Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Asi už je pro mě tak nějak tradice, že něco napíšu k Yakuze. No, tak jdeme na to.

Yakuza 4 byla pro mě zatím nejtěžší. Ne skrz obtížnost, ale skrz gameplay a hlavně story. Nevím, jestli jsem byl vyčerpanej, ale hru jsem hrál asi na 3x. Přibližně s roční pauzou, což je fakt velká mezera, co se mě týče. I tak se zkusím nějak dát dokupy smysluplný komentář...

Takže, čtvrtý díl poprvé ukazuje více hratelných postav, jak můžete zjistit všude. Jejich příběhy se ale velmi podivným způsobem dávají dohromady. Dáme trochu spoileru, aby jste pochopili, co tím myslím.
Saejima se rozhodne prokázat svojí věrnost Tojo clanu tím, že vypráší Ueno clan. Tím vypráší myslím zastřelení hlavních pohlavárů v ramen restauraci. Prostě si vezme 6 revolverů (jeden do zubů, protože Yakuza) a všechny vystřílí. Důležitý je poznamenat, že se měl v určitý okamžik dostavit známý Majima. Samozřejmě je Saejima zabásnutej do soukromé věznice ještě s Hamzakim. Ta je ale sponzorovaná Tojo clanem, protože Tojo clan neměl peníze a tak se musel podvolit policii a...trochu zmatený, že?
Snažím se ve zkratce napsat, že ta story má tak nějak plno mezer nebo jsem jednoduše nedával dostatečně pozor, což se u Yakuzy stane hooooodně snadno. Mimochodem, je zarážející, jak se důležitý postavy tak nějak dobelhají na břeh sirotčince, který vede Kiryu. Je tam ale plno divný přepalů i na Yakuzu.

Story je prostě přinejlepším zvláštní. Nakonec se jedná o obrovský spiknutí, který sahá celkem daleko. Naštěstí má každá z postav tak nějak víceméně motivaci proto, aby se do těch sraček zapletlo. Saejima chce pomstu a odpovědi, Tanimura chce pomstu a odpovědi, Akiyama chce...jen odpovědi.
Hele je to prostě taková klasická Yakuza story. Celkem fajn krimi, který dává nejakým zázrakům záminku, aby jste mohli vymlátit duši ze všech, co stojí proti vám. Je až úsměvný, jak se většina situací prostě řeší bojem, protože je to kratší cesta. Nebýt ale toho, tak by to nebyla Yakuza.

Minihry jsou stejný. Zase jsem strávil u Mahjongu víc, než je zdrávo. Mám pocit, že mu už možná začínám rozumět. Substories jsou ve stejným stylu. Zábavný, divný a asijský.

Zatím tak nějak klasická Yakuza, jen větší a víc postav. Co mi přišlo divný, tak soubojový systém. Nevím, nějak prostě to ve mně necvaklo. Většinu jsem klasicky brute forceoval přes jídla (sushi set), protože mě už fakt nebavilo, jak se některý souboje vyvíjí...je tu totiž kladen větší důraz na střelný zbraně a to může být VELMI frustrující v několika částech hry.

Závěrečný boss. Pochopil jsem, proč všichni bojují, ale proč kurva Kiryu se mlátí s Daigem? Ty vole, vždyť měl na starost ukočírovat celej Tojo clan bez peněz a vlivu. Pokud se mu naskytla příležitost se trochu spojit s policií, tak mi to sice nepříjde ideální, ale přijatelný. Hlavní nepřítel byl přeci Munakata, kterej využil zranitelnosti Tojo clanu. Vysvětlení je v podstatě jen něco ve stylu "zmlátit se jedinej důvod, jak situaci vyřešit". Sorry, to mi nestačí. Naprosto zbytečný vtažení Kazumi do děje. A to ho teda mám rád a je hodně těžký si bez něj představit Yakuzu.
Mimochodem, ten závěrečnej souboj s Munakatou...cítil jsem, jak mi praská penis ve švu. Tisíc elitních policajtů na blízko + utíkající Munakata, kterej po vás střílí. Zásah vás samozřejmě omráčí, takže pokud jste blízko tý tlupy, tak dostanete pořádnej gangbang. Extrémně frustrující a dementní závěrečný souboj. I na Yakuzu.

