Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Herní výzva 2021 - 9. Okna vesmíru dokořán (Hardcore)
Série Wolfenstein prošla v roce 2014 až nevídanou změnou. Potulující se zombie nahradily stroje budoucnosti a všudypřítomná mytologie byla nahrazena výzkumem a technologickým vývojem. Dokonce i samotná hratelnost přesla k větší akčnosti. Po nezrovna dobře přijatém Wolfenstein z roku 2009 (ačkoliv pro mě se jedná o nejzajímavější díl série) bylo nejspíš načase sérii oživit v jiném duchu. Úpěchu oživení napovídá i několik pokračování. Jak se ale jeví samotný začátek této rebootované série?

Asi není žádným velkým tajemstvím, že nedlouho po začátku hry se děj přesune o takřka 20 let kupředu. Jedná se o zajímavý tah, který ale na úkor několika pozitiv přináší i negativa. S výrazným posunem moderních technologií se jaksi vytrácí druhoválečná atmosféra a samotné kouzlo série v již zmíněné mytologii (což může být naštěstí nahrazeno začátkem série prequelem Wolfenstein: The Old Blood, který dorazil takřka rok po vydání). Co hře naopak určitě nelze upřít je poměrně chytlavý příběh, který nás zavede na lokality po celé Zemi a dokonce i mimo ní.

Dalším výrazným pozitivem je propracovanost charakterů hlavních záporáků, které hráče skutečně donutí je nenávidět a každé odstranění dalšího "bosse" je názornou ukázkou zadostiučinění. Délka hry také neurazí a tématické collectibles napomáhají motivaci k jejich sběru.

Wolfenstein: The New Order definoval směr, kterým se série odvíjí již několik let. Hráči moderních FPS budou ve hře okamžitě jako doma, pro odchovance série se může naopak jednat o prvotní šok, který buď nahradí velmi pozitivní pocit z modernizace hry nebo naprostý nezájem a nejspíš tedy i konec se samotnou sérií, jelikož ve stejném stylu navazují i další díly.

Hodnocení: 85% 

Pro: Skok časem, příběh, moderní technologie, charakter záporných postav, lokality

Proti: Vytracení husté atmosféry / mystičnosti

+16
  • PC 70
Moje první pořádné setkání s B. J. Blazkowiczem (samozřejmě jsem kdysi zkoušel i Wolfa 3D, ale jen malou chvíli) a... tohle jsem asi tak úplně nečekal.

Totiž střílí se tu hodně, což jsem čekal, příběh je jak z béčkovýho akčního filmu, což jsem taky čekal, ale překvapilo mě, že jsou tu stealth prvky (a jak jsem si je užíval), kdy jsem mohl posílat nácky na pravdu boží s pomocí pistole s tlumičem a nože. A ano, pokud se to pokazí, tak holt člověk popadne do každé ruky jednu útočnou pušku a kosí to hlava nehlava (což při hře na nejvyšší obížnost (díky herní výzvo 2018) není vždycky sranda), ale při postupu s rozmyslem se mi docela dost částí dařilo proplížit a vlastně mě mrzelo, že to někdy prostě nejde.

Nicméně by to asi nebyl B. J. kdyby se jen plížil a nemohl ostošest vyprazdňovat zásobníky do příchozích pravicových extrémistů. Střílení je tady samozřejmě taky dost zábavný, páč zbraně dělají, co se od nich čeká a navíc se prakticky všechny dají používat v duálním režimu, kdy máte v každé ruce jednu, což pak působí o řád akčněji. Akorát mi teda některý přišly vzhledově docela nudný (automatická brokovnice vypadá jako krabice). Taky se mi líbí, že zdraví tu funguje stejně jako v (pro mě) klasických střílečkách a musíte tím pádem hledat lékarničky.

Co mě místy opravdu dělalo problémy, a je mi jasné, že na tom nese vinu i zvolená obtížnost, byl systém ukládání. Jsou tady totiž checkpointy a když se Vám holt některá pasáž nedaří, budete ji opakovat zas a znovu bez možnosti postupného ukládání po každém krůčku. Mno a jelikož nejsem žádný FPS eso a nedávám "headshoty" s myší uvázanou za zády, občas jsem se docela zapotil.

