Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Witcher 2: Assassins of Kings

87

Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 100
Hned na začátek komentáře je potřeba vyjasnit si jednu věc - Zaklínač 2 jako hra samotná není 100%. I přes všechny klady je v ní příliš mnoho záporů, než aby bylo možné udělit jí s klidem v duši absolutní hodnocení... A přesto to dělám.

Nyní by mohlo následovat několik odstavců vychvalujících grafiku, příběh, hratelnost, level design, všeobecný smysl pro detail... a hodně dalšího. Ale není to potřeba. Dá se to shrnout slovy "absolutní špička". Neznamená to ani "dokonalé", ani "nepřekonatelné". Prostě vrchol toho, co mi v současnosti počítačové hry nabídly.

Mnohem důležitější mi přijde samotná podstata hry. Když se nad tím pořád dokola zamýšlím, nechápu, jak je možné, že vůbec vznikla v takové podobě, v jaké jsem ji dohrál.

Jedná se o hru s nepochybně obrovským rozpočtem, za níž stojí nepředstavitelné množství práce. Kdyby se něco zvrtlo, lidé na ní pracující by možná na dobro skončili. A stejně - prodává se bez protipirátské ochrany. Exkluzivně na platformě, kde se padesátkrát víc krade než prodává. Na platformě, která oproti konzolím slibuje zaručeně nejmenší výdělky. A vychází přesně taková, jakou ji autoři chtějí mít.

Jsem zatraceně rád, že když se tu souloží, tak bez oblečení. Když se nadává, tak pořádně. Když někoho Geralt sekne do hlavy, tak má tu hlavu sakra na půlky. Že když ten boj prostě neumím, tak dostanu na prdel. Že nějaká hra sakra konečně po dvou letech trošku vypadá! A když udělám rozhodnutí, tak tím kurva změním půlku hry!

To, co mi nabídnul Zaklínač 2, to mi žádná jiná hra nedala. Není to dokonalá hra. Má chyby. Ale ve srovnání s ní je každá každičká AAA hra posledních dvou let jenom komerční sračka.

Tohle má duši, přátelé.
+67+71 / -4
  • PC 80
Druhý zaklínač pro mne pár měsíců před vydáním vypadal nevábně. Negeraltovské situace, chvástání se REDů, utahování si z DA, videa o ničem. Docela jsem se obával, co s mým oblíbeným světem provedou.

Nejvíce je ctí, že se poučili ze svých chyb. Věci, které mi u zaklínače pily krev, byly ve dvojce opraveny. Jedna stará známá zůstala. A pár nových přibylo, ale v rozumné míře.

Ty dobré věci:
1) Příběh. Rozhodně je dospělejší, nápaditější a propracovanější. V jistých věcech vychází z prvního dílu, ale nenechává se tím svázat. K některým z nepovedených věcí se pro jistotu ani nevrací. Ten posun od pitomoučké fanfiction, zaštiťující první díl, blíže ke knižnímu Zaklínači je opravdu značný.
2) Grafika. Opravdu parádní, ne až tak náročná na hardware. Přísahal bych, že u jedničky se mi mašina zahřívala a kousala víc.
3) Prostředí. Každá ze čtyř kapitol (počítám do toho i prolog) má každá jiné prostředí a nepřátele, takže se neomrzí tak rychle jako bažiny. Navíc jsou mapy o něco málo větší, či minimálně působí větším dojmem a jsou lépe zaplněny.
4) Postavy. Ústřední duo Špeh/Elf jsou tak vzdáleni od pitomého fanatika/pitomého Che Guevary jak je to jen možné. O vrchním královrahu ani nemluvím.
5) Volby. Ty sice vystupovaly už v jedničce, ale oproti možnostem z dvojky působí jen jako kosmetické úpravy.
6) Amnésie šla konečně k čertu a poradili si s tím docela slušně. Ale vsadil bych se, že dlouho do nocí nadávali, že ten Divoký Hon vůbec kdy přitáhli.

Co mi pilo krev:
1) Stále stejná nemožnost skákat. Ani spadnout z půlmetrové verandy. Ani přeskočit plůtek či náhrobní kámen. Což při bojích bylo občas ke vzteku. Jediné přeskakování/seskakování/vyskakování bylo na předem určených místech a fungovalo to jako takové vertikální dveře. Když už jsme u těch dveří, štvalo mě, že se nedalo projít když byly otevřené. Geralt si je musel otevřít sám.
2) Boj. Nejdříve mě štval, než jsem se ho naučil. Pak mě štval prostě proto, že má klávesnice asi není úplně ideální a tak se mnohokrát stalo, že jsem mlátil do krytí či úniku a geralt nic nedělal. Kromě toho boje s více nepřáteli byli spíše otravné a deprimující, než motivující. Zato boss fighty byly parádní. Ideálně omezit kannonenfutr a přidat boje náročnější na techniku.
3) Inventář. Až zbytečný bordel i při použití různých filtrů. Nejhůře na tom byly diagramy a formule, které se v jedničce prostě zapsaly a hotovo, tady jste je museli skladovat v inventáři. Také nutnost vypnout inventář pro přestup do deníků či jinam byla otrava, zvlášť když v jedničce jim to fungovalo jako celek více než dobře.
4) Podivná snaha dělat z Wild Huntu a nilfgaarďanů absolutní zlo, což oproti ostatnímu "všechno je relativní" působilo trochu jako pěst na oko. Ještě možná zmínit spíše otravné opakování či znovuotvírání uzavřených témat ze ságy.

A nejlepší zážitek ze hry? Když jsem si zabil vlastního krále :)

Pro: Příběh, grafika, Špeh/Elf, méně ale kvalitnější erotiky, nekomická brutalita(heh)

Proti: Skákání, Triss snad všude, málo náročnějších bojů, horší přehlednost inventáře

+51+53 / -2
  • PC 95
K druhému Zaklínači jsem přistoupil s tím, navnazen pozitivními recenzemi a ohlasy, že půjde o jeden z vrcholů média. A v tomto případě bylo očekávání naplněno, i překonáno.

Z vrcholné trojice videoher let minulých (plus BioShock Infinite a Far Cry 3) předvádějí Assassins of Kings nejzdařilejší představení. Syntéza nového a starého přístupu tu dochází v ideální harmonii; prakticky tak nemám co vytknout a to, co by šlo označit za hraní komplikující faktory, lze rychlým tahem převést na zamýšlené autorské záměry. Zřetelnému rukopisu tvůrců nyní alternuje i podobně výrazné technické provedení, u kterého se konkurence (Drakensang a Risen 2) ze dne na den stává již archeologickým reliktem dob minulých. Takovýto skok mezi prvním a druhým dílem v rozmezí čtyř let, a fakt, že doposud nemá již tři roky stará hra konkurence svědčí o uznání hodném talentu. Zvláště, když v tomto případě nešlo jen o technickou kvalitu, ale i ráznou transformaci v moderní podobu RPG, které bude udávat směr při správné konstelaci hvězd. Tam, kde Mass Effect více než co jiné připomíná spíše film s přidaným hraním a možnosti ovlivnění několika událostí, tam The Witcher 2 neopouští svůj žánrem vymezený prostor a dodává pocit dobrodružství, které máte plně v moci. Ač i zde jde o čistě iluzorní pocit, práce designérů a scénáristů obsahují vše, co od fantasy očekávám - provedení hráče odlišnými lokacemi, napětí, humor a výzvu.

Faktorem, proč je druhý Zaklínač tak kvalitní je i pochopení, že obtížnost (vyzývající, ne účelná) je základní formou pro plné vcítění se do virtuální role. Zde, i na nejlehčí (!) obtížnost jsem měl celou řadu problémů (Kajran, závěr), nutnost využívat lektvary a vylepšení je podstatná. Zbraně a zbroje tu neleží v každé druhé truhle, naopak. Příběh má plno svébytných momentů, jako celek se však místy utápí v politické problematice; hráči neznalému knižních předloh, neznámé. Důležité ale je, že tento zájem o svět a politiku v něm probudí, jako i to, dozvědět se o Geraltovi, Triss a Marigoldovi více.

O skvělém (anglickém) dabingu, úžasné hudbě a velké znovuhratelnosti netřeba ani psát. Společně s Portalem 2 velký titul (série), který je prost chyb a s největší pravděpodobností se stane jedním z pilířů videoherní produkce tohoto desetiletí. Po druhém hraní velká šance na absolutní hodnocení, které si The Witcher 2: Assassins of Kings jistě zaslouží.

Pro: ideální rozsah, volby, scénář, výpravnost...

Proti: žádné

+51+51 / 0
  • PC 95
Po dohrání druhého zaklínače mám tak trochu smíšené pocity. Příběh byl skvělý, grafika krásná a hudba příjemná. Ale tak nějak mám pořád pocit, že někde něco chybělo.

Třeba oproti prvnímu dílu je počet druhů monster směšný. Milovala jsem zkoumání okolí v jedničce a zabíjení rozmanitých nápaditých potvor. To je pryč. Navíc mi přijde, že hlavní zápletka mě hnala dopředu rychleji, než bych si sama přála - v posledním aktu jsem musela primární quest vyloženě ignorovat, abych mohla alespoň chvíli prozkoumávat město a plnit vedlejší questy, kterých je samo o sobě dost málo - jak už zmínil PIPboy, úkolů zadaných "prostým lidem" je minimum a je to škoda. Naopak se mi líbilo, že už se sidequesty neomezovaly na obligátní "Běž do lesa a dones mi 10 vlčích kožek".

Mrzelo mě, že bylin je jen pár druhů, co rostou na všech lokalitách. Možná je to rozežranost, ale vážně by se mi libílo, kdyby bylo druhů více a se specifickými stanovišti.

Mutageny příliš nepotěšily - jejich využití je minimální. Za celou hru jsem použila dva. Vzhledem k tomu, že jsem investovala do všech tří talentových stromů, se mi prostě schopnosti se slotem na mutagen nezpřístupnily.

Inventář je šílený. Chyběl mi výběr ve filtru pro "nezařazené položky". Procházet celý inventář je nepřehledné a zvyšuje se riziko, že s sebou budete něco tahat úplně zbytečně.

Co se naopak povedlo:
Souboje - sice pro mě docela obtížné, zvláště na začátku, ovšem potěší, že když bojujete s více nepřáteli, doopravdy na vás útočí, nestojí "frontu" na to, aby si do vás mohli seknout. Pokud má nepřítel štít, opravdu ho využívá.

