Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Tom Clancy's Splinter Cell: Conviction


Komentáře

< >
  • PC 95
Série Splinter Cell pro mě byla jakýmsi posvátným ztělesněním toho, jak má vypadat nefalšovaná stealth akce se vším všudy, co má fanouškovi tohoto žánru nabídnout. To, že v mém případě k naplnění předchozích slov opravdu došlo, svědčí fakt, že jsem postupně zdárně proplul čtyřmi díly, které si ode mě zasloužily patřičnou chválu. Pokud si někteří vzpomenete na komentář ke čtvrtému dílu Double Agent, pak vám možná utkvělo v paměti moje závěrečné postesknutí, že se příliš na pátý díl netěším a že je otázkou, zda-li do něho vůbec půjdu. Již v té době mi bylo totiž známo, že koncept pátého dílu je výrazně odlišný od jeho starších "sourozenců", kde starého známého Sama Fishera ve speciálním špionážním obleku vystřídá ušmudlaný a zarostlý skorozabiják, který takřka zapomněl na styl tajného agenta, kterým byl tolik proslulý. A jaká je tedy realita? Vezměme to ale hezky od začátku.

Sam Fisher prošel v životě spoustou změn, shodou podivných okolností přišel o jedinou milovanou dceru a jeho mateřská organizace se stala jeho úhlavním nepřítelem. Proto se před našimi zraky neobjevuje ten známý Sam oblečený do speciálního obleku, jak jej máme všichni zafixovaného, nýbrž máme před sebou klasického chlapíka s drsným pohledem v klasickém civilním oděvu, který se snaží věcem přijít za kloub a učinit tak spravedlnosti za dost.

Pojďme tedy ke hře samotné. Začnu tradičně grafikou, kterou nezmiňuji náhodou. Přestože kvalita v předchozích dílech byla na velmi slušné úrovni, v Conviction je úplně jiná, ale zato je výborné kvality a řekl bych, že přímo pastvou pro hráčovy oči. Další změnou, která je v tomto případě velmi klíčovou, je herní styl. Pryč je přísně tajná akce, jejíž vyzrazení bylo jistou cestou do záhuby spočívající v nezdaru dané mise. Tady máte možnost takovou situaci vyřešit tak, že se prostě hrou prostřílíte, což je sice reálné, ovšem ne právě jednoduché, popř. přestřelku ukončíte útěkem a opětovným ukrýváním, čímž v podstatě stealth scéna začíná jakoby od začátku. Navíc si takovou scénu může hráč okořenit novými vychytávkami, které jsou naprosto perfektní a nad kterými jsem si doslova mnul ruce.

První z nich je zabití shora, které sice z předchozích dílů známe, ovšem zde má mnohem lepší vizuální efekt především v závěrečném doražení nepřítele, či úplně nově označování nepřátel určených k likvidaci, které lze v kratičké animaci odpravit střelnou zbraní v naprosté tichosti a především velmi pohotově a s bezchybnou přesností a účinkem. Tato schopnost ovšem není zadarmo, jelikož k jejímu dosažení je zapotřebí předchozího odstranění nepřítele jednou z tichých metod, takže je potřeba s ní přece jen tolik neplýtvat.

Je tedy jasné, že v Conviction je bohatě sklouben akční styl s tím tajným, který byl vždy největší doménou a prioritou celé série a pro svoji vysokou kvalitu se tak stal více než úspěšným zástupcem stealth žánru. Tato kombinace nemálo přispěla k faktu, že touto odchylkou dostal Conviction od kritiků ty nejcitelnější rány a jak jsem psal v úvodu, tak i já jsem proto k němu přistupoval velmi skepticky. Aniž bych chtěl jakkoliv předchozí díly degradovat, musím jednoznačně prohlásit, že pro mě je tento díl tím největším a nejsenzačnějším herním překvapením, ve které bych ani omylem nedoufal. Vše je tu totiž vytvořeno tak, jak jsem si v koutu duše představoval a vývojáři mi to opravdu splnili.

Ať už jsem tedy černou ovcí nejen na DH, pro mě je Conviction jednou z nejlepších herních pecek poslední doby, kterou jsem si maximálně užil a z jejíhož ukončení se pořád nemohu vzpamatovat. V poslední větě mohu tedy dodat jediné – díky brácho, lepší dar jsi mi dát nemohl. ;-)


Pro: výborná grafika, ideální kombinace akce a stealth akce, nové vychytávky, příběh

Proti: krátká herní doba

+32 +33 −1
  • PC --
Zcela jiný Splinter Cell, podobný spíše klasickým 3rd person konzolovým akcím. Smířený jsem se směrem, kterým se nové hry ubírají - Conviction posunuje ulehčování hraní o další úroveň a doslova jako retardovaného debila mě zásobuje nápovědama, kde můžu co přeskočit, najít nebo zastřelit a ještě dostanu GPS, kdybych náhodou ty gigantické nápisy na zdech přehlédl. A když na to přijde, tak je střílení automatické, stiskem jedné klávesy proveditelné. Proč ne? Brzy přijde doba, kdy se hrou dostanu i jednoho Číňana, na kterého budu koukat, jak hraje. A nějaká grupa na to stejně vymyslí crack, že ani toho Číňana nebudu potřebovat. Jen budu sedět a koukat.

Mizerný pisálek Clancy opět "boduje" dementním příběhem o záchraně světa a tak. Sakra, proč příběh navazuje na tu nejméně pravděpodobnou alternativu Double Agenta? Je pro mě utrpení sledovat dějovou linku s takovou hromadou sraček kolem a kolem. Hnůj!

Mizerná optimalizace zamrzí, ale hra zase vypadá xvětu a jednotlivé úrovně jsou pěkně propracované. Všude hromady vybavení, tak to mám rád. Nepřátelé s nízkou inteligencí nejsou příliš velkou výzvou, ale v zájmu zachování herního směru "pro retardy" má jejich chování svůj smysl.

---Update po druhém dohrání---
Místy mě štvala nemožnost stealth postupu, protože úrovně neposkytovaly dostatek protředků a prostoru. Příběh je místy opravdu děravý (nevím, kdo by Reedovi spolknul tu jeho teorii teroristického útoku, stejně tak nevím, proč vypínat EMP v místě bydliště Sarah, když pro ni stejně strejda Vic zaletí).
------------------------------

Sam je pořád stejný nakopávač-špatných-zadků a s geniálním dabingem Michaela Ironsidea likviduje nepřátele maximálně efektně.

Nenudil jsem se a možná si to zahraju znova. Až budu mít náladu být retard.
+22
  • PC 90
Sam Fisher se nasral. Už ho nebaví krčit se ve stínech a čekat na hlídajícího teroristu, který půjde kolem. Už nemá žádné slitování. Jeho dcera je mrtvá, jeho šéf je mrtvý, nemůže nikomu věřit, a aby toho nebylo málo, jako správný americký veterán se stává štvancem a jdou po něm jak teroristi, tak vláda USA.