Velkou radost mi naopak dělala jakási intermezza mezi některými misemi, kdy jste v základně rebelů, hra zpomalí tempo a je čas i na nějaký příběh, který tomu dává přijemné kulisy a snaží se Blazkowicze hezky zlidštit (i když toho patosu na mě bylo asi příliš).

Pro: Stealth, dynamická akce, pocit ze střelby, pauzy mezi misemi

Proti: Systém ukládání, místy příběh

+15
  • PC 85
Wolfenstein 3D byla moje oblíbená střílečka a nahrál jsem se jí dost. Od té doby jsem ale žádný další díl nehrál a tomuhle kousku jsem v době vydání také nevěnoval přílišnou pozornost. A asi bych za něj plnou cenu nedal, ale ve slevě rozhodně milovník FPS ze staré školy neprohloupí.
Nepříliš rozeseté checkpointy, tuzí bossové a jeden obří mechanoid, lékárničky, žádný šestý smysl na zviditelnění indikátorů HP, správná maskovanost koridorů. Nic takového, tohle není Call Of Duty. Moderní hráči možná zaplakají, pamětníci zaplesají. Heil to B.J. Blazkowicz!

Pro: střílečka ze staré školy, nadprůměrná herní doba, zabíjení nácků nikdy nebylo tak zábavné, skvělý soundtrack, promakané cutscény

Proti: repetetivnost některých levelů, ale jinak se těžko něco hledá

+14
  • PC 90
Vraždil jsem nácky na zemi, vraždil jsem nácky ve vzduchu, opakovaně jsem prováděl vraždění nacistů na vodě i pod vodou, pronásledoval jsem nácky do hor, kde jsem je samozřejmě vraždil také a kde vraždění probíhalo obzvlástě krutým a nemilosrdným způsobem - zejména ve starých a vlhkých hradech. Náckové se mi pokusili ulítnout vzducholodí. Nepomohlo jim to a zavraždil jsem je i tam. Pak se pokusili skrýt pod zemí v zatuchlých katakombách. I tam jsem je nakonec vypátral a následně zavraždil. Vraždil jsem nácky za války v letech 42-46 a vraždil jsem nacisty i po válce, v letech 60tých. Náckové se mi dokonce pokusili skrýt na měsíci, ale i to jim bylo platný jak mrtvýmu skafandr a i tam jsem se dostal a i tam - na samotném měsíci - jsem nakonec byl schopen nácky lokalizovat, demaskovat a zavraždit. (Úryvek z interview s B.J. Blaskowitzem pro nejmenovaný pánský časopis)

Wolfenstein. Říct to nestačí, co to zkusit vykřiknout: WOLFENSTEIN !!! Co to je Wolfenstein ? Wolfenstein je v první řadě vysoce realistický simulátor vraždění nácků. Vysoká realističnost je patrná na mnoha elementech hry. Např. dokonalá AI, která věrně simuluje úroveň inteligence nacistů (zlí jazykové tvrdí, že AI by měla být spíše AS - artificial stupidity), dokonalé a bohaté možnosti jak je zamordovat, kdy máte k dispozici jeden samopal, dva samopaly, jednu laserovou pušku, dvě laserové pušky, jeden nožík, dva nožíky, a takhle by se dalo pokračovat velmi dlouho. Můžete je třeba zabíjet jejich vlastníma robotama a když už není nic jiného k dispozici, tak je alespoň možné zavraždit je holejma rukama.

Tady Bethseda, ač jsem k ní často velmi kritický, vydala skrze ID studio naprosto výbornou hru, se kterou se vývojáři popasovali zcela jedinečným způsobem. A to před nima byl velmi nelehký úkol, kdy museli navázat na předchozí díly, které nastavily laťku velice vysoko, a kdy se museli vyrovnat s morálním, lidským, citovým, karmickým, vesmírným, (a)historickým a v neposlední řadě také realismus vyžadujícím požadavkem, aby umožnili následovatelům B.J. Blaskowitze pokračovat ve vraždění nácků přiměřeně jednoduchým a zároveň realistickým způsobem, bez zbytečného přidávání nerealistckých hloupostí, jako je například zvyšování AI nacistům a bez přidávání zbytečných herních mechanismů, jako je třeba kraftění (lektvarů) a dalších věcí jako je únava a potřeba jídla a pití (BJ samozřejmě v zápalu vraždění nacistické selanky únavu necítí a na doplnění kalorií bohatě stačí sežrat ohyzdným a neposlušným nacistickým čoklům jejich granule a konzervy) a nebo nesmyslné omezování inventáře, které by naprosto neodpovídalo schopnostem svalnatého a z posilky vypracovaného těla B.J. Blaskowitze.