Fistfighting + armwrestling - sice je potřeba si zvyknout, ale ve výsledku to bylo příjemné zpestření.

Uvěřitelné postavy, ať už kladné či záporné. Když se nadává, tak sprostě, když se chlastá, tak s pořádným hangoverem, když se souloží, tak bez oblečení. Zní to jako banality, ale všechny tyhle věci tam mají své místo a bez nich by to celé působilo směšně a polovičatě.

Rozhodnutí a jejich dopady jsou opravdu znatelné, nikdy nevíte, zda to či ono rozhodnutí je správné a já osobně jsem natolik zvědavá na to, co by se se stalo, kdybych se rozhodla opačně, že si hru v nejbližší době asi zahraju celou znova.

Celkově si hra svých 90% zaslouží, protože i přes jmenované nedostatky je opravdu podařená a zábavná. Koupě hry rozhodně nelituji a těším se, až si hru zahraju zase a jinak :)

Edit: Měním hodnocení na 95%, inventář s novým patchem opraven, dojmy po 3. dohrání veskrze dobré, pořád je co objevovat :)

Pro: Drak, možnost volby, souboje, příběh, postavy

Proti: Inventář, méně vedlejších úkolů

+41+41 / 0
  • PC 95
Moje prvé stretnutie s Witcherom (nečítal som žiadne knihy, nevidel seriál a nehral ani prvú hru) a hneď to bola láska na prvý pohľad.

"Pletl jsem si vesmír s hvězdami odrážejícími se na vodní hladině"

Graficky krásne dobrodružstvo a v čase vzniku najlepšie vypadajúca hra (a ešte stále vypadá veľmi pekne) s množstvom krásnych scén (nemyslím len tie erotické, ehm) a scenérií. Hlavný hrdina Zaklínač Geralt z Rivie je frajer, bojuje za správne veci, jeho cynické hlášky fungujú a celkovo je to veľký sympaťák. Hra obsahuje množstvo vedľajších postáv, rozhovorov a príbehových animačiek ktoré však snáď prvýkrát v mojej histórii hrania boli všetky zaujímavé a ani raz som nemal nutkanie niektorú animačku preskakovať (a nevravím teraz len o tých erotických, ehm). Príbeh celkovo veľmi potešil a potešili aj voľby, ktoré ovplyvňovali celé nasledujúce hranie.

„Zlo je zlo, Stregobore, ... Menší, větší, střední, všechno jedno, proporce jsou relativní, hranice nejasné. Nejsem zbožný poustevník, nečinil jsem v životě jen dobro. Mám-li však volit mezi dvěma zly, nevolím raději vůbec...


Naozaj prepracovaná hra do každého detailu, čo dokazujú aj KONEČNE nahé a vymakané erotické scény. Nekonajú sa žiadne oblečené trápnosti ako od Bioware, ale pekné nahé ženské telá. Bol som úplne nadšený, lebo na erotiku v hrách sa stále zabúda a celkovo majú tvorcovia málo odvahy (ale vraždenie, brutálne scény a neustále nadávanie je takmer všade).

Problém som mal viacmenej len so súbojovým systémom, ktorý je dosť založený na kotrmelcoch, čo vypadá trochu smiešne a zamrzelo ma aj chudobnejšie upravovanie Geralta.

„Lidé si s oblibou vymýšlejí nestvůry a hrůzy. Sami si pak připadají méně odporní.“

Inak som bol maximálne spokojný a rozhodne sa jedná o jednu z najlepších hier, aké som kedy hral. Nezabudnuteľná krásna príbehová hra, vďaka ktorej som sa začal o Zaklínača zaujímať a už budem pomaly končiť s celou knižnou ságou a hlavne prvé poviedkové knihy patria k tomu najlepšiemu, čo som kedy čítal.

Pro: Pekná grafika, krásna erotika, hlavný hrdina a vedľajšie postavy, príbeh je skvelý, podľa rozhodnutí sa mení celé nasledujúce hranie, prepracovanosť na každom mieste

Proti: Príliš veľa kotrmelcov :)

+40+40 / 0
  • PC 90
Ještě mi jedou titulky, takže nemůžu nemyslet na to jakou má Zaklínač pěknou hudbu. No, Zaklínač 2 má vůbec hafo pěkných věcí - graficky je asi nekrásnější (a rozhodně nejnáročnější) hrou dneška, polský dabing je špičkový, dialogy taktéž, postavy uvěřitelné, propracované, questy nápadité, choices a consequences špičkově zmáknuté, cool epic momentů se taky najde mrtě. V podstatě je hra výsměchem západním "RPG fanouškům" s jejich konzolema a vzýváním BioWare. Jsou tu ale jistá ale a není jich málo.

Už od začátku bylo jasné, že druhý Zaklínač míří vysoko a ke konci prvního aktu jsem byl už celkem přesvědčený že tohle na těch 95 v pohodě stačit bude, přičemž víc jak 90 u mě bez zahrání na nějaké ty správné struny v podstatě nehrozí. Nakonec jsem se rozhodl uchýlit se k (velmi silným) 90. Zbytek komentáře věnuju prakticky výhradně vypichování chyb, nedostatků a dalšímu hnidopišství, takže asi vyzní dost negativně, ale vězte, že Zaklínač 2 je jednou z nejlepších her při nejmenším posledních let. Nicméně vezměme to hezky popořadě:

Úvod, který by měl hráče přece jen seznámit s mechanismy, se s hráčem příliš nesere. Moc informací o mechanismech hra neposkytne a když už poskytne, tak obvykle s křížkem po funuse. Obtížnost soubojů paradoxně přes celou dobu hraní postupně klesá a tak zatímco na začátku prd víte jak Geralta ovládat a ještě k tomu máte mizerné vlastnosti a výbavu (= smrt, smrt, další smrt, dvě smrti, smrt a ještě smrt, atd.), ke konci si stačí dávat trochu pozor a umřít skoro ani nejde (opomeňme designérský kiks před vstupem do města ve třetím aktu). Tohle se pro mě zlomilo někde ke konci prvního aktu, během kterého jsem si jakš takš navyknul na mechanismy boje a pořídil si ne-úplně-trapnou výbavu.
Zatímco novou minihru - páku - považuju za slušné zpestření, tak změny, kterých doznal kostkový poker, mi přijdou po všech stránkách tragické.

Ad boj - absentující pauza z prvního dílu dělá ze hry celkem peklo. Taky nezbývá než konstatovat, že i když bojový systém nového zaklínače ani zdaleka není tupá klikačka, celková rychlost soubojů prostě nedává hráči čas mechanismy prozkoumat do hloubky a tak se při útoku holt souboje čas od času do klikačky zvrtnou.

Vývoj postavy - systém jako takový mi vyhovoval, snad jen možnost přidávat mutageny se mohla objevit dřív. Takhle jsem za celou hru použil tři, přestože jsem jich posbíral desítky. Co mě ale zaráží je využitelnost alchymie. Alespoň na střední obtížnost. Celý první akt jsem si s ní rád pomáhal, ale za zbytek hry jsem dohromady vypil asi 4 blbé elixíry (a z toho dva byly na vidění ve tmě a jeden byl questový) - prostě nebyl důvod se s alchymií dál zabývat, takže jsem do příslušné vývojové větve nakonec neinvestoval jediný talent.

Interface je pak kapitola sama o sobě - i když pěkně vypadá, je v něm (a v přidružených mechanismech) tolik zbytečných nedostatků, že to radši ani nebudu vypisovat, bo bych v tuhle chvíli cca zdvojnásobil délku textu.

Osobně mi taky trochu vadí, jak se v honbě za epičností upouští od civilních záležitostí - ukažte mi kolik je ve hře starých seschlých dědečků a babiček - možná v prvním aktu by se nějaký našel, ale jinak je to samá lepá děva, oplzlý strážný/voják, státník, atd. Nejnižší vrstvy společnosti se kamsi vypařily. To samé vlastně platí i pro slovanské prvky, ať už jde o architekturu, nebo potvory - tentokráte má všechno podstatně blíž ke klasickému high fantasy, nebo jak se tomu nadává...

A příběh mi přijde takový nějaký.. příliš prostoupený politikou, ale hlavně ne zcela přehledný pro někoho, kdo nemá Sapkowskiho realm našprtaný. První akt je v pohodě - sledujeme stopu vrahů králů - je jasné proč a "politika" na úrovni místních poměrů v pidiměstěčku kdesi v prdeli světa se snad ani nedá nazývat politikou.

Ale následující akty se politika řeší skoro pořád a záhy jsem zahlcen nesčetným množstvím jmen králů, království, čarodějek, mágů, vrahů, vojenských velitelů a bůhvíkoho ještě a já si jen říkám proč, co jsem komu udělal, vždyť ještě před chvílí jsem se prostě jen snažil chytit toho plešouna, čím jsem si krucinál zasloužil tohle?! Od druhého aktu dál je hlavní dějová linie prakticky o snaze pochopit kdo co s kým proti komu a proč, ale udržet si v tom přehled je nehorázný vopruz. Sice jsem většinu času tyhle věci jakš takš alespoň přibližně věděl, ale málokdy jsem si tím byl opravdu jistý.

Konec mi na druhou stranu nijak zvlášť nevadil, snad jen souboj v/na věži byl pro mě docela zklamáním.

Celkově vzato mi ale prostě nejlepší přišel první akt. Věděl jsem jasně co je mým cílem a jaká k němu zrovna vede cesta, questů byl dostatek, byly originální (Když banda hnusných a tupých strážných chtěla bez pořádných důkazů zabít krásnou mladou elfku a nakonec se ukázalo, že tak děvka vážně dělá pro veverky, tak první, co mě napadlo, bylo, že v BioWare hře by to takhle nikdy dopadnout nemohlo.), politiky tu bylo tak akorát, celkový styl lokace mi pro fantasy RPG všeobecně celkem vyhovuje. Alchymie byla ještě užitečná, neřku-li nutná a po stránce soubojů a vývoje postavy tu byl nejjasnější vývoj od břídila k bijci. (Respektive dál ve hře už v podstatě žádný viditelný vývoj není.) I závěr prvního aktu a zde už nejednou zmiňovaný souboj v elfích ruinách patří asi k tomu nejlepšímu na hře.

