The Last of Us byl dlouholetým restem, ke kterému jsem se dostala teprve nedávno. V době, kdy byl exkluzivně na Playstation 3, a já ještě neměla potuchy, že si někdy nějakou konzoli pořídím, jsem jej zkoukla formou streamu a náramně si jej užila. Nedávno, když jsem se k němu dostala na PS4, se dostavilo stejné nadšení jako tehdy, akorát tu pokulhávající umělou inteligenci jsem si už tolik nevybavovala (celkem překvapila). Ale to vem čert. Atmosféra světa, herecké výkony Joela a Ellie zmáklé na jedničku a od začátku do konce máte z infikovaných pořád stejně hrozivý dojem. Nakonec jsem to všechno i přes své tragické umění míření na ovladači zvládla!
Po dohrání hry jsem se logicky vrhla i na příběhový dodatek Left Behind, kde se hráči odhalí pár životních momentů Ellie - jak z minulosti, tak z mezičasu příběhové kampaně. A proč jej hodnotím procentuálně tak, jak jej hodnotím? V první řadě DLCčku rozhodně nechci upřít kvalitu zpracování, snahu o přidanou hodnotu k hlavnímu příběhu, herecké výkony, grafické zpracování i intenzivní zážitek v daných situacích. Ale co mi to obzvlášť kazilo a na co jsem bohužel velmi přecitlivělá, je chování postav. Pokud někdo přehrává, humor je nucený nebo si někde někdo seriózně prozpěvuje - a já si daného hlasového herce představím ve studiu, jde mi to proti srsti. Zkrátka je mi za ně samotné i za postavy jako takové trapně a celkově mi takové chvilky nejsou vůbec příjemné a kazí mi dojem z celé hry.
Umím si představit, že každý máme hranici snášenlivosti takových výjevů jinde a rozhodně rozumím hodnocení DLC Vás ostatních, ale bohužel. I když mě to zamrzí, mám pocit, že u některých scén bych byla radši, kdyby vůbec nebyly. Rozhodně ale nechci říci, že si necením snahy o kontrast mezi vážností situace a ještě tou stále dětskou nerozvážností a nevinností. Jestli se má někdo vyblbnout a odfrknout si, kdy jindy, než v době, kdy se svět nemůže dvě dekády vyhrabat z velkého hnědého a nebezpečí číhá na každém rohu. Celkově skvělý počin, ale svědomí mi nedovolí dodatku dát vyšší hodnocení. Třeba by to na mě v době vydání zapůsobilo úplně jinak.
Po dohrání hry jsem se logicky vrhla i na příběhový dodatek Left Behind, kde se hráči odhalí pár životních momentů Ellie - jak z minulosti, tak z mezičasu příběhové kampaně. A proč jej hodnotím procentuálně tak, jak jej hodnotím? V první řadě DLCčku rozhodně nechci upřít kvalitu zpracování, snahu o přidanou hodnotu k hlavnímu příběhu, herecké výkony, grafické zpracování i intenzivní zážitek v daných situacích. Ale co mi to obzvlášť kazilo a na co jsem bohužel velmi přecitlivělá, je chování postav. Pokud někdo přehrává, humor je nucený nebo si někde někdo seriózně prozpěvuje - a já si daného hlasového herce představím ve studiu, jde mi to proti srsti. Zkrátka je mi za ně samotné i za postavy jako takové trapně a celkově mi takové chvilky nejsou vůbec příjemné a kazí mi dojem z celé hry.
Umím si představit, že každý máme hranici snášenlivosti takových výjevů jinde a rozhodně rozumím hodnocení DLC Vás ostatních, ale bohužel. I když mě to zamrzí, mám pocit, že u některých scén bych byla radši, kdyby vůbec nebyly. Rozhodně ale nechci říci, že si necením snahy o kontrast mezi vážností situace a ještě tou stále dětskou nerozvážností a nevinností. Jestli se má někdo vyblbnout a odfrknout si, kdy jindy, než v době, kdy se svět nemůže dvě dekády vyhrabat z velkého hnědého a nebezpečí číhá na každém rohu. Celkově skvělý počin, ale svědomí mi nedovolí dodatku dát vyšší hodnocení. Třeba by to na mě v době vydání zapůsobilo úplně jinak.
Pro: Atmosféra, grafika, herecké výkony, hudební podkres, level design, oživení hratelnosti, příběhové pozadí, zpracování světa
Proti: Kratší herní doba, některé, pro mě přehnané okamžiky, umělá inteligence parťáků i nepřátel