Příběh je KONEČNĚ pochopitelný a hlavně záživný, postav je tu málo, dialogů ještě méně. Ubylo nudných večerních zpráv a politických debat. Děj odsejpá, zvrat střídá zvrat a celé je to promíchané flashbacky a flashforwardy. Aby toho nebylo málo, vizáž celé hry je bezchybná. Všude okolo vás se promítají Samovy vzpomínky, hesla a slova, která mu zní v mysli. Je to laciné, ale funguje to parádně.
Nicméně Conviction je konzolová hra. Je to z ní cítit na sto honů. Začíná to u mizerného vykreslování textur a končí u systému savevování. Optimalizace není nic moc, sem tam se objeví bug. Je to holt daň dnešní doby.

Netřeba zmiňovat, že hra je spíše akční, ale ne tak docela. Jedna dávka ze samopalu vás spolehlivě sejme, a proto je třeba využívat stínů a fint. Konečně jsem naplno využil arzenál, který s sebou tahám od prvního dílu a ke kterému jsem nikdy nenašel využití. Tady to lítá, oslepující granáty, sticky camery, všechno je třeba využít.
Sam se také konečně naučil střílet a jednička mezi špiony tak dokáže bez problému sejmout do hlavy chlapa stojící metr od něj, aniž by musel půl dne zaměřovat.

„Označ a poprav“ je excelentní taktický prvek, který hru hází o nějaká ta procenta výš. Někdy šlo opravdu o kejhák, kdy jsem si označil čtyři nepřátele, ale neměl jsem „nabitou“ schopnost. Následoval tedy běh k nejbližšímu teroristovi, kterého jsem použil jako lidský štít, zatímco Sam zastřelil čtyři jeho kumpány.

Dále musím pochválit animaci pohybu, nemizení vyhozených zásobníků, celkovou vizáž hry a „feel“ z přestřelek a eliminace nepřátel. Stejně tak skvěle působí černobílý obraz, který vás provází ve stínech.

Za chyby považuji téměř příšernou AI, víkendově krátkou hrací dobu a nemožnost odnášet mrtvoly. Ale čert to vem. Sam na to nemá čas. Musí se probít skrze tuctový americký špionážní příběh v čele s Hillary Clinton a očistit své jméno. Jo a... jen tak mimochodem... zachránit USA a potažmo celý svět.

Blackliste, těším se na tebe!

P.S.: Chválím také oficiální češtinu. Po průseru u Double Agent je to obrat o 180°.

P.P.S.: Chucku, promiň, koment trval trochu déle :) Ale teď jsem připraven postavit se po Tvém boku a odrážet všechny, kterým se Conviction nelíbí!

Pro: Sam má konečně koule - nekrčí se někde v rohu a naučil se střílet; celková vizáž hry; Ironside dostal více prostoru než v DA...

Proti: ...ale ubral na sarkasmu; chybí wow mise (vede vlak v PT), nebo alespoň mise v dešti; AI je děsná, možná nejhorší ze série

+18
  • PC 80
Upřímně, Conviction bylo pro mě příjemným překvapením. Obával jsem z tehdejších preview a gameplay záběrů, že hra už nebude oproti předchozím dílům o taktickém a stealth postupu. Ale jelikož je příběh postavený na hněvu hlavní postavy, ten akčnější postup hrou mi tam příjemně sedl. Sam je naštvaný a bylo to vidět a slyšet v každém dialogu a jeho brutálním výslechu postav, omezenější tichý (respektive rychlejší) postup zkrátka dával smysl. Jednotlivé úrovně jsou poměrně rozmanité, líbil se mi i level design hry, kdy například ukazatel krytí ve stínu je reprezentován černobílým zabarvením celé obrazovky. Zajímavá byla i funkce označení více nepřátel (aktivuje se za tři zabití na blízko) a jejich následné automatické efektivní zastřelení. Aktuální informace zobrazované v podobě obřích nápisů přímo ve hře mi sice přišli už trošku zbytečné, nicméně napoprvé v rámci série se jedná o dobře vypadající stylizaci.

Bohužel kampaň pro jednoho hráče není nejdelší, nicméně je zde možnost v kooperaci vyzkoušet nové mise. Příběh nabízí zajímavé zvraty, ale občas obsahoval zbytečné pasáže (například flashback v Iráku mě moc nenadchnul a přišel mi zbytečný). Škoda, že již nelze přenášet mrtvoly, protože občas na ně nepřátelé narazili a začali více "čenichat" – sice umělá inteligence tady zrovna nezáří, ale i tak už nemělo cenu se nějak výrazně skrývat a bylo lepší přejít na hrubou sílu.
+18
  • PC 75
Vynechat některý nový díl oblíbené série Splinter Cell v čele s charizmatickým Samem Fisherem, by měl být pro fanouška hřích. I když se předem o Conviction mluvilo jako o úplně jiné hře, než na co jsme byli doposud zvyklí, nějak jsem nechtěl tyto řeči brát za finální. Tajně jsem doufal, že stealth prvky budou pořád důležitým aspektem. A popravdě jsou, jen už to není takové, bohužel. Hra se asi nejvíce dá přirovnat k slovensko-českému Chameleonovi, se kterým má spoustu společného.

Hnacím motorem Convictionu je příběh a způsob jeho vyprávění. Zpočátku vzpomínáte a sem tam se na zdi objeví nějaká vzpomínka. Stejně tak se ve Vašem okolí (na zdech, autech,...) objevuje Váš současný úkol, což je fajn věc a jako jedna z mála novinek se povedla. Ovšem horší to je s tím, na co jsme zvyklí. Chápu, že Sam nemá zrovna nejlepší období a nehybně vyčkávat vyčkávat ve stínu už ho nebaví, ale přeci jen vyměnit Samovi jeho SC-20k za MP5, M4, Škorpióna, ... a pistoli s tlumičem za Desert Eagle,..., je pro fanouška pěkná podpásovka. Zbraně si můžete za nastřádané body vylepšovat, ale ne tak jako v Hitman Blood Money. Hra se tak zvrhává na špionážní střílečku, ve kterém jde o jediné, prostřílet se danou oblastí, něco udělat, vystřílet další oblast, něco udělat (výslech) a postřílet posily (ne vždy v tomto pořadí). I když se dá docela hodně nadávat, nelze opomenout fakt, že je to i přestu spoustu změn zábava, která je učiněná tím, že Sam už není takový kliďas a získal spoustu nových vlastností. Tvůrci totiž věděli, že ve stealth je obrovský potenciál a tak změnili spoustu věcí, ale pod pozlátkem jsou všechny stejně schované, jen ne v takové míře. Stealth prvky si můžete i nadále užívat, ale musíte překousnout fakt, že si nemůžete zvolit, jestli omráčit nebo zabít a tělo odtáhnout do ústranní. Vlastně jediné, co zůstalo ideálně je geniální nadabování postav, hudba samotná, v pár okamžicích i intenzita hry a grafická stránka.

