Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Po velmi povedeném prvním dílu této hororovky byl návrat k Evil Within nevyhnutelný. Původně jsem se do něj pustil na Xbox konzoli, ale tam jsem se v rámci game passu dostal jen k nájezdu studií a padačka … naštěstí mě zachránilo pícíčko a mohl jsem se společně s detektivem Castellanosem, utápějícím se v alkoholu v důsledku tragických událostí v rodině, ponořit do druhého pokračování.  

V báru si ho najde bývalá parťačka Julča Kidmanovic, která mu prozradí, že všechno je jinak a pro záchranu rodiny je nutno jářku matrixovsky připojit se v rámci systému STEM do simulace Union – idylického to amerického města, kde se obyvatelé změnili buď v mrtvoly nebo ve zmutovaná monstra různých tvarů, velikostí a podob a přes ně se postupně prorubávat jak městem tak i kanály, sklepy, laboratořemi až k snovému finále.

Oproti jedničce došlo k rozšíření map a také přibyly vedlejší úkoly, což rozhodně přispělo k rozšíření zábavy, ke starým známým se přidalo několik nových a povedených monster, zůstal osvědčený crafting zbraní a munice včetně skill upgrade systému a nově možnost vydělat si nějaké ty potřebné vyfikundace na střelnici. Vydat se cestou čisté střelecké konfrontace ( moje chyba v jedničce kde jsem pořád dojížděl na málo munice ) jsem tentokrát zavrhnul a raději jsem daleko častěji používal proplížení se za šmejdem a likvidaci pěkně po staru kudlou, často byla v akci kuš s detonujícími a paralyzujícími účinky, nebo jsem využíval barely s hořlavinami, no ale brokovnice je brokovnice :-)

Celkem je k dispozici 17 levelů, hra je víceméně přímočará, déle jsem se zaseknul jen při likvidaci Stefana a poradil jsem se youtubem, ostatní bossy včetně toho finálního se dají zvládnout max. na pár pokusů. Graficky i hudebně skvělé, příběh samotný mohl být povedenější, ale ta atmosféra to bohatě vynahrazuje, Evil Within 2 mě přikoval k monitoru a těžko mě pouštěl, chtěl bych trojku ve stejném hávu – 90 %.
+9
  • PC 80
Do The Evil Within 2 jsem se pustil skoro hned po dohrání prvního dílu. Příběh jsem tak měl stále čerstvě v paměti a stejně tak spoustu otázek, které po dohrání jedničky a jejích datadisků zůstaly. S nadšením tedy zapínám hru, proklikávám se skrz hlavní menu a nastavení a spouštím novou hru.

"Obtížnost Nightmare - pro ty, kteří si užili obtížnost první hry". Jo jasně to jsem já, jdeme na to. Svou strašlivou chybu jsem nepocítil ihned, první kapitoly jen budují atmosféru pokračování příběhu a na obtížnosti zde nesejde. Když jsem ale byl konečně postaven tváří tvář prvnímu monstru, které musíte zlikvidovat a jen tak tak to dokázal s tím jediným zásobníkem co mi hra dala začal se mi adrenalin do těla hrnout ve velkém. A to jsem ještě netušil že hned za dalšími dveřmi na mě čeká další a já se budu muset zoufale snažit ho upižlat nožem.

Ale, ano hra je sice na tuto obtížnost opravdu náročná, ale je přesně taková jaká má být. Každého jednoho náboje, který jsem našel jsem si cenil ještě více než v jedničce, pečlivě jsem prozkoumával každé zákoutí a hledal cokoliv co mi pomůže přežít tohle šílenství. A to mě dostává k lokacím. The Evil Within 2 je stále hlavně příběhová hra, ale některé kapitoly jsou tentokrát zasazeny do otevřenějších lokací, které vybízí k průzkumu. A nejedná se pouze o nějaký gimmick ale o plně funkční rozšíření hratelnosti, kromě různých collectibles (které zase skvěle doplňují příběh) a munice či materiálů na crafting můžete narazit na různě vedlejší aktivity, díky kterým se dostanete k lepším zbraním a i dalším velmi zajímavým a podstatným částem příběhu.

