Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Adventura Tormentum - Dark Sorrow mě na první pohled zaujala nejen pěkným vizuálem ale i zajímavou tématikou.

Hlavní hrdina, jehož tvář, je po celou dobu hraní ukrytá pod kápí, je obestřen tajemstvím nejen tím, jak vypadá, ale i tím, jaká je jeho minulost. Minulost však nezná ani on sám. Ví jen to, že je hned na začátku hry v pořádném průseru. Málokoho by totiž nevyděsilo probudit se uvězněn v kleci a být unášen do temného hradu.

V hradu se odehrává první část hry, kdy se hrdina snaží osvobodit a najít východ. Každou objevenou lokací je stále jistější, že toto není jen tak obyčejný hrad. Mučení vězňů ať už psychické, či fyzické je zde na denním pořádku a je na Vás, jaký postoj k tomuto světu zaujmete. Zda budete pomáhat a chránit, či se sžijete se zdejší sadistickou atmosférou. Bohužel můj úmysl, být za dobráka, se v pár případech nechtěně nevydařil (občas jsem „nechtěně“ někoho zabila, místo osvobodila), stačilo zatáhnout pákou na špatnou stranu a už se to nedalo vzít zpět.

V pozdější fázi hry se otevřou nové lokace a hráč tak naplno pronikne do ponurého světa, jehož účel včetně vzpomínek hlavního hrdiny, budou postupem času odkryty.

Hra je protkaná řadou logických puzzlů, které ač už byly viděny v jiných hrách, považuji je za zábavné. Tormentum - Dark sorrow je typ adventury, kde nesbíráte velké množství předmětů. Nacházíte předměty přesně tak, jak v danou chvíli potřebujete a téměř okamžitě je využijete. Hra tudíž odsýpá a až na nějaký ten malý zákys jsem ji dohrála poměrně rychle. Trochu mě mrzí, že zde nebylo více interaktivních předmětů, a vzhledem ke krátké hrací době bych uvítala vyšší obtížnost hry.
+29
  • PC 80
Herní výzva 2017 - 9. "Kamarád doporučuje!"

Tormentum - Dark Sorrow je vlastně naprosto obyčejná point-and-click adventura, která vede díky možnosti rozhodování se ve klíčových situacích k více vyústění příběhu a koncům. V čem však naprosto boduje je tísnivá atmosféra a grafická stylizace inspirovaná díly pánů Gigera či Beksiňskiho nebo hernímy světy Dark Seed a Demon's Souls, která potěší nejednoho úchyláka. Myšleno v dobrém. Hrdě se totiž k těmto úchylákům hlásím.

Nepřináší nic nového. Můžete počítat s lehkými logickými hádankami. Taky můžete počítat s tím, že se občas poperete se svou vlastní podezíravostí. Hlavní hrdina si nepamatuje ani své vlastní jméno, netuší kde je, co má za sebou, ocitá se v nejrůznějších kritických situacích a naráží na všemožné postavy, u kterých si nemůže být jistý ničím. Mám dát na první dojem? Nehraje to na mě? Nebo jsou třeba jen stejně nedůvěřiví jako já? To se stejně nejspíš dozvíte až bude pozdě.

Hra mě bavila. Bavila mě i když jsem jí věnovala další dva rychlé průchody k získání nejlepšího a nejhoršího možného konce. A i tak si myslím, že se k ní zase někdy ráda vrátím. A pokud Vás tenhle kousek zaujal stejně jako mě, doporučím vám ještě jednu hříčku. TSIOQUE měla vyjít někdy během podzimu, ale nestihla to. Snad se jí dočkám co nejdřív. Měla by nabídnout podobnou atmosféru, ale navíc i humor a roztomilost skrze dívčí hrdinku Tsioque.

Pro: Amosféra, grafika, hádanky, postavy, příběh, vícero konců

+21
  • PC 70
Ale... tak jako jo, no :)

Tormentum je klasická point and click adventurka. Je docela krátká (cca na 4-5 hodinek) a nepříliš náročná (aspoň si teda nevzpomínám na žádný větší zákys, ale už je to dlouho, co jsem to hrál).

Příběh začíná docela klasicky, hlavní hrdina si nepamatuje na nic ze své minulosti, přičemž ho zajmou jacísi temní rytíři a hned šup s ním do vězení s příslibem, že z něj zanedlouho všechnu jeho špatnost a hříchy hezky po staru doslova vymučí (to je od slova mučit). Takže je samozřejmě na vás, abyste ho z té šlamastiky dostali a zjistili, co to je za tajemnou sochu, co se mu zjevuje ve snech.