Prvnímu aktu bych s klidem těch 95% vrazil. Zbytek hry je ale za 90 a ani ne moc silných. První Zaklínač je mi taky celkově o něco sympatyčtější, třebaže není pochyb o tom, že na západě by vedle dvojky propadnul.
+37+38 / -1
  • PC 100
Rok a půl jsem měl druhého Zaklínače na disku, než jsem se do něj ponořil. Po tutorialu jsem byl trochu rozmrzelý z boje a navíc mi přišlo, že svět není – na rozdíl od prvního dílu – typicky Zaklínačský. Hlavní důvod byl ale ten, že nebyla na fantasy prostě chuť.

Nicméně, co se týče ztvárnění světa, mýlil jsem se. Svět je trochu odlišný než byl v jedničce, ale stále z něj Zaklínač dýchá. Hlavně je zde více politiky a intrik, což je přesně moje gusto. Liboval jsem si v rozplétání tajemství různých frakcí, prokecal každého kdo měl co říct, pečlivě četl veškeré knihy a deníky. A zjišťoval, že svět je zpracovaný naprosto skvěle a vlastně i vcelku reálně. Fantastická grafika je třešničkou na dortu.
Příběhově je dvojka absolutní špička a strká první díl do kapsy. Mnoho důležitých rozhodnutí, které ovlivňují děj a dokonce celé další kapitoly, zaručují vysokou znovuhratelnost. Vedlejší úkoly jsou stejně tak zábavné jako v prvním díle, stejně tak minihry.

I s bojem to nakonec nebylo tak horké. Není to sice žánrová špička, ale jen co jsem si jej trochu osvojil a zjistil, že největším nepřítelem je jen stání na místě a klikání, přišel jsem mu docela na chuť. Jediné co je trochu otravné je nutnost pít lektvary pouze při meditaci.

Tvorba postavy je rovněž lepší jak v prvním díle – tam bylo bodů dovedností přehršel a na konci už nebylo ani do čeho dávat. Ve dvojce se musí člověk rozmyslet jakým směrem se chce vydat, bodů je akorát na jedno odvětví. Rozhodně plus.

Záporů je málo a nejsou ani moc podstatné:
Kvůli častým (naštěstí rychlým) loadingům bylo vcházení do dveří naprosto retardované.
Přesně dané cesty znemožňující seskočit kde chci. Geralt nepřeskočí ani šutr.
Inventář z jedničky byl lepší a to už je co říct. Tady je akorát nepřehledný a blbě se v něm cokoliv hledá.
UI občas zablblo. Hlavně když má hráč někoho následovat. Několikrát se mi stalo, že jsem se onomu jedinci připletl do cesty, protože jsem byl rychlejší. A co dotyčný udělal? Otočil se a utíkal zpět na počáteční místo, tam sebou škubnul a nabral znovu směr quest. Roche byl v tomhle přímo expert.

Verze 2.0 přinesla mimo jiné i mod zvaný Aréna. A je to opravdová výzva. Smrt znamená konec a hráč je tak nucen začít znovu od začátku. Můj první pokus skončil už ve čtvrtém kole na Scoia'tael a pochopil jsem, že bez jednoho ze tří pomocníků, které lze najmout, není šance přežít všech třicet kol. Ona to bude pořádná dřina i s nima. A to prosím mluvím o obtížnosti normal. Po každém souboji si může hráč vybrat jeden z předmětů jako odměnu a dostane navíc nějaké orény na útratu u místního jednorukého obchodníka. Ceny má podobné jako jsou ty v hlavním příběhu, což znamená „rozhodně né nízké“. Aréna není špatný přídavek, dohrát jej sice nehodlám, ale vyblbnout se v něm dá.

Prvnímu dílu jsem dal stovku, dvojce musím tím pádem také. Dost možná je i o něco lepší než první díl, má hezčí Triss (zdravím Bodkina), vkusnější erotiku – Geralt už není takový děvkař, ale pečlivě si vybírá :), kvalitnější příběh, parádní grafiku. Jen mohlo být pokračování o něco delší.

Sám pro sebe musím označit oba Zaklínače za nejlepší RPG své doby. A chci trojku.

Pro: příběh, grafika, politikaření, svět, soundtrack, Triss, konečně pořádná zmíňka o Yennefer a Ciri, přístup CD Projektu k hráčům

Proti: inventář, chci víc!

+37+39 / -2
  • PC 95
První Zaklínač se bezpochyby zařadil mezi mé nejoblíbenější hry. Hra to nebyla jedinečná samotnou hratelností, nýbrž prostředím, příběhem a skvostnými dialogy, které nemají obdoby. Na dvojce mě trochu mrzí fakt, že na novém enginu je vše strašně barevné a překontrastované a celá hra jde spíše na vlně politiky, než po vzoru prvního dílu a povídkových knih. Chybělo mi tu to „zaklínačovské evropské“ temné prostředí a celá hra trochu spadla do klasického fantasy. To je jedna z výtek, jejichž počet bych vyjmenoval na prstech jedné ruky nešikovného dřevorubce.

Příběh přímo navazuje na konec prvního dílu. Geralt zachránil krále Foltesta před vrahem a nyní se stává jeho osobním bodyguardem. Tak nějak začíná druhý díl. Ale nebyl by to Zaklínač, aby se něco neposralo. Příběh jako celek je sice hodně promyšlený, ale občas (hlavně ke konci) až moc zmatený a hra na hráče chrlí přehršle jmen, které absolutně nic neříkají. Ano, svět Zaklínače je neskutečně komplexní, ale k čemu to je, když se v tom obyčejný hráč ztrácí. Já měl tu výhodu, že jsem před hraním měl načtené první dvě povídkové knihy a tak jsem to pobíral docela obstojně. Ale když si vezmu hráče, Sapkowským nezasaženého, musí v tom mít strašnej maglajs. Dialogy jsou špičkové, za celou dobu jsem se nenudil a strašně mě bavilo čekat, co bude dál. Trošku mě mrzela absence českého dabingu, i když musím uznat, že tohle přeložit, by muselo být hodně finančně náročné, protože ve hře jsou desítky hodin mluveného slova. Hrál jsem s dabingem anglickým, který se mi jevil jako povedený i když to samozřejmě nebylo ono. Český překlad v podobě titulků byl naprosto bezchybný a odpovídal termínům a nářečím z knih. Takže za mě spokojenost.

A jak je na tom hratelnost? Ve dvojce je nový systém soubojů. Zpočátku mě to strašně vyděsilo, protože na první pohled jakoby potyčky z oka vypadly Arcanii, kde mě po delší době tuze nebavily. Naštěstí jsou boje v Zaklínačovi 2 přesným opakem. Jsou jednoduché, ale neskutečně variabilní. Navíc hráč musí hrát takticky a nějaké tupé mačkání tlačítka akorát přivede Geralta na jistou smrt. Hra se dělí na 3 kapitoly, přičemž ta první je na střední obtížnost místy až hardcore, zbytek už je v pohodě hratelný, ač pár soubojů náročných opravdu je a přiznám se, že jsem párkrát obtížnost musel stáhnout. Pokud Zaklínače 2 porovnám s ostatními moderními hrami, dojdu ke zjištění, že je to hra opravdu těžká a mnoho hráčů to může odradit. V EE verzi tohle už tolik neplatí, hra mi přišla neporovnatelně lehčí. Já si liboval a teď po dohrání mě mrzí, že je tak strašně málo takových her, které nevedou všude hráče za ručičku.

Do hry vrátily některé vedlejší činnosti, jak jsou kostky a souboje. Toho, kdo designoval kostky, bych nejradši bacil po palici pořádně ostrým palcátem. Římské číslice, navíc umístěné v jakýchsi ornamentech, jsou strašně nepřehledné a s nižšími detaily navíc nečitelné. Naštěstí se dá stáhnout modifikace, která navrátí design kostek těch z jedničky (díky Sayovi za tip).

Pěstní souboje fungují na principu QTE, nic originálního ale funguje to dobře. Poslední minihrou je páka. Cílem je udržet cukající kurzor ve vyhrazené oblasti po určitou dobu přičemž se kýžená oblast čím dál více zmenšuje. Tato minihra trpí malým neduhem a to jest, že pokud hra nejde zcela plynule, tak je nehratelná (lze obejít nastavením easy obtížnosti pro minihry).

Míchání lektvarů funguje dobře, ale moc sem toho nevyužíval. Stačilo mi cca 10 druhů elixírů a víc jsem jich nebyl nucen používat. Trochu mě vadilo nutnost pít je jen při meditaci, což bylo docela otravné. Podotknul bych, že hra hráči neřekne (nebo jsem si nevšiml), jak do meditace vstoupit a proto jsem jak idiot obíhal všechny ohně v úvodní lokaci. Až později sem zjistil, že se do meditace vstupuje skrz tlačítko CTRL.

Vývojový strom mi ve dvojce přišel lepší, ač mě mrzí, že jsem si otevřel pouze zhruba třetinu schopností. Na druhou stranu je zábava s každým zkušenostním bodem šetřit a uvážlivě investovat. Oproti jedničce je přítomno velké množství itemů a jejich možnosti „craftění“. S tím jsem si opravdu velmi vyhrál. Za každou novou zbroj jsem byl strašně rád a za každý nový meč jsem se třásl radostí. Tohle jen tak nějaká hra neumí.

A jak to celé vypadá? Nádherně! Zaklínač 2 je bezpochyby nejkrásněji vypadající hrou současnosti. Sice mi grafika prvního dílu sedla atmosférou o něco více, nemůžu ji upřít, že jsem často nevěřícně koukal na nádherné scenérie a neskutečně ostré textury. Vymazlená grafická stránka ale vyžaduje opravdu výkonný hardware, ale ten, kdo má slušné železo, hra jede krásně a engine je až neskutečně odladěný a stabilní. Přímo ukázkově.

A ještě nějaké ty výtky. Druhý díl je oproti jedničce o mnoho kratší a nezlobil bych se za dalších 10 hodin hry. Rozloha herního světa není moc velká a tak mi trochu chyběla radost z objevování. Všechny místa na mapě se vážou vždy k nějakému questu a tak není nutno odbočovat. Trošku škoda. Na druhou stranu je hra (v1.2) naprosto bez bugů a herní svět je vypiplán do nejmenších detailů.

A celkové dojmy? Pozitivní. Na hře je vidět, že byla dělána s láskou a ačkoli u mě subjektivně nepřekonává první díl, tak je minimálně jeho důstojným nástupcem. RPG roku! 90%

Po dohrání EE verze za Iorwetha zvedám hodnocení. Ta hra je jednoduše boží!