Vyprávění druhého dílu začíná sice několik let po předchozích událostech, ale protože Sebastian tyto roky strávil převážně na dně lahve navazujeme skoro přímo tam kde jsme skončili. Spousta otázek již byla zodpovězena a tak objevování toho co se děje není tak zamotané a celé vyprávění je přímočařejší. I tak vás ale autoři v některých situacích nechávají na šičkách a vy se nebudete moci rozhodnout čemu opravdu věřit. A hlavně v těchto chvílích přicházejí na řadu některé vedlejší mise, které vyprávění doplní o další střípky a zároveň vaše hraní obohatí o to nejděsivější monstrum celé hry. Hlavní příběh velmi dobře navazuje a odpovídá na většinu nedořešených záležitostí a i když si nechává vrátka pro případný třetí díl tak prozatím dokázali autoři př9běh uspokojivě uzavřít.

Celkově se tak jedná o skvělý příklad toho jak by mělo vypadat pokračování povedeného titulu. Všechny drobné nedostatky prvního dílu jsou zde dotaženy a tak až na pár drobných chyb, jako jsou třeba levitující mrtvoly není po této stránce vůbec co vytknout. I plížící pasáže, které mi v rozšířeních jedničky nepřišly moc zábavné jsou zde zpracovány velmi povedeně. A tak mou jedinou výtkou je právě ta přímočarost příběhu. Příběh je pořád velmi dobře napsaný a dokázal mě spolehlivě zabavit po celou dobu hraní. Ale užíval jsem si to naprosté zmatení, které jsem zažíval u prvního dílu a to už zde bohužel moc není.

Pro: Hratelnost, Otevřené lokace, Obtížnost, Dokončení skvělého příběhu

Proti: Občas přílišná přímočarost vyprávění

+12
  • PC 70
Prozradím vám tajemství, milí kolegové. The Evil Within byla vskutku příšerná noční můra, ale ne tak, jak to Tango Gameworks zamýšleli. Toporné ovládání, prach bídný technický stav a pochybná designérská rozhodnutí ve mě evokovali pocit děsu a obnovili ve mě dlouho ztracený pocit sebetrýzně. Proto je milé a patrné, že si Mikami a jeho společenstvo vzali kritiku k srdci, sedli si ke stolu a udělali to, co se od kvalitního studia dá očekávat, tedy udělat lepší sequel.

The Evil Within 2 je větší, přístupnější, vybalancovanější, zábavnější, lepší než jeho předchůdce. Avšak má stále několik menších či větších neduhů, které brzdí její plný potenciál.

První věc, která mě překvapila byla implementace "upgrade systému" do story. Náš bohatýr má po ztrátě své dcery depku, která ho přepnula do stavu letargie. Dlouhým posedáváním v baru mu atrofovalo spodní svalstvo, a litry kořalky, ve kterých plánoval utopit svůj žal, mu zase rozhodili mušku. Navíc opět díky tomu uvidíme půvabnou entitu v oděvu zdravotní sestřičky, Tatianu, jež je rovněž, věřte tomu či ne, nejzajímavější postavou v této hře, fakt. Protože všichni ostatní, včetně našeho protageynisty, nejsou kdovíjak propracovaní, dokonce učiní i pár retardovaných rozhodnutí za účelem posunu dějové linky. Hlavně ten Sebastián Kastrátos, který má být údajně zlomeným mužem, který se vzdal vší naděje, budí spíše dojem 10-letého spratka, který ztratil svou oblíbenou hračku. Ale což, kritizovat charakteristiku a hloubku postav v hororovém fláku je jako si stěžovat, že lidé na záchodě prdí, takže whatever.