Hra vám v určitých částech (tuším 7x za hru?) nabídne jistou možnost volby, kdy můžete drobně ovlivnit to, jak se příběh povine dál. Co potěší trochu víc je to, že se na konci všechna vaše rozhodnutí vyhodnotí a vy se tak můžete těšit na jeden ze dvou konců (i když nevím, jestli by se mi chtělo to hrát znovu, abych zjistil jaký je ten druhý konec - kouknul jsem se na něj na Youtube).

Co je asi největší tahoun je ale atmosféra a zpracování ve stylu prací H.R. Gigera (ano, TOHO H.R. Gigera). Stačí letmý pohled a hned je to jasné. Já osobně jeho kdovíjaký fanda nejsem, ale ty lokace/postavy/atmosféra byly dostatečně zajímavé na to, aby mě to bavilo. Tomu samozřejmě pomohla i ta krátká hrací doba - nejsem si jistý jestli je vyloženě zápor, protože vzhledem k příběhu a jeho vyznění jsem docela rád, že se autoři nerozhodli hru nějak zbytečně natahovat.

To závěrečné rozuzlení spolu se sečtením a vyhodnocením vašich voleb je docela fajn, sice je to celé tak trochu diskutabilní, ale na druhou stranu je hezké, že se autoři rozhodli dát hře nějaké to menší poselství.

Tormentum je prostě taková fajnová adventurní jednohubka (nebo možná dvojhubka) a pokud jste Grigerovi fandové (nebo vám ten styl aspoň nevadí), tak i příjemný umělecký zážitek.
+17
  • PC 60
Adventura od polského týmu OhNoo nabízí fascinující grafické zpracování, které se nechalo inspirovat uměním slavného švýcarského umělce H.R. Gigera. A právě surrealistické grafické ztvárnění a celková atmosféra jsou tím nejsilnějším prvkem, který Tormentum nabízí. V podstatě bychom mohli říci, že jde o sedmdesátku unikátních obrázků pospojovaných jednoduchým a až do závěru nepříliš atraktivním dějem s hodně primitivními logickými puzzly, to vše okořeněné podivně se chovající kamerou.

To bych to ale asi až moc zjednodušil. Příběh začíná klasickým klišé – jste postavou, která si nic ze své osobnosti ani minulosti nepamatuje – ani své jméno, ani co dělala v posledních dnech či dříve, prostě totální black out. Asi to nebylo nic dobrého, hned v úvodu vás totiž nese v kleci vzducholoď, která vás přepraví až do temného zámku, kde budete mít strávit zbytek života za mřížemi a očistit tak svou duši. Jak se dá předpokládat, takováto budoucnost se vám nelíbí a tak se pokusíte vidinu neblahé budoucnosti změnit.

Během snahy o únik tak procházíte surrealisticky zpracovanými tajemnými zákoutími a snažíte se řešit povětšinou spíš jednoduché a nenápadité logické puzzly. V určitých místech se dostanete do situace, kde se musíte zásadně rozhodnout. Je jen na vás, zda se vydáte temnější či světlejší cestou, hra vám vaše rozhodnutí na konci spočítá a nasměřuje k jednomu ze dvou různých konců. Příběh se dostává na alespoň trošku slušnou úroveň až v závěru, kdy se snaží vysvětlit morální dilemata, ale je to hodně málo a příliš pozdě, aby se to dalo brát jako plus. Kromě klasických puzzlů je adventurní součástí také používání předmětů, nejobtížnější na této činnosti je však předměty na obrazovce vůbec najít. K tomu všemu je potřeba přičíst celkovou jednoduchost a krátkost celé hry.

Jako oddechová hra na jeden večer může Tormentum posloužit, za výtečným výtvarným zpracováním a celkově tísnivou atmosférou však zbytek hry výrazně zaostává.
+17
  • PC 90
Dohrál jsem Lost Horizon 2, při psaní komentáře jsem si vzpomněl na další dvojici adventur z roku 2015, které už jsem hrál a tak jsem neodolal a v jednu ráno si stáhl Tormentum, které se mi po paměti docela líbilo. Za 4,5 hodiny dohráno a tak můžu sesmolit další koment.

