl nutkání zkoušet.

Hra zatím obsahuje kolem 10 map, které se v táhnou od Kréty až k zasněženým Ardenám a hráč si může vybrat z 9 povolání, od velitele, přes radistu, kulometčíka, inžinýra až po plamenometčíka, z nich každé má vlastní speciální věci, které nikdo nemá k dostání.

Day of Infamy používá systém výbavy podobně jako Insurgency, kde je člověk omezen váhou vybavení a 'nákupem' vybavení za Supply Pointy. Dobré je, že SP se zvedají obsazováním objectivů a za každých 5 killů/Assistů, takže je pak možné vylepšit zbraně, vyměnit je za lepší (dražší), nebo si přikoupit pistoli, granáty nebo dalekohled...

Zbraně jsou velmi dobře zpracované a střelba z nich je zábavná a přitom vyžaduje určitý skill, byť mám určité výhrady vůči plamenometu (stačí když mě s ním líznou a už planu, kdežto já s ním peru do maníka ze tří metrů a nic mu to neudělá = noobismus) a bazooky/panzerfausty, které mi příjde k užití proti pěchotě naprosto... zvrhlé.

Pokud chcete MP střílečku z druhé světové, kde stačí jedna-dvě rány, kulomety střílí skrz tenké stěny a přestřelka dvou samopalníků pálících v místnosti od pasu vypadá jako film od Tarantina, kdy všude odletují kousky zdí a prachu a těl, tak DoI je dobrá volba. Pokud chcete novější Day of Defeat, tak se podívejte jinde, stejně tak, pokud chcete další Red Orchestru. DoI je někde mezi a je fajn.

Pro: Přestřelky, zbraně, přezbrojování, autentičnost...

Proti: Kombinace některých MP módů a map, raketomety a plamenomet...

+7+7 / 0

Dragon Age: Inquisition – Trespasser


Trespasser není špatné DLC - už jen proto, že dává možnost ještě trochu více propátrat vztahy s inkvizitorovými společníky a dotáhnout do konce jejich příběh. Zároveň mi to ale nedá a musím se zeptat na dvě zásadní otázky, které mě při jeho hraní trápily:

1) Proč je DLC, které nepopiratelně navazuje na hlavní příběh hry a nejen to, dokonce jej doplňuje, vysvětluje a uzavírá (a to včetně epilogů pro jednotlivé postavy), vůbec prezentováno jako DLC? Hlavní dějová linka hlavní hry byla asi od poloviny primitivní (cíl: zabít zlosyna), proč proboha odsekli zásadní kus, který ji prohlubuje? Že jde o peníze je jedna věc, ale opravdu si musím za to, abych zjistila, jaký osud čeká Inkvizici a moje společníky připlatit? To mi přijde až absurdní.

2) Proč, když hraju jako elf, nemám možnost projevit ani náznak sympatií s Fenharelovým plánem? Musím říct, že mě opravdu bilo do očí, že nemám možnost přidat se k dalším elfům.

Pro: doplňuje a uzavírá Inkvizici

Proti: mělo být součástí hry

+7+7 / 0

Resident Evil 7: Biohazard


Nějak nestíhám dopodrobna studovat, co si to vlastně kupuji za hru, takže když jsem viděla, že je dostupné něco, co nese známou značku Resident Evil a má to vysoké hodnocení, šla jsem do toho. Jaké bylo moje překvapení, když namísto nekonečných lesklých sci-fi chodeb, kde na mě občas vybafne nějaká zmutovaná příšera, jdu vysokou travou, nacházím podezřele a nehygienicky působící trofeje z koňských nožiček a vidím, že mým cílem je oprýskaný baráček, v němž, jak se ukazuje, bydlí trochu divná rodinka.

