Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Třetí díl je podle diskuzí tady brán jako ten nejlepší a právem. Trojka je pro mě z celé série co jsem kdysi dohrál, tedy 1-4 asi nejvyladěnější. Zachovává všechny tradiční postupy, ale přidává spoustu novinek, které neztěžují ovládání, ani orientaci, spíše si řeknete no konečně je to napadlo.

První novinkou je vylepšená grafika, která tentokrát vypadá opravdu docela sexy. Moc jsem se ale nekochal, protože první co člověk dělá je likvidace světel a přepnutí na noční vidění. A i se světly se většina kol odehrává v temnotě.

Opravdu parádní je tentokrát příběh. I první dva díly měly slušný příběh, ale co, kdo a proč bylo jasné +/- od začátku. Tady Sam Fisher začíná zachraňováním ajťáka od třetiřadých teroristů, vyšetřuje zapojení agentury starého přítele Douga Shetlanda (mihnul se ve dvojce) a než se nadějete, na světě je krize v Asii, jaká tu nebyla od druhé světové války. Čína, Japonsko a obě Korey si chtějí dát vzájemně na frak, hrozí třetí světová a kdo v pozadí tahá za nitky nebudete tušit do poslední mise. Plno zvratů, rozkazy objevující se v průběhu mise a špičkový filmový náboj.

Příběh Vás v deseti obrovských misích zavede opět na nejrůznější místa na Zemi - Japonsko, Korea, Peru či Noční New York a lokace se opět povedly. Autoři se snaží vytvářet originální lokace (alespoň v rámci série), mě nejvíce bavil New York po blackoutu plný vojáků Národní gardy a naprosto dokonalá je zlodějská mise v bance. Stráží je tu přiměřeně, zato ochrana ve formě kamer, laserů, detektorů pohybu, trojité jištění sejfu, zkrátka paráda, stealth v čisté podobě a asi zatím nejlepší mise z celé série.

Samotná hratelnost je pro sérii tradiční. Lapání vojáků a jejich omračování, uklízení těl, ničení světel a všudypřítomné kamery. V základu se moc nezměnilo, jen ti vojáci jsou zase o trošku přístupnější a většinou se dají dohonit i v plížení po vylákání hvízdáním.

Přibylo ale spousta detailů - Fisher má nůž, kterým může prořezat igelit či zlikvidovat generátor a tím i světla v okolí. Po lapnutí zezadu s ním jde nepřítele oddělat, což jsem věrný své omračovací cestě nedělal. Zabil jsem ve hře jen 3 úkolové postavy a pravděpodobně osádku dvou tanků. Střílení mě přišlo odladěnější i když jsem ho v podstatě použil jen na světla, většinou jsem se trefil. Dále je jednoduchá hackovací minihra, díky které hacknete nejen počítač, ale i dveře ke kterým nemáte kód či skener sítnice.

Naprosto parádní jsou výslechy. Pokud někoho chytíte zezadu, můžete ho vyslechnout, což ústí nejen v zisk informací, ale i naprosto geniální rozhovory plné suchého humoru Fishera a zbabělosti zajatců.

Nejdůležitější novinkou jsou úkoly. Kromě primárních co přibývají v průběhu mise jsou tu i sekundární, které můžete prošvihnout. Já si takhle zopakoval druhé kolo díky vlastní blbosti. Optimální úkoly jsou většinou na určitý počet věcí v misi a někdo Vám je zadá ze spřízněné agentury. Budete skenovat a napichovat bedny, odstraňovat štěnice či naopak napichovat telefony či videokamery. A pak jsou tu bonusové úkoly, většinou spočívající ve vlastní iniciativě. Příklad? Najdete havarované letadlo, ze kterého už nejde nic zachránit a má být zničeno. Sam ale z vlastní vůle zachrání dvojici pilotů. Smutné je, že z těchto úkolů nemáte nic kromě vlastního pocitu.

S úkoly souvisí i procentuální hodnocení na konci mise. Nejen za jejich splnění, ale i za to že nevyvoláváte poplachy, vojáci Vás neuvidí, nenajdou tělo. Ve dvou misích, jsem nakonec 100% neměl, protože se to nedalo zvládnout, většinou to bylo v misích, kde stealth ustoupil akčnosti.

A jsem u toho co se mi nelíbilo. Celá hra jde hrát a dohrát jako absolutní stealth. I přesto si hra neodpustila opět akční pasáže, kdy o Vás nepřátele vědí i přestože jste nevyvolali alarm a jdou po Vás. Když se to zkombinuje s vojáky s nočním viděním jako v 9. misi, je to peklo a úpřimně jsem autory za tuhle hovadinu proklínal.

