Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 95
Klasických adventur jsem nedohrál tolik, abych se mohl považovat za znalce, nicméně The Longest Journey je pro mě jednou z bezkonkurenčně nejlepších her vůbec. Pravda, je to do jisté míry ze sentimentálních důvodů (Hru jsem před léty hrál se sestrou, která se jinak hraní obloukem vyhýbá). TLJ nicméně přes všechen sentiment stále objektivně vnímám jako zručně vytvořenou hru (snad vyjma animace postav, viz níže). Hra si jde vlastní cestou a vlastním tempem. Autoři měli jistou myšlenku a nápady, a ty se pokusili co možná nejvěrohodněji předat hráčům. To je něco, co jsem z pokračování (Dreamfall: TLJ) necítil, částečně se to sice podařilo Dreamfall: Chapters, ale původních kvalit se již dosáhnout nepodařilo. Je vidět, že minimalismus klasických adventur má stále něco do sebe.

Hra je, co se týče herních mechanismů, klasickou point-and-click adventurou. Většina lokací je vyvedena nadmíru působivě, malovaná pozadí fantastických scenérií jsou určitě silnou stránkou hry. Horší je to s animací postav. Na 2D pozadí se pohybují plus mínus 3D postavičky. Terminus technicus "plus mínus" používám proto, že kvalita postav a jejich animace je poněkud podprůměrná i s ohledem na rok vydání. Některé pohyby jsou jaksi naznačené a nedokončené, v některých případech vypadají poněkud komicky. Ale není to něco, přes co by se člověk nedokázal přenést. Co se týče samotné herní náplně, některé myšlenkové postupy jsou pro mě dodnes záhadou. Např. slavná nafukovací kachna a kleště, lol :D Některé hádanky (podmořské město, sochy na ostrově) mě ve své době docela slušně potrápily, neb jsem v době prvního hraní byl ještě malý prevít a ani teď si na logické hádanky dvakrát nepotrpím.

Dočkáme se poměrně rozsáhlých dialogů, které netrpělivého hráče můžou odradit. Doufám ale, že se to díky kvalitnímu dabingu a zajímavým postavám nestane. Ústřední roli zde má samozřejmě April a Vrána (Crow).

Nemůžu si odpustit krátký komenátř k některým ikonickým lokacím. Doteď si vzpomínám na čtvrť Venice, tedy Benátky na americký způsob, útočiště začínajících umělců a ostrůvek klidu v jinak hektickém New Portu. Místo protkané kanály s nevábně zapáchající tekutinou, ale i přesto mající zvláštní melancholickou atmosféru. Středobodem je potom kavárna The Fringe, která zaujala svou atmosférickou hudbou (viz link v sekci odkazy), kterou jsem dlouho používal jako kulisu ke studiu. Neméně působivé jsou lokace v paralelním světě Arcadii. Autorům se na poměrně malém prostoru opravdu podařilo vytvořit atmosférické prostředí a živě působící svět, který hráče dokáže vtáhnout.

I dvacet let (těžko věřit) po vydání má hra současnému hráči stále co nabídnout a je to svým způsobem kultovní záležitost. Rád bych proto hru i dnes bez váhání doporučil všem, kteří hledají klidné a poetické fantasy pojednávající o nutnosti udržovat rovnováhu (rozdílných světů, způsobů myšlení apod.).

Pro: Příběh, živě působící prostředí, hudba

Proti: Animace postav

+31
  • PC 95
Hned na úvod uvedu 2 zápory (na jeden jsem si upravil názor až po hraní) a pak už budu jen chválit ;) Hru jsem zkusil hrát někdy před 5 lety, ale sotva jsem se dostal do Arcadie, tak mě hraní prostě přestalo bavit a ani do té doby to nebylo úplně ono. Hlavním důvodem je už starší grafika, tedy lépe řečeno animace postav (prostředí jsou naproti tomu krásná, možná jen na pár vyjímek). Netuším jak se mohly postavy jevit v roce vydání, ale dnes jsou prostě fakt ošklivé, a pohyby jsou hrozně strojové, a to nemluvím o interakci, kdy si mezi sebou předávají nějaký předmět, tak je pohyb ještě krkolomnější a samotné předání je třeba si spíše představovat než, že by skutečně proběhlo na obrazovce :) Této hře by určitě pomohl, dnes tolik moderní, remaster, nebo HD verze, aby ji mohli plnými doušky zakusit i mladší hráči, kteří se narodili až po vydání.
Druhým neduhem je procházení lokací, je často extrémně zdlouhavé a to i když April běží (rekord jsem naměřil 27s přes celou lokaci) a nedá se přeskočit. Jednou se to dá "přežít", když je člověk v dané obrazovce poprvé, tak se často rád zdrží o trochu déle, aby si vše prohlédl, ale když je daná lokace průchozí a je ji nutno absolvovat třeba 10x, tak už to je dost otravné. Možná je to však jen proto, aby hra opravdu dostála svému jménu, kdo ví :) Edit: Byl jsem upozorněn, že klávesou ESC se přeruší akce, tedy i přechod lokace je vlastně teleportní rychlostí, trochu mě štve, že mě to nenapadlo při hraní, zážitek by byl ještě o kapku lepší :/

Jinak má hra jen klady, na adventuru opravdu dlouhou herní dobu. Sympatické postavy v čele s hlavní hrdinkou April jsou velkou devízou a ženou člověka dál, aby potkal i ty méně podstatné jedince, které uvidí jen jednou. Hádanky a puzzly jsou většinou prima a když člověk trochu popřemýšlí, tak nezaberou moc času navíc, protože jsou z 84% logické :) Co mě však překvapilo nejvíc je skvělá vybalancovanost obou světů, které jsou skvěle vymyšleny a každý má co nabídnout. Dokonce se mi, člověku, který tíhne ke scifi a fantasy moc nemusí, líbilo více v Arcadii, která byla správně pohádková, ale často i s filozofickým přesahem. Jako klad shledávám i množství informací o historii a příbězích o rozdělení světů, Rovnováze, Strážcích atd. Chvílemi toho bylo až moc, ale jelikož to bylo pak v různých lokacích často zopakováno a dovysvětleno, tak se to dalo pochopit, u jiných her je totiž něco řečeno jen jednou a člověk, který nedával pozor, nebo si dal delší pauzu od hry a pozapomněl, tak pak tápe a netuší, co se děje. To se mi tu takřka nestalo :)

Jako nejlepší prvky hry bych vypíchl hlavní postavu April, která je sice zpočátku lehce naivní (aspoň tak na mě působila), ale když pochopí, o co běží, tak se do svého poslání pustí na plné pecky. Důležitý je její kamarádský pták Pták (Vrána), který byl hodně vtipný a výřečný, až mi přišlo, že by mohl mít prostoru ještě víc. Dále pak všemožné "pohádkové" bytosti v Arcadii a ostrov Alais, kde je sice na první pohled jen džungle, ale na druhý, zde žije tolik inteligentních druhů, že to je až k nevíře. Ve Starku jsou pak velmi zajímavé především interiéry a různé puzzly jak se dostat do zabezpečených místností. Ale to nejlepší je Cesta, která formuje jak April, tak i svět(y) kolem ní, to je velký klad.