Musím říct, že koridorová střílečka v podání Wolfa je naprosto adekvátní. Nač otevřenej svět ? S otevřeným světem a nacisty v něm totiž přichází jeden velikej problém. Na otevřené mapě by se totiž mohlo stát, že by se vám nacisté schovali někde v nějakém koutě a BJ by je nenašel a nebyl by je schopen všechny zamordovat, což by mělo samozřejmě naprosto drtivé následky na immersion a vůbec celou realističnost (Někdo si myslí že to je vtip, ale vtip to opravdu není: víte kolik BJ zavraždí nácků ? Všechny!). Variací nepřátel je přiměřeně dost. Krom wermachtích vojáků záklaďáků narazíte také na elitní síly, různé roboty, jak lidské, tak čistě robotické (sbohem v křemíkovém pekle stvůry), tak samozřejmě i na nacismem posedlá zvířátka, jako např. pejsci (kočičky byly v předchozích dílech - teď už snad chybí do dalšího dílu jen nacismem posedlej křeček), na nacíčky malé i velké, silné i slabé. Co s nimi BJ udělá je jasné - jistě nikoho nepřekvapí, že je všechny nemilosrdne zavraždí.

Hrou jsem se extrémně bavil a tady nutno připomenout další důležitou věc, kterou vývojáři udělali velmi dobře a citlivě. Naštěstí nevotravujou BJe nějakým hloupým příběhem. Někde jsem sice četl, že hra příběh má, ale já na něj prostě neměl čas - sorry jako - měl jsem fakt dost jinejch věcí na práci (ehm, na zahlušení chtěl jsem říct). Takže sice teoreticky abychom si to ujasnili: například na měsíci jsem byl, protože jsem tam cosi skrze BJe hledal, ale v první řadě byl důvod mé navštěvy zcela prostý a sice ten, že se tam pokusili skrýt před mým hněvem nacisté, a tam kde jsou nacisté, tam jsem byl já (potažmo BJ). Wolf mě bavil od začátku do konce. Obtížnost byla poměrně přiměřená, tolik zmiňovaná repetitivnost nemohla ani teoreticky nastat - vraždění nácků prostě není a nemůže být repetitivní. Bossové byli bezvadní, škoda, že se jich neukázalo víc.

Těch 5% jsem hře ubral za jedinou chybu a sice: nácků bylo v průběhu wolfa nerealisticky málo. Lapidárně řečeno: šlo jich zamordovat mnohem, mnohem víc. Protože pokud jsou v jedné místnosti 3 nacisté, proč jich tam není třeba 5? Nebo na dvoře ? Když jich po dvoře pochoduje 6, proč jich tam není 10 nebo rovnou 12 ? Toť jediné, co bych vývojářům vytkl.

Pro: Všechno

Proti: Nic

+14 +18 −4
  • PC 80
Bez debaty ryzí FPS do morku kostí. Dobře se v ní střílí, však se má z čeho. Téměř všechny zbraně v duálu, pěkné fatalitky v soubojích na blízko a slušná porce brutálu. Sice bych ještě přitvrdil a nechal těla nácků trhat na kusy, ale co není teď, může být v dalších dílech. Bavily mě animace v enginu hry, velmi povedený dabing, scéna ve vlaku úžasná, filmová a až na ty otravné deníčky k tomu nemám výtku. Btw. deníčky slouží k vyprávění příběhu jedné z postav a často mě vedly k představám, jak se vše odehrálo. Jen je škoda, že jich je tolik a při hraní to celkem ruší. Tím narážím na doplňující info, které neustále vyskakuje a informuje o nových nepřátelích, lokacích či zbraních. Osobně jsem to nepotřeboval a čtení těchto informací můj zážitek nijak zásadně neobohatilo a to také z toho důvodu, že všechny informace jsou často dost obecné a člověk je chápe již ze samotného hraní.