Sice jsem ještě nepřenesl přes srdce, že tvůrci udělali z tak zaběhlé série něco takového, ale to je bohužel daň za příběh, jenž je opravdu bravurní, dle mého nejsilnější v této sérii. Pro přístě by to nechtělo tolik změn, ale spíše vypilovat vlastnosti, které to potřebují. Doufám, že se Sam opět vrátí ve vší parádě. Ale potom závěru si nejsem ničím jistý!

Pro: vyprávění příběhu, zvraty, vylepšování zbraní, ozvučení, Sam Fisher, vyslýchání, intenzivní momenty,

Proti: žádné vedlejší úkoly, sedmihodinová kampaň, akce převládá nad stealth,

+16
  • PC --
Hodnocena 360ková verze

Jelikož jsem před tímto dílem hrál pouze první tři "pure stealth" Splinter Celly a přeskočil Double Agenta, tak mi dlouhou dobu nešlo do hlavy, proč se nový díl vůbec jmenuje Splinter Cell. Pryč bylo krásné černé brnění, brýle dostaneme teprve ve dvou třetinách hry a stealth... pro mě osobně stealth nerovná se možnost schovávat se před nepřáteli do stínů. Být neviděn, neslyšen, vyhnout se boji. Tuším, že v Conviction určitě je možnost, proplížit se nějakým způsobem kolem všech nepřátel a nechat pouze těch pár povinných mrtvol. Jenomže nepřátel je tam tak obrovské množství, že myšlenka na stealth postup na mou mysl vůbec nepřišla. Což mi po hodině hraní přestalo vadit, protože...

STYL. Opravdu mi sedl celkový styl hry. Úkoly mise, zobrazované přímo na prostředí, stejně tak různé flashbacky, prostě mi přišli stylové. Podání příběhu a animačky taky na jedna s hvězdičkou. Důvod, proč mi nevadila absence nějakého pořádného stealth prvku bylo, že pacifikování nepřátel ála kulka do kolene, loket do rypáku a je dole, je hustokrutopřísněmafiánsky stylové. Celkově má Sam drsnější styl boje a není to ke škodě. Vyslýchací části mi ale na druhou přišli, že jsou tam jen na efekt, aby se řeklo jóóó, je to drsoň. Spíš se mi zdálo, že hraju za Jacka Bauera A to ještě předtím, než sem se dostal k vykrádačce čtvrté sezóny 24 s výbuchem EMP ve městě :).

Příběh se mi zdál super, jak už zmiňovaným podáním, tak i dějem. Nic extra převratného to nebylo, ale na videohru rozhodně nadprůměrný kousek. Ironsidův dabing je kvalitní, jako ve všech SC a líbilo se mi pár badass okamžiků Sam se vrací do Third Echelonu..

Gameplay je takové "všechno co kdy bylo v Splinterrech, ale v menším". Opět je tu vyhýbání se laserům s brýlemi, hledání cesty šplháním po barácích, dokonce jedna mise, kde je třeba nebýt viděn... ale hra se nejvíc soustřeďuje na zneškodňování vojáků, víc než na cokoliv jiného.
Udělátka sem používal v minimální míře ve všech SC, ale nikdy sem nepoužil normální granáty, miny nebo něco, co dělá až moc zvuku... v Conviction mi výbušniny vždycky došly jako první.
Novinkou je mark and execute, kdy se dají, podle typu zbraně, označit až 4 nepřátelé, které pak jdou automaticky zabít jedním stiskem tlačítka. Označení jsou vidět i za stěnami, takže je to především dobrá sledovací pomůcka. Aby to nebylo zas až TAK jednoduché (stejně je), musí se někdo zabít ručně, aby se dali zastřelit označení. Jenže zblblý minulýma SC sem si řek, když už jde růčo jeden, tak pudou všichni. Takže tahle užitečná featura u mě fungovala stejně jako možnost poslední záchrany. :)
Zbraně. Hmmm. Jdou tunit. Žádné extra kousky. Jediné, čeho si u nich všímáte, je, kolik lidí můžou označit.
Nepřátelé nejsou úplně blbí, ale ani nejsou úplně chytří. Oblbnout je tak, že udělám kuk, pak je obejdu tmou a oni po půl hodně pořád střílejí na místo, kde sem byl naposledy, jde až moc lehce.
Grafika vypadá velmi pěkně, akorát se mi zdála, po ukrytí do tmy, až moc tmavá. Je hezké, že nepřátelé a střelitelné předměty jsou jediní barevně, ale když je všechno ostatní černobílé, tak mnohdy nevidím, kudy se za nima dostat. Ale pár opravdu pěkných úrovní tu skutečně je. Jmenoval bych honičku u Washingtonu, ta byla krásná.

Zápory - pár nasíracích částí, jinak nic, co by mi nějak víc kazilo zážitek.

ALE!!!

Naprosto imbecilní mi přišlo pořvávání nepřátel. Sam Fisher je takové pěkné jméno, ale tyvole, proč si ho tam bere do huby úplně každej ňouma, to nechápu. Hej Fišere! Slyšíš mě Fišere? Já si tě najdu Fišere! Už to nebude jako na tom letišti Fišere! To je Fišer! Najděte Fišera! Moje máma mě varovala před takovými, jako si ty, Fišere! Hej Fišere, chceš říct vtip?
Přitom minulí SC měli nepřátelské dialogy naprosto bombové a rád sem je ze tmy poslouchal. V Conviction sem po nich i začal házet granáty, aby konečně zavřeli hubu...

Pro: Styl, Sam Fisher, pěkná grafika, pár zapamatovatelných okamžiků, příběh, eliminování nepřátel

Proti: dialogy nepřátel (!!!) a pár zásekových míst

+16
  • PC 85
V prvé řadě je třeba upozornit, že tento díl je naprosto odlišný od všech předchozích. Někdo tuto změnu vnímá kladně, jiný zase záporně, všem se prostě zavděčit nedá. Já jsem ze začátku k pátému dílu série se Samem Fisherem taky nepřistupoval dvakrát optimisticky. Zejména proto, že hráčské přivítání nebylo zrovna přívětivé (na druhou stranu byly všechny magazínovské recenze pozitivní). Sluší se taky podotknout, že celou sérii jsem si střihl za tyhle prázdniny, takže mám všechny díly v čerstvé paměti. Conviction rozhodně není nejlepší díl v sérii, co si budeme nalhávat (tím pro mě je bez debat Chaos Theory). Conviction ovšem je svěžím větrem (co větrem, změny se rovnou dají označit za průvan) v sérii, která ho už nutně potřebovala. Přece jenom dostat popáté prakticky tu stejnou hru, akorát se změněnými lokacemi, novým příběhem (který doteď nikdy nehrál důležitou úlohu) a trochu vylepšenou grafikou by už asi kladně přijato nebylo. Proto Ubisoft několikrát hru předělával (bohužel, přes dlouhý vývoj je hra krátká, což je nepochybně škoda) a nakonec vydal docela kontroverzní produkt a bylo jen na hráčích, jak se k tomu hodlají postavit.