Pro: polský dabing, skvělý příběh, dospělý svět, lokace, krásná grafika, špičkové dialogy, výborné souboje, povedené minihry, postavy, hudba, není to vůbec jednoduché, vymakané questy včetně úžasných subquestů, bez bugů, kometa na obloze

Proti: nevyvážená obtížnost, docela krátké a oproti jedničce kratší (byť hodně rozvětvené)

+32+32 / 0
  • PC 85
Prakticky všechno co bylo co do RPG systému naslibováno v Mass Effectech, aby pak předvedli jen trapnou patetičnost, nepromyšlenost, a plané sliby v nefunkčním provedení, tak tady je v provedení zcela výjimečném a dotaženém do konce. Způsobem nelineárního hraní jsem si přesně takovéto RPG hry kdysi vysnil a věru mě nenapadá, jaká jiná hra žánru za posledních takřka 15 let by se v tomto k druhému Zaklínači svými kvalitami byť jen blížila.

Škoda že takový "hardcore" přístup si nepodržela i v soubojích, které jsou typickou arkádovou rubanicí s miliardou nepřátel - což jednak z hlediska uvěřitelnosti světa působí značně dementně, a hlavně jsou tím prostě otravné. S radostí bych si dal obtížné a komplikované souboje s bossy a v přírodě ojedinělými monstry, i včetně taktického používání lektvarů, pastí, a vůbec všeho co hra nabízí. Ale prosekávat se přes zástupy generického cannon fodderu? Meh, to je dobré tak do Diabla 2 (které mi btw Witcher 2 připomněl i neskutečným množstvím lootu), tady je to dětinská arkádová přítěž v jinak dospělé hře.
Díky bohu, že kreténské konzolové mačkání sekvencí tlačítek jde vypnout, leč se zástupy nudných nepřátel už to udělat nejde, takže s vytažením meče jde atmosféra do kopru.

Nu což, ve hrách klasika, takže stáhnout obtížnost, akcí proběhnout jak nůž máslem, a užít si zbytek hry - který je neskutečně parádní. Vynikající příběh který není ani předvídatelný a ani hloupý, skvěle zapadá do lore světa a rozšiřuje ho tak, že se pro ságu stává bezmála nezbytnou součástí. A k tomu výborně napsané dialogy, které konečně zas jednou působí opravdu promyšleným a chytrým dojmem.

Vynikající je už i jen systém dialogů, který v mnohém připomene právě ten Mass Effect, ale přitom na rozdíl od něj je tady zcela logický a smysluplný, a je v něm zcela jasné jakým způsobem hráč ovlivňuje jak samotný průběh rozhovoru, tak svými rozhodnutími i celý následující průběh hry.
A možností jak hrou projít čistě podle sebe, a ovlivňovat dle svého uvážení celý herní svět, je tu přitom nepočítaně, a všechny jsou velmi výrazné a s důsledky, nad kterými je nutné přemýšlet - a které se hrou, potažmo celou herní trilogií, potáhnou až do konce. Žádné primitivní černobílé volby mezi cestou pro hodné a cestou pro zlé, ani kosmetické prkotiny jako v MA, ve kterém na většině věcí stejně vůbec nezáleželo.

I z prvního dílu jsem měl ve srovnání s tímto pocit slabě napsaného příběhu s béčkovou zápletkou plnou plochých postav, takže i když mě hra bavila, nic mě nijak zásadně netáhlo k tomu ji rozehrát znovu.
Tady mám naopak pocit že bych ji měl díky její nelinearitě znovu rozehrát okamžitě - a navíc že je škoda, že Witcher 2 nevyšel i v čistě knižní podobě, protože je tak dobře napsaný, se silným příběhem, i s důrazem na "trademarky" série, že skutečná nová kniha od Sapkowského vedle něj působí jako bezzubý dovětek, v rámci ságy zcela zbytečný a nezajímavý.

Pro: Nejlepší RPG od Baldurs Gate 2

+30+30 / 0
  • PC 95
Dávno před tím než HBO začalo natáčet seriálovou verzi Písně ledu a ohně, existoval v herním světě skvělý zástupce žánru "temné fantasy". Zaklínač jednička je skvělá hra, která je zároveň pokračováním a zároveň remixem Sapkowského knížek (efektivně recyklovala příběhové linky z povídek i ze série). CD Projektu se podařilo z Geralta udělat populárního RPG hrdinu a oslnit mezinárodní publikum fantasy světem, který si s ničím nebere servítky a působí stejně drsně, temně a sobecky jako realita. To je možná trochu nesmyslné přirovnání, protože realita je přesně taková podle jakého žánru se ji zrovna rozhodnete prožívat, každopádně Sapkowského svět představuje to pesimističtější vnímání lidstva, které je zrovna v kurzu a v němž se každý stará jen "o sebe a své bezprostřední okolí".

Geralt je předem daná postava, takže vaše hraní na hrdinu ve hře spočívá ve ztělesnění životem ošlehaného, své strasti zarputile snášejícího a cizí problémy nevysvětlitelně stále řešícího vědmáka - možnosti úpravy herní postavy jsou tedy limitovány pouze co do jeho přístupu ke svému osudu; hrdinu podle svého gusta z něj neuděláte, ale to hře jen pomáhá k ucelenějšímu a působivějšímu příběhu. Zaklínač si zakládá na složitých morálních rozhodnutích, která mají svoji dohru v budoucnosti - ne vždy je to s tou závažností rozhodnutí tak horké a ne vždy ty dohry něco významně mění, nicméně několikrát se ve hře setkáte se situací, kdy musíte řádně popřemýšlet, jak dál postupovat, abyste nezradili svoje přesvědčení.

Vývojářům se se Zaklínačem I podařilo mnohé a já si vzpomínám, jak jsem se nemohla dočkat pokračování - pak přišlo a já jsem zjistila, že Zaklínač II je ještě mnohem lepší, než jsem doufala.

Pokrok oproti jedničce je v mechanismu boje: hra nejde zastavit, ale jen zpomalit, takže zpočátku vám to trochu vázne, než se naučíte rychle používat zaklínačská znamení (a než vám dojde, že je dobré používat tlačítko namíření Geralta na jednoho konkrétního protivníka, aby vám neposkakoval všude možně), ale o to plynuleji pak souboje působí. Samotné švihání mečem, krytí a úskoky mi připadaly hodně "realistické" (možná trochu zavádějící pojem v rámci fantasy pc hry) a obzvlášť na vyšší obtížnost není zase taková sranda někoho porazit, o což větší je pak zadostiučinění z toho, že se vám to podaří.

Vedlejší úkoly týkající se vybíjení nestvůr jsou oproti jedničce zpracovány smysluplněji: namísto prostého vybití x počtu potvor musíte zničit jejich hnízda. V Zaklínači II neexistují nesmyslné úkoly typu přines předmět Y z místa A na místo B, získej 50 XP, opakuj - všechno, co děláte, má logiku a význam. Dohry složitých morálních rozhodnutí™ jsou ve dvojce mnohem významnější - celé druhé dějství je jiné podle toho, ke komu se přidáte. Zahrát si hru znovu je pak v podstatě nutností - není to jen trochu jiné, prostě jste s úplně jinou skupinou jinde a řešíte úplně jiné úkoly. Celých těch cca deset hodin. Nevím, jestli se tahle investice CD Projektu vyplatila, každopádně za tenhle extrémní důsledek mého složitého morálního rozhodnutí ve hře mají můj obdiv.

Zaklínače: Vrahy králů jsem naposledy pořádně hrála před rokem, ale postavy si živě pamatuji dodnes. Autoři se vyžívají v odstínech šedi, takže až se budete rozhodovat, zda se přidáte k neoblomnému královskému patriotovi Rochovi nebo nelítostnému elfímu teroristovi Iorvethovi, nebude to vůbec snadné. Mimoto se samozřejmě znovu setkáváte i se starými známými z knížek a navíc všechno nasvědčuje tomu, že ve třetím díle pravděpodobně dojde k uzavření Geraltovy historie i co se týče Yennefer, takže o nostalgii a o navazování na nedokončené linky zaklínačova příběhu není nouze.

Stěžejní příběh Vrahů králů je poměrně komplikovaný - alespoň co se týče množství jmen, stranických příslušností a osobních zájmů jednotlivých aktérů - takže opět mi nezbývá než smeknout před vývojáři, že nepodlehli tendenci v mainstreamu představovat předžvýkaná, lehko stravitelná vyprávění. Hra je graficky nádherná. A na závěr chvály ještě dodám, že "romantické scény" ve Vrazích Králů byly výjimečné tím, že se mi u nich nechtělo umřít ztrapněním jako u jiných mých oblíbených her (Promiň, Dragon Age).

Abych se tady ale jen nerozplývala, zmíním i pár výtek. Lokace ve hře jsou sice krásné, ale občas se v nich problematicky pohybuje. Oproti Zaklínači I zde sice došlo k určitému zlepšení (Geralt se už nemusí pohybovat jen na jedné úrovni, ale může i šplhat nahoru a dolů), ale u několika questů jsem strávila zbytečné minuty marným chozením dokola a hledáním cesty. CD Projekt si také evidentně zakládá na tom, že svoji reputaci neopírá o čím dál bezchybnější politickou korektnost jako Bioware - ba právě naopak. Například: ve městě plném trpaslíků: nula trpaslic (jejich modely by předpokládám nebyly tak atraktivní jako čarodějky a elfky); za druhé viditelná poplatnost klišé bigotního hráče pc her (narážky na homosexualitu mezi ženami jsou časté a na místě, zato jeden jediný muž homosexuál je zároveň nejslizštější postava celé hry...)

Pro: ukázková práce v tom, jak vytvářet pokračování dobrých her - dělat je ještě lepší

Proti: neprostupnost prostředí, špatná navigace

+27+27 / 0
  • PC 90
Tak jsem si jednou řekl, že bych mohl prověřit počítač něčím relativně novějším. Po čem jiném sáhnout, než po pokračování skvělé hry na motivy mé oblíbené ságy. Od téhle hry nemůžete očekávat, že se bude hodně podobat svému předchůci. Ba naopak. Vyvíjí se. Hráči dá jiný zážitek, než první díl.

Naprosto parádní příběh, za který by se nemusel stydět kdejaký spisovatel. Perfektní navázání na první díl. Pomalé rozmotávání nitek. Rozhodnutí, které příběh větví. Hru můžete dohrát třikrát, čtyřikrát a pořád se můžete dozvídat nové informace. Aby to znovu nenudilo, je na to nastavená přijatelná délka. Asi poloviční od minulého dílu. Vše je ale maximálně našlapané.