Co mi ale zásadně vadilo, je umělá inteligence ve stealth pasážích, které vlastně vůbec stealth nejsou. Nebožáci k vám stojí zády téměř všude - u okna, u dveří, u zrcadla (ne to tam není :-), no prostě dementní. Takže za mě stealth do tohodle typu hry nepatří - chci rubat a kosit v jedný jízdě od začátku do konce. A když stealth, tak pořádně.

Sbírání munice, lékárniček, brnění stisknutím tlačítka E není takový opruz, jak by se mohlo zdát a člověk si na to zvykne. Automatické perky dle stylu hraní jsou spíše na oko. Mnohem raději bych si sám vybral, co a jak využívat a vylepšit, nicméně to by pak musela být hra zcela jinak koncipována. Tím, že se jedná o lineární zážitek, není customizace postavy potřeba.

Vedlejší postavy mají vlastní charakter, morálku, smysl pro humor a dělá to ze hry celkem příjemný až filmový zážitek. Engine dokáže vykreslit emoce ve tváři celkem působivě a nezaznamenal jsem ani nějaké zásadní výpadky textur, jak se o idTech 5 říká. Grafika tedy pěkná a sem tam horší texturu lze prominout. U zvuků jsem si všiml, že některé mluvené scény zejména Blazkowicze jsou hůře slyšitelné, protože ten kluk tak nějak divně mumlá a huhlá, potichu. Doslova jsem místy napínal uši a třebaže nemám s AJ běžně porblém, tady jsem občas nevěděl, co bylo řečeno, protože tomu nebylo rozumět.

Co by to bylo za Wolfíka, kdyby tam nebyl odkaz na dědečka z roku 1992. A taky že je a jaký! Přímo snový. Tenhle detail se mi moc líbil a pokud budete hrát, zkuste si ve hře zdřímnout ;-). Secrety a sbírání cenností jsou dalším odkazem, který sice úplně neocením, protože nejsem lovec pokladů, ale dobře že tam je. Sbírání enigma kódů je motivací, bohužel nevím pro co a zdaleka ne všechny kódy jsem našel. V menu hry je pak možnost něco odemknout, ale bůh ví co.

K příběhu mám ještě jednu věc - ze začátku hry máte možnost rozhodnout o osudu jedné z postav. Po dohrání je pak v menu možnost hraní jiné větve příběhu, respektive možnost zachránit druhou postavu a pokračovat v příběhu s ní. Nevím, jaký vliv to má na hratelnost, příběh, ale ta možnost tady je.

New Order je především krystalickou střílečkou, které jde dobře kosení nácků a vše ostatní je ve hře tak nějak navíc a není potřeba. Umělá inteligence by zasloužila větší péči, stealth bych vyškrtnul zcela a perky + doplňující info k příběhu mě příliš neuspokojilo a spíše mě při hraní rušilo. Pro každého fandu FPS žánru povinnost a pro nácko hatery kult, který žije dále.

P.S.: Haf hafové jsou tam taky!

Pro: kosení nácků, zbraně, spousta zbraní, pěkná grafika, slušná atmosféra a parádní filmečky v enginu hry

Proti: hloupé stealth pasáže, rušivé deníčky a doplňující info, automatické perky jen na oko

+13 +14 −1
  • PC 85
Letos mě ty hry trápí. Další hra do Herní výzvy 2023, se kterou jsem měla technické problémy. Wolfenstein: The New Order by byla přesně hra pro mě, kdyby mi jen na počítači šla. Bohužel tomu tak není. I když mám počítač výrazně lepší, než jsou doporučené hardwarové požadavky (možná je problém ve Windows 10, v požadavkách jsem našla Windows 7 nebo 8, ale to pochybuji). I když je to hra z roku 2014, tak evidentně k hraní v rozlišení 2560 × 1440 je potřeba nejnovější herní mašina. I s nastavení minimálních detailů jsem hnu na své sestavě měla na pomezí hratelnosti. Nízké FPS, s tím s pojené sekání obrazu a doskakování textur. Někdy textury nedoskakovali takřka vůbec. Měla jsem tam takový moment, kde jsem si říkala, jestli náhodou na Epicu nerozdávali cenzurovanou verzi, protože jsem našla jeden obraz, který byl úplně rozmazaný. Až po hodně dlouhé době (v rámci až minut) se textura konečně načetla a zjistila jsem, že tedy nejde o cenzuru, jen mi to prostě hra nejde. Nefunkčnost se taky projevila při cutscénách a i v rozhovorech v rámci hraní. Zvuk ani titulky absolutně neseděli s obrazem. Možná zvuk a obraz by se dal akceptovat, ale titulky byly úplně mimo. Učinila jsem pár pokusů o nápravu, jako změnu kompatibility v nastavení, nebo jsem zkoušela měnit nastavení v zobrazení detailů a tak, ale nic nepomohlo. Nakonec jsem musela spustit hru na svém vedlejším starém monitoru s výrazně nižším rozlišení. Pak jsem se konečně dostala na 60 FPS. Jen to byl velký nezvyk hrát zase na monitoru s poměrem strat 4:3.