Jinak se to hrálo příjemně. Pořád je tam trochu té topornosti v ovládání postavy, ale tentokrát za účelem lepšího feelingu při odpalování hlav zombáků. Otevřejěnší mapa je akorát tak velká a není zahlcena bžilionem ikonek a dalších pičičand. Jen škoda nizké obtížnosti i na survival obtížnost. Nepřátelé jsem dosti dementní a prakticky slepý jak krtci. Atmosféra je dosti specifická, osobně na mě více působil díl první. Ubylo brutality a morbidnosti, leč bohužel i ony "mindfuck" scény jsou výrazně slabší a až na pár vyjímek dost nenápadité.

Graficky je to celkem bída. Tango se prakticky pokusilo vzít hroznej Id tech 5 a nějak ho umě zamaskovat, ale mě neoblafnou, haha. Doskakováníí objektů a až komicky vypadající oheň jsou největším důkazem, ale na druhou stranu mi to nezamrzlo ani nespadlo, takže není zas takový důvod se čertit.

Ano, jsem překvapen z toho, jak mě do bavilo a pokud opominu dementní AI, slabé story a chudší technickou stránku, tak je TEW2 solidní zombí dobrodrůžo.
+15
  • PC 80
Třebaže se Tango Gameworks nechali slyšet, že si vzali kritiku překombinované zápletky prvního dílu k srdci, nečekejte, že tato bude přímočará. Ani zde nejsou sovy tím, čím se zdají být.

Příběh druhého dílu vychází z událostí, které se odehrály ještě před tím prvním, přičemž tomu samotnému se jakoby obloukem vyhýbá. Docela by šlo říct, že nemusíte hrát ten předchozí, abyste se bavili u toho aktuálního. Bohužel to také mimo jiné znamená, že některé věci, obzvlášť při zpětném pohledu, nedávají úplně tak smysl. Tenkrát se s nimi nepočítalo, dnes se tam musí nějak našroubovat. Nebudete-li ale příliš rozumovat nad celkem, byť k tomu hra svádí, a přijmete-li ústřední premisu, se kterou jsem pravda chvíli bojoval, hru si užijete i po vypravěčské stránce. Ono si totiž Sebastiana Castellanose snad ani nejde neoblíbit.

Mohl bych tu ještě chvíli mudrovat nad tím, jak hra sem tam ztrácí tempo, a přičíst to na vrub otevřenějšímu světu, nebo že vedlejší mise stojí tak nějak za starou belu, ale fakt je, že John Johanas zdařile navazuje na svého předchůdce Šindžiho Mikamiho, který před několika lety vytyčil této staromilské sérii směr, a The Evil Within 2 je prostě skvělá, makabrózních monster, která vás budou budit ze sna, plná, hrůzu nahánějící a nervy drásající hra, kterou chcete hrát, zvláště jste-li na horory.
+15
  • PC 90
"Vždyť to vůbec není survival horor!"
"Celou hru musíš používat crafting. Nemůžeš jen tak vyběhnout a postřílet všechny cápky, jak se ti zlíbí!"
"To sice ne, ale s trochou stealthu se většina situací stává snadným. Moc tomu nepomáhá ani špatná umělá inteligence..."
"Měl sis zvýšit obtížnost!"
"Tvoje máma si měla zvýšit obtížnost!"