A ještě jedna novinka mě nenadchla. Kamery už nejdou zničit. Vyřadíte je na 20-30 sekund pulsem, což je ale dost na hovno, když kolem nich potřebujete stěhovat těla. Obyčejné kamery ošálíte vyřazením světel kolem, ovšem infračervené kamery jsou jako mor.

Celkově ale nejlepší díl příběhově, graficky i hratelností a vrchol série po kterém to začalo jít z kopce.
+16
  • PC 90
Poznáte, když je hra dělaná s láskou k řemeslu. Ty detaily, kterých si nemusíte ani všimnout, jsou na každým kroku. Když pominu reklamu na Airwaves skoro v každý cutscéně (což je fakt vtipný), tak především rozhovory s nepřáteli. Jakmile je chytíte pod krkem a začnete páčit nějaký informace k misi, tak se často vynoří Samův sarkasmus a suchý smysl pro humor. Díky tomu můžete nejen s hlavním hrdinou vytvořit jistý sympatie, ale dokonce se i občas zasmějete (a to se mi moc u her nestává).
Přístup k vyprávění příběhu se změnil jen zlehka. Jednotlivý custcény jsou doplněny o větší porci přímý konverzace postav z Third Echelon, takže jen nesledujete nudný zpravodajský vysílání. I tak je příběh pořád prasklej párek. Pokud máte rádi špionážní reálnou tématiku, tak asi dobrý. Řekněme, že pokud vás neoslovil příběh v prvním dílu, tak ani tady. Stejný styl. Což není vysloveně špatně. Pořád se totiž jedná o Clancyovku v pravým slova smyslu. Jen mi osobně podobná tématika moc nesedí. Nedokážu si představit, jak bych se u čtení Clancyovky nudil...

Soundtrack je dokonce obohacen o zajímavý flák, kde čirou náhodou pochází kapela z Francie. Jednotlivý ambientní zvuky dotváří celkovou atmosféru, která je...no...špionážní. V tomhle případě nebudete zklamání.

A teď bych rád přešel k tomu, co dělá Chaos Theory tak jedinečnej opus magnum, jak všichni říkají.
Na to je docela prostá odpověď. Ve stealthu je to i po tolika letech pořád špičkou žánru. Jen se zamyslete, jaká je to lichotka. Skutečně může konkurovat moderním stealth hrám a stále má Chaos Theory co nabídnout. Právě proto by jste měli dát hře šanci. Po počátečních peripetiích s rozchozením na moderních strojích (především na widescreen monitorech dokonce zjistíte, že pořád nevypadá vzhledově tak špatně. Může to ale být i tím, že většinu hry tradičně sledujete z pohledu nočního vidění a tak nemáte moc šanci sledovat detaily prostředí.
Co mi přišlo po stránce mechanik zajímavý, tak reakce nepřátel vůči vašim akcím. Už to není jen to, že zaslechnou zvuk a klasicky "hmmm, I must misheard something" přejdou situaci. Ve většině případech (zdůrazňuji...ve většině) vás totiž začnou nepřátele hledat. A ačkoliv jejich kroky vedou do temných zakoutích, tak neopomenou vytáhnout baterku. Autoři zašli ještě dál. Nepřátelé totiž pomalu nakračují a mají dokonce strach z toho, co na ně vybafne. Není to skvělý na hru z 2005? Jasně, není to žádnej hukot. Nepřátelé vás totiž nenajdou (pokud nejste guma) a ve výsledku je stejně budete v následujících vteřinách držet pod krkem, ale ten smysl pro detail a snahu o vytvoření průkopnický stealthovky je jasně patrný.
Mírně podivný je ale výraz nepřátel, když je máte v "objetí". Je to takový "nemáme na to technologii, ale hej...dělejme, že jsou posraní, jo?" . Tehdy opět hukot. Dnes už to s úsměvem jen lehce oceníte.

Co tím chci říct? Že Chaos Theory se proslavilo právě díky tehdejšímu smyslu pro detail, jak to jen jde. Gameplay je zábavný a design úrovní přímo fantastický (banka mi přijde jako jedna z nejlepších úrovní). K tomu si přidejte humor (páčidla jsou jen pro geek herní postavy), narážející na popkulturu a o zábavu máte vystaráno.

A právě proto by jste si měli Chaos Theory zahrát klidně i v dnešní době. Pokud máte rádi stealthovky a nevadí vám trošku výlet do historii, tak nemáte šanci šlápnout vedle...samozřejmě potichu.