Asi takhle - téměř nic ve hře mi nedávalo smysl (utajovaná biologická zbraň v podobě zlé malé holčičky uprchne výzkumníkům a "infikuje" americkou white trash rodinku žijící kdesi v lesích, aby si z nich udělala psychopatické, kanibalistické, nesmrtelné a neustále různě mutující sluhy --- ok?), ale i tak mě to bavilo. Při prvním hraní bohužel nejde vybrat těžší obtížnost než "ne úplně lehká" a podruhé to hrát asi nebudu, takže jsem vždycky měla všeho dost a hledání škorpióních a dalších klíčů, zatímco mě pronásledovala hmyzí babka, mi šlo rychle od ruky.

Některé scény jsou opravdu trochu esteticky diskutabilní - extrémně lehký boss fight s rozplizlým chlapíkem, ale na druhou stranu jsem ocenila tu atmosféru lepkavého, zpráchnivělého hororu, kterou hra zprostředkovala. Skoro mi bylo nakonec líto vrátit se v roli zachráněné přítelkyně zpět do těch sci-fi chodeb.

Ještě oceňuji písničku u titulků - dodává hře charakter a zapamatovatelnost.

Pro: dobrá hororová hra

Proti: trochu nesmysl, příliš jednoduché

+8+8 / 0

Dishonored 2


Dishonored 2 je slušným nástupcem jedničky - nijak ji nepřevyšuje, ale rozhodně z ní ani nekazí dojem. Návrat do morálně šedého steampunkového světa poháněného velrybím tukem a intrikami mě pohltil natolik, že jsem hru odehrála během jednoho víkendu. Ocenila jsem nově přidané clockwork soldiers (při prvním setkání neporazitelní, při dalších už směšně předvídatelní), stejně tak jako velké množství cest, kterými lze jinak dost limitované lokace projít.

Co se týče postav, Dishonored 2 přece jen trochu postrádá to kouzlo jedničky, jejíž vypravěčsky skvělé zradě bývalých kompliců se asi jen tak nic nevyrovná. Delilah je až moc zlá a čarodějná na to, aby působila trochu realisticky a jinak jsou jednotlivé kapitoly věnované spíše separátním likvidacím všech jejích přívrženců.

Opět se můžeme rozhodnout, jestli půjdeme přes mrtvoly nebo se budeme plížit mezi stíny a ušetříme ty stráže, kteří v podstatě jen dělají svou práci. Rozhodla jsem se zkusit tu druhou možnost a to bez jediného zabití, což vyžadovalo neustálou opatrnost, zásobování se omračující municí a časté ukládání. V určitém momentě mě to frustrovalo natolik, že jsem rozehrála druhou hru za druhou postavu, která nikoho nešetřila. Emily a Corvo mají k dispozici trochu rozdílné speciální schopnosti a nabídnutím dvou možných protagonistů tak hra přímo vybízí ihned začít znovu. Jen ty runy a amulety už se mi znovu nechtělo hledat.

Pro: plnohodnotné pokračovaní jedničky, na výběr dvě postavy, různé schopnosti

+10+10 / 0

The Walking Dead: A New Frontier - Episode 1: Ties That Bind - Part I


Telltale games svou další herní sérií epizod Walking Dead ukazují, že mají především zájem o cvičení mozků hráčů, a to zejména centra pro dlouhodobou paměť. Když si na Vánoce koupím dva první díly, které opravdu nejsou z nejdelších, tak opravdu nepředpokládám, že v březnu budu stále čekat na to, jak našeho anti-hrdinu přijme jeho namachrovaný bratr. Jinak proti hře jako takové nic nemám - je to v podstatě interaktivní komiks bez větší možnosti volby, ale i tak mě opět o něco zocelenější Clementine a další postavy (těžko říct, jak se jmenují, budu muset tu paměť více trénovat) zaujaly a nemám nic proti tomu sledovat, kdo jakým způsobem zemře.

