Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

« Novější Starší »

Mini Golf Mundo


Hra je rozdělena na čtyři části podle obtížnosti.
Část první - ROOKIE - v prostředí nazvaném Woodland Falls
Jde o 18 minigolfových drah vyloženě v jednoduchém stylu, hlavně ze začátku. Ke konci jsou dvě dráhy, kde jsou překážky tvořeny pohybujícími se předměty, což je trochu těžší. A taky odhadování vzdálenosti s odrazem od gumové části dráhy. Ale dá se bez problémů zahrát pod PAR, můj nejlepší výsledek je 23 pod.
Část druhá - JOURNEY MAN - v prostředí Highland Hills
Zde už znatelně přibylo obtížných prvků - nejvýraznější je asi nerovná, ba přímo hrbolatá dráha, která dokáže míček pěkně vychýlit z ideálního směru. Na poprvé jsem byl nad PAR, napodruhé 4 pod.
Část třetí - MASTERS - Springwater Valley
Tady už je to docela opruz, mizí a zase se objevuje celý úsek dráhy, takže se to musí nějakou chvíli vychytávat. Třeba dráhu s odrazem od dvou gumových platforem, (přičemž druhá mizí) jsem nedal ani jednou. Ale celkově se mi povedlo 1 pod PAR asi na popáté.
Část čtvrtá - JINXED - Meadowland Plains
Tak tohle už nemá s minigolfem co společného, jednotlivé části drah jsou poměrně daleko od sebe, propojené jakýmisi portály, z nichž se některé i pohybují. Hrál jsem pouze jednou a odmítám opakovat. Byl jsem asi 30 nad PAR.

Hudební doprovod je takový, jaký se dá od této hry očekávat, tedy jednoduchá hudba v opakující se smyčce. Grafika působí až příliš dětsky na to, jak jsou druhé dvě úrovně obtížné.
Vadilo mi, že když mám uhodit do míčku, nemůžu si nastavit kameru, jak potřebuju. V mnoha případech třeba ani není vidět na důlek.

Herní výzva 2017, bod č.5

Pro: první a druhá úroveň

Proti: čtvrtá úroveň, kamera

00 / 0

Way of Hero


Aké hodnotenie udeliť hre, ktorá je od svojej podstaty úplne zlá, ale skutočne ma bavila natoľko aby som ju dohral hneď dvakrát po sebe? V priebehu dokopy 30 minút? Neviem, asi desatinové? Myslím, že táto úvaha mi trvala dlhšie ako vývoj hry samotnej. Dopredu som si o nej nič nezisťoval, spravil si kávu, pohodlne sa usadil a po 20 minútach som uvidel drzý oznam "To Be Continued" a návrat do hlavného menu. Pokladám otázku sám sebe; skutočne? Áno skutočne. Way of Hero je o zúfalom úteku 'Teba'. Hlavný hrdina označený ako 'You' freneticky uteká potom čo sa preberie na ešte zúfalejší ženský výkrik. Beží interiérom, beží hornatou krajinou, beží jaskyňou... Strieľa vojakov a jednom úseky dokonca zombíkov. Strieľa ich viacnásobne do hlavy a oni sú stále schopný vás naháňať a streľbu opätovať...

Druhý krát som si hru prebehol "na čas" a na koniec som sa dostal v priebehu 5 minút! Nechcem aby vám čítanie tohto komentáru zabralo viac času ako dohratie celej hry (dokonca bez jediného výstrelu/zabitia!), preto snobsky ohrňte nos alebo si nájdite online verziu hry, ktorú môžete dohrať zadarmo. Toto by žiaľ bolo najhoršie investované 1€ roku 2017.

Pro: kampaň sa dá pacifisticky dokončiť bez jediného killu či výstrelu, nízke nároky na hardware, "nízka cena"

Proti: úplne všetko, cena (že to má vôbec odvahu niekto predávať)

+2+2 / 0

Project CARS - Pagani Edition


Supersporty Pagani a Project CARS a to všechno zdarma? To zní jako skvělá nabídka. Pokud zdůrazním to slovo "zdarma", tak to vlastně dost dobrá nabídka je, ale asi už je vám zřejmé, že mám ke hře nějaké výhrady. Pět vozů z dílny italské automobilky Pagani je celkem fajn, jsou mezi nimi i znatelné rozdíly, i když všechno jsou to supersportovní auta, takže trucky a offroady opravdu nečekejte.

Bolavou patou této hry je podle mě výběr tratí, na kterých tyto sporťáky můžete prohnat. Klasický okruh v Monze je ještě fajn, k tomu nemám výhrady. V pohodě by mohl být i Nürburgring, kdyby ovšem autory nenapadlo ho výrazně protáhnout o část Nordschleife. Tři čtvrtiny doby tak jedete po úzkém točitém a hrbolatém okruhu, kde absolutně nemáte šanci si užít rychlost a akceleraci, protože furt stojíte na brzdě a kočírujete rozhopsané auto. A podobně je na tom i trať na Azurovém pobřeží francouzské riviéry, také samá zatáčka, takže i zde se k maximálce težko dostanete. Abychom si rozuměli, ty tratě nejsou zpracované špatně, jen se prostě k Pagani autům nehodí, a už vůbec ne na závod s dvaceti protivníky najednou.

Herních módů je také poskrovnu, je tu jen Time Trial, kdy si na stejných tratích můžete zkusit zajet nejrychlejší čas a nebo Quick Race Weekend, kde tedy jedete klasický závod. Zde naopak musím pochválit možnosti nastavení, jak co se týká hry (počet kol, počasí, pořadí na startu, počet oponentů, možnost tréninku, kvalifikace atd.) tak i co se týká ovládání a obtížnosti. Samozřejmě grafika je na freeware poměry parádní a věřím, že někdo, kdo nedisponuje širokou herní knihovničkou, tu vydrží kroužit mnoho hodin. Mě to cca po pěti hodinách přestalo bavit. Což je ovšem docela fail, když má edice fungovat jakožto reklamní demo, které by mě mělo donutit koupit plnou verzi Project CARS.

Pro: Pagani vozy, Grafika, Zdarma ochutnávka Project Cars

Proti: Výběr tratí, malý počet herních režimů

+10+10 / 0

King's Bounty: The Legend


Neuvěřitelné se stalo skutkem. Dohrál jsem to. Čekal jsem dlouhou hru, ale nečekal jsem, že u toho zkejsnu 80 hodin a celou dobu mě to bude jakž takž bavit. Je fakt, že ze začátku mě to a vlastně po celou hru dost bavilo. Hodně bylo večerů, kdy jsem se nemohl dostat ke spánku kvůli určitě už poslednímu souboji.

Cestování přes několik map za novýma jednotkama je taky vopruz.

Hra je možná trochu zbytečně natahovaná. Musíte tady vymasit svět snad všech zúčastněných ras ve stále stejných i když, stále překvapivě zábavných soubojů alá HONAM. Tenhle systém je prostě nadčasový. Hra má pěknou grafiku. Mapy jsou fakt hezky promyšlené. Docela zábavný humor. Nebere se moc vážně a není to moc dotěrné. Hudba je možná pěkná, ale mě docela rušila.

Příběh je takový klasický pohádkový. Ještě bych zapoměl na docela nevyvážené povolání. Za paladina to může být už na střední záhul. Teda, podle schopností, na které by se musel specializovat. Jsou docela k ničemu. Já hrál za bojovníka a z hlediska obtížnosti (střední) jsem neměl problém. Problém byl jen z jednou chybou, po které hra zamrzla (Endoria, rytířský turnaj v hradu). Ještě teda problém z časem. Hru jsem rozehrál už v červnu.

Teď, po dohrání, jsem se dozvěděl, že nepotřebné jednotky šlo ukládat do hradů. Sakra!Já je vždycky zabíjel.

steam čas: 80! hodin

Pro: zábavná hratelnost, životnost, humor, většina hry návykovost

Proti: zdlouhavé cestování za doplnění stavů, nevyvážená povolání

+11+11 / 0

Mafia III


Mafia 3 si víceméně zaslouží všechnu kritiku co se na ní snesla. Vydání bylo katastrofální, spousta bugů, špatná optimalizace, 30fps lock. Dnes, několik měsíců po vydání, sice autoři vydali nějaké patche a obsah jež situaci trochu zlepšil, ale po technické stránce tu jsou mezery stále. Nejvíc se ale kritizovala náplň misí. A je to tak, Mafia 3 je víc FarCry 2: Part 2 nežli pokračováním klasické, na setpiece momentech stavěné, Mafie. Unikátní příběhové mise jsou tu také a jsou hodně slušné (např. parník v bažinách, infiltrace párty zbohatlíků a jejich zdrogování, infiltrace opuštěného amusement parku..), ale faktem je, že většina hry je o zabírání "základen" a opakování stejného schématu ve všech devíti čtvrtích New Bordeaux. Mě osobně to tolik nevadilo, protože mě až nad očekávání chytl samotný gameplay v podobě stealth a přestřelek. Zbraně mají skvělý feel, rozdávání headshotů z pistole s tlumičem se mi neostřílelo ani po 48 hodinách a melee combat je taky dobře zmáknut. Navíc to ježdění...fyziku dělali stejní lidé jako ve dvojce a je to znát, na "sim" nastavení jsem si každou jízdu užíval podobně jako tam. Navíc zde s klasickýmišedesátkovými bouráky a parádní muzikou.

Nedostatky co mě štvaly:
- grafické anomálie (bugy v animacích, podivně se měnící nebe, občas grafické artefakty..)
- špatný kolizní model Lincolna s auty a aut s okolím (Chevrolet Corvette neprorazí keř)
- dno herního designu ve formě vedlejších úkolů (přivez truck..přivez loď...)
- již zmíněná struktura hlavních misí, příliš schematická a repetitivní
- nemožnost udržet konstatních 60fps při jízdě za dne
- arkádovitost určitých prvků (dolarový ikonky z padlých nepřátel jak z GTA..)
- ošklivý a zbytečně intrusivní HUD a interface celkově
- zbytečně moc "collectibles", playboye by stačily

Takže je toho dost, a nejsou to zrovna malé chybičky. Ale přesto dávám vysoké hodnocení, protože...mě to prostě hrozně bavilo. Mafia 3 je asi nejblíž, co se kdy dostaneme k herní adaptaci seriálového masterpiece Quarry, což je další bod k dobru. Zasazení do New Orleans (Bordeaux) 60. let je fascinující a zde je i slušně vytěženo. V rádiu v jednu chvíli hrají perfektní muziku od Vanilla Fudge či Cream, v další komentují reálné události, např. vyšetřování atentátu MLK.
Stejně tak příběh a postavy jsou dobře napsané, Lincoln sám sice působí jako gorillovský Terminátor, ale vesměs mě bavil. A to samé platí o ostatních postavách, včetně samotného Marcana, Lincolnovy nemesis. Závěr se Billu Harmsovi také vydařil a zapůsobil víc než ve dvojce, není zde žádné "minutová cutscéna, sbohem a credits". Mimochodem doporučuji nepřeskakovat titulky, nachází se v nich moc hezká závěrečná tečka.