Samozřejmě znám Wolfensteina 3D, tak podle toho jsem měla nastavené očekávání. Čekala jsem přímočarou trochu za vlasy přitaženou akci a tu jsem vlastně dostala. Jen mě překvapilo, jak velký prostor se ve hře dává stealthu (je pravdou, že ostatní hry neznám a dle popisu Castle Wolfenstein je stealthovou hrou). Překvapilo mě to mile, protože stealthové hraní je můj šálek kávy. Stealtové hraní je odměněno poměrně výrazně snadnějším postupem (minimálně pokud se vám podaří potichu odklidit velitele vysílající poplach). Mimo celou dovednostní větev, tiché zbraně a úkryty, jsou k dispozici na některých místech i šachty, kterými lze potají prolézat. Já tedy většinou nakonec stejně skončila u otevřeného souboje, protože mě někdo viděl, nebo někdo našel mnou zabitého vojáka. V W:NO když jednou najdou mrtvolu, je těžké zbytek vojáků pozabíjet potají, už se neuklidní jako v jiných hrách. Možná tento snadnější postup byl ovlivněn i obtížností, na kterou jsem hrála. Neměla jsem zrovna náladu na nějaké výzvy, tak jsem zvolila defaultní střední obtížnost "Bring 'em on!".

Bláznivá je hra také dostatečně. Ať už se podíváme na všechny ty stroje, které nepřátelé používaní, samotní vojáci, kteří jsou často napůl lidé a napůl stroje, nebo i prostředí kam se dostaneme. Ve hře navštívíme tajemnou podmořskou pevnost i se dostaneme na měsíc. Nejvíce šílené je ale to, co Blazkowicz dokáže přežít. Toho chlapa jen tak něco nedostane.

Příběh nepatří mezi ty nejoriginálnější. Záchrana blízkých, pomsta nepřátelům, však to znáte. Pouhé zabíjení Nácků už jako příběh není dostačující, tak autoři museli přihodit nějaké to drama ať už v podobě ztráty kamaráda nebo samozřejmě nějakou tu lásku. Zajímavou část přinášejí části deníku, které čte Anya. Jen se úplně nepovedlo znamení, které je hráči dáno v momentě, kdy je možné si část deníku pustit. Na ten hlasitý zvuk, nazvala bych to až ránou, jsem si za celou dobu, kdy je možné deníky poslouchat, nezvykla. Hlavně v částech, kdy jsem se zrovna plížila, jsem se neskutečně lekla.

Hlavní záporáci jsou tam celkem 3. Všichni neskutečně zlí a špatní. Hned 2 (Deathshead a Bubi) z nich jsou odpraveni v poslední kapitole. I když s Frau Engel jsme se mohli vypořádat dříve, ale místo toho, aby jí zabili, jen jí někam odhodili. To jsem moc nepochopila. No, aspoň se mohla vrátit jako hlavní záporák v pokračování. Bubi vlastně není hlavní postavou, což ukazuje jeho smrt, která byla trochu odbytá. Žádný velký bossfight. Zato ten s Deathsheadem byl tedy pěkný oříšek. Jak jsem psala, nezvolila jsem si vysokou obtížnost, a tak většina hry se obešla bez záseku a téměř bez smrti. Porážka Deathsheada má několik kol a byla prvním mým větším zásekem. Nejdříve je potřeba eliminovat robota s mozkem kamaráda. Při tom se mi nejspíše stala drobná chybka, protože v souboji s ním jsem neměla nic než nůž, a pak z ničeho nic jsem měla tu laserovou zbraň a prostřelila mu mozek. Nechápu, proč mi zmizela, a jak se pak najedou objevila. Nejtěžší část byla pro mě ta poslední, která byla hodně nepřehledná. Nejčastěji jsem umřela, protože jsem si nevšimla, že stojím v ohni. Už jsem myslela, že jí nezvládnu a budu si muset obtížnost ještě snížit, když jsem se podívala, jak to někdo vyřešil na youtube a zjistila, že možná nebude nejlepší variantou mít vždy 2 zbraně v ruce a pálit do nepřítele oběma najednou, ale mít jen jednu a hezky si zamířit.  