Pro: stealth gameplay vybroušený do dokonalosti, soundtrack, jednotlivé detaily, design úrovní, humor, svoboda průchodu

Proti: z počátku technické problémy, k uzoufání nudná story

+15
  • PC 90
Chaos Theory je určitě výborná hra.
První, co mě fascinovalo, tak vymazlená grafika, mimika postav, samé odlesky a celkovej vizuál je lahůdkovej. Musim se přiznat, že o proti jedničce mi obtížnost přijde jednodušší, za zády nepřítele můžu bejt rychlejší a ani kolikrát nebude stačit reagovat, protože Sam Fisher tasí několik solidních chvatů. Konečně. Proto jsem často nepřítele zabíjel, jelikož nůž mě přesvědčil o své jedinečnosti. Líbily se mi například momenty, kdy se ke mě voják přibližoval a já ze strany na něj vlítl s nožem a podříznul mu hrdlo. Konečně Sam Fisher působí jako profesionál.
Ještě zde sice není Krav Maga, kterou nabízí Blacklist, ale výběr chvatů mi přijde dostatečně pestrej a bavila mě celková hratelnost, všechny ty pohyby hlavní postavy, hledání druhejch cest, plazení se v šachtách, a pak samozřejmě špičkové interiéry.
Dvojka mě právě nebavila, pač tam nebylo kudy chodit, co zkoumat, kochat se nádherou kolem. Ale už právě jednička měla takovou ambientní, tichou, minimalistickou atmosféru. Ta se naštěstí přenesla i do třetice - nejlepší moment hry a to beze srandy, seděl jsem zašitej asi čtvrt-hodinu v luxusní koupelně a poslouchal zvuk pračky a venkovních aut, jež projížděli. Pro mě tyhle prvky znamenaj opravdu mnoho, a tak jsem šel do všech dveří, které se otevřít dali, prohledával a plazil se, kam to bylo jen možné.
Oblíbil jsem si aj černej humor Fishera, úžasný hlášky, spoustu z nich jsem si zapamatoval. Zlidovělo aj u mě hackování, to byl mazec, u toho jsem taky mohl prosedět několik minut. Vždycky jsem se snažil, abych to měl co nejobtížnější. Mise v té bance byla asi tou nejlepší. Nejméně jsem si užil Koreu.
Jen občas zavládl stereotyp, pač struktura misí je pořád stejná. Ale moc kritickej přesto nebudu. Maximálně tak, že záporáci ve tváři vypadaj úplně všichni do jednoho stejně. Jinak ovšem pecka, škoda jen toho - nic neříkajícího příběhu. Prostě se nějaká story odehrávala. Já si užíval skvělou hratelnost, interiéry a exteriéry a ta "volnost" bylo mou dostatečnou motivací k dokončení celé hry. Jednička mě však bavila víc.

Pro: Sam Fisher, čern ý humor, ambientní hudba i atmosféra, grafika, zvuk, nůž, eliminační chvaty, interiéry, více možností jak dokončit misi, hacking

Proti: Prázdnej příběh, pač hratelnost na sebe strhává všechnu pozornost, občas některé mise

+14
  • PC 90
Predtým som napísal komentár k pôvodnému Splinter Cell, išlo o dobre urobenú špiónsku akciu, aj keď jej chýbala určitá osobnosť. Pandoru Tomorrow som preskočil po prvých niekoľko leveloch, lebo nie je od Montrealu a technicky vyzerá o dosť horšie, tak som išiel na tretí a údajne najlepší diel.

Chaos Theory je pokračovanie, ktoré vyriešilo takmer všetky nedostatky predchádzajúcucih dielov, levely sú menej lineárne, dajú sa riešiť viacerými spôsobmi a pribudli vedľajšie úlohy, aj keď to stále nemá na otvorenosť Hitmana a Deus Ex, do hry pribudla aj mapa, ale prišla mi trochu nepraktická.

technicky je tiež všetko vylepšené, grafika na skvelej úrovni, detailne spracovaný zvuk, zbrane sú oveľa presnejšie a AI je vylepšená.

Za ďaľšie veľké plus považujem, že sa do hry rozhodli konečne pridať Score systém pre väčšiu výzvu a túžbu zlepšovať sa, schopnosť výberu technického náradia mi ale prišla zbytočná, veď sa od 1. dielu ani nezmenili. V hre sa už nevyskytujú žiadne nútené akčné pasáže, takže sa všetky levely dajú prejsť na 100% stealth takmer bez zabitia. Sam ale dostal aj nôž a rôzne násady na svoju pušku ako Shotgun a sniperku, takže hru môžete hrať aj akčnejšie, aj keď v tom nevidím pointu.

Pripadá mi ale, že oproti prvému dielu je hra ľahšia, to asi preto lebo tam boli nepriatelia niekedy naozaj hypercitliví na zvuk a svetlo a ohľadom neho, do hry teraz pridali už aj ukazovateľ nielen viditeľnosti, ale aj hluku, takže môžete presne vedieť ako rýchlo sa pohybovať.

Ovládanie sa vôbec nezmenilo, aj keď stále vyžaduje trochu zvyku.