Vylepšený a zábavnější soubojový systém. Osobně jsem se vydal cestou bojovníka a zábavné to bylo moc. Příprava úkoly, na příšery dodá auru komplexnosti. Hra taky komplexní je. Promyšlená, propracovaná. Ať se rozhodnete jakkoliv, tak jsou některé události neodvratné a vy jednáte jen podle svého svědomí. Takový osobní příběh uprostřed velké události. Občas děj dokáže probudit některé z citů.

Škoda, že hra hraje na vážnější notu. Ubylo nevázaného humoru. Marigold a jiní klasičtí komici tady nedostali takový prostor. Mezihry už nejsou tak zábavné. Zmizelo chlastání a přibyla vcelku nudná páka. Nekorektnost ale naštěstí zůstala. Ubylo vedleších questů. Celkově to má mnohem větší tah na bránu.

Proč ne, když je u toho takhle skvělá hudba. Nevěstince zůstali zachovány. Děj na to ale nedává moc času. Je to něco jiného, ale je to stále skvělé.
Mimochodem, přístup vývojářů k zákazníkovi je vážně skvělý. Mám krabicovku. Nepamatuju si jinou hru, kde by se mi hodinu nabízeli a instalovali patche sami od sebe.

Pro: příběh a jeho podání, rozhodnutí, znovuhratelnost, perfektní hudba, stále nekoretkní

Proti: zmizelo chlastání, nudnější mezihry, méně humoru

+26+26 / 0
  • PC 90
Velká spokojenost. Hned, jak jsem si druhého Zaklínače rozehrál, nemohl jsem se od něho odtrhnout. Lidi z CD Projekt RED udělali zase pořádný kus práce.

Přestože můj počítač už není, co býval (zejména tedy grafická karta), i na absolutně nejhorší detaily, na které jsem byl nucen hrát, byl herní svět naprosto okouzlující a celkově bylo prostředí všech tří aktů hodně živé a uvěřitelné. Ten pocit doplňoval i fenomenální zvukový doprovod - ať už hudební nebo "přírodní".

Moc se mi líbil fakt, že si autoři vůbec neberou servítky s nějakou cenzurou, a tím pádem v tomto směru zůstávají věrní předloze. Výsostně jsem se bavil, když jsem poslouchal/četl mluvu trpaslíků se vším jejich klením a nadávkami :)

Příběh mě uchvátil. Netočí se kolem záchrany světa, jak je v poslední době zvykem, ale kolem prostého konfliktu, kde se neutrální zaklínač musí mnohokrát rozhodovat, komu věřit, komu nevěřit, nebo koho si radši nevšímat. Hlavní questy jsou tedy velice dobře napsané a ani těmi vedlejšími si hra nedělá vůbec žádnou ostudu.

Velice příjemně mě překvapilo množství textu obsažené v popisech různých potvor, postav a úkolů. Jelikož jsou tyto texty napsány z pohledu básníka Marigolda a zároveň jsou často napsány vtipně, je potom docela zábavné číst i o právě splněných questech. Když jsem u Marigolda, nemůžu nezmínit snad nejlepší hlášku celé hry: "Geralte? Vážně chceš, abych tam šel? Geralte?! Geral...no co, sukubu jsem ještě nešukal. :)))"

Trochu mě ale na druhou stranu iritoval inventář, ve kterém vidím ústupek konzolím. Není to zas tak špatné, jak to možná zní, ale prostě se mi moc nezamlouvá, že z celkového počtu několika desítek věcí před sebou vidím pouze 6, a tak musím scrollovat jako blbec. Paradoxně tomu moc nepomohl ani systém třídění, protože je, řekněme, lehce chaotický.

Často diskutovaným tématem je boj. Ač mi přišel systém z prvního zaklínače dostačující, je pravda, že nastalé změny velice prospěly dynamice všech bojů. Nemůžu tím pádem říct, že by mi systém vadil. Spíš bych ho charakterizoval jako hůře naučitelný, ale když už hráč získá trochu praxe, je radost sledovat boje i jako divák. Nedávno dokonce člověk z CD Projektu RED vydal modifikaci, která výrazně boj mění, takže pokud má s původním stylem někdo problém, může vyzkoušet upravený. Tomu říkám vstřícný přístup.

Jediné zklamání, které mi Zaklínač zprostředkoval, je jeho relativně krátká herní doba. V prvním díle jsem si lebedil, protože jsem jej hrál snad 60-70 hodin a kvalita byla stále nadstandardní. Druhý díl zachoval nadstandard, ale herní doba se pro mě tak o 20 hodin zkrátila - přisoudil bych to lehce odfláknutému třetímu aktu.

Zaklínač je každopádně moc povedená hra, kterou každý milovník RPG prostě musí zkusit. Těším se na třetí díl, který má být dle informací open-world. Zajímá mě, jak se s tím tvůrci poperou, ale věřím jim.

Pro: Příběh, grafické zpracování, žádná zpropadená cenzura, dospělá hra ve všech ohledech, zábavné questy (hlavní i vedlejší), množství textu v popisech monster, zaklínačský feeling po celou herní dobu

Proti: Určitě bych ocenil, kdybych v Temerii mohl zůstat o pár hodin déle

+25+25 / 0
  • PC 90
Rozhodně nejsem jedním z těch, kteří uctívají prvního Zaklínače. Uznávám mu neoddiskutovatelné kvality, ale "rytmický" bojový systém dokázal akorát nudit a vylepšování postavy jak by smet. Trvalo proto docela dlouho, než The Witcher 2 našel místo na mém pevném disku. Po dohrání musím jen uznat, že se jedná o jedno z nejlepších západních RPG současnosti, docela možná i vůbec nejlepší.

Předně zachovává plusy prvního dílu v popředí s nekompromisním, krutým a celkem uvěřitelným světem. Vraždy, krádeže, znásilnění i terorismus patří k dennímu chlebu. Konečně si někdo dovolil vytvořit herní, středověkem inspirovaný, fantasy příběh bez přikrášlování. Nikdo nemá čisté svědomí a čest člověku pomůže snad jen do hrobu. Všichni, včetně Geralta, sledují jen vlastní cíle a využívají okolnosti ke svému prospěchu.

Zajímavý svět by byl k ničemu bez chytlavého příběhu. Právě tím druhý Zaklínače odskakuje od většiny konkurence. Žádná další spása světa, žádné pochybné řešení emocionálních problémů členů družiny. Místo zajetých klišé tu máme politiku a intriky. Znám pouze nepatrné množství her, kde by děj dokázal gradovat ve stylu, který předvádí dílo od polských vývojářů. K tomu ještě připočtěme nemálo důležitých rozhodnutí ovlivňujících nejen závěr, ale hlavně průběh celé hry a několikeré dohrání je tudíž zaručeno.

Zásadním vylepšením prošel bojový systém. Možná je, proti předchůdci, poměrně obyčejný, avšak funkční a podstatně přirozenější. Snad pouze všichni bossové se, alespoň v mém případě, změnily v poskakování v okolí a čekání na regeneraci zdraví. Taktické možnosti pomocí vhodně zvolených lektvarů tenhle nedostatek vyrovnávají. Pořád sice nelze přeskočit sebemenší překážku, nicméně jedná se o drobnou vadu.

Nalézt technicky lépe zvládnutou hru rozhodně není snadný úkol. Nejen grafika, ale i minimum bugů (tedy v EE) a hudba dělají z hledání kralovrahů jedinečné dobrodružství, které by určitě neměl minout žádný hráč RPG.

Pro: na politiku zaměřený děj a jeho větvení, zaklínačský svět, hudba

Proti: bossové

+24+24 / 0
  • PC 75
Při pohledu na moje hodnocení se určitě některým zapáleným příznivcům začne točit kudla v kapse (nebo spíš ocelový meč na zádech) a na úvod bych proto rád uvedl několik věcí.

Za prvé je potřeba říct, že nejsem skalní fanoušek zaklínačské ságy (na rozdíl od například Harryho Pottera, kde jsem přečetl každou knihu, a to několikrát, ale, pravda, hry zase v tomto případě stojí ani tak ne za starou bačkoru, jako spíš (dámy prominou) za hovno), takže nad některými věcmi zkrátka nedokážu přimhouřit oko tak snadno.

Na druhou stranu mě zaujal už první díl, a to v momentě, kdy jsem zhlédnul jisté gameplay video z E3. Taky jsem si u něj užil pořádný kus zábavy a kromě několika much (některé bossfighty, téměř nutnost návodu - např. u Havranovy zbroje) to byla vynikající záležitost.

Začnu proto rovnou jako kazisvět - když jsem začal hrát Witchera 2, nestačil jsem se divit, co všechno se oproti jedničce změnilo, a slovo „nepochopitelné“ mi přišlo na mysl hned několikrát.

První a zároveň zřejmě nejstupidnější úpravou je podle mě systém používání lektvarů. Ten se stal součástí meditace, jejíž provádění už sice není závislé na nalezení noclehu v krčmě nebo u ohniště, ale nelze ji vykonat během souboje. V kombinaci s popsaným mechanismem požívání lektvarů to znamená jediné - buď musíte pít lektvary preventivně pořád, protože co kdyby náhodou po tomhle dialogu přišel souboj, nebo je nepít a loadovat předchozí pozici v případě, že k bitce skutečně dojde, což je přibližně stejně chytré jako Putinovy výroky o homosexuálech.

Dalším podobně otravným prvkem je pohyb, který sice z valné částí působí stejně realisticky jako v předchozím díle, ale nemůžu se zbavit dojmu, že při jeho vymýšlení se zřejmě autoři drželi zásady „No tak, chlapi, něco na tom přece podělat musíme.“ Dlužno říct, že to vyšlo skvěle, protože přijit k okraji skály a muset několik vteřin čekat, než po levém kliknutí myší Geralt skutečně seskočí nebo vyleze, je mírně řečeno úsměvné, stejně tak jako skutečnost, že pokud se pokusíte seskočit v bojovém módu kotoulem, narazíte do jakési neviditelné překážky, jež vám v tom zabrání. V takových chvílích mívám dojem, že se herní vývoj vrátil asi o deset let zpátky, nicméně to zase není věc, kterou bych nebyl schopen překousnout.