Při hraní se rozhodně nevyplatí si šetřit silné zbraně, náboje či granáty, protože o vše přijdete a do nové kapitoly půjdete zase jen s vybavením, které vám přidělili vývojáři. Musím říct, že tohle se mi vůbec nelíbilo. Končila jsem s plnou výbavou a plnými štíty a bum a zase nic nemám. Je pravdou, že doplnění zásob není složité. Štíty jsou všude a zbraně jsem taky velmi rychle doplnila. Například na začátku poslední kapitoly se prochází snad zbrojnicí, protože tam bylo všeho tuna. Je pravdou, že hned za rohem to bylo všechno potřeba, ale to je věc jiná. Opakem byla kapitola ve věznici, kam jdeme zachránit své přátele a spolubojovníky. Tam se člověk k další zbrani dostal až velmi pozdě. Kupodivu ale ani stráže zde nebyli vybaveni zbraněmi. Měli pouze obušky. Asi aby jim je nevzali vězni.  

Wolfenstein je úplným opakem otevřených světů, což mi vyhovuje, ale na druhou stranu bych vynechala ty místa, kde mě zavřením dveří znemožnily cestu zpět. Byla bych raději, kdyby se v rámci kapitoly mohlo libovolně vracet, nebo alespoň většinou. Chápu, že jsou případy, kdy by to příběhově a logicky nedávalo smysl (něco vybuchne apod.), ale aby nedocházelo k tomu, že se prostě jen za vámi zavřou dveře, a to je ten důvod, proč nemůžete zpět a ani to není jako, že vás nepřátelé snaží v té části uzavřít. Takhle jsem přišla o jeden předmět. Viděla jsem ho na mapě, ale nemohla se k němu vrátit. Vím, že je to moje chyba, že jsem ho nesebrala hned, ale nepodívala jsem se na mapu a prostě ho přešla.  

Jako takový hezký easter egg je možné v úkrytu si zdřímnout a nechat si zdát sen v podobě Wolfensteina 3D. Tato možnost se několikrát opakuje, ale bohužel level, který můžete hrát je pokaždé stejný. To je trochu škoda, určitě by bylo fajn, kdyby se jednalo o různé úrovně.

Pro: stealth i akce

Proti: bytečné zavírání cesty zpět, přicházení o zbraně, optimalizace

+13
  • PC 80
Herná výzva 2023 - 9.  Období páry a petroleje 

Už som dlho hľadal dôvod na to, aby som Wolfenstein: The New Order zahral. A fakt, že sa mi to hodilo do hernej výzvy skutočne pomohlo. Nebol som si istý ako sa herná legenda z 90-tych rokov, ktorej som venoval veľké množstvo času pretaví do nového moderného kabátu, no musím povedať, že tu sa to skutočne podarilo nadmieru uspokojivo.

Protivníci sú silní, boss súboje sú spracované solídne, atmosféra tejto alternatívnej reality je veľmi kvalitne zachytená a priam sa ukazuje v akom svete sme možno mohli byť, keby náckovia skutočne ovládli celý svet. Teší ma hlavne, že sa nevyhodilo nič z pôvodného konceptu Wolfenstein hier. Máme tu stále všetko, čo poznáme. Lekárničky, zbieranie pokladov a veľké množstvo kvalitných zbraní (oveľa viac ako v roku 1992).

Super je, že jednotlivé levely môžete skoro prejsť štýlom, aký vám bude vyhovovať. Resp. väčšinou. Sú tu sekcie, ktoré by ste mali absolvovať trochu viac stealthovo, no pokiaľ to nevyjde, môžete sa pokojne pustiť do strieľania. Najviac však na mňa zapôsobilo niekoľko elementov. V prvom rade úvodná misia, ktorá sa dopracuje k veľmi silnému záveru, ktorý mi bude dlho ešte rezonovať v hlave, následne ústredná love story s mladou sestričkou Anyou a nakoniec časti z vášho úkrytu, ktorý je skutočne pekne spracovaný a bavilo ma v ňom tráviť čas a plniť aj nejaké tie bonusové misie. Plus je tu tiež niekoľko originálnych a zaujímavých postáv. Mimo iné aj kvalitný gitarista "J".

