Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Poslední roky začínám upřednostňovat adventury viděné z vlastního pohledu nad těmi klasickými (point'n'click). Nejen, že zde funguje o něco lépe spojení hlavní postavy titulu s hráčem, ale předně vzniklo, a stále vzniká velké množství titulů, které svým námětem a originalitou zaujmou. Ať už se jedná o AAA Riven a další tituly ze série Myst, historickou detektivku Black Dahlia nebo pozapomenuté a na hádanky orientované Drowned God. A právě podobně laděným titulem je i poslední vydaný Zork, Zork: Grand Inquisitor. Oproti svému předchůdci Nemesis, z dvojice s panoramatickým výhledem, je však lehce humorný a celkově se jedná o kompletně rozdílný zážitek, přestože Grand Inquisitor běží na stejném enginu a je i stejně uživatelsky pohodlný. Série se tak vrací ke kořenům, nastaveným dnes již kultovními textovky z 80. let.

Je trochu vidět, že na hru bylo méně času a tam, kde Nemesis přinesl strhující průlety krajinou, více hudebních motivů nebo i větší rozsah, tak tam dílo od Activisionu sází spíše na průpovídky sidekicka (lucerny) a předně o něco intenzivnější hratelnost. Ale je to Zork jak má být, dokonce se vrátily i textová okénka. Texty však psát už nebudete, pro interakci postačí inventář a kniha kouzel, do které budete podobně jako v Death Gate nacházet nová kouzla, která jsou zde stěžejním prvkem většiny logických hádanek. Ty však trpí kolísavou obtížností, a přestože se vše odehrává v relativně malém prostoru, něco budete řešit dlouhé desítky minut. Některé potěší také návrat bodů (do tisíce) a především smrt, která číhá na každém druhém kroku. A aby toho nebylo málo, jsou zde k mluvenému slovu i titulky.

Co se povedlo oproti Nemesis je příběh, který je více kompaktní a od první chvíle víte co a jak, a jak to i pravděpodobně celé skončí, což paradoxně pomáhá celé hře, která se tak jeví více odlehčená a netíhne k dramatickému pojetí. Rozsah celé hry je však menšího rázu, kdy dokončení trvá přibližně několik hodin (cca 5-6). Kompenzuje to však výše zmíněná přístupnost, kdy ihned víte kam dál, nebo různé drobnosti odkazující na první Zorky a žánr adventur celkově.

Zmínku si ještě zaslouží hudba, na které pracoval M. Morgan - a styl z jeho nejslavnější práce u Fallout je znát - viz Dungeon Master's Lair, Crossroads.

Celkově se jedná o velice povedenou adventuru na výborném enginu. Ten, kdo preferuje puzzly si více užije Nemesis, a ten, kdo humorněji pojaté adventury, tak Grand Inquisitora. Za zahrání však stojí oba díly, přestože se nejedná o vrchol žánru. Silných sedm z deseti (přeci jen bylo Nemesis první).

Pro: hratelnost, humor, logické hádanky, hudba

Proti: kratší rozsah

+23
  • PC 80
Název "Zork" dnes už asi žádnému mladšímu hráči her nic neřekne, ale v první polovině 80. let to byla podobně slavná herní značka, jako byl později třeba Tomb Raider. Vývojářsky tým Infocom, který v tehdejších pionýrských dobách tvořilo jen několik nadšenců, ale bohužel nebyli zadní velcí obchodníci, takže zatímco se postupně začala objevovat konkurence grafických adventur od společností jako Sierra nebo Lucasfilm Games, pokračování Zorku byly stále pouze čistě textové adventury bez jakékoli grafiky a je zřejmé a pochopitelné, čemu hráči dávali přednost. Infocom tedy časem zanikl a na jeho troskách vznikla společnost Legend Entertainment, která převzala to, co bylo na sérii Zork a dasich textovkach Infocomu unikátní, tedy vytříbeně napsané texty, které patří k tomu vůbec nejlepšímu v historii videoher, a bohužel opět příšerný archaický textový interface, který byl zastaralý už v polovině 80. let a Legendi na něm bohužel vydali celou řadu potenciálně skvělých, byť bohužel nehratelných her v době, kdy už na trhu byla první Kyrandie a jejich první normálně hratelou hrou je až Companions of Xanth.