Změn doznaly také souboje, což pochopitelně souvisí s přechodem do pohledu z třetí osoby. Ten mě upřímně řečeno nijak nepotěšil, jelikož jsem se dobře sžil s izometrickým pohledem, jejž jsem používal po celou hru. Zmizela tak řada úhybných manévrů, které člověk mohl provést, a bohužel neskončilo jen u toho. Osekány, a to solidním kombem hned několika úderů, byly totiž i souboje. Odstranění skupinového stylu by mi samo o sobě nijak nevadilo, lze ho v podstatě získat poměrně brzo z jednoho talentu, ale vzhledem ke značně omezeným možnostem obrany (blok + úskok) i útoku (levý+pravý klik myši) získávají bitky silně repetitivní nádech - občas jsem si připadal, jako bych hrál spíš Diablo. Rozhodně ale nechci tvrdit, že je to prachsprostá klikačka; postupem hry se odemykají nové schopnosti (i když ne vždy to považuji za úplně šťastný způsob - třeba smrtící rány, které mě tak bavilo provádět v prvním díle, když jsem někoho Aardem srazil k zemi nebo omráčil, jsem tady mohl zasadit jen občas, když se naplnil ukazatel adrenalinu), můžete házet dýky, očarovat si meče a blbnout se znameními, ale ve srovnání s prvním dílem je podle mého soudu boj zcela zbytečně zjednodušen a ochuzen a vyznívá tak velmi průměrným dojmem.

Tím jsem v zásadě vyčerpal zásobu žluči (snad s výjimkou absence možnosti fast travelu, která mě ale zdaleka nezamrzela tolik jako výše uvedené neduhy), a mohu přejít k tomu, v čem hra exceluje. Předně tedy musím vyzdvihnout příběh, který se po pár hodinách rozjede do vysokých obrátek a zakousne se do hráče až do samého konce, byť coby neznalci reálií zaklínačského světa mi spousta věcí unikla. Dialogy jsou výborně namluvené, je radost je sledovat a vést, a pokud se zrovna žvaní o něčem, co vás nezajímá, můžete je přeskočit a díky barevnému odlišení voleb se také případně nezdržovat otázkami, jež nejsou podstatné pro další postup. Škoda jen, že už se nám nedostalo českého dabingu, který mi v jedničce připravil spoustu legrace.

Grafický kabát hry je velmi slušivý, bohužel také pěkně nenažraný co do hardwarové náročnosti, v souvislosti s níž nemůžu opomenout mizernou optimalizaci, a to zejména rozšířené edice, jež běží na novějším enginu, který navzdory logice dokáže srazit FPS ještě o pár čísel níže. Postavy nicméně vypadají náramně k světu a v přírodě si na vás hra připraví nejeden dechberoucí výjev. Občas mi sice připadalo, že světelné efekty na obrazovce působí spíš kýčovitě, ale celkově působí hra po vizuální stránce velmi dobře.

Celkem vzato Zaklínače 2 pokládám za velice kvalitní hru, kterou bohužel částečně sráží do kolen některé nepochopitelné změny, jež si podobně jako v přechodu „San Andreas -> GTA IV“ nedovedu vyložit jinak než jako dobrovolné zhoršení hry odebráním prvků, které u předchůdce bez problémů fungovaly a bavily hráče. Pokud se ale třetí díl z těchto chyb poučí, mohla by nás zase čekat pecka, jak se sluší a patří.

Pro: Propracovaný a chytlavý příběh, výborný dabing, velice povedený soundtrack, graficky moc pěkné

Proti: Rozporuplné souboje a některé pohyby, odstranění kamery shora, pití lektvarů, občas bugy, špatná optimalizace

+24+25 / -1
  • PC 70
Bohužel. Žádná sláva, tedy zaujat jsem příliš nebyl. A ne snad protože Geraltovi zešedly vlasy a vypadá jak Gandalf z fitnesska za mlada, to byla celkem pěkná změna. Navíc se nepovažuji za nějakého klasického knižácko-znalého hejtra, který nesnáší zaklínačské hry jenom kvůli tomu, že knížky jsou "prostě lepší". Ano, ony jsou, miluju je, ale taktéž jsem si náramně užil první díl hry, který považuji zároveň za jedno z nejlepších RPG moderní doby. Tak proč je pro mě druhý díl zklamáním? Inu...

Rozhodně neříkám, že by W2 byla špatná hra, to rozhodně ne, 70% pro mě stále má nálepku jako "dobrá" hra. Ale to se téměř rovná trojce ve škole. A co si budeme povídat - občas je to úspěch, občas zklamání, ale obecně se s ní příliš chvástat nedá. (Doufám, že to nezní moc šprtovsky) Oceňuji ten fakt, že W2 přímo navazuje na události z endingové ukázky z jedničky. Králové Severních království jsou postupně vyvražďóváni. A chudák Geralt se do toho zase zaplete až po uši. Nezbude mu nic jiného, než se z toho zas nějak v celku rozmotat. Grafika je opravdu nádherná. Zejména v lesích poblíž oné vesničky, ve které začíná první kapitola, tam je to opravdu tak líbezně autentické, že na chvilku ani člověk nekouká na cestu. (Dokavaď ho nepřepadnou nekkeři, že jo? Hajzlové malí, byli všude!)

Dále velice oceňuji ten fakt, že příběh je konečně pořádně Sapkowskicky zaklínačský. Geralt už není nějaký vyvolený hrdina, který je jediný, jenž může zastavit strašlivé zlo, které by mělo katastrofální následky pro všechna království. Nyní se úplně nešťastnou náhodou zamotá do hrozivých intrik králů, Scoiatel, konventu čarodějek a dalších. Věřit se nedá fakt skoro nikomu. Opět se zde vyskytují skvělé postavy a jejich dialogy, které v žadném případě nedělají ostudu dílu předešlému, ba dokonce ani knížkám. Příběh je zaklínačovský, ano. Je ale fakt mizerně odvyprávěný. Nemá atmosféru a hroutí se mu struktůra. A řekl bych, že hlavní příčinou toho všeho jsou právě ona gigantická rozodnutí, která opravdu velice výrazně ovlivňují průběh hry. Supr je ale to, že tentokrát na vašich rozhodnutí OPRAVDU záleží, tudíž každá volba s sebou přinese velice vykvětlou větvi událostí, které na sebe v jednotlivých částech hry navazují, nic takového jsem ještě nikde neviděl a opravdu je to impozantní. No jo! Ale tvůrci už nedokázali na tak dlouhých propojených větvých udržet kvalitu příběhu, který je ještě k tomu velice krátký. (To, že znovuhratelnost a činění jiných rozhodnutí hru prodlužuje ji fakt neomlouvá.) Ty rozhodnutí ale musím pochválit, protože opět tam byly takové případy, kdy jsem se prostě musel zvednou ze židle,
začít chodit po pokoji a přemýšlet nad všemi těmi následky, pokud se rozhodnu tak či tak. A co je jako sakra s tou hudbou??!!!!! Soundtrack k W1 považuji za jeden z nejlepších, co jsem kdy u RPGček slyšel. Ale tady?? Z předchozího OSTu jsem žral snad téměř všechny tracky, tady mě nezaujal ani jeden. Možná tak jediná pěkná byla v hospodě ve Flotsamu (jo, takhle se vlastně ta vesnička nazývala), jinak fakt ne. A už vůbec nechápu, proč ani jednou nepoužili tu úžasnou základní zaklínačovskou znělku.
Sorry, ale na hudbu si potrpím.

Soubojový systém je fajn, i když víc se mi (kamenujte mě) zamlouval v díle předchozím. Asi z toho důvodu, že mě štvalo to neustálé uskakování. Zprvu jsem měl pocit, že boje jsou zde nehorázně obtížné, ale pak jsem to rozlouskl, nejsou obtížné, prostě se musí pochopit, jak přesně fungují. Jakmile se do toho ale člověk dostane, je to parádička. Jo. A nestvůrovské boss fighty jsou naprosto boží! O tom fakt žádná! A co by to bylo za Geralta – zabijáka nestvůr, kdy by to taky nebyl Geralt – nadrženej dobytek. Na rozdíl od jedničky zde nehromadíte žádnou sbírku středověkých playboy kartiček, nicméně všechny ty věci, které zde vyvádíte s Triss to absolutně dokonale vynahradí. ( A jsem rád, že Trissiny kozy jsou tentokrát adekvátně umístěné, v jedničce je měla pomalu až u pupíku.)

Jako... Takhle... Já to ještě zkusím, když vidím to nadšení kolem hry tady. Ale zatím hodnocení nechám. Největší problém mám s těmi faktory, které činily jedničku tak úžasnou hrou. Tedy příběh, atmosféra a hudba. Znovu opakuji - ten příběh v zásadě není špatný, je jen hrozně neuspořádaný, chaotický a bez atmosféry. A to prostě zaklínačská hra mít nemůže. I přesto ale oceňuji velice povedené RPG faktory, které činí W2 "dobrou" hrou. Ale Geralte, krucinál himl hergot laudón krucajs element, ty máš být skvělej! Takže příště, jako za starých časů, dej těm nilfgaardským šmejdům pořádnou rychtu, ať zase zazáříš! A nevyser se na Yennefer, to bych ti už vůbec neodpustil!

Pro: Sapkowskický příběh, grafika je krásná, opět důvěryhodný svět a skvělé dialogy, uspokojivě obtížná rozhodnutí

Proti: Příběh je mizerně odvyprávěný a bez atmosféry, krátká hrací doba, hudba, oproti jedničce málo lokací

+23+26 / -3
  • PC 80
Dva meče, šedivé dlouhé vlasy a chladný pohled, tak málo stačí aby každý poznal Geralta nájemného zabijáka nestvůr. Tahle hra má vskutku mnohé klady, jeden z nich je že vyšla i na konzole a vývojáři jí dávají zavděk vznik Zaklínače 3. Díky prodejům na konzolích hra vydělávala velmi dobře.

Příběh
Příběh je silnou stránkou hry, postavy jsou zajímavé, rozhovory záživné a zápletky uvěřitelné, tak nějak to všechno sedí krásně pospolu a vytváří skvělou atmosféru. Nutno dodat, že hra se vyplatí rozehrát i po dohrání, protože na konci první kapitoly se příběh po důležitém rozhodnutí větví a nejde o žádný trik, ale o skutečný dopad na celou další kapitolu. Tady opravdu není co vytknout a je to zejména příběh co CD projekt umí kvalitně předat prostřednictvím hry.