Abych to shrnul, Mafia 3 měla být lepší, uvidíme zda se Hangar 13 poučili (hodně vypoví tři chystané datadisky). Ale nakonec peněz nelituji.

Oblíbené songy:
Vanilla Fudge - You Keep Me Hangin On
Cream - White Room
Mourning Ritual - Bad Moon Rising
+22+22 / 0

I Shall Remain


Herní výzva 2017, bod 6. "Šedá myška".

Pro různá obskurní rpg mám slabost, ale to neznamená, že se mi všechna automaticky líbí. I Shall Remain si mě získalo, i když na první pohled mnoho předností nemá. Grafika je nevzhledná a někdy nepřehledná (interiéry, pohledy přes stromy…). Příběh je klišé, které příliš nepřekvapí, i když se autoři snaží. Zombie nákazu a její vznik nechávají dlouho opředenou tajemstvími, přidávají svérázná npc s vlastními příběhy a snaží se o hutné dialogy. Jenže v psaní nejsou právě mistry a zbytečně ukecané, místy krkolomné rozhovory mě zase tolik nebavily. Vlažně na mě působilo i vykreslení prostředí. Snaha tu opět je - zoufalství, beznaděj a nevíra v přežití lidstva na každám kroku. Provedení ale kulhá a postapo světů se silnější atmosférou už jsem pár potkal. Výjimkou je skvělá melancholická hudba.

Co mě u hry drželo, i když jsem si ji v důsledku užíval spíše jako akční než příběhové rpg, byly souboje a systém vývoje. Vývoj postavy sestává z vícera částí, jejchž jádro je postavené na tom, že se mi zvyšují příslušné staty podle toho, co zrovna dělám. Asi jako v TES, což mám rád. Zároveň se ziskem levelů odemikají různé perky. Je fajn, že polovina schopností je nebojová, takže je možné se cvičit třeba v medicíně či mechanice (umět opravovat zbraně je nedocenitelné). Příjemná je nutnost neustále řešit dilema, na co se specializovat. Naexpit všechno nejde a používat např. jeden či dva vybrané bojové skilly také ne. Střeliva je vždy nedostatek a nepřátelé jsou dost variabilní, aby si vynucovali občasné střídání taktiky. Požitek z takto dynamického vývoje postavy byl pro mě silný.

Hlavní zábavou pro mě byly souboje. Zjednodušeně řečeno: diablovka se samopaly, ostřelovačkami a plamenomety. Má to grády, spád i napětí. Nepřátel je hodně a často jde o pořádnou řež. O variabilitě enemáků jsem se již zmínil, takže při vší akci se dostane i na přemýšlení a pečlivé udílení pokynů svým společníkům. Jejich AI sice není valná, ale naučil jsem se je používat účinně a ve výsledku s nimi zábavnost opět rostla. Stalo se z nás pěkně vyladěné komando, zvládající elegantně vyřešit i dost prekérní situace. Pro společníky navíc fungují stejná vývojová pravidla, takže si z nich můžete udělat experty na cokoliv. Lootu je hodně a přitom není zbytečný. Peněz není až do konce dost a navíc je třeba dobře vážit, co prodat a co rozebrat na cenné součástky.

Na celé hře je ale znát, že přes všechny neduhy se tvůrci hodně snažili a asi to bude něco z jejich nadšení a radosti, vložených do hry, co vyvolávalo právě tyto pocity u mne při jejím hraní. Oblíbil jsem si ji natolik, že jsem překousl i největší průser, jímž je nestabilita (win10). Místo, aby mě věčné padání nasralo, trpělivě jsem ISR zpouštěl znovu a znovu, stále s velkou chutí. To snad o lecčems vypovídá.

Pro: vývoj postavy, souboje, zbraňový arsenál, hudba

Proti: problémy s Win 10, grafika, slabší příběhová složka

+8+8 / 0

FIFA International Soccer


Jojo, toto byl muj uplne prvni fotbalek na PC. Co jsme si s kamaradem tehdy uzili srandy pri jeho hrani. Podvodne goly s obiranim golmana jsme vyradili. Jednou vyhral turnaj on, jednou ja. V podstate jsme pouze nakopavali balon vpred. Prihravky do stran ci zpet nemely smysl. Prekonat golmana tvari v tvar byl nadlidsky ukol, naopak z velkych vzdalenosti to tam padalo o sto šest. Ze vzdalenosti nejakych petadvaceti, triceti metru stacilo vystrelit padajicim listem a golman byl bez sance. Nicmene atmosfera na stadionu a krik fandu byl v teto hre nejlepsi ze vsech fotbalovych her. Uz jen losovani minci pred vykopem melo svuj naboj. Nicmene hra, ktera nabizela jen 48 narodnich vyberu po case omrzela.

Pro: atmosfera, losovani minci

Proti: nelogicke zejmena pri strelbe

+5+5 / 0

UEFA Euro 96 England


Spolecne s FIFA International Soccer muj uplne prvni fotbalek na PC. Ukolem bylo vyhrat evropsky sampionat. Za tymy urovne Nemecka, Italie, Anglie, Spanelska nebo Danska neslo o nic pretezkeho. Ale za Cechy jsem se nejdale dostal do ctvrtfinale a musel jsem si do zakladni skupiny nalosovat Turecko a Svycarsko. Hra byla i na tehdejsi dobu jednoznacne arkadova. Golmani chytali vylozene sance v podobe strel do sibenic, naopak opakovane pousteli propagacni strely zdalky, pripadne z nulovych uhlu. Nebyl problem dohrat zapas se dvema, tremi vyloucenymi a stejne vyhrat. Hra nebyla na svoji dobu spatna, ale po case se dostavit stereotyp. Potesili pomerne presne soupisky tehdejsich tymu a licencovani rozhodci. Naopak chybela moznost zahrat kvalifikaci od zacatku. Hraje se na cisty cas, cili hra konci, kdyz casomira ohlasi presne 45' a 90', tudiz neexistuje nastaveny cas.

Pro: turnaj s realnymi soupiskami, licencovani sudi, moznost znovunalosovat skupiny

Proti: silena arkada, chybi moznost hrat kvalifikaci, cesky tym je neskutecne podhodnoceny, po case stereotyp a nuda

+5+5 / 0

Samorost


Jako rychlovku do Herní výzvy 2017 jsem zvolil hru snad úplně nejkratší. Ne však pro její krátkost, ale protože to byla konečně příležitost zahrát si tuhle často zmiňovanou, a snad i legendární hru.

Obrázky Samorostů jsou dobře známé, proto Samorost nebyl velkým překvapením ani krokem do neznáma. Ale přece jen jsem to nečekal až tak krátké. Je to docela experimentální hra, s velkou dávkou nevšednosti. Hraní je fajn a intuitivní, takže to dobře odsýpá.

Rovnou jsem se pustil do první zdarma dostupné kapitoly Samorosta 2. Ten mě překvapil rozhodně víc než jednička, a to příjemně. Neuchvátil mě ale natolik, abych za 5€ pořídil druhou kapitolu. Na zařazení do seznamu přání to však stačí. Tak třeba Samorosta dvojku potkám zase v Herní výzvě 2018.
+6+6 / 0

WolfenDoom - Blade of Agony: Chapter 1 - The Staff of Kings


WolfenDoom - Blade of Agony je dílem autorského týmu sdruženého kolem serveru Realm 667. Daniel “Tormentor 667” Gimmer, hlavní designér a šéf vývoje, známý autor modifikací pro Doom, zpravidla v modernizovaném kabátku pro moderní porty, se při vývoji inspiroval již klasickým projektem Wolfendoom od Laz Rojase. Rojas převedl epizody z původního Wolfensteinu do podoby WADů pro Doom engine a navíc vydal i několik dalších scénářů v podobě nových epizod, některé v částečně modernějším provedení.

Tvůrci Blade of Agony šli ale ještě dál. Převzali bohatou kolekci spritových nepřátel z Wolfensteina, ať již původních nebo upravených, ale i nových. A to vše zasadili do perfektně vytvořeného světa druhé světové války na GZ Doom enginu. Technické možnosti tohoto portu jsou dovedeny na maximum, a tak vizuální provedení odpovídá hrám vyšší třídy - 3D modely, textury i grafické efekty podobného typu jsme měli možnost vidět v komerčních válečných titulech vydaných kolem roku 2000. WolfenDoom se tak může směle rovnat takovým peckám, jako byl Medal of Honor: Allied Assault, první díl Call of Duty nebo také Return to Castle Wolfenstein.

Zdánlivý nesoulad pestré sestavy spritových enemies a dekorací v kombinaci s moderně zpracovaným prostředím vytváří překvapivě dobře fungující celek a dodává hře ten správný retro feeling. WolfenDoom - Blade of Agony, ačkoliv nejde o oficiální titul, dokonale zapadá do mozaiky Wolfenstein universa a tvoří technologický přechod mezi originálním Wolfensteinem 3D a pozdější modernizovanou reinkarnací Return to Castle Wolfenstein.