Ubi ubralo stealth prvky, přidalo na akci, vzalo night- a thermalvision a ze Sama udělali chlápka, který je zničený životem a vůbec nepřipomíná toho Sam Fishera z prvních dílů. Prostě Samovi zabili dceru a jemu se do ničeho nechce. Story mi přišla hodně zajímavá, člověk si už pak nebyl ani jistý, komu vůbec může věřit. Ne, že by to bylo něčím originální, ale prostě je to tak zpracované, aby vás to vtáhlo co nejhlouběji do děje – ať už jde o promítaní úkolů na zeď, o různé flashbacky nebo zajímavé cutscény, hra vás prostě na začátku vcucne a vy hrajete a hrajete a toužíte zjistit, kdo je na vaší straně a komu bude třeba prohnat kulku hlavou (a to doslova). Tady bych ale měl menší výtku: Hra počítá s tím, že v Double Agentovi zemřel Lambert, což je škoda. Na druhou stranu, kdyby Lambert žil, tak můžou dělat úplně jinou variantu hry.

Gameplay se změnil od základů. Zapomeňte na všechny dosavadní Splinter Celly. Tady se střílí a to hodně. Ze hry zmizely nenásilné cesty, kdy jste se mohli nepříteli úplně vyhnout (pár jsem jich sice našel, ale nevyužíval jsem je). Zmizel výslech osob (teda u řadových vojáků, výslech důležitých osob se mi hodně líbil), hledání kódů, hackování,… To vše ustoupilo rychlejší a zběsilejší hratelnosti, která má ovšem také svoje kouzlo a mně třeba tenhle styl hraní sedl daleko více, než stealth operace za dne v Double Agentovi. U nepřátel musím dát za pravdu Tomanovi. Časem mi začalo lézt na nervy, jak Sama ani ještě nezhlédli a už pořvávali „you´re dead Fisher, that´s Fisher,…“ Je to škoda, protože rozhovory u nepřátel v předchozích dílech byly skvělé. Novinkou je také upgrade zbraní (neuškodí) a hlavně Mark & Execute, kdy označíte nepřátele a pak je stiskem jedné klávesy popravíte. Jak se mi tato funkce z videí moc nepozdávala, tak v praxi si ji nemohu vynachválit. Hodí se hlavně v druhé polovině, která už je dost akční (možná až trochu moc) a vy kolikrát nemáte šanci se někam stáhnout, tak zrovna v takovéto momenty vás Mark & Execute uchrání před smrtí, případně se dá využít i k tiché likvidaci více protivníků stojících blízko u sebe.

Grafické zpracování je hodně solidní, nejedná se sice o nic neviděného (rozhodně vám z toho nespadne čelist jako třeba u Chaos Theory v době vydání (to navíc i dnes vypadá skvěle)), ale určitě nikoho neurazí. Zajímavě je zpracována situace, kdy vás nepřítel není schopný vidět. Barvy ve hře potom nahradí černobílá (osobně jsem s tím problém neměl, ale někdy jsem si třeba nevšiml alternativní a ne tak přímé cesty zrovna díky tomuhle). Hra je taky dost rozmanitá, co se lokací týče – továrny, Washington, Bílý dům, Irák, atd. Ozvučení je taky velmi slušné, o dabing Sama se opět postaral skvělý Michael Ironside, jehož dabing je ozdobou každého dílu této série.

Kromě výše zmíněných negativ a pár frustrujících momentů (které byly ale spíš způsobeny mou zbrklostí) hře prakticky nemám co vytknout a největším zklamáním tak zůstává krátká hrací doba (jsem hlavně potěšen, že se ve hře nenacházejí technické bugy, jako v případě Double Agenta, kdy mi prakticky znemožňovaly dohrání hry) a nejasná budoucnost série.

Pro: chytlavá story, restart série, slušné technické zpracování, Mark & Execute

Proti: krátká herní doba, dialogy nepřátel, pár zásekových míst

+15
  • PC 65
Pozor: zlé jazyky tvrdí, že Tom Clancy zemřel na infarkt právě po dohrání Splinter Cell: Conviction.

Jako nefalšovaný fanoušek úvodní trilogie jsem s klidným srdcem po několika pokusech přeskočil Double Agent, počkal pár (deset) let a poté se se stejným minimálním očekáváním jako na prvním rande s holkou z Tinderu, která má na profilu napsáno, že dělá jógu a jejím cílem je procestovat celý svět, pustil do Conviction.

Sam Fisher chce najít vraha v černé dodávce, pod kterou zemřela jeho dcera Sarah. Vydává se tak na, pro hráče, strastiplnou cestu plnou hněvu a automatických odprásknutí nepřítele. Příklon k akci jsem rozhodně s povděkem nekvitoval a kde to šlo, uplatňoval jsem stealth postup. Ten je proti právě prvním třem dílům okleštěn více než tibetská práva v Číně, Sam ztratil spoustu svých pohybových dovedností, mezi které patří roznožka, různé rychlosti pohybu, projití úzkým prostorem nebo efektní lámání vazu zavěšený pod stropem. Zmizelo i vyslýchání nepřátel, respektive můžete (musíte) vyslýchat předem dané osoby. Jak? Takhle:

Nic ti neřeknu, Same, můj šéf by mě zabil.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Jo, dobře, poslal mě Igor, ale víc ti neřeknu, Same, můj šéf by mě zabil.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Dobře, Irena je naživu, ale nemůžu ti říct, kde, Same, můj šéf by mě zabil.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Fajn, držíme ji ve skladišti, ale když ti řeknu kde, Same, můj šéf mě zabije.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Koněvova 25, New York.
Vyslýchaný umírá.

Mezerník dělá uplně všechno. Kolikrát se mi stalo, že jsem za sebou úspěšně zhasl - rozsvítil - zhasl - zavřel dveře. Nebo jsem chtěl otevřít okno (1) a proskočit jím (2), místo toho jsem přeskočil krok 1 a rovnou rozmlátil sklo, protože jsem se koukl o centimetr výš.

Sam alespoň neztratil svůj pověstný humor, bohužel jím šetří více než Valve novými díly Half-Life, nicméně když už něco vypustí z pusy, stojí to za to. Délka hry není nijak závratná, což je v tomto případě klad, hra příjemně odsýpá, levely jsou sice dost lineární, ale spousta z nich je hezky udělaná. Stealth tu pořád celkem funguje, ale občas se přestřelce nevyhnete, což je škoda. Na zvukové úrovni se mi Conviction velmi líbil a za to mu dávám velké plus.