Jsem rád, že jsem si hru zahrál, pro lepší zážitek by asi bylo lepší si ji zahrát hned po vydání, protože dnes už na ní zub času malinko zaúřadoval, ale to nic nemění na faktu, že je to jedna z nejlepších adventur co jsem hrál a budu na ní dlouho vzpomínat.

Pro: April, Arcadie, Pták, příběh, puzzly, Cesta

Proti: animace postav, neúměrně dlouhé procházení lokací

+31
  • PC 85
Herní výzva 2019 - bod č. 6 Severní vítr - Norsko

Tentokrát to asi vezmu v bodech, protože je zde veliké množství komentářů.

- Silný příběh, který vás pohltí a neustále vás postrkuje ve hraní dále, abyste zjistili, jak to s April dopadne.
- Dva světy, kdy jeden je klasicky lidský plný vymožeností a strojů, zatímco druhý je pohádkový, ve kterém zase narazíte na podivné rasy a místa.
- Získávání informací o historii, či o světech pomocí čtení knih. V této hře mě velice bavilo číst texty, které byly zajímavé a obohacovaly tak příběh o něco nového. Přece jenom jste v neznámém světě, tak jak jinak získat nějaké ty poznatky.
- Nápověda ukrytá v deníku, je také skvělým způsobem, jak si trochu rozšířit obzory, o to co si April vlastně myslí. Zároveň vám to mnohdy pomůže zjistit, co máte dělat.
- Prostředí je i přes pokročilý věk hry vcelku skvělé, ve Starku je takové šedavé a ošklivé, zatímco v Arcadii je naopak pestrobarevné a všude svítí sluníčko.

- Některé animace dnes působí trochu nedotaženě, a občas mi přišlo, že postrádají smysl.
- Občasné bugy, kdy jsem musel opakovat kapitolu, protože se mi něco nezapsalo do deníku. Tím se mi v rozhovoru neobjevila důležitá věta, abych mohl pokračovat dále, a uvízl jsem v začarovaném kruhu, ze kterého nešlo dostat se ven (sebralo mi to asi tak hodinku času, než jsem zvolil možnost zopakovat si kapitolu, kterou jsem naštěstí měl uloženou na začátku).

Pro: Příběh, dobré doplňování příběhu pomocí knih či deníku, prostředí, odlišné světy

Proti: Některé animace, občasné bugy

+26
  • PC 100
Komentár ku opakovanému hraniu v septembri 2015:
Už nejaký ten rok som mal chuť zahrať si niečo, čo sa mi kedysi dávno nezmazateľne zapísalo do pamäti. Na mieste boli obavy, čo keď sa mi dnes už hra nebude páčiť a prídem o tie krásne spomienky. Heavy metal FAKK2 ma začalo trápiť niekde v polovici, Nox a Syberia 2 ešte skôr, Red faction a Chaser dopadli po opakovanom hraní úplne zle (o tom možno inokedy)…ale zato Drakan, Kingpin aj F.E.A.R. ma potešili aj po x rokoch. Obavy z opakovaného hrania TLJ boli nakoniec zbytočné, hoci nejaké to „ale“ by som našiel.

Adventúrna časť hry (hádanky a riešenie problémov) si zaslúži pochvalu. Bolo nutné používať rozum ale aj pamäť. Neboli žiadne hádanky, kde by záležalo na skúšaní rôznych možností (sorry Syberia 2, ale ja to tak naozaj vidím), ale boli to všetko logicky riešiteľné problémy. Možno to bolo niekedy trošku viac rozhádzané medzi lokáciami, ale napriek nesúvislému hraniu (mal som niekoľkodňové prestávky) som si dokázal udržať niť a nikdy som sa nestratil.

Rozprávková Marcuria/Arcadia ma tentoraz neohúrila ako kedysi a bolo to aj tým, že v meste je prístupných málo častí, ktoré by za to stáli. Stále ale platí, že som sa občas zastavil a nasával atmosféru konkrétneho miesta.
Viac ma zaujal technologický Stark, nakoľko dnes už nie je pre mňa fantasy to pravé orechové.

Podstatnejšie je, že hre by pomohlo živšie prostredie. Nech som prišiel hocikam, tak tam bolo málo postáv, s ktorými by bolo možné pokecať a prostredie bolo až príliš statické. Aspoň nejaké tie lístky vo vetre, alebo vtáčiky prípadne pomaly sa ťahajúci obláčik... :) Ale zase na chvíľky meditácie to bolo ideálne.

Najmenej ma potešil príbeh. Nevedel som mu prísť na chuť tak, ako to bolo v prvopočiatkoch mojej hernej histórie. Keď som hru dohral prvýkrát, bol som z finále úplne mimo (pamätám si na to, ako keby to bolo včera :)). Tentoraz mi April nevliezla pod kožu tak dobre a neprecítil som záver hry ani spolovice tak silno ako pri prvom hraní, ale to je môj problém.

Kedysi (dec 2001) mi hra pripadala ukecaná a dlhá, dnes (sept 2015) si to už nemyslím. Ide o priemerne ukecanú adventúru.
Opäť som musel použiť návod v jaskyni pod vodou a budem veľmi rád, keď mi jedného dňa niekto vysvetlí logiku tejto hádanky.

Aj keď to nebolo grandiózne znovuprejdenie mojej prvej prejdenej adventúry, dobre som sa bavil a rád som si pripomenul niektoré milé scénky aj samotné herné postavy. Crow je aj po tých rokoch skvelým spoločníkom, ktorý poteší ucho každého hráča. Ona zvuková stránka hry je celkovo na výbornej úrovni.

Dnes dávam TLJ 75 %.