Príbeh bohužiaľ je ale stále nudný a nevýrazný ale o ten v týchto hrách aj tak nikdy nešlo, Fisher už má ale v sebe viac charakteru a občas povie nejaké sucho vtipné hlášky, hlavne keď vypočúva strážcov.

Prostredia sa tiež stále ponášajú jedno na druhé a okrem Hokkaida, lode a Banky sa mi žiadne nedostalo do pamäti, aj keď na tom až tak nezáleží keďže všade je tma.

Musím rozhodne ale zmieniť výborný ambient/elekto soundtrack, na ktorom pracoval Brazílčan Amon Tobin, hlavne skladby The Lighthouse a El Cargo.

Ak máte chuť na hru kde je cieľ iný, ako zabiť všetko okolo, tak túto hru vám môžem len odporúčať.

EDIT: Po druhom dohraní zvyšujem skóre na 90%

Pro: Najlepšie prepracovaná Stealth hra svojho druhu, hudba.

Proti: Stále nudné prostredia a príbeh.

+23
  • PC 90
Už je to nějaký ten měsíc (přesněji řečeno půl roku), co jsem hrál Pandoru Tomorrow, která sice nebyla špatná, ale obsahovala několik bugů znepříjemňujících samotné hraní. Velmi jsem se proto těšil na třetí všemi opěvované pokračování série Splinter Cell s názvem Chaos Theory a jelikož se ke mně nedávno dostalo DVD s touto hrou, mohl jsem se znovu vžít do role Sama Fishera.

Hra doznala mnoha změn, z nichž tou nejzásadnější je bezpochyby nový přírůstek do Samovy výbavy - nůž, který se mimo zabíjení dá využít na prořezávání stanů nebo igelitu, na plnění úkolů a v neposlední řadě místo pistole na vyhrožování. Novou funkci, kterou jsem hojně využíval, dostala do vínku i pistole, a to možnost zkratovat kamery a světla a snáze tak překonat obtížná místa.

Další novinkou je hodnocení vašich stealth schopností po každé misi, které výrazně pomáhá znovuhratelnosti a i mě donutilo k opakování některých misí. Poučen z předchozích dílů jsem si zvolil obtížnost expert, na kterou jsem hrál celou dobu a i když mi předposlední mise dala hodně zabrat, v celkových statistikách se rozsvítila hodnota 100%.

Vliv na již zmíněné hodnocení mají také úkoly, jenž ve hře plníte, a to jak primární, které musíte splnit vždy, tak také úkoly sekundární, příležitostné a bonusové, jenž jsou nepovinné. Na konec každé mise je možné se dostat vícero způsoby, což znovu podporuje znovuhratelnost. Velmi zajímavé zpestření hry přináší možnost nechat se v poslední misi zajmout, což jsem nechtěně vyzkoušel a jen překvapeně zíral, co že se to děje.

Hra není úplně dokonalá, ale chyb obsahuje minimum. S 3D mapou se špatně pracuje a vůbec se na ní špatně orientuje, ale jelikož jsem ji téměř nepoužil, nebylo to až tak na škodu. Příběh je opět nezáživný, ale běží na vedlejší koleji, a tak ho nelze ani za chybu považovat. Další drobné chybky, jenž se sem tam objeví, nestojí ani za řeč.

Při hraní jsem nenarazil na žádné bugy, díky čemuž spolu s dalšími vyjmenovanými klady, řadím tento díl na absolutní vrchol stealth akcí, po bok Chameleona.

Pro: nůž, nová funkce pistole, hodnocení misí, znovuhratelnost a možnost nechat se zajmout

Proti: 3D mapa a příběh

+17 +18 −1
  • PC 80
Třetí díl v sérii zatím považuju za nejlepší - graficky opravdu pěkný, stealth mechanismy jsou dost propracované na to, abych je bral vážně (když jsem po první misi zjistil, že po mě hra háže statistiky zabití, zkusil jsem hrát bez likvidace nepřátel a hle - šlo to), lokace dál úspěšně ztrácejí na linearitě - tohle všechno dělá z Chaos Theory opravdu kvalitní stealth akci.

Nové hračky jsou opět pěkně zpracované, občasný humor baví, no prostě třetí Splinter Cell mi udělal radost. Ále samozřejmě má svoje chyby: Product placement zde nabývá absurdních rozměrů - že všechny udělátka ve dvojce byly Sony Ericsson, to ještě beru, i ty AMD64 a Nokia spořiče, snad i Prince of Persia poznámky bych s lehkým pohrdáním přešel, ale Airwaves žvejky už jsou prostě trochu přes čáru. Hra si taky občas utahuje z jiných her a tváří se jako lepší a dospělejší, jakoby říkala "teď když hraješ tuhle hru, tak už seš velkej kluk", nebo cojávim. Tohle jsou dvě věci, které mi hru docela znechutily.