William “B.J.” Blazkowicz, tajný agent a nejlepší voják, jakého kdy spojenci měli, se po četných dobrodružstvích a bojích, které zažil v původním Wolfensteinu 3D, stáhl z aktivní služby a podílí se na plánování spojeneckých operací jako systémový analytik. Roku 1942 se karta na válečných bojištích obrací ve prospěch spojenců a ti získávají převahu. Nacisté však odmítají definitivně kapitulovat a vidí svou záchranu v experimentech na lidech a zkoumání okultních artefaktů. Velení ale odmítá tyto informace jako mylné a nedůležité, ale přesto existují určité pochybnosti a indicie. Blazkowicz cítí napětí a v něm jej podpoří šifrovaná zpráva od starého přítele z bojů - Douglase Blakea. Zdá se, že návrat do služby je nevyhnutelný…

Po stylové introdukci, přehledu obsáhlého seznamu zúčastněných tvůrců a spolupracovníků a spuštění nové hry se neocitáme přímo v bitevní vřavě. Oproti Doomu, kde jsme vhozeni do víru bojů v jednotlivých mapách, ve WolfenDoomu nejdříve vstoupíme do propracovaného komplexu klidné spojenecké základny. Zde můžeme volně procházet, kochat se prostředím, konverzovat s postávajícími vojáky, nebo si třeba poslechnout koncert barové zpěvačky. V jukeboxu si navolíme volitelný hudební podkres, doplníme si munici či potřebné bojové vybavení v obchůdku, zdravotník nám vyléčí utržené šrámy z bojů. Velení nám zadá v animovaném briefingu strategické úkoly a až pak můžeme vyrazit na misi.

Regulérních úrovní je celkem šest. Každá z nich je unikátní, přináší pečlivě propracovaná prostředí i zcela odlišné krajinné typy podle zeměpisné polohy - od pouští s vířícími oblaky písku, hustý déšť až po severskou zimu. Podle charakteru mise se mění i požadavky velení, jež se na naše bedra kladou. V Tunisu získáváme tajné dokumenty, ve Francii zachraňujeme uvězněného kapitána z vězeňského komplexu. Nesmí chybět Operace Overlord - vylodění v Normandii, tentokrát ale ve formě záškodnické operace s nutností vyřadit z provozu flak kanóny, které by mohly činit problémy spojeneckému vylodění. Narušit produkci německých zbraní pomůže likvidace přehrady, pod Eiffelovkou pomáháme francouzskému odboji. A ve finále přímo ve stylu Indiana Jonese získáme mytické Kopí osudu, mocný artefakt, v jehož sílu nacisté věří.

Hra výborně motivuje ke hledání secretů. Bez pečlivého bádání vám bohužel totiž hrozí, že vám unikne tajná sedmá úroveň. Na skrytých místech nacházíme munici či lékárničky, potřebné v boji, nebo též občasné easter eggy. Ale jsou zde také ukryté dokumenty - tzv. Eisenmann files, které nám v laboratoři spřízněného německého vědce zpřístupní přístupová data k tajné základně, kde se konají experimenty na lidech s cílem získat armádu nemrtvých branců. Likvidace základny je hlavní náplní sedmé tajné mise. Bez sebrání všech dokumentů se bohužel do tajného levelu nedostanete. Mně musel pomoci Garret, který mi poskytl svůj save, za což mu patří můj dík.

Levely jsou rozsáhlé, plné detailů a designované se smyslem pro věrné zobrazení válečné vřavy a díky moderním enginovým možnostem vypadají velice lákavě. Akce je náročná, staví se proti vám četné skupiny protivníků, ale dlužno dodat, že obtížnost je vyvážená a adekvátní. Je třeba být stále ve střehu, protože protivníci disponují různými typy zbraní, otravná je zejména obsluha stacionárních kulometných střílen a vojáci s plamenomety. Záplavy řadových vojáků, ale i zombíků zpestřují souboje s minibossy a bossy. A občas taky těžká technika v podobě tanků, které likvidujeme bazookou.

Akce plynule odsýpá, stále se něco děje, střídají se přestřelky na dálku v exteriérech i téměř kontaktní souboje při čištění interiérů. A i když splníme poslední úkol v misi, hra nám obvykle naservíruje novou porci nepřátel, která doprovází náš únik k evakuačnímu bodu. Prostě minimum hluchých míst. Atmosféře dodává i pompézní orchestrální soundtrack, který skvěle graficky zpracovaným lokacím dodává lesk AAA titulu. Stejně tak jako Němci, i B. J. Blazkowitz disponuje rozsáhlým arzenálem vymodelovaným na základě skutečných zbraní. Zejména Sten Gun se stal mým oblíbeným a na rozdíl od Return to Castle Wolfenstein i před rychlou kadenci střel se nikdy nepřehřívá.

Velice solidní je level design. Lokace jsou mnohdy velice rozsáhlé, čekal bych bloudění, ale orientace je ve většině případů jasná, čemuž napomáhá reálné provedení prostředí. Až na jeden zákysový úsek zmíněný níže. Najdeme zde mnohé reference na skutečné osobnosti Doom scény, třeba na Ty Haldermanna či Laze Rojase v podobě charakterů ve hře. Nechybí různé easter eggy a zábavné detaily, třeba skutečné komiksy s Indiana Jonesem. Je vidět, že autoři herní svět tvořili s láskou a zaujetím.

A teď trochu negativních poznámek, jelikož ani dokonalý projekt se neobejde bez chybiček. Jediné zákysové místo představovala pasáž v Paříži, kde jsem nemohl najít využití pro skull klíč a až walkthrough na YouTube mi pomohlo. Zde by se nějaký náznak řešení či nápověda k použití klíče hodily. Připomínku bych měl také k bonusovému levelu. Zde je nám prezentována adrenalinová pasáž, kdy musíme během 20 minut zlikvidovat tajnou laboratoř, než je spuštěn toxický plyn. Problémem je to, že se nám nikde nezobrazuje odpočítávání času, které by se zde velice hodilo. Tudíž nezbývá než spěchat a hra se změnila spíše ve speed run. Nezbylo času zkoumat a kochat se designem komplexní vícepatrové základny, limit je velice šibeniční. Někteří by ještě mohli prskat v posledním levelu ve stylu Indiana Jonese s plošinkovými skákacími pasážemi.

Propracovanost a špičková grafika i efekty a také velikost map s sebou nesou ještě jedno mínus - tím je hardwarová náročnost. Neplatí zde již postulát, že Doom spustíme téměř na všem včetně kalkulačky. WolfenDoom vyžaduje moderní stroj a platí zde zákon přímé úměrnosti - čím lepší grafická karta, tím lepší bude i váš zážitek. Naštěstí je zde možnost optimalizace, a tak si hru užijí i majitelé o něco slabších strojů.

WoldenDoom: Blade of Agony je třeba hodnotit i před zmíněná negativa více než pozitivně. Na Doom scéně jde o převratný projekt a já osobně jej považuji za mod roku, s čímž se shodneme i s porotou ankety Cacowards, která jej umístila také mezi nejlepší projekty roku 2016. Špičková a nadčasová prezentace, zábavná akce a radost z poznávání vynikajícího level designu plného secretů a tajných zákoutí je tím pravým potěšením pro každého správného fanouška 3D akcí. Navíc je hra k dispozici i jako stand alone verze, což umožňuje, že si hru může zahrát opravdu každý bez nutnosti vlastnit originální Doom 2.

Plná verze recenze na Leebigh´s Doom Blog

Pro: Grafika, level design, originální mise, zábavné úkoly

Proti: Hardwarová náročnost, bloudění v Paříži, speed run v tajné laboratoři

+18+18 / 0

Just Cause


Hra mě zklamala. Přesvědčila mě o tom, že je špatné nejen to, že nepřátelé mají nulovou inteligenci, ale taky když jí mají velice nadprůměrnou.
Zde stačí něco malého provést, narazit při jízdě do cizího auta apod. a strhne se mela, ze které není úniku. Když zastavím a postřílím všechny poldy, kteří jsou nablízku a rozjedu se dál, můžu si být jistý, že během chvilky mám na krku další. Jako kdybych měl někde na sobě čip a podle něj mě vždycky a všude najdo. Ale VŠUDE!
To mi tak otrávilo, že jsem to odinstaloval.
Dal jsem tomu 40% za to prostředí a za to, že je ve městech živo. Hra tím působí pěkně přirozeně.

Pro: krásné prostředí, život ve městech

Proti: AI, hratelnost

+4+4 / 0

Blitzkrieg: Burning Horizon


Ještě mi ke kompletnímu dokončení prvního dílu scházel tento přídavek, i pustil jsem se do něj s chutí.
Jak je z popisu hry patrno, celou dobu řídíme jen německé jednotky a velkou část stráví DESERT FOX samozřejmě na africké pudě.

Ač se vždy zdají zprvu úkoly dost obtížné, je to jen zdání. To Rolling Thunder mě osobně přišel obtížnější (hrál jsem obojí na NORMAL). Délka tažení je uspokojující, nevím přesně, snad kolem 15ti misí, řekl bych. Jedna mise zpravidla zabere (mě) přes hodinu čistého času, mnohdy víc. Vzhledem k tomu, že jsou zde jen mise historické (rozuměj ne automaticky generované), každá z nich je něčím zajímavá a do jisté míry originální.

Jako negativum můžu zmínit snad jen místy nepřehlednou 2D mapu kdy není jasně patrno, kde se nachází nerovnost (tedy kam jednotky můžou a kam se nedostanou). Kolikrát jsem si musel zanadávat.

Kvalitní kus. Koho bavila původní hra, dostává zde kvalitně zpracovaný přídavek.
Můžu upřímně doporučit. Více v komentáři k původní hře.
85%

Pro: Původní koncept hry, odpovídající obtížnost, historičnost, detaily, tempo

Proti: 2D mapa, někdy podivné skriptování

+4+4 / 0

Danganronpa: Trigger Happy Havoc


Právě teď píšu čerstvý komentář na dohranou hru před necelou půl hoďkou.

Jedním slovem "Wow".

Musím upřímně říci, že nejsem velikým fanouškem Japonských her a to zatím jsem hrál Tales of Zestiria, který mě také nadchl. Tak oproti Zestirii, jsem si tuhle adventuru sakra oblíbil.

Výborné různé zvraty, skvělý nápad, hned jsem si oblíbil i charakteristiky postav, které se ve hře objevily a samozřejmě dlouhá doba hraní na to, než vůbec dosáhnete konce. Já opravdu nemám žádnou výtku k téhle hře, je to moje první pořádná Japonská adventura a druhou hru (neboli má první) bylo zase RPG což je taky z jiného douška.

Opravdu propracovaný příběh, který dává smysl, ještě k tomu to je detektivní thriller, což je pro mě nejlepší kombinace.

Opravdu za mě dávám 90% - Ještě že je další díl, na který brzo půjdu!

