PavelU
Původně to vyšlo pro MS DOS, následně šlo hrát neoficiálně ve Wolf4SDL portu. Roky plynuly. Navržené ovládání mi příliš nevyhovovalo, hra byla obtížnější. Na lepší časy se začalo blýskat poté, co vyšla oficiální SDL verze modu, mezi tím ale komunita kutila nový source port pro Wolfenstein 3D - ECWolf port. Má celkově pokročilejší funkcionalitu a zvládá věci, které základní hra ani prvně zmíněný port neuměly. To zároveň znamenalo postupně začít převádět mnohé staré modifikace, do verzí přímo pro ECWolf port. A ačkoli kdysi nevyžadovala hra nic ke spuštění navíc, jelikož vše v sobě již měla, u EcWolf verze je nutné mít ve složce původního Wolfensteina 3D. Neboť se WolfenDoom spouští parametrem v zástupci, přes pouhé dva PK3 soubory. A EcWolf by jinak bez přítomnosti datových souborů ke hře, Wolf3D, nešel spustit.
Co tato totální konverze nabízí? Ještě bych rád uvedl, že projektů stejného jména je dnes více. Mě samotného ale zajímá pouze ten od AReyePa, australského tvůrce add-onů. Ten byl s touto značkou, kombinující jména dvou kultovních her, první. Hratelnost je postavena na identických aspektech, hráčům již důvěrně známých ze slavné FPS z roku 1992. Akorát je to vše radikálně modifikováno do hávu Dooma, pár funkcionalit je navíc zcela unikátních, celkově ztěžujících absolvovaný zážitek z hraní. V nové hře je šestice epizod, klasický výběr obtížnosti. Zprvu disponují levely snazším konceptem, k ucelenějšímu obrázku o hře jistě poslouží podrobný popisek. Jak hráč postupuje dál a dál, stává se hra obtížnější. Zejména pokud jde o akci, Lost Souls útočí na dálku, tentýž útok mají i zákeřné ikony lebek. Nejdříve se lebky vůbec nehýbou, jakmile okolo nich postava projde, začne jejich systematická strategie rozsévání zkázy. Střílí i přes různé bariéry na větší vzdálenost.
Ve Wolfenstein 3D se sbíral poklad v secretech a volně položený kdekoli po mapě. Zde ho nahrazují barevné ikonky podobné klíčům z Dooma. Pro odemčení slouží modrá a žlutí karta. Obecně platí, že příznivci Dooma konverzi ocení tím více, že budou mít možnost si to celé zahrát trochu jinak, než jak sami znají z placené hry. Efektu tuhého bosse autor docílil tak, že Mancubusovi, červenému kulometčíkovi, Kakodemonovi a dalším implementoval větší výdrž, spolu s navýšením jejich vzezření. A i když je při přestřelkách možné uhýbat do stran , moc to v boji nepomáhá. Je potřeba se schovávat, několika zásahy je poškádlit, načež padnou k zemi. Mně tento již zastaralý a dávno překonaný herní prvek nijak nevadí. Je jedno, jak novou a starou hru jsem před touto hrál, plynule prostě ve FPS žánru skáču, jak sám chci.
Průchody kampaněmi beru jako výzvu, ať už kvůli pocitu z boje, z objevování secretů či nabíhajícího score, ale hlavně mi jde o překonání dalšího bludiště, dobře si pamatovat směr, zvládnout najít exit, mít většinu úrovně hotovu. To vše WolfenDoom splňuje na jedničku. A design levelů je vyloženě chytlavý, místnosti s počítači, sklady, záchody, kuchyně, pekelné svatyně, obrovské chodby. Byť je zdejší stavba map silně omezena dobovou vlastností použitých technologií, vynahrazuje to sofistikovanými nápady, jak vést stěny a zdi, okolo nich neustále procházím a dumám, jak se dostat na konec. Na startu má hlavní hrdina obyčejnou pistoli, v mžiku ale může mít zbraně silnějšího kalibru. Stačí mu uplatnit některé své dovednosti, kterým je design automaticky přizpůsoben, Třebaže neustálá nutnost Use na většinu objektů je notně unavující, ale ve výsledku skýtající to podstatné, co krom střílení definuje staré střílečky.
Hráno na předposlední obtížnost, často ukládány pozice, ve třech případech dosaženo tajných kol. Dohromady přešlých 57 misí. Průměr objevených secretů je minimálně polovina v každé epizodě. Score nejméně 309 900 a nejvíce 513 800 bodů. U hry stráveny intenzivní čtyři dny, dokud nebyla dojeta. Finální boss má podobu neviditelného pavouka. Šestá epizoda překvapila extrémně náročnými tajnými lokacemi. Byly i tam, kde bych je nečekal. Fakt mě hra bavila, jelikož mi nechyběla motivace a šlo i o ověření nově vypuštěné modifikace. Shodou náhod 10 října, kdy v roce 2016 publikován můj příspěvek v diskuzi u hry na DH.