Takže vlastně největší problémy mám s příběhem. Každá jednotlivá postava se hraje maličko jinak, takže za mě asi dobrý?

Je to stará Yakuza se všema plusy i mínusy. Pochybnej příběh, dobrej soundtrack a čistá beat em up akce. Bavilo mě to míň, než ostatní díly, ale pořád dokážu přimhouřit oko, protože mě ta série prostě baví. Asi už trpím Stockholmským syndromem...

Pro: Yakuza, postavy, absurdnost, osobitost, substories, mahjong

Proti: příběh, soubojový systém, závěrečný boss fight

+7
  • PC 75
Yakuza 4 - 4 protagonisté, 4 bojové styly, 4x více bušení, 4 final bossfigty, 4x více zábavy? Nu, to opravdu nevím, leč mohu s klidem v duši říci, že se jedná o lepší hru nežli je Yakuza 3. Krapet lepší souboják, příběh, který se tentokráte drží vice při zemi a taktně navazuje na události dílů minulých.

Každý protagonista má unikátní bojový styl, povahu, a tematické vedlejší úkoly: Akiyama -lichvář altruista, bývalý bankéř který hodným a pracovitým dlužníkům peníze daruje, je nejlepší ústřední postavou celé série. Svou lenivost a lehkou sociální zabedněnost nahrazuje svou přátelskou povahou, vysokou inteligencí, rozvážností, nadhledem a obecně pohodovou povahou. Jeho vedlejšáky se točí převážně kolem peněz, investic a pomáhání lidem, jenž jsou ve finanční tísni.  Používá v boji převážně dolní končetiny, nejrychlejší ze skvadry bouchačů, leč nedisponuje zajímavými abilitami, bojovat s ním mě bavilo nejméně.

Saejima - Odsouzený na smrt, velká zarostlá obluda, kterou by jsem nechtěl potkat v temné uličce za pokrývky noci. Má plno důvodů býti nasrán, dokáže své emoce a pudy překvapivě potlačovat, 25 let za katrem z něj udělalo takřka Mirka Dušína. Jeho část ve vězení byla super lame jak z hlediska desidnu, tak level designu, ale pokus o změnu se počítá. Jeho vedlejšáky se týkají té nejnižší společenské vrstvy, pomáhaní houmlesům, opuštěným dětem atd. má zajímavou minihru, kde v místním dojo učí skrze jednoduchý management systém partu hochů- Jeho souboják mě ze začátku díky topornosti nebavil, ale po odemčení několika nových triků se z něj stal druhý nejlepší mlátič z party.

Tanimura - Policat, fízl, švestka, lingvista, má na starost zdejší asijskou menšinu Čínanů, Thaivanců a Korejců, je největší hajzlík z party. Hraje hazardní hry, bere úplatky, což je asi jediná zajímavá věc o něm....je dobrý důvod, proč se v následujících dílech série neobjeví. Jeho vedlejšáky jsou taktéž zklamání -  docela jsem se těšil na to, jak tvůrci pojmou chlápka, který je z druhé strany pomyslné mince, patrně to, co jsem očekával dostanu až v Judgement. Mlácení s tím mě ale bavilo nejvíc, neb se jeho styl soustředí na obrážení útoků, načasování a prostorovou orientaci, jinými slovy neznásilnujetě v jeho kůži nebohou myš svým ukazovákem.

Kiryu - Ten tu hraje de facto druhé housle, hra se soustředí primárně na nové trio, což není na škodu, Kiryu není zrovna kdovíjak zajímavá postava, ale věci které se kolem něj udávají vždy zajímavé byly. Jinak nic nového, bojuje stejně jako ve trojce.
Z miniher je tu novinka stojní tenis, který je děsně blbý.

Celkově vzato je Y4 lepší než Y3. Příběhově se mi líbila mírná provázanost s předešlími díly a drog se scénaristé tentokrát vyvarovali, takže to dává celkem smysl, je to předvídatelné ale nikoliv špatné.

Pro Yakuzaholika jasná volba.

Pro: Stejné jako Yakuza 3 jen větší, plynulejší a méně zhulená

+12