Wow, s příběhem Bioshock Infinite můžete v případě poptávky udělat klidně nekonečno datadisků, clever. Žijící Rapture konečně představuje nějakou zábavu, bohužel jen do té doby, dokud se z tohoto interaktivně-filmového začátku vše zase nepřesune do koridorovitého dungeonu, kde se hráč má tvářit, jak stimulující je sbírání cool kouzel (tj. plasmidů) a archaické hitpointové souboje. Aby byla ta akce dynamičtější, přidáme i do stísněného komplexu ty magnetické háky z původní hry, které dokázaly částečně zakrýt neohrabanou hratelnost, již předčí i první Half-Life.

Ale pokud Ken Levine paroduje své vlastní výtvory, tak dobrý. Začíná z toho totiž být telenovela o paralelních vesmírech.