Pro: Príbeh; Crow; Logické hádanky; Niektoré krásne scenérie v Arcadii; Zvuková stránka hry; Atmosféra

Proti: Občas bugy; Statické prostredie

+26
  • PC 100
Stretnutie s legendou už od úplného začiatku vyzeralo dobre. April Ryan je pre mňa spoločne s Alyx Vance a Heather Mason jednou z triumvirátu najvýraznejších herných hrdiniek histórie. A pri čítaní iných hodnotení a komentárov je jasné, že v prípade tejto postavy nie som sám. April s nie práve svetlou minulosťou staré nočné mory ožívajú v poslednej kapitole pri stretnutí s otcom. Zistenie, že April ako malé dieťa takmer nemohla chodiť, bolo k extrémne kladnému posúdeniu jej osobnosti ďalšou pridanou hodnotou je na prvý pohľad tuctovou osemnástkou, presný opak je však pravdou.
Prvé štyri kapitoly sú jednoznačne najlepšie, intenzita hádaniek a kombinácií veľmi vysoká, zákysy sa nedostavujú. Logika riešení je excelentná, obtiažnosť je presne taká, akú si ju predstavujem a akú bohužiaľ stretnete len málokedy. Akonáhle sa presúvame do Arcadie, skvele namazaná mašina sa už začína mierne zadrhávať. Najdlhšia cesta je nie nadarmo najdlhšia, je skutočné dlhá. Mať dostatok trpezlivosti na takýto príbeh, to nie je len tak. To je len tak tak. Zásadná chyba zrejme bola, že druhý diel Dreamfall: The Longest Journey, som hral ako prvý a to už pekne dávno. Background k týmto dvom svetom som teda už mal. Mnohé dialógy objasňujúce históriu a mytológiu tohto sveta/svetov boli nadbytočné a začali priam obťažovať. Mnohí hráči adventúr vytýkajú niektorým hrám (napr. od štúdia Pendulo), že sú príliš krátke. Ja s odstupom času beriem kratšie hry čím ďalej, tým pozitívnejšie. Od siedmej kapitoly už jednoznačne prevládla netrpezlivosť a túžba dostať sa na koniec. Niekedy je možno menej viac. Každý to ale zrejme vníma individuálne, keďže mnohí hodnotia ako najsilnejšiu časť tejto hry práve jej rozsiahly príbeh.
Napriek tomu nižšie ako 100 percentné hodnotenie neprichádza do úvahy. Toto je pre mňa najväčšia klasika žánru. Keď sa zamyslím nad tými úplnými "klasikami" typu Monkey Island alebo sériou Gabriel Knight, tak sa divím, že tieto "legendy" nepochovali adventúrny žáner vlastne ešte v jeho prapočiatkoch. Hrateľnosť nulová, obtiažnosť na mozog udierajúca, logika žiadna. The Longest Journey môže na tieto nepodarky pozerať z výšky svojej slonovinovej veže.
A áno, bugy sa tu nájdu. Osobne som natrafil až na tri, čiže viac ako ostatní. Zrejme to závisí od toho, v akom poradí ste spúšťali jednotlivé herné mechanizmy. Veľkodušne odpúšťam.

Pro: logické hádanky, Vrana, April

Proti: nie veľmi dynamické tempo príbehu a jeho rozprávania

+20 +21 −1
  • PC 65
Už je to dlouho, co jsem instaloval hru ze čtyř CD, které je třeba v mechanice postupně měnit. Naposledy to bylo tuším Diablo II spolu s datadiskem. The Longest Journey jsem původně ani hrát nechtěl. Přece jen je to starší kousek a moc mi u adventur nevoní nutnost přepínání činností, jež postava dělá. Jelikož se mi ale nechtělo pouštět do Batman: Arkham City, zvolil jsem jako hru z nejlepší stovky právě tuto legendu.

Hra má pomalejší rozjezd a zpočátku mě vůbec nebavila. Kapitoly jsou poměrně zdlouhavé a do hraní jsem se občas musel vyloženě nutit. Nepomohl tomu ani bug u policejní stanice, po němž hra vždy spadne, ale naštěstí se dá jednoduše obejít. Zhruba v půlce (po nalodění na Bílého draka) tempo naopak hodně narůstá a jednotlivé kapitoly by mohli být klidně i delší.

Líbilo se mi, že všechna aktivní místa našla dříve či později využití (i tajemné dveře ze začátku, které se otevřou až v deváté kapitole). Z postav mě zaujal především prodavač map v Arcadii, jež mi vysvětloval cestu snad deset minut, abych se dozvěděl, že stačí jít chvilku na východ a za každou větou křičel "Maps!" a nemohu opomenout ani ptáka jménem Pták (později Vrána), který mi trochu připomínal Oscara ze Syberie. Sokal našel inspiraci pro otravného společníka nejspíše zde.

Nejvíce jsem se zasekl v Marcurii, když jsem zaboha nemohl najít vstup podzemní knihovny Enklávy, ale nakonec se podařilo. Většina lokací je vcelku povedená, ale mou nejoblíbenější se stal ostrov Alais. Jako nejlepší činnost, kterou April prováděla, mi přišlo míchání lektvarů, opravdu dobrý nápad.

Konec byl vcelku překvapivý a dá se říci, že do značné míry otevřený, tak jsem zvědavý, jestli mi pokračování přinese odpovědi na nezodpovězené otázky. Sečteno a podtrženo The Longest Journey není špatná hra a nebýt nudných počátečních kapitol, určitě bych ji hodnotil výše, mezi mé oblíbené adventury ale určitě nepatří.

Pro: druhá půlka hry, prodavač map, Pták, ostrov Alais, míchání lektvarů

Proti: pomalejší rozjezd, zdlouhavé počáteční kapitoly, bugy

+26
  • PC 10
RED: nedá. tohle je hrozná kravina - utrhni větvičku, odklon vodopád, zalij keř: spadne ti z něj kouzelný vejce (fakt se divím, že jsem to po chvíli sám dal). příběh mě zaujal (už si ho nepamatuju - holka na koleji dělá nějaký umění), dialogy také, ale přiznám se, že v tom městě už nevím jak dál. nejdříve jsem chtěl napsat krátkej příspěvek v diskusi, ale hodím ty dojmy z toho rovnou sem, at jsou za to nějaký body.

Pro: sexy studentka

Proti: chybí nápověda pro případ, že bych už nevěděl jak dál. možná je to chyba žánru.

-26 +3 −29
  • PC 90
Opravdu nádherná adventura. Jenom mám pocit, že kdybych ji hrála o pár let dřív, líbila by se mi víc.

Nejlepší na celé hře je rozhodně svět, tedy nepřeberné množství krásných, propracovaných lokací s rozličnými tamními obyvateli. Postav je zde opravdu hodně a každý si určitě najde svoji oblíbenou. U mě to byl vtipný Crow, ale získala si mě i hlavní hrdinka April a její poznámky. Příběh je taktéž velice kvalitní, jen mě místy nudily moc ukecané pasáže, kdy se pořád jenom vysvětlovalo a opakovalo to, co už předtím vysvětlené bylo. To nicméně vyváží skvělé logické hádanky, u kterých občas musíte opravdu použít mozek. Ten koneckonců musíte používat i během samotného hraní. Překvapivě často se mi totiž stávalo, že jsem se na větších mapách ztratila a dlouho mi trvalo než jsem našla, co dělat dál. Přece jenom u starších adventur nemáte "pomocná kolečka" typu zmáčknu mezerník a objeví se mi aktivní místa. I když mi tyhle zákysy lehce kazily zážitek, hra se mi moc líbila.

