Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
„Příchod třetího úsvitu budiž údělem země,

 jakož to začátek konce,

i jakožto první kapitolou Nepsaných časů.

 Runový řád bude poznamenán dávným zlem a slova budou rozpředena…“

 
- z archivu Správců

 

Čtyři roky trvalo, než po druhém pokračování mistra zloděje přišlo fanoušky vymodlené pokračování. Ale už pod hlavičkou nového studia. Změny se však netýkaly jen názvu vývojářské stáje, ale i enginu a konceptu. V jistém smyslu šlo o krok do neznáma. Ten krok však nebyl učiněn úplně šťastně a někde při došlapu se podvrkl. Tato hra má více problémů a nedostatků, než by si virtuální zloději přáli a… než by si zasloužila, protože na celé hře lze vidět, že oplývá jasnou autorskou vizí, jejíž potenciál ale sráží tristní technický stav, uspěchané vydání a nedotažené mechaniky.

 Hra si, kamkoliv se vrtla, nesla problémovou pověst už v době vývoje, na jehož informační střípky si velmi dobře pamatuji. Oznámení třetího dílu přišlo jako blesk z čistého nebe, když už hru pomalu nikdo nečekal. Prvotní informace hlásaly, že se jedná o revoluci v sérii a kdesi cosi, ale já celé dění kolem chystaného dílu vnímal se značnou skepsí. Promo obrázky z alfa verzí, se mi nelíbily a prvotní dojmy rozebírané v tištěných periodikách moji skepsi jen prohlubovaly. Konečné recenze nebyly povzbudivé a redaktoři se neubránili přirovnat třetího Thiefa svou rozporuplností ke druhému Deus Ex, byť si na hře našli mnohé pozitivní. Bylo na tom mnoho pravdy.

 Srovnávat tuto hru s jejími předchůdci je bezpředmětné, přesto se tomu při největší snaze dá stěží ubránit a ani já si to neodpustím. A ani nechci. Tento titul disponuje tolika rozpory, že jen těžko se mi hledalo výsledné a spravedlivé hodnocení. A proto si řekněme hned z kraje, co této hře nejvíc ublížilo – konzolovitost a Unreal engine. Sami tvůrci ve své době přiznávali, že se s tímto enginem teprve učí zacházet a stejně jako druhý Deus Ex, byl pro ně i třetí Thief jakýmsi experimentem, čemuž všechna čest. Bez experimentování a občasného vybočení ze zajetých kolejí a sázek na nejistotu, by se málo co, mělo kam posunout. V tomto případě to ale, obrazně řečeno, žádný jackpot nepřineslo. 

 Zapomeňte na obří, rozlehlé, do detailu promyšlené lokace, které v předchozích dílech vyzývaly vaše schopnosti. Prostředí zde je klaustrofobicky smrsknuté k sobě a nedává příliš prostoru k vynalézavosti. Lokace od sebe segmentově oddělují loading zóny. Každá mise tak standardně obsahuje dvě lokace, oddělené načítací obrazovkou. To zcela ubírá pocit návaznosti a každá lokace působí spíše jako samostatná jednotka. Oproti předchozím dílům zde přibylo cestování po Městě, což zní na papíře přímo skvěle, ale v praxi je to vlastně celkem otravné. Čtvrti Města jsou malé a designově působí jako zaplivané, zadní uličky, byť se o nich mluví jako o „náměstích“, či hlavních třídách. Může za to omezenost Unreal enginu a cílení na konzole. Ale nebourá to jen designové možnosti autorů, nýbrž i hratelnost. Předchozí Thiefové stavěli na pohledu první osoby. Zde je ta možnost také, ale je tak příšerně optimalizovaná, že bude lepší, když zůstanete v pohledu třetí osoby, pro který je hra primárně koncipována. Na hratelnosti je to více než znát. A protože obyčejnou misi jste schopní s prstem v nose dohrát za hodinku, napadlo tvůrce, že natáhnou herní dobu nuceným pobíháním po městě. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby zde byl dobře umístěný hratelný obsah, jehož náplň se bude obměňovat. To zde ale není. Jakmile si město jednou proběhnete, už pro vás nepředstavuje nic atraktivního. Stane se z toho jen otravné chození, plné mizerných, rozbitých skriptů a věčně se spawnujícími biřici. Pro úplnost ještě připočtu sníženou obtížnost, která nekráčí ve stopách předchozích dílů a pouze vám jen snižuje zdraví a přidává povinnost nakrást větší procento lupu. Dodatečné úkoly, nebo zákaz vraždit ozbrojené stráže, ze hry úplně odpadá. Poslední zmíněné bylo vždy poznávacím znamením Thiefů – omráčit, ale nezabíjet. Jste zloděj, ne vrah. Ale co se stane, když dostanete beztrestnou možnost zabíjet si, jak je vám libo a nijak se to do hry nepromítne? Ano, já toho také okamžitě zneužil. Protože proč ne?

