Red
Yakuza Kiwami má k Yakuza 0 nejen stejný engine, ale prakticky i všechno ostatní - ulice, obchody, předměty, vybavení, bojové styly, RPG vylepšení a minihry. Je to něco, čemu jsme my pckáři před dvaceti lety říkali datadisk. Chybí tu to, co mě v 0 velmi bavilo - hratelná druhá postava, kabaret a celá druhá čtvrť v Osace. To co přibylo, pokud to nebyly narážky na 0, mě spíš zklamalo. Přesto jsem se pořád dobře bavil, víc než u většiny západní AAA produkce.
Yakuza má kouzlo, že dokázala udělat z nouze ctnost a mnohé viditelné nedostatky prodat jako hodnotu navíc. Japonská nadsázka a infantilnost dokázala asi z 4 zvuků namísto plnohodnotného dabingu, z 4 prkenných animací namísto realismu a ze zápletky mimo rámec západní logiky vytvořit postavy a svět, který si zamilujete. To nejdůležitější pro příběh, emoce, jsou tu podány dobře. Přitom hlavní hrdina je ve stylu akčních filmů z 80.let naprostý nadčlověk, se kterým nelze moc soucítit. Nostalgická atmosféra (příběh se odehrává v 1995, takže tlačítkový telefony a telefonní budky jsou stále in) je umocněná tím, že se vše odehrává v čase předvánočním a během příběhových kapitol se tak střídá nejen denní období, občas i padá sníh. A v obchodech vám hrají vánoční melodie...
Ne úplně dobře fungují mechanismy, které jsou dosti repetitivní a ať už příběhově či ve volném pohybu prostě mlátíte lidi na ulici. Kamera je desorientující, jak v pohybu po ulici, tak při soubojích se díváte často, kam nechcete. Hlavní problém byl však u mě v hlavním a nejzábavnějším přídavku, Majima everywhere. Majima vás napadá na ulici v přestrojení a i zasahuje do miniher a jiných soubojů. Na soubojích s Majimou je založeno odemykání nejsilnějšího bojového stylu Dragon of Dojima, odemykáte si trénink nových pohybů, které si však zároveň odemykáte souboji v aréně. Mně se ten mechanismus nerozjel a teprve v poslední kapitole po dosažení maxima všech stylů jsem zjistil, kde je problém. No nezkontroval jsem kužel na ulici, tento souboj potom celý obsah rozběhne. Můj závěr tak spočíval v několikahodinovém pobíhání po ulicích a drcení palce při soubojích na ulici a v soubojích v aréně. A smutně koukal na 9999 skillpointů, které jsem neměl jak utratit. Souboje s lepšími nepřátely jsou otravné i z důvodu, že se v průběhu souboje léčí a vy s tím absolutně nic neuděláte, nemůžete jako jindy popadnout toho týpka za vlasy a ukončit ho, prostě ho mlátíte zatímco on v klidu netknutě medituje. Hlavní příběh funguje v tom, že jste zvědavý, jak se to vyvrbí. V něčem je velmi předvídatelný v klíčových věcech a naopak nefér nepředvídatelný (taky by vám dávalo víc smysl, kdyby Haruka vzešla ze znásilnění, hlavní záporák byl Niskihi a to ukradení 10M se nikdy nestalo? ).
Co říci na závěr? Yakuza Kiwami mě bavil, zároveň mě zklamal. Dohráno za cca 55h, hra mi asi třikrát spadla.. Už se těším, až přijde nálada na Yakuza Kiwami 2.
Yakuza má kouzlo, že dokázala udělat z nouze ctnost a mnohé viditelné nedostatky prodat jako hodnotu navíc. Japonská nadsázka a infantilnost dokázala asi z 4 zvuků namísto plnohodnotného dabingu, z 4 prkenných animací namísto realismu a ze zápletky mimo rámec západní logiky vytvořit postavy a svět, který si zamilujete. To nejdůležitější pro příběh, emoce, jsou tu podány dobře. Přitom hlavní hrdina je ve stylu akčních filmů z 80.let naprostý nadčlověk, se kterým nelze moc soucítit. Nostalgická atmosféra (příběh se odehrává v 1995, takže tlačítkový telefony a telefonní budky jsou stále in) je umocněná tím, že se vše odehrává v čase předvánočním a během příběhových kapitol se tak střídá nejen denní období, občas i padá sníh. A v obchodech vám hrají vánoční melodie...
Ne úplně dobře fungují mechanismy, které jsou dosti repetitivní a ať už příběhově či ve volném pohybu prostě mlátíte lidi na ulici. Kamera je desorientující, jak v pohybu po ulici, tak při soubojích se díváte často, kam nechcete. Hlavní problém byl však u mě v hlavním a nejzábavnějším přídavku, Majima everywhere. Majima vás napadá na ulici v přestrojení a i zasahuje do miniher a jiných soubojů. Na soubojích s Majimou je založeno odemykání nejsilnějšího bojového stylu Dragon of Dojima, odemykáte si trénink nových pohybů, které si však zároveň odemykáte souboji v aréně. Mně se ten mechanismus nerozjel a teprve v poslední kapitole po dosažení maxima všech stylů jsem zjistil, kde je problém. No nezkontroval jsem kužel na ulici, tento souboj potom celý obsah rozběhne. Můj závěr tak spočíval v několikahodinovém pobíhání po ulicích a drcení palce při soubojích na ulici a v soubojích v aréně. A smutně koukal na 9999 skillpointů, které jsem neměl jak utratit. Souboje s lepšími nepřátely jsou otravné i z důvodu, že se v průběhu souboje léčí a vy s tím absolutně nic neuděláte, nemůžete jako jindy popadnout toho týpka za vlasy a ukončit ho, prostě ho mlátíte zatímco on v klidu netknutě medituje. Hlavní příběh funguje v tom, že jste zvědavý, jak se to vyvrbí. V něčem je velmi předvídatelný v klíčových věcech a naopak nefér nepředvídatelný (taky by vám dávalo víc smysl, kdyby Haruka vzešla ze znásilnění, hlavní záporák byl Niskihi a to ukradení 10M se nikdy nestalo? ).
Co říci na závěr? Yakuza Kiwami mě bavil, zároveň mě zklamal. Dohráno za cca 55h, hra mi asi třikrát spadla.. Už se těším, až přijde nálada na Yakuza Kiwami 2.
Niktorius
pajmič
Starletka
Shadrac
Roman_Svoboda
Patrik160
Ashe
Turbíček
Pro: atmosféra, humor, postavy
Proti: horší než Yakuza 0, kamera, repetitivní souboje