Nedá sa síce povedať, že by sa v hre neobjavili aj nejaké tie klišé, no je super, že v hre máte dosť rôznych prostredí, v ktorých si prídete na svoje. Mimo iné si budete môcť vyskúšať aj útek z väzenia. Pekná momentka, ktorá vás dostane trochu do inej hry. Aby som ale nezabudol, ťažké zbrane považujem skutočne za ukážkový príklad, ako robiť takýto typ hier. Vďaka tomu som nikdy nemal pocit, že by bola hra nejako monotónna, alebo by som sa motal v kruhu. Vie ako zapracovať príbeh a akciu dokopy a funguje to skvele. Nič výraznejšie hre nemôžem vytknúť, hoci občas sa stalo, že som sa nevedel posunúť ďalej. Či už som mal pocit, že sa výraznejšie posunula náročnosť, alebo som dlho hľadal cestu, kadiaľ ísť ďalej. Vo výsledku ale platí, že ide o kvalitný herný titul, ku ktorému sa nebudem mať problém vrátiť. Wolfenstein sa tu vrátil v skutočne skvelej forme.
+13
  • PC 70
Teď jsem strávil týden na Istrii ve společnosti jisté paní Blaskowiczové, tak mě někde mezi pozorováním okáčů medyňkových a pozobáváním vinné révy napadlo, že by to možná chtělo po třech měsících konečně dotáhnout toto... Nuže, Wolf je zase tu, má docela koule, a ani to moc nebolelo. Do jisté míry zpátečnický hřebík do rakve k posrání inovativního hraní, ale zároveň hra velmi zajímavá v tom, že vyčnívá příběh nad hratelností. Což by za normálních okolností byl průser jak hakáč namalovaný do učebnice přírodovědy pro 4. ročník základních škol, nicméně zde je natolik upřednostněný a nosný, že prostě dohromady působí kvalitním dojmem (ačkoli je místama přebujelý pičovinama).

Enemové a bossové, bouchačky a režimy střelby jsou bratru trochu těžkopádné, daleky čipernosti třeba Wolfa 3D nebo Quake 3 Arena, ale na rozdíl od Far Cry 3 nebo Thiefa 4 (tedy podle mě podobně kvalitních, i když ne výjimečných záležitostí) má Wolfenstein tu vlastnost, že mě herně ani technologicky ničím významně neiritoval, protože se nijak významně neseká, ani není tolik repetetivní.

Tu a tam jsou rozesety mile silné momenty, kartičky ve vlaku, Sophiina volba (obojí ale už bylo ve Far Cry 3... a to nejsem znalec), Der Mond, koncentrák určitě rozumnější, než lapák v Mafii 2. Gameplay je ale takový zvláštní... těžký, než jsem přišel, jak zneužívat pravomyšítkové funkce té energetické zbraně - jejíž nabíjení hru zpomaluje z jinak slušně rychlé hratelnosti, co získala aplikací mnoha obstarožních prvků.

Jinak u mě dobrý. Z lairu uprchlíků, tam co jde pařit Wolfensteina z '92, je očividné, že tu hru někdo miloval, a nebylo mu vůbec u prdele, jak dopadne.

Pro: Propracovaným příběhem a vymazleným uměleckým provedením (jakýmsi nazi schmazi retro futurismem) hra doslova ožívá pod rukama, což je jasně její nejsilnější stránka.

Proti: Vše, co ve hře měří více než dva metry, a přežije více než jednu dávku místními ratatákomety, je zábava na hovno.

+12 +13 −1
  • PC 100
  • PS4 100
Zkombinování střílení ze staré školy s novými herními prvky/postupy se povedlo na výbornou. Zároveň je to "čistá střílečka, s důrazem na příběh". Absolutně netuším jak to lépe popsat, ale střídání čistokrevné akce s filmečky, plných citů, na mne působilo strašně dobře. Změna nálady z "rozstřílej ty ***** ****** nácky Billy!" na "nebudu brečet, jsem velký kluk... fňuk" bylo/je na denním pořádku. Plus to má plno skrytých easter eggů, bonusů, které pro hardcore hráče budou naprosté labůžo.