 Dobrá, nad tím se dá přimhouřit oko. Nad čím už ale ne, je technický stav hry. Bugů, glitchů, systémových pádů a nedomyšleností je zde tolik, že by obsáhly menší svazek papíru. Nejstrašnější ze všeho, je ovládání samotného Garreta – samovolně klouže z úzkých lávek, čemuž mnohdy NELZE zabránit, seč se snažíte sebevíc. Skákání z místa na místo je čirá loterie s velice mizerným kurzem, neviditelné překážky jsou v každé lokaci, občas se nelze protáhnout prostorem, kterým by to jít mělo, či se vyhoupnout na nějakou vyvýšeninu – Garret jen učiní prazvláštní pohyb rukama a následně „zamrzne“ v prostoru. Tento jeho „postoj“ se dá odstranit pouze tak, že natáhnete tětivu luku, nebo seskočíte z nízké (pokud je k dispozici) zídky. Počítejte ale s tím, že se tomu nevyhnete a bude vás to dopalovat. A strážné, kteří sedí na židlích, NELZE omráčit. Buď je musíte vylákat a bacit je po hlavě až se uklidní, nebo prostě a jednoduše vytáhnete luk a uspíte stráž navždy, což byla má obvyklá praxe, když jsem ještě neměl přebytek plynových šípů a bomb. Hloupé.

 Je toho více co by se dalo vytknout, ale chtěl jsem zmínit jen to, dle mého názoru, nejdůležitější. Je tato hra tedy v něčem vůbec dobrá? Ano je. Tato hra je v něčem dokonce vynikající a po thiefovsku jedinečná.

 Jako první ihned vypíchnu příběh – ten je dle mého názoru nejlepší a nejdospělejší z celé trilogie. Předchozí díly poskytly vhled do filosofie dvou ze tří hlavních frakcí: Pohanů a Kladivářů/Mechanistů. Zde se nám trojlístek uzavírá ve třetí poslední vlivné frakci, což jsou samotní mysteriózní Správci. V jejich společenstvu panuje rozkol, kvůli nejasně vykládanému proroctví, které ohrožuje samotný řád a potažmo samotné Město. V zoufalství se Správci obrací na vás a vaše schopnosti, abyste vše prošetřili a pomohli lépe určit výklad temné věštby, která je věky ukrytá v symbolech. Jenže nic není tak, jak se zdá a je těžké poznat, komu věřit. Začíná se odvíjet chvílemi až špionážní dobrodružství, které je vám servírováno v poctivé kombinaci originality, napětí, zvratů a patřičné atmosféry, tolik vyzdvihované u předchozích dílů. Postavy jsou zapamatovatelné, stejně jako jejich charaktery, byť některé dostávají jen trestuhodně malý prostor.

 Dabing je znovu mistrovský a stráže sypou z rukávů jednu trefnější hlášku za druhou. Jedna ukázka za všechny: přikradu se k namol opilému biřici a udělám hluk, načež zaslechnu jeho opilecké zvolání: „Cože?! Kdo tam?! To je šéf? Neee, já nepil!“ Garret je tentokrát více upovídanější, jízlivější, vtipnější a ještě více (to ještě jde?) sympatičtější. A myslím, že nejsem daleko od pravdy, když prohlásím, že je pro Stephena Russella tento charakter srdcovou záležitostí, neboť je cítit jeho nasazení.

 Byť jsou některé mise hodně slabé (pohanské, „ještěří“), některé se staly doslova legendárními. Vedle všemi opěvované Shalebridgeovy kolébky, která, co se nápaditosti týče, je vrcholem herního level designu, to je Hodinová věž, Maják, Muzeum, nebo ústředí Správců, kde se do vás plně zakousne atmosféra předchozích dílů. A i zde, tentokrát ještě o něco více, tu geniální soundtrack dokresluje váš hutný prožitek.

 Tvůrčí rukopis je patrný i z předělových filmečků, znovu stylově kombinující živé herce a počítačové a kreslené animace, které nám ukazují, že na hře znovu dělali velmi talentovaní lidé, kteří měli opravdovou snahu svůj autorský záměr předvést v tom nejlepším světle… respektive temnu.

 Stojí tento díl tedy za zahrání,  když je v něm tolik chyb, nestability a nedodělků, jako ve Windows 98? Rozhodně. Šikovní modeři hru přeleštili (pokud to engine dovolil), upravili na moderní stroje a přidali širokou škálu nastavení, takže jsem strávil dobré tři hodiny laborováním s vyhovujícím nastavením. Stálo mi to za to, jelikož tato hra se vám dokáže za vaši trpělivost a velkou míru tolerance odměnit nezapomenutelným zážitkem. Její největší chybou už navždy zůstane špatně zvolený engine a přecenění jeho možností, protože i když původně zamýšlené provazové šípy, museli nahradit směšné přísavné rukavice, tento díl uzavírá zlodějskou trilogii důstojně a lze ho vedle předchozích dílů trochu nesměle postavit na stejnou roveň.
Vždy ale bude ten třetí od konce.