Pro: Příběh, postavy, detektivní thriller, dlouhá hratelnost

Proti: Někdy zbytečné dialogy :)

+5+5 / 0

Medal of Honor


Vizuálně velmi podařená hra, avšak s velmi krátkou herní dobou a tupými protivníky. Tak bych ve zkratce zhodnotil MoH. Časový posun do období válek v Afghánistánu hře nijak neublížil, naopak takovou změnu vítám. Střílení z vrtulníku, sniper mise, autentické chování us vojáků v akci se mi taky líbilo. ALE. Hlavní zádrhel se projevil už v první misi a to naprosto hloupí a neuvažující Tálibánci, kteří běhají sami pod mušku a je jim to šuma fuk. Ježdění se čtyřkolkama bylo oukej... ale no.. nějak bych je klidně oželel. Zbrojní arzenál taky není bůhvíjaká bomba, na výběr máte pouze pár zbraní amerických a pak akáčka. Celkově mě MoH nijak nenadchnul a nebudu se k němu vracet.

Pro: grafika je i po letech na úrovni, autenticita

Proti: AI, krátká herní doba, slabý zbrojní arzenál, úzké koridory, stereotypní mise

+12+12 / 0

Mini Metro


Už si ani nepamatuju, kdy a kde jsem tuhle hru pořídil, byla zřejmě součástí nějakého bundlu, ale kvůli ní jsem určitě do oné koupě neinvestoval. No to je jedno, prostě jsem ji jednou večer spustil a pár dní mi vydržela.

Zpočátku (asi 2 minuty) jsem si říkal, že to je další z stovek blbostí, které kolují steamem, ale pak jsem se do hry zakousl a už mě nepustila. Cílem hry je vytvořit metro, které bude stíhat odbavovat cestující na stále přibývajících zastávkach a vydržet to, co nejdéle. Kladem je určitě podklad reálných světových měst. Nezkoumal jsem do jaké míry se půdorysy shodují se skutečností, ale vypadaly vcelku uvěřitelně. Každé z měst mělo alespoň jednu řeku a tak bylo nutné stavět tunely pod nimi a pečlivě si vše plánovat. Někdy se povedlo obsloužit 500 cestujících (což byl počet, který odemknul další město) hned napoprvé, jindy mi to vyšlo třeba až na pátý pokus. Oceňuji i drobné rozdíly mezi městy, jako jsou rychlovlaky v Tokiu, nebo prťavé vagony v Káhiře. Prostě v rámci možností a ambicí je tato hra opravdu vymazlená.

Jak už jsem uvedl výše, nic jsem od tohoto kousku nečekal, ale dostalo se mi několik hodin příjemné zábavy a možná i osvěty. Už nebudu jízdu skutečným metrem brát jako samozřejmost, ale jako svátek :)

Pro: metro, města, logistika

Proti: logistika, časem se metro zahltí

+7+7 / 0

The Frostrune


Nádherně, ručně malované obrazovky. Dýchne na vás atmosféra severských legend. Útesy bičované ledovým mořem, vikingská vesnička zející prázdnotou, všudypřítomné runové kameny, lesní oltáře, pohřební mohyly. Prostředí plné magie, přitom vytvořené s důrazem na historickou věrnost.

Příjemná jednohubka. Herní doba kolem tří hodin. Spíše lehčí obtížnost. Málokdy budete mít v inventáři více než dva předměty. Pár dobrých logických hádanek.
+3+3 / 0

Hero of the Kingdom


Hoci je moje národnostné cítenie studené ako islandská voda v jazere vo febrúari, hernú výzvu 2017 "Nad Tatrou sa blýská!" som prijal so cťou. Kedže nesledujem každý pohyb na indie game poli, netušil som, že táto hra je slovenský produkt, no o jej existencii som nejaký čas vedel. Tak som toto klikacie peklo rozbehol na plné obrátky a i keď som po štyroch hodinách videl blackscreen s nápisom Konec, ďalšie 3 hodiny mi vzal sústredený lov všetkých achievementov (možno aj menej keby som skôr vedel, že po vypnutí hry sa reštartujú pozície hľadaných predmetov, vďaka čomu si ich môžete skôr všimnúť). Solídna porcia oddychovej fantasy zábavy za záchranou otca a neskôr aj celého herného sveta ma potešila a hlavne skutočne chytila, s malými prestávkami som si na hre zgustol v priebehu jedného dňa.

Nie je to stratégia, aj keď na prvý (izometrický) pohľad by sa tak hra mohla javiť, nie je to RPG aj keď máte plný inventár typickych predmetov práve pre tento žáner. Je to logická klikačka, v ktorej nehrozí žiadne nebezpečenstvo (nie je možné umrieť) akurát občas porozmýšľať kde a ako zarobiť nejaké zlaťáky, lebo aj týmto svetom samozrejme hýbu peniaze. Nemôžem si pomôcť ale zážitok z hry mi najviac vystihuje prívlastok; "príjemný" a som určite otvorený druhému dielu.

Pro: pútavá a zrorumiteľná hrateľnosť, príjemný herný svet a príbeh, 38 achievementov, ozvučenie, pomer cena/kvalita

Proti: zdĺhavý pixelhunting pri plnení "pozbieraj X vecí" výziev, všetky úlohy a situácie ste si už prežili nespočet krát v iných fantasy hrách

+9+9 / 0

Wasteland 2


Že Wasteland 2 není nástupcem původních Falloutů tu už zmínila hromada lidí, ale ruku na srdce (i když jsme si to všichni přáli), ono by to vlastně ani nešlo. Oba světy jsou si až extrémně blízké, ale kultovnost a specifičnost Falloutů je bez dané licence samozřejmě utopie. Je to celkem jednoduché - dokážete si představit "něco jako Fallout" bez přiléhavých modrožlutých oblečků, pipboye, stimpaků, energo zbrojí atd.? S tímhle prostě autoři nic dělat nemohli a my se na ně za to nemůžeme zlobit, že jo...

Za co se na ně ale zlobit můžeme, tak to je samozřejmě dost zásadní množství bugů a nesmyslů, které bylo v jejich silách opravit. Já jsem hru rozehrával někdy v půlce roku 2015 (ehm...ano, hrál jsem ji s většími nebo menšími přestávkami přes rok a půl), takže by se dalo předpokládat, že už to bylo vychytáno patchema, ale ne :/. Jak už tady někdo zmiňoval (a mě hodně mrzelo), tak se člověk často setkával s tím, že začal mluvit s nějakou postavou, u které byl popis, který absolutně neseděl s obrázkem NPC a navíc grafické provedení bylo do třetice také ještě úplně mimo. Dokonce jsem se snad setkal i s tím, že NPC měl být muž a na obrázku byla žena nebo obráceně. Dokonce jsem si chvíli říkal, jestli to není naschvál, jako nějaký pseudojoke, ale asi ne. Předpokládám tedy, že to prostě nedávali časově, protože se (jak by mohla napovídat moje herní doba) jedná o kurevský rozsáhlou hru! Řeknu to asi takhle...i kdyby byla poloviční, tak bych se o ní pořád nebál říct, že je hodně dlouhá :D

Jasný, hoven je tam kotel - fakt velkej, ale...proč teda 80%? No řekl bych to asi takhle...prostě mi to po čase přirostlo k srdci :). Po uvědomění si (a prvotním zklamání), že to Fallout není a nebude, mi začínalo postupně docházet, že mám co do činění s něčím, co se nebojí srovnání a jde si celkem sebevědomě vlastní cestou. Prostě jsem si časem uvědomil, co je to značka Wasteland. Ona totiž ta "texasko/vyprahlá/kovbojská" atmosféra umí být taky dost slušná :).

Jestli se tady ale něco opravdu povedlo, tak to byl (často černý) humor, který se tak kostrbatě a naivně snažilo pár smetáků z Bethesdy dostat do jejich pseduofalloutů. Ono když to člověk v sobě nemá, tak to prostě a jednoduše nejde...tady to ale naopak funguje velice dobře! Setkáte se tu s ním opravdu naprosto všude. Až narazíte na bezďáka jménem Scotchmo, tak ani neuvažujte nad tím, že byste ho nevzali do party ;) Další věcí, která mě nepřestávala bavit po celou dobu hraní, byl arsenál zbraní a jejich vylepšení. Měl jsem skupinu, kde byl každý člen zaměřen na 1-2 bojové dovednosti a musím říct, že to bylo super a využil jsem většinu top zbraní. Jestli jsem si něco opravdu užíval, tak to byla salva 6ti brok.nábojů z jackhammeru do skupiny nepřátel, to dokázalo nadělat fakt ultimátní paseku :D. Také se tu objevovala řada předmětů, které se dali někde použít, ale člověk musel hodně přemýšlet kde. Na konci hry jsem jich měl u sebe hodně, takže jsem toho musel dost prošvihnout. Bavily mě rozmanité lokace i nepřátelé, líbil se mi soundtrack, líbilo se mi toho hodně. Každopádně zdejší komentáře jsou hodně povedené a s většinou jejich obsahu se ztotožňuji, takže to tu nebudu recyklovat...

Co mě ale tedy bohužel mrzelo dost byla jakási sterilnost "rozhovorů". Ono totiž ani tak nešlo o to s někým mluvit, jako z něj jenom prachsprostě vytahat informace. Takže v 95% případů jste se prostě jenom vyptávali na určitá témata jako: "What about X..what about Y and what do you think about Z" atd. To bylo vyloženě špatně. On tomu bohužel dost nahrával sytém, kterým jste rozhovory vedli. Mohl se do nich totiž zapojit každý člen vaší skupiny, aniž by to měnilo nabídku možných odpovědí (ehm...spíš otázek teda). Jenom pokud měl někdo nějaký komunikační skill, tak se po označení jeho postavy daná možnost zviditelnila (respektive zaktivnila, protože jste ji viděli u všech ostatních postav, akorát ji nemohli použít bez daného skillu na dané úrovni) :/.

Každopádně jsem si hraní užil. Neskrývám, že už hraju hry máloě a kolikrát mi to i dává zabrat, a taky proto jsem byl moc rád, že jsem tuhle dotáhnul do konce. Největší radost mám z toho, že tu vzniklo něco, co bylo uděláno se správným přístupem (a teď myslím spíš ten lidský, než profesionální...ono je to ale kolikrát mnohem důležitější). Myslím, že Wasteland půjde hodně nahoru a už v dalším díle se tvůrci poučí z nedostatků, o kterých od fanoušku bezpochyby dobře vědí, a posunou svoji značku o pěkný kousek výš. V tomhle jsem určitě optimista ;)

Pro: Atmosféra, humor, zbraně a jejich vylepšení, velký potenciál do budoucna

Proti: Bugy na úkor délky hry

+7+7 / 0

SUPERHOT


K SUPERHOT jsem přistupoval spíše opatrně. Podobné indie kousky mě často celkem míjí a za plnou cenu bych si tenhle titul rozhodně nekoupil. Jakmile se ale objevil v bundlu spolu s několika dalšími zajímavými hrami, dal jsem mu šanci a jsem velice příjemně překvapen.