Celkově asi doporučuji, ale nečekejte od toho víc než nenáročnou odpočinkovou skoro-střílečku se stealth pasáži.

Pro: Humor, délka, stealth, grafika, zvuk

Proti: Akce, příběh, skripty, jednoduchost, konzolovost

+13 +14 −1
  • PC 70
Čo povedať? Z hry mám rozporuplné pocity a to pre tu už spomínaný odklon od klasických (prvých troch) hier série.

Ale pekne poporiadku: Príbeh: dať príbehu menej ako 4 hviezdičky (z piatich) by bolo nefér. Je veľmi dobrý a dobre podaný. Taký, aký mal byť už vo štvorke. Do poslednej chvíle vás vývojári nechajú tápať, ako to vlastne dopadne :) Jediné, čo sa mi nepáčilo, bolo to, že vývojári si zasa vybrali jeden z možných koncov štvorky a to ten najčastejší - Lambert zomrel. Ale ja som ho vo svojej hre zachránil! :( Ale... ale zo stealth hry sa stala akčná hra so stealth prvkami. Keby prvá polovica bola klasická Splinter Cell stealth hra a druhá polovica hry bola taká, aká bola bola celá (akčná), nenamietal by som - považoval by som to za vyvrcholenie príbehu a celej série. Takto namietam.
Hrateľnosť bola prispôsobená akčenjšiemu poňatiu hry, ale tým pádom tam chýbala občas jemnejšia interakcia s okolím. A vadili mi Samove cholerické reakcie - správal sa ako malé dieťa, ktorému bolo povedané, že už žiadne cukríky nedostane.

Prechody z čierno-bieleho videnia do farebného niekomu vadili, mne sa páčili. No a za nechvalne známy DRM Uplay má u mňa Ubisoft celých 10 percent z povodne 80 percent hodnotenia dole. Toto proste nie.
Takže nakoniec 70 percent.

Pro: Príbeh, vyladenosť, stealth (žiaľ len) prvky

Proti: akčnosť, DRM (!!!), že stealth nie je celá hra, alebo aspoň jej vačšia časť

+12
  • PC 70
Předem upozorňuji, že jde o bezpředmětný povzdech zatvrzelého fanouška původních třech Splinter Cellů, který nemá rád změny. V životě, ani nikde jinde. Současně upozorňuji, že se mi Conviction líbilo, ať už je na následujících řádcích napsáno cokoliv.
____
Kdo tady rožnul? Kde je tma? Proč mám toho pána přede mnou zabít? Proč mu střílím do ledvin?
Aha.
Sem nasranej. Zabili mi dceru.

Ale co když nechci. Nechci být nasranej. Nechci ho zabít. Nic proti němu nemám.
Proč ho teda musím zabít?
Protože proto.

Protože jakýsi designér si usmyslel, že to bude děsně kůl.
Co je taky víc kůl, než z hlavního hrdiny udělat kokota. Ano. Správně. Citlivky prominou.
Sam Fisher nikdy nebyl nijak komplexní a propracovaná postava. Nebylo to zapotřebí. Nebylo to důležitý. Byla to hromádka chodících a hláškujících pixelů sloužící hratelnosti. A co hlavně. Nebyl to kokot.
Nyní je z něj komplexní a propracovaný truchlící tatínek. Všichni jsou proti němu a nikdo si s ním nechce hrát. To je věru hloubka. Ty emoce! To drama!

Tak. Jak už jsem asi zmiňoval. Ze Sama je kokot. Zabijí všechno a všechny na potkání.
A to je věc, kterou nedokážu překousnout. Původní SC jsem měl rád hlavně kvůli možnosti volby. Volby mezi "hodným" omráčením a "zlým" zabitím. Proč bych taky toho vratnýho zabíjel, když jen vydělává dětem na nový boty, žeo.
Teď ale ne. Teď sem nasranej. Chudáci bosí sirotci.

Proč? Proč? Proč?

Vždyť je to naprosto stupidní.

Nejdřív se autoři snaží hrát na vážnou Bournovskou notu a chvilku jim to i vychází. A následně do místnosti nahrnou nesmyslnou kopu nepřátel k tupýmu, bezpředmětnýmu a hlavně NAPROSTO ZBYTEČNÝMU vyvraždění, bez šance na jakýkoliv jiný postup. Kdyby se páni autoři na ty bournovky dívali pečlivěji, tak by zjistil, že i on se dostává do konfliktu naprosto výjimečně a nerad.

Jistě. 90% her je o zabíjení. Nic proti. Jenže Splinter Cell byl vždy součástí těch zbylých 10%. I přes nulový příběh byly všechny předchozí Splinter Celly o několik desítek gigantickýchmegagalaxii inteligentnější hry, než je Conviction. Ať si hraje na jakkoliv rádoby realistický a vážný scénář. Všechno se při hraní utopí v rozbředlé hratelnosti.

Vejdi do místnosti. Vystřílej enémáky. Zmáčkni tlačítko. Vystřílej další enémáky. Popojdi. Vystřílej enémáky. Hustodrsně zmlať zlýho týpka >Next level< Vejdi do místnosti. Vystřílej enémáky. Přejdi neviditelnou lajnu. Vystřílej další enémáky. Hustodrsně zmlať...

Čistá ukázka bezbřehé lidské fantazie a nápaditého game designu, což.
Častokrát jsem si při hraní vzpomněl na podobně vystavěné úrovně v obou Uncharted. Na rozdíl od Conviction na tom ale tak okatě nepostavili celou hru.
V tomto případě je to ale smutné. Obzvlášť smutné, když to poté autorům všichni žerou.

Což o to. Taky bych jim to žral.
To by se to ale muselo jmenovat Franta Novák: Conviction.
+12 +13 −1
  • PC 75
Zemětřesení je tady. Jestli jsme si všichni mysleli, že dál už tvůrci po Double Agentovi (dále jen DA) zajít nemohou, tak jsme se bohužel mýlili. Už DA byl „jiný“ Splinter Cell. Většina stealth prvků zmizela neznámo kam a poprvé v této sérii jsme hráli dokonce denní misi! Říkal jsem si, dobrá, tvůrci chtěli udělat odbočku od naprosté stealth akce a udělat něco více akčního a v dalším díle se vrátit zase hezky do stealth vod. Jenže ouha, přišel Conviction a vše je úplně jinak, než jsem si myslel. Už jen to, že byl vývoj Convictionu po nějaké době přerušen a hra byla od základu překopána a vytvořena nově, nevěstilo nic dobrého.