Tormentum je výjimečná hra. Jste tvorem bez paměti, beze jména, v kápi ve které není vidět obličej. Vzducholoď Vás spolu s krysím monstrem přiváží na hrad, kolem zuří meteorický déšť, všude hoří ohně, kolem jsou monstra a Vás šoupnou do kobky, kde Vám natěšený strážný vysvětlí, že z Vás mučením dostane každou kapku zla, co je ve Vás. Kolem jsou kostry předchozích obyvatel a tak prcháte z cely, prcháte z hradu, ani nevíte kam a proč, zkrátka pryč od toho šílenství. Ale šílenství je na každém kroku kolem Vás, obří pavouci, monstra nejhrůznějších tvarů, krvelační strážní, vražedná mlha, zrádné postavy. Krev, mučení, brutalita, zvěrstva, prastaré zlo všude kolem. A spousta krvavého, brutální a nechutného umírání. Když už potkáte někoho kdo Vás nechce zabít nebo zradit, tak je to nešťastná, utrápená duše, nebo někdo kdo umírá. Tormentum je úplně odlišnou adventurou od těch všech heroických záchran světa či komických dobrodružství. Je to spíše taková reinkarnace devadesátkových šíleností typu Hell, Harvester, I Have No Mouth and I Must Scream či Dark Seed 1-2. Hlavní postava nechápe co se kolem děje a vy nechápete s ní. Je to famózní, originální záležitost, která má jednu chybu: Už při prvním hraní mě bylo jasné, že to nemůže být skutečné a vzhledem k tomu, že jsem to dohrál zhruba ve stejné době jako Limbo, došlo mi vzápětí kde se nacházím a co se děje.  

Ruku v ruce s pozadím jdou ABSOLUTNĚ DOKONALÁ grafika. Je v tom cítit H.R. Giger a jeho styl pokřivených monster, lokací a vůbec celého světa, každá obrazovka je hororovým uměleckým dílem a zcela chápu recenzenta na jednom serveru, který típal snad každou obrazovku, než mu došlo že by prozradil celý děj. Tormentum je originalitou, uměleckým dojmem a celkově atmosférou na míle vzdálený většině nových adventur, které jsem kdy hrál. V takovém opojení člověk snadno odpustí, že tu nejsou žádné animace, příběh je vyprávěn statickými, či mírně rozhýbanými obrázky a psaným textem.

A jak se to hraje? Inu jak jsem psal, sedl jsem k tomu a za 4,5 hodiny bez návodu hotovo. Tormentum je hratelností spíše než pravá adventura spíše taková lepší hidden object hra. Máte odemčený určitý počet místností a další odemykáte, ve většině z nich je nějaký předmět s jasným využitím či úkol, spočívající v nějakém jednoduchoučkém puzzle, které jste nejspíše už viděli někde jinde. Hraje se to opravdu jednoduše - předmětů máte jen hrstku, místností také, pokud všechno splníte, hra Vás vykopne dál bez možnosti návratu. Jediný průšvih je občasný pixelhunting... hra sice upozorňuje na skryté předměty září, ale párkrát mě to trvalo, než jsem si na vizuálně bohaté/přeplácané obrazovce něčeho všiml. Na obrazovce nechodíte, ale pevně stojíte, novinkou je pouze posun obrazu do stran. Úkoly většinou spočívají v tom otevřít si cestu dál či zlikvidovat nějakou potvoru. Zkrátka až příliš jednoduchá hratelnost, díky které chápu nižší hodnocení tady.

Podstatnou částí hratelnosti tvoří originální, leč trošku nefér morální volby, kterých je ve hře deset. Nefér protože při prvním hraní netušíte kam to směruje a některé volby nejsou jednoznačné. A stačí pokazit jednu a můžete se rozloučit s happy endem. Hra má dva konce, ale nějaké špatné volby vezmete zpět těžko, ve hře se totiž nedá ukládat, pouze uložit a odejít pod jednu pozici. A i když si hru uložíte, to jaká Vaše volba měla následek se dovíte v podstatě až na konci. Já si takhle při prvním hraním vybral blbě skoro na konci (ptačí muž) a čekalo mě peklo :D Takže i když jsem hrál bez návodu, seznam rozhodnutí jsem měl otevřený, abych vidět happy end.

Tudiž i když hratelnost není stoprocentní, úžasná grafika, atmosféra, prostředí, famózní pointa a vyvrcholení na konci mě nutí tomu zvednou hodnocení na 90%.
+15
  • PC 85
Úžasná point and click adventura ve výtvarném stylu H.R. Gigera. Ani tu není přespříliš rozhovorů. Možnost voleb, co ovlivňují konec hry a puzzly, které nejsou nikterak těžké.

Po dlouhé době hra tohoto žánru, která mne zaujala.

Chystá se druhý díl na rok 2019

Pro: výtvarný styl

+12
  • PC 90
Po grafické stránce nádherný puzzle počin. Styl hraní podobný hrám od Amanity, ale grafika ještě o kus lepší a stylovější. Logické hádanky nijak těžké, takže je víc času na kochání se, jelikož co obrazovka, to potenciální obraz na zeď. Podobně jsem byl nadšený designem snad jen při hraní prvního Oddworldu. Vysoké hodnocení tudíž hlavně za provedení a zajímavý příběh. Respektive mytologii světa. Nutno taktéž vyzdvihnout hudební podkres jež dodává silné atmosféře další voltíky
+10 +11 −1