Pro: Soundtrack. ozvučení, stínování, dabing, skvělý příběh

Proti: Unreal engine, BUGY, uměle natahovaná herní doba, nevyužitý potenciál Města

+19
  • PC 80
Časy se mění a zloději s nimi… Tedy kromě Garreta, ten zůstává pořád stejný. Časy herních vývojářů mezi rokem 2000 a 2004 se však změnily a trochu okradeni byli příznivci hardcore stealth akcí. Na třetím Thiefu je cítit řada drobných, avšak nemilých kompromisů, který musel tým geniálního Warrena Spectora učinit, aby se zavděčil vydavateli a aby hra měla větší šanci, že vydělá zlaťáky mezi mainstreamovými hráči. Poněkud nejapně jsem se rozhodl napsat převážně negativní komentář ke hře, se kterou jsem byl spokojen. Berte mě však s nadsázkou (ostatně jako vždy), chci ilustrovat, proč je Thief 3 „jen“ velmi dobrá generická hra a proč byl Thief 1 a 2 nadčasové mistrovské dílo.

- Ačkoli graficky hra dosahuje vrcholu své doby, je paradoxně o chlup méně realistická, viz další body mého vytýkacího dopisu. Grafický engine na první pohled sice vypadá skvěle a zejména hru světla a stínů dokázal dorovnat až pozdější Doom 3, nicméně engine není zdaleka tak obratný, co se týče zvládání „nestandardních“ pohybů hráče (můžete se někde zaseknout, někam nevyšplhat, zajet rukou do zdi apod.) a pardon, ale fyzika pádu postav po omráčení je k smíchu, obzvlášť když přesně tohle bylo 6 let nazpět u prvního dílu dotaženo k dokonalosti.
- Umělá inteligence doznala zjednodušení. Nastavení obtížnosti ve hře sice nyní ovlivňuje i chování nepřátel, jenže i na experta jsou menší hrozbou než v předchozích dílech. Podílí se na tom v prvé řadě dvě novoty – 1) když se prozradíte hlukem, AI nyní neběží přímo za vámi, běží tak možná na správnou světovou stranu. Na jednu stranu zrovna toto realistické je, nicméně značí to až přílišné usnadnění, obzvlášť ve spojení s 2) poté, co Vás AI nějakou dobu nemůže najít, vrací se zpět do své původní (ne)ostražitosti. V předchozích dílech byl jednou alertovaný voják už po zbytek hry citlivější na vaše další prozrazení, a právě to je realistické. V Thief 3 vám soupeř v jednu chvíli vyhrožuje rozdrcením na prach a za půl minuty po vaší další chybě se chlácholí, že slyšel jen vítr. Poněkud nevšední kompenzací pak je, že nepřátele nejde omráčit z úhlu, v sedě, v leže (což dříve šlo) a poněkud nepochopitelně není možné omráčit nikoho, kdo je zrovna v hunting módu. Výsledek zjednodušené AI je nejvíce znát, když narazíte např. na skupinku stráží kryjících své mrtvé pozorovací úhly, nebo patrolující dvojici – v předchozích dílech téměř neřešitelný problém, nyní jako Arnold Schwarzenegger likvidujete jednoho po druhém klidně před očima ostatních… Jo a už jsem zmínil, že komukoli ve hře lze utéct, protože AI může sprintovat jen po omezenou dobu, zatímco vám dech nikdy nedojde?
- Subjektivně se domnívám, že nastavení obtížnosti je nevyvážené, zatímco na hard je hra primitivně jednoduchá, na expert už vyžaduje až příliš velké množství nakradeného lootu (90%).
- Loot je méně zábavný, protože je ho až absurdně velké množství a nachází se někdy možná až trochu v zákeřných místech. Ne všechny mise jsem kvůli tomu hrál na experta a ty které jsem na experta hrál, jsem musel zoufale procházet několikrát tam a zpět, abych nakradl požadované množství.
- Zvuky ve hře, které byly ruku v ruce s hrou světel a stínů alfou a omegou série, jsou nyní méně důležité. I na expertní obtížnost je možné takřka prosprintovat level a vyklepat obuškem všechny vojáky zezadu. Ani jednou jsem neměl potřebu použít mechový šíp!
- Zdá se mi, jako by hra tolik nerozlišovala mezi zabitím a omráčením. V předchozích dílech se stráže omráčeného kolegu snažili vzbudit, nyní o něm mluví jako o mrtvém. K tomu hra tolik netlačí na postup hrou bez zabíjení. Naproti tomu, i pouhé omráčení Hammerita/Pagana Vám zhorší přízeň celé frakce, přestože jste nikým nebyli detekování.
- Mnou do nebes chválený systém vyklánění z předchozích dílů byl de facto odstraněn. Vyklánět se lze nyní do stran a to způsobem, který snad nikdy rozumně nevyužijete.
- Ve hře už nesbíráte klíče, všechno, co lze otevřít, můžete rovnou vyšperhákovat a ještě k tomu ve zbrusu nové, nervy drásající, mini hře! :-)
- Město, ach to město… Chápu, že GTA bylo zrovna na vrcholu, ale jestlipak nebylo lepší se držet svého kopyta? Město Thiefa je velmi povedené, což o to, avšak velmi nepovedené je, že vás všichni chtějí zabít a v úzkých uličkách se jim nejde rozumně vyhnout. Stealth postup těmi samými lokacemi s respawnovanými vojáky může příčetného hráče bavit maximálně třikrát a dost… GTA dále disponuje vyšší interaktivitou města a lepší návazností mezi městem a jednotlivými misemi. V Thiefu 3 je cítit, že jakmile vstoupíte do mise, jste rázem v jiném světě, pak se teleportujete zpět domů a někdy to působí jako pěst na oko.
- Za celou hru jsem necítil potřebu nakoupit jediný item na těch slavných černých trzích. Měli je raději nechat v souladu s nouzovým stavem zavřené. Předchozí díly vás některými situacemi nutily více přemýšlet a předměty používat.

