Keena jedničku jsem hrál až po dohrání čtvrtého dílu, je tedy jasné, že na mě neudělal takový dojem, který udělala výborná čtverka. I tak to ale byl zajímavý výlet, který si čas od času zopakuji.

Keen musí objevit, součástky ze své lodi aby mohl odletět, proto se musí vydat do různých komplexů na planetě a tam je najít.

Ovládání je velice kostrbaté a člověk si na ně musí zvyknout, odhadnout skoky, kdy se zastavit a hlavně nespadnout do díry. A když to kombinují takové prvky jako led, po kterém se výborně klouže, či dělo střílející ledové kostky, dokáže tento díl být o nervy.
Střílení, kvůli kterému je zapotřebí stisknout dvě klávesy, není taky nic moc, zvláště když hráč místo střely začne hopsat na skákací tyči. (oproti čtverce,tady jsou nepřátelé surově smažení -žádné milosrdné omračování :D ).

Některé lokace jsou opravdu hnusné (obtížnostně) zvláště když cestu blokují monstra, kterých se nedá zbavit a hráč je musí nějak odlákat (až příliš často před exitem)

Po grafické stránce se nedají čekat žádné zázraky (oproti čtverce), ale já měl pro takto jednoduché vždy slabost.

Na této hře je velice pěkně zřetelné jak velký skok mohou vyvojáři učinit, během docela krátké doby. Čtvrtý mnou velice vychvalovaný díl je pouze o rok starší, ovšem propast mezi těmito díly je obrovská. Vzhledem k tomu, že Keen je celkově záživná série a stojí zato si ji pěkně projet od začátku, dávám 70%