Co tato totální konverze nabízí? Ještě bych rád uvedl, že projektů stejného jména je dnes více. Mě samotného ale zajímá pouze ten od AReyePa, australského tvůrce add-onů. Ten byl s touto značkou, kombinující jména dvou kultovních her, první. Hratelnost je postavena na identických aspektech, hráčům již důvěrně známých ze slavné FPS z roku 1992. Akorát je to vše radikálně modifikováno do hávu Dooma, pár funkcionalit je navíc zcela unikátních, celkově ztěžujících absolvovaný zážitek z hraní. V nové hře je šestice epizod, klasický výběr obtížnosti. Zprvu disponují levely snazším konceptem, k ucelenějšímu obrázku o hře jistě poslouží podrobný popisek. Jak hráč postupuje dál a dál, stává se hra obtížnější. Zejména pokud jde o akci, Lost Souls útočí na dálku, tentýž útok mají i zákeřné ikony lebek. Nejdříve se lebky vůbec nehýbou, jakmile okolo nich postava projde, začne jejich systematická strategie rozsévání zkázy. Střílí i přes různé bariéry na větší vzdálenost.
Ve Wolfenstein 3D se sbíral poklad v secretech a volně položený kdekoli po mapě. Zde ho nahrazují barevné ikonky podobné klíčům z Dooma. Pro odemčení slouží modrá a žlutí karta. Obecně platí, že příznivci Dooma konverzi ocení tím více, že budou mít možnost si to celé zahrát trochu jinak, než jak sami znají z placené hry. Efektu tuhého bosse autor docílil tak, že Mancubusovi, červenému kulometčíkovi, Kakodemonovi a dalším implementoval větší výdrž, spolu s navýšením jejich vzezření. A i když je při přestřelkách možné uhýbat do stran , moc to v boji nepomáhá. Je potřeba se schovávat, několika zásahy je poškádlit, načež padnou k zemi. Mně tento již zastaralý a dávno překonaný herní prvek nijak nevadí. Je jedno, jak novou a starou hru jsem před touto hrál, plynule prostě ve FPS žánru skáču, jak sám chci.
Průchody kampaněmi beru jako výzvu, ať už kvůli pocitu z boje, z objevování secretů či nabíhajícího score, ale hlavně mi jde o překonání dalšího bludiště, dobře si pamatovat směr, zvládnout najít exit, mít většinu úrovně hotovu. To vše WolfenDoom splňuje na jedničku. A design levelů je vyloženě chytlavý, místnosti s počítači, sklady, záchody, kuchyně, pekelné svatyně, obrovské chodby. Byť je zdejší stavba map silně omezena dobovou vlastností použitých technologií, vynahrazuje to sofistikovanými nápady, jak vést stěny a zdi, okolo nich neustále procházím a dumám, jak se dostat na konec. Na startu má hlavní hrdina obyčejnou pistoli, v mžiku ale může mít zbraně silnějšího kalibru. Stačí mu uplatnit některé své dovednosti, kterým je design automaticky přizpůsoben, Třebaže neustálá nutnost Use na většinu objektů je notně unavující, ale ve výsledku skýtající to podstatné, co krom střílení definuje staré střílečky.
Hráno na předposlední obtížnost, často ukládány pozice, ve třech případech dosaženo tajných kol. Dohromady přešlých 57 misí. Průměr objevených secretů je minimálně polovina v každé epizodě. Score nejméně 309 900 a nejvíce 513 800 bodů. U hry stráveny intenzivní čtyři dny, dokud nebyla dojeta. Finální boss má podobu neviditelného pavouka. Šestá epizoda překvapila extrémně náročnými tajnými lokacemi. Byly i tam, kde bych je nečekal. Fakt mě hra bavila, jelikož mi nechyběla motivace a šlo i o ověření nově vypuštěné modifikace. Shodou náhod 10 října, kdy v roce 2016 publikován můj příspěvek v diskuzi u hry na DH.
Adameck360
oldgamer89
Kakuzu
Pro: Perfektní design, nápady, atmosféra, zpracování, rozmanitost. Doom trochu jinak. A dost obtížné.
Proti: Nepřátelé umějí projít zamčenými bránami, pozor na to. V tajných levech jsou nezničitelné potvory.