Komentáře

Voyeur je jedním z nejznámějších a nejklasičtějších zástupců interaktivních filmů, adventurního subžánru, zjevivšího se ruku v ruce s rozšířením CD-ROM mechanik na začátku 90. let minulého století, který v zásadě velmi pragmaticky zaplnil vzniklou mezeru na trhu s hrami, kde chybely tituly čistě na CD s obsahem, který by obhájil nutnost vydání hry na CD a podpořil tak prodej CD mechanik. Tím obsahem byla videa a zatímco si tehdy běžně vydávané tituly, sázející na animované sekvence, vystačily s několika disketami, videa měla znamenat budoucnost pro herní průmysl. Nicméně se tak nestalo a velmi brzy se i v souvislosti s boomem 3D grafiky vydávaly na CD všechny hry a nad interaktivními filmy se začala stahovat mračna ani ne rok po jejich slavném uvedení na trh.

Zatimco tituly jako Under a Killing Moon, The Pandora Directive nebo Phantasmagoria využívaly FMV jako zajímavý doplněk hry, běžný interaktivní film si obvykle vystačil s nijak komplikovaným klikáním na videa a nejinak je tomu i v případě Voyeura, což z interaktivních filmů dělá klasický příklad produktu, u kterých jejich nešťastný majitel ziská za hodně peněz opravdu velmi málo muziky. Příběh hry, byť slovo "hra" by se zde možná měla dát do uvozovek, přitom není úplně nezajímavý. Hráč je umístěn do pokoje naproti rezidenci kandidáta na prezidenta USA a jeho úkolem je natočit diskreditujíci video, které by kandidátovu kampaň zhatilo a díky tomu nejspíš došlo k záchraně světa nebo něčemu podobnému.

Hráčova interakce vypadá tak, že je možné v omezeném časovém limitu klikat na jednotlivá okna několikapatrového domu a spouštět víceméně nudná a občas i rádobylechtivá videa, pokud v pokoji nekdo je, nebo si prohíižet pokoj a nějakým záhadným způsobem na dálku nahlížet do strategicky pohozených dokumentů, které občas přinesou nějakou informaci o rodinných poměrech hlavního antagonisty, vetšinou ale nepřinesou nic a pro dohráni Voyeura nejsou vůbec důležité, protože jediným způsobem, jak hru úspěšně dokončit, je náhodou natrefit na jedno z potenciálně kompromitujících videí v posledním časovém úseku hry a následně jej jako správný novinář dodat policii, případně varovat jednu osobu před možným zavražděním. Celé to trvá zhruba 20 minut a když se nějakou náhodou úspěšné dohrání nepovede napoprvé, je nutné začít znovu a absolvovat z velké části již jednou viděné a k uzoufání nudná videa podruhé, což můze být poněkud frustrující. Na druhý pokus by již měl kladného konce dosáhnout kazdý a nevidím důvod, proč by se po jeho dosažení k Voyeurovi kdokoli vracel, protože Voyeur je naprosto tuctová záležitost, není na něm nic zajimavého a i herecké výkony jsou profesionální, ostatně účinkuje zde i několik známých jmen jako například Grace Zabriskie, tudíž se ani nelze pobavit nechtěně špatnými hereckými výkony jak tomu bylo u produkce American Laser Games a pokud si někdo Voyeura za nemalé peníze pořídil, což se vzhledem k existenci druhého dílu jistě mnohokrát stalo, nejspíš si ještě v den pořízení a následného rychlého dohrání dával prodejní inzerát do annonce a doufal, že na to nějaký podobný zoufalec skočí.