Určitě doporučuji každému milovníkovi adventur.

Pro: svět, příbeh, postavy, hádanky, atmosféra

Proti: místy moc ukecané, některé zdlouhavé animace

+23 +24 −1
  • PC 95
Co si budeme povídat, adventury byly tak nějak vždycky spíše inťošský hry. Skromné zpracování plné přemýšlení, radosti z nových objevů a posunutí dále, a hlavně tedy především - výborného hlavního hrdiny. Všechny tyhle aspekty dělají adventuru opravdu dobrou, nicméně v případě Nejdelší Cesty je musíte vynásobit pěti + co se týče toho posledního aspektu, tak dokonce deseti.

Už jen samotný začátek hry vás nakopne takovou silou, jako modrý pervitin od Waltera Whitea. I když samotné intro vám toho z příběhu příliš neprozradí, přesto z něho srší taková síla a tajemná atmosféra, že si nakonec řeknete: ,,Vždyť ono je to vlastně dobře!" A právě ta atmosféra je jedna z těch nej věcí, co činí tuhle hru mistrovským dílem. Oba dva světy (Arcadia a Stark) disponují vlastními a zcela odlišnými zážitky, jejichž originalitu a nulovou triviálnost jim může závidět leckterá sci-fi či fantasy hra. Což je mimo jiné také věc, kterou chci vyzdvihnout. Skákání ze sci-fi do fantasy světa a naopak je podloženo racionálně (jak by řekli lidé ze Starku) vytvořenou společnou historií obou světů a jejich kulturou. Není tedy divu, že na těchto základních kamenech vznikne příběh, který považuji za jeden z nejlepších v historii počítačových her. Příběh je cesta. A jak je známo - It´s not about destination. It´s about a journey. Journey, kterou podstoupila mladá April, o které chci rozhodně ještě mluvit.

Pokud by se mě někdo zeptal na herní ženskou protagonistku, se kterou bych chtěl chodit a mít s ní dítě, bez váhání bych řekl jméno April Ryan. Nejen že je vzhledově můj typ, ale zároveň se to směsí s její sympatickou milou a vtipnou povahou. Dokáže být sarkastická, dokáže být drsná, dokáže být laskavá. Mimo jiné je to neortodoxní intelektuálka, no kdo by po ní nejel!? Samotné její dialogy a ještě lepší monology si hráč bude užívat v průběhu celého epického příběhu, který týpci z Norska vytvořili. Nedám na ní dopustit, je to prostě bohyně!

Hratelnost, používání předmětů a řešení nejrůznějších puzzle hádanek je jednou velkou radostí. Už jen to, že si některé předměty můžete důkladně prohlédnout, následkem čehož se vám naskytne možnost získat jiný předmět, který využijete způsobem, jaký by vás v životě nenapadl. Pamatovatelných scén je zde mnoho. Například vyprávění historie o rozdělení Arcadie a Starku v chrámových chodbách patří mezi moje nejoblíbenější. Vždy jsem na hrách miloval smysl pro detail, Nejdelší cesta těch detailů mělo setsakramentsky mnoho. Například jsem neodešel z jeskynní knihovny do té doby, dokud jsem si nepřečetl všechny knihy se svými všemožnými příběhy, kterými disponovaly. A že jsem tam nějakej čas pobyl! April tam už pomalu musela být zima, chuděře jedný. Celá hra má navíc parádní hudbu. Základní znělka má ten tajemný mysteriózní nádech, při kterém mi mnohdy přeběhl mráz po zádech. A nebylo to jen tehdy, na mnoha místech, především tedy v Arcadii, jsem si vychutnával, jak výborná a přesně atmosférická je. April samozřejmě není jedinou výbornou postavou, která ve světech logiky a magie přebývá. Mentor Cortez, šílený alchymista či podivné hrbaté stvoření ze stromového domku, který má v své knihovničce Pána prstenů, jsou dalšími charaktery, které si nepochybně užijete. Ale nejlepší je Vrána. To je prostě frajer největší!

Chyb je málo, opravdu. Krapet mi vadil ten fakt, že v tak velkém a úžasném příběhu, není dán velký prostor pořádně do něho zapojit hlavní záporáky. Ano, v průběhu hry je jméno jejich organizace několikrát zmíněno, mnohdy vám i docela zatopí, ale samotné postavy z masa a kostí se tam vyskytnou pouze lehce, což považuji za škodu. Navíc nějaké akčnější vážné a nebezpečné sekvence, jako například konflikt se strašlivou požíračkou z lesů, (která, mimochodem, měla tu nejstrašlivější a nejděsivější cinematic ukázku, která mě jako malého k smrti vyděsila) není až tak vážný, protože máte plno času na to, jak ho vyřešit, tedy není nějak časově omezený. Jinak mě nic jiného pravdu nenapadá.

Znáte takový ten pocit, kdy dohrajete hru a rázem pocítíte strašný stesk, že už je (alespoň pro tentokrát) konec? Já ho teda moc nemívám, ale v tomhle případě jsem měl málem až slzy v očích. To je jen důkaz toho, co za mistrovské dílo může vzniknout i na severu v Norsku. Snad není třeba říkat, že tuhle hru považuji za nejlepší adventuru, to snad z mého vyprávění opravdu vyplývá. Čoveče, já to snad dneska zase rozehraju. Tak nechť mě rovnováha provází! Nejdřív ji teda musím zachránit, to je jasné...

Pro: April, grandiózní příběh, hutná atmosféra, hudba, parádní hratelnost, skvělé puzzle hádanky

Proti: Malá angažovanost hlavních záporáků do hry, bezpečné nebezpečí

+28
  • PC 90
Jedna z mála adventur, u kterých jsem se opravdu královsky bavil. Mrzelo mně jenom padání, které zbytečně kazilo příběh. Silně jsem ale oceňoval, že ve hře nelze umřít, ani něco zvorat tak, že bych nemohl pokračovat dál. Hlavní hrdinka byla skvělá, ostatní postavy také, nejlepší byl ale příběh. Střídání dvou naprosto odlišných světů bylo dokonalé. Konec mě dostal, protože jsem ho ani v nejmenším nečekal, nemyslím tím konec příběhu, ale úplný konec, který nechci prozrazovat.

