Po kritikou rozpačitě přijatém Imperator: Rome panovala v komunitě určitá obezřetnost, zda Paradox nové Křižácké krále rovněž nezmrví. S potěšením mohu konstatovat, že nikoliv, ba naopak. Clausewitz engine téměř kompletně přepsali pro potřeby tohoto konkrétního titulu a protože běží výlučně na 64-bitu, šlape naprosto kouzelně, a to i na starých šunkách. Paradox nikdy nevydal robustnější, stabilnější a vyladěnější vanillu!
Pro hráče, kteří Crusader Kings lépe neznají, se nejprve pokusím ve stručnosti shrnout, o čem tento hybrid strategie a RPG je, neboť bych si dovolil významně polemizovat s tvrzením ze současného profilu, totiž že hráč má za úkol vybudovat dynastii, jež ovládne svět. Nikoliv, hráčova úloha spočívá především v tom, že prožije příběh své dynastie, nebo ještě přesněji řečeno, jednotlivé osudy členů rodiny. Ti jsou si dnes všichni rovni, ale svého času na světě nebyli...
Kdo vlastně byl ten praprapraprapraděd? Možná pouhá vyžraná, chlípná a bezohledná sketa, klátící šenkýřky na seníku. Ale také to mohl být vyrovnaný a vznešený válečník, který zachránil svou osudovou lásku před smrtí v lese a dědice s ní v tu vášnivou chvíli zplodil na mechu před hasnoucím zrakem posekaného vlka. Jak získal své postavení (heh, již nehovořím o sexu, jehož je hra občas plná jak reality show)? Šťastně dědil, vraždil nebo možná slavně vyhrál rozhodující bitvu, zbarviv rudě zrádný brod?
Nespočet lidských osudů a jejich velká i malá dramata, strasti i radosti, TO je středobodem Křižáckých králů. Pokud tedy nepatříte ke zdejší RPG ISIS, jež odmítá za RPG považovat cokoliv, co se nebelhá, nekouzlí a nemáchá lopotně světélkujícím mečem, a oceňujete spíše magii narativu, kompaktní charaktery a jejich emoce a motivace, neměli byste si CK3 v žádném případě nechat ujít.
Individualizace postav zde totiž dosáhla svého modulárního vrcholu. Charakterové vlastnosti opět určují především traity a další možnosti skýtá nový perkový systém, umožňující hráči flexibilněji tvarovat osobnost v reakci na střednědobou situaci. Veškeré charaktery jsou ovšem navíc krásné 3D modely a výslednou podobu potomků určuje perfektně fungující skrytá mechanika genetiky! S trochou nadsázky dalo by se říci, že občas stačí se podívat do tváře, abyste okamžitě pocítili inspiraci a věděli, jak kterou individualitu roleplayově uchopit.
Oproti předchozímu dílu se pochopitelně změnily i další věci a většina naštěstí k lepšímu. Jednoznačně o úroveň výš evolvoval user interface, který je přehlednější, intuitivnější a dovoluje otevřít množství oken naráz. Ta se občas ne úplně ideálně překrývají, ale takovou maličkost do budoucna ošetří updaty. Jistě nejen nováčkům se hodí berlička v podobě výpisu některých možných akcí. Kvituji rovněž značné osekání micromanagementu, tudíž se hráči již nemusí trápit s naváděním jednotlivých regimentů do celistvého vojska - což je obzvlášť patrná změna, ovládají-li rozsáhlé říše - a stejně tak snadno lze armádu i rozpustit.
Velkého posunu dosáhla prvotřídní umělá inteligence, kdy je opravdu schopna hráči efektivně pomoci, pokud uzavře aliance. Vskutku se snaží, aby hráč nebyl hloupě vybrabčen, a pokud není příliš vytížena, alianci ctí a jde ihned na podporu.
Boje pak fungují obdobně jako v předchůdci, tedy hráč do nich aktivně nezasahuje v jejich průběhu a záleží pouze na tom, jak si danou situaci připravil. Ten systém se může zdát primitivní, ve skutečnosti však stojí na řadě komplexních mechanismů, přičemž velkou úlohu má terén a odvislé vhodné složení vojska, naturel a vzdělání generála či síla elitní družiny.
Některé herní mechanismy jsou pak v komparaci s CK2 nuancovanější, například prestiž či zbožnost, jež investujete pro konkrétní činnosti, mají určité tiery, o které přijdete pouze výjimečnou penalizací, a novinkou jsou ukazatele stresu, zvyšujícího se, když se vaše postava vládce přemáhá jednat proti svému naturelu, a hrozivosti, jež vám konečně umožňuje posadit všechny vyklepané poddané do latě a vládnout jakožto tyran úspěšně. V dlouhodobém horizontu pak hráče odměňují dynastické mechaniky, nabízející rozličné bonusy pokračovatelům rodu.
