Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Přátelé dohráno. Komentářů je tu hodně, takže to shrnu spíše ve stručnosti, protože většinu superlativ bylo již zmíněno kolegy níže.

Předem upozorňuji, že nejsem ale vůbec fanda RPG nebo fantasy, hraju převážně střílečky a sci-fi, páč kde není krev a pořádná paseka, tak mě to moc nerajcuje (viz můj profil), čest vyjímkám. Ke hraní jste mě "přemluvili" vy tady na DH, takže díky vám jsem ztratil 107 hodin života. Ale nelituji, naopak musím poděkovat!!!!

Obrovská hra, prostě mamutí!!
Svět Zaklínače mi velice učaroval. Svět žije vlastním životem, postavy mají příběhy, minulost, hříchy, vrtcohcy, manýry, radosti i strasti. Mají i choutky a touhy. Mají i své nářečí a národní povahy. Trpaslíci s hanáckým nářečím mě prostě rozsekávali každou větou, naprosto geniální. V angličtině je to jakbysmet, je slyšet přízvuk skotský, čistě britský, americký, manchesterský, irský, prostě paráda!!
A zejména provázanost a soudržnost tak obrovské hry je až neskutečná.
Délka hry je jednoduše nehorázná a přiznám se, že po 90ti hodinách už jsem začal spěchat s ukončením hry. A to jsem nevěděl, že mě čeká dalších 17 hodin. :-)

Geralt je se svým chladným zaklínačským humorem týpek na správným místě, i když někdy mi připadal jako děvka na zavolání typu "podej-přines-utři". Což s jeho zaklínačskou vážností moc nepasuje, ale co už. Naopak třeba úkol s hraním v divadelní hře, kde jsem si samozřejmě rád střihl hlavní roli byl krásné odbočení od klasického zabijáckého scénáře. Marigold podle mě dostal vůbec pramálo prostoru v celé hře, jen si tam tak štěkl a myslím, že ho mohli vykreslit daleko líp, hlavně co se jeho humoru týče, viz knižní předloha.

Zaklínačské zakázky se kupodivu docela liší, není to jen tupé běž a zabij. Někdy se z honu na bestii vyklube jen pár banditů, se kterýma se dá dokonce i domluvit místo zabíjení. Ale já je vždycky zabil, nemaj vokrádat slušný pocestný. I když se někdy z toho chudáka pocestnýho taky vyklubal pěknej hajzl, takže si to vodskákal jakbysmet. Jednoduše většinou se za nějakým úkolem skrývalo překvapení, proto mě to vždy bavilo. Vedlejších úkolů je fakt milion, takže je vůbec nehodlám rozepisovat, ale vztahuje se na to stejný fakt, že ne všechno co se třpytí je zlato. Jak zde již bylo mnohokrát zmíněno, tak některé úkoly by vystačili s příběhem na samostatnou hru, kdyby se řádně rozvedly (viz třeba úkol s Krvavým Baronem). Jen jsem někdy dost nechápal, proč se pachtím s vedlejšákem cca 3 hodiny, chodím od čerta k ďáblu abych si pak za to vysloužil 25 mizerných XP bodů. Naopak někdy jsem udělal banalitu a šup 300xp. To jsem nepochopil.

Monster a bestií (i těch lidských) je zde opravdu nepočítaně a škatulkují se do různých skupin. Na každýho platí něco jinýho, takže využívání olejů a elixírů se opravdu vyplatí. Mutagenů jakbysmet. Znamení samozřejmě taky, někdy to bez nich ani nejde. Bestiář jsem využíval velmi často. Jen s topivcema bych ve hře razantně ubral, byli totiž nesmyslně všude a po nějaké době zabíjení téhle cházky už nebyla zábava, ale votrava.

Kraftění, vybavení, zbraně a výroba - tak zde mám velké výtky. Jedna věc je, že si téměř všechno lze obstarat během hraní náhodnými nálezy. Je pravda, že vždy jsem měl minimálně o 3 až 4 levely nižší výbavu a meče, než bych mohl mít. Tudíž to svádí k výrobě vlastního vybavení. Ale tady je jedno velké ALE. Sehnat návody je jedna věc. Shánět suroviny je už věc druhá, protože to je postaveno čistě na náhodě kde co objevím. Výroba taky stojí nehorázný peníz (ze začátku) a hlavně, než se dostanu ke zbrojířovy, který je schopen požadovaný meč vyrobit, tak už jsme mezitím našel nějaký lepší a jsem na levelu, kde mě ten meč již přestal zajímat Takže honba za vybavením tady pro mě absolutně pozbyla smyslu. Také to platí o olejích, které bych si rád dotáhl k dokonalosti, ale to je čistě věc náhody, kde co najdu. Takže třeba návod na prvotřídní oleje jsem nikde nenašel a ani nebyly k dostání u druidů. Když už byly, tak jsem neměl ten základní, který se dále vylepšuje. Trochu past.

Soubojový systém je docela jednoduchý a hladký, nic co by se průměrný běloch nenaučil během dvou hodin. Na každý typ nepřítele se hodí jiná taktika což kvituji s povděkem, protože se z toho nestala tupá rubačka a'la Diablo.

Grafika je prostě nádherná, nejvíce mě učarovalo Ard Skellig a Kaer Moern. Miloval jsem courání po krajině s tou mojí zmatenou hajtrou, která se mi spawnovala na skalách, za potoky, mezi stromy, pod stany, někdy vůbec, někdy dokonce dvě klepny zároveň, někdy nezatáčela, furt se ze všeho plašila. Ale ten zvuk jejich kopýtek jsem měl rád. :-) Po posledním patchi mi přišel do hry nešvar s dočítáním textur a postav, ale jinak mě až udivovalo, že tak obrovská krajina se
nijak neseká, nehapruje a prostě to byla radost pohledět. Kochal jsem se všude a neustále. Hudba samozřejmě krásně koresponduje s celou hrou, je přímo akorátní.

Asi bych pokračoval do nekonečna. Je toho tolik co říct. Jednoduše je to mistrovské dílo, opravdový skvost v herním průmyslu, kde do toho dali všichni celé srdce, to je prostě vidět. Zaklínač se řadí hned vedle Aliena v izolaci zejména za srdce, který je do celé hry vloženo.

OBROVSKÉ díky za českou lokalizaci, až neskutečný překlad!! Hanácké nářečí rulez!!

P.S.: Yenn je fakt řádná coura, šel bych s ní až na kraj světa!!

Pro: Viz komentář

Proti: Viz komentář

+33
  • PC 95
Co napsat k takové hře? Čím začít? Že je to nejlepší RPG a dost možná také nejlepší hra, jakou jsem zatím hrál? Že se jedná o jeden z nejpoutavějších příběhu, které jsem v herním médiu viděl? Že dialogy, postavy a vztahy mezi nimi jsou naprosto graciózně zpracované a zakomponované do příběhu? Že CD Project decentně pokračuje v odkazu Sapkowského? Že grafika vyráží dech? Jedno je jasné, když tohle všechno napíšu, budu patřit k té dlouhé řadě CDPR fanboyů...No dobře, v tom případě se chci zařadit, protože CDPR RULEZ!

Příběh
Začnu nakonec tím nejdůležitějším, tedy příběhem. Jedná se o krásné zakončení nejen herní, ale i knižní série. Je plný emocí, nebojí se říznout hlouběji a umě pracuje s tím, co dostal do vínku od pana Sapkowskeho. Tvůrci vůbec šetrně pracují s tím, co Sapkowski vymyslel a ani jednou jsem neměl pocit, že by si postavy protiřečili se svými literárními předlohami, nebo že by bylo ve hře něco navíc, co do universa nepatří. Bál jsem se třeba, jak to udělají s Dijkstrou, jelikož v knize je jeho příběh již uzavřen. Nakonec ale jeho přítomnost ve hře dávala naprostý smysl a neurazila. Naopak příjemně překvapila. To stejné platí o hlavních a vedlejších originálně vymyšlených postavách, které se lehce vyrovnají těm původním. Moc se mi také líbili ty klidné, příjemné pasáže, jako třeba Kostýmová párty s Triss, Džinová after-party s Yennefer, Kaer Morhenská party se zaklínači, nebo koulovačka. Tyhle pasáže pomáhali vytvářet k ostatním postavám vztah a umožnili nám je vidět i z jiné perspektivy. Otevřeli se nám a pokecali s námi. Prostě žili! Jen je škoda, že jich ve hře není víc. Zato boje si tady užijete až až.

Bojový systém
Bojový systém... ach bože, ten bojový systém... Půlení utopenců nebylo nikdy zábavnější. Rychle se mi to vžilo do krve. Bylo to svižné, postupné ukrajování nepřátel pěkné a upalování banditů super. Úskoky také vypadají líp, než věčné kotoulování s dvěma měči na zádech.

Questy:
Co se týče questu, tak většina ve svém základu, ruku na srdce, splňují kritéria fetch questů. Co je však naprosto odlišuje je jejich podání. Žádný quest jsem neplnil jen pro zlato, expy nebo loot. Plnil jsem je, protože jsem chtěl vědět, jak se budou vyvíjet. Protože mě zaujali svým příběhem a chtěl jsem vědět, jak na ně zareaguje Geralt. Co se stane na konci a co bylo na pozadí toho všeho. A takhle se to má dámy a pánové dělat! Jen mohli trochu ubrat toho "Witcher sense", které cpali úplně všude.

Grafika a optimalizace
Vedle AC:Unity se jedná o nejkrásnější hru na trhu. Narozdíl od AC:U je však 3. Zaklínač skvěle optimalizovaný. Se svojí GTX 760 jsem neměl problém mít vše, kromě pár políček, na nejvyšší detaily. Krajina vybízí k projížďce na koni a kochání. (Používat k cestování jenom fast travel považuji za rouhání a znevážení vykonané práce uměleckého oddělení) Bouře však mohla být intenzivnější. Což o to, lámání stromů ve větru je fajn, ale to kapání už moc autentické není. Já chci liják.

Hudba
Něž W3 vyšel, pouštěl jsem si tento OST, nebo alespoň nějakou její část, každý den. Je super, že po tolika dobrých, ale už trochu oposlouchaných orchestrálkách, někdo použil aktivně i vokál. Někdo tvrdí, že ten je trochu uřvaný a dokonce i moje máma říkala "Bože, můžeš tu uřvanou krávu ztlumit?" když jsem si trochu hlasitěji užíval The Path, ale ty vokálové jsou pro mě jednoduše nejlepší částí soundtracku. Silver for Monsters je prostě perfektní.

Dabing
Je to jen můj názor, a účelem není vytvořit další flame, ale u mě vede jednoznačně polský. Je to zvláštní. Zkoušel jsem i anglický, ale angličtina mi do světa Zaklínače vůbec nesedí. Polština je taková... autentičtější. Navíc mi vadilo posazení hlasu Geralta v jediné rovině I am Batman, když ten polský dabér umí zvládnout emoce i chladnokrevného profesionála, když je třeba.

Obtížnost
Hral jsem na nejtěžší obtížnost a 1. třetinu hry jsem se bál kdejakého topivce a ghůla. Pár ran a šel jsem k zemi. Jenomže pak nastal jakýsi zlom a ze mě se stal rozsévač smrti, kdy jsem umřel spíše náhodou, nebo vlastní blbostí. Navíc jsem měl na konci na 35 levelu hromadu nevyužitých skillpointů, protože mi většina skillů přišla... tak nějak k ničemu. Velmi mě také mrzí absence NewGame+, ale jelikož to hodně hráčů chce, myslím, že nám nakonec CDPR vyhoví.

Shrnutí:
Je mi to až trapné, kolikrát jsem v tomto komentáří použil slovo ´nejlepší´, ale tato hra, včetně vstřícného CD Projectu, si je všechny zaslouží, protože lepšího... zatím není.

Děkuji ti Zaklínači za krásné strávené chvíle daleko od přítelkyně a rodiny!

PS: A děkuji Walomemu za prodej Sběratelské edice ;)

PPS: A tahle cutscéna mohla být tak o 10 minut delší. Eskelův i Geraltův souboj je parádní!

PPPS: Doufám, že si CDPR uvědomuje svoji příležitost a že se Ciri objeví i v jiných hrách, když dokáže cestovat těmi světy... Cyberpunk, kde létají auta, jak Ciri jednou naznačovala? :)

Pro: To důležité: Příběh, postavy, dialogy, soubojový systém, soundtrack, vedlejší questy, grafika

Proti: Jen blbosti: slabá bouřka, žádné NewGame+, moc Witcher sense, kolísavá obtížnost

+32 +33 −1
  • PC 100
Přestože je zde už plno komentářů plných chvály, musím si prostě napsat i ten svůj. Už první dva Zaklínači byly naprosto skvělé hry a oběma jsem dal také stovku, i když v koutku duše mi tam neskutečně chybělo to, co je v Zaklínači 3 nejdůležitější - Ciri. A s Ciri Yennefer, prostě celá ta nádherná osudovost příběhu, který je v knihách tak skvělý. A tohle třetí díl splnil takovým způsobem, o kterým se mi ani nesnilo. Příběh je brilantní, napínavý, nostalgický, zkrátka má všechno co má správný příběh mít a svým podáním drtí konkurenci na poli RPG.