Pro: Hratelnost

Proti: Padání

+9 +10 −1
  • PC 80
Poznámka pro sebe: Nikdy neměj velká očekávání!
Všude jsem četl, že se jedná o adventurní klenot, že je to jedna z nejlepších adventur, že kdo ji nehrál, nežije. No, vydržel jsem bez ní 13 let a utrpení to nebylo.
Ale teď opravdu: Je to skutečně výborná adventura, bohužel jsem podle všeobecného nadšení čekal víc. Příběh je skvěle napsaný, ale neubráním se neříct, že byl zbytečně roztahaný. Konec tohoto dobrodružství mi zase pro změnu přišel zrychlený. Jo, chtělo by to ještě trochu sestříhat a doladit.

TLJ si zaslouží nejvyšší poctu v hádankách. Jsou opravdu logické, nejsou snadné, ale ani těžké. Opravdu si zde nikdy neřeknete "To by mě teda nikdy nenapadlo!" jak to trefně napsala Akhera.

Nejslabší je TLJ v postavách. Ve hře je přehršel postav, a přitom se se žádnou blíže neseznámíte. Všechny totiž potkáte jen v určitých kapitolách a pak šmitec. Už o nich není žádná zmínka. Proto se žádné nevžijete pod kůži a jsou vám lhostejní. I přesto, že někteří umřou Jediný, kdo se vám vryje do paměti, je legendární pták Pták a Westhouse (moc příjemný starý pán z 20. století) Hl. hrdinka je na tom naštěstí mnohem lépe. Její postava vás sice nechytne za srdce, ale zamilovat si ji musíte, už kvůli tomu, že věci hodnotí s humorem a ironií.

Na oplátku musím vyzdvihnout prostředí. Nevěřil jsem, že půjde tak vyváženě propojit sci-fi a fantasy. Ani jedna část vás nenudí a každá má něco do sebe.

Závěr: Tato hra pro mě byla stejným rozčarováním, jako film Avatar. Všude jsem slyšel chvalozpěvy a moc jsem se těšil, ale pak jsem film uviděl a řekl jsem si, že takovou blbost podruhé vidět nechci. TLJ je na tom naštěstí líp. Je to výborná hra, ale čekal jsem podle všeho "ultimátní" zážitek, který se nedostavil.

Pro: logické hádanky, příběh, pták Pták(vrána), kombinace sci-fi a fantasy

Proti: postavy, zbytečné prodlužování herní doby

+28
  • PC 50
Pro mě jednoznačné zklamání, těžko říct jestli je to tím, že jsem hru nehrál ve správný čas, ale vzhledem k tomu, že vyšla dva roky po Final Fantasy VII, asi bych na ní ani tenkrát nenechal nit suchou.

Sice musím uznat, že začátek nebyl úplně nezajímavý, přeci jen zase tolik her, kde bych se mohl převtělit do relativně obyčejného života studentky umělecké školy, která utekla od rodičů a neví co se životem není... skutečně ta část, kdy poznávám hlavní hrdinku a její přátele a vypořádávám se s všedními problémy (nechtěné rande), mě docela bavila.

Ovšem s příchodem prvních „logických“ hádanek přichází čím dál tím větší frustrace. Už jedna z prvních, kde jsem musel zkombinovat několik předmětů, abych se dostal k nějakému předmětu v kolejišti mi zabrala několik odpolední jen proto, že ten titěrný bílý hadřík na obrazovce prostě není vidět (bohužel se ve hře vyskytují mnohem zákeřnější hádanky, jelikož pokud k dokončení logické hádanky je zapotřebí předmět, který už byl použit na řešení jiného puzzlu a postava ho tam nechala ležet nebo přivolání pomocné bytosti jde jen na jedné obrazovce ze tří aniž by k tomu byl nějaký rozumný důvod, je to dost podpásovka a ne nerad používám návody obvzláště u adventur).

Poté se do hry také dostavuje schématičnost, kdy člověk půl dne řeší nějaký puzzle, po kterém následuje půlhodinový „statický“ dialog osvětlující děj, dobrou polovinu hry se skutečně vlastně nic neděje, jelikož veškerá hratelnost s hlavním příběhem vlastně mnoho nesouvisí. Později se sice několik zajímavějších akčnějších událostí odehraje (plavba na moří, perníková chaloupka) ale je jich žalostně málo. Samotná postava April mi zprvu moc nevadila a bohužel mi přišla taková nijaká po celou dobu hry, je sice hezké, že vše bere s humorem a nadhledem, ale pak hra také ztrácí na napínavosti a uvěřitelnosti nehledě na vedlejší postavy, které jsou povětšinou jen karikatury na několik dialogů a nějaký vztah jsem si k žádné vypěstovat nestihl.

K technické stránce bych zmínil hudbu, která jako by nebyla, ano v jukeboxu je pár zdařilých skladeb, ale hudba dle mého soudu dokáže i z průměrné scény nebo nudné statické obrazovky udělat něco epického, proto mě velice mrzelo, že při hře hudba skoro nehrála maximálně několikavteřinové „jingly“ (obvzláště u tak dobře hodnocené adventury bych takové opomenutí hudby nečekal).

Co se příběhu týče, jak jsem psal po relativně zajímavém začátku se začíná nabalovat jedno klišé na druhé a posunovat hlavní hrdinku po šachovnici na základě artefaktů, které se musejí skládat dohromady, je to největší zlo, které v herních příbězích je.

Pro: Začátek

Proti: Na adventuru vcelku nudný děj, nelogičnosti v hádankách

+21 +28 −7
  • PC 90
Tato hra je pro mě něčím zvláštním, ale kdovíproč jsem asi čekala něco víc.. Hrála jsem bohužel jako první hru Dreamfall - čili druhý díl Longest journey a moc jsem nechápala oč že to vlastně běží? Opravdu doporučuji si nejprve zahrát tento první díl, lépe pak všemu porozumíte. Příběh se odehrává v normálním reálném světě-životě jedné mladé umělkyně-malířky jménem April Ryan. Do tzv.druhého světa jí zasvětí na první pohled trochu "pošahaný" chlapík Cortez, ale později se ukáže, že není vůbec hloupý a v hlavě to má jaksepatří srovnané. April mu postupně začne věřit a také zjišťovat, nechápe své schopnosti, ale dokáže se - pokud opravdu chce, přemístit do jednoho či druhého světa. Cortez ji postupně dává pocit, že má být strážcem hranice "obou světů", že hranice je narušena a nereálný svět může být zničen, ale vznikne tak pohroma i ve světě reálném. A tak ač zprvu dosti neochotně se April snaží udělat co může, aby byla dost dobrá. Na své neobvyklé schopnosti si postupně zvyká. Přátelé jí moc nechápou, úplně nevěří, ale drží stále při ní. Na své záchraně světa potkává spoustu zajímavých "monster", ale i milých obludek :-) Jejím skvělým "nelidským" přítelem je například Havran - jmenuje se tak :-D, či Bandu Ben :-) Grafika je krásná, bohužel až na postavy, které moc dobře zpracované nejsou, avšak hra ve vás určitě zanechá dojem. Nebýt naprosto nelogických kombinací předmětů v určitých částí hry a prapodivného konce, dala bych hře opravdu vysoké hodnocení.

