Nějaké díly Wormsů jsem zkoušel, ale nikdy jsem u nich nevydržel moc dlouho. Liero je úplně jiná káva. Žádné bitvy na povrchu, ale pěkně v podzemí, a k soupeři je tak třeba se nejdříve prokopat, podobně, jako je tomu v Tunneler 2.0.

Co jsme u Liera zažili s bráchou zábavy, ty propařené hodiny se spočítat snad ani nedají. Postupně se naše dovednosti zlepšovaly a nedocházelo už k moc častým sebevraždám. Zakazovaly jsme si smrtonosné zbraně, jako byly třeba chiquita bomby nebo laser na zjištění polohy a hned se doba jednoho duelu mnohonásobně prodloužila.

Lano s hákem létalo vyčištěným prostorem sem a tam a hledalo především kameny, protože při přichycení na hlínu hrozilo jeho odstřelení. Zábava to byla opravdu neskutečná, ale všechno jednou končí a i Liero po čase přestane bavit, vzpomínky však zůstanou.