Ona celá hra je skvěle napsaná, z kdejakého malého vedlejšího úkolu se může vyklubat rozsáhlý příběh, který může nějakým způsobem ovlivnit i příběh hlavní. Poprvé v sérii jsem se i cítil jako opravdový Zaklínač, a přestože je lovení monster prakticky neustále to samé, nepřestalo mě bavit. Každý text ve hře je kvalitní, propracovaný a přišlo mi, že dobře vystihnul svět z knižní předlohy. Z předlohy potkáme i hodně charakterů a opět - člověk v nich pozná ty z knížek a jejich činy jsou logické a rozhodně se ubírají směrem, který se mi líbí.

Co se týče gameplaye a soubojového systému, zde žádný problém. Souboje jsou vylepšenou verzí ze druhého dílu, svižně odsýpají a jsou krokem správným směrem. Z hlediska gameplaye je zde pár drobnůstek, které mi trošičku vadí - první je ovládání koně, to mi přijde těžkopádné a kvůli němu jsem ignoroval i většinu závodů. Co se týče Klepny, ta jde kdykoliv přivolat zapískáním a její objevení bývá poněkud vtipné - třeba někde mezi křovím o deset metrů dál, a to ještě na druhé straně potoka :) Druhou věcí která mi trošku vadí je obtížnost, na tu střední je hra neskutečně lehká a příště budu rozhodně hrát na hard. A poslední věcí jsou bugy, není jich moc, ale i tak se mi kvůli nim nepodařilo splnit dva menší questy (konkrétně Soška válečníka/šlechtice a Černá perla). Jinak je hratelnost na jedničku s hvězdičkou a u hry jsem se nenudil snad ani vteřinu.

Grafika je nádherná, Skellige mi vyráželo dech, Novigrad jsem si zamiloval, přestože je to hnusná špinavá stoka plná šílenců, hodně se mi líbil i vznešený Oxenfurt...a mohl bych pokračovat od místa k místu, od Bělosadu přes Velen až do Kaer Morhen, od Filippy Eilhart, přes Triss až k Yennefer. Stěžování si na downgrade je úplně mimo mísu, i tak je Witcher 3 dost možná nejhezčí hra současnosti. K dokonalému výsledku pomáhá i vynikající hudební doprovod.

Gwint je geniální a chci ho mít doma (už aby vyšel první datadisk).

Na závěr bych chtěl dodat, že knižní předloha pro mně znamená hodně, je to naprostá srdcovka a žádnou fantasy sérii nemiluju víc. Už můj nick zde na databázi her může napovědět, jak moc si série vážím, a to jak knižní, tak herní. Oblíbil jsem si téměř všechny postavy zde vystupující - Geralta, Marigolda, Ciri, Yennefer, Triss, Zoltana, ale i záporáky jako jsou Vilgefortz nebo Eredin. A musím říct, že jsem si nejvíc, a to už v knihách, oblíbil Triss, ale Geralt...Geralt patří k Yennefer. Navždy :)

Něco končí, něco začíná, dalo by se říct. Sice ještě vyjdou minimálně (snad) dva datadisky, ale to hlavní asi skončilo tady a teď. Tady dost možná skončil hlavní příběh o Geraltovi a Ciri, který Sapkowski ukončil sice zajímavě, ale pro mně ne úplně dostatečně, a ve kterém se k mé radosti CD Project rozhodl pokračovat. A udělal dobře, moc dobře. Tohle zakončení bylo to pravé. A já jsem spokojený.

Pro: příběh, hratelnost, grafika, soundtrack, karty...

Proti: drobnosti - ovládání koně, obtížnost, pár bugů

+32
  • PC 100
Vždy když se mě někdo zeptá, která hra je pro mě tím nejlepším co jsem dosud hrál, opakovaně vždy říkám že třetí Zaklínač. Geralt mě ve třetím dobrodružství učaroval vším.

Málokterá hra mě kvůli očekávání, které v ní mám, donutila koupit nový HW. A právě Zaklínač 3 byl ve své době hrou, kvůli které jsem dopředu vyměnil svou obstarožní GeForce GTX 560Ti za něco novějšího. Po zakoupení GTX 970 a následně nainstalování hry jsem nedočkavě čekal až se zpřístupní tlačítko “Spustit”, což se stalo první minutu 19. 5. 2015. Málokterou hru jsem vyhlížel s tak vysokým napětím. A málokterá hra mě bavila tak neskutečně, jako právě třetí Zaklínač.

Kde začít?

Příběh. Nevím jestli více poděkovat panu Sapkowskemu, nebo studiu CD Project RED, ale ten příběh... První minuty ve hře na hradu Kaer Morhen, setkání s Visimirem, malou Ciri, posun v čase a cesta s Visimirem do Bělosadu s úkolem který se jmenuje “Šeřík a angrešt”. Už jenom název úkolu ve neskutečně silně rezonoval, to víte, knihy jsou knihy a Gerald by až na kraj světa šel, aby cítl tu, která voní po šeříku a angreštu. Yen je prostě Yen…
Následně se rozjíždí kolotoč událostí, kde scéna střídá scénu, rozhovory které dávají hlavu a patu, animované sekvence, změny prostředí a najednou zjistíte, že u hry sedíte 5 hodin a nic jste neudělali. Ale to nevadí, jste Geraltem, protože hra se vám již dávno dostala pod kůži. V žádné jiné hře jsem si neužíval boční dějové linky s takovou chutí, jako v Zaklínači 3.Žádné “Přines mi 10 zaječích kůži, abych Ti dala lektvar” zde opravdu nenajdete. Kvalita některých bočních questů překonová svojí délkou, propracovaností a hloubkou i hlavní dějové linky spousty jiných RPG. To co zde kluci z CD Project RED předvedli, nemá pro mě obdoby. Nezbývá než zatleskat.

Gameplay je též vybroušený. Geralt se sice pohybuje s určitou setrvačností, ale po chvíli hraní vám to vůbec nepřijde. Navíc, přijde mi to přirozené a v dalších hrách mi podobný styl pohybu již chybí. Ovládání je velmi jednoduché a přehledné, ať hrajete na klávesnici s myší, nebo na gamepadu. Souboje jsou vyvážené, znamení nutné, bez nich se daleko nedostanete, a lektvary na vyšší obtížnost činí rozdíl mezi životem a smrtí. Přitom, pokud chcete, můžete hrát hru na nejnižší obtížnost, kde se veškeré souboje podstatně zjednoduší a hráč si tak může plnými doušky užívat příběh. Přesně tenhle přístup se mi líbí. Hra je určena jak pro hardcore hráče hledající výzvu obyčejným průchodem lesem, ale také pro ten typ hráčů, kteří prahnou po příběhu, chtějí prožít Geraltova dobrodružství, ale nechtějí být frustrovani pro ně těžkými souboji. Pokud máte rádi karetní hry, ve Gwentu se najdete a budete, stejně jako já, hledat další a další karty do sbírky. V málokteré hře se mi stává, že mě tyhle minihry baví. Zde jsem ale Gwentové zápasy vyhledával, bavil se jimi a těšil se na ně. Bravo. Taktéž postup Zaklínače, jeho sílení, RPG část hry, shánění obleků které vám vyhovují a které si sestavujete do setů, to vše si budete užívat, milovat a posouvat stále dále a dále.

Grafika byla hra ve své době nádherná a i dnes vypadá velice k světu. Atmosféra ze hry doslova sála díky citlivě vymodelované krajině, živoucím městům plných lidí, fungujícímu ekonomickému modelu, hudebnímu doprovodu, zvukové stránce. Tím že je dnes Zaklínač 3 starší hrou, je z pohledu dnešního HW spíše nenáročná a lze ho hrát i na slabších sestavách. Moderní HW hru utáhne na maximální detaily zcela bez problémů a lze si tak užít Geraltovo třetí dobrodružství ať máte doma silný stroj, nebo slabší notebook. Neberte mě doslova, na opravdu slabém HW si nezahrajete, ale rozhodně se nejedná o titul, který by, vzhledem ke krásné grafice, potřeboval železo za desítky tisíc.

Ve hře Zaklínač 3 jsem nechal přes 220 hodin (včetně datadisků). A byl smutný, když hra skončila. Protože vracet se do tohoto světa pro mě bylo potěšením. Vždy jsem byl zvědavý jak se příběh posune a že se někdy posunul tak, že jsem jenom seděl, zíral a nevěděl co říct. Pokud jste tedy Zaklínače 3 ještě nehráli, máte rádi RPG hry a výborně podaným příběhem a máte dostatek času, vřele vám tuhle hru doporučuji. A pokud máte na Zaklínače 3 stejně krásné vzpomínky jako já, děkuji že jste dočetli až sem a vzpomínali se mnou.

Pro: Dokonale podaný příběh, nádherný svět, boční questy nejsou jenom výplň, ale mají smysl a jsou velmi zábavné, exploring, grafika, atmosféra

Proti: Drobnosti, které v celkovém vyznění nestojí za řeč

+32
  • PC 100
Rovnou začnu tím, že podle mě nejlepší RPG hra jakou jsem kdy hrál! Svět Zaklínače jsem moc neznal a až díky hře jsem se o něj začal více zajímat takže jsem pořídil i knížky a koukal na seriál. Předchozí díly jsem nehrál a i přesto jsem byl hned vtažen do děje hry a postav, s tím, že jsem si něco o dějové linii a ději zjistil, případně zkouknul na YT, ale bez spoilerování třetího dílu. Hru jsem hrál s polským dabingem a českými titulky.

Skoro celá základní hra se točí okolo hledání Ciri, která je v nebezpečí. Hra nabízí volný svět s naprostou propracovaností a množství herních stylů. Hráč se může více zaměřit na bojový styl nebo kouzelnický a lektvary. Já jsem se snažil nakombinovat boj + kouzla a myslím, že se mi to i zdárně povedlo.

Jinak myslím, že rozepisovat se detailněji o této hře nemá úplně smysl, jelikož ji zná asi každý a vše již nejen zde bylo napsáno. Možná jen dolním, že jsem nezaznamenal žádný bug nebo problém a že to je hra kterou jsem nehrál naposledy.

Hru jsem koupil i s datadisky Srdce z kamene a Krev a víno a konkrétně Krev a víno byl opravdu luxusní a byla super ta změna prostředí z ponurých bažin a močálů do prosluněných vinic.

Když jsem vše dohrál (celkem asi 217 hodin), tak jsem pocítil hroznou prázdnotu a pocit co teď budu hrát dál...

Pro: příběh, děj, hratelnost, grafika, optimalizace, gwint

Proti: není pokračování

+31
  • PC 95
Z této novodobě proslulé herní série se jedná o nejpropracovanější díl, u kterého jsem k dokončení hlavní príběhové linie bez jakéhokoliv uspěchaného hraní došel až po 130 hodinách. To je zcela zřetelný důkaz o tom, jak povedená a intenzivní podívaná na mne čekala a jakým způsobem dokázala zaměstnat. Byla to parádní jízda. Ano, technologicky je to velmi dobře zpracované a celkové dojmy skutečně působí ve znění jednoho z nejzajímavějších projektů tohoto žánru.

Atmosféra světa ve mě skutečně dokázala skrze svou mimořádnou působnost vyvolat nějaké ty národnostní dojmy. Vizuálně je to vskutku povedené a úchvatně propracované. Příroda napříč stravitelně přehnanou fyzikou působí ovšem nesmírně živě. Pláně, lesy a architektura. Naprostý skvost. Svět nabízí nespočet věcí, kterými se lze zabývat a které lze prozkoumávat či objevovat. Zabavit se můžete různě. Pokud nejste ten typ zběsile objevujícího hráče všech možných koutků světa, i v takových případech má čtení poezie či dopisů své kouzlo. Vedle plnění primárních questů se lze účastnit různých turnajů, závodů, hospodských her. Tou největší z nich je karetní hra Gwent, která svým propracováním dokáže existovat sama o sobě jako hra. Za doprovodu nádherné hudby je dále nabídnuta interakce s unikátnimi postavami, se kterými je možné dojít ke skvělým zápletkám. Krásně hornaté scenérie s vesničkami nebo travnatými loukami a lesy s řekami, včetně bohaté přírody v čele s hlavním městem, nabízejí vedle úchvatné krásy pro oči i systémově naplňující smysl. Je to vskutku nadšení.

Jako zaklínač putující pro cestách za nějakou korunou lze narazit na bezkonkurenčně dobrým způsobem provedené questy. Je jich doopravdy mnoho a není to nudné ani příliš laciné. Ať už jde o jakoukoliv zápletku, prostředí, či nálady.. pouhá projížďka kolem visicích obyvatel u pole nebo brouzdání napříč močály a vyslyšení báchorek mezi lidmi ohledně čarodějnic, působí na člověka silně. Cesty jsou plné katastrof, strastí a radostí. Jsou plné emocí. Balad pro dospělé. A čím víc objevujete, tím víc získáte. Ať už se to týká fantastičnosti světa nebo pokladů v podobě předmětů a možností.