Někdy v té době se série Zork vrátila s titulem Return to Zork, konečně to byla grafická adventura, ale hra byla bohužel až moc poplatná době svého vzniku. Jedny z prvních scén s digitalizovanými herci a těžkopádné ovládání způsobily, že se dnes už moc dobře hrát nedá. Zejména v USA to ale byl velký úspěch a mohlo tak vzniknout pokračování Zork Nemesis: The Forbidden Lands, což je pro změnu nečekaně depresivní puzzloidní a opět lehce user unfrendly Mystovka, tedy opět hra, která dnes už není moc atraktivní, i když má její atmosféra bezpochyby něco do sebe. Poslední hrou že světa Zork je tedy Grand Inquisitor, který vznikl v době adventurniho úpadku a herní scénou spíš prošuměl, ale z dnešního pohledu je tato hra tím nejlepším z celé série. Je ukázkou netradiční poetiky Zorku a zároveň se dodnes nečekaně dobře hraje, jako bohužel jediná hra z celé série.

Grand Inquisitor je tedy jako první a poslední hra v sérii "moderní" adventurou se vším všudy. Hojně využívá FMV s titulky a titulky jsou k dispozici u všeho, má standardní moderní interface a ovládání, na svou dobu hezkou grafiku, která myslím nikoho neurazí i dnes a hudbu Marka Morgana, která zní stejně Aphex Twinovsky jako ve Falloutu ještě dřív, než nějaký Fallout vůbec vyšel. Hra je opravdu vtipná a to svým svébytným a tak trochu Monty Pythonovským způsobem. Po celou dobu hraní je skutečně přecpaná velkým množstvím skvělých a originálních nápadů a netradičních adventurních řešení, zároveň ale není nijak extrémně těžká a hraje se jako po másle, snad až na několik opravdu vypečených záseků, které už od hráče vyžadují slušnou dávku invence, ale rozhodně nejsou nefér a naopak se k poněkud excentrickému stylu hry hodí. Po másle se hraje možná až moc, takže než se člověk naděje, má hru dohranou a je že skvělého světa podzemního Zorku pryč. Samotnému se mi z něj vůbec nechtělo a je velká škoda, že autoři hru ještě trochu nerozšířili. Příběh s inkvizicí je totiž dostatečně nosný a hráče okamžitě vtáhne do děje. Grand Inquisitor je tedy bohužel jedinou hrou z celé série, která obstála ve zkoušce času a každý hráč, který se považuje za fanouška adventur, by ji měl zkusit, aby viděl, že existuje i trochu jiný přístup k žánru adventur, než jaký přinesli LucasArts nebo Revolution Software.

Pro: originalita, atmosféra, hudba, humor

Proti: moc krátké, inkvizitor zrovna moc charismatu nepobral

+17
  • PC 85
Moje první dobrodružství ve světě Zorku a musím ihned prohlásit že mám chuť se opět do toho světa podívat, bohužel tento díl je spolu s poněkud vážněji laděným Nemesis jediný stále dobře hratelný díl, jelikož prvních několik dílů jsou textové adventury a Return to Zork už není moc dobře hratelný (ale asi ho odzkouším).

Vžijeme se tu do role postavy nejspíše pohlavně neutrální pod přezdívkou AFGNCAAP (Ageless, Faceless, Gender-Neutral, Culturally Ambiguous Adventure Person). Tuto přezdívku vám dal Dungeon Master jehož duše byla uvězněna v lucerně kterou jste vylovily a díky tomu se z něho stane váš věčně hláškující pomocník. Do toho všeho byl svět Zorku mocnou Inkvizicí zbaven magie a všechny kouzelné bytosti či neposední obyvatelé začali býti Totemizování (je to tak strašné že to ani nechci rozepisovat) a všemu tomu zlu velí Grand inquisitor jehož samotná prohlášení vzbuzují hrůzu: 'Shun magic, and shun the appearance of magic. Shun everything, and then shun shunning.'