Gameplay
Začnu soubojovým systémem, ten je zde dost akční a samotné rány mečem a krytí máte v rukou vy. Občas se stane, že Geralt sekne tam kam nemá, ale souboje jsou jinak povedené. Výhrady mám k obtížnosti, která je i na normal docela vysoká a bude vás nutit neustále provádět kotouly a dávat si znamení na zaštítování. Je to velká škoda, protože jako většina hráčů, nejspíš i vy budete nuceni se kutálet hrou, tahle taktika je totiž kvůli silným soupeřům téměř nevyhnutelná. Každý uder opravdu bolí a i obyčejný nepřítel vás může snadno zdolat. Souboje s bossáky jsou navíc velmi tuhé a je dobré se na ně připravit i dostatečně nalevlit. Jinak tu nechybí spousta vymožeností. Vaření lektvarů, kouzlení pomocí znamení, vylepšovací strom dovedností a samotná manipulace s výstrojí a výzbrojí Geralta.
Hra je spíše linearní a svobody je pomálu, první kapitola se odehrává navíc v lokaci dosti nepřehledné a budete si zezačátku zvykat, nepomáhá tomu ani mapa která je opravdu na dvě věci. Inventář samotný je taky na houby a budete se v něm často hrabat hezky nasraní. Naštvaní budete i z načítání, protože načítat budete často a pořád, při vstupu a výstupu z budov, měst, ale i v polovině lokací vás čeká loading.
Dojmy jsem si odnesl rozporuplné a popravdě nevím kam celkový gameplay zařadit, ale rozhodně má spoustu špatných částí.

Technické zpracování
Na svojí dobu hrůza, ve hře totiž chybí pořadná optimalizace, zejména modely nemají svoje nízkopolygonové verze, takže i na nízké nastavení má Geralt milion polygonů, to vám dá zapravdu vaše grafická karta. Není tomu jinak ani u ostatních 3D objektů a celkově tomu nepomáhá i spousta shaderů co vytváří zajímavý pocit ze hry. Optimalizace tedy nepochodila dobře, naštěstí zvuky i samotný soundtrack jsou parádní a to se dá říct i o dabingu a nazvučení příšer. Hra obsahuje mimimum bugů, ale má tendenci občas spadnout a to zejména na maximalním nastavení grafiky, tohle se ale nestává tak často aby to přímo otravovalo. Hra obsahuje v základu české titulky, ale i výborný polský dabing, který doporučuji upřednostnit před anglickým.

Závěr
Za mě nejslabší díl trilogie, ale stojí za to dohrát, bude vás štvát spoustou otravných věcí, které v moderní hře nechcete, ale příběh Geralta a budoucnost světa vás udrží u počítače. Počítejte s větší obtížností na normal, tá se dá ale během hraní snížit tak se nebojte ji vyzkoušet. Pořád se jedná o dobře napsané RPG s hustým soubojovým systémem okořeným lehkou erotikou a zajímavým světem plným zapamatovatelných vedlejších postav.

Pro: Příběh, Souboje, Délka hry, Znovuhratelnost, Audiovizuál

Proti: Optimalizace, tvrdá obtížnost,Občas zdlouhavé přesuny po mapě, Slabší inventář i mapa

+23+23 / 0
  • PC 90
Zaklínač 2 pokračování mé oblíbené hry, tolik očekávání, přání a iluzí jsem si o hře vytvořil. Bohužel první díl nepřekonala. Přesto ale má druhý díl co nabídnout. Navazuje na jedničku, i když import savů ovlivní opravdu pramálo, což je škoda.

Prolog je pěkný, sice se Geralt nachází v roli to které těžko pasuje, ale co. Zde opět vidíme cit autorů pro nádherné brnění a zbraně rytířů kteří zde svádí nelítostnou řež. Soubojový systém doznal změn k lepšímu, je více propracovanější a nabízí více možností v boji. Plus parádní dokončovací údery. Strom dovedností je taky pěkně košatý, a zapomeňte na to že byste měli všechny schopnosti, zde ani na konci hry nebudete mít kompletní jedno odvětví. Zbraně a brnění má Geralt běhěm svého putování různorodější a častěji je bude měnit než tomu bylo minule. Za to inventář je mizerně udělán. I alchimie a lektvary a její nákresy mi přišla takové těžkopádnější. Stejně tak uplatnění vydělaných peněž je trestuhodně nevyužito.

Ohledně příběhu který je tahounem celé hry, smrdí až moc na můj vkus politikou. Zatímco návštěva Flotsamu je baladou a závanem staré dobré práce Zaklínače, lovení nestvůr, otázka nenávisti vůči nelidem, hrozící nebezpečí ze strany útočných jednotek Sco´iatel, které se skrývají v lese, a lidské chamtivosti která dopadá na přístavní městečko. Flotsam je navíc i nádherný co se týče vegetace, toulat se v lesích a obdivovat krásu nedočtené přírody má své kouzlo, a taky ukazuje jak je graficky hra parádní. Bohužel druhá kapitola rozjede již politikaření na plné obrátky, do toho se objevují přízraky a prokletí. Hra je sice stále hratelná a dobrá, ale ztrací hodně ze své atmosféry z předešlé kapitoly.

Rozhodnutí jsou zde opět takové šedé, nic zde není v zásadě dobré a tak to má být. Autoři opět předvedli dobrou práci ohledně postav, takže si hráč nektěré oblíbí, jiné bude nesnášet, ale hlavní je, že v příběhu jsou zapamatovánihodní, že zde nechají odkaz a jsou výborně nadabování a pěkně vypadají. Díky volbám nabízí Zaklínač dobrou znovuhratelnost, přesto ale mám pocit že souvislosti si hráč musí dávat dohromady z více zdrojů, jelikož strana kterou si vybral nezodpoví všechny otázky.

Zaklínač 2 je výborné RPG o tom žádná, přesto ale má své chyby, nabízí jednu z nejhezčích grafických orgií, Sapkowského svět nyní plný politiky, parádní postavy, souboje a nádhernou krajinu. Přesto ale není pokořitelem výborného původního dílu. Tak snad třetí díl bude ještě lepší.

Pro: Nádherná grafika, souboje, postavy, dabing a soundtrack, zbraně a zbroje, RPG strom, Sapkowského svět

Proti: Zbytečně moc politiky, kratší herní doba, méně subquestů, uspěchaná třetí kapitola

+22+23 / -1
  • PC 90
S blížícím se koncem jsem tak nějak začal přemýšlet jak vlastně napíšu komentář, protože jsem se rozhodl hru zařadit do letošní výzvy. Začít větou "První Zaklínač mě nebavil, ale..." je zde asi sebevražda a možná jsem to podělal už jen tou zmínkou, ale... ale jsem prostě casual, který není na starší hry zvyklý a ruku na srdce, první Zaklínač není zrovna casual friendly, ač je to určitě dobrá hra a že já se fakt snažil aby se mi líbila. Každopádně dvojka je něco jiného a po delší době zase dlouhá hra, kterou jsem zfoukl za necelé dva týdny.

Komentářů je tu už víc než dost a o kvalitách bylo řečeno asi všechno, takže přeskočím mou (ne)spokojenost se základy hry a přejdu spíše k detailům, které se mi fakt líbily a bohužel ani dnes, v roce 2017, nejsou u většiny her samozřejmostí.

Krev, násilí a brutalita. Je to smutné, ale dodnes tyhle tři věci nejsou moc k vidění i když v každé druhé hře zabíjíte stovky lidí. Krev stříká vcelku běžně, stejně tak běžná je všudypřítomná smrt a pohroma. Když někdo vypadá na zmetka a zmetek to fakt je, tak vás prostě napadne, kde kdo vám chce dát po tlamě ať už proto, že je na vás vypsaná odměna nebo proto, že jste ho zrovna urazili. Jednoduše autoři se oprostili od přehnané romantizace minulosti, která provází velkou spoustu děl, včetně těch fantasy.

Rasismus? Ne že bych se v tomhle vyžíval, ale je hezké vidět hru, kde všechno není sluníčkové a každé vaše rozhodnutí nevede k dobru a hrdina nenastolí po každém questu takový malý, soukromý mír jednoho obyvatele městečka a časem to přejde v mír v království a bla bla. Ne, elfové, trpaslíci i lidé, všichni jsou to zmrdi co se nemají rádi, dávají si to patřičně najevo a ani jejich vzájemná spolupráce neni uplně bez předsudků. Protože jestli jsem z něčeho v takových hrách unaven, tak je to generické západní fantasy a tohle byla vítaná změna.

Sexualní scény nepůsobí trapně a samoučelně. Zde mám akorát jednu výtku a to k tomu, že se mužete vyspat s kdejakou kurvou a Triss to nevadí, i když zde asi sedí "Co oči nevidí..."

Vedlejších questů je sice poskrovnu a druhý Zaklínač tak spolu s "linearitou" připomíná spíše akční adventuru než opravdové RPG, ale výhodou je, že ony vedlejšaky mají často svůj příběh, někdy mají fajn hádanky a někdy jsou vtipné. Dnes už klasické "vyčisti sklep od krys" se zde tak moc nenajde.

A nakonec rozhodnutí, která mají smysl a mění hru, k tomu netřeba víc dodávat.

Závěrem si ovšem neodpustím zmínit dvě naprosto konzoloidní věci, co mi pily krev. Tou první jsou dveře. Proč sakra musím koukat na loading nebo animaci jak prochází dveřma a nejdou projít normálně bez zastavení? Žeby to minulá generace nezvládala? Se mi nezdá. A druhá věc je nemožnost skákat. Zase. Koukat na animaci jak někam šplhá je neskutečně únavné.

Jako celek ale téměř bezchybná hra a těším se až se mi dostane do rukou trojka.
+22+22 / 0
  • PC 90
Původně jsem chtěl komentář napsat hned po dohrání, ale nakonec jsem nechal vše asi týden uležet a vykvasit, abych se k psaní dostal s trochu čistší hlavou. Zaklínač 2 je totiž jedna z mála nových her, na které jsem se opravdu těšil a to dokonce tak, že je to první (a na dlouhou dobu asi i poslendí) hra, za kterou jsem dal plnou zaváděcí cenu.