Během těžší obtížnosti je herní princip změněn do větší uvěřitelnosti, kdy se klade větší důraz na celkovou schopnost přizpůsobit se nepřátelským podmínkám. V těchto momentech si chvíle vyžaduje buď větší píli hráče nebo hlubší připravenost herní postavy. Proslulá meditace ani běh času utrpěné rány nezahojí, je tedy na místě přistoupit k hraní kompletně jinou cestou. Stačí nakoupit více jídla, zalovit si v lese zvěř, připravit olej na stříbro, zesílit své magické schopnosti nebo namíchat nějaký ten lektvar? To je na vás.

Pokud jste fanoušky soubojů nebo naopak vychytanějších magických schopností a vyráběných zbraní, přijdete si na své. Své kouzlo má i třetí přístup, kterým je alchymie - na první zdání možná nejméně zajímavé, ale po odhalení některých tajemství naopak nejvíce silné cesty.

Vydejte se do světa, nebudete litovat.

Pro: svět, questy, postavy, dialogy, crafting, skilly

Proti: maličkosti, ovládání

+30
  • PC 90
Informacím a videím kolem třetího zaklínače jsem se vyhýbal jako vlkodlak stříbrnému meči, abych se nějakým způsobem neochudil o mnou nejočekávanější herní zážitek letošního roku. O to víc jsem byl pak překvapený, jak moc je nový Zaklínač rozsáhlý a obrovský a že k jeho dohrání budu potřebovat přes 150 hodin čistého času bych opravdu předem netipoval.

S obrovským otevřeným světem však také přichází obrovská designerská zodpovědnost (zdravím Skyrim!) a nutno hned na začátek říci, že se s tím CD projekt dokázal poprat velice důstojně. I když mi v několika momentech přišlo, že by neuškodilo udělat svět spíše menší a trochu propracovanější, zde narážím především na Novigrad a Oxenfurt, což jsou města, která sice vypadají nádherně, ale jsou tak nějak prázdná, respektive v nich kromě několika vedlejších úkolů není možné provádět žádné aktivity.

Největším kladem hry jsou vyjma úctyhodného grafického zpracování (korunka vizuálně nejhezčího RPG přechází z druhého zaklínače na třetího) vedlejší příběh a skvěle napsané postavy, některé velmi dobře známé již z předchozích dílů, jiné úplně nové a spousta z těchto postav vychází z knižní předlohy, ke které se snad jednoho krásného dne dostanu.

Co mě však na třetím Zaklínači nejvíce zklamalo je onen podtitulek RPG, který si já prostě představuju trochu jinak. Vůbec mi nesedl velmi ochuzený systém dovedností, zde by mi vůbec nevadilo, kdyby byl použit některý z předchozích dvou dílů. Na tomto místě bych se nebál tvrdit, že hra je akční adventurou mnohem více než plnohodnotným RPG.

Dále bych se rád zastavil u nefungující ekonomiky hry, kdy jsem se brzy stal prodáváním nalezených věcí bohatším než císař Emhyr a král Radovid dohromady a to hlavně z toho důvodu, že zde prostě není za co utrácet peníze. Když jsem se tak procházel po polorozpadlém Kaer Morhen, hned mě napadlo, jak by se tento problém dal vyřešit.

Jako třetí hlavní nedostatek vidím nízkou obtížnost (hrál jsem na nejtěžší), což bylo možná způsobené tím, že jsem byl takříkajíc v jednom kuse ''přelevelovaný'', kdy jsem doháněl některé vedlejší questy doporučené i pro o 5 a více levelů nižší.

I přes všechny nedostatky však hodnotím velice vysoko, protože mě hra dokázala naprosto pohltit svou atmosférou, příběhem hlavním a osudy vedlejších postav a v neposlední řadě svou celistvostí, kdy jsem nepostřehl, že by hra měla nějaká vyloženě hluchá místa.

Jo a abych nezapomněl, Geralt je prostě kůl, chlastačka na Kaer Morhan je jednou z nejlepších událostí, které jsem obecně ve hrách zažil, Gwent je skvělá hra a jedinou správnou volbou je Yennefer !

Pro: svět, grafika, questy, příběh, postavy, gwent

Proti: ekonomika, nízká obtížnost, rpg systém, bugy

+29
  • PC 90
  • PS4 90
Můj názor na třetího Zaklínače pro vás není vůbec podstatný. Jednoduše se jedná o jeden z pomyslných vrcholů současné herní produkce a každý hráč by si poslední Geraltovo dobrodružství neměl nechat ujít. Nevidím smysl ve stém sáhodlouhém opakování (hromady) kladů a (hrstky) záporů ve hře.

Takže to horší jen ve zkratce:
- podivné rozdávání zkušenostních bodů, kdy za vedlejší questy dostáváte prd a za hlavní úplná kvanta expů
- roztahanost spojená s většinou otevřených světů, kdy Geralt zoufale hledá Ciri a stihne u toho prolézt každou
temnou jeskyni, která mu přijde do cesty
- docela omezený vývoj postavy
- pád ze tří metrů Bílého vlka vždy spolehlivě zabije
- kůň je vůl

To dobré:
-zbytek hry

Kdyby se mě nějaký hrami nepolíbený nešťastník zeptal, jakou hrou má jeho opravdový život konečně začít ukážu na...

překvapivě The Last of Us, pak Grand Theft Auto V a nakonec právě zmíním Zaklínače 3.

Přístupností je ohromné RPG nejhorší z této trojice, ale to neznamená, že je horší. Řadí se pyšně po bok největších velikánů celé historie herního průmyslu.
+29
  • PC 100
Oslavný, vysoce subjektivní, mrtě dlouhý a spíše na dojmy zaměřený komentář. Rozbor hratelnosti a jednotlivých mechanik hledej jinde! :)

Svět Zaklínače mi před několika lety učaroval jako málokterá hra. To, co hoši z CD Projekt RED předvedli s tolik let starým a pro tuto hru i vcelku nevhodným enginem, je hodno obdivu. Převládalo nadšení a touha vědět o tomto světě a postavách více a tak jsem pátral po tehdy dost těžko sehnatelné sáze. Naštěstí se po vydání Vrahů králů chystala reedice celé Zaklínačské série, za kterou jsem jedním vrzem „vyhodil“ vcelku nekřesťanský peníz, avšak nelitoval a za pár měsíců poctivě přelouskal… a hned na to koupil druhý herní díl. Jenže ouha, s vydáním rozšířené edice dvojky stouply i nepříjemně HW nároky a to byla pro můj již notně zastaralý HW tvrdá rána. A tak jsem holt čekal... Pár let… A pak to konečně přišlo…

Po dohrání vysoce zábavné, bravurně napsané, tak akorát emotivní a po grafické stránce krásně vypadající dvojky jsem se jak s nadšením, tak s jistými obavami vrhl na závěrečný díl trilogie a ačkoli jsem do té doby považoval Vrahy králů za nejlépe vypadající hru vůbec, třetí Zaklínač mi doslova vyrazil dech. První kroky v Bělosadu neměly chybu, a já se nemohl vynadívat na tu nádheru, která nejenže krásně vypadala, ale i pěkně svižně běžela. A i teď po dohrání si stojím za svým – hezčí hru jsem nehrál. A to nejen po technické stránce, ale i po té výtvarné. Herní plocha je obrovská a přesto by se kvalitou co do detailů dala rovnat s koridorovými tituly. Pro člověka milujícího různorodé krajinky a detailní středověké vesničky je třetí Zaklínač splněný sen. Jakmile jsem se z relativně maličkého Bělosadu dostal do Velenu, tak teprve mi došlo, jak je vlastně druhý díl v porovnání s trojkou malý a jak je trojka neporovnatelně hezčí.

Zpočátku ve mně rostly obavy: nevzali si kluci z CD Projektu moc velké sousto? Nebude hra zbytečně roztahaná? Neutrpí tím příběh, jeho dávkování a konzistence? Nebude ve hře zbytečné množství generických questů a obsahu obecně? A nebude z toho nakonec stejná nuda, jako byl Skyrim?

K mé úlevě se nic z toho nenaplnilo, hra ještě naopak předčila má očekávání. Hlavní linie opravdu stojí za to – tentokrát ne že by děj jen tak zlehka pomrkával na fandy předlohy, on na Zaklínačskou ságu v mnoha dějových linkách dokonce přímo navazuje a nemůžu se zbavit dojmu, že mnoho věcí člověk neznalý knih nedokáže vůbec docenit. Ať už je to quest příznačně pojmenovaný jako „Poslední přání“ anebo všudypřítomné narážky na Geraltovy příhody z minulosti. Tvůrci mi jakožto fandovi knížek třetím dílem splnili malý sen. Přivedli k životu mé oblíbené postavy a to dokonce tak, že v drtivě většině odpovídají svých knižním protějškům a zavedli mě do míst, které jsem nečekal, že kdy vůbec v pohybu uvidím.

Máme tu i velkou řádku vedlejších questů, které se jak po stránce writingu, tak po stránce gameplaye s přehledem vyrovnají hlavní dějové linii a to dokonce tak, že bych ani místy netušil, že se nejedná o její součást. A samozřejmě by Geralt nebyl ten pravý zaklínač, kdyby nemohl dělat to, k čemu byl stvořen. Za pomocí vývěsek rozesetých po celé herní ploše může přijímat velké množství zaklínačských zakázek (rozuměj, lovení potvor). Zde by mohla hra tvůrce svádět k vytvoření desítek generických questů. Ale to není polskej styl. KAŽDÁ zakázka má svůj příběh, každá zakázka je trochu jiná a žádné natahování herní doby se nekoná. Pravda, už ze samotného principu je zaklínačská práce trochu monotónní (zjišťování informací, stopování, samotný lov), ale až do samotného konce hry jsem se do každého úkolu vrhal se stále stejnou vervou a to se mi u takhle obřího open world RPG ještě NIKDY nestalo. Abych to tedy shrnul, každý i sebemenší úkol skrývá v sobě malý (a občas i dost velký) příběh.

Nakonec tu máme otazníky značící nějaká ta zajímavá místa, ale jak říká Paul, ty je nejlepší vypnout. Jednak se jedná pouze o místa s lootem (nikoli vedlejší questy či prostě „sightseeing“, jak jsem si zpočátku myslel) a jednak je zábavnější, když hráč prozkoumává svět sám svým tempem – hra se jinak pro hardcore pařana s completionist OCD může změnit v otravné ježdění od otazníku k otazníku a sbírání hromady zbytečností (AC syndrom), což skutečně není potřeba. Hra to beztak nebere v potaz (žádné statistiky a questy typu seber 10ks tamtoho a dva tucty támdlenctoho) a ve výsledku to dokáže akorát tak otrávit (opravdu, i z vlastní zkušenosti).

A v neposlední řadě tu máme karetní hru ve hře zvláštně pojmenovanou jako qwint. Upřímně: podobné minihry fakt nemám rád, bo bejvaj často úplně zbytečné, nepropracované a prostě nudné. Ale qwint panečku, to je jiná. Ten by si zasloužil vlastní profil na DH a vlastní recenzi.

Myslím, že nemá cenu vypisovat všechny herní mechaniky nebo pitvat nedostatky. Ano, i ty hra má (nejvýraznější z nich je nejspíš ne úplně 100% balanc obtížnosti a sem tam nějaký ten drobný bug), ale jsou to pro mě s ohledem na všechno ostatní prkotiny tak nepodstatné, že je nemá cenu zmiňovat. Zaklínač 3 není jen hra, ale opravdový interaktivní zážitek, který, pokud padne hráči do noty, dokáže pohltit na desítky hodin tak, jak to dokáže málokterá hra. Poděkování patří nejen CD Projektu za famózní titul, ale také českému překladatelskému týmu za takřka bezchybný český překlad ve formě titulků. Překlad je to nejenže kvalitní a odpovídá mluvě z knižní předlohy, ale je také hravý a vtipný i v momentech, kdy by šlo určité hlášky velice lehko zabít.

A dabing? Tylko… TYLKO polski kurwa mać!

Pro: (nejen) v rámci her neobvykle kvalitně napsaný a podaný příběh; absence toho největšího zločinu proti lidskosti (level scalingu), atmosféra a živost světa, hratelnost, bezchybný vizuál, animace, parádní polský dabing, překrásná hudba, qwint

Proti: ne vždy 100% vyváženost, neznačené nebo mizerně označené položky (zejména elixíry) v inventáři, zapnuté otazníky v defaultním nastavení hry

+28 +29 −1
  • PC --
Uf, to byla jízda! Teda herně ten závěr nebyl nic moc a už jsem to chtěl mít za sebou, ale co se příběhu týče, takhle silné emoce už jsem dlouho nezažil. Smutek, nostalgie, zlost, melancholie. Mám rád, když mě hra na konci vyžvejkne totálně semletého.