Náboženství se, stručně řečeno, meze nekladou, jsou jich kvanta, jsou plně modulární - totiž reformovatelná - a můžete dokonce základat i vlastní úchylné sekty a splakat nad výdělkem, až vás Žižka nakope do vaší holé adamitské zadnice. Pro serióznější gameplay lze nastavit i přísně historický výskyt herezí. Pravidla při zakládání nové hry ostatně doporučuji projít pozorně, protože třeba snížený diplomatický rozsah značně snižuje výskyt absurdit.
Mám samozřejmě také pár výtek. Především mi jako velká změna k horšímu přijde výchova dětí, kdy jim najisto vybíráte traity, bez šance, že se vám výchova vymkne z rukou. Jesus, děti nejsou roboti! Děti jsou ďáblové. Dále mi některé eventy přijdou dost mělké, např. shánění lékaře, kdy máte vždy identicky na výběr mezi lepším a horším felčarem, jiné by zase potřebovaly minimálně omezit historickým vývojem či letopočtem (vybírat si v 9. století manželku z individualizovaných portrétních maleb, jak Jindřich VIII. v 16. století, to je solidní úlet). Velmi postrádám bitevní eventy (ty ovšem do CK2, tuším, přidaly až mody), mírových aktivit přítomno ostatně zatím také moc není - v základu lov, hostina, náboženská pouť. A rozhodně nepovažuji za dobré rozhodnutí, že hráč může kalkulovat s viditelnou sexualitou a plodností postav.
Když si ale člověk vezme, že tento komplexní, krásný a fantasticky hratelný titul je zatím pouhá vanilla, na kterou ještě přistane hromada rozšíření a modů, nezbývá nic jiného, než vytasit meč a zařvat: FUCK YEAH, DEUS VULT, BABY, DEUS VULT! Právě s vírou v tuto píseň budoucnosti a za překrásné počáteční loading screeny od Craiga Mullinse v duchu realismu a romantismu uděluji nakonec hodnocení absolutní.
EDIT: S odstupem času hodnocení snižuji, mám kvalitativní výhrady k eventům, naznačené již v původním textu. Až hraní za ženskou postavu v modu Princes of Darkness mi naplno ukázalo, jak je content absurdně totožný pro obě pohlaví, včetně dvorské kurtoazie. AI sice většinou funguje dobře, ale občas udělá nesmyslný kiks, kdy špatně vyhodnotí priority a třeba zbůhdarma opustí zásadní obléhání několik dní před jeho úspěšným završením. A s DLCs se zatím také nějak nepřetrhli.
Pro hráče, kteří Crusader Kings lépe neznají, se nejprve pokusím ve stručnosti shrnout, o čem tento hybrid strategie a RPG je, neboť bych si dovolil významně polemizovat s tvrzením ze současného profilu, totiž že hráč má za úkol vybudovat dynastii, jež ovládne svět. Nikoliv, hráčova úloha spočívá především v tom, že prožije příběh své dynastie, nebo ještě přesněji řečeno, jednotlivé osudy členů rodiny. Ti jsou si dnes všichni rovni, ale svého času na světě nebyli...
Kdo vlastně byl ten praprapraprapraděd? Možná pouhá vyžraná, chlípná a bezohledná sketa, klátící šenkýřky na seníku. Ale také to mohl být vyrovnaný a vznešený válečník, který zachránil svou osudovou lásku před smrtí v lese a dědice s ní v tu vášnivou chvíli zplodil na mechu před hasnoucím zrakem posekaného vlka. Jak získal své postavení (heh, již nehovořím o sexu, jehož je hra občas plná jak reality show)? Šťastně dědil, vraždil nebo možná slavně vyhrál rozhodující bitvu, zbarviv rudě zrádný brod?
Nespočet lidských osudů a jejich velká i malá dramata, strasti i radosti, TO je středobodem Křižáckých králů. Pokud tedy nepatříte ke zdejší RPG ISIS, jež odmítá za RPG považovat cokoliv, co se nebelhá, nekouzlí a nemáchá lopotně světélkujícím mečem, a oceňujete spíše magii narativu, kompaktní charaktery a jejich emoce a motivace, neměli byste si CK3 v žádném případě nechat ujít.
Individualizace postav zde totiž dosáhla svého modulárního vrcholu. Charakterové vlastnosti opět určují především traity a další možnosti skýtá nový perkový systém, umožňující hráči flexibilněji tvarovat osobnost v reakci na střednědobou situaci. Veškeré charaktery jsou ovšem navíc krásné 3D modely a výslednou podobu potomků určuje perfektně fungující skrytá mechanika genetiky! S trochou nadsázky dalo by se říci, že občas stačí se podívat do tváře, abyste okamžitě pocítili inspiraci a věděli, jak kterou individualitu roleplayově uchopit.