Končit se nemá negativně, obzvlášť, když se mi hra i přes všechno líbila. Pochválit musím nejvíce hudbu, vlastně série Thief podle mě oplývá asi nejlepší herní hudbou, resp. tou nejlépe hodící se. Různé lokace mají vlastní hudbu a ta vždy perfektně dokresluje potřebnou atmosféru. Jako jeden z vrcholů celé herní série bych pak označil misi The House of the Widow Moira. Právě atmosféra zuřící bouře v tajemné ostrovní vile, tragický příběh, pološílená ústřední postava a ta hudba! To byl okouzlující, poetický zážitek, který mi okamžitě evokoval Dear Esther. Díky za něj.
+27
  • PC 85
Třetí díl trilogie je konečně za mnou a protože remake nemám šanci rozjet, můžu si sérii úspěšně odškrtnout. Po druhém díle, který nepřinesl prakticky žádné změny je trojka ve spoustě věcí jiná - v něčem lepší, v něčem horší a v tom podstatném naštěstí stále stejná.

Začnu tentokrát vizuální stránkou, která je parádní. Rok 2004 je na hře sakra znát, skok v grafice je obrovský. Vizuální stránka si drží jednotnou temnou atmosféru a tentokrát jsem neměl pocit, že hraju hru z 20. století, kde strážní bůhví proč nosí meče a kuše. Převládá temný středověk, dotvářený prostředím prastarých kamenných hradů, plápolajících loučí (parádní hra světel a stínů) a ač narazíte na nadpřirozeno i nějakou tu mechaniku, nikdy to není na sílu a nevybočuje to ze středověkého stylu.

Trošku zklamáním je pro mě příběh. Chybí tu jakéhokoliv intro, hra má jen deset misí (k tomu se vrátím) a ještě někde kolem 6-7 mise netušíte absolutně o co jde. Garrett se tentokrát nestřetává s Hammerity ani Pagany (i když tu jsou), ale odhaluje tajemné zlo z proroctví uvnitř řádu Keeperů, kteří se předchozí dvě hry drželi v pozadí. Hlavní zlo je tentokrát hodně skryté, nijak zvlášť působivé, ovšem gradace při finálním boji je parádní.

Nejvíce se změnila hratelnost. Jak jsem říkal, hra má jen 10 misí, z toho ta první je tutoriál, který Vás trapně vede za ručičku. Navíc mise jsou mnohem ale mnohem menší (díky bohu) a tím pádem logičtější a svižnější. Průběh misí je naštěstí stejně zábavný, jako v prvních dvou dílech - plížení se za strážemi, omračování a odtahování nepřátel do stínů, využívání pomůcek (zmizely provazové šípy, nahrazeny jsou šplháním). A hlavně kradení všeho možného. V každém kole je tuna drahocenností a také tři unikátní předměty, ve většině kol musíte kromě artefaktu po kterém jdete splnit i nějaký zvláštní úkol.

Nepřátelé díky bohu už nemají šestý smysl a nekráčí neomylně za Vámi do úkrytu když jsou zalarmovaní. Na druhou stranu v zalarmovaném stavu je prostě neomráčíte, ani se vám v bitevním valčíku nepodaří dostat za ně a klepnout je do bezvědomí. Loot se hlásí zábleskem (sláva!) ale i tak je pár předmětů pěkně schovaných. Kola jsou pestrá - budete procházet jak bohaté domy, základny Hammeritů, Paganů či Keeperů, podíváte se mezi monstra i do brutálně děsivého sanatoria. V menší míře se vrátily monstra, zmizely naštěstí kamery i roboti. Peníze i nasyslené předměty s Vámi putují z kola do kola. Páčení je řešeno zábavnou minihrou, občas se vyplatí poslouchat hovory pro nějakou informaci.

Potud na 100%, bohužel tvůrci tušili že 10 krátkých misí výrazně zkrátí dobu hraní a tak přidali sandboxový vynález - spojující město. Nápad je to slušný - máte městečko, kde si postupně odemykáte 5 čtvrtí. V každé čtvrti jsou stráže co Vám jdou po krku, civilisti, kteří se dají okrást. Jsou tu baráky na vykradení, důležité questové lokace, dají se objevit subquesty. Nechybí tu obchody ve kterých můžete prodat loot a obchody, kde Vám prodají výbavu. A dokonce jsou tu frakce - Hammerité a Pagani, které si můžete naklonit, když najdete a pobijete 15 rezavých brouků/přebarvíte 15 rohových kamenů + splníte pár drobných úkolů.