...

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: hafo
Obtížnost: 3/4

Wichera 3 jsem měl rozehraného už od léta, ale vzhledem k mnoha technickým problémům jsem jej na několik týdnů odložil a neměl jsem chuť se k němu vracet. Škraloup byl z velké části seškrábnut sedmnácti gigovým patchem 1.10, který většinu technických problémů, alespoň pro mě, vyřešil.

Nepamatuju, že bych nějakou hru hrál takhle dlouho... Morrowind? Možná. Ale spíš ne. 200 hodin? Spíš více. Žádný quick travel, všude pěkně po svých, na koni nebo loďkou. Pomalé tempo mi vyhovuje, protože co krok, to neskutečná kochařina.

Svět je vystavěný naprosto úchvatně. Každý klacík je na cestě položen s péčí a láskou, každé běsí lejno vymodelováno do posledního smrdutého záhybu. Kostýmy postav, detaily brnění, členitost terénu nebo ta maniakální detailnost interiérů. Žijící svět tady vypadá naprosto ukrutně. Stavbě světa se prostě Witcherovi žádný open-world nemůže ani zdaleka rovnat. A samozřejmě ani příběhovím. Hlavní linie má sice své rezervy a po většinu času imaginárně tlačí na hráče, že by si měl jakože pospíšit (kde je Ciri, teď tu byla, neviděls ji, už je pryč, kde je Ciri, támhlebyla...), ale kdo by hledal Ciri, když tu je taková hromada parádních vedlejšáků.

Ačkoli jsem se královsky bavil, rozhodně bych měl k hratelnosti výhrady a to zrovna né úplně nicotné...

Levelování samotné považuju za největší neduh celé hry a hodně mě mrzí, že se autoři k něčemu takového odhodlali. Místo stabilní síly nepřátel se tak potýkám s utopenci na levelu 5, které rozsekám pohledem a utopenci na levelu 20, kteří rozsekají pohledem mě. Dvě naprosto stejné potvory, odlišně silné. K tomu nemůžu vypnout ten nevzhledný health bar nad hlavami nepřátel, protože jeho součástí je právě onen, naprosto zásadní, ukazatel toho, jestli se vůbec má cenu do boje pouštět.

Rostl jsem v situacích, kdy jsem měl 1998/2000 exp a musel jsem tak zabít ještě jedno pstruha, abych získal 2 exp, poskočil tak na další level a mohl uchopit do ruky nově ukovaný meč. Navíc - spousta zbraní ani není řádně vyvážena a jejich level nutný k používání absolutně nekoresponduje se samotnými vlastnostmi zbraně. Naprostá většina věcí ve hře je nepoužitelný šmejd, protože to, co držím v ruce, je v 99% případů lepší než to, co najdu jako loot nebo v tom horším případě, dostanu v rámci questů jako odměnu. To se samozřejmě vztahuje i na brnění a ostatní věci...

Když jsem poprvé zakusil systém automatického doplňování všech elixírů, odvarů a olejů, které už jsem jednou uvařil, musel jsem konfrontovat wiki, jestli náhodou něco nedělám špatně. A ne, ono to tak opravdu funguje! Proč proboha! Co je tohle za nesmyslnou berličku? Oproti tomu tady je systém kraftění natolik překomplikovaný a nesmyslný, že jsem z toho padal ze židle!

Příklad ze života? Potřebuju vyrobit brnění, pro které už jsem zabil pstruha, jsem tedy dostatečně dospělý si jej navléct. K tomu potřebuju Dwimeritové pláty. K jejich výrobě potřebuju dwimeritový odlitek. K jeho výrobě potřebuju 2x temnocelový odlitek a 2x stříbrný meteoritický odlitek. K výrobě temnocelového odlitku potřebuju 2x ocelový odlitek a na ten potřebuju 2x železnou rudu. K výrobě stříbrného meteoritického odlitku potřebuju 2x stříbrný odlitek a 1x odlitek z meteoritu. Takže to je meteoritická ruda a stříbrná ruda. A to všechno pro jeden plát. Pláty potřebuju tři. Jedeme pěkně postupně, všechno ve správném množství. Něco špatně spočítám a zase dohledávám, co s čím mám kde vyrobit. V tom strašně uživatelsky příjemném rozhraní. No a nakonec zjistím, že mám stejně jen jeden mozek z topivce, jako jednu z potřebných ingrediencí. Yep, mozek. Proč ne...

A ekonomika? Není možné, abych za zabití kuroliška dostal 150 korun, za které si koupím tři sušené ryby! A vůbec k čemu sjednávání cen za zakázky, když z toho stejně nevyrazím víc, než pár bezvýznamných korun? 80 nebo 120? Není to jedno, když se částky za prodeje lootu šplhají do tisíců? Kdyby Geralt místo slejování monster prodával loot a za každou cetku by dostal desetník, brzy by si na Kaer Morhen nesl tři pytle ve zlatě. Celý W3 potřebuje mega-overhaul, co se ekonomiky týče.

A když už jsme u těch úprav hry... Speedtree je humus. Ta technologie je totální hovadská a EU by jí měla zakázat.

Co takhle vychytat respawn nepřátel, aby se nezhmotňovali přímo před nosem?

A deník má znamenat co? Často popis questu prozradí jeho vývoj ještě před tím, než jej vůbec začnu plnit! Super, si takhle přečíst spoiler přímo ve hře.

Ach, ty lodě... Geralt neumí nastoupit jako slušný člověk. Můžu do ní buď skočit s rozběhem a doufat, že jí Geralt nepřeskočí nebo že setrvačností nezahučí do vody na druhé straně anebo můžu loď nechat stát v hluboké vodě a vytáhnout se přes okraj. Protože pokud Geralt stojí po kolena ve vodě, do lodě nenastoupí.

Je fajn, že máme k dispozici 16 zbytečných a bezvýznamných DLC (vzhledem k povaze hry), ale dával bych přednost spíše vychytávaní bugů. Hlavně ke konci jsem napočítal asi pět situací, kdy se mi bugnul quest a já nemohl pokračovat. Restart pomohl ve čtyřech z nich a na netu o každém z nich několik normostran popisu. Jebat, je to open-world, to přežiju.

Gwent je určitě úplně super hra. Věřím, že jedna z nejlepších miniher ever. Ale nedokážu si představit, že Geralt odloží svoje meče, sedá na špalek, pokládá lokty na kolena a jako nějaký geek si kartičkuje s místním kovářem... kostky do hry padly mnohem více a hodně mi chybí. Gwent jsem ignoroval. I když je určitě super.

Krátké intermezza s Ciri jsou zbytečné, po herní stránce nezajímavé a upřednostňoval bych to spíše v podobě filmečku.

Obtížnost je ultra nízká - obra z Undviku jsem zabil na tři zakouzlení Igni, finální bossové padaly jak shnilé hrušky. Prakticky jediná výzva je tady souboj s nepřítelem, co mu nad hlavou svítí červené číslo. Tedy, challange si musím sám vytvořit, hra mi jej neposkytne.

A konečně kůň. Umí se spawnovat úplně všude, třeba na malém ostrově nebo v hospodě U Ledňáčka. A taky umí dělat stojky na zábradlí. Je to kretén.
+28 +29 −1
  • PC --
Takhle mají vypadat casual hry! Nikdy by mě nenapadlo, že k zamaskování nepříliš nápaditého gameplaye stačí kvalitní scénář. Ale jakože opravdu hodně kvalitní. To pak těch sto hodin uteče jako voda. Ale není to jen o scénáři, Zaklínač je opravdu propracovaná hra plná detailů. Ale je až příliš dobrá. Tak moc, že člověka po těch desítkách hodin začne mrzet, že není dokonalá. Neduhy totiž má a není jich málo. A vinou dlouhé herní doby začnou více a více překážet.

Přejděme rovnou k nim protože oslavných komentářů tu je víc než dost (a ono je co oslavovat). Ačkoli se hra snaží vypadat jakože máte nějaké volby a jakože je to děsně RPG a jakože zde existuje rozvětvení příběhu, tak hlavní linka je přísně lineární a dělí se tradičně jen v tom, kdo zemře. Bohužel ani neexistuje možnost dělat si mise po svém, do děje vás vždy hodí cutscéna, která vás postaví na konkrétní místo. Takže i když se do domu dostanete střechou, tak pokud s tím hra nepočítá, mise se spustí před dotyčným domem. Prostě taková klasika, která ale u drahokamu, jakým Zaklínač je, zamrzí.

Oproti tomu ale musím zmínit mise, které občas dopadnou různě podle toho jak vy konáte (ale větší dopad to nemá). Jedna taková je v Novingradu, je neuvěřitelně komplexní a táhne se přes několik vedlejších questů. A to je pošušňáníčko, panečku!

Občas jsem nedokázal rozklíčovat jaké prvky jsou zde kvůli casual zážitku a za co může neschopnost autorů. Například většina postav nemá denní režim (třeba kovář maká i ve dvě ráno) a na rozdíl od jedničky se neschovávají před deštěm (naopak si v klidu vykuřují uprostřed bouřky) . Často mrzelo také vedení za ručičku, kdy vás hra nenechala na nic přijít, nic objevit. Výjimkou je pár „hlavolamů“, které skoro ani nestojí za řeč. Nicméně to vše je ústupek vůči plynulé hratelnosti a funguje to dobře.

Co je ovšem pravé peklo na zemi je kůň. KŮŇ! Neustále zasekávající se, zbíhající z cesty, zastavující se atd. Automatické držení se cesty je k ničemu, protože kůň se drží příliš u kraje a neustále mu něco překáží v plynulé cestě. Přibližně od půlky hry pro mě bylo cestování utrpení a musel jsem několikrát přistoupit k fast travelingu. Mimochodem k němu vás hra takřka nutí, a to hlavně na Skellige, kde je to samý ostrov a plavba mezi nimi je utrpení číslo dvě. A jak říkám: první hodiny to nevadí, ale postupem času se to stává otravné. Mimochodem zpracování lodi, ve které poručíte větru dešti, je hodně k smíchu.

Naprosto nepochopitelná je pak možnost oslovit každou NPC a zapálit každý oheň. Jen se to plete pod ruce a nemá to žádný smysl. Zapálit oheň nemá užitek a oslovené NPC jen něco zabroukají.

Pasáže za Ciri jsou také totálně zbytečné. Jasně, malinko to dokreslí celý hlavní příběh, ale jinak je to úplně k ničemu. To, co se mohlo odvyprávět během chvíle trvá dlouhé minuty.

Ale tohle všechno jsou evidentně chyby, které hráči rádi přehlédnou. Podobně jako se přehlíží mizerná AI v Deus Ex nebo nedomrlost Vampires: Bloodlines. Protože vše okolo je vesměs dokonalé. Zaklínač se může pyšnit mnoha detaily. Ať už jsou to „kostýmy“ plné cetek, kapesních zbraní, ozdob a dalších pičičáren, nebo KONEČNĚ dynamické počasí, s větrem, různou intenzitou deště a bouřkou, která se valí z dálky a ne že se najednou objeví hráči nad hlavou.

Neuvěřitelně stereotypní gameplay (hlavně nudné souboje) mi nikdy nezačal vadit. Boje jsou snadné i na nejtěžší obtížnost, ale je to trochu o skillu a musíte si v nich najít zábavu. Jinak je to takový mix Batmana a Assassin´s Creed, kde stačí uskočit a vykrýt, popřípadě uskočit a seknout. Ale čím déle jsem hrál, tím plynulejší můj pohyb byl. Takže je to i o skillu ale ne proto, že je to třeba, ale proto, že je to jinak nuda.

A obří zklamání je pro mě svět jako takový. Čekal jsem zaprvé větší rozlohu, skutečně otevřený svět, ale hlavně větší různorodost prostředí. V Novingradu jsem pořád čekal co ještě přijde a ono (kromě Skellige) nepřijde už nic! Já doufal ve znovu navštívení Wyzimy, doufal jsem v poušť (o to víc mě mrzelo když jsem ji viděl při cestování mezi svět) atd. Nutno ale podotknout, že i když jsem si zprvu stěžoval na stejné prostředí (vesnice, hospody), tak při znovuprojíždění světa jsem míjel lokace a vzpomínal si jaké mise a zážitky jsem v nich prožíval. Takže tak zlé to zase nebude.

Si možná říkáte že jsem samá kritika a přitom hodnotím 80 %. To jsem jen popsal proč to nebyla stovka jako u prvního dílu. A není to jen objektivními chybami, ty jsem schopný přehlídnout, ale je to tím, že mě to tak docela nechytlo za srdčíko. Hra mě neskutečně bavila, všechny mise jsou perfektně napsané a Zaklínač 3 je skutečně unikátní záležitost. Nic takového tu nikdy dřív nebylo. Poctivá hra, která vyšla ve špatné době a je tudíž příliš casual na to než abych se do ni mohl niterně položit. Ale výborná na plynulé a pohodové hraní.