Oproti předchozímu dílu se pochopitelně změnily i další věci a většina naštěstí k lepšímu. Jednoznačně o úroveň výš evolvoval user interface, který je přehlednější, intuitivnější a dovoluje otevřít množství oken naráz. Ta se občas ne úplně ideálně překrývají, ale takovou maličkost do budoucna ošetří updaty. Jistě nejen nováčkům se hodí berlička v podobě výpisu některých možných akcí. Kvituji rovněž značné osekání micromanagementu, tudíž se hráči již nemusí trápit s naváděním jednotlivých regimentů do celistvého vojska - což je obzvlášť patrná změna, ovládají-li rozsáhlé říše - a stejně tak snadno lze armádu i rozpustit.
Velkého posunu dosáhla prvotřídní umělá inteligence, kdy je opravdu schopna hráči efektivně pomoci, pokud uzavře aliance. Vskutku se snaží, aby hráč nebyl hloupě vybrabčen, a pokud není příliš vytížena, alianci ctí a jde ihned na podporu.
Boje pak fungují obdobně jako v předchůdci, tedy hráč do nich aktivně nezasahuje v jejich průběhu a záleží pouze na tom, jak si danou situaci připravil. Ten systém se může zdát primitivní, ve skutečnosti však stojí na řadě komplexních mechanismů, přičemž velkou úlohu má terén a odvislé vhodné složení vojska, naturel a vzdělání generála či síla elitní družiny.
Některé herní mechanismy jsou pak v komparaci s CK2 nuancovanější, například prestiž či zbožnost, jež investujete pro konkrétní činnosti, mají určité tiery, o které přijdete pouze výjimečnou penalizací, a novinkou jsou ukazatele stresu, zvyšujícího se, když se vaše postava vládce přemáhá jednat proti svému naturelu, a hrozivosti, jež vám konečně umožňuje posadit všechny vyklepané poddané do latě a vládnout jakožto tyran úspěšně. V dlouhodobém horizontu pak hráče odměňují dynastické mechaniky, nabízející rozličné bonusy pokračovatelům rodu.
Náboženství se, stručně řečeno, meze nekladou, jsou jich kvanta, jsou plně modulární - totiž reformovatelná - a můžete dokonce základat i vlastní úchylné sekty a splakat nad výdělkem, až vás Žižka nakope do vaší holé adamitské zadnice. Pro serióznější gameplay lze nastavit i přísně historický výskyt herezí. Pravidla při zakládání nové hry ostatně doporučuji projít pozorně, protože třeba snížený diplomatický rozsah značně snižuje výskyt absurdit.
Mám samozřejmě také pár výtek. Především mi jako velká změna k horšímu přijde výchova dětí, kdy jim najisto vybíráte traity, bez šance, že se vám výchova vymkne z rukou. Jesus, děti nejsou roboti! Děti jsou ďáblové. Dále mi některé eventy přijdou dost mělké, např. shánění lékaře, kdy máte vždy identicky na výběr mezi lepším a horším felčarem, jiné by zase potřebovaly minimálně omezit historickým vývojem či letopočtem (vybírat si v 9. století manželku z individualizovaných portrétních maleb, jak Jindřich VIII. v 16. století, to je solidní úlet). Velmi postrádám bitevní eventy (ty ovšem do CK2, tuším, přidaly až mody), mírových aktivit přítomno ostatně zatím také moc není - v základu lov, hostina, náboženská pouť. A rozhodně nepovažuji za dobré rozhodnutí, že hráč může kalkulovat s viditelnou sexualitou a plodností postav.
Když si ale člověk vezme, že tento komplexní, krásný a fantasticky hratelný titul je zatím pouhá vanilla, na kterou ještě přistane hromada rozšíření a modů, nezbývá nic jiného, než vytasit meč a zařvat: FUCK YEAH, DEUS VULT, BABY, DEUS VULT! Právě s vírou v tuto píseň budoucnosti a za překrásné počáteční loading screeny od Craiga Mullinse v duchu realismu a romantismu uděluji nakonec hodnocení absolutní.
EDIT: S odstupem času hodnocení snižuji, mám kvalitativní výhrady k eventům, naznačené již v původním textu. Až hraní za ženskou postavu v modu Princes of Darkness mi naplno ukázalo, jak je content absurdně totožný pro obě pohlaví, včetně dvorské kurtoazie. AI sice většinou funguje dobře, ale občas udělá nesmyslný kiks, kdy špatně vyhodnotí priority a třeba zbůhdarma opustí zásadní obléhání několik dní před jeho úspěšným završením. A s DLCs se zatím také nějak nepřetrhli.