Pro: lidé vs zombie

Proti: malá interaktivita, malá možnost opravdové volby, krátké epizody

+1+1 / 0

Inside


Inside je takovým herním lékem na radost, optimismus nebo jen všeobecné pozitivní naladění. Má velmi stísňujcí, až ubíjející atmosféru, kde dítě, které ovládáte, pořád někam běží a pořád nemůže uniknout - ať už psům nebo zlým lidem. Vše je šedé, temné a beznadějné. Když se pak dostanete do antiutopického institutu, kde můžete ovládat bezprizorní lidská těla, začne to být už hodně podivné. Říkáte si, má to vůbec nějaké východisko, nějakou možnost vysvobození? Odpověď je vzhledem k celkovému tónu hry asi nasnadě, ale i tak mě chlapečkovo splynutí s neforemnou lidskou masou překvapilo. Jinak musím ocenit intuitovnost řešení všech "hádanek." Bylo to snadné a nenásilné - na rozdíl od hry samotné.

Pro: výjimečná plošinovka se specifickou atmosférou

+4+4 / 0

The Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay


Herní výzva: To je člen!
V roce 2004 lidé slintali nad hvězdným trojlístkem druhého Half-Lifu, Far Cry a Dooma 3. Málokdo by čekal nějakou konkurenci. Ta přišla. A velmi důrazně. Riddick je totiž fakt dobrá hra. Je to jedna z těch her, kdy mě to tak baví, že nechci konec. A když to skončí, tak jsem smutný.

Perfektní atmosféra trestanecké kolonie, ze které není úniku. Prostě vás jen zamknou na nějaký neznámý planetě a nechají vás dožít na hnusné šlichtě. Nehostinné podmínky. Žádná práva. Jen právo silnějšího. Graficky je to moc hezky udělané a ozvučení je prostě super. Poutavý příběh pohání skvělý scénář. Jako ve filmu.

Herní náplň se pořád mění. Plynule přechází od stealth k akci a zase nazpátek. Hra nenudí ani chvilku. Perfektní spád vás pořád žene dopředu. Je fakt, že jsem se kvůli nelineárnímu postupu asi dvakrát na chvíli ztratil, ale zato se tady dá pěkně pokecat z vězni a některý postup řešit více možnostma. Hra hodně poutavě graduje.

Většina zbraní je na DNA, takže si užijete spíš bojů nablízko. Ty jsou taky zábavné. Stejně jako střílení ve střílecích pasážích. Úplně nejzábavnější je ale jízda v mechu. Celá hra je hodně zábavná. Jen škoda, že je tak žalostně krátká. Sice se nic nenatahuje a drží se to filmového zážitku, ale je to fakt krátký.

Výborný prequel k ucházejícím filmům.

Pro: scénář, spád, atmosféra, zvuky, prostředí, různorodá hratelnost

Proti: divné menu, hodné krátké

+14+14 / 0

Life Is Strange - Episode 3: Chaos Theory


Neuvěřitelné, začíná mě mrzet, že celek má jen 5 částí. Je tu další porce lehkých i těžkých rozhodnutí. Začínám tenhle koncept, kdy hra hráči všechno dříve či později omlátí o hlavu, doslova milovat. A protože neexistují dobrá nebo špatná rozhodnutí, je stále těžší se rozhodovat. Když už si člověk osvojí koncept hry, musí přemýšlet, koho vlastně rozhodnutí ovlivní a to mi neskutečně imponuje.

Ve třetí epizodě zažijeme nejen běžné denní situace, ale i trochu vyhrocenější momenty, které bez problému zamotají hlavu. A ano, mluvím zejména o konci, kdy Chloe přijela na vozíku. V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Je zvláštní, jak se autorům vyplácí to netlačení na pilu. V jednom momentě hráč dokonce musí donést suroviny na palačinky a v rámci příběhu tyhle naprosto nevýznamné detaily dávají perfektní smysl.

Max také začíná dále prohlubovat své schopnosti a já se nemohu dočkat další epizody, abych zjistil, kam až se posune. Celá záhada Blackwellu také začíná nabývat na rozměrech a v této části už se povedlo spojit pár linek, ale...kdo ví, jestli to k něčemu bude? Tahle hra je klenot. Už dlouho mě něco tak nenadchnulo.

