Duke Nukem si pamatuji již z dětství. Hru jsem tehdy měl na prvním vypáleném CD, kde se nacházely nejrůznější klenoty, ať už od skákaček od Apogee Software nebo jiných podobných. Namátkou mohu jmenovat Prince of Persia, Disney's Aladdin nebo Lemmings. Opravdu tam bylo dost skvělých titulů. Zajímavé celkem bylo, že od Duke Nukema jsem zde měl pouze 2 episodu (Měsíc). Přitom jsem tuto hru nikdy příliš nehrál a udělal jsem vždy pouze jediný level. Přesto jsem se k ní nedávno dostal, a celkem mě bavila.

Jedná se o klasickou 2D skákačku, která není nijak neobvyklá. Prostě a jednoduše máte nějakou zbraň, v tomto případě laserovou pistoli. K dokončení úrovně hledáte jinak barevné klíče od modrého přes zelený až po červený. Po cestě za exitovými dveřmi, se protloukáte přes nástrahy a nepřátele.

Při hledání nacházíte i bedničky, které jsou různobarevné. V některých jsou pouze bonusy, které vám navyšují celkové skóre, v jiných se nacházejí životy, důležité věci pro splnění úrovně nebo dynamity, které vám znepříjemní život.

Každá z úrovní je jedinečná grafickou stránkou, kdy žádná z lokací není stereotypní. Počet úrovní jsem nenapočítal, ani mě to nezajímá, kolik jich celkově je.

Občas přicházela i frustrace z hledání klíčů a množství nepřátel. Například, když vás usmrtí poslední nepřítel těsně před cílovými dveřmi, to opravdu máte chuť hru vypnout a už nikdy nezapnout. Naštěstí, pokud máte alespoň trochu paměti, nebude složité se prokousat nakonec úrovně za pár vteřin nebo minut, protože nejsou nijak dlouhé.

Trochu mě zklamal závěrečný bossfight, kdy jsem 3x bojoval se stejným protivníkem a platila na něj stejná taktika, prostě a jednoduše střílet a střílet.

Ještě musím dodat, že po projitím exitovými dveřmi, se vám nedoplní životy, takže do další úrovně pokračujete s těmi, které vám zůstaly na konci předchozí. To malinko zvyšuje obtížnost, když chodíte půl levelu se dvěma životy, žádná sranda to rozhodně není.