Ne, fakt to není survival horor. Pokud máte ke hře určitý respekt, tak se drtivá většina situací dá zvládnout s plným zásobníkem a ještě nějakou municí bokem. Z toho můžou fanoušci zjistit, že následovník ubral razantně na své obtížnosti. Už se nebudete potloukat nápaditou budovou a mít strach, jestli další střet přežijete. Teď je to spíš o tom, jestli do boje skutečně jít. Záleží, jak moc máte židovský předky ve smyslu hromadění věcí. A jak to, že máte všeho vlastně dostatek?
Pokračování totiž operuje s několika otevřenějšími lokacemi (ne tak velkými, aby se z hry stal regulérní open world, nebojte), které při správném šmejděníčku, šmejdění můžete vyluxovat. A věřte mi, že to dělat budete. Je to totiž zatraceně zábavný. Jasně, ubralo se na jádru survival horor a obtížnosti, ale pokud je to na úkor zvýšení zábavnosti gameplaye, tak pro mě ok. Musíte si ale zodpovědět, jak moc jste HC fanoušky tohoto žánru a hlavně jestli dokážete přijmout změnu. Pokud totiž na takovou změnu přistoupíte, tak zjistíte, že hře to dodává automaticky nový rozměr. Určitá střetnutí ve "free roomu" totiž dokáží taky pořádně vyděsit. Převážně proto, že jednoduše nečekáte zlobivce třeba v jukeboxu.
S tím polootevřeným světem je vše uděláno velmi citlivě. Stále bude na vás dýchat podivně sevřená atmosféra s kapkou beznaděje. S podstatnou zásobou zdrojů se ale logicky ničí opravdové jádro survivalu. Nemůžete sice ze Sebastiana udělat nezdolného šohaje, ale rozhodně bude připraven na každé další střetnutí o kus víc.
Tak. Když jsem teď pohnul žlučí HC fanouškům survival hororu, tak můžeme přejít dál.
Pokračování neodstranilo neuvěřitelně toporný pohyb. V arzenálu máte totiž ještě jakousi pokřivenou mechaniku krytí. V takových situacích vás ovládání dokáže pěkně šlehnout přes koule. Sebastian je pomalý a neuvěřitelně tuhý. Na to jste si ale pravděpodobně zvykli v jedničce.
HW optimalizaci vzhledem ke grafické stránce je stále mírně řečeno špatná. Propady framu, občasný crashík a sem tam nějaký rozkošný bug. Hra by zasloužila trochu víc péče. Nečekejte tedy po této stránce zlepšení. Spíše mírné zhoršení. I tak ale dokáže vykouzlit zajímavé scenérie, které si dokáže člověk dobře zapamatovat.
A ještě k příběhu. Trošku si zaspoileruju: koho sakra napadlo měnit během hry třikrát záporáka? Jasné, co se týče Myri, tak to vlastně není ani záporák, ale neměl náhodou Stefan potenciál? S trochou péče mohl přeci důstojně utáhnout zlobivcovskou linku sám. Místo toho nám byl naservírován absolutně archetypální zlobivec, který je "jen" zvrácený manipulátor. Trochu škoda, ne? Hra není nijak dlouhá. Spíše takový průměr do cca 20h. Nemáte tedy šanci se nějakým způsobem se záporákem spojit. Resident Evil 3 věděl, jak udělat pořádnýho zlobivce. R.I.P Nemesis...
Nemluvě o totálním happy endingu. Jo, Sebastian sice musel technicky vzato zabít svou ženu (která stejně přežila finální souboj), ale končit survival horor výjezdem za západem slunce? To jsem jedinej, komu to přijde divný? A ne, mírně otevřená vrátka vývojáři se nepočítají. Čekal jsem špínu, depresi a tak. Nějakej pořádnej plot twistík. Sice to působí uspokojivě, že Sebastian vše přežil, ale podrývá to jinak docela fajn příběh. To jsem se rozkecal, co?


Každopádně Herní výzva 2019 - Lovec trofejí splněna (v základní formě - 53%).

Pro: otevřenější lokace, ozvučení, level design, potenciál pro fajn zlobivce, prostředí, větší důraz na rozvoj postavy, efektní gore

Proti: toporné ovládání (pro tip: alespoň relativní pohodlnosti dosáhnete hraním na gamepadu), technická stránka, závěr je dost meh, málo pořádně odporných bossů

+16
  • PS4 80
Začnu tím, co pro mě udělalo z The Evil Within 2 nezapomenutelnou hru. Ozvučení. Ani ne tolik hudba, jako spíš strašlivé pazvuky vycházející ze zmutovaných obyvatel Union. Vždycky, když jsem je ve sluchátkách slyšel, tak mi přebíhal mráz po zádech.