Bohužel to úplně nefunguje - jednak obchody prodávají i vykupují každý něco jiného, takže se musíte trmácet přes x čtvrtí něco vyřídit. A jednak se nepřátelé, civilisti i loot obnovují, respawnují a každý další den restartují do výchozí podoby. Pro někoho, kdo je zvyklý omráčit každou stráž v misi a sebrat 100% lootu se tak město stává zdržovačkou od další parádní mise. Přiznám se, že po prvotním vykradení všeho jsem strážím prostě utíkal a kašlal na ně.

Každopádně jsou to drobné vady na kráse - hratelnost je v tom podstatném stále parádní, až budete vybírat třeba muzeum s rekordními 77 drahocennostmi či řešit záhadu zemřelé holčičky v sanatoriu, tak si na nic z toho nevzpomenete. Navíc se přidává tentokrát opravdu parádní grafika. Zkrátka celá série Thief si udržela naprosto pozoruhodně vyrovnanou úroveň.
+30
  • PC 80
V základu to samé, co předešlé díly, a přesto jsou mé pocity zase poněkud odlišné. Jednička mě s důrazem na nadpřirozeno moc nenadchla, dvojku považuji i dnes za skvělou hru a trojka by na tom mohla být podobně, nebýt naprosto zbytečných prvků. Přítomnost města, kde jsem strávil snad třetinu hry, úplně zabijí přirozené tempo. Byla to nuda, nic se tam neděje, někdo vás neustále posílá od čerta k ďáblu, loading tam vidíte v jednom kuse. Do těchto částí jsem se musel vyloženě nutit. Za další hovadinu považuji systém prodeje vašeho lootu. Už ho automaticky neprodáte po skončení mise, ale sami musíte jít za překupníkem. Háček je v tom, že překupníci jsou asi čtyři a každý skupuje něco jiného. A ano, každý se nachází v jiné částí města, pokud tedy chcete prodat vše, připravte se tak na šest-sedm loadingů. Naštěstí peněz jsem měl za chvíli dost, takže jsem na to po čase dlabal.

V samotných misích je to ale zase ten starý dobrý thief. Jistě, některé mise jsou slabší, jiné lepší, ale bavily mě veskrze všechny. Mám ale pocit, (je to vskutku jen pocit, průzkum jsem si nedělal) že jsou mise trochu méně členité. Respektive jsou docela malé, jsou lineárnější a není v nich tolik skrytých chodbiček, tajemství apod. Ale je dost možné, že mám jen krátkou paměť a mám druhý díl ve své hlavě malinko zidealizovaný, tak to neberte moc vážně. Zábava to totiž pořád je.

5. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
Poznámka k výzvě: Hru jsem hrál na nejtěžší obtížnost a zcela bez výčitek dávám do hardcore výzvy. Nebylo to těžké ve smyslu, že bych často umíral apod. ale najít 90% lootu a všechny special předměty mě opravdu potrápilo a abych byl upřímný, musel jsem i párkrát juknout do návodu, jinak bych thiefa hrál asi dodnes.

Komenty k předešlým dílům:
Thief: Gold
Thief II: The Metal Age
+36
  • PC 75
Thief byl pro mě vždycky takový tajuplný patron stealth akcí, které jsem nikdy moc nemusel. Poslední dobou ale začínám zjišťovat, že mě začínají bavit čím dál tím víc. Možná je to dané i tím, že čím jsem starší, tím víc se snažím vyškrtnout zbrklost a nad věcmi přemýšlet víc logicky. Ne, že by se to pokaždé dařilo, že jo.

S Thiefem jsem se nicméně setkal. S jedničkou okrajově, s dvojkou víc, no a s trojkou aktuálně nejvíc.

Musím uznat, že se mi moc líbila temná atmosféra středověkého městečka. Co už se mi ale tolik nelíbilo, tak především to, že v mapě byl guláš na entou. Když jsem potřeboval někam dojít, furt jsem přemýšlel, kde co je a jak bych se tam mohl dostat. Usnadnění celé mapy by mi dost pomohlo. Takhle jsem ztratil dost času jenom na hledání konkrétního místa.

Také mi přišlo, že samotný příběh neměl žádný důraznější vývoj. Pamatuju si třeba jednu akční adventuru s názvem Inquisitor, kde ta atmosféra byla cítit nejenom prostředím, ale i samotným příběhem. Tady jsem s tím měl trošku problém.
V podstatě jste zloděj. Kradete a tím, že kradete, se dostáváte k prapůvodní podstatě celého příběhu a rozkrýváte tajemné praktiky těch, pro které pracujete. Nic víc jsem v tom neviděl.

Některé mise ale neměli chybu. Třeba taková mise v kostele mě vysloveně neuvěřitelně bavila. Co mě bavilo už míň, tak to bylo to nekonečné hledání klíče v temnotě celého toho ponurého místa.

Na druhou stranu uznávám, že přesně o tom samotný Thief je. Hra je to osobitá, zajímavá a dost originální. Kéž by bylo takových her ze středověkého podsvětí víc. Leč bohužel.

