Šíšpringn jsem hrál, když to byla ještě novinka a zároveň v době, kdy mě skoky na lyžích bavily nejvíc. Hra je v podstatě jednoduchá. Hraje se vlastně jen na myši a úkolem je udržet se na lyžích na můstku (držet rovnováhu a nebrousit o hrany), načasovat dobře odraz, hodit lyže do véčka a přistát bez pádu a když se to povede, tak i v telemarku.

Pamatuju si, že jsem svou první sezónu začal jako junior a moc mi to nešlo, pravidelně jsem končil na zadku a většinou tak odjížděl ze závodu už po kvalifikaci jako poslední. Ale ke konci sezóny jsem už začal hře a hlavně ovládání přicházet na chuť a pravidelně se kvalifikoval do závodu a několikrát se umístil v první desítce.

Začal jsem pak odznova a už to bylo dobré, bedna byla takřka samozřejmost (i když pár pádů taky přišlo). Mezi závody je nutné za vyhrané prize money nakoupit odemknuté vybavení, které pomáhá pomalu přidávat skočené metry a nějaké peníze je také nutné utratit za kouče, který trénuje fyzičku, techniku, ale pomůže třeba taky s hubnutím. Poslední položkou ve výdajích je voskovač, při kvalitním namazání jedou lyže rychleji a lépe se ovládají, ale kvalita se samozřejmě musí pořádně zaplatit. Proto je nutné skákat pravidelně aspoň v té desítce, jinak má člověk peníze jen na průměrné pomocníky a o lepším vybavení si může nechat jen zdát.

Po výhře v juniorském šampionátu jsem přestoupil do vyššího, už dospělého a i tady se mi celkem dařilo. Všechno bylo třeba dělat ve větší rychlosti, ale když už měl člověk grif, tak to šlo. Vyplatilo se mi hrát hru v kuse, protože, když jsem se k ní vrátil třeba po pár dnech, tak grif nebyl zezačátku stoprocentní a pár závodů to taky tak vypadalo. Co ale moc kvituji, tak na závody se dá sázet a to klidně i na sebe, hlavně zpočátku, kdy člověk ještě není velký favorit jsou případné výhry velmi hřejivé :)

Posledním stupněm byl světový pohár, kde už se měří ti nejlepší. V první sezóně v něm jsem tuším skončil druhý, nebo třetí, ale v následující už se vše povedlo na jedničku. Vyhrál jsem i Turné 4 můstků a na MS taky něco cinklo. Věrným pomocníkem mi byl voskovač Bedřich Lazarova (další oběť vývojářské neznalosti slovanských jmen a jejich zákonitostí, podobný případ byl svého času Pavol Salingova ze série NHL), byl sice až druhý nejlepší za nějakým Japoncem, ale poměr cena/výkon byl bezkonkurenční ;)

Při postupu hrou člověk narazí i na dva české můstky (v Liberci a Harrachově), nevím do jaké míry můstky odpovídají realitě, ale okolí je v každém případě, alespoň na těhle českých značně stylizované, což je škoda. Třeba Harrachov je místo relativně velkého městečka pouze vesnicí tak maximálně o 100 barácích. Bojím se, že ani zbytek hry z reality dalších areálů moc nepobral. Hru taky hodně sráží, že nemá licenci na jména závodníků, takže závody jsou jen proti "seznamu náhodně vygenerovaných" soupeřů.

Ale to hlavní, tedy hratelnost a zábavnost hra nepostrádá. Sám jsem u ní strávil při prvním hraní minimálně 10 hodin a dohromady to možná půjde někam k padesáti. Navíc je tu i hraní s kamarádem na jednom PC, což má taky něco do sebe. Pro mě dodnes nepřekonaný kousek na poli lyžařských sportů.