Atmosféra je podobná prvnímu dílu, takže zase výborná. Novinkou je (v pár kapitolách) lehce otevřené prostředí, respektive možnost jeho průzkumu a plnění vedlejších aktivit hře hodně přidává. Doufám, že případný třetí díl v nastoleném trendu bude pokračovat. Stejně příběh už dává jakýsi zvrácený smysl, snad jen výměna záporáka zhruba v polovině děje, kdy docela sympatického vraždícího maniaka vystřídá další tuctový „Já chci být Bůh“ ubožák, mi přišla poněkud zbytečná.

Nepoučen prvním dílem jsem si zvolil vyšší Nightmare obtížnost a v podstatě žádný úsek jsem neudělal napoprvé. Ne snad, že bych byl jelito já, ale náš zkušený detektiv Sebastien jakoby šel neustále smrti vstříc. Sprint zvládne zhruba tak pětivteřinový, zásahy vydrží průměrně dva a neumí za sebou zavírat dveře. Vzhledem k naprostému nedostatku munice je klíčový stealth. Ten funguje tak napůl. Proměněnce chytají asi neustálé křeče, poněvadž se neustále otáčí a někteří nejdou ani zabít na první dobrou.

Stejně tak kamera je zase nalepená za ramenem našeho hrdiny a zamíření zbraní má šílený zoom. Ve výsledku tak jsou střelné zbraně účinné zhruba ve vzdálenosti 2 až 4 metry. Blíže nestihnete zamířit a dále stejně nic netrefíte.Nůž má dosah 30cm a hodí se tak možná na rozbíjení beden. Všechno tohle nicméně nutí hráče k zamyšlení, které schopnosti a zbraně vylepšit. A že většina vylepšení je pořádně znát. Ke konci hry jsem používal obyčejnou pistoli, protože maximálně vylepšená dokázala na jeden výstřel kdečemu kdeco ustřelit.

Graficky se jedná spíš o podprůměr a chvílemi jsem se musel přesvědčit, že se nejedná o hru na minulou generaci hardwaru. Všechno zachraňuje ale skvělý design nepřátel i světa. V porovnání s prvním dílem se už (tak moc) nebrodíte vnitřnostmi a některé úseky jsou vyloženě parádní. Jiné zase hodně blbé (aneb zdravím šedé chodby).

Shinji Mikami si pořád jede své. Druhý Evil Within si polepšil v porovnání s jedničkou snad ve všem a zároveň si dokázal zachovat trochu retro pocit s neohrabaným ovládáním. Vůbec bych se nezlobil, kdyby udělal další pokračování.
+24
  • PC --
Autoři TEW měli u prvního dílu jasno - vytvoříme horor, který se bude odehrávat úplně všude. A dáme tam co nejvíce vyhřezlých střev a vyteklých bulv! Jen zapomněli dodat příběh, který prakticky neexistoval. Ale hrálo se to dobře.

Druhý díl trochu přibrzdil ve výpravě a v množství nechutností (nebojte, o close-up pohledy na opařené obličeje dětí nepřijdete), není to ale vůbec na škodu. Lokace nejsou tak pestré, ale zase jsou variabilnější po stránce soubojů a hlavně - částečně otevřené! Tento improvement jednoznačně kvituji, protože už to není taková ta naskriptovaná horská dráha, ale spíše autodrom, kde si každý určí svůj směr. Vedlejší kvesty inkluded!

Příběh konečně dostal jasné kontury. Snaží se sice částečně působit jako hluboká sonda do mozku psychopata, ve skutečnosti je povrchní, ale lehce uchopitelný. Byl jsem spokojený i se zakončením, ačkoli některé otázky zůstaly nezodpovězené - jak dopadl Sykes? A Joseph? DLC? A během hraní jsem si říkal, že by byly fajn developerské komentáře, pro detailnější vysvětlení některých symbolik.

Technická stránka se moc nepochlapila. Prohlížím si screeny z prvního dílu a downgrade grafiky je hodně zřetelný. Nepotěší ani poklesy framerate a na detaily slabší exteriérové lokace s velkým množstvím flóry. Místy to vypadalo jako návrat o deset let zpátky. A to nemluvