Komentáře

Dlouho jsem přemýšlel, co dalšího zařadit do mého retro koutku. Rozhodl jsem se pro hru, na kterou rád vzpomínám a která mi uvízla v srdci na dlouhé věky. Je jí Wolfenstein 3D. Se hrou jsem se poprvé setkal v roce 1992 na mém vůbec prvním PC. Tenkrát jsem ještě nevěděl jak vypadají barvy, protože jsem měl černobílý monitor o velikosti tuším nějákých 13 palců :) Taky to byly doby, kdy se FPS střílečky hrály pouze na klávesnici, což si dnes už jen velmi nerad zopakuji. Pamatuji si směrové šipky pro pohyb, mezerník pro otevírání dveří a klávesa CTRL pro střelbu. Tuším, že když se podržela klávesa ALT a šipka doleva, či doprava, tak se udělal úkrok. No tolik k ovládání, to Vás jistě nezajímá :) Nicméně nemožnost hrát na myši, skákat atd., ze mne udělala hráče se skillem. Dodnes nechápu, jak jsem byl schopen takhle hrát (už jsem asi namlsanej dnešních her), ale to nemění nic na situaci, že to hraji doteď. Nicméně už s myší. Měl bych jistě zmínit, že pro samou slávu původní hry, se ještě téhož roku vydala hra další s názvem Spear of Destiny, byl to nicméně takový menší datadisk, který měl víceméně stejné mapy jako původní Wolf, ale přidal nové zvuky i hudbu, pár nových levelů a také nové bossfighty. Hra se hrála stejně dobře jako původní. Obě hry se dají sehnat prostřednictvím služby Steam a dost možná i na GOG.com, tam jsem to ale nezkoumal.

Ale zpátky ke hře původní. Tu vydala společnost ID Software, která je dnes považována za průkopníka FPS her. Odehrávala se v roce 1943 a zmocnily jste se role spojeneckého špiona BJ Blazkowicze. Obsahovala šest epizod a ve třetí z nich jste dokoce mohli sundat samotného vůdce. Vašim arzenálem se stal bojový nůž, pistole, samopal a také rotační kulomet. Proti Vám byly protivníci všeho druhu, ale zmíním zde například základní esesáky s pistolkou, gestapáci se samopalem, nebo například bojové ovčáky. Zdraví jste si mohli doplnit buď lékarnou, které nebyly moc k sehnání, nebo psím žrádlem, či snad dobrou večeří, která vypadala jako kuře s bramborem (já tomu tenkrát říkal kuře). Hra Vás také vybízela ke sbírání různých pokladů, když jste nasbíraly určitý počet bodů, na který si teď přesně nevzpomínám, dostali jste život. Hledat a sbírat se tedy vyplatilo. Při použití cheatů se skóre vynulovalo. Zámek byl jedno velké bludiště, plné tajných chodeb, portrétů vůdce, hákových křížu a esesmanů. Ztratit se nebylo vůbec těžké :) Stávalo se to hlavně ve chvílích, kdy jste pracně hledali klíč k zamčeným dveřím a když už jste ho tedy našli, tak jste nenašli cestu zpět :) Dalo se to hrát hodiny a hodiny a každý kdo k tomu jednou přičichl, se závislosti na hraní této pecky už jen tak nezbavil. Měl bych také zmínit že dostala spousty ocenění od různých časopisů. Mám ten pocit, že jediná země kde se to moc nesetkalo s úspěchem bylo Německo, kde jste si hru nemohli koupit a dokonce ani dovézt ze zahraničí.

Myslím si, že by si tuto hru měl jednou zahrát každý. Dnes to není opravdu problém, jednak se dá zakoupit a potom se dá také hrát ve webovém prohlížeči, což je prima věc :) Já sám vlastním několik verzí, od původní až po hodně upravené. A pokud bych tuto hru neměl buď na disku, nebo v knihovně Steamu, asi bych nebyl ve své kůži. Tolik k mému retru o Wolfensteinovy 3D. Snad se Vám tedy článek líbil a budete se těšit na další. Nezapoměňte hrát a když už Vás ty dnešní novinky nebudou bavit, vždycky máte možnost, vrátit se časem k tomu, co se hrálo opravdu skvěle :) Budu rád za každý komentář či hodnocení článku. Přeji pěkný zbytek dne, či večera!