Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
FPS jsem naposledy hrál asi před dvěma lety, což je delší doba, než po jakou jsem zde na DH zaregistrován. Jednalo se o Vietcong 2 a poté, když už jsem hrál nějakou akční hru, upřednostnil jsem TPS. Když se loni pod vánočním stromečkem objevila hra Rainbow Six 3: Raven Shield, kterou jsem hrál poprvé a naposledy téměř ihned po jejím vydání, nepočítal jsem s tím, že si ji v nejbližší době zahraji. Nakonec ale zvítězila touha zavzpomínat na staré časy a následovala její instalace.

Mohl jsem si vzít až tři týmy o celkovém počtu až osmi lidí, se kterými budu jednu z patnácti misí plnit, ale já si vybíral vždy jen jeden čtyřčlenný tým, abych ho stíhal ovládat. Po několika misích jsem si z nabídky útočníků, odstřelovačů, pyrotechniků, elektrotechniků a průzkumníků s různou národností vždy vybíral už jen jedince, kteří se mi osvědčili v misích předchozích.

Grafickou stránku hry většinou nehodnotím, protože daleko důležitější je pro mě hratelnost, ale Raven Shield má kvalitní oboje a když jsem si zde nastavil všechny grafické prvky na maximum, tak mě překvapilo, jak krásně může vypadat FPS z roku 2003. Poznával jsem některé lokace z dřívějšího hraní a všímal si, že je zde kladen velký důraz na každý detail. Díky českým titulkům, které moje verze obsahovala, jsem si mohl náležitě užít i příběh, jenž jsem dříve tolik nevnímal.

Záporů hra moc nemá, ale nějaké se přece jen najdou. Občas se mi třeba stalo, že se některý člen z mého týmu zasekl o nějakou překážku a já byl najednou sám proti všem. To jsem většinou zjistil, až když mě zabili a při přepnutí na jiného člena týmu, jsem se objevil na místě, kde jsem byl před pěti minutami.

Původně jsem měl u hry o něco nižší hodnocení, ale po opětovném dohrání na mě zapůsobila tak, že jsem jej prostě musel zvýšit.

Pro: týmy, povolání jednotlivých členů, zbraně a ostatní vybavení, grafika, hratelnost

Proti: občasné seknutí člena týmu

+14
  • PC 80
Toto je ta nejpropracovanější, akční, taktická hra, kterou jsem viděl. Máte zde tuny možností. Můžete si vybrat kolik chcete týmu, jaké chcete členy, jaké chcete zbraně(a že jich je) a jaký bude váš plán(nejlepší věc na celé hře). Vše naprosto do detailu, včetně statistik.

Pokud jste stejné hračičky jako já, tak právě samotné plánování vám zabere půlku herního času. Týmům určíte jakou trasou mají jít, kde použít granát, kde počkat na druhý tým, kde se plížit atd. Pokud ale na tohle moc nejste, tak není problém si načíst autory vymyšlený plán, nebo dávat rozkazy přímo v akci.

UI spojenců je obstojné. Svůj předem daný plán plní do puntíku(někdy až moc) a často pomohou. S UI nepřátel je to horší. Ano, umí se schovat, umí utíkat, umí střílet, ale stane se, že vám naběhnou na mušku a stojí. Taky mi příjde divné, že když jednu místnost čistím kulometem, tak to ostatním teroristům v ostatních místnostech nepříjde ani moc divné a klidně si kouří dál. Ale zas tak hrozné to není.

Nejhorší na celé hře je stereotyp. Ten vás chytne už tak v 4.-5. misi, protože všechny vaše úkoly vždy zní: Zabij všechno, co se hýbe a občas někoho zachraň. A nepomůže tomu ani ta jediná stealth mise z 12. Příběh vás taky neudrží u židle. Ten je tady jen proto, abyste měli záminku k vystřílení všeho. Zvraty nečekejte. Osobně jsem se několikrát do hry nutil.

Shrnutí: Hra, kterou musí vyzkoušet každý milovník taktiky a strategie. Ovšem po dohraní si 2x rozmyslíte, zda se do ní ještě někdy v budoucnu dáte.