Menší připomínky bych pak měl ke vzhledu Sama Fishera, který v animačkách vypadá podstatně mladší a jeho xicht ve hře ve mě vyvolával nutkání toho chudáka utratit >_> Taky jsem měl podivný pocit, že v animačkách Sama mluví někdo jiný, ale to byl asi jen pocit.

Příběh je zase nudnější než ve dvojce a hlavně mi u něj scházela dynamika předchozích dílů - tam bylo celkem jasně znát, jak se krize vytvořila, řešila a ukončila. Tady mi přišlo, že se konec uměle oddaloval přes několik posledních misí a popravdě začínalo to být docela otravné.

Nové hračky a fičury fungují dobře, nicméně nějak mi uniklo, k čemu tam byl ten EMP pohled a výběr vybavení na začátku mise mi připadal tak nějak zbytečný. Za velký plus považuju přítomnost mapy.

Leveldesign i když často komplexností dosahuje něčeho, co už nemůžu nazývat lineárním, často taky zůstává obyčejnou chodbou, dál se rád spoléhá na z ničeho nic bezdůvodně otevřené nové cesty dál. A co není vyloženě chyba, ale přihodilo by hodnocení tak 5%, je variabilita misí, která není zrovna velká a i když prostředí se docela mění, hraje se to pořád vesměs stejně - tady si myslím opět Pandora Tomorrow vede.

Ale celkově jsem s dosavadním vývojem série spokojený - třetí díl se kvalitou dostává tam, kde jsem ji vzhledem k pověsti čekal.
+19
  • PC 90
Jelikož během svého hraní rád střídám herní styly, po ryzí akci, kterou jsem měl možnost si užít v předchozí hře F.E.A.R. 2, byl čas zvolit nějakou stealth akci, kde by se moje hráčská role přeorientovala pro změnu v poněkud tišší a diskrétnější styl. Po předchozích dvou dílech jsem se bez sebemenšího zaváhání vrátil k sérii Splinter Cell, tentokrát tedy k dílu třetímu s názvem Chaos Theory.

Po jeho úvodním rozehrání jsem zaznamenal jednu velmi příjemná změnu, která se týkala grafické stránky, kterou si ovšem lze vychutnávat poměrně zřídka, jelikož i u tohoto dílu je tma na prvním místě, s čímž je ale nutné u takové hry počítat a nebrat to jako zásadnější negativum. Vše je totiž náležitě a bohatě vynahrazeno v kvalitním stealth stylu, v němž ani Chaos Theory není žádnou výjimkou potvrzující pravidlo. Ba naopak, tento díl je pomyslným mistrem ve svém oboru, který navíc nabízí i pár drobných změn, které hru určitě zpříjemní.

Kromě již zmíněné grafiky totiž přibyl novější způsob likvidace nepřátel, mezi které patří použití nože, ale pokud se to hráčovi příčí a do Samovy ruky mu moc tento zabijácký nástroj nesedí, nemusí tento drsnější způsob používat prakticky vůbec. Jednak je tu stále k dispozici již známý omračující úder či nově přiškrcení, pomocí něhož má hráč jistotu, že nepřítele okamžitě nepošle jednou provždy na onen svět a jednak si tím snižuje výslednou statistiku jednotlivých misí, která mu prozradí, jak kvalitní práci odvedl.

Další výhodu spatřuji v možnosti více variant postupu hrou, jelikož dostat se k určitému cíli je většinou možné minimálně dvěma způsoby, čímž je hráčovi dána určitá možnost vlastní inspirace, což jsem bral za nezanedbatelnou přednost.

Poslední výhodu, která by mohla stát za zmínku, jsou i nepovinné a bonusové úkoly, které mají rovněž vliv na statistiku mise a které osloví hráče, kteří mají v sobě trochu jakéhosi soutěžního ducha a chtějí splnit maximum úkolů, které jim daná mise nabízí.

Co dodat? Přestože proti předchozím dvěma dílům nemohu říct křivé slovo, myslím, že Chaos Theory je celkově propracovanější a záživnější a pro mě tedy excelentním a nezapomenutelným kouskem série Splinter Cell, který si milovník stealth akce vychutná, stejně jako já, opravdu v maximální míře a který se mu dokáže vrýt hluboko do paměti.

Pro: vylepšená grafika, velmi kvalitní stealth styl, celková propracovanost

Proti: nic zásadního

+44
  • PC 80
Chaos Theory je zatraceně kvalitní stealth akce. Máte několik možností jak věci řešit ve správném stylu takové hry a map design, který vás v tom podporuje a zároveň nabízí zajímavou výzvu. Ze začátku jsem si říkal, že vychytávek, které má Sam k dispozici, je příliš, protože se hra kvůli tomu stává možná až moc snadná. Ale přínosem toho je možnost volby. Můžete si vybrat nástroje, které vám sednou nejvíc a podle toho i postupovat hrou.