Jsem rád, že můj stý komentář padl zrovna na ni :)

Pro: scénář, mise jsou neuvěřitelně bravurně napsané, jako kdybych četl Sapkowskiho původní povídky; svět je dospělý, dialogy také

Proti: kůň; klidně bych to trochu proškrtal

+28 +30 −2
  • PC 100
Po Zaklínači 3 už pro mě žádné RPG nebude dost dobré. Vyjma stealth, který mě tady vážně chybí, nemá W3 jednoduše nic na co by se dalo žehrat. Každá sebemenší blbost je tady domyšlená a je vidět, že hru dělali hráči pro hráče.
Dohráno. 174 hodin a zdaleka jsem nevysbíral všechny otazníky na mapě.
Není k tomu moc co říct, všechno už tu napsali přede mnou. Snad jen, že je jde o nejlepší herní příběh co jsem potkal. Tím myslím celou sérii dohromady. Trojka je potom rozhodně nejlepší hra všech dob. Pro mě. Krásný svět, fantasticky vyprávěný příběh a dokonalá hratelnost. Na to jak je hra obrovská tak obsahuje minimální množství chyb. Za těch 170 hodin jsem našel jen dvě místa, kde je chyba v návaznosti textur, po skončení hlavní linie mě chvilku zlobila Klepna na mostech - nechtěla dál dokud jsem nesesedl a nepopošel a hra jako taková spadla do systému tuším jednou jedinkrát. Klobouk dolů páni programátoři.
DLC mají výborné příběhy a bohatě rozšiřují už tak neskutečný svět hry.
Dlužno podotknout, že Skyrim jsem po cca 180 hodinách měl zamořený mody a většinu času jsem se prakticky motal po světě a bavil kravinama. V Zaklínači za 170h jsem prakticky neustále plnil nějaký quest a ani na moment se nenudil. To se o Skyrimu rozhodně říct nedá. Questy jsou naprosto nesrovnatelné co se zábavnosti týče. Dám si pauzu, konečně dorazím Prey, KCD a MGSV a s radostí si tento klenot zopáknu.
Jen mě mrzí, že nemám krabicovou verzi, ale jen GOG. ALe aspoň dostali všechny mé peníze autoři a nikdo jiný. Zaslouží si to velice. Zbývá čekat na Cyberpunk a doufat, že pojede na tom šrotu co mám za stolem.

Pro: obrovský svět, výborně napsané questy a dialogy, fantastická grafika a hratelnost

Proti: díky zábavnosti questů není čas na kochání se krásně vytvořeným světem :D

+28 +29 −1
  • PS5 95
Aj keď už bolo toho o Zaklínačovi 3 veľa povedané, prispejem svojou troškou aj ja.
Všetci vieme, že sa jedná o veľkolepú hru, ktorej hodnotenie aj po toľkých rokoch ostáva vo vysokých číslach. No a ja ho určite neplánujem znižovať.

Pred pár rokmi som hrala prvú časť tejto hernej série, ktorá ma napriek určitej zastaralosti veľmi bavila a preto som sa pustila aj do dvojky, ktorá ma bohužial takmer vôbec neoslovila a nedohrala som ju. Preto som sa obávala, či podobný osud nepostihne aj toľko ospevovanú trojku. Našťastie sa moje obavy nepotvrdili a už od začiatku som bola príjemne ohúrená.

Ako prvé ma nadchol svet, ktorý žil svojím životom. Malé dedinky s vlastnými malými či väčšími príbehmi a obyčajným ľudom a ich túžbami či problémami. Jednotlivé oblasti sa od seba líšili a aj vďaka hudbe boli jedinečné a žiadna nezaostávala za tou predchádzajúcou. Neskutočne som si užívala objavovanie týchto miest, čo sa vlastne odzrkadlilo aj na dobe hrania, ktorá sa po hlavnej linke zastavila na čísle 130. Veď kto by sa nerád díval na lány poľných slnečníc, vinohrady,  či v diaľke týčiace sa hradby, hory alebo len osamotený maják v tme. Všetko to bolo tak nádherné a ja som si v tú chvíľu priala aby som si tie skvelé screenshoty mohla nastaviť ako pozadie na svojej ps5.

Ďalším aspektom, ktorý sa mi zdal veľmi fajn boli misie samotné. Nie len hlavný príbeh ale hlavne vedľajšie misie, ktoré sa netýkali len mojích priateľov ale aj postáv z predchádzajúcich dielov alebo úplne nových neznámych ma dosť často pobavili a zaujali. Množstvo z nich bolo originálnych a vtipných a viaceré zakomponovali ,,detektívne" schopnosti Geralta, takže som sa na chvíľku mohla cítiť ako nejaký vyšetrovateľ. Niektoré úlohy boli bizarné ale o to viac sa mi páčili. ( Geralt a jeho kumpáni pri skúšaní Yeniných šiat) Možno by som mohla povedať, že ma niektoré z vedľajších misií bavili viac ako politicky naladená časť hlavnej linky. Je to iba môj problém, že ma politika v hrách nezaujíma, preto som sa veľmi v tých rôznych machináciach nevyžívala. ( Preto aj som nedohrala tú dvojku.)
Aj keď tu celkovo misie vychvaľujem, musím spomenúť niečo, čo mi prišlo pritiahnuté za vlasy a to bolo to množstvo otázničkov na mape. Tie nemuseli vždy predstavovať nové úlohy. Dosť často to boli iba zaujímavé miesta alebo poklady. Na začiatku som sa snažila splniť všetko ale keď som sa dostala do Skellige... dovi, dopo. Ak človek plní vedľajšie misie a dôkladne preskúmava okolie, je zásobený jedlom, vodou, bylinkami a hlavne zbrojou a zbraňami. Teda mi prišlo úplne zbytočné prehľadávať nekonečné vody spomínaných ostrovov len aby som našla meč, ktorý je mi už dávno na nič. Niečo podobné som mala aj s extra pokladmi a časťami zbroje, ktoré ležali kade tade po svete. Pár z týchto pokladov mi ostalo do konca hry nenájdené a vôbec mi to nevadí.

Neviem presne ako to vývojári zamýšľali s levelovaním ale prišlo mi zvláštne,že som neskôr v hre dostávala za splnenie misií  iba 1 exp. Pravdepodobne som bola prelevelovaná ale ja nemôžem za to,že v hre bolo toľko vedľajšieho obsahu, ktoré som chcela splniť predtým ako budem pokračovať v hlavnom príbehu. Bolo to celkom demotivujúce keď človek po celkom dlhej misii dostane iba 1 bod.

O zaklínačoch sa vraví, že su nestranní. Ten môj sa o tú nestrannosť snažil ale nakoniec niektoré rozhodnutia padnúť museli. Niekedy som si myslela, že sa rozhodujem správne a nakoniec som dostala horkosladký výsledok. Asi tak ako v normálnom živote, ani v tejto hre neexistuje len čierna a biela.  Dosť ma zaskočilo ako dopadol Djikstra.  

Čo sa týka hrania samotného, vyskytli sa u mňa bugy, ktoré až tak nenarúšali prechod hrou až na jednú výnimku. Bola to misia s Lambertom,kde som začula plakať malého chlapca. Nakoniec sa tam vyrojili monštrá, ktoré sa nedali zabiť. Ani reload nepomohol. Škoda.  
Inak ma trápilo počas celej hry lootovanie. Okolo niektorých truhiel, faklí alebo rebríkov som musela často ,,tancovať" a hľadať presne to jedno miesto kedy som mohla stisnúť ,,X". Podobne to bolo aj s vychádzaním z mora na súš/mólo/loď.

V mojom prechode hrou som veľmi nevyužívala lektvary a bomby. Je mi to trochu ľúto,lebo viem,že aj toto robí zaklínača zaklínačom ale proste som to nepotrebovala. Vystačila som si s mečom a znakmi.
Inak celkovo vyrábanie zbroji a mečov mi prišlo trochu zbytočné. Mala som toľko diagramov a takmer všetko čo som mohla vyrobiť bolo horšie, než to čo som mala na sebe. Podľa mňa tam toho bolo zbytočne veľa. Naopak veľmi kladne hodnotím misiu, ktorá mi neskôr v hre dovolila získať špeciálnu zaklínačskú zbroj.

Ďalšie veľké plus bol Gwent. Na začiatku som si myslela, že porazenie všetkých protivníkov bude brnkačka ale čoskoro som z tohto omylu vytriezvela. Hlavne v prvej časti hry vedela byť výhra ťažší oriešok. Neskôr, keď som si sprístupnila špeciálne karty, to šlo lepšie. Je fajn, že v tejto hre takáto minihra bola a s radosťou môžem povedať, že som získala všetky karty, ktoré sa získať dali.

Napriek skvelej hrateľnosti, chytľavému príbehu, atmosférickej hudbe a sympatickému hlavnému hrdinovi, mi v hre chýbalo to povestné čosi, čo by z tejto hry urobilo skvost, ktorému by som dala 100%.

Predpokladám ale, že ma ešte čaká množstvo zábavy pri hraní oboch dlc.
+28
  • PC 100
104 hodin skvělého zážitku (a to jsem ke konci hraní spěchala). Ke hře mě dokopal můj přítel, který zbožňuje celou sérii Zaklínače, a já mu za to jsem neskonale vděčná, ačkoliv už v tomto bodě se nachází první menší problém. Jelikož přítel zná knihy i předchozí hry, zná také všechny důležité postavy v příběhu. Pro mě jako naprostého nováčka ale bylo docela zatěžko rozhodovat o postavách, které jsem zrovna potkala a nevím nic o jejich minulosti či charakteru (nemluvě o tom, že ne každý může hned chápat, proč má Geralt Ciri tak moc rád, anebo si ji nemusí oblíbit)
To ovšem neubírá úžasné hratelnosti, obřímu množství vedlejších i hlavních úkolů, diverznosti a promyšlenosti světa (vše, co se děje dává smysl a má nějaký důvod stejně tak jako řešení) a samozřejmě i skvělému vyprávění příběhu (i když se občas člověk při hraní emočně zatvrdí, tahle hra ho nenechá jen tak se pousmát anebo se jen cítit smutně - i když nehrajete sami za sebe ale za Geralta a i když si ostatní postavy moc neoblíbíte, stejně vás konec každého menšího i většího příběhu dané postavy velmi silně dojme)
Velmi lehká karetní hra Gwint byla takovým milým prvkem (jakmile získáte dobré karty, máte vítězství skoro vždy jisté), takže i když jsem se hraní karet moc nezabývala, rozhodně jsem se bavila, když už jsem je hrála.

Pro: Úžasný diverzní svět, složitý a promyšlený příběh, velké množství vedlejších i hlavních úkolů, 3 možné konce, žádný významný bug ve questu

Proti: Dlouhé loadingy, nešikovná jízda na koni (často se vzpírá, i když před ním není překážka), nemizení použitých úkolových předmětů/nenalezení k jakému úkolu jsou, nejhorší konec je šíleně depresivní, rozhodování o (pro nováčka) neznámých postavách

+27
  • PC 95
Varování: následuje komentář jako prase!

I když nemůžu říct, že by mě dvojka přímo uchvátila, od Zaklínače 3 jsem očekával, že to bude zkrátka a dobře bomba - a ruku na srdce, kdo z nás taky ne, že. Jsem proto rád, že po několika desítkách hodin (odhadem tak 70) intenzivní každodenní pařby, k níž se hrdě přiznávám, jsem se i já ve světě třetího dílu Zaklínače vyřádil natolik, že můžu přispět svojí trochou do mlýna, ačkoliv vzhledem k tomu, o jak gigantickou hru se jedná, to nejspíš bude taková trocha, že by z toho člověk mohl rozjet menší pekárnu.

Se stejnou radostí, protože to v tomto případě stejně nemá cenu zbytečně oddalovat, můžu hned na úvod konstatovat, že Divoký hon skutečně bomba je – a to zcela bez nadsázky přímo atomová. U drtivé většiny jiných her bych něco takového použil jen jako zveličení způsobené euforií nebo slabostí pro danou věc (v mém případě třeba pro fotbal), ale tady jsou podobná adjektiva naprosto na místě.

Přestože se logicky nabízí možnost napřed soudit podle prvního dojmu - tedy vzhledu, navážu napřed na zmínku o monstrózním rozsahu hry, když už jsem to nakousl. Ten asi nejlépe vystihnou dojmy, které ve mně hra nechávala, když jsem herní univerzum objevoval.

Už v první lokaci (White Orchard) člověk narazí na pěkných pár věcí, do kterých se dá píchnout, seknout či bodnout, a zkrátka nepřijdou ani vášniví průzkumníci. Nechybí ani slušná porce vedlejších úkolů, příběh se zvolna dostává do obrátek. Některé lokace a možné aktivity se objeví na mapě po prohlédnutí vývěsních tabulí v některých lokacích, jiné jsou pouze bílé otazníky na mapě a hráč je musí odhalit sám - může jít o hledání pokladů, zabíjení banditů okupujících osadu nebo přepadávajících pocestného, likvidací hnízd monster nebo klidně o zaklínačský kontrakt, při jejichž plnění se nezřídka můžete zapotit jako láhev piva na slunci.