Pro: Scénář, atmosféra, zvuková stránka, volby, hratelnost

+5+5 / 0

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat


Co to je za grafiku z roku raz dva? Na druhou stranu mi to od prvního pohledu připomíná Project IGI, takže dobrý. Tvl, tady jich je, těch stalkeru. A hned na mě míří! Jak se to skládá? Radši mu jednu vyšiju mezi oči, než zazmatkuje. Hele, támhle je druhej, radši se podívám do nastavení.

F – Rate Of Fire
G – Change Ammunition (podobný hezky k sobě)
Q – granátomet, když tady není mlácení (není na myši – jako samostatná zbran)
Tab – bágl
Caps – mapa
Sprint – už znáte, že dávám u FPS jedině na Space a Alt – poskoky
V – Night Vision
Baterka se mi tentokrát vešla AŽ pod M4.
Fakt si nemužu přepnout toggle Sprint ani Crouch (jako vždycky pod Shift – nechápu, jak to někdo muže rvát pod méně dostupný Ctrl, když je to tak zásadní pohyb)?
Pod Ctrl mám většinou chuzi, kdybyste nevěděli. Jak si doplnuju zdraví???

Tak jsem vystřelil do vzduchu a nikdo se ani nelekl. Hned to ztrácí na atmosféře.
Hele, začalo pršet. Asi zmoknu. Mám ručník?
FMJ steel penetrator ineffective against armour (to má logiku). With good stopping power. Asi mysleli stop effect. Proč všechny hry kromě těch od Tommy Clancyho musejí dělat naprostí analfabeti v oblastí zbraní a střeliva? To i ten Mass Effect byl k realitě blíž. Stopping power je zjednodušeně síla, kterou je náboj schopen odrovnat živý cíl. Stop efekt je rychlost, jakou se střela brzdí v cíli (poměr rychlosti, hmotnosti a pruřezového zatížení). Prakticky je to to samý. Kam mám jít? Směr Crash Side. To je nějak daleko! Pěšky? Se zbláznili, na to nemám celej den!

EMISSION APPROACHING. Tak jsem si aspon střelil divočáka. Stačila krátká dávka a skácel se k zemi. Na tudle obtížnost jsem čekal spíš jatka, že budu šetřit každej náboj. No nic, snad se to zlepší. Co je to emise? Proč mě nikdo nevaroval dřív? Kam se mám ted s tím kancem schovat. Ted se mi to celý seklo. Program X-Ray 1.6 přestal fungovat. Hezká anomálie. Má to cenu znovu pouštět? Jestli se mi to neuložilo, tak jsem v xxxxxx. Ted jsem střelil nějakýho vlka. Na poslední chvíli jsem přetáhl zbran z inventáře a vypáčil nějaký dveře. Jsem v bezpečí před bouří. Tak jsem dostal milion ukolu, a ani jeden nemám zájem plnit. Jdu se porozhlídnout po okolí a odstřelit pár prašivejch psu. Todle je hrozná hra po akční stránce. Z jakýho že je to roku? Graficky někde za prvním Flashpointem, akcí na urovni nějaký béčkový střílečky z devadesátek. Na co jsem si kupoval tu brokovnici, když stačí sejmout bandity. Nuda, šed a zase nuda. Ta hra má zajímavej příběh, ale podle mě strašně nevyužitej potenciál. Todle Rusové neumí. Líp jim jdou přímočaré střílečky (Instinct, Necrovision). Mě to zkrátka nedokázalo zaujmout a jsem celkem rád, než abych musel dopodrobna prozkoumávat další svět, i když má jen 30km v pruměru. Nepatřím do něj.

Herní doba cca 1h. Tady se stmívá? Přijdu si jako zálesák. Brrr. Nic pro mě! Z lesa chci být před setměním doma! Ne nocovat někde na lehátku ve srubu a vařit si čaj. Chci akci, dobývat, ničit, znásilnovat!