A že gameplay toho „prvního“ Convictionu nevypadal vůbec zle. http://www.youtube.com/watch?v=31v5N9_5rZ8 (Autoři sliboval ukrývání se v davu a využívání okolí a mnoho dalšího.)
Takže tady máme starého dobrého Sama, ale … věci se změnily. Sam už nedělá pro třetí sekci, Lambert je mrtev a jeho dcera také. Ta „umřela“ již před událostmi DA a v průběhu Convictionu se dozvíme, že její smrt byla jen fingovaná Sam se oprostil od všech možných organizací a na vlastní pěst se vydal vyšetřovat smrt svojí milované dcery. Jenže věci se nevyvíjí tak, jak by si přál a jako obvykle musí zachraňovat Spojené státy před hrozbou, tentokrát však z vlastních řad. Během putování hrou se budeme pohybovat vesměs v USA a dokonce se podíváme i do sídla samotné Třetí Sekce. A jak už to bývá, Sam opět zachrání svět a všichni budeme spokojeni :-D.

Nejdříve se budu věnovat grafické stránce hry. Stejně jako hra samotná je nově pojata i její grafika. Je to sice „stejný“ engine (teda akorát stále vylepšovaný, základ je UE2.5, na kterém běžel již Chaos Theory), avšak vypadá úplně jinak než předchozí díly. A taky se jinak hýbe, neboť náročnost na sestavu se mnohonásobně zvýšila a může za to hlavně velmi špatná optimalizace.

Co se ovládání týče, pohyb myši a míření už není tak krásně čisté jak v předchozích dílech a můj pocit je, že má pohyb docela znatelné zpoždění oproti pohybu myši. Ale to je nejspíše způsobeno sníženými FPS. Bohužel, na hře se taktéž projevila jistá konzolovitost při ovládání, která u předchozích dílů taktéž nebyla. Toto mě na hře velmi zklamalo a ačkoliv už DA nebyl plnohodnotný Splinter Cell, tak jsem u něj měl stále ještě pocit, že hraju Splinter Cell. Toto se u této hry pro mě naprosto vytratilo.

Když už jsem načal, že jsem si nepřipadal, jako když hraji Splinter Cella, budu v tom tedy pokračovat i v oblasti gameplaye. Jak jsem řekl, jako akční hra to není špatná. Dokonce i dost prvků z původních her zůstalo, některé vymizely, pár nových přibylo. Mezi ně počítám například nový systém vyslýchání. Během výslechu můžete s „objektem“ mlátit o věci v prostředí a donutit ho tak, aby vyzradil vše, co ví. Je to sice maličkost, ale potěší. Ještě jednou novinkou, která stojí za zmínku je systém likvidace. Sam označí 2-4 nepřátelé, které poté během naskriptované animacezlikviduje. Avšak nelze jí používat pořád, schopnost likvidace získáte, jen když nejdříve někoho zabijete holýma rukama. Zpočátku jsem si myslel, že je to prostě zjednodušení pro dnešní masy hráčů, avšak postupem hry jsem tuto schopnost docela uvítal. Nejen kvůli samotným nepřátelům, kterých se často zhrocovalo hafo na jednom místě, ale také díky samotnému střílení, které bylo v této hře až nesnesitelně uměle znepřesněné. Na 10 metrů netrefit pistolí hlavu je už napováženou. A taky samotné míření pro mě bylo díky zpomalenému pohybu myši velmi těžké, ale to může být jen můj pocit.

Co mě však potěšilo je možnost hrát jak Stealth způsobem, tak i akčním způsobem. To je rozhodně plus pro všechny příznivce předchozích dílů. Některé pasáže sice bez střílení přejít nejde, ale to už bylo i v DA.

Na druhou stranu mě taky některé věci docela zklamaly. Noční i termo vidění z předchozích dílů zcela vymizelo a ve tmě často vidíte úplný ho..uby. V pozdějších fázích hry sice dostanete k dispozici sonarové brýle, které dokáži detekovat nepřátele i přes zeď, avšak spíš představují takový nepoužitelný mix mezi nočním a tepelným viděním, takže sice vidíte nepřátele a např. laserové paprsky, ale samotné okolí skoro vůbec. Proto jsem ho používal jen minimálně. Co se mi však docela líbilo je indikace, kdy jste skryti před nepřáteli. Vývojáře nenapadlo nic jiného, než efekt, že se hra „přepne“ do černobíla. Jak jednoduché a přitom efektivní.

Dále bych hře ještě vytkl pár zbytečných maličkostí, jako je hrozné umístění checkpointů nebo například, co jsem vůbec nepochopil, je nemožnost si zvolit, zda chci při sprintování nebo krytí se tlačítko držet nebo zmáčknutím přepínat volbu. Z toho vyplynulo, že sprint je nastaven na přepínání a krytí na držení. Tedy naopak, jak by to podle mě mělo být. Ale to už jsou vážně jen maličkosti, které sice naštvou, ale dá se na ně zvyknout.

No a je to tady, jsem skoro na konci. Co bych ještě řekl? Jo, už vím. Příběh. Jaký? Nemastný a neslaný. Byl jsem z něj opravdu zklamán. Prostě první Splinter Cell, který mě zklamal příběhem. Je to tak. Ale co, každý den není posvícení a i mistr tesař se někdy utne.

Nakonec prostě musím říct, že hra je oproti předchozím dílům značně zjednodušená a zaměřená více na casual hráče, ale to už je bohužel trend dnešních her.
Herní doba mezi 11 – 12 hodinami je v dnešní době pěkný průměr až lehčí nadprůměr a rozhodně jsem tolik nečekal.

I přes vše co jsem napsal, říkám; není to špatná hra! Kdybych nehrál (nebo neznal) sérii Splinter Cell, tak bych tuto hru hodnotil jako akční hru a dal ji s klidem v srdci i 85 – 90%. Takhle však musím hodnocení dost snížit a to na stále hezkých 75%.

Pro: + Pár nových herních prvků + délka + možnost hrát jak stealth, tak akčně + coop a multiplayer

Proti: - náročnost na PC - velmi zjednodušené oproti předchozím dílům - není to klasický SC - nic moc příběh - konzolovitost

+11
  • PC 50
V první řadě se hodí říct, že tohle není Splinter Cell. V duchu jsem si hru přejmenoval na 24 hodin a hlavního hrdinu na Jacka Bauera. Vždyť dokonce nosí i stejný batoh, jako Jack v tomto seriálu.

Jack, promiňte Sam, je nesmrtelný a neviditelný zmetek. Stačí, aby se v osvětlené místnosti skrčil za sloupek - jeho kolena a pařáty trčí na obě strany - a on je pro okolí zcela neviditelný. Pokud používáte funkcionalitu přebíháni z krytí do krytí, tak jste neviditelní a nesmrtelní i po dobu přesunu. Rotační kulomet vás nezabije a než vás nepřítel zaznamená jste zase v krytu (neviditelní). To, že jste přeběhli v osvětlené místnosti pět metrů před nepřítelem nemá vůbec vliv.