Navíc je možné se zaplést i do dalších vedlejších questů značených žlutými vykřičníky (neobjevují se v deníku, dokud je nezahájíte), u kterých ovšem v žádném případě neplatí, že by šlo o náhodně generované jednohubky na pár minut typu „běž, zabij, přines“, známé z mnoha jiných RPG, ale o činnosti od vypiplaných miniúkolů (kdy třeba jen někomu půjčíte peníze, aby vám je později vrátil, nebo se rozhodnete, jestli pomůžete umírajícímu člověku) po plnohodnotné vedlejší úkoly skutečně zasazené do herního světa a související s jinými postavami a událostmi.

Nejedná se tedy o klasickou univerzální hnědou omáčku side questů, které jsou v podstatě minihrami a na hru jako takovou nemají víceméně žádný vliv, a právě to je jedna z věcí, kterou bych v souvislosti s rozsáhlostí hry vyzdvihl – to, jak se vývojářům podařilo veškeré vedlejší aktivity do světa zakomponovat a propojit. Spousta jiných open-world her nabízí širokou škálu doplňkových radovánek (ideálním příkladem by byly například různé kurýrní/závodní mise ve Watch Dogs), které můžou být klidně i velmi povedené a zábavné, ale takto umně a přirozeně tyto aktivity vmísit do zbytku hry se snad zatím nikomu nepovedlo tak, jako CD Projektu – alespoň já jsem se zatím se žádnou srovnatelnou hrou nesetkal.

Nicméně zpět k obrovitosti – ve chvíli, kdy uděláte stejnou chybu jako já a otevřete mapu bezprostředně potom, co se dostanete do druhé lokace , a sice Velenu+Novigradu a okolí, zjistíte, že aktivit tu na vás čeká tak nestydaté množství, že spíš než radost z toho, kolik toho máte před sebou, se vás zmocní spíš – a lépe to snad ani popsat nelze - jakési pobavené a ohromené zoufalství , za které ale poté, co se vaše tělo vzpamatuje ze šoku, budete nakonec rádi. Pro konkrétnější představu můžu uvést, že čistě vedlejších úkolů (žluté vykřičníky nepočítaje) je ve hře zhruba 80 a zahrnují jak zmiňované kontrakty na monstra, hledání pokladů či zaklínačského vybavení, tak questy, které mají zásadní vliv na hlavní příběh, stav herního světa a osudů jeho postav, a to i v případě, že se je rozhodnete vynechat. I proto by se dalo říct, že označení „vedlejší úkol“ je, bavíme-li se o Zaklínači 3, poměrně zavádějící a vlastně jen formální záležitost vyplývající z toho, jak je úkol klasifikován v deníku questů.

Pokud jde o počet lokací, přesný údaj sice neznám, ale pro ilustraci bude určitě stačit to, že už jen fast travel bodů je ve hře více než stovka. Uvážíme-li, že zdaleka ne každá lokace fast travel umožňuje, je pak jasné, že se pohybujeme řádově ve stovkách. Opět bych ale rád zdůraznil, že i když to už celé zřejmě začíná vypadat jako statistika, stále se bavíme o do detailu propracovaných, rozmanitých místech, které mají leckdy i velmi jedinečnou podobu i atmosféru (města Novigrad a Oxenfurt,tajemná věž na ostrově, ostrov pirátů, osady lidožroutů, zatopené jeskyně...).

Třetí lokací je vikingsky působící Skellige a byl by už masochismus se jí věnovat detailněji. Proto jen zmíním, že co do rozlohy je pravděpodobně ještě větší (nemalou část ovšem tvoří moře) a počtem aktivit hrubým odhadem přinejmenším srovnatelná s lokací předchozí. Pokud trpíte nějakou úchylkou a chtěli byste ještě nášup, je tady pro ukojení vašeho obžerství další lokace: Kaer Morhen...

O širém herním světě by se však dala napsat samostatná publikace, takže přejdu k přeskočené vizuální stránce hry, která je ovšem, nepříliš překvapivě, taktéž opravdu dechberoucí. Hráči se naskytnou úchvatné přírodní scenérie na rozbouřeném moři, v temných jeskyních či šumících lesích, ale na i hornatých svazích a zasněžených skalách, k vidění je propracovaná a rozličná architektura měst, exteriérů i interiérů budov od lesních chatrčí a stodol po královský palác či městské lázně a v neposlední řadě skvěle vypadající postavy včetně nejmenších detailů (mimika, runy na Geraltově meči a mnoho dalších legrácek, které dvojnásob ocení nejeden nadšenec pro grafiku), a to vše navíc za různého počasí a v různých fázích dne, které se plynule mění.

Opomenout bych nechtěl ani efekty, k nimž, na rozdíl od například předchozího dílu, kde mi chvílemi připadaly až kýčovité, zde nemám jedinou výtku. Na bojové pohyby (kreace s mečem, úhyby, úskoky, protiútoky) je rovněž radost se dívat a brutalita a zručnost, se kterou nepřátele Geralt porcuje takovým způsobem, že by se mu dostalo uznání i od Zdeňka Pohlreicha, mě přivádí k myšlence, že kdyby jednou náš zaklínač přece jenom pověsil svoje řemeslo na hřebík, určitě by nalezl uplatnění v masném průmyslu.

Ruku v ruce s vynikající grafikou jde hudební kulisa, která popisované scenérie, atmosféry a příběhové fáze a momenty skvěle doprovází a podtrhuje. V porovnání s mnoha jinými velkými značkami je ale herní hudba velice osobitá a do kontextu světa Zaklínače podle mě výborně sedí - nesnaží se o žádnou hollywoodskou dramatizaci a la Hans Zimmer (ač jde o jednoho z mých oblíbených skaldatelů), ale marná sláva, tady už jsou slova krátká - chce to zkrátka pustit a vyzkoušet na vlastní uši. K textům a dabingu pak těžko říct něco jiného, že jde o profesionální práci, jak se na takovou hru sluší a patří – i tady je vidět mimořádná pečlivost ve snaze o odlišení jednotlivých ras, kultur a společenských postavení odlišnou slovní zásobou, dialekty, (pravým klenotem je třeba hatmatilka trollů) a podobně.

Nebylo by ale fér, kdybych v souvislosti s technickým zpracováním vynechal jednu věc; totiž HW nároky, jež jsou, jak je bohužel dneska u velkých titulů zvykem, dost nekompromisní, byť se je vývojářům v uplynulých updatech (hrál jsem od 1.07) podařilo trochu umravnit.

Aby té chvály nebylo málo, i příběh patří k tomu nejlepšímu, co jsem nejen za poslední roky, ale vůbec za celou svoji pařanskou kariéru, ve hře zažil, a jelikož nemám v úmyslu sem psát spoilery, uvedu jen ve stručnosti, že má přesně to, co by správný příběh měl mít – propracované a nezapomenutelné hlavní postavy, je nesmírně poutavý, a přitom ne klišovitý či idealizovaný. Svými věrohodnými postavami a realistickými událostmi vás vtáhne do světa, kde je nejenom přátelství, romantika a odvaha, ale kde není nouze ani o rasismus, prostituci, intriky a osobní zášť a kde tyto vztahy a motivy nabízí spoustu rozhodnutí, jejichž dopady mohou ovlivnit, jakou cestou se příběh ubírá a jak skončí. Ani hlavní hrdina Geralt není žádným nedotknutelným světcem a spasitelem, který všemu živému i nemrtvému nakope zadnici s prstem v nose, ale i on potřebuje pomoc ostatních, dělá chyby a činí rozhodnutí, která můžou měnit a často třeba i ukončit životy druhých. To vše je okořeněno notnou dávkou sarkastického i hrubého humoru a animovanými vstupy vypravěče či Geralta, které ukazují důsledky herních rozhodnutí či v případě Geralta cynicky rekapitulují, proč k daným událostem došlo.

Jediné, co je v souvislosti s takto pojatým příběhem (různé konce hlavní linie a spousta alternativ pro příběhové postavy) tak trochu pastí na hráče, je to, že můžete v půlce hry klidně udělat rozhodnutí, které zapříčiní to, že vás konec hry třeba zklame, a i když je logické, že tomu samozřejmě nelze předejít (kdyby bylo za dialogem v závorce „pokud zvolíte tuto možnost, postava XY na konci zemře“, napínavosti příběhu by to dvakrát nepomohlo), leckdy máte na výběr zdánlivě podobné možnosti v dialogu, na které ale příběhové postavy můžou zareagovat docela jinak, než byste z logiky věci a vztahů mezi herními charaktery očekávali. Samozřejmě, že žádný ideální konec, který by potěšil každého, hra mít nemůže, ale nedokážu se zbavit dojmu, že hráč může dospět k podobnému zklamání, jaké spoustě fanoušků přinesl třeba poslední díl Matrixu, a při tom na tom nemít kdovíjaké přičinění, protože odhalit nebo odhadnout, kam by daná dialogová možnost mohla příběh nasměrovat a jak moc je důležitá, je někdy nesmírně těžké.

Co však souvislosti s příběhem zamrzí je jakýsi limbus, ve kterém se člověk ocitne po dohrání hlavní příběhové linie, kdy stále sice zbývá neskutečně velký svět s nikoli vagónem, ale celou soupravou aktivit, což ale nic nemění na tom, že po tom, co si příběhové postavy jdou po svých nebo zemřou, působí herní svět, jakkoli ironicky to musí znít, poněkud prázdně. Na druhou stranu je ale pravda, že to jen dokládá, jak silný herní zážitek se autorům podařilo připravit a jak těžko se vyrovnává s tím, že je něco u konce, byť sebelepšího - je to stejný paradox jako třeba být zvědavý na to, jak dopadne sága o Harrym Potterovi nebo trilogie Pána prstenů, ale po zjištění konce si sentimentálně uvědomit, jaká je škoda, že to skončilo.

Co se týče hratelnosti, i tady budu víceméně jenom blahořečit - soubojový systém je zpracovaný velmi solidně (i když třeba na batmanovskou sérii plynulostí a zábavností nedosahuje – ale jaká hra taky ano) a působí na mě jako zdokonalená verze z předchozího dílu. K dispozici je spousta manévrů, animací a ještě více jich lze samozřejmě lze odemknout levelováním a výběrem skillů. Kromě svých pěstí a dvou mečů může Geralt používat taky samostříl, zápalné, oslepující či tříštivé bomby a samozřejmě zaklinačská znamení, která jsou podle mého soudu tentokrát dobře vybalancována, a snad kromě Axii jsem nenabyl dojmu, že bych nějaké pokládal za zbytečné, což rozhodně nemůžu říct o prvních dvou dílech, kdy jsem si, když to trochu přeženu, vystačil vlastně jen s Igni.

Skillů je na výběr celá řada (převažují samozřejmě ty s pasivními bonusy, jak je v sérii zvykem) a je potřeba zmínit, že určitě nezískáte tolik dovednostních bodů, abyste je zpřístupnili všechny. Naopak je koncepce taková, abyste se rozhodli, do jakých znamení a stylů boje chcete investovat a zaměřili se na ně, což mě, přiznávám, trochu překvapilo, protože tohle přece není Diablo, kde si vybíráme postavu a build, ale faktem je, že to hráči dává určitý prostor pro specializaci podle svých představ a lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to při hraní nějak vadilo nebo mě omezovalo. Navíc lze u některých obchodníků zakoupit lektvar, který všechny investované dovednostní body resetuje, takže se není třeba obávat, že by člověk něco zvojtil a neměl možnost chybu napravit nebo prostě jenom zkusit jiné skilly a jejich kombinace.

Když už ale přišla řeč na Diablo, vyzdvihnu další aspekt hry, a sice itemizaci. Se sbíráním, vybíráním a vůbec pachtěním se za předměty mám coby dlouholetý hráč D2 LoD (hlavně módu MXL) bohatou zkušenost, a tím spíš mě příjemně překvapilo, že na rozdíl prvního dílu, kde na předmětech nijak zvlášť nezáleželo a vlastně ani nebylo z čeho vybírat, se tady volbě vybavení, jeho získávání a vylepšování věnovali autoři podstatně víc. Arzenál je bohatý, předměty lze získávat lovením pokladů, obíráním mrtvol nepřátel nebo si je nechat vykovat, získáte-li příslušný diagram. Kromě toho lze jak brnění, tak meče vyšší kvality zdobit runovými kameny a vylepšit si tak třeba sílu znamení nebo přidat meči schopnost otrávení, omráčení nebo zapálení nepřátele a tak podobně. Pochválil bych i to, že kvalita nalezených předmětu je spjata s vaším levelem, takže se nestává to, co třeba Diablo II umělo mistrně – že člověk našel nějaký pěkně svítící unikátní předmět, který byl bohužel hráči v danou chvíli užitečný zhruba tolik jako uzbecký pas.

