Před pěti lety by šlo o velmi solidní akci, dnes je to jen zastaralá FPS a těch několik málo vylepšení proti RtCW dneska už dávno nikoho nenadchne. Ze začátku jsem měl trochu pocit, že si autoři budou chtít z nekonečného zástupu WW2 fpsek tak trochu utahovat, ale to bylo asi jen nějaké moje chvilkové pomatení smyslů. Ačkoliv B.J.Blazkowitz je postava vpravdě absurdní - velká část úkolů má v popisu věci jako "prozkoumej", "infiltruj", "ukradni" a přesto snad každé místo, kam B.J. zavítá, skončí v troskách a poseté mrtvolami. Vůbec mi vzezřením i chováním připomíná spíš Serious Sama, sic s tou sérií nemám větší zkušenost.

Co by se dalo na téhle hře pochválit jsou experimentální zbraně, které sice na první pohled vypadají jedna jako druhá, ale nakonec celkem pěkně zapadly do arzenálu, sic jsem k nim přistupoval až v poslední části, kde už útočná puška silnější protivníky nestíhala kosit. Systém upgradů práci s arzenálem zpestřuje a motivuje k hledání zlata v úrovních. Hlavně v první polovině hry dost pomáhá pocit übermensche, kdy náckové padají k zemi po jedné, maximálně dvou kulkách a člověk si ani proti přesile nemusí moc dělat hlavu s krytím se před jejich palbou.

Co by se naopak nedalo pochválit je historický model navyšování obtížnosti skrz množství nepřátel, které se na vás často bezhlavě chrlí ze všech stran a největším nepřítelem se tak stává chaos. Taky respawn nepřátel v ulicích města sice nedosahuje absurdnosti Far Cry 2, ale ani k ní nemá daleko. Bossové jsou zvláštní - často jde jen o to zvolit vhodnou zbraň, dělat co tvrdí objectives a boss padne jako nic. Generál Zeta se nestačil ani vykecat a už ho chytaly posmrtné křeče - asi nejjednodušší boss ve hře. A taky tu chybí možnost vlastního savu, ale s tím se dá většinou žít.

No a pak je tu takový problém se základní magickou vlastností Veil - nepřátelé jsou s ní lépe vidět, taky jsou s ní vidět různé skrýše a tajné cesty, postava se se zapnutým Veil pohybuje znatelně rychleji, energii to žere velmi pomalu a po městě je rozeseto mrtě míst, kde ji dobíjet, takže není prakticky důvod ji vypínat. Co z toho plyne? Že 99% času je všechno zelený a je jen otázkou času než to jednoho začne štvát, bo když už náhodou energie dojde, člověka praští do očí celkem pěkné barvičky. (Následně zalituje že v těch barvičkách nevidí tak dobře vykukující hlavy nácků a dojde dobít energii na Veil.)

Grafickou stránkou sice Wolfenstein neurazí, ale rozhodně ani neohromí - prostě cca to, co by se dalo čekat. To samé zvuk.

První cca třetina vypadala nadějně alespoň jako solidní rubanice, pak ale hra začne silně nabírat na stereotypu, nudě a nakonec i frustraci ze situací, které imho mají být v level-designu roku 2009 dávno překonanou záležitostí.