Většina případů odhalení se děje na vzdálenost, kdy je možné spustit boj z blízka, což je animace, kdy Jack/Sam vyřídí kteréhokoliv nepřítele. Po dobu animace na něj samozřejmě parťáci oběti nikdy nevystřelí a pokud jste si je před tím nastavili do hledáčku mark & execute, tak všechny přihlížející vyřídíte dalším stlačením jedné klávesy a další animací.

Používám Steam verzi a neskutečně mě štvalo, že hra není schopná uložit si takové základní informace jako inverzní myš a citlivost. Jak blbec jsem tyhle údaje musel nastavovat při každém spuštění. To, že se vás hra na začátku zeptá, jaké nastavení chcete používat se v té chvílí zdá, jako nemístný vtip.

Sečteno a podtrženo, pokud si kupujete další díl Splinter Cell, budete zklamáni. Pokud chcete arkádovou 3rd person střílečku, budete celkem spokojeni.

Pro: grafika, akce

Proti: bugy, není to ten pravý Splinter Cell, špatné umístění checkpointů a nemožnost přeskočit některé animace

+10 +11 −1
  • PC 75
Nevim... má to řadu mechanismů typických pro stealth, ale jejich využití... Přišlo mi, že ta tichá cesta je hodně striktně nalinkovaná. Pokud chcete hrát tiše, musíte se dívat co hra chce, abyste udělali. Můžete sice vlastním důvtipem s dustupnými prostředky sem tam někoho tiše odpravit, ale pokud se nebudete držet uzounké, autory nalinkované total stealth cestičky, dřív nebo později se situace zvrhne v přestřelku. Takže jako poctivá stealth akce u mě SC: Conviction propadnul a poměrně lineární design úrovní tomu taky bůhvíjak nepomáhá. Jako střílečka, ve které se dá využít stealth prvků k oblbnutí nepřátele ale funguje Conviction celkem hezky.

Příběh mě v podstatě nezajímal, možná i proto, že jsem Double Agenta přeskočil, ale on mě teda příběh bůhvíjak nezajímal ani v předchozích dílech. Sam mi tu přišel jako loutka, která se ani moc nesnaží loutkou nebýt a jinak to bylo celé takova bla bla bla konspirace, bla bla zrada, bla konspirace, bla bla flashback, bla bla bla zachraň dceru, bla bla zachraň prezidenta. Nezájem, nuda.

Snažím se zněškodnit emp generátor, abych ochránil dceru. Zároveň nechávám dceru vyzvednout vrtulníkem, aby byla mimo dění. Tak proč se teda seru s tim generátorem? Aby se tomu jó nasadila koruna, tak pak s tou dcerou letí vrtulník přímo ke generátoru, kde by ho mohly tři prdele nepřátel sestřelit z oblohy. A proč pak musim ničit dva generátory proudu pro emp genrátor naráz? Proč se na ně nevyseru a nesejmu vrtulníkem rovnou ten emp generátor?

Při vyslýchání je vyloženě směšné, jak postavy schovávají každý kousek informace na další ránu do hlavy, jako by snad po prvním, druhém úderu nebylo jasné, že v případě potřeby budou následovat další.

Pro mě asi nejlepší úseky hry se odehrávaly v ulicích Washingtonu a v sídle starého Samova změstnavatele. Mechanismy jsou dostatečně dobré a produkce dostatečně kvalitní na to, aby si člověk Conviction užil. Bohužel je ale dost cítit, jak se hra snaží vám na každém kroku říkat, co bystě měli zrovna udělat a neuposlechnutí je trestáno střílečkou. A někdy i uposlechnutí. A ano, je to ucházející střílečka, ale přestřelka ve stealth úseku je pořád technicky vzato fail. A já nemám rád, když mě hra tlačí do failu.
+9
  • PC 40
Conviction je od základu špatná splácanina akce s cover systémem a stealth hry. Dva různé styly, které jsou tu použité tak, že si navzájem překáží. Stealth je nepovedený, zkoušet hrát nenápadným stylem je otravné, hra aktivně hází klacky pod nohy. Akční postup působí divně, ale dá se to. Ne že by to bylo zábavné, ale dá se to tak hrát. Nejlépe tak, že svojí mysl pošlete dělat něco zábavnější, zatímco tělo automaticky odehraje další úsek hry.

Jako by snad ve snaze o odvedení pozornosti od špatné hratelnosti se hra snaží působit děsně cool a své oběti udolat přehnanou stylizovaností. Přechody do černobílé a zpět jsou nepříjemné na oči. Při černobílém stavu je ve tmě prd vidět a mimo tmu není jasně viditelné, kde je ještě dostatečný stín pro úkryt. Promítání instrukcí na okolí je možná zajímavý nápad, ale většinou na přehlednosti nepřidává. Navíc nápisy typu „Odstraň všechny stráže“ budí dojem duševně chorého Sama poslouchajícího svůj vnitřní hlas, který ho nabádá dělat velice nepěkné věci. Což předpokládám nebyl záměr...

Příběh se nese v podobném duchu. Je vyprávěný Samovým kamarádem, jindy ale flashbacky, pak zase flashforwardem, jak zrovna autory napadlo a jde klasicky o konspirační ptákovinu. Pravda, ve Splinter Cell sérii nic nového. Tentokrát však zase o pořádný level absurdnosti výše, že by se za to styděl i nejblbější film s Dolphem Lundgrenem. Navíc doplněné o nezajímavou osobní rovinou se Samem Fisherem drsnějším než šmirgl papír a věčně naštvaným, jak medvěd předčasně probuzený ze zimního spánku.

Prostě a stručně: Nefungující designerská směs s přestylizovanou rádoby cool fazónou.
+9 +12 −3
  • PC 75
První díl Splinter Cellu přines do žánru stealth akce plno nových prvků a za pomoci agenta z řad NSA Sama Fishera jsme postupně odtajnili potenciál, která tahle hra ve své době skýtala. To, co dělalo Splintera hrou bylo pojetí akce a postupnýho likvidování nepřátel, za pomoci vlastní inteligence (nebylo to o tom vtrhnout do baráku a všechny postřílet). Fanoušci si hru rychle osvojili a tak bylo jasný, že musí přijít druhý díl.

Druhý díl perfektně zachoval veškerý klady jedničky a tvůrci jej obalili do líbivější grafiky. V čele opět se Samem jsme rozvíjeli příběhovou linii, která nadchla nejednoho fanouška a tak tu byl i díl třetí, který už byl graficky na vrcholu a i dneska by měl stále co nabídnout (bohužel jsem nedohrál do konce).

A jak příběh plynul dál, vyžadoval stále tvrdší a masitější pojetí, tak přišel díl čtvrtej. Ten byl po příběhové stránce jednoznačně nejlepší. Mohli jste si totiž zvolit cestu, kterou se příběh bude ubírat. Grafický zpracování bylo vyvedeno do absolutna a spousta nových prvků zpestřovalo hraní. Na scénu přišlo i několik drsných scén, kdy už bylo třeba přidat i trochu krve, skvělej soundtrack navíc všechno povyšoval na maximální úroveň.