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a hned vyslepičím, že jsem v zásadě spokojen a utracené sumy nelituji. Nový Zaklínač je bezesporu dobrá hra, i když k dokonalosti má pořád daleko. Co praští člověka do očí jako první je samozřejmě grafika. A ta je v tu rozhodně parádní. Avizovaným ódám na to, jak je Z2 celkově nejhezčí hrou, jsem moc nevěřil a o to víc mě udivilo, že prakticky nemůžu nesouhlasit (z her, které jsem hrál/viděl konkuruje vlastně jen Crysis). Tady se tedy CPR se svým vlastním enginem opravdu vytáhli. Ani náročnost není tak hrozivá a na mém PC zhruba střední třídy (core i3, geforce GTX 275, 8GB ram) vše krásně svištělo na plné detaily. Byl jsem rád, že na hudební stránce se podílel člověk se zkušenostmi z prvního Zaklínače (kterýžto soundtrack miluju) a nutno říct, že se opět jedná o skvělý poslech. Byť v porovnání s prvním dílem se možná nenajde tolik zajímavých a nápaditých melodií. Příběh se od začátku pěkně rozjíždí a i prolog je zpracován vcelku neotřele. Žádný velký tutoriál, ale vhození hráče přímo do hry beru jako velké plus. Navíc v pěkných kulisách a s ne zrovna snadnou obtížností. Zkrátka první dojem opravdu špičkový, tak jak se na hardcore RPG patří...

Druhý dojem není o nic horší. Prolog i s hlavním padouchem vzal za své a Flotsam je i se svým okolím parádní. Prostředí je zajímavé, zaplivané městečko obklopené divočinou prolezlou monstry a veverkami. Na atmosféře přidává i skrytá rasová nenávist a nemožnost dostat se pryč díky mořské příšeře... První kapitola také obsahuje asi největší koncentraci vedlejších úkolů, které jsou zajímavé a rozhodně nepůsobí dojmem, že jsou jen do počtu. Obtížnost zdaleka není jednoduchá a v případě přečíslení je smrt na denním pořádku. Základem úspěchu je dobrý meč, správně zvolená taktika a využití olejů, bomb a elixírů. Souboje jsou svižné a mně osobně nový systém úderů/krytí/znamení vyhovoval. Tempo si stále v největší míře určuje hráč. Zde už se také začíná projevovat skvělá vlastnost, kdy se hra nedělí na "dobrou" a "špatnou" cestu, ale je třeba dělat rozhodnutí, které jsou "někde mezi" a volíte spíš "menší zlo". Paráda.

Ani další kapitola v ničem nezaostává. Stále je tu kupa vedlejších questů, extrémně zajímvé prostředí, atd. atd. Na řadu už ale přichází ve výrazně větší míře politikaření a motání stále složitějšího a složitějšího příběhu. To je dovedeno do extrému v poslední kapitole, kdy se člověk musí opravdu snažit, aby se ve víru kolem svištících událostí neztratil (a taky aby si prostředí aspoň prohlédnul)...

Jak vidno, tempo hry se z počátečního mírného mění v pořádnou lavinu. Příběh graduje, vše spěje do finále, ale na můj vkus až moc rychle a zbytečně po hlavě. Člověk pak ve víru událostí opravdu nestihne lokace ani pořádně prošmejdit, natož objevit všemožné fičůry a schované questy či předměty. Nu co, alespoň důvod zahrát si hru znova (a třeba si vyzkoušet jak hru ovlivní jinak volené zásadní rozhodnutí). Bohužel se najdou i větší trny v patě. Inventář, přestože není úplně tragický, je docela nepřehledný. Vzhledem k omezené nosnosti je třeba si čas od času dát tu práci a prohrabat se všemožným bordelem, který za hru nakřečkujete, a nepotřebné věci prodat či zahodit. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby však pro nepotřebné krámy existoval vlastní filtr... Další věcí, která u mě ovace nesklidila je využitelnost alchymie, potažmo craftování. V první kapitole mají bomby, oleje i elixíry docela význam, ale s postupujícím čase ho naprosto ztrácí a během druhé a třetí kapitoly jsem je prakticky již nebyl vůbec nucen použít. A když už jsem je použil, tak spíš jen abych opět uvolnil hmotnost v inventáři. Výroba mečů či zbroje se tváří dobře, ale většinou je možné srovnatelné (nebo i lepší) kusy najít v průběhu putování. Asi poslední věc, kterou bych mohl (neoprávněně) vytknout, je absence "slovanského" prostředí, které se mi tak líbilo v jedničce. Bylo super procházet se krajinou, která jako by z oka vypadla tomu, co je všude kolem nás. A tak i když je ve dvojce prostřední parádní, tohoto se bohužel nedočkáme (což je samozřejmě zapřičiněno geografickým zasazením ve hře, takže to těžko lze brát jako chybu).

Resumé je, že mě Zaklínač 2 opravdu bavil, i když má své mouchy. Jedná se pořád o parádní hru, která, ač v mých očích předchůdce neporazila, ostudu své značce rozhodně neudělá.

Pro: audiovizuální zpracování, příběh, většina herních mechanismů

Proti: závratné tempo konce hry, nedotažená alchymie, inventář

+21+21 / 0
  • PC --
Před rozehráním dvojky jsem si ještě jednou střihnul jedničku s těmi samými rozhodnutími jako při prvním hraní, jen abych získal savy a příběhový progress takový, jaký mi nejvíce vyhovuje – to vše jen proto, abych zjistil, že savy z jedničky sice importovat do dvojky můžu, ale dopad na příběh je nulový a ty nejlepší získané věci z W1 jsou tady jakousi alternativou k základní výbavě dvojky. Jinými slovy effort k ničemu.

Probouzím se v posteli s Triss, kterou jsem v prvním díle poslal k šípku. Nutno dodat, že ve druhém díle už to není taková nafrněná pitcha, ale sympatický obal na pochvu o několik let mladší a hlavně empatičtější. Tak aspoň tak. Scéna v elfích rozvalinách nemá chybu, jen škoda, že toho klácení je tady tak poskrovnu.

Příběhově se chytám ještě v prvním aktu, ve druhém už děj začíná nabírat bestiálního objemu a v záplavě jmen konspirátorů, zrádců, sviní a těch ostatních se mám problém vyznat. Hlavně je průser to, že si rozhovor nemohu ze záznamu přečíst znovu. Celkově by neuškodilo narovnání děje do srozumitelnější roviny a důraz na menší tlačení hráče dopředu.

Přitom se autoři v té herní části uchýlili ke zjednodušování snad všeho – celá hra je dělaná na ovládání na gamepadu, k míchání lektvarů už nepotřebuju alkoholový základ, toxicita nemá žádné kritické účinky, není kde zabloudit, není co prozkoumávat a největším šokem byl pro mě inventář, protože něco tak prasáckého jsem za svou sedmnáctiletou herní kariéru ještě neviděl.

Zklamáním je i obtížnost. Začínal jsem na Normal, kterou jsem ve druhém aktu přepnul na Hard abych třetí akt doklepal na Easy. Né že by hra byla nějak zvlášť tuhá, ale dávám přednost plynulejší hratelnosti. Nechtěl jsem prostě být rušen frustrujícím mlácením. Souboje s bossy jsou generické a většinou se odehrávají v malých prostorách, což vede k nutnému učení se sekvence úderů a úskoků. Musím ale uznat, že se mi celý soubojový systém proti klasickým nepřátelům zamlouval více než v jedničce. Hlavně pak nepřátele se štíty jsem miloval :-)

První kapitolou jsem prolétl ani nevím jak, druhá byla nejdelší, nejotevřenější a nejzábavnější, ale celá věc s přízraky padlých a kletbou mě spíše iritovala (příliš mnoho nadpřirozena na jednom místě) a třetí akt už je rychlovka na pár minut, pokud se člověk nesoustředí na vedlejší úkoly.

Ano, W2 vypadá famózně – tak detailní kostýmy, brnění nebo róby jsem ještě neviděl. Korony slunce při západech a východech mají neskutečnou sílu a detailní prostředí člověk nasává plnými doušky až do chvíle, kdy dostane facku a probudí se do sice krásného, ale naprosto ohrazeného světa. Tenhle kámen nemůžu přeskočit, tady mezi těma dvěma postavami nemůžu proběhnout, tady to křoví nelze projít, tady o ten deseticentimetrový patník se zaseknu, když uskakuju a tady sice můžu vyskočit, ale už neseskočím zpátky. Celý feeling světa jde v tu chvíli do háje.

Mám chuť si W2 zahrát znovu, ale to je díky rozhodnutím, které mění celý druhý a třetí akt. Zklamání, které mě naplnilo po dohrání W2 se dá jen těžko popsat. Věřil jsem mu natolik, že jsem si jej koupil ještě před vyzkoušením, což nikdy nedělám...

---------------------------------------------------------------

OK, tak dohráno na Dark Mode obtížnost.

- obtížnost je opravdu krutá, obyčejně stačí 1 až 2 rány od obyčejného zřiganého Nekkera a Geralt jde do kolen…

- nové sety brnění jsem si ani neosahal, protože cena za pořízení výrobních nákresů, materiálů a jejich výroba byla natolik nákladná, že jsem si ji nemohl dovolit.

- bez Quenu bych se nikam nedostal. Dle mého názoru toto znamení autoři předimenzovali v tom, že vstřebává veškerý utržený damage. Tím pádem nemám potřebu zlepšovat si brnění. Vstřebávalo by-li pouze určité procento, měl bych alespoň nějakou motivaci si hledat lepší zbroj. Každopádně Quen je nutnost.

- cesta za Iorwetha je mnohem lepčejší, než za Rocheho. Vergen je malebnější než zasmrádlý vojenský tábor, vedlejší questy jsou delší a zábavnější, obrana Vergenu v hlavní linii byla ultimátní a hlavně s trpaslíkama je sranda. Při hledání nesmrtelníku jsem párkrát nad neustálými prupovídkami tří little-manů občas i koutkem škubl.

- poté, co jsem nahlédl i na druhou stranu příběhu, oceňuji jeho rozvětvení, členitost a několik různých pohledů na celý konflikt. Upřímně nepamatuju, že by nějaká hra měla děj takto vymakaný. Je tam hromada nedůležité omáčky kolem, která dělá v hlavě ještě větší sračku, ale celkově už jsem se orientoval mnohem lépe.

- pasáž s nekonečnou bitvou je bez určitých šermířských schopností neudělatelná. děláš si ze mě prdel, CDPR?

- problémy s patchem 2.1 a vlastně i 2.0 mě opravdu neskutečně vytočily, zvlášť, když má člověk volný den a ví, že je kousek od konce.

***/5
+21+21 / 0