Hra navozuje tu správnou atmosféru plížení ve stínech, tiché likvidace nic netušících nepřátel hezky z blízka. Na této základní úrovni na mě působila dobře, ale jinak mě vůbec neoslovila. Je to pro mě jedna z těch řemeslně kvalitních her bez duše. Jednou zahrát, dobře se bavit, ale pak snadno zapomenout. Nezapůsobila na mě celková atmosféra, něco díky čemu by mě hra pořádně chytla, opravdu pohltila. Je to stejné jako u dřívějších dílů série. I přes technická a herní vylepšení se od předchůdců některé věci nezměnily.

Příběh je až bolestivě nezajímavý (vezměte základ příběhu z Bondovky, oškubejte ho o všechno zajímavé a máte zhruba představu), celá hra působí naprosto neosobně. Tvůrci se sice snaží ze Sama vytřepat nějakou osobnost při rozhovorech, ale je to slabé, ani různé vtipné hlášky příliš neohromí. Lineárního postupu se hra také nezbavila. Je to maskováno opravdu zdařile. Používají se různé způsoby, jak tento fakt zakrýt, a ty se zručně střídají, dílčí problémy lze řešit více způsoby, přesto se nedá přehlédnout, že všechny mise jsou v důsledku koridorem od startu k cíli, který se maximálně několikrát lehce rozdvojí na dvě cestičky, aby se hned za rohem zase spojil. Jen díky tomu nevadí, že 3d mapa by potřebovala přidat na přehlednosti. Moc jí stejně nevyužijete. Stále to není o rozsáhlých lokacích, kde by se nacházely vaše cíle, k nimž si správným ovládnutím prostředí utváříte cestu podle svého uvážení. Ten pocit mi v této hře chyběl. Tak si já totiž představuju pořádnou stealth akci. Snad proto, že série Thief mi předvedla, jak skvělé může být něco takového hrát.
+22
  • PC 80
Konečně. Konečně je Sam Fisher vybaven něčím an boj zblízka. Nůž, ve skutečnosti normální věc, ale v herním prostředí věc takřka potřebná, obzvláště u série Splinter Cell.

Osobně si myslím, že je Chaos Theory nijak dobrým pokračováním (je to vlastně pořád to stejné, akorát nový engine, a konečně ta kudlička). Takže je hratelnost dosti stejná jako předešlé dva díly, s tím rozdílem, že zde se konečně pořádně vyblbnete a vedlejší mise Vás na dostatečně dlouhou dobu zabaví. Konečně fajnové pokračování, které je na místě.

Pro: Engine, nůž, více taktizování

Proti: obtížnost, konečné hodnocení, které stejně nejde stoprocentně splnit

  • PC --
Chaos Theory je nepochybně nejlepší díl série. Konceptuálně se toho mnoho nezměnilo. Stále se pohybujete v hlubokých stínech nikým neviděn neslyšen vybaven řadou různých serepetiček pro řešení situací, stále je zde jakýs takýs politický děj, který je stále divný a nezajímavý jako většina politiky, stále je tu přítomen Sam Fisher a jeho sarkastické hlášky. Ve všech ohledech jde o standardní SC, ale ve většině ohledech doveden do naprosté dokonalosti.

Grafika je hodně slušná. Už je zde možné využívat všech možností třetí generace shaderů a directX 9.0. Jemné stíny, antialiasing, HDR, textury ve vysokém rozlišení.. Jediné co bych snad jen trošku vytkl jsou obličeje postav, které přeci jen nejsou uplně dokonalé.

Hratelnostně je to stále bomba. Jen stíny jsou hlubší a temnější než v minulých dílech, mapy zajímavější s vícerem možných průchodů, úkoly rozmanitější, vyčkávání zábavnější, případná likvidace nepřátel propracovanější. Co mě ale nejvíc potěšilo je možnost projít většinu levelů bez omráčení jediného nepřítele. Někteří rádi používají všemožných gadgets k docílení výsledku, ale zde prostě není nutné je používat. Ve výsledku potřebujete jen pistoli na vypínání světel a trpělivost. Dokonalé.

Před každou misí dostanete tučný balík informací proč tam jdete, co tam děláte, co můžete očekávat, případně i nějaké rady. Všechno zobrazené na přehledné obrazovce. Všechny úkoly si můžete kontrolovat i při hře a po kliknutí dostanete k danému úkolu nějakou užitečnou radu. Úkoly prostě není možné nesplnit. Po dokončení mise dostanete vyhodnocení přístupu. Nejlepší je samozřejme stealth přístup. Skvělá motivace k opakovanému hraní.