Herní výzva 2018 - 5. "Nervy z oceli"
+12 +13 −1
  • PC 95
Takto by měly vypadat všechny restarty/remaky starých značek.

Wolfenstein roku 2014 se nadmíru povedl - zajímavá režie cutscén, příjemný soundtrack, zajímavý level-design včetně prostředí a v neposlední řadě po velmi dlouhé době střílečka, kde je samotné střílení zábavné.

Dokonce i délka hra byla akorát, že si člověk neřekně, jak to bylo krátké nebo naopak nespadne k pocitu, že ten konec už měl být před x hodinama.

K čertu s nelineárním prostředím - zde je cesta nalajnovaná a vůbec mi to nevadilo. Postup hrou je i na vyšší obtížnosti plynulý a bez zbytečných prodlve u zákysů.

Užitý IdTech 5 se ukazuje ve své pravé kráse a umí rozpohybovat a zobrazit opravdu mnoho detailů, efektů a barev. Ještě lepší je ale celkové ozvučení, kdy při použití sluchátek vnímáte opravdu jen hru a její prostředí. Dynamická hidba jen dokresluje perfektní atmosféru.

Pro: grafika, level-design, atmosféra

Proti: škoda, že už jsem to dohrál :)

+10
  • PS4 70
Musím pochválit snahu MachineGames o zase trošku jiný přístup k prehistorické značce. Padnoucí macho nadsázka a maximální karikaturizace je přesně to, co Wolf potřebuje. Pokus o svižné filmové vyprávění a netradičně pojaté filmečky, zůstal bohužel opravdu jen ve fázi pokusu. Zajímavá práce s kamerou a efektní střihy se perou se zbytečně dlouhým okecávaním nebo naopak ukvapeným utnutím. Vyprávění tím hodně ztrácí na potřebné údernosti béčkového braku. Celkový dojem je tak dost nevyvážený a chtělo by to pevnější ruku.

Stealth prvky mi ve hře Wolfova formátu přišly vcelku nadbytečné a zbytečně zpomalující tempo. Pocit ze střelby tu není vůbec tak uspokojující, jak bych čekal. Zvuk a odezva zbraní by měla mít víc bad-ass charakter, jak si likvidování nácků po stovkách zaslouží (bouchačka v každé ruce samozřejmě rulez). Škoda taky několika vyloženě nadbytečných úrovni a celkově ne moc nápaditého akčního gamedesignu. Není to ale nic proti ničemu. Hraje se to velmi slušně a potřeba lékárniček je osvěžující.

Novodobý Wolf měl před třemi lety perfektně nakročeno stát se znovu stejným kultem jako kdysi. Svoji práci u mě ale odvedl jen tak napůl. Loňská reinkarnace Dooma se id podařila o dost lépe. Věřím, že v MachineGames dali všechen testosteron dohromady a z dvojky vymáčknou přesně ten nekompromisní béčkový nářez, jakým měla být už jednička.
+6 +10 −4
  • PC 90
Celá série Wolfenstein patří prostě do mého srdíčka. Od počátku s Wolfem 3D po nejnovější díly. New Order patří mezí mé nejoblíbenější díly. Zamiloval jsem si minihry, které jsou složené ze starým 3D levelů. Byla to krásná náhoda, když jsem našel první minihru z 3D Wolfa. Samotný New Order jsem dohrál již nekolikrá, ale tento díl i Old Blood si zahraji znovu mile rád. 9/10

Pro: grafika, příběh, minihry

Proti: Občasné buggy a fps lock

+5 +6 −1
  • PC --
Průměrná střílečka, kterou jsem ale zarazil poměrně brzo (naštěstí jsem ji měl zdarma z Epicu), protože jsem se u scény kde musíte obětovat jednoho z parťáků rozhodl, že na to tohle svinstvo nepřistoupím. Přijde mi absurdní, abyste se u gamesy, kde bojujete proti náckům, sami měli chovat jako nacisté - takové věci ať si hrají jiní..

Pro: zajímavý nápad s altrnativní budoucností

Proti: hra vyžaduje naprosto nepřijatelnou morální volbu

-10 +7 −17