Tak nakonec jsem dal pod e-F výběr munice, protože to není žáná taktika a je jedno, jestli máte zapnutý semi/full auto, a pod G-é tradičně granáty. Lišta 1 – 4 jsou ty obvazy, zbraně pod X, C, vyklánění je tady zbytečný. Už jsem se naučil ukládat zbran, takže pod M3 mám šrouby.

Není to tak hrozný. Dal jsem tomu ještě šanci, a těch 70% si to zaslouží. Výjdete ven, napadnou vás mutanti. Když se jim nevyhnete, ztratíte munici. Naopak jim mužete pomoct dodělat ostatní stalkery a pak je obrat. Moc se s tím neseru. Stačí, když se ke mně někdo otočí zády a má kulku v hlavě. Pořád si stojím za svým, že po akční stránce je to mizerný a po vizuální až komický, ale mě ten retro styl nikdy nevadil. Po RPG stránce je to v pořádku, nutí vás to šmelit a opravovat, po adventurní žádná sláva. Velký plus je otevřený prostor a nahodilost, se kterou se před vašima očima odehrávají bizardní situace. Takový na pohodu, když nemáte co dělat. Ze zbraní jsem si oblíbil pumpu a ten ukrajinskej sráč na 9x18 Makarov.

Pro: Střídání ročních období.

-5+6 / -11

Crysis 2


Jak to tak bývá, když si občas projíždím své staré komentáře, musím se jednak trošku zastydět nad nevalnou kvalitou textu, ale také zamyslet nad hrou samotnou. Když jsem před nějakými takřka deseti lety se slzou v oku a slinou na košili sjížděl obrázky z nové cool !NEXT GEN! akční pecky Crysis, neměl jsem na ni ani zdaleka vhodný hardware. Přesto jsem si první díl užil a hned několikrát po sobě. V plné parádě jsem si ho mohl vychutnat ale až po letech. Nejinak je tomu u dvojky. Má mi ovšem hra co nabídnout i dnes, kdy už je podobná grafika standard?

Zatímco před lety mi zeštíhlení hry do lineárnější FPS velmi vadilo, dnes ho spíše uvítám a CoD-like sekvence cca v 3/4 hry řadím mezi to nejlepší, co Crysis 2 nabízí. Crysis 2 sice vypadá krásně a dnes už ji bezproblémově rozběhne lecjaká mašina na maximální detaily, ale hra se nehraje až tak příjemně, jak by mohla. Problémem je jednak ne moc záživný design (a to je na tak atraktivní prostředí, jako je NYC hřích) a hlavně ne až tak zábavný gunplay. Ten sám o sobě špatný není, ale nepřátelé jsou (opět) přehnaně odolní. Mrazivé chobotničky z jedničky nahradili humanoidní sephové. Těch je ve hře tentokrát mnohem více a navíc postrádají takový ten punc jedinečnosti, který měly mrazící chobotničky z prvního dílu. Někde jsem slyšel tvrzení, že cokoli, co hráč nemůže sundat na jednu ránu, je v akční hře děsná otrava a tady to opravdu platí. Se Sephy se navíc pojí ten problém, že nejdou tak dobře oblbovat, jako lidská NPC, takže nějaké laškování, jako tehdá s Korejci v jedničce, se nekoná. Blbá AI plná různých glitchů ale zůstává. Fajn je, že hra není striktně rozpůlena na "část s lidmi" a na "část s emzáky", ale je mnohem variabilnější. Zamezuje to šikovně nástupu stereotypu, i když se mu některé sekvence přeci jen nevyhnou (především v závěru hry, kde se tuzí nepřátelé valí na hráče po desítkách).

Jak už jsem říkal, hra vypadá fakt dobře a ačkoli působí prostředím mírně genericky, stále je na co koukat. New York působí patřičně monumentálně, ale chybí nějaké momenty, na které bych si třeba za rok vzpomněl. Hra s takovýmhle ikonickým městem až na pár výjimek moc nepracuje a je to škoda. Většinou je to takové to klasické future klišé a atmosférických momentů aby člověk pohledal.

