Komentáře

Hledal jsem dlouho nějakou pěknou hudební hru a stále jsem si nemohl vybrat ten, na první pohled správný kousek. Až mi byla doporučena tahle a po 10 vteřinách gameplay videa jsem věděl, že to je ono. K mému překvapení mi dokonce Fritol poskytnul klíč ke hře, takže jsem hru prostě hrát musel :) Tímto mu moc děkuji, protože mi udělal radost, která mi vydržela pár týdnů. Hra možná působí jako indie blbinka na 2 hodiny s přepálenými barevnými kontrasty, ale opak je pravdou. A o tom se vás pokusím přesvědčit.

Malý bard, tedy já, se přichomýtne k velkému dobrodružství ve kterém jde o odvrácení konce světa. Klišé, řeknete si, ale tady hrdina nezabíjí hordy příšer a armády nepřátel, nýbrž zpívá a zpěvem probíhá vlastně veškerá interakce s okolím, řešení hádanek, plnění úkolů, překonávání překážek a postup hrou. Už to je relativně revoluční věc a navíc, téměř vždy, kdy hrozí, že už daný postup může hráče nudit, tak se jemně změní a ač hráč používá stejné klávesy a systém ovládání, tak prostředí najednou reaguje trochu jinak a je nutné si zase osvojit nové zákonitosti, takže stereotyp se prostě nedostaví, to je báječné.

Hra je neuvěřitelně ukecaná, autor uvádí nějakých 150 postav k interakci a to číslo je asi pravdivé. Každá z postav má co říct, některá je smutná, některá nesmělá, některá hyperaktivní, ale všechny na malého barda reagují a často se po tomto setkání i trochu změní, bard má schopnost každého rozveselit, nebo mu zlepšit náladu písničkou. Rozhovory probíhají formou bublin, případně i zvuků, ale mluvené slovo tu člověk nezaslechne a víte co, je to tak lepší, člověk není rozptylován a více se soustředí na dané repliky, které jsou většinou psané angličtinou řekněme teenagerovskou, takže nějakých odborných slovíček, kterým by člověk nerozuměl je tu opravdu pomálu. Náročnější hráč to možná neocení, ale mně to přispělo ještě víc k vtažení do děje a prožívání té pověstné feel good atmosféry.

Nenechte se ale mýlit, hra nabízí i temnější pasáže až mi dokonce v několika případech připoměla hru LIMBO a to rozhodně není sluníčková hra. Nebudu toho o příběhu moc prozrazovat, protože si myslím, že je lepší, když ho člověk pozná sám. Ale v žánru "hopsaček", ač v něm tedy nemám úplně velké zkušenosti, mi přišel příběh velmi silný a řekněme mnohovrstevnatý. Asi je spíš určen pro větší děti (10+), ale víte co, když není člověk kovaným angličtinářem, každý den konverzujícím v tomto jazyce, tak je vlastně takové větší dítě, ač chce, nebo ne :) (I kdyby to bylo v češtině, tak by mě to bavilo, takže možná jsem pořád dítě).

Co mě nepotěšilo, lépe řečeno, co mi přišlo špatně, byl systém achievementů, protože jsem během 2 hodin udělal asi jeden, pak během 5 minut asi 20, potom za nějaký čas zas jen jeden a pak asi deset najednou atd. Tahle achievementová nevyrovnanost je taková zvláštní, ale na hraní to nemá moc velký vliv.

Uznávám, že barvy jsou ve hře spíše ty radostnější, ale najdou se i místa, kde v závislosti na příběhu vše pěkně potemní. Moc se mi líbila i moje společnice, mladá čarodějka Miriam, která se z původně nerudné, naštvané potvory proměnila postupně v chápající naštvanou kamarádku. Propojení hudby, zpěvu, příběhu a postav považuji po dohrání za nejlepší, jaké jsem dosud ve hrách viděl. Je mi jasné, že tenhle kousek nemusí sednout každému, ale nebojím se ho doporučit, protože své příznivce by si najít měl. Tahle "indie blbinka" mi nakonec zabrala 14 hodin a to už je slušná herní doba, na kterou nedosáhne mnoho známějších her.

PS. Prakticky celou dobou hraní mi vstupoval do mysli proslov Oldřicha Nového z konce geniálního filmu Pytlákova schovanka, "... chtěli jsme se vysmát životu, kde se nepracuje, kde stačí sentimentálně zpívat a v němž vždycky všechno nakonec dobře dopadne, kdybyste náhodou, někdy něco podobného viděli, nedejte se tím už obelhávat..." Oldřichu, já se klidně nechám obelhat, když to bude taková zábava ;)