Pro: Boží středověká atmosféra, její temnota, a tajuplnost

Proti: Absolutně nepřehledná mapa, výraznější příběh

+13
  • PC 100
Rád bych zde popsal, proč jsem hře udělil plných 100%. Tato hra je pro mě doslova srdcovou záležitostí, nejen že jsem si ze hry převzal a trochu poupravil svůj nick, ale zároveň je to i jedna z lepších 3D her co jsem si zahrál na svém tehdy novějším PC a rád si ji zahraju až do dnes. Předchozí části této hry jsem hrál až po dohrání Deadly Shadows.

Moc se mi líbilo, že si ve hře můžete vybrat jakým stylem ji budete hrát. Buď můžete jednotlivé části procházet tak, že budete nepřátele vraždit (tak jsem hru hrál poprvé) nebo zvolíte stealth způsob, který jsem si poté nejvíce oblíbil. A zároveň si můžete vybrat ze dvou pohledů (z vlastních očí nebo z pohledu za Garrettem)

Dalším velkým plusem ve hře je temná atmosféra, s perfektně zapadající hudbou, která na mě právě nejvíce zapůsobila v části hry Kolébky Shalebridge, kde byla doslova horová atmosféra a já jsem se bál na každém kroku.

Příběh je zpacován velice zajímavě a mě osobně dokázal zaujmout po celou hru. Jedna z mála věcí, co mi na hře trochu vadila byla, že okolní město ve většině částí hry sloužilo pouze na to, aby jste prodali lup a nakoupili si vybavení, ve kterém je vlastně stejně většina věcí pro stealth způsob hry zbytečná. Takže pár věcí na víc v obchodech by neuškodilo.

Ve hře jsem narazil i na pár většinou menších bugů, např. že se mi Garrett z ničeho nic začal vznášet nad zemí. Podařilo se mi i dostat do nové části hry :), Video zde.

Zatím jsem nenarazil na lepší stealt hru a moc se těším na pokračování Thief 4, kterého se snad někdy dočkám.

Pro: Akční nebo stealth způsob hry, atmosféra, příběh

Proti: Málo vybavení v obchodech, menší bugy

+38
  • PC 80
Thief III je asi maximum, co mé už lehce obstarožní PC dokáže ještě (na nejnižší detaily) zvládnout, což je škoda. Zkoušel jsem ji krátce poté, co jsem překonal šest misí v jedničce, kde se mi mimo jiné líbilo zpracování páčení zámku - v jednoduchosti je síla. Na páčení jsem bohužel pohořel hned v tutorialu, protože jsem nebyl schopen zjistit, jak přesně mám ten zámek vypáčit. Škoda, vypadalo to krásně... A než mě tak začnete titulovat - jo, jsem lama.
+3 +5 −2
  • PC 70
Procházení městem tam a zpátky dokáže po nějakej době vytočit i takového klidného stealth hráče jako jsem já, je to nejméně povedená část hry, udržet přátelský vztah s kladivouny se mi povedlo ale s pohany to bylo horší tam jsem měl k nim neutrální vztah pak mě nějakej pohan načapal a zase jsem je začal bušit. Tak to by byla ta horší část hry, teď ta lepší. Hlavní mise důležité pro postup hry jsou mňamózní, mají nápad nikdo vás nehoní a vy si můžete v klidu všechno rozmyslet a pak použít strategiji nakrást zlato radovat se z nelegalního výdělku ukončit hlavní misi a zase proplouvat stokrát proběhnutým nudným městě , schovávat se před pohany, případně je opět zbušit, na konci hry se buší všichni mezi sebou i mezi mnou, prodat zboží a hurá na další misi.

Pro: světla a stíny, mise, hodně animací

Proti: bugy, otravné procházení městem, pohani

+2 +4 −2
  • PC 85
Stealth akcie si občas zahrám, ale väčšinou ma dokážu pekne frustrovať. Našťastie sa táto hra zaradila medzi tých málo, ktoré boli pre mňa naozaj hratelné. Hra s tieňom bola naozaj skvelá, naozaj nemožnosť boju ma nútila chovať sa záškodnicky a hra má celkom zaujímavý príbeh, aj keď nič extra, a pekné cut scény.

Pro: cut scény, hrateľnosť, hra s tieňom

Proti: mierny stereotyp

  • PC 85
Thief: Deadly Shadows byl jednou z mých prvních her na moje současné PC a musím říct, že jsem dodneška rád, že tomu tak bylo, protože ještě dodnes na něj velice rád vzpomínám. Hlavní věcí, která mne na téhle hře úchvátila byla její vynikající atmosféra a to hlavně v různých interiérech, ta byla ještě lepší, když se příběh přesunul do města. Dalším kladem jsou různé způsoby lákání nepřátel a jejich následná likvidace. V poslední řadě musím zmínit také grafiku, která je jak již zmínil pipboy pohádková, tudíž se jí nedá nic vyčíst. Sečteno, podtrženo je Thief: Deadly Shadows stealth akce, jak má být.