Pochválit musím ovládání, které se dočkalo mnoha změn. Klasické kruhové menu z jedničky je sice zachováno, ale díky klávesovým zkratkám ho není potřeba používat. Zpočátku mi sice moc nevonělo sloučení a automatizace některých schopností, ale nakonec jsem větší intuitivnost uvítal a v závěru hry jsem prostředím probíhal a nepřátele likvidoval jako sám velký Predator, což by se s původním ovládáním moc dobře nedalo.

Další pochvalu určitě zasluhuje hudba, jejíž hlavní hudební motiv složil sám velikán filmové hudby Hans Zimmer. A ani zbytek soundtracku nijak zvlášť nezaostává. Hudba to rozhodně není originální a také to není nic, co bych poslouchal jen tak po večerech, ale hře velmi prospívá a některé momenty skvěle stupňuje.

Abych to shrnul. Crysis 2 je solidní FPS, která zabaví, nudit pravděpodobně nebude, ale o herní orgasmus se, alespoň v mém případě, rozhodně nejedná. Přehnaně odolní protivníci mi už trochu vadili v jedničce, ale ta to vyvažovala zábavným prostředím, velkými lokacemi a omezeným množstvím mimozemských potvor. Dvojka má zase lepší příběh s docela dobrou pointou (která navíc omlouvá Alcatrazovovo trapné mlčení), lepší grafiku, větší spád a zasazení do nejslavnějšího města světa. Ber nebo nech bejt.

Pro: grafika, pár adrenalinových momentů, zbrojní arzenál, na poměry FPS slušný příběh, hrátky s nanooblekem, střídání nepřátel, zjednodušené ovládání

Proti: hra možná až příliš sází na vizuál, přehnaně odolní protivníci, hra moc nepracuje s městem jako takovým, chyby v AI, zbytečné expení, závěrečná mise s hordami nepřátel

+17+17 / 0

Life Is Strange - Episode 2: Out of Time


Druhá epizoda Life Is Strange na mě zapůsobila ještě lépe, než ta první. Je tomu tak zejména proto, že příběh tak nějak lépe drží pohromadě a nejsou v něm hluchá místa. Také ústřední postavy, se v příběhu tak nějak usadily a hráč už ví, co od nich čekat. Plusové body musím připsat za jejich pořádné prokreslení; neexistuje postava, ke které bych si nevybudoval nějaký vztah a dokonce i zakřiknutá Max mi přirostla k srdci.

Opět se mi moc líbily volby, které Max musela učinit, a také o mnoho zásadnější problémy, které jimi řešila. Druhá epizoda nejen, že neodpověděla na žádné z otázek, ale ještě jich pár přidala, čímž mě nadobro přikovala k židli. Skládám poklonu výbornému scénáři a přímo nakažlivé hratelnosti.

Začínám mít pocit, že Life Is Strange se zapíše do mé soukromé síně slávy.

Pro: Scénář, hratelnost, zásadnější volby, zvuková stránka, atmosféra, všudypřítomná každodennost

+7+7 / 0

Mini Metro


"Jednoduchá, zábavná, optimalizovaná, propracovaná grafika. Výborná hratelnost, intuitivní ovládání. Působí velmi relaxačně. Doporučuji na večerní odreagování."

Pro: jednoduchá, optimalizovaná, material design, intuitivní, relaxační

Proti: poměrně rychle omrzí

+5+5 / 0

Hero of the Kingdom


Celkem zajímavá hříčka na pár večerů od slovenského studia Lonely Troops. Hra vcelku odsýpá a hraje se celkem pěkně. I když se musím přiznat, že jsem měl několik záseků, kvůli kterým jsem si musel na papír nakreslit ekonomickou mapu. I když jsem později usoudil, že je vlastně jedno, jestli koupím předmět za 20 nebo 21, stejně jsem radši cestoval přes celou mapu, abych si předmět koupil levněji a udělal obchod svého života.