Pro: Zajímavý příběh.

Proti: Naprostá nelogičnost předmětů. Konec.. Jaksi zarážející. Pak také grafika postav a nic moc ovládání.

+20
  • PC 95
No přidám se k ostatním a taky chválím tuto perfektní adventuru, ať už za její strhující epic příběh (určitě bych si to přečetl i jako knížku), sympatickou a vtipnou hlavní hrdinku April, která všechno brala s jistým humorem a nadhledem, dialogy na brutálně vysoké úrovni (Mezi ty nejlepší patří především: dohadování se s kapitánem Nebevayem o podpis, veškeré rozhovory s Vránou, příběhy Alatienů, získání prvního kusu disku od Staršího Bandu, překecávání opraváře dveří na policejní stanici), které bych klidně mohl i citovat, nebo za slušnou herní dobu (na adventuru dost dobrý).

--Adventurování--
Není tu moc vysoký počet předmětů, málo kdy se podaří zaplnit celou první stranu inventáře, většinou se dá obejít i bez návodu. I když je tu pár předmětů, pro který jsem se musel docela daleko vracet, když jsem je zapomněl sebrat, občas tu bylo pár nelogičností (použití prstenu jako elektrický obvod - neříkejte, že by April nedostala ránu??), a taky pár pěkně zdlouhavých a složitým puzzlů, u jednoho docela i pochybuju, zda-li se dá vyřešit bez návodu (Jeskyně Maerumů). Každopádně je to už řadu let, co jsem si tuhle hru koupil (za 199 kč :)) a hrál ji, takže nedovedu říct, jak moc těžké adventurní postupy jsou (pro mě totiž nejsou - když je znám zpaměti).
Nesmím zapomenout zmínit, že některé adventurní postupy byly prostě úžasný! (třeba míchání lekvarů)

--Interaktivita--
Aspoň ze začátku jsou lokace dostatečně živé, ale je tu bohužel i několik relativně prázdných lokací s maximálně jedním akčním místem. To ale moc nevadí, protože už vrcholil příběh hry, a tak jsem se tím moc nezabýval. Jsou tu i vyloženě zbytečné lokace, jen na proběhnutí. Některá prázdnější místa byla zase třeba plná postav... Takže tu byla celkem rovnováha :)

--Grafika--
Normálně si nijak na grafiku nepotrpím a rozhodně nijak neprožívám, když je nějaká hra super ultra detailní. Ale tady... lokace sice vypadaly docela dobře, jenže postavy vypadaly naopak dost ošklivě. Někdy připomínaly i mutanty nebo něco :D Abych byl konkrétnější, prostě každá postava vypadala jinak třeba ve hře a jinak ve videoukázce. Jejich pohyby vypadaly většinou nepřirozeně a podivně, a s prostředím si vlastně vůbec nerozuměly. Sem sem procházela jedna postava druhou jako duch. No a nakonec: veškeré akce vypadaly zvláště a legračně (myslím braní a používání předmětů atd. - někdy April dělala, že bere předmět a jen nad ním podivně mávla rukou). Možná by hře prospěla spíše kreslená grafika... kdo ví...

--Nějaký chyby?--
Pár technických nedodělků by tu bylo, někdy April věděla to, co by ještě neměla. (Třeba kliknete na značku před hospodou a April na to "Hostinec u poutníka... Nebo spíše u poutnice?" ačkoliv ještě nevěděla, že hostinec vede žena. Nebo v knihovně věděla, že si chce přečíst "Stříbrné kopí Gorimonu" ještě před tím, že ji Abnaxus o tom řekl...) Takových maličkostí je tam víc.

--Takže?--
Myslím, že je to opravdu prvnotřídní adventura, kterou nesmí žádný žádný adventurista vynechat. Přináší mnoho hodin zábavy, téměř bez hluchých míst, spoustu originálních a zajímavých lokací (Nejlepší byl létající hrad zlého Alchymisty), velmi rozmanitá prostředí, propracované sociální vztahy mezi postavami, kvalitní dialogy a spoustu dalších věcí...

Takže ať Vás provází rovnováha!

(btw: nedávno jsem si koupil pokračování Dreamfall, doufám, že je taky tak dobrý, jako první díl!)

Pro: Děj, dialogy, postavy, humor, April, slušná délka, nezapomenutelné momenty,...

Proti: Pár logických chyb, ne moc pěkně vypadající postavy, nefunguje ve win7 (aspoň mně)

+17
  • PC 95
Nech si myslí kto chce čo chce, verím, že rozprávky starého kontinentu z pera H.CH.Andersena, bratov Grimmovcov, rôznych škandinávcov alebo aj P.Dobšinského či Boženy Němcovej nedokážu byť nikdy po kvalitatívnej (a odkazovej) stránke prevalcované modernými oblbovákmi. A práve The Longest Journey ako keby zastupovalo túto starú, miestami melancholickú, miestami neúprosne krútu, ale stále elegantnú kontinentálnu tradíciu rozprávok. Človek by musel byť asi priveľmi vykradnutý najnovším COD, ignorantom natruc či v detstve zanedbávaným, aby nepochopil, že tu nejde o to, že je to hra, tu je to zážitok. Jeden z tých nostalgických príbehov, ktorý by kľudne mohol byť napísaný dávno, pradávno a moderný stark by bol krajinou prapodivných divov...

Je to možno zvláštne, ale máloktorá hra vyžarovala toľko tepla, toľko melanchólie, smútku, radosti a hlavne zvedavosti - a vtedy si to človek uvedomí: veď to potom musí ísť o čosi viac, keď to tým postavám verím, keď zabúdam na to, že je to len zhluk (pomerne škaredých) pixelov. April Ryan tu je osobnosť. Všetko súčasti mozaiky menom The Longest Journey sú takmer dokonalé a pritom nie sú naleštené, tak ako dnešné "grafické skvosty". Je otázne či dnes, keď vítazí forma nad obsahom, by mohla takáto hra vôbec ešte vyjsť.

Nechcel som aby skončila. Chcel som aby bola ako kniha, pri ktorej človek vidí, keď ju číta, že mu ostáva ešte kopec strán a teší sa na každú z nich. Keď to však skončilo, bol som 10, možno 15 minút ticho. Nie preto, že by som tým chcel prejavovať nejaký rešpekt, ale pre to, že som tú jazdu ešte stále vstrebával, pretože je to zážitok, ktorý sa vôbec nebojím radiť medzi tie rozprávkové skvosty, ktoré ma nútili v detstve snívať s otvorenými očami...