Pro: Atmosféra, zabíjení, grafika

+11
  • PC 85
Na trojce mi asi nejvíce vadilo několik spíše technických problémů, třebas pověstný "levitující" bug je vyloženě na pěst (postava při nezdařeném skoku zůstane levitovat ve vzduchu a řeší to pouze load) a stával se mi bohužel poměrně často. Různé zasekávání se o sebemenší překážku na zemi/špatné zachycování pří skoku, je tu snad ještě horší jak v předchozích dvou dílech... a to je co říct.
Hra poměrně často padala bez jakékoliv nahlášené chyby, ale to je asi holt způsobeno spíše operačním systémem. Rozhodně doporučuji zvýšit počet quicksavů v nastavení sneaky updatu (bez kterého nemá smysl trojku dnes už rozehrávat), asi 2x se mi hra špatně quicksavnula a musel jsem použít starší save.

AI je možná ještě o něco málo horší jak ve starších dílech (kolikrát mě strážný zaslechl, ale běžel to prozkoumat úplně na druhou stranu, což se v jedničce a dvojce nestávalo), zároveň se tu nepracuje se „stupněm obezřetnosti“ strážných (kdy ve starších dílech platilo, že čím více na sebe upozorňujete, tím je dotyčný strážný vnímavější a do konce mise na vás nezapomene).
Vyloženě směšně pak působí frakce... "tak jo, ukradl jsi nám naše nejsvětější relikvie, ale pokud zabiješ 10 brouků, nastřílíš elementární šípy do naší svatyně, budeme zase přáteli... ok?"... ještě že z gameplayového hlediska to jde mít z krku alespoň poměrně rychle a poté vás již Pagani ni Hammeriti neotravují.

Naopak však nechápu občasnou kritiku third person pohledu, která mi přijde úplně na hlavu, anžto jej hra žádným způsobem nevnucuje.
Provazové šípy byly sice stylové, nicméně je plně nahrazují lezecké rukavice.
Pohyb po městě taky není taková tragédie, město je poměrně malé a že se loot prodává na třech místech je v posledku bezpředmětné, neboť se k obchodníkovi stejně na svých toulkách chtě nechtě dostanete, navíc loot brzy není vůbec potřeba prodávat a bohatě si vystačíte s tím, co si nasbíráte (beztak jste dost omezeni nosností).
Větším problémem však začne být město v pozdější fázi hry, kdy vás začnou pronásledovat Enforceři, oživlé sochy, do toho se tam začnou mydlit Pagani s Hammeritama, k tomu všemu ještě klasické stráže a začne z toho být dost nepěkný mišmaš.
Zvukovému doprovodu a dynamickým stínům a osvětlením, které jsou zde předváděny, se nevyrovná ani většina dnešních kousků.
Jednotlivé mise (kterých je bohužel pouze 9 plnohodnotných + nějaké menší lokace navíc) jsou stále perfektní a drží si velmi vysokou Thiefovskou kvalitu a atmosféru (Shalebridge Crandle je pak dost možná vrcholem série). Pravda, jsou o něco menší, na druhou stranu v jedničce a dvojce jsou občas totálně megalomanské. Thief 3 má tak nějak standardní velikost oldschoolových akčních her, zatímco v jedničce a dvojce autoři trochu v tomhle ohledu ulítli :)... v tom dobrém i v tom špatném, většinou jsem rozlohu a propracovanost misí vítal, nicméně některé (kór ty méně zábavné) byly svou velikostí až únavné, trojka má pak díky rozumnější rozloze o něco větší spád.

Tak či onak naprosto souhlasím s verdiktem Hana, že si série udržela pozoruhodně vyrovnanou úroveň.

Pro: Dynamické stíny a osvětlení, zvukový doprovod, atmosféra, design jednotlivých misí, stylové umělecké kreslené "filmečky", originální svět (fantasy "středověk" se steampunkem).

Proti: Technické chybky, systém frakcí, později je to v ulicích města solidní mišmaš.

+28
  • PC 90
Ano, ano, ano! Takhle se maj dělat hry!! Takhle by měli vypadat nástupci kultovních sérií! Vývojáři v tomhle případě vzali to nejlepší z prvního dílu a vyvarovali se chyb z druhýho...tím pádem vzniknul skvělý třetí. Temná atmosféra z jedničky je zde doplněna působivou hrou světla/stínu a na svou dobu úžasnou grafikou, která vypadá výborně i v současnosti na 20" displeji. Opět se dočkáme "futuristickýho" zvukovýho doprovodu od Erica Brosiuse (má na svědomí například nezapomenutelnej OST ze System Shocka 2), kterej jako by nějakým prapodivným způsobem do toho magickýho středověku přirozeně zapadal :) Příběh je opět o několik příček nad většinou "her", který v současnosti herní průmysl produkuje. Dokonce bych si troufal tvrdit, že se jedná o jednu z mála her za poslední roky, který za ten čas opravdu stály. Na závěr bych snad jen vyzdvihnul level v Kolébce Shalebridge, kterej byl ještě temější a strašidelnější než samotný Město Mrtvých z prvního dílu. Nezbývá než doufat, že čtvrý pokračování nezkazí svým mladším bratrům reputaci...