Jak už tu bylo zmíněno, SUPERHOT je opravdu hra jednoho nápadu. Staví na jedné originální mechanice. Trvá sice asi jen dvě a půl hodiny, což se může zdát na takovouhle hříčku až dost, ale opak je pravdou. Měl bych jednoznačně chuť pokračovat. Grafika je sice jednoduchá, ale pokročilá fyzika červených panáků utváří velmi příjemný pocit ze střelby. Škoda, že herní mechanismy nejsou ještě o něco rozvitější a design nápaditější. Jednotlivé úrovně jsou až příliš krátké a jednoduché. SUPERHOT tedy rozhodně ani zdaleka nevyčerpává svého potenciálu. Na druhou stranu to, co hra obsahuje, je zpracováno bezchybně a zábavně.

V kampani je tento "cíl" orámcován chytlavým příběhem, který mi připomněl nedávnou hříčku Pony Island a to především svou meta atmosférou. Škoda, že hra opravdu skončí dříve než začne. Po dohrání se sice otevřou různé challenge režimy, ale jakmile mi chybí ve hře cíl, nemám chuť hrát dál. Pokračování či třeba i dodatečnou kampaň bych rozhodně uvítal.

Pro: nápad, hratelnost, originální a vyladěné mechanismy, red dudes a jejich fyzika, meta příběh

Proti: nevyužitý potenciál - krátké úrovně bez nápadu, až příliš minimalistické herní mechaniky

+12+12 / 0

Blood


Když jsem v druhé polovině 90. let začínal s počítačovými hrami, existovalo pár titulů, které znal v mém okolí každý a Blood patřil mezi ně. Těmto střílečkám jsme říkali jednoduše „doomovky“, což znamenalo, že se bude hodně střílet, bude hodně cákat krev a my se na to budeme dívat pěkně zblízka z první osoby! V tomto Blood dokázal zajít ze všech doomovek nejdál. Vlastně se dnes divím, že nás to hraní Blood v cca 10 letech nějak nepoznamenalo (nebo poznamenalo? Muhaha). Matně si vybavuju, jak jsme zírali na upalování nepřátel sprejem, kopání do odpadlých hlav zombíků a děsivou likvidaci voodoo panenkou. Blood byla legenda, takový nejvyšší level odvahy, do něhož se ti, kdo si učurávali z tmavých lokací Dooma, neodváží ani vkročit. Mám dojem, že Blood jsme dlouho hráli jen společně, v tzv. kroužku výpočetní techniky, ale sám doma se k této hře nikdo moc nevracel. Proč asi? :-) Mno, možná i proto, že kdyby tohle na obrazovce spatřily naše matky, tak by našemu hraní na PC nastal rychlý konec…

Nyní bude hra slavit 20. výročí a já jsem si se zděšením desetiletého chlapce zírajícího na zkrvavené vidle uvědomil, že jsem tuto hru nikdy nedohrál do konce. Pouštím se tedy do toho a vrací se mi vzpomínky. Na Blood jsme nikdy neměli cheaty a nutno podotknout, že hra je docela těžká. Nebo spíše takto, bez myši nemáte šanci. I na nejlehčí obtížnost vám borec s kapucí a brokárnou dokáže pořádně rozhodit sandál, pokud si jej necháte za zády. Dále mě příjemně překvapuje, že jak zapnutý, tak vypnutý mouselook má ve hře své místo. Jsou pasáže, kde se chcete rozhlídnout sami a jsou části, kde je jednodušší řídit pohyb jen do stran. Podobně se jeví užitečná možnost přepnout do třetí osoby. Mrknete takhle za roh a můžete tam pak místo vykouknutí jen ladně hodit kus dynamitu. Mluvíme tedy zde o základech taktiky, což dříve v doomokvách nebylo k vidění. Se skrčováním už je ale problém, build engine na to očividně není stavěný, a proto možnost „podběhnout“ nepřátele a způsobit, že vás téměř nemohou trefit, hodnotím spíše jako bug. Ono vůbec build engine měl v polovině roku 1997 již své za sebou. V té době jsme to sice tak nevnímali, ale starší Quake byl graficky podstatně někde jinde, hlavně při tom mouse looku nahoru/dolů, se obraz v build engine šíleně deformuje, není totiž v pravém slova smyslu 3D. Zvukově je ale Blood hodně dobrý, nebo spíše hodně masakrální... Ještěže jsme v 90. letech neměli zvukovky, protože tohle bychom fakt nezvládli. :-)

Přímý konkurent Blooda zůstává starší Duke Nukem 3D, a ten nejspíš u většiny hráčů o prsa vítězí. Má o chlup barvitější design prostředí, je rozmanitější, snad i záživnější a takový hravější. Blood je ale stále parádní doomovka se vším, co si hráč mohl v tehdejší době přát. Řekl bych, že Duka 3D poráží v multiplayeru a to díky originálnějším a všestrannějším zbraním.

HW: Minimum: 486DX 50 MHZ, 8 MB RAM / Doporučeno: Pentium 75MHZ, 16 MB RAM
+17+17 / 0

Stasis


Herní výzva 2017: „Zapomenutý kousek“

Stasis je další adventura jdoucí proti proudu. Žánr point and click se tu pere s izometrií. Navíc autor má rád velkolepé místnosti na jedné obrazovce, takže většinou jsou postava i aktivní předměty opravdu malé. Scifi zasazení lodě s šílenými experimenty je jako dělané pro survival střílečku či stealth a pro rozpoznatelnost předmětů dělá také medvědí službu - funkci mnohdy zjišťujete až v popisku, vizuálně je to další stříkačka či energetický článek.

S přihlédnutím k těmto rozporům se to ještě hraje docela dobře. Aktivních bodů naštěstí moc není a některé jsou i nerušivě zvýrazněny. Adventurní postupy jsou s přivřením obou očí logické, problémem je spíš jejich věrohodnost. Často totiž řešení aspiruje zároveň na Darwinovu cenu, namátkou zapalování nádrže metanu, zapalování místnosti plné metanu, prodírání se stokami pochybných látek, prodírání se stokami plných nebezpečných zviřátek, trhaní klepet obrovské hmyzí královny, operace vlastní páteře,..,. Hráčská postava s pudem sebezáchovy je holt pro hororové hry nepohodlná:)

Audiovizuál a s tím spojená atmosféra jsou fajn. Ale i tady lze najít rozpor. Celková tmavost a zmiňované megalomanství ve velikosti místností poněkud degraduje a rozostřuje. Grafika je paradoxně nejpůsobivější ve světle a v malých místnostech. Hře by IMHO víc slušelo komornější zpracování malé lodi a to se týče i množství textů které se nacházejí na počítačech a pda. Je tu hodně balastu a přitom u tohodle typu her mě zajímá spíš samotný osud člověka po katastrofě. Vystopovat co dělal, jak se snažil přežít a co pro to vše dokázal. Jenže pdaček, zpráv, portrétů a těl je hodně a rozmístěny jsou chaoticky, takže málokdy všechno spojíte do příběhu. Hlavní příběh mi připadal dost jednoduchý až na mindfuck závěr.

Stasis beru především jako zajímavý experiement, který však nedotáhl svůj potenciál.

Pro: audiovizuál, atmosféra, netradiční zpracování

Proti: nedotaženost a rozpornost všeho

+6+6 / 0

Another World


Herná výzva 2017 - "Zapomenutý kousek"

Do tejto kategórie som nemal problém zaradiť hru, keďže Another World je asi jediná hra, ktorú vlastním a nedohral som ju. Túto hru som mal pôvodne už v minuloročnej Hernej výzve, ale nejako sa mi ju nepodarilo dohrať. No teraz prišiel čas, kedy ju už dohrať musím.

Veľmi zaujímavý príbeh kde sa hlavný hrdina po úvodnej cutscéne ocitne v inom svete a musí sa dostať preč, ale to nebude také ľahké. Celý postup hrou musíte utekať, strielať a niekedy aj nejaké veci spraviť v správnom postupe, lebo ak nie, tak sa nedostanete ďalej. Niektoré pasáže ma vedeli riadne vytočiť a to hlavne vtedy, keď sa strielalo. Buď som nestihol spraviť ochrannú bariéru alebo som z nej omylom vybehol. To využili nepriatelia a zabili ma. Pre mňa bol najlepší záver, pri ktorom mi bilo srdce tak silno, až som si myslel, že mi vyskočí z hrude.

2D grafika bola pekná, soundtrack úchvatný a spolu tvorili výbornú atmosféru počas celej hry. Len ovládanie ma niekedy vedelo nahnevať, lebo niekoľko krát sa hlavná postava rozhodla skákať úplne opačním smerom, až kým to neskončilo smrťou, ale to mi až tak nevadilo.

Popravde, som rád, že Another World som nedohral skôr a mohol som si ho vychutnať v tejto výzve.

Pro: Príbeh, atmosféra, grafika, soundtrack, záver,...

+18+18 / 0

Gomo


Gomo je docela utrpení. Principem je ježdění myší po obrazovce a hledání něčeho klikatelného. Ovládání a ergonomie jsou příšerné. Panáček může jít jen na předem definované místo, ovšem vždy jen o jeden krok. Pokud chcete přejít celou obrazovku, musíte se proklikat skrz jednotlivá místa od nejbližšího k nejvzdálenějšímu. To samé platí při interakci s prostředím a při používání předmětů, což dělá jezdění myší a hledání klikatelných věcí ještě častější.

Hra je hodně krátká, necelé 2 hodiny. Ale mohla by být ještě kratší. Většinu času totiž strávíte pozorováním zdlouhavých animací panáčka, které nejdou urychlit. A taky moc nedoporučuju hru vypínat, protože ukládání funguje podivně.

V některých situacích se dá i docela zaseknout, často můžete mrňavoučké indicie přehlédnout. Jenže když jste na jedné obrazovce déle než 2 minuty, musíte vypnout zvuk, neboť hudba na pozadí by vám vymlela díru do mozku.