Mezi další herní kratochvíle patří jízda a boj na koni (včetně dostihů, díky kterým lze získat lepší vybavení pro koně a tuším v jednom případě i nového koně), ke kterým až na pár maličkostí, jež zmíním na konci, nemám žádné výhrady, návštěvy bordelů, které předpokládám nepotřebují další komentář, nebo třeba karetní hra Gwent, které jsem sice osobně nepřišel na chuť, ale je zřejmé, že jde o propracovanou minihru, na kterou jsou navázány i některé vedlejší úkoly. Samozřejmě se taky můžete vyptávat různých postav na doplňující informace a pročítat se nalezenými písemnostmi, obsáhlým přehledem postav nebo neméně bohatým bestiářem.

Na důkaz toho, že nejsem zaslepený fanoušek nebo placený agent marketingového oddělení CD Projektu, ale uvedu i pár nedostatků, přestože jich hra má naprosté minimum. Předně bych upozornil na občasné bugy, kvůli kterým se vám může stát, že nemůžete dokončit quest. Mně osobně se to přihodilo u dvou; v jednom případě šlo o quest, v jehož rámci jsem měl nalézt poklad, což se mi ale na mých židáckých výpravách, kdy jsem syslil vybavení a následně ho co nejvýhodněji prodával (různí obchodníci nabízí různé ceny) podařilo už předtím, než jsem quest dostal, následkem čehož mám quest stále jako aktivní. Druhý případ souvisí s jakousi figurkou, se kterou mi měla pomoci jistá postava, ale když jsem jí figurku ukázal, nic se dál nedělo – žádná animace, žádná nová dialogová možnost. Po dohrání příběhové linie pak úkol spadl do „Failed Quests“. Tady bych svoje brblání rád přerušil jednoduchou radou - často ukládejte, a to nejenom quicksavy, ale i klasické savy pro případ, že prst vytrénovaný na mačkání F5 vás předběhne a uloží v nějaké zabugované situaci, ze které mě právě časté ukládání několikrát zachránilo – jednou jsem spadl dírou v nějakém lodním vraku do prostoru, odkud jsem nemohl vyplavat ven, jindy jsem zase sklouzal po svahu někam do křoví, ale protože jsem byl pořád v animaci skluzu, nemohl jsem vyskočit ven.

Dalším drobným nedostatkem, který se tu a tam projeví, je zasekávání se o některé překážky,které je úsměvné zejména při jízdě na koni; ten ostatně čas od času někde uvízne sám, když ho k sobě přivoláte, ale není problém udělat pár kroků a vašeho oře osedlat a vysvobodit z překážky, kterou ho zlomyslní vývojáři nenaučili překonat. Je ale potřeba zmínit, že vzhledem k rozsahu a propracovanosti hry jsou tyto zádrhely nicotné – zkrátka nic, co by člověk nedokázal pochopit a prominout.

Sečteno a podtrženo – a že jde o opravdu dlouhý, ale zároveň jednoduchý výpočet – Zaklínače 3 řadím k naprosto ojedinělým herním zážitkům a vůbec se nezdráhám tvrdit, že jde o jeden z nejlepších titulů, které jsem měl tu čest dosud hrát, což by šťoural mého formátu o jen tak ledajaké hře neprohlásil. Ať už impozantním a propracovaným herním světem, strhujícím příběhem, excelentním audiovizuálním zpracováním, povedenými souboji okořeněnými speciálními pohyby a skilly a podpořenými celou škálou nejrůznějších předmětů a lektvarů, ale i skvělým postojem vývojářů, kteří neztrácejí čas směšnými a dětinskými ubohostmi jako například znemožnění modifikací (Blizzard, D3) nebo rovnou znemožňování hraní proaktivními/online ochranami (Ubisoft, platforma Udon'tPlay, AC2, Watch Dogs...), Zaklínač 3 získal můj nesmírný obdiv. Takhle nějak bych si asi představoval ideální hru a rozumný a poctivý tým vývojářů, který jsem s radostí podpořil – nenapadá mě jiná hra a jiné studio, o kterém bych něco takového mohl s čistým svědomím prohlásit, a popravdě si ani příliš nedovedu představit, co víc by od hry a vývojářů člověk mohl chtít.

Pro: kolosální, a přitom neuvěřitelně vypiplané herní univerzum skýtající desítky hodin herní zábavy, nezapomenutelný a podmanivý příběh bez pozlátka se spoustou rozmanitých a zajímavých charakterů, nádherný grafický kabát hry, vynikající a neotřelé hudební podbarvení, povedený soubojový systém podpořený plejádou předmětů, nebývale rozumné vývojářské studio, podpora modifikací...

Proti: občasné bugy (nesplnitelné questy, záseky v objektech) a mírná klopýtnutí pathfindingu (zejm. koně), poměrně krvavé HW nároky a tak nějak neutěšená endgame fáze (těžko se vysvětluje, tím spíš pak bez spoilerů)

PS. A sakra. Update Available - právě přidali New Game Plus...

Pro: Viz výše (nevešlo se)

Proti: Viz výše

+25 +26 −1
  • PC 100
Třetí Zaklínač byl bezpochyby, jednou z nejočekávanějších her tohoto desetiletí. Každá informace vypuštěná do světa, jen slibovala další a další vymoženosti, tuny a tuny zábavy. Zkrátka, nešlo se netěšit.

Paradoxně jsem ale hru koupil a začal hrát, až ve chvíli kdy se objevil druhý datadisk „O víně a krvi“. Až zjištění, že krabička „Srdce z kamene“, obsahující Gwintové karty, je téměř všude vyprodaná - probudil sběratelského ducha a Já věděl, že bez obou setů karet, nebudu moci existovat. (A to jsem ještě netušil, jakou hrou samotný Gwint je)

Po pozitivním zjištění, že Witcher 3 jede bez problémů a mé PC ho rozjede i na maximální nastavení, jsem skočil do hry. Byla to paráda, opět se podívat na Kaer Morhen, kochat se tou scenerií. Bylo však na místě prozkoumat důležitý faktor a tak jsem stisknul mezerník. Ano, Geralt opravdu skočil, velká sláva ačkoli o chvíli později podlehnul svým zraněním (holt z věže se skákat nemá).

Hra přebrala silné prvky z předchozích dílů. Z mého pohledu, Witcher 3 obsahuje – 25% prvního dílu, dalších 25% druhého dílu a nakonec zbylých 50% tvoří úplné novoty. Prvních dvacet hodin, jsem si musel zvykat na to všechno, ale poté kdy se hráč plně obeznámil, stálo to opravdu zato.

Asi můj nejoblíbenější prvek je atmosféra, o severních zemích ve válce jsem již četl ale vidět to, tak to je něco jiného. Dokonalý požitek pak dolaďují takové detaily jako je nástěnka. Ta už neplní primárně funkci zaklínačských zakázek, ale obsahuje spoustu inzerátů, které se zaklínače netýkají.
Zprávy: „Naše fena zase vrhla štěňata, sice malý ale do guláše furt dobrý…“, nebo „Nilfgardská posádka oznamuje, že pro všechny platí povinný odvod potravin…“ – to vše tak nádherně umocňuje putování.

Úkoly si mě získaly díky své komplikovanosti. Používání Zaklínačských smyslů, často různé cesty ke splnění, a obvyklé dilema nakonec – „jaké je to správné rozhodnutí“. Fakt, že většinou neexistuje stoprocentně správný konec, či spíše naopak. Každý výsledek má nějakou vadu, dělá hru realističtější a poutavější pro hráče. Sám jsem často přemýšlel o morálnosti jednotlivých rozhodnutí a někdy si je obhajoval. V úkolu pro Dámy lesa, kdy jsem měl zabít temného ducha, jsem ducha osvobodil. Co je morálnější? Zachránit nevinné sirotky před žaludky ježibab, a odsoudit celou vesnici posluhovačů k vyvraždění?Jednoduchá nebo jednoznačná odpověď neexistuje, a celou hru to povyšuje.

Nakonec i propracovanost většiny vedlejších úkolů je grandiozní. Úkoly jako Myší věž, či Ďábel u studny – parádní, hráč odkrývá skrytou minulost s hutnou atmosférou.

Systém inventáře, skillů bestiáře atd. naznal pořádných změn, hlavně získal zdařilejší podobu. Zvláště mně potěšilo, že alchymie má konečně nějakou důležitost. Nutnost tvorby elixírů, olejů a petard – již na nižších obtížnostech, již od počátku hry.
Velice se mi zalíbilo, že hráč může hledat nákresy výzbroje, jednotlivých zaklínačských škol, dělat si takové sety/ mít kompletní sbírky. A čas od času narazit na nějakou opravdu solidní čepel.

Zaklínač 3 sebou také přinesl určitá negativa, nebo lépe řečeno chybky, nedodělávky, zkrátka něco co bych „já“ viděl radši jinak. Jedním z největších lákadel hry, je rozsáhlý otevřený svět. Ano je otevřený a nabízí obrovské množství questů, příšer pokladů a další interakce. Ale proč tam není Wyzima? Od prvního dílu jsem po ničem netoužil víc, než se opět podívat do podhradí a navštívit hlavní město Temerie. Královský hrad je dost málo. Mohl by tu být Kovir nebo i Nilfgard. Rozsah hry je adekvátní ale radši bych uvítal méně přeplněné mapy, a o to více odlišných krajů. Být hra na pevno rozdělena do kapitol, s redukovanou možností návratu, soustředil bych se více na kompletní prohledání celých lokací. Díky nelineárním průchodu, tak vznikají paradoxy, kdy jsem třeba v Novigradu vyřešil quest, který logicky vyrušuje význam questu ve Velenu atd. Stejně tak, se hráč při pozdějším návratu setkává s nedostačující zbrojí, třeba v podobě odměn. ( Od Hatoriho jsem očekával nějakou super čepel, ale co jsem dostal, bylo skličující).

To co mně nejvíc mrzí, že Witcher jako série není jednotná. V průběhu dílů se mění určitá pravidla, například co se týče původu a vlastností Divokého Honu, množství a typu zaklínačských škol atd..

Jedničku jakoby tvořil nadšenec, který den před tím přečetl dvě povídky od Sapkowského, na drzouna převezme svět a zkouší, jestli mu povolí i postavu Geralta. – Ciri vyměním za Alvina, z triss udělám negativní brécu, typu Yenefer Dvojka, tak tam se tvůrce dostal už dál. Přečetl si všechny povídky a už vytváří hru trochu sofistikovanější. Něco jako kdybych dal dohromady všechny povídky týkající se Ciri (Calanthe počínaje). No a třetí díl, to už dočetl celou ságu a uvědomil si, jaký vlastně ten Sapkowského svět je.

Na druhou stranu, když jsem s Geraltem procházel Kaer Morhen a rekapituloval si průběh prologu z jedničky, musel jsem se pousmát. Všechny ty detaily a všechno vylepšeno, najednou jsem v tom tu jedničku úplně viděl. O to více mě štve, že dvojka je víc mimo.


100% - i když bych měl poskládat všechny věci, které se mi na této hře nelibí, a že jich také dost je, těžko by to překonalo její rozsah a kvality s tím přicházející. Štvaly mně některé špatně dostupné úseky, třeba ve Skelige. Spíš než Geralt na cestě, to byl Geralt na ledě. Chybky v boji, kostrbaté úkoly. Ale nedává mi to těch pět procent, abych je odečetl.

PS: Sekvence s Ciri, byly ty nejlepší – vyloženě je to už spíše Ciriin příběh, než příběh zaklínače Geralta, a možná tam mohlo být „více Ciri“. A hlavně scéna, když Geralt nalezne domněle mrtvou Ciri, po tak dlouhém hledání - top !!! Jaká škoda, že ji nehledal již od prvního dílu.
+25
  • PS4 95
Projíždím krajinou na své Klepně, kochám se nádherným výhledem zapadajícího slunce, poslouchám šelestění větru mezi stromy a přitom ne a ne pochopit jak nějaké studio mohlo vymodelovat tak nádherný herní svět. Náhle narážím na starou opuštěnou věž a jako správný zaklínač se ji samozřejmě rozhodnu prozkoumat. Ve zkratce řečeno, zabil jsem příšeru, v nejbližší vesnici našel někoho, kdo mi za odvedenou práci zaplatí a vyslechl si tragický příběh s tím spojený. Prostě klasický pracovní den zaklínače ze školy Vlka.