Nyní je tu pětka! Conviction jsem očekával od dob, co bylo ohlášeno, že vznikne a to už je chvíle nemalá. Čekal jsem úchvatnou grafickou stránku, četně zachování stealth prvků z předchozích dílů. Na jednu stranu hra moje očekávání splnila, na tu druhou ale úplně selhala. Je zajímavý sledovat vývoj od prvního dílu. To, jak průběh všemi díly vyžaduje neustále tvrdší pojetí. To by mi ani tak nevadilo (brutalita je dneska i ve hrách pro děti). Spíš mě děsně štve, jak hrozně potenciál hry tvůrci zničili. To, co bylo fajn na jedničce až čtyřce ze hry téměř zmizelo a nezbylo mi nic, než popadnout samopal a kosit je tam způsobem, kterej nemá se Splinterem nic společnýho. Sere mě, že musim složitě obcházet lokaci, když v předchozím díle stačilo vylézt na zídku a jednoduše skočit na druhou stranu. Štvou mě neuvěřitelně otravný přechody z černobíla do barevna. Vadí mi, že jde lézt jenom po určených objektech. Nelíbí se mi, jak změnili vzhled Sama Fishera, dokonce i to, že mu vzali jeho bezvadný udělátka (nebojte, pořád mu jich pár zbylo). Na druhou stranu se mi hodně líbí způsob, kterým je nám servírován příběh (dynamicky a bez zbytečností), líbí se mi styl, kterým je nám určován nový úkol (nápis na baráku/zemi), líbí se mi videa na zdech, který odtajňují detaily příběhu. Dokonce i ta akce je perfektně zvládnutá a dynamická. Grafika je dost rozporuplná. Někdy je výborná jindy zase vyloženě hnusná (třeba ve flashbacku v Iráku). Zvuk je naprosto parádní a dabing postav zrovna tak. Zkrátka a dobře se tvůrci až moc podřídili podání příběhu (ten nabízí několik infarktovejch momentů) a vytvořili něco, co fanouška původní stealth akce může pěkně nasr***, ale stejně tak i skvěle pobavit. Nakonec novej Splinter neni tak přesvědčivěj, jak by asi měl a dávám 75%.

Pro: Příběh, akce (i navzdory tomu, že už to kvůli ní neni ten správnej Splinter), hudba, zvuk

Proti: grafika, akce (i navzdory tomu, že se mi vlastně líbí), přechody do černobíla

+8 +10 −2
  • PC --
Nebudu hodnotit. Nedostal jsem se, ani přes druhou misi, ale dojmy napíšu:

Problém týhle hry je, že je zcela lineární. Jelikož se jedná o Splinter Cell, a nééé CoD a další akční hry, tak stealth je základ. Mě by nevadila akční stránka, ale chci mít i prostor pro svoje nápady a mít možnost s radostí a v napětí taktizovat, jak koho obejdu. Tady, jakmile to zvládnu, objeví se v jediné cestě dva týpci co se nekonečně dlouho vykecávaj. Sejmu je, ale těla nemohu odnášet a někdo kolem toho projde a jsem v hajzlu.
Přestřelky jsou zcela umělé. Žádná intenzita, žádná razance z pistolí, nepůsobí to vůbec nekompromisně a nepomáhá tomu ani tupé ovládání. Hráč nemá šanci ani využívat okolí, aby si mohl přizpůsobit akci podle své chutě. Tady jde vidět ta levelost, mezi ostatními díly a Conviction. Jinde máte na výběr tunu možností. I první díl nabízí skvělou varibialitu možností, jak se dostat k cíli.
V Conviction nemůžete bejt ani dlouho ukrytý za zdí, protože po chvilce na vás ze dveří vyběhnou asi čtyři týpci a rozstřílej vás na sračky / jejich trapné hlášky mě fascinovali. Sem tam se kryjí za bednama, ale většinou zmateně běhaj po mapě a střílí do vašeho stínu. Jakmile je samotná priorita (akce) nudná a nepřináší hráči potěšení, je k tomu limitován mantinely, které ho omezují a musí, prostě se MUSÍ hře přizpůsobit. Já na to nepřistoupim a dál to hrát nebudu. Přitom příběh vypadal skvěle a vyvolával ve mě emoce, díky preciznímu soundtracku. Proto jsem hojně využíval ruční způsob boje. Krav Maga v plné parádě, skvělý chvaty, konečně jsem našel pořádné pozitivum v té hře!!
Výslechy sice pěkné, ale postrádaj údernost. Jsou absurdní, a hlavně katastrofálně nasnímané. Nelíbilo se mi, že musim mačkat "E", abych vysekal informace z postav. Když totiž stojim daleko od zdi a zmáčknu "E", nepřirozeně Fisher kráčí s postavou pod krkem a opět to působí celkově uměle. V Blacklistu se hráč mohl kochat tou animací a profesionalitou, kde nebyly střihy a divák se místy i dočkal perfektní choreografie, jako z nějakého akčního-bojového filmu.
Katastrofální optimalizace a odporná vizuální stránka tomu fakt moc nepomáhaj a furt s hrou jsou nějaké problémy. Už to, že jednou hru spustim a pak si stěžuje na to, že to hrát nemohu, pač mi to nepodporuje grafickou kartu, přitom jsem to předtim spustit dokázal!!!
Na netu jsem se navíc dozvěděl, že takovejch uživatelů co si na Konvici v tomto případě stěžují, je plno.
Tvůrci se však v Blacklistu dokázali poučit, ale Conviction za nic nestojí. Jinak zoomovat v zrcátkem od auta je fakt insane :-))
Závidim těm, kteří si tuhle hru dokázali užít. Já si raděj zahraju klasiku, kde fackuju Rusáky v Kalinateku O:-)

Pro: Dabing, příběh, soundtrack, choreografie bitek, Sam Fisher

Proti: Nevyvážená optimalizace, odpudivej vizuál, umělá akce a nucená lineárnost, lepší už to nebude

+8 +9 −1
  • PC 85
Herní výzva 2017 - Rychlovka

Za mě jediný odehraný Splinter Cell z celé série, tak nemohu řešit rozdíly mezi jednotlivými díly.

Hru hodnotím jako kvalitně zpracovanou po grafické stránce i hratelnosti. Cut scény nejsou dlouhé a dokreslují celý příběh, nejsou ani moc časté takže tolik nevadí. Ze zbraní sem měl problém si vybrat a tak sem používal jen dvě základní a stěma to dotáhl do konce. Propracovanější mohlo být i vylepšování zbraní. Co mě bavilo nejvíc tak systém krytí se za předměty a podobné překážky. Příběhová část není ani moc dlouhá a dá se bez problému dohrát do 10-ti hodin.

Pro: dobře zpracovaný systém krytí,

Proti: neatraktivní zbraně

+3