Myslím, že hra je vhodná spíš pro děti, které mají hodně trpělivosti a času, a které by klikání mohlo bavit. Panáček Gomáček je docela roztomilý a furt sebou někde mlátí, takže menší děti by to třeba zabavilo, i když na řadu hádanek by asi nepřišly. Celkově se hra nehraje vůbec příjemně. Gomo nepřináší vlastně nic nového ani zajímavého. Ale aspoň jsem si rozšířil adventurní obzory a splnil si jeden bod herní výzvy.

Herní výzva 2017, kategorie 4. "Nad Tatrou sa blýská!"
+3+4 / -1

Kingpin: Life of Crime


Tak tenhle výtvor sliboval mnoho! A dodržel aspoň část z toho? Víceméně ano, ALE… Stejně jsem si to všechno představoval jinak! Pojďme tedy popořadě… Co tedy sliboval? Pravou gangsterskou řežbu, kde je možnost najímat si komplice, hudbu od Cypress Hill, vliv, kam zasáhnete soupeře… Demo tenkrát bylo docela zklamání. Následující kontakt po vydání hry byl multiplayer. Ten se nehrál špatně, ale už tenkrát se pro více hráčů našly zábavnější tituly a to i staršího vydání. Udělil jsem tedy 65%. Po čase na to koukám, čtu místní komentáře a drbu si hlavu, zda jsem to dost nepodhodnotil, tak jsem hru rozehrál s tím, že tentokrát jí zdárně dotáhnu do konce.

To se nakonec povedlo rychleji, než jsem čekal. Od Cypress Hill pár slabých prdů, nepřátelé nijak zajímaví, navíc nesmyslně vydrží a přežijí i několik headshotů za sebou. Co se týče jejich inteligence, tak ta je celkem dobrá. Najímání kompliců se taky povedlo, ke všemu jsou opravdu platní. Nicméně, tohle všechno nestačí na to, abych hodnocení zvedl, takže zůstávám u 65%.

Myšlenka hry nebyla špatná, navíc se v několika směrech jedná o originální výtvor, ale provedení už bylo horší. Nemastnou atmosféru nezachraňuje ani vulgarita protagonistů a jakýsi rádoby pokus o příběh. Celé to působí tak nějak prázdně. Na druhou stranu určitě existují i horší tituly v daném žánru, ale tahle hra prostě nesplnila své ambice.

Pro: originalita, možnost najímání spolubojovníků a jejich využití

Proti: příběh, nevyrovnaná obtížnost

+10+11 / -1

Toby: The Secret Mine


Že Lukáš Navrátil při tvorbě Tobyho nenašel inspiraci ve známé plošinovce Limbo by nedošlo asi jen člověku, který Limbo nikdy nehrál a nikdy o něm neslyšel. Sám autor se tím vůbec netají, a proč taky. Klon kladně přijaté hry není nikdy na škodu.

Jako malý rohatý človíček (aspoň myslím, že to jsou rohy) jsem se v poklidu procházel krajinou, ale náhle jsem spatřil dvakrát větší stvoření, jak unáší mého kamaráda. Ihned jsem se za únoscem rozběhl, ale brzy se mi ztratil z dohledu. A právě tady začalo mé putování.

Při procházení 21 levely docházelo k častým změnám prostředí a barvy pozadí, takže se nedostavoval stereotyp. Ten by se asi nedostavil ani tak, protože díky tomu, že jsem občas koukal Romče pod ruce, když Tobyho minulý měsíc hrála ona, trvalo mi dohrání asi dvě hoďky.

Ovládání je jednoduché a intuitivní, až na hádanky, k jejichž vyřešení bylo třeba použít myš, což v kombinaci s klávesnicí působilo u plošinovky trochu chaoticky. Vše se ale nakonec dalo zdárně dokončit a já mohl spatřit snad nejkratší titulky u placené hry.

Pro: hlavní hrdina, různá prostředí, dvě různá zakončení

Proti: ovládání hádanek, krátké

+16+16 / 0

SUPERHOT


Superhot je typický indie hit o jednom nápadu. Nutno podotknout o vynikajícím nápadu. Bohužel se ale nápad ze sedmi denního game jamu nepodařilo nijak rozvinout ani za dva roky vývoje (alespoň ne ve finální hře, na making of o tom, co vše museli pro nefunkčnost vyškrtnout bych se rád podíval :) Autoři celé dvě hodiny jen přešlapují na místě ve stále stejných úrovních, z nichž si zapamatujete možná jednu dvě.

Díky originalitě, suverénní stylizaci a pošahanému zasazení do pseudo operačního systému však hra i přesto po celou dobu skvěle funguje. Jen by člověk tak nějak čekal víc. Tak třeba příště.
+9+9 / 0

Hexcells Plus


Na pokračování hry Hexcells jsem se vrhla nejen kvůli tomu, že se mi hodila do kategorie „pokračování příště“ v herní výzvě 2017, ale také proto, že mě jednička bavila. Princip hry byl stejný jako u předchůdce.

Opět jsem měla za úkol kliknout na všechny šestiúhelníky, ale buď levým, nebo pravým tlačítkem myši. Tím jsem je označila buď modrou nebo šedou barvou. V šedých políčkách je číslo označující počet sousedících modrých políček. Oproti prvnímu dílu, jsou však čísla i v modrých políčkách. Ty označují počet dalších modrých políček v určité vzdálenosti. Hra se tím stává o dost složitější i nápaditější.

Rozhodně jsem druhý díl hrála podstatně více času než první, protože jsem opět chtěla hru splnit na 100% včetně všech achievementů. Poslední kola byla už tak náročná, že jsem se k nim musela vrátit až následující den.

Pro: nové možnosti, nápaditější hra

Proti: náročnost, hudba

+7+7 / 0

Grim Fandango Remastered


Základ hry tvoří neustálé přehlížení naprosto zásadních věcí. Tahle adventura byla od začátku vyvíjena jako hra, kterou je nutné hrát s návodem. Ale nebojte, o výzvu vás návod nepřipraví, protože i s ním je to zapeklité. Není problém přehlédnout některé předměty, protože prostě splývají s grafikou nebo jsou částečně zakryté něčím jiným. Párkrát jsem dokonce přehlédnul i celou místnost.

Je tu plno hádanek, které byť se tváří jako logické, tak vůbec logické nejsou. Já totiž nevím, co má hlavní postava v plánu. A tudíž mě ta nesmyslná a zákony fyziky popírající kravina ani napadnout nemůže. Naštěstí tu máme návod, který nám poradí, jakou prapodivnou operaci či kombinaci je nutné udělat. Často končíte děláním něčeho, co vůbec nechápete a vůbec netušíte, jaký to má smysl.

Dál tady máme plno chození, nudného a dlouhého chození po docela zbytečných a prázdných obrazovkách. Někdy v půlce hry je neustálé přecházení sem a tam už celkem otravné.

Samá kritika, samá kritika…, ale vlastně mě to celkem bavilo. Příběh je zajímavý, dabing výborný, humor milý a postavy sympatické. Dost to připomíná (překvapivě) Broken Age. Jenže nepřímý následovník Broken Age je po všech stránkách lepší a atmosférou a příběhem mně sednul víc. Grim Fandango by si zasloužil ještě další výraznější remaster, který by hru udělal jednodušší, svižnější a zřetelnější.

Moje úplně první setkání s Manny Calaverou, za které vděčím Herní výzvě.

Herní výzva 2017, kategorie 6. “Šedá myška”.

Pro: Dabing, humor, postavy, nedá se to zkazit

Proti: Nepřehledné a zmatené, nelogické a složité, utahaně pomalé a občas únavně dlouhé

+5+6 / -1

Hero of the Kingdom


HERNÍ VÝZVA 2017 - Kategorie č. 4 - Nad Tatrou sa blýska!

Slovenská nezávislá casual hříčka Hero of the Kingdom se stala na Databázi her velice populárním titulem. Když jsem tak opakovaně studoval hodnocení, komentáře i dojmy z hraní od uživatelů, neváhal jsem a do Herní výzvy původně plánované akční tituly od Cauldronu odložil ad acta a pustil jsem se do hraní této adventury.

Pokud bychom hledali na hře originální prvky, tak naše pátrání bude neúspěšné. Tuctový a tisíckrát viděný příběh, popisující hledání uneseného otce a navazující záchranu království před zlým mágem, kovaný hráč ohodnotí unaveným zívnutím. Avšak hra nabízí překvapivou směsici adventury říznuté špetkou obchodního taktizování s prvky hidden object hry.

Hra se odehrává na zcela statických obrazovkách s titěrnou a poměrně propracovanou grafikou plnou detailů. Zpočátku se příběhová linka vine zcela lineárně a připomíná facebookové RPG klikačky blahé paměti. Namažte si šlachy, klikání bude vaší hlavní náplní. Každá postava po vás něco žádá, a tak si mnohdy připadáte jako kurýr PPL. Nebo Maxipes Fík ve známém příběhu, kdy se stává mistrem světa ve skoku pro něco. Ale po absolvování několika prvních lokací nastává změna.

Příběh se začíná větvit do více směrů, úkolů přibývá a záhy zjistíte, že k jejich plnění potřebujete neuvěřitelné množství věcí - nářadí, zbraně, námezdní pomocníky, vojáky, lektvary, jídlo. A taky, že obsah vašeho míšku se zlaťáky na všechny požadované úkony nedostačuje. Nastupuje tak péče o vaše finance, strategický sběr surovin a obchodování a směňování s mnoha hospodáři. Obchodníků je tolik, že jsem měl mnohdy problémy, zapamatovat si, kde se příslušný prodejce s požadovanými komoditami nachází. Naštěstí se dá mezi oblastmi rychle přenášet pomocí mapy. Pomohl jsem si nakonec chytrým trikem s obilím, mlýnem a následným prodejem pečiva, což zajišťuje prakticky neomezený zdroj zlaťáků, pokud jste v nouzi.

Při hraní jsou potřeba bystré oči. Všude jsou roztroušeny skryté houbičky, bylinky, krabice s poklady, na březích nacházíme raky, vše se dá prodat nebo vyměnit a získat cenné zlatáky. A také achievementy, které za ostrý zrak a nalezené předměty získáte jako ocenění vašeho snažení. Takže příznivce hidden object her bude spokojen také. Občas se dostanete do křížku s divou zvěří nebo se utkáte v soubojích. Jediné co potřebujete, je mít požadované zdroje, finance nebo potřebné mužstvo, takže příznivce akčních her si souboje rozhodně neužije.