Bylo to mé první setkání s podobným žánrem. Chvíli mi třeba trvalo, než jsem zjistil, že můžu sbírat a objevovat věci na mapě, které nejsou nijak znázorněné. Navíc jsem celkem skrblík a rád si nechávám předměty, které během hry získám, na později, kdyby se mi mohly někdy náhodou hodit. U téhle hry jsem musel ale zvolit jiný přístup a téměř vše několikrát během hry prodat. Srdce mi pláče ještě teď, když si na ten okamžik vzpomenu. Druhou věcí je, že některé předměty jsou ve hře zcela k ničemu. Fakt to nechápu, jestli se tím autoři snažili udělat ve hře nějakou atmosféru, nebo v tom udělat hráči jenom zmatek. Netuším.

Hru podkreslují hezké zvuky krajiny i hudební doprovod. Byl bych ale velice rád, kdyby se do hry povedlo našroubovat nějaký koulervoucí příběh a vytvořit třeba i nějaký fantasy svět, který bude zajímavý a do kterého se budu rád vracet. V téhle hře se tomu ale tak nestalo, což je možná škoda, ale dalo se to samozřejmě čekat.

I když se v podstatě hra líbila, tak spíše jen ušla, než aby byla nějak výjimečná. Jednou mi to stačilo a víckrát se k ní určitě už vracet nebudu. To by museli autoři koncept trochu více vylepšit, propracovat a pak možná... možná bych do toho šel.

Pro: grafika, zvuky

Proti: příběh, zbytečné předměty

+7+7 / 0

The Keep


The Keep je (alespoň v mém případě) dlouho očekávaný port z 3DS na PC (původní verze vyšla na konci roku 2014). Žánrově jde o v zásadě klasický dungeon, byť hráč ovládá pouze jednu postavu a boje sice probíhají v reálném čase, ale roli hraje i stamina, takže je třeba taktizovat maličko jiným způsobem, než bývá v žánru obvyklé. Příběh je x-tá variace na "parta hrdinů se vydala porazit zlého kouzelníka", nicméně není to nic, co by v rámci daného žánru jakkoli vadilo či vybočovalo.

Hlavní hrdina získává klasicky zkušenosti a další levely, po přechodu na vyšší level je možné rozdělit tři body mezi sílu (zdraví a poškození zbraněmi), inteligenci (mana a poškození pomocí kouzel) a obratnost (stamina a rychlost regenerace zdraví). Krom jiného se také zvlášť započítávají zkušenosti do dovedností melee (pravděpodobnost zásahu zbraní) a spellcasting (pravděpodobnost zásahu kouzlem).

V "každém správném" dungeonu nechybí spousta různých nebojových složek a nejinak je tomu i zde. Jedná se hlavně o hledání skrytých tlačítek, vyhýbání se pastem nebo řešení různých hádanek (klasické kombinace pák, průchod sérií teleportů, zatěžování plošinek nebo použití určitého předmětu). U The Keep jsem si znovu uvědomil, jak podobné prvky krásně rozbíjejí stereotyp, který by nastal při větším počtu nepřátel (v celé hře je jich konstantní počet - něco málo pod 200 - a nikde se znovu neobjevují) nebo právě nepřítomnosti nebojových částí hry.

Nápaditým prvkem se zjevným 3DS původem je způsob vedení útoku, buď v hlavním okně nebo ve speciálním GUI 3x3 hráč táhne myší vodorovně či šikmo (v případě komb přicházejí na řadu různé složitější obrazce) a obdobný útok provede hrdina "v reálu". Na různé typy nepřátel se hodí různé typy útoků (nemá cenu pokoušet se trefit krysy vodorovným sekem v úrovni hlavy člověka), základní útoky mají všechny zbraně stejné, ale komba už se liší. Každý základní útok také vyčerpává určitou část staminy (různé zbraně mají různý rozsah poškození a každá potřebuje na útok jiné množství staminy), komba staminu nestojí, ale nejdou pochopitelně používat kdykoli (nejdříve je třeba se tuším 3x za sebou trefit do daného nepřítele).