Pro: príbeh, postavy, atmosféra, rozprávkovosť, dva svety, hudba atď...

Proti: dosť nepríjemny bug pred policajnou stanicou, nepekná grafika postáv

+22 +24 −2
  • PC 100
Poslední dobou mám celkem problém vydržet u jedné hry delší čas, natož nějakou dohrát. Obvykle se po několika odehraných hodinách začnu vrtět, netrpělivě očekávat konec nebo prostě využiju první příležitosti vyzkoušet něco nového a jdu jinam. Ne tak u TLJ.

Tuto hru jsem měl už velice dlouho na svém seznamu "chci si zahrát". Protože nejsem v hraní adventur vůbec kovaný, nejdříve jsem si nainstaloval demo. Překvapilo mne, že jsem ho prošel bez zaváhání naprosto logickou cestou - tak jsem si ze Steamu stáhl plnou hru v angličtině.

Ve hře se dostáváme do role studentky malířství, které se začnou dít podivuhodné věci. Jak člověk postupně proniká do příběhu, až jej zamrazí, jakmile se dozví, co vše je ještě před ním. Příběh je velkým tahounem - míchá podněty z různých žánrů a tvoří zajímavý celek, který se proměňuje natolik často, že nemá možnost nudit.

Na TLJ se mi líbí to, že vše vypadá dotažené do konce. Hráči nejsou zbytečně házeny klacky pod nohy, vše je připravené k tomu, aby se v klidu posadil a hraní si užil. Velice mne potěšilo, že hra ukládá veškeré shlédnuté animace a veškeré projíté rozhovory, takže se můžete kdykoliv vrátit k tomu, o čem byla řeč někdy dříve. To se také hodí, když všemu dopodrobna neporozumíte na poprvé - máte pak dobrou možnost dopřekládat si slovíčka, která neznáte a přesněji porozumět příběhu.

Kapitolu samu o sobě tvoří Apriliin deník, kam si zapisuje mnohdy lehkým a hravě laškovným tónem důležité body svého příběhu, a ve kterém se často skrývá nápověda, kam se dále ubírat.

Jak už jsem psal dříve, adventury nejsou mým dominantním žánrem (TLJ je čtvrtá, u níž jsem se dostal na konec), avšak i tak pro mne nebyly hádanky přehnaně složité a většinu jsem řešil za pochodu bez větších problémů. Ano, použil jsem několikrát návod (abych konečně zjistil, jak bude příběh dál pokračovat), ale většinou jen proto, abych zjistil, že chyba byla spíše v nepochopení systému hry, kdy jsem se snažil použít správnou kombinaci předmětů, jen nesprávným způsobem.

Hra mne chytla u srdce a mohu říct, že jsem si těch 30 hodin u ní strávených opravdu užil. Kdyby nic jiného, určitě jsem se zase více zdokonalil v angličtině. ;-) Doporučuji všem, kteří si chtějí užít pohodovou zábavu - můžete být (stejně jako já) adventuristé začátečníci a přesto si hru dobře užijete.

Pro: Příběh, atmosféra, znovuvyhledatelnost libovolného rozhovoru či animace, Apriliin deník, pohodová hratelnost

Proti: Špatná sehnatelnost v čr (našel jsem až na Steamu) - ale to není chyba hry jako takové

+46
  • PC 85
The Longest Journey je určitě adventurou, kterou by měl hrát každý. Velmi silný příběh vás pořád nutí jít dál a dál a dozvídat se víc o Starku, Arcadii, Rovnováze a historii obou světů.

Hlavní hrdinku, April Ryan, jsem si hned oblíbila, především díky jejímu humoru. Ač je TLJ spíš vážná hra, Apriliny poznámky o okolním světě, dění, předmětech v inventáři, nebo některé možnosti v rozhovorech vás rozhodně rozesmějí.
Když překonáte úvodní nepříliš záživné pasáže, čeká na vás opravdu zajímavý příběh, který vás vtáhne do hry. Některé momenty na mě opravdu silně zapůsobily, zvláště loučení s Brianem, nebo smrt Tobiase, což adventury umí asi nejlíp a je to jejich hlavní účel. S některými postavami se lehce spřátelíte a bude vám na nich záležet. Na druhou stranu jsou tu bohužel taky nepříliš rozvinuté postavy "na jedno použití", které jednou využijete a pak už se s nimi nesetkáte/nebudete s nimi moct nic dělat. Některé pasáže, hlavně kapitola 7, se taky zdají trochu odfláklé a nepříliš promyšlené do hloubky.

Co bych ale určitě vyzdvihla, jsou puzzly, které dávají opravdu smysl. Nejen, že dobře zapadají do příběhu, ale také nejsou nesmyslné, jako v jiných adventurách, takže se vám nestane, že po tom, až zkusíte použít všechno na všechno a povede se vám puzzle vyřešit, si řeknete: "To by mě teda nikdy nenapadlo!"

Audiovizuální zpracování je také dobré, i na tak starou hru. Hudba skvěle navozuje atmosféru a pozadí jsou nádherná. Bohužel dojem trošku kazí některé animace postav, které bývají docela kostrbaté.

Pro: Příbeh, zpracování, smysluplné puzzly, humor

Proti: Některé nezáživné pasáže, některé animace

+44
  • PC 90
April Ryan je milá a veselá holka, ale má právě velké trápení.
Musí namalovat obraz do umělecké školy a vůbec nemá inspiraci.
Taky ji trápí hádky s rodiči, její milostný život za moc nestojí a mívá zvláštní sny.
Sny o podivných krajích, o neexistujících zvířatech, o mluvících stromech a dalších podivnostech.
Možná je to tím, že je takové horko.
V Newportu je léto, slunce pálí a v jejím pokoji je jako v peci.
Ke všemu ten protivný Zack, co má pokoj hned naproti, se ji pořád pokouší sbalit.
Ale naštěstí má April několik dobrých přátel, co ji mají rádi.