Hero of the Kingdom tak není vůbec obtížná, jedná se opravdu o casual “pohodovku” s jednoduchou, ale pěknou grafikou a intuitivním rozhraním i ovládáním. K mému překvapení mě upoutala, přitáhla a udržela bez přítomnosti nudy. Snaha o nalezení všech předmětů docílila podle Steamu herní dobu 10 hodin, i když příběh se dá zvládnout za poloviční čas. I tak jsem neuspěl a pár beden a houbiček zůstalo někde skryto.

Hledáte-li příjemné relaxační ukrácení dlouhé chvíle jednoduchou adventurou, Hero of the Kingdom je jasná volba.

Pro: Pěkná grafika, komplexní obchodní řetězce, adekvátní relaxační obtížnost

Proti: Špatně viditelné předměty ke sbírání, až příliš statické obrazovky, neoriginální story

+16+16 / 0

Gooka: Záhada Janatrisu


Tak toto sa nepodarilo.

Mám pocit, že tvorcovia chceli urobiť inovatívne pokračovanie, ozvláštnené JRPG prvkami a bojmi, zároveň priblížiť univerzum Gooky zvyšku hráčskeho sveta (anglická lokalizácia) toto všetko zrejme s obmedzeným budgetom – a na každom z týchto frontov to ztroskotalo.

Z celej hry srší surovosť a nedotiahnutosť. Oproti nej je jednotka, ktorá vôbec nebola zlá, áčková produkcia.

Dve veci, ktoré každému najviac uderia do očí, je ovládanie a boje.

Ovládanie je veľmi zlé - očividne bolo vytvárané primárne pre konzole, a pri PC verzii ho naportovali bez akejkoľvek citlivosti k médiu. Spolu s neposednou kamerou prečo nepoužili fixnú kameru za chrbátom postavy? je to „na palicu.“ Jediné, čo hru v tomto ohľade zachraňuje, je fakt, že to nie je plošinovka, kde sú zväčša požadované presné reakcie. A tak je síce ovládanie chaotické a zmätené, ale hra sa dá dohrať.

RPG prvky mali byť osviežením, no ich implementácia je nedotiahnutá inventár a schopnosť nakupovať od NPC je síce fajn, ale v praxi nefunkčná – aj keď questové veci nedokážete predať, bojíte sa predávať bežné veci, ktoré nájdete, pretože môžu (a aj sú) spojené s questami (miska, soľ, prázdne fľašky...) – sami o sebe veľa nestoja, no dokážem si predstaviť situáciu, najmä na začiatku hry, kedy by ste mohli peniaze neuvážene minúť a nemali si za čo kúpiť veci na dokončenie questov/do bojov.

Taktiež sú tu mätúce predmety, ktoré nemajú žiadne využite - poznáte situáciu, kedy vidíte predmet v inventári obchodníka, a hneď je Vám podľa popisu jasné, že je to questový predmet? – tak taký je aj Wabenský kameň, ktorý si môžete kúpiť od domorodcov a v popisku má, že prehovorí, až nadíde správny čas – ten čas nikdy nenadišiel a je to len ďalší z junk itemov, ktorý klame telom – a je pritom veľmi drahý.

Čím sa dostávam k súbojovému systému, ktorý v tomto stave kľudne mohli vyškrtnúť z hry – on je totiž nepoužiteľný.

Odporúčam hneď na začiatku hry nastaviť najľahšiu obtiažnosť – boje totiž nie sú výzvou, ale frustráciou.

Ak dám hráčovi do rúk JRPG súbojový systém, tak sa predpokladá, že unikátnosť útokov jednotlivých postáv poskytne veľkú škálu možností a taktizácie (prinajmenšom tú taktizáciu), ako riešiť jednotlivé súboje.

Omyl.

Častokrát som nebol pri bojoch schopný poraziť bežných nepriateľov napriek tomu, že Gooka si hneď na začiatku hry vybral schopnosť pomsta, čo bola jednoznačne dobrá voľba – jednoducho preto, že existovala len jediná(!) správna cesta, ako nepriateľov poraziť – bohu vďaka za youtube videá od užívateľa „AdventuryMSDOS,“ inak by som s niektorými súbojmi nebol schopný pohnúť – ak ste nepoužili isté schopnosti v istom poradí, pri tuhších súbojoch ste nemali šancu (prvé stretnutie s Chorijkami, Kaigan).

Apropo, Kaigan - Kaigan bol poraziteľný iba tak, že všetky ostatné postavy buffovali Gooku, predtým, než zomreli (čo bola otázka času), pretože on jediný mal rukavice na používanie krápnikov (pretože ostatní sú debili), ktoré boli jedine schopné nejako efektívne zviera zraniť.

A to ani nespomínam, že stačilo, aby ste nemali šťastie a mnohí nepriatelia vás vedeli zabiť hneď v prvom ťahu –zrejme na pozadí bežal skript, ktorý náhodne vybral jednu z cca.4 schopností nepriateľa – a ak to bol zrovna akýsi útok bleskom, ten vás vedel spoľahlivo zabiť na jednu ranu.

Dokonca som zistil, že ak si buffnete svoje vlastnosti (posílení těla), buffnú sa automaticky aj nepriateľom (zrejme, aby ste sa nenudili), takže pri niektorých súbojoch sa oplatilo nebuffovať.


Jediná vec, ktorá túto hru sčasti zachraňuje, je príbeh .

Oceňujem snahu tvorcov vyhnúť sa chybám jednotky a snahu o podanie celistvého príbehu.

Žiaľ, aj toto ostalo akosi na polceste – autori využívajú niektoré postavy z jednotky (Glux), ktoré sa s hlavným hrdinom bavia ako so starým známym, no v informáciách, ktoré sa hráč dozvedá, sú inkonzistenice a-lá „What´s a paladin?“ z Ultimy IX v poslednej tretine dôjde k zásadnému odhaleniu – kedy na váš údiv postava začne hrdinovi hovoriť veci , o ktorých dávno vie – je mi jasné, že je to tam pre tých hráčov, ktorí jednotku nehrali, no nedáva to zmysel ani v rámci univerza – došľaka, to, že Gooka je Marin-Danim (ktorých mená v dvojke skomolili na Marin-Daninov – preklep?) a Glux nie je boh sa dozvedel už v polovici jednotky, kde mu to naviac povedala postava ústredná pre príbeh (Digor), ako dobre strážené tajomstvo - a v dvojke mu to vykecá obyčajný knihovník/dedko z halucinácie (Glux v ľudskej podobe?) – postava sa na základe týchto informácií v jednotke stala hrdinom, a tu ich nevie?

Naviac, vysvetlenie vecí novopríchodzím sa dalo spraviť aj elegantnejšie (napr. dve vety na výber v dialógu, ako v Zaklínačovi 1 – ak človek stretol postavu z kníh a nepoznal ju (nečítal knihy), stačilo ju požiadať, aby sa predstavila. Ak ju poznal, pozdravil ju a pokračoval v dialógu.) – nechápem, prečo nevyužili tento dávno vžitý a funkčný systém.

Dizajn puzzlov a levelov je tiež problémový Niekoľko príkladov:

Trezor na začiatku hry – keď použijete správny predmet na kľúčovú dierku (pakľúč), postava povie generickú vetu, akú hovorí pri ktoromkoľvek inom predmete, zatiaľ čo pri použití kľúča, ktorý tam patrí, povie, že kľúč tam síce sedí, ale nedá sa s ním otočiť – čím som si okamžite spomenul na rovnaký puzzle v jednotke a predpokladal, že kľúč/kľúčová diera proste potrebuje namazať.

Kúzlo telepatie - hneď od začiatku máte v inventári prístupné kúzlo telepatie, ktoré nedokážete použiť, až kým nenastane dialóg s Gluxom – prečo nevytvoriť skript, ktorý by kúzlo automaticky sprístupnil až po danom rozhovore?

Meč, ktorý som dostal po zabití troch lúpežníkov z pláže v začiatočnej lokácií som používal skoro celú hru – pretože lepší som dostal až tesne pred koncom (Čierne ostrie).

Zbieranie krápnikov v háveďou zamorených jaskyniach – kam vraj sedliaci chodili bežne (vytrénovaný Gooka ich mal problém zabiť) – a pritom jaskyne sú zopár metrov (!!!) od dediny
.

Za plus považujem český dabing. Ten je priemerný – niektoré postavy sú nadabované skvelo (Kapitán, dôchodca z questu s kľúčom), niektoré priemerne (Gooka), niektoré otrasne (šialanec z Avaralu).

Suma sumárum – v Gookovi 2 negatíva prevažujú nad pozitívami.


Pre mňa zatiaľ hra s najhorším hodnotením na DH a historicky prvá hra, ktorú zodpovedne neodporúčam zahrať si.

Neoplatí sa.

Pro: český dabing, oproti jednotke vylepšený dizajn (ale nie o veľa), trochu lepšie podaný (uspokojivo uzavretý) príbeh

Proti: Boje!!!, ovládanie, zvláštne nekonzistencie v príbehu

+14+14 / 0

ADR1FT


Premisa ADR1FT je veľmi podobná filmu Gravity. Na vesmírnej stanici nastala explózia, hráč je posledná žijúca postava a chce sa dostať naspäť na Zem. Je tu first person pohľad a veľa pohybu, častokrát i adrenalínového, no jediným nepriateľom je nedostatok kyslíku a gravitácie.

Hráč sa vo veľmi peknej grafike U4 enginu pohybuje v stanici a jej okolí. Škoda, že celková náplň je naozaj len o tom, že stanica mala 4 ramená a na konci každej takejto sekcie je súčiastka, ktorú potrebuje hráč na opravu systému, aby mohol odísť v záchrannom module. Každá sekcia, do ktorej má ísť je vždy o niečo viac rozbitá a tým pádom roztiahnutá v priestore a horšie sa v nej naviguje. Práve navigovanie cez minimapu je občas chaotické, keďže hráč sa nepohybuje len do strán a vpred/vzad ale i hore a dole.

Ako zážitok na 5 hodín hra celkom pobaví a človek občas zastaví, aby sa kochal, no ak by bola len o kúsok dlhšia, už by bola svojou nedostatočne pestrou náplňou stereotypná. Takto pobavila nezvyčajným settingom a celkom zábavnou akčnou no nenásilnou náplňou. Verím, že na VR to môže byť zaujímavejší zážitok, no i na obyčajnom počítači to pôsobilo fajn.