Pro: Plánování, variabilita míst, velký výběr skoro všeho

Proti: stereotyp, nemožnost ukládání, příběh, UI nepřátel

+13
  • PC 85
Poslední hra ze série Rainbow six, kterou počítám do jak já osobně říkám zlaté éry této herní taktické série. Raven Shield byl vylepšený Rogue Spear, který jsem ve své době hrál nejraději. Zbožňuju zdejší hardcore pravidla kdy jediná kulka může znamenat smrt a ukládání hry během operace je jen zbožným přáním. Každá chyba rozhoduje o vašem osudu mise. Jedná se o obrovský nápor na nervy a pokud hrajete v tzv. Lone Wolf režimu ( Vlk Samotář ), tak zažijete jistě neopakovatelné zážitky, které vám žádná hra jen tak neposkytne. Vše podtrhává a zdvojnásobuje ještě skvělý kooperativní multiplayer.

Pro: Spousta různorodých misí po celém světě, Znovuhratelnost, Hardcore, Planovací režim, Lone Wolf mód, Soundtrack, Kooperativní multiplayer.

Proti: Frustrace, Neskutečně přesní nepřátelé.

+13
  • PC 90
No, dal jsem BINGMANOVI minus, ale to jen proto, že to cítím jinak! U týhle hry jsem strávil hodně času, nutno podotknout, že příjemně. Kombinuje v sobě prvky (brutální) akce, stealth, plánování a milovníci zbraní si taky přijdou na své, protože jako ostřílenej vlk mohu prohlásit, že se reálu velmi blíží, a to nejen jejich „projevem“, ale i vším s tím spojeným – zásobníky musíte přebíjet sami (doporučuju i vypnout info o jejich stavu, které si musíte klávesou zvlášt zobrazit), nesčítají se, závěr zustává vzádu, prázdná pistole nevystřelí a zárověn sebou cukne, opakovaným přebitím získáte jeden náboj navíc, efektivitu střelby a samotných náboju ovlivnuje několik faktoru spojených s příslušenstvím, které si na zbran mužete namontovat – od přesnosti danou delším drážkou v tlumiči zvuku, až po její stabilitu nebo naopak nižší výkon užitím podzvukových střel, což se ráže 45ACP s pistolovou hlavní netýká a předurčuje ji tak jako hlavní záložní zbran hned vedle Beretty. Nepřišel jsem na nic technického rázu, co by stálo ze poznámku, dokonce jsem si vytvoři týmy s podobnou výzbrojí a skillem jednotky, abych si v pruběhu kampaně udělal slušnou statistiku efektivnosti jednotlivejch zbraní, mezi ty nejlepší pak patří tradičně přesná a výkonná puška M16 s možností střelby dávkou, což je v hektických momentech na krátkou vzdálenost přímo zásadní, dále pak proslulé samopaly HK MP5A4 nebo UMP 45, ke kterým jsem se uchyloval pokaždé, kdykoli nepomáhala ani následná optimalizace do detailu vyracovaného plánu, ačkoli jde třeba jen o vobyčejnej lov extremistu, co nemají ani v umyslu něco vyhodit do vzduchu, jsou jen po uši ozbrojení a převyšují vás počtem. I na první obtížnost ze třech jsou rychlí jako blechy, taktizují, zabírají opěrné body, mezi kterými se přemistují v závislosti na vaší poloze, disponují stejným arzenálem jako vy, takže bez ztrát se to pokaždý neobejde, zvlášt, když máte zachránit rukojmí v tmavé místnosti, kde po odstřelení dveří uprostřed stolu leží jen tak rozsvícená baterka, na kterou směřujete utok místo toho, abyste zastřelili rukojmí vedle. Jediného, čeho jsem v pruběhu hry moc nevyužil, byly střely dům-dům, protože neprojdou rovně ani přes drátěnej plot a tenoristi jsou stejně většinou na lehko. Umělá inteligence, jak už jsem zmínil, je na vysoké urovni, co mi vadilo, bylo, když se někde na straně otevřely dveře a nikdo nestihl včas zareagovat, protože se idioti pořádně nepokryli, pozitivum je, že se alespon nestřílej navzájem, i když Vám tam občas někdo „vleze“.