Pro: Temná atmosferá srovnatelná s jedničkou, příběh, grafika, celková rozsáhlost

Proti: snad jen občas otravný probíhání mezi čtvrtěma města

+14
  • PC 80
Pokud bych měl do detailu popsat, co všechno mi při hraní třetího Thiefa vadilo, psal bych značně dlouhý seznam a nakonec bych vypadal jako příšerný rejpal-stěžovatel. Jenže i když jde často jen o drobnosti, ošklivě tříští plynulost hraní stejně jako atmosféru, ve které má jinak hra velice slušně našlápnuto. Nepochybně jako hráče, který si oblíbil předcházející díly, mě dráždily některé změny. Jenže jsou tu další věci, které by mi vadily, i kdybych před tím o žádného Thiefa nezavadil. Jde o různé bugy, nedomyšlenosti, konzolová omezení, i podivně působící věci, které jsou prostě "by design".

Nejvýraznější změna, nový systém, kdy namísto po sobě jdoucích klasických misí nyní hraje ve hře svojí roli i celé město, působí více nešťastně než povedeně. Tato snaha o větší uvěřitelnost a celistvost se tu zvrhla spíše v opačný efekt. Město jsou jen nepřesvědčivé kulisy, které musíte několikrát dokola probíhat kvůli kdejaké prkotině, jako je prodej nakradeného zboží, nákup vybavení apod. Jen občas se ve městě odehrává něco zajímavějšího. Rozsekání města na malé mapy a nutnost tak přetrpět neustálé loadingy dobrému dojmu taky nenapomáhá. Přidaný bonus v podobě hrátek s reputací u Hammeritů a pohanů působí trapně a naprosto tyto dvě frakce degraduje. Klidně je vesele okrádejte, stačí zabít pár brouků, i Hammeriti pak budou s Garrettem největší kamarádi!

Deadly Shadows je přese všechno hodně dobrá hra, protože hratelnostní základ Thiefa v ní zůstal. Kdybych měl ale tento třetí díl poměřovat jen s ostatními hrami série, snížil bych hodnocení o 5 až 10 procent.
+15
  • PC 90
Třetí díl mě trochu zklamal. Zaprvé tím, že už hráče netrestá za akční přístup, zadruhé odebráním některých vychytávek, jako třeba rope arrow. Přesto se ale jedná o zdatného nástupce s modře temnou atmosférou, kde se může hezky vyřádit zlodějská šmejdilská duše.
---
Lokace si vcelku udržely svoji otevřenost, i když jsou celkově menší a když pominu vypuštění některých hraček a teoretickou akčnost hry, jedná se o zcela regulérního Thiefa.

Kdyby šlo jen o samotné stealth principy, musel bych ho hodnotit hůř, než Dark Project (asi 80). Jenže Deadly Shadows disponují překrásným grafickým ztvárněním a rád jsem se často jen zastavil a sledoval nejen kouzelný třpyt měsiční záře pod oknem.

A pak je tu samozřejmě pověstná mise v Blázinci - tady jsem se poprvé a naposled u hry opravdu bál. I příběh, který jsem u předchozích dílu vnímal spíš jen mimochodem (čímž neříkám že by byl špatný), mě tady opravdu zajímal a bylo zajímavé sledovat vývoj dalších věcí.

Trochu mi vadilo časté procházení stejných lokací na ulici, ale to je zaprvé prkotina, a za druhé i tady se občas děly zajímavé věci.

Pro: atmosféra, pohádková grafika

Proti: benevolentní přístup k akci, už není rope arrow

+16
  • PC 90
Třetí, mírně "zkonzolovatělý" Thief není přelomový a už vůbec ne dokonalý. Ostatně jakmile vlezete na libovolné světové fórum skalních "tafferů", jen vzácně se dočkáte nějakých kolektivních ód na Deadly Shadows. Osobně ale tuto hru považuju za mistrovské dílo, mj. pro zlodějův dabing, sexy modroučký nádech a mise "The House of Widow Moira" + "Shalebridge Cradle", kvůli které je vyloženě blbost nedohrát tuhle věc do konce. A nějaká neznalost starších Thiefů v tomto případě vůbec nevadí.

EDIT 2011: Jeste pro lepsi predstavu, nakolik jsem si cenil skvostne Thiefi atmosfery. Tu hru jsem tenkrat dohral nadvakrat v rozmezi asi 1.5 roku. Prvni pulku jsem dal na "very easy", protoze tehdejsi GeForce FX5200 absolutne litala ve vypoctech svetel, co hra vyuzivala. Musel jsem vodnima sipama zhasinat vsechny louce, ktere mi zrovna prekazely v pruchodu hrou, jinak z toho byla 5 FPS cukatura. Az pozdeji na ATIne X800 GTO jsem to dohral trochu dustojne. A neprisel tak diky tomu napr. o Shalebridge Cradle (ktere by paradoxne i ta stara GeForce zvladala, protoze ta area byla ponorena do tmy).

Ano, TDS ma bezchybne mise, velike charisma, velikou dusi. Ale prilis blaznive mnozstvi chyb na stoprocentni hodnoceni, od spatne vyladenosti ve sve dobe po zkonzolovatele mestecko se spoustou loadingu, nebo zajimavy bug se shazovanim obtiznosti.
+12