Mimo hlavní dějovou linii si tvůrci připravili nespočet vedlejších questů (otazníky je mapa kolikrát opravdu zaplavena), přitom jsem se ale žádných generických úkolů typu najdi a přines nedočkal. Ba naopak, cestou jsem prožil spoustu zajímavých příběhů ze světa zmítaného válkou, viděl mnoho utrpení, sobeckosti, a odporné lidské povahy, kde dobro nemusí zvítězit nad zlem.
Alespoň že já jako hráč můžu na základě svých rozhodnutí určit, jak se daná situace bude nadále vyvíjet a pokusit se alespoň o nějakou spravedlnost (přiznávám, neutrální Geralt mi moc nešel). Ne vždy je to ale jednodché.
Plním si jeden nejmenovaný quest, příšery úspěšně zabity, nevinní zachráněni, odměna vyplacena. Člověk by měl být spokojený s dobře odvedenou prací, ale nemůže se zbavit toho hlasu vzadu v hlavě, který mu našeptává že tu něco nesedí. Tak mi to nedalo a našel jsem si walkthrough na wiki. A jak jinak, ukázalo se že ten hlas měl pravdu a že mi kvůli mé nepozornosti zůstala část pravdy skryta.

O tom dobrém by se dalo mluvit hodně dlouho (a už to udělali ostatní přede mnou), proto bych teď spíš zmínil tři věci, které mi dokonalý zážitek trochu kazili.

Za prvé, předměty. Inventář Vám bude praskat ve švech z toho jak neustále budete všude sbírat na co přijdete (aneb každý správný hrdina sebou nosí 10 zlomených hrábí, kdo ví kdy se budou hodit že). Samozřejmě že se to vše dá využít k výrobě zbroje, ale i tak. Navíc se to týká se to i vybavení. Najdete novou zbraň s výbornými skilly, narvete do ní nejlepší runy co máte, no, a za tři hodiny tu zbraň zahazujete a měníte za jinou, novou, lepší.

Za druhé, hlavní příběhová linka. Osobně si myslím že je povedená a že plní svůj účel a logicky nás postupně provede celým světem. Co se mi ale moc nelíbilo byl závěrečný akt, kdy dojde k velkolepému boji s nepřítelem a začne se hrát o osud světa. Tak nějak to prostě sklouzne ke klasickému klišé RPG her. Na druhou stranu ale i já musím uznat, že se k tomuhle začala připravovat půda už v prvním díle a svým způsobem je to logické vyvrcholení.

Za třetí, Triss. Oblíbil jsem si ji zvláště ve druhém díle, tudíž jsem měl rozhodování v tom třetím lehké. A ano, je tu možnost volby mezi Yennefer a Triss, ale tvůrci nám stále tak nějak podsouvají tu první. Sice je to věrné knižní předloze, ale přeci jen si hry jdou svojí vlastní cestou tak proč by nemohla jít i tato volba.

Závěrem snad už zbývá jen dodat že to byla pořádná jízda, kterou bych si strašně rád někdy zopakoval (ale nejděte si přes sto hodin volného času). Za zmínku stojí určitě i obě DLC, a to zejména Blood and Wine, kde se s Geraltem nadobro rozloučíme. Děkuji Sapkowskimu za stvoření tak skvělého univerza a knih a děkuji CD Projektu za vyjímečnou herní trilogii. Uvidíme se u Cyberpunku.

Pro: Rozlehlý svět, příběh a questy, postavy

Proti: Záplava předmětů, ke konci hlavní dějová linka přeci jen sklouzává k velkolepému klišé, upřednostňování romance s Yennefer

+25 +26 −1
  • PC 100
Stručně a jasně: Tohle je jednoznačně nejlepší hra, kterou jsem kdy v životě hrál a nemyslím si, že ji jen tak něco překoná. Zaklínač 3 se zkrátka povedl po všech stránkách (příběh, prostředí, grafika, hratelnost, soundtrack atd.), ale to úplně největší kouzlo hry spočívá v (zdánlivě nepodstatných) detailech, se kterými si tvůrci obdivuhodným způsobem vyhráli. Už jen samotné ježdění na koni v nádherném (i když trochu depresivním) prostředí otevřeného světa za doprovodu uším lahodícímu soundtracku je samo o sobě zážitkem. Velmi mě baví i Gwint - dokonale propracovaná a vychytaná minihra, kterou, tipuji, tak půlka hráčů přejde bez hlubšího probádání, přesto ji tvůrci promakali až do těch nejmenších detailů.
Hra také nabízí bohaté možnosti volby, takže hráč může rozhodnout, kam se bude ubírat nejenom příběhová linie, ale i Geraltův soukromý život, což až neuvěřitelně vtáhne do děje. Baví mě i listování v obsáhlém Bestiáři a tvorba i využívání různých lektvarů. Těch skvělých věcí nabízí třetí pokračování Zaklínače samozřejmě mnohem víc.
Zatím jsem nenašel vůbec nic, co bych mohl hře vytknout.

PS: Až tady z komentářů jsem zjistil, že existuje víc verzí konce hlavního příběhu a jak to tak pročítám, tak to vypadá, že jsem byl jeden z těch šťastnějších, kteří završili hru hned na poprvé relativně happyendem.

Pro: Otevřený svět, příběh, soundtrack, hromada zábavných vedlejších úkolů, prostředí, atmosféra, Gwint

Proti: Nic

+25
  • PS4 100
  • PS5 100
Díky next-gen updatu jsem se opět mohl ponořit do světa Zaklínače a to tentokrát se vším všudy a rovnou i na druhou nějtěžší obtížnost. Ze začátku jsem si chvíli zvykal na ovládání v soubojích. Přece jen je stále trochu krkolomné a chvíli trvá než si člověk zvykne jak dělat parry a jak uskakovat. Nicméně po chvíli hraní mi vše krásně zapadlo a díky lehčím změnám, které update přinesl (kamera blíže za Geraltem, rychlé kouzlení znamení, ...) jsem si celý zážitek skvěle užil. Tady asi není potřeba chodit okolo horké kaše a rovnou můžu říct, že i 8 let po vydání je Zaklínač 3 fantastickou hrou...

Asi nejslabším prvkem mi příjde dávkování příběhu, který prostě jen funguje jako pojítko lokací a postav a to do bodu než se setkáte s Ciri, pak už konečně začne být hlavní linie dostatečně zajímavá a skvěla napsaná. Díky tomu, že skrz příběh narazíte na skvěle napsané postavy a budete jejich řešit jejich strastí a tak lépe poznavat je i svět okolo, ani nevadí že hlavní linie zůstane dlouho zapomenuta a člověk se k ní vrátí jen ve chvíli, kdy má všechno ostatní hotovo.

To hlavní co je na Záklínači užasné jsou totiž právě všechny vedlejší mise a postavy se kterými se díky tomu setkáte. Dějové linky, které se na sebe průběžně vrství a kdy člověk vidí, že jeho rozhodnutí doopravdy mají váhu na to jak čí příběh skončí. To vše díky skvěla napsaným a zahraným dialogům a questům, které jsou každý dost originální a neopakující se. V průběhu hraní jsem se tešil na každou novou vývěsku a úkol a oddaloval tak hlavní linii co to šlo, abych nepřišel o žádny skvěle napsáný příběh.

RPG systém ve hře je skvěle zvládnutý a minimálně na začátku na težší obtížnost doopravdy potřebujete využívat jak Geraltovy dovednosti tak alchymii a různé lektvary abyste přežili. Základ je i shánět si lepší zdoj a to nejlépe se zaklínačských škol, která pak dává fajn bonusy. Tady se ale začne zviditelňovat další problém, který hra má a to je nevyvážená obtížnost. Někdy v Novigradu, když člověk plní všechny vedlejší questy a zlepšuje si i svou zbrojí, není hra už vůbec obtížná (a to na druhou nejtěžší obtížnost). Geralt je přelevelovaný a ani loot co vybadne není lepší než co má člověk na sobě. Trochu mě to mrzelo, tak jsem v tu chvíli přestal dělat zakázky, abych alespoň trochu zbrzdil můj progress.

No a pak je tu taky gwent a gwent a gwent a gwent, jo a závody na koních, pěstní souboje a prostitutky. A všechno to stojí za to a je skvěle udělané a detailně promyšlené. Jako všechno v této hře.

Pro: vrstvení příběhů a budování světa, dialogy postav, gwent, RPG systémy

Proti: nevyvážená obtížnost od poloviny hry

+25
  • PS5 100
Třetí Zaklínač je ten typ hry, vedle které prakticky veškerá konkurence působí jako hloupý vtip. Konečně jsem si splnil svůj nejostudnější rest, po 142 skvělých hodinách dojel základní hru na "Pochod smrti!" s většinou trofejí a jsem tak oprávněn pět na ódy na opus magnum polských CD Projekt RED. Hra ostatně rozhodně nevévodí zdejším žebříčkům bezdůvodně.

Objektivně možná není Witcher 3 tou úplně nejzábavnější hrou, ale rozhodně je v mnoha ohledech vůbec tou nejlepší, co jsem kdy hrál. Geralt je fantastická postava a ostatní mu skvěle sekundují. Hra se pyšní poutavým příběhem, který však na pomyslný Olymp videoherní zábavy povznáší zejména špičkový scénář. To přitom ani zdaleka neplatí pouze pro dějovou linku a je až bizarní, jak poutavé příběhy hra vypráví jen tak "mimochodem" v rámci vedlejších úkolů. Porce obsahuje je přitom doslova mamutí a i při striktním průjezdu pouze hlavních úkolů se hravě dostáváme na desítky hodin prvotřídní RPG zábavy. Ale ruku na srdce... kdo by nechal ty zvláštní vraždy v Novigradu nevyřešené, nedoprovodil by Triss mezi smetánku na VIP bál, či odmítl účast na atentátu. Vedlejších úkolů jsou dohromady stovky a jen málokterý nemá co nabídnout. Zde více než kde jinde platí, že cesta je cíl a o odměnu na konci vlastně tolik nejde. Skvělé zápletky ruku v ruce s velmi pestrou skvadrou výborných postav dělá z třetího Witchera kultovní kousek.

Obří nálož kvalitního obsahu autoři rozprostřeli do obrovského prostoru pečlivě propracované mapy. Ač je původní hře již osm let, jde stále o velmi pohledný kousek, což pro verzi po upgradu pro PS5 platí dvojnásob. Upgrade se ostatně velmi dobře povedl a drobná vylepšení jsou velmi vítaná. Za sebe rozhodně doporučuji urychlenou cestu do nastavení rychlého sesílání znamení, kterážto funkce upravuje dost nepříjemnou nutnost zdlouhavého vybírání "kouzel" z nabídky. I ve vylepšené verzi však občas trochu pozlobí ovládání Geralta a najdou se i bugy. V tak masivní hře jde však o drobnosti, které do výsledného hodnocení nemají moc co mluvit.

Svět Zaklínače je v jakémkoliv podání nesmírně poutavý a nám Středoevropanům příjemně blízký. CD Projekt RED jej dokázal vystihnout výborně v celé trilogii a s knihami se hry krásně doplňuji (ať si bručoun Sapkowski mrmlá pod knír co chce). Atmosféra je tak prakticky bezchybná, na čemž má lví podíl i výborný soundtrack (zejména hudební linky na Skellige) a potěší i velmi kvalitní lokalizace do češtiny.

Osobě musím jako velký fanda virtuálních kartiček blahořečit třetího Zaklínače i za to, že nám představil Gwent. Ten je sice ve hře na rozdíl od samostatného vydání zjednodušený, i tak mě však partičky s obyvateli Velenu, Novigradu i Skellige velmi dobře bavily. Postupně se není problém propracovat k (nevyváženě) silnému balíčku a poté nejsou partie ani na nejvyšší obtížnost žádný problém. Passiflora má nového šampiona!

Osobně bych jediný prostor pro zlepšení viděl asi pouze v soubojovém systému. Není rozhodně špatný, ale existují i komplexnější a zábavnější zpracování soubojů. Zaklínač se omezuje na silný a slabý útok, doplněný o úhyby či blokování a šestici znamení. Pár dalších úderů mečem je zamčeno za stromem schopností a jelikož jsem se rozhodl pro cestu Znamení, dostal jsem se k nim až ke konci hry.

The Witcher 3: Wild Hunt je ultimátní RPG zážitek zasazený do úchvatného světa s perfektním protagonistou v podobě Geralta. Díky skvělému scénáři a logickým volbám je navíc perfektní pro skutečný roleplaying a já tak po celou hru například odmítal krást. Hra sice vyžaduje značnou časovou investici, ale odměnou vám bude zážitek, na který jen tak nezapomenete. Už teď lituji hru, kterou budu hrát po Zaklínači.

Hráno jako součást Herní výzvy 2023 – " 1.  Karbaník:  Dohraj hru, ve které se nachází hraní karet, ale není hlavní náplní hry. " – Hardcore varianta /tímto prohlašuji letošní ročník za splněný!/

Hodnocení na DH v době dohrání: 95 %; 937. hodnotící;  fyzická kopie na disku

Pro: Geralt; prakticky všechny ostatní postavy; nádherný živoucí svět; hlavní příběh i vedlejší vyprávění; špičkový scénář; Gwint; nálož obsahu je obrovská, přitom neslevuje na kvalitě; česká lokalizace

Proti: Soubojový systém by mohl být komplexnější; pár dalších blbin, co nestojí za zmínku

+25