Nelze nezmínit vynikající soundtrack od Amona Tobina. Ten bezesporu patří k nejlepším soundtrackům hostorie videoher. Amon zde odvedl opravdu perfektní práci a jeho muzika tvoří pro hru znamenitou a originální atomosféru.

Chaos Theory je pro mě nejlepší stealth akcí jakou jsem hrál. Ubisoft zde pořádně zapracoval a hráčům přináší i přes neoriginální a zmatený politický příběh ve všech důležitých směrech dokonalou hru.

Pro: hratelnost, vícerou možných přístupů k plnění misí,znovuhratelnost

Proti: x

+13
  • PC 80
Série Splinter Cell mi celkem utíkala. První díl jsem hrál loni. Pandoru před čtrnácti dnima a Chaos Theory jsem dohrál včera. A dojmy? Zatím jednoznačně nejlepší díl. Technické zpracování je výborné. Pěkná grafika. Potěší i možnost více cest vedoucích k cíli. Sice obvykle jen dvě, ale pořád lepší než jedna :o). Všechno funguje jak má. Co mi trochu vadilo bylo že je hra celkem dost lehká. Od třetí mise jsem hrál na experta a až na předposlední misi jsem měl věčně 100%. Každý level se dal vždy snadno vyčistit. Dostat se za záda, omráčit případně vyslechnout a tak pořád dokola (na druhou stranu potěží možnost projít tak hru v podstatě za slušňáka). Ale i přes to se to hraje moc pěkně. Výborné jsou vtipné Samovy hlášky. A nesmím zapomenout na hudbu, kterou obvykle vypínám, ale tady se opravdu povedla a skvěle dotváří atmosféru. Otázkou je Samova výbava, kterou jsem moc nevyužíval. Na pohodové dohrání stačí pistole a její nový mód na vypínání elektřiny. Zbytek jsem použil jen vyjímečně. Oslepující granáty nefungují vůbec a elektrické vidění je naprosto zbytečné. I přes těch pár chybek výborná hra. Přeci jen ale pro mě zůstává králem stelth žánru série Thief.

Pro: Technické zpracování, hudba, hratelnost,

Proti: Možná subjektivní jednoduchost jinak mě nic nenapadá

+14
  • PC 90
Tak z prvních tří dílů je Chaos Theory jednoznačně nejlepší.Technicky naprosto dokonale zvládnutý (verze 1.05, již integrovaná v mé verzi, navíc neobsahující jakékoliv DRM), nenarazil jsem na absolutně žádný bug, technický problém, prostě nic.Grafika perfektní, hudba dokonalá a v sérii nejlepší (navíc jsem díky ní objevil Amona Tobina).Nové vychytávky, nůž, možnost výběru vybavení, spousta možností jak řešit každou situaci.Ikdyž osobně jsem se nemohl nabažit dokonalého Fisherova hlasu a humoru, takže jsem prakticky všechny stráže přepadával zezadu a pak omračoval.Také mě potěšilo zahrnutí "ratingu", to mi v minulých dílech chybělo.Jinak mimo perfektního designu misí je pro mě asi hlavním pozitivem právě to množství humoru - Clint Hocking se projevil jako velmi dobrý writer.
Teď jdu na Double Agenta, a ten to bude mít velmi těžké - Chaos Theory je prakticky dokonalá stealth akce.

Pro: Design misí, humor, hratelnost, dokonalá hudba a technologické zpracování

Proti: Nic moc mě nenapadá

+14 +15 −1
  • PC 85
Tak tato hra je promně pěkně tvrdý oříšek :) a to ríkam jako fanda SC serie. Musím podotknout že po technický stránce je Chaos Theory dost dobrej! Stíny,různý lesknoucí se shadery a hlavně déšt se mi hodně líbil.Ale Sam mě připadá že ma tak divně vymodelovanej obličej jako žába :) Příběh neni špatnej a má pár zajímavých momentů a je tu pár dobrých misí. Jenže podle mého nazoru je to i tak nejslabší díl SC serie dohrál jsem ho 2x stím že podruhé jsem se musel v půlce hry přemlouvat abych jí neodinstaloval :( zkrátka není tak zábavná abych jí dohral 7x jako ostatní díly SC. Po hratelnostní stránce si dovolím říct že hra funguje dost dobře! A Sam osobně se naučil pár zajímavých pohybů. Ani z umělou inteligencí nepřátel jsem se ve hře nesetkal z nějakým problémem nebo podobně. a co po hudební stránce :D no tak ta je podle mě uplně nejlepším aspektem hry,protože Hudební doprovod ke hře udělal AMON TOBIN a povedlo se mu to najedničku. Chaos Theory není rozhodně špatná investice pro fanoušky tohodle zánru( A snad doufam že se dokopu k dalšímu dohraní)