The Longest Journey začíná civilně. Hráč, společně se studentkou umění April Ryan, žije její obyčejný život.
Řeší s April její citové problémy, dívá se na svět jejíma očima, poznává její domov, práci a přátele.
Z dokonalé idyly občas vysvitne záblesk kruté reality, na chvíli hráče šokuje a pak odezní.
Ale stopa strachu v hráči zůstává. Ve světě Stark není něco v pořádku. A k tomu ty divné sny.
Ačkoli je hra veselá, vyzařuje z ní jakási zvláštní melancholie, smutek, nebo skrytý strach.
Něco, co se těžko popisuje, ale hře to dodává zvláštní nádech tajemna.
Dokonale v sobě spojuje žánr sci-fi a fantasy a vzájemně je svazuje nitkami dokonalého příběhu.
Budete v něm s April poznávat prapodivné světy, budete se s April radovat z úspěchů, ale budete se o ni i bát.
Čím déle hrajete, tím je příběh silnější a tím víc přitvrzuje. April jde často i o život.
Nepřátelé, zprvu jen tušení, dostávají stále ostřejší obrysy. Jsou stále blíž.
April je naštěstí statečná holka a jde do toho dobrodružství s odvahou a dobrou náladou.
Je prostě sladká.
Líbí se mi i její postava - není přehnaně hubená, jak je dneska podivnou módou.
Je štíhlá, ale vypadá jako holka, ne jako dnešní rádobymodelky.

The Longest Journey je jedna z nejlepších her co jsem dohrál.
Vysoko hodnotím příběh, charizma hlavní hrdinky, vynikající dabing, spoustu výborných fantasy nápadů.
Tajemnou atmosféru, která osloví něco ve vaší duši.
Technicky je hra klasickou adventurou. Postavy jsou sice 3D, ale pohybují se před 2D kreslenými obrazovkami.
Pevné rozlišení 640x480 je už dneska málo.
Přiznám se, že jsem při hraní často sahal k návodu. Některé hádanky neměly dostatečnou nápovědu.
Někdy jsem věděl co mám dělat, ale vůbec jsem nevěděl jak (křičící sochy).
Nicméně to je u adventur (bohužel) běžné.

Pro: výborný příběh, tajemno, krásná hlavní hrdinka, spojení sci-fi a fantasy, humor, dabing, nápady

Proti: těžké hádanky, někdy docela zdlouhavé animace, nízké rozlišení, na začátku moc textu

+24 +26 −2
  • PC 95
Nádherná adventura, které tu někteří (podle profilů soudě) příznivci jiných žánrů vytýkají nedostatečnou hloubku a jiné nedostatky. S některými souhlasím, s jinými ne, ale podle mého názoru je scestné vytýkat jednorázové využívání některých postav a lokací, když se (už podle názvu) jedná o dlouhé putování. Hra je tak víc než co jiného nádhernou pohádkou, kterou hráč posouvá kupředu, kochá se jí a odpočívá u ní. Takovou ji musíme brát a jako taková si zaslouží velmi vysoké hodnocení.

Pro: Nádherný příběh a pohádkové prostředí, délka

Proti: Podmořská hádanka a pár drobných nelogičností

+23 +26 −3
  • PC 85
Docela pěkná adventura, ve které se prolínají prvky sci-fi a fantasy. Očekávání byla vzhledem k prvnímu místu v místním žebříčku vysoká, ale nemůžu říct, že by je TLJ nějak naplnila.

Jedná se sice o dobře vyvedenou advneturu, která celkem svižně odsýpá, je vtipná, má příběh epických rozměrů, lokace v Arcadii vypadají moc hezky a prostě je to každopádně dobře udělaná advenura.

Na druhou stranu jí ale chybí hloubka - svět není kdovíjak propracovaný a spousta postav a reálií je tu tak nějak na jedno použití. Dál hloubku potlačuje odlehčený humor April a skutečnost, že mi hra většinu času strká řeči o tom, že cokoliv udělám, bude dobré a já tak dostávám pocit, že o co se pokusím, to mi vyjde - a taky že jo. Postavy, které by stály za zmínku? April, Vrána, týpek s domekm na útesu (ten bych hned bral. btw poslední setkání s ním byl jediný moment, který mě chytnul za srdce). Ostatní postavy jsou většinou tak nějak do počtu, sic dialogy jsou napsané dobře.

Lokace ve Starku jsou navíc docela nudné a nezajímavé. Pak jsou tu některé klasické adventurní nedostatky, hlavně hledání toho správného aktivního kousku obrazovky, některé lokace, které jsou prostě zbytečným opruzem navíc při cestě z A do B nebo že některé události se stanou až po odehraní nějaké zcela nesouvicející jiné události.

Prolog sliboval něco opravdu velkolepého, ale nakonec jsem se ničeho nedočkal. Vyjímečně jsem nachvíli dostal pocit, že bych tomhule měl dát 90, ale nedám. Tohle prostě na 90 nestačí, natož na nějaké absolutní hodnocení, i když je to rozhodně zajímavá a dobře udělaná hra a asi si těď opatřím Dreamfall, ať vím, co se dělo dál. Discworld Noir nebo první Broken Sword považuju za lepší adventury.

Pro: humor, Arkadie, zajímavý námět, svižně odsýpá, Vrána, chytlavý příběh motivuje k hraní

Proti: Stark, pár zbytečných lokací a nelogičností, hlednání interaktivnívh kousků prostředí, řešení občas působí naivně. chybí propracovanost a hloubka

+11 +15 −4
  • PC 95
Vynikající adventura s chytlavým příběhem, který Vás zavede, a to naprosto bez nadsázky, do všech možných i nemožných lokací. Dokonale nadabovaná hlavní hrdinka patří díky skvělě napsaným rozhovorům a komentářům dodnes k těm nejsympatičtějším postavám herní scény. Hráč, který se nesetkal s The Longest Journey jakoby nebyl.

Pro: Neuvěřitelná rozmanitost herních lokací, skvělý dabing, poutavý příběh, deník April Ryan, dialogy, inteligentní humor,... a Crow

Proti: Jedna hádanka, která narozdíl od těch ostatních prostě nedává smysl

+8 +10 −2
  • PC 95
Jedna z nejlepšíchch adventur co existují spadající do platinového adventurního fondu! Výborný příběh, pohlcující atmosféra, úctyhodná délka, kouzelná grafika. Hlavní postava April, kterou si člověk zamiluje, navíc obdařená brilantním dabingem. A Vrána, samozřejmě.

Pro: April, příběh, atmosféra, Vrána, délka, obtížnost

Proti: Oproti plusům jen samé nepodstatné drobnosti

+10 +13 −3
  • PC 90
Naprosto parádní adventura s neuvěřitelně silným příběhem, krásnými kontrastními lokacemi a skvělými rozhovory. Obzvláště dialogy s Vránou jsou prostě úžasné. Jen škoda, že obtížnost některých hádanek pro mě byla tak velká, že jsem musel použít návod a poté ho používal čím dál častěji, jen abych posunul dále herní příběh...:) Bezvadný zážitek!

Pro: příběh, rozhovory, lokace - dva zcela odlišné světy, Vrána, deník

Proti: některé velmi zapeklité hádanky, které se jiným systémem než použít všechno na všechno snad ani řešit nedají :)

+19 +21 −2