Příběh je jednoduše bláznivý a potkáte tu hromadu vtipných, bizarních či šílených charakterů za zmínku například stojí Antharia Jack (velice charismatická parodie na Indiana Jonese), komické duo strážníků či v neposlední řadě váš parťák Dalboz of Gurth (ten uvězněný v lucerně). No a jelikož se jedná o FMV adventuru tak je většina scének hrána živými herci a díky tomu je vše ještě více komické, herci se snaží a jde na nich vidět že si to užívají a díky tomu i vy máte skvělý pocit z těchto dobře zahraných filmečků které vám skoro vždy vykouzlí úsměv na tváři nebo vás dokonce na plno rozesmějí, za mě jednoznačně vedou scénky kdy Jack čeká na Totemizaci, ty mě skoro smíchy položily na zem.. Dokonce mezi herci je i pár známých tváří které jste už určitě někdy zahlédly, takže opravdu žádné špatné herecké výkony nehrozí, i když ano herci občas přehrávají ale to je dané tónem hry. Samozřejmě dabing postav které nejsou zahrány živými herci je též na skvělé úrovni.

Scénky jsou navíc ještě více komické díky skvělé hudbě o kterou se postaral John Beal, samozřejmě stejnou pochvalu si zaslouží i parádně atmosferická hudba od Marka Morgana kterou budete slyšet mimo filmečky.

Tak a teď je na řadě hratelnost, celé dobrodružství prožíváte z pohledu první osoby a pomocí myši se můžete svobodně rozhlížet do stran a klasicky se pohybujete kliknutím myším na vámi zvolený směr. K dispozici je vám inventář který je přehledný ale jediné co mu musím vytknout je samotné vkládání věcí do inventáře, kdy pokud držíte předmět tak musíte nejdříve otevřít přes celou obrazovku inventář a pak do nějakého místa předmět umístit, (pokud existuje rychlé umístění tak jsem ho asi neobjevil) ale o nic hrozného se nejedná. Jo a místy kombinování předmětů či jejich prohlížení může působit malinko zdlouhavě.

Samozřejmě vaší náplní bude toulat se po světě a řešit různé hádanky, jejichž obtížnost není moc na vysoké úrovni a na dost věcí se dá jednoduše přijít, bohužel hra občas trpí nevyváženou obtížností což má za důsledek občas pár záseků. Hádanky ale také budete řešit pomocí kouzel která budete postupně objevovat a která budete používat na různé předměty apod. Jedná se například o kouzla typu odemčení dveří, rozmotání uzlu nebo udělat sebe atraktivnějším pro jinou bytost. Rozhodně ale považuji používání kouzel za povedené.

Dále grafické zpracování je hezké a všechny lokace vypadají atmosféricky a vy se díky tomu ještě více vžijete do světa skvělého Zorku.

Celá hra se jednoduše skvěle hraje a vy si jí budete užívat a proto největším problémem hry je délka která se pohybuje asi kolem čtyř až pěti hodin a musím přiznat že konec na mě působil dost zkráceně. Jednoduše jsem byl ke konci zklamaný že toho není víc jelikož jsem chtěl v tomto světě ještě o něco déle zůstat. Když už jsme u těch negativ tak mi občas zazrnila obrazovka při některých animacích, ale to je asi vše.

Zork: Grand Inquisitor je neskutečně milá, vtipná a originální adventura která vás chytne a nepustí a vy budete po konci žadonit o pokračování. Je opravdu obrovská škoda že tímto dílem série Zork skončila a žádné další dobrodružství z tohoto světa nevyšlo.

Pro: Svět Zorku, atmosféra, originalita, povedené herecké výkony, humor, soundtrack, postavy

Proti: Krátké, nevyvážená obtížnost, u někoho se může objevit pár chybek technického rázu

+11