Nejzajímavější složkou hry je ovšem kouzlení. Každé kouzlo je tvořeno kombinací dvou až pěti run, v dalším speciálním GUI 4x5 políček si hráč naskládá runy tak, aby mohl používat maximum kouzel, která používat chce. Kombinace mohou být tvořeny oběma směry vodorovně i oběma svisle a mohou se překrývat, není tedy problém například začít vlevo nahoře a seslat jedno kouzlo tahem myši o dvě pole dolů a jiné tahem o tři pole doprava, protože mají společnou první runu. Kouzlení je tak v podstatě samo o sobě minihrou.

Hra je jednoduchostí pravidel spíše casual, nicméně proti tomu trochu jde občasná nutnost hledání tajných chodeb pro postup dál. Další moje výtka směřuje na nevyváženou obtížnost, nepřátelům poměrně rychle roste počet životů a bez nalezení lepší zbraně se boje začnou v určitý moment zbytečně protahovat (v jednom kole jsem na samém konci našel zbraň, kterou bych potřeboval pro rozumně rychlý průchod kapitolou úplně na začátku). Magie není zase tak silná, aby byla schopna tento trend zvrátit či alespoň vyvážit a někteří nepřátelé se v pozdějších patrech navíc léčí téměř do plných životů.

Samotné kouzlení a útočení také není bez kompromisů, kouzlit je nutno na speciálním GUI, takže člověk "nesleduje děj", ale "okýnko vpravo dole". Útočit jde sice i v hlavním okně, ale není to zdaleka tak přesné jako pomocí GUI pro útok (při jakémkoli složitějším útoku se špatně odhadují jednotlivé zóny). Schopnost spellcasting se také může rovnat melee poměrně obtížně, protože zkušenosti do spellcasting postava nezískává za kouzla, která nezpůsobují poškození.

Na střední obtížnost mi dohrání zabralo 10 hodin, ovšem hrál jsem dost odpočinkovým tempem, vracel se a 2x se zasekl na cca půl hodiny při hledání cesty dál, protože bylo potřeba najít tajnou chodbu.

Pro: systém kouzlení, kombinace bojových a nebojových částí hry

Proti: nevyvážená obtížnost, GUI

+12+12 / 0

Life Is Strange - Episode 1: Chrysalis


Do příběhu jsem vstoupil, aniž bych si o hře cokoliv četl, nebo věděl, o co vlastně půjde. Věděl jsem jen o kladných recenzích, které se ukázaly jako odůvodněné.

Po grafické stránce působí hra (na moje střední nastavení) sice trochu zastarale, ale pouze co se týče modelů postav. Zbytek vypadá moc pěkně a musím uznale pokývat hlavou nad přirozenou detailností prostředí.

Zvuková stránka je špičková. Ve hře, kde se v první řadě jedná o prožitek, hraje voiceacting a odpovídající soundtrack ohromnou roli a Life is Strange se s touhle záležitostí popral na výbornou.

Co se týče příběhu, moc se mi líbí přirozenost, se kterou všechno probíhá. Max, Chloe a vlastně všechny postavy řeší typické teenagerské problémy, a tak jediné, co narušuje každodennost je Maxina schopnost, se kterou si jistě v dalších epizodách hodně užijeme. Moc se mi líbí koncept nutnosti rozhodování, přičemž to je scénáristicky zpracováno tak dobře, že se člověk opravdu zastaví a musí přemýšlet, jak by se zachoval.

A teď uháním k druhé epizodě. Ta první načala tolik zajímavých příběhů, že prostě musím vědět, co se stane dál.

Pro: Atmosféra, zvuková stránka, koncept hry, obyčejně-neobyčejný scénář

+11+11 / 0