Komentáře

Po letech konečně dohráno, a Bad Day on the Midway naplnil to, co jsem očekával. Tedy originální, krátkou a více než co jiného zajímavou adventuru. Projekt InScape, prakticky ve stejný den vydaný jako The Dark Eye, je celkově menší a semknutější, což je pro mě výhodou oproti právě zmíněné adaptaci několika povídek E.A. Poea.

V první řadě zaujme pojetí, oproštěné od jakéhokoliv řešení problémů a sběru předmětu, vypůjčující si stěžejní funkci z The Dark Eye – a to možné záměny hratelné postavy, za tu, kterou právě potkáte. S čím je spojena i náhlá změna řešení/sledování k z jejich pohledu prioritním událostem. Prioritou však stále zůstává a je prezentace po audiovizuální stránce, které je podřízena jak hratelnost, tak i děj. Na hráče tak čeká řada rozmanitých videosekvencí (příběh krysy s neobvykle červeně zbarvenou hlavou nebo dřevěné dívky bez noh), reálně plynoucí čas a poměrně malý prostor (zvláště díky zrychleným přesunům) zábavního parku s nezaměnitelnou atmosférou. O kterou se stará, jak je z názvu patrné, především uskupení The Residents svoji hudbou. A pro příznivce jejich produkce je i Bad Day on the Midway namířeno, a i je nezklame.

Vizuálně nádherné, hudebně také, ideálně dlouhé a s určitou mírou znovuhratelnosti (pětice konců). Pro ty, kteří hledají klasickou hru (adventuru) jistě ne, pro ty, hledající něco méně netradičního jasná volba (společně s velmi podobně laděnými Cosmology of Kyoto nebo Alice: Interactive Museum), patřící mezi žánrovou konkurencí mezi to velmi zdařilé.