Pro: Přiběh,Grafika,Zvuk-Hudba,Hratelnost,

Proti: Nézábavnost pár misí pro znovu dohraní

-2 +3 −5
  • PC 90
Po pěkném Pandora Tomorrow mě tento díl potěšil zejména několika možnými cestami k cíly, což ve mě evokovalo příjemné pocity při hraní Deus Ex. A především jsem se u tohoto dílu nejvíc nasmál. Těšil jsem se na každého dalšího člověka, kterého chytnu pod krkem a vyzpovídám, protože suchý humor Sama Fishera je geniální. Nůž a proříznutelný materiál, který tvůrci tak vyzdvihovali, se dal pořádně využít jen v pár misích, což je škoda. Oproti předchozím dílům se mi zdál tento ještě mnohem temnější (z hlediska barev, ne příběhu), takže tentokrát zůstalo noční vidění na hlavě téměř 95% herního času.

Pro: Sam Fisher, cesty k cíly, nůž, humor, špionská udělátka

Proti: moc tmy

+9
  • PC 90
Pandoru Tomorrow jsem nehrál a ihned skočil na třetí díl. Málokdy se osvědčený koncept dotáhnul k takové genialitě, jako u této série. Všechny novinky od použití nože přes kooperativní režim jsou trefou do mého vkusu a já si jen užíval těch invenčních nápadů, co se na mě každou misí hrnuly jako negativní ohlasy na Uweho Bolla. Chaos Theory si je dobře vědomo svých předností, které odkryly první dva díly a přidává na plynu. Forma je sice nezměněná, ale obsah se naplnil nejrůznějšími inovativními prvky, které ze hry dělají nejen hru zábavnou v rámci přístupné ovladatelnosti a velké porci humoru (většina rozhovorů stojí za to si vyslechnout), ale také hru inteligentní, dospělou a hlavně řemeslně naprosto bezchybnou. Třešničkou na dortu je dvojice hudebních velmistrů Tobin - Kyd.

Pro: Špičkové technické zpracování, hudba, řada příjemných maličkostí, nečernobílý příběh, co-op

Proti: Tehdy solidní záhul na HW

+7
  • PC 95
Výtvor Ubisoftu, který patří do mé osobní zlaté desítky her. Pominu li vtipálka Sama Fishera, který dokresluje naprosto dokonalou atmosféru klidné, ale adrenalinové agentské práce, na Chaos Theory mě fascinuje grafika. Zlí jazykové řeknou, že nedostatky Chaos Theory skrývá tma. Já tvrdím, že Chaos Theory žádné grafické nedostatky nemá a tma je v této hře tak důležitá, jako naopak ostré světlo v Assassins Creed. Hra světla a stínů mě dokonale ohromila... Stejně tak každý jednotlivý level, majákem počínaje a Koreou konče, byl nadesignovaný s maximální pečlivostí a citem pro detail. Snad jen loď byla menším zklamáním ... :-) Soundtrack Amona Tobina patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v herní hudbě měl možnost slyšet, hratelnost a syrová opravdovost všeho, co ve hře děláte, je neskutečná, možnost zapnout si u nepřátel dvojí dabing (originální=pokud jste v Japonsku, mluví nepřátelé japonsky, srozumitelný=Japonci mluví anglicky s přízvukem) taktéž a korunu nahrazuje Fisherovo vybavení a zelenkavý HUD + stejně provedené menu. Herní nirvána jak má být, především level v bance. Přemýšlím, proč jsem vlastně nedal stovku...

Pro: Grafika, atmosféra, level-design, hudba, zvuky celkově, Fisherovy průpovídky

Proti: Těžko říct, snad level na lodi a ... a nic :)

+6
  • PC 95
Pravděpodobně nejlepší díl Splinter Cellu (do dalších dílů už moc zasahuje komerce a hype). Super technická udělátka, jak je u Toma Clancyho zvykem, grafika, design lokací, způsoby eliminace nepřátel... Zkrátka téměř dokonalá stealth akce. Projít celou hru v podstatě bez zabití a dokonce i bez omráčení jediné "nevinné" osoby, to je jednoznačně herní stealth extáze.

Škoda jen několika bugů (kvůli kterým se mi Chaos Theory nepovedlo napoprvé dohrát) a ne zrovna vyladěného síťového kódu, kvůli kterému je na mnoha počítačích zkrátka nemožné hrát multiplayer (proto jej ani nemohu hodnotit).

Pro: grafika, stelath část hry nemá chybu, výslechy, způsoby eliminace nepřátel, prostředí

Proti: bugy a nedodělaný síťový kód, příběh je násilně poslepován dohromady

+9 +10 −1