Moje kampan probíhala tak, že jsem nejprve celej mokrej zkoušel, co dovedou všechny ty hračky, kterých je přehršel a k lehkým kulometum nebo odstřelovačkám se ani nedostal, nakonec jsem vzdal i pokusy o instalaci patche, který by odstranil těch několik nepodstatných chibiček na kráse a přidal další zbraně, abych si později sestavil tým složenej z lidí příslušnejch vždy k jedné zbrani a k barvě týmu a po několika neuspěšných pokusech skončil u plánování a bavil se jejich opakovanou projekcí z pohledu jen pozorovatele! Protože každou misi jsem chtěl dohrát bez ztráty kytičky kvuli statistice, stala se z toho později rutina, která latku obtížnosti posunula ještě o kousek dál, takže si to příště mužu klidně zopáknout na obtížnost Hell, přestože znám mapy nazpamět – což je taky základní premisa uspěchu v týhle hře a dohrát misi nanečisto je tady asi vopravdu nesmysl. Dohromady jich je asi 15, z toho se 3 opakují (ale jsou zajímavější), 4 jsou pak perfektní, 6 jich podle mě neurazí, 3 jsou vo ničem, když se jen tak prostřílíte, a 2 mě vyloženě sraly, když mi nesedly většinou interiéry nebo postrádaly tu strategickou stránku vjcy, proto se level design opět ukázal jako jednou z hlavních kvalit! Rozhodně se u mě ale neprojevil nešvar provázející osmdesátkové hry, kdy ke konci se snažím dobrat konce, abych to měl už za sebou, možná proto jsem celou serii (i s datadiskem Athena Sword) hrál nepravidelně necelej rok a určitě se k ní budu ještě vracet. Posun od prvních dvou téměř identických dílu je tady nesmazatelně znát, třeba v sedmé misi, kde se musíte tiše infiltrovat do hnízda drogového kartelu, napíchat tam telefony a nepozorovaně zase zmizet, jsem si už nemusel najít hned cheat na neviditelnost, ale s přehledem jsem využil lokalizátoru tepu srdce a po několika pokusech byl z zase pryč.

Ovládání jinak nemá chybu, at už z pohledu vlastní osoby nebo ostatních týmu – Rainbox Six 3, jak je dobře známo, přišel s revolučním ovládáním zbytku komanda přes zaměřený kurzor na cílovou oblast jednou klávesou a neexistuje rozkaz, který by vám scházel, jediné povely Alfa, Bravo, Charlie, Zulu si už někam dáte – já je měl vedle výklonu v řadě za klávesami X a C, a stopku pak již tradičně na G, když tam nejsou žádný granáty, night vision se mi pak vešlo na Caps pod mapu, kterou tentokrát už tolik nevyužijete, protože o terenu musíte mít přehled a oceníte spíše možnost přepínání mezi jednotlivými týmy, abyste věděli, kde se nalézá – k tomu dobře slouží i systém checkpointu, které vám do rádia hlásí. Vubec mi nevadilo, že během akce nemohu upravovat plán a nevím, zda li k tomuto kroku v některém z pokračování vyvojáři přistoupili, ale považuju to za charakteristiké specifikum typické právě pro serii Rainbox Six, stějně tak jsem si oblíbil striktně definované 2x2 pozice určené pro výzbroj (2 x zbran, 2x granát nebo výstroj např. plynová maska), které si mužete libovolně volit, nic vás nelimituje, od začátku máte veškeré vybavení a jsem rád, že noční vidění je pak standardní součástí výstroje stejně jako jinde NEbyla optika. Hra se pak mění v taktickej ráj a v multiplayeru to musí bejt opravdu něco, když zaminujete polovinu mapy a pak s prstem na detonátoru pokrytí ostatními členy gangu čekáte na blížící se záchrannou jednotku. Menu je pak ukázkou vrcholu preciznosti, která tuhle gamesu definuje asi nejvíce a tak mi nakonec ani nevadilo, že jsem tam nenašel replay jako v Rogue Spear, kde jste si akci mohli znovu přehrát včetně občas hodně povedených scén a zároven jej uložit.

Přečtete to po mně? Mně už se nechce, dyžtak mi dejte taky minus!

Pro: v komentáři

Proti: v komentáři

+10 +11 −1