Splnené ako súčasť Hernej Výzvy 2017: 6. "Šedá myška"

Pro: netradičné prostredie, pekná grafika, atmosféra

Proti: občas chaotická orientácia v priestore, rovnaká náplň len s postupne sťaženými podmienkami

+11+11 / 0

F.E.A.R.


Nejčastější námitkou proti kvalitám FEAR, s níž odpůrci pracují, je monotématičnost a nevzhledná pochmurnost, do jejíž hloubky hráče bez oddechu noří. Je potřeba se ptát, zda by větší pestrost a rozmanitost skutečně FEARu prospěla; svým způsobem je totiž jejich absence důvodem, proč jsem hře beznadějně propadl a nadšeně se k ní vracel.

Prostředí jako by připravené o barvy a půvab, prosvětlené pouze všudypřítomností vylévající se husté krve; nejasné a velmi pozvolna se odhalující zasazení někdy mezi současností a příležitostnou vpravdě děsivou budoucností, na jejímž pozadí se místa, jimž jsme v ordinérním životě uvykli - kanceláře, školy, nemocnice - a na něž nahlížíme jako na ovoce lidské vynalézavosti a soudržnosti, mění na noční můru obývanou přízraky koster zbavených masa a připomínajících se záznamníků s hlasy pravděpodobně již vyhaslých životů. Do toho velké ambice, které tímto zoufalým světem prochvívají jako nenaplněné přísliby - snaha o expansi do vesmíru, zejména však prudký technický náskok v záležitostech války - a příčiny nezastavitelné imploze. Sledovat její následky dovede chvílemi být až rozkošně úzkostné.

Hratelností je FEAR vystavěn na nejzazším rudimentárním základu a nezastřené prostotě: akce je opojná a štědrá k možnosti volby vlastního tempa; konfrontace s obstojnými protivníky jsou tu bez nadsázky naplňující a bavil jsem se při nich neustále. Tísnivou atmosféru se snaží, více či méně úspěšně, navodit pasáže, v nichž dochází k setkání s různými halucinacemi či jinými specifickými fenomény. K nim se však vztahuje má jediná výtka. Pokud se člověk střetne s nějakým paranormálním úkazem, začne FEAR trochu doplácet na mnou vychvalovanou dispozici hrát tak, jak chci; nikdo vám z ruky ovládání nevyškubne, ani nezačne hráčův pohled neviditelnou nitkou přitahovat v žádaném směru, takže je velmi snadné až polovinu těchto jevů jednoduše přehlédnout: stačí se jen jako já "zrovna koukat jinam".

Takových momentů je obvyklé dovtípit se ex post, díky frekvenčním ruchům a výraznému zvukovému podbarvení, které je doprovází; k tomu se připojuje nutnost, pokud vás jakkoliv interesuje otázka, co se tu vlastně odehrává, načíst starší pozici a upírat pro tentokrát zrak "správným směrem". V mých očích jde ale o zanedbatelnou věc. Nesvedla nijak silně otřást vtahujícím zážitkem, jehož se mi dostalo.

Celou sérii až do druhého pokračování a přídavku Reborn považuji za fantastickou; třetí díl jsem se, z úcty k předchozím, rozhodl ignorovat a nenuceně předstírat, že neexistuje. Nutno dodat, že tak žiju mnohem šťastnější život. Vždycky, když libovolný FEAR opakovaně dohrávám, o něm musím uvažovat jako o nejlepší akci, kterou jsem dosud hrál; už toto uchvácení dostatečně výpovídá o jeho kvalitách. Rozhodně se tak jedná o jeden z mých vrcholných akčních prožitků.
+17+18 / -1

Crysis 2


U Crysis 2 nebudu komentář nijak rozvádět. Jedná se o celkem atraktivní hru, příběh hry není žádné terno, ale bezvadně zapadá do konceptu. Akční i stealth stránka vyvolává slušný prožitek. Grafická stránka hry je hodně dobrá, i přes stáří se neztratí mezi novinkami (ostatně v době vydání plné detaily zvládla málokterá sestava, možná až další generace). Ozvučení a ovládání bez výhrad.

Jediné s čím mám problém, a to už na druhém notebooku, že v průvodních filmečcích se mi zadrhává zvuk. V menu i ve hře není problém. Asi nemá ráda Realtek zvukové čipy :-)

Crysis 2 je solidní hra, poskytne velice slušný zážitek, ale pro další procházení toho nemá tolik co nabídnout, je lineární a příběh není tak zajímavý, aby to stálo za opakování (hold to není Mafia). Nicméně se jedná o hodně solidní střílečku, kterou můžete proložit plížením, když se nechcete prostřílet.

Pro: Grafika, ozvučení, zážitek z akční i stealth části

Proti: Lineární a průměrný příběh

+12+12 / 0

Hero of the Kingdom II


Herná výzva 2017 - "To je člen!"

Po dohraní prvého dielu, ktorý ma nadmieru prekvapil, som nemohol vynechať ďalšiu časť. A keďže ma pirátska tématika v hrách veľmi baví, tak som dostal väčší hype zahrať si ju.

Príbeh je ako sa z obyčajného chlapca stane kráľovský hrdina. Piráti unesú sestru hlevnej postavy a vy ju musíte zachrániť. Do toho sa pripletie aj únos princeznej. Poritom však budete pomáhať občanom (v jednom rozhovore bol dokonca spomenutý hlavný hrdina z jednotky) a likvidovať zombie, hadov a pavúkov. Na všetko budú potrebné suroviny, ktorých som mal niekedy málo a inokedy zase viac. V hre niekedy nastávaly veľmi zaujímavé zápletky a rozuzlenia. Príbeh dokonca pokračoval aj po endingu, ale len chvíľu.

2D grafika bola podobne ako v jednotke pekná. Počas celej hry hrala príjemná hudba. Boli tu aj nové lokácie ako katakomby, jaskyne a ostrovy. Hracia doba je o niečo dlhšia a hru som v podstate dohral na jeden záťah za 5 hodín.

Hero of the Kingdom II ma bavila viac ako predošlý diel a preto som jej dal aj väčšie hodnotenie.

Pro: Príbeh, misie, grafika, soundtrack, lokácie,....

+9+9 / 0

Project Highrise


V rámci Humble Monthly se mi pod pazoury dostala i tahle hra. Podle jednoduché grafiky jsem si myslel, že půjde i o jednoduchý tycoon, ale Highrise tady zdárně klame tělem. Pod jednoduchou 2D grafikou se totiž skrývá komplexní tycoonovský základ.
Hráč tak krom samotného stavění obstarává pro svůj rostoucí baráček plný bytů a kanceláří veškeré služby a dodávky energií.

Komplexnost toho všeho je na příjemné úrovni. Kanceláře je třeba zásobovat elektřinou a napojit na telefonní linku. Úředník, který v ní pracuje nutně potřebuje v baráčku kavárnu pro pravidelný přísun kofeinu a restauraci pro něco k snědku :) V kancelářích je hluk a ten ruší případné sousedy v bytech, to samé platí o zápachu z restaurací. Obchody potřebují skladovací prostory. A všichni se potřebují zbavit odpadu. Pokud budete mít recyklační centrum, paňácy bude hřát u srdíčka, že myslíte na přírodu a budou šťastnější. Některé kanceláře potřebují kurýrní služby, copycentrum, atd., atd. Nechybí ani možnost zvelebování a vyzdobení baráčku.

Druhá část managementu a nutných peněžních výdajů souvisí s údržbou celého mraveniště. Je třeba mít servis, který si poradí s rozbitým výtahem, četu která zvládne znovu vymalovat zašlý byt nebo kancelář. Roztáčí se tak klasická spirála tycoonovského oběhu peněz.

Ve hře jsou různé dílčí úkoly, které přinesou hráči různé bonusy, scénáře, sandbox mod, steam workshop, urychlení času, nechybí tedy nic podstatného. Jedinou drobnější výtku mám snad jen k tomu, že jsou občas delší prodlevy, kdy hráč čeká a vydělává peníze, aby mohl přistavět další patro. Ale to už tak nějak k tycoonu patří :)

Pro: Komplexní, všechny podstatné funkce a mody, Steam Workshop

Proti: Občas delší prostoje kdy hráč "syslí" peníze na další rozvoj

+7+7 / 0

Deus Ex: Mankind Divided - System Rift


Pritchard potřebuje fyzicky píchnout s infiltrací Palisade Blade a protože mu jeho buddy Jensen dluží laskavost za pomoc na Antarktidě (což mi připomíná, že jsem ještě nepřečetl Dark Light, který právě tyto události popisuje), kývá nelibý Jensen na zakázku, která jej na chvíli odtrhne od pití whiskey a sledování pobíhajících panáků s klackem v ruce. Bejzbol nebo tak nějak se tomu říká.

System Rift je solidní ojeb v podobě 2-3 hodin standardního deusáckého gameplaye. Nepřináší moc nového, odehrává se v okleštěné lokaci Prahy s minimem možností k průzkumu a poté se přesouvá do interéru Palisade Bank, což je klasická infiltrovačka s hromadou náhodně a vhodně rozložených krytů, patrol, robotů, obranných věží, dronů, šachet, terminálů k heknutí atd. Autoři se s tím prostě moc nepárali, což je očividné.

Nový herní prvek, v podobě schopnosti kamer a botů detekovat ejdžeje podle tepla, je použit pouze ve dvou místnostech celého DLC a jeho implementace je přinejmenším úsměvná. Stačí se krýt za velkými červenými krabicemi, které na sobě mají znak sálajícího tepla a je vymalováno. Jednak takové krabice vypadají dost blbě ve sterilně čistých chodbách, druhak je to celkem otravná mechanika.

K tomu nesmím zapomenout na krátké intermezzo v Breach. Money grabbers z Eidosu totiž stále trvají na tom, že Breach je skvělý nápad a zábava. Ostatně, 0% splněných achievementů v globálním měřítku na Steamu vypovídá o oblíbenosti tohoto modu. Nikdo to nehraje, nikoho to nebaví, ale nacpeme to tam, protože to je prostě super!

Ale zpět k System Riftu. Za 12€, no nekup to... Pro všechny deusácký děvky povinnost. Pro ostatní je to poměrem cena/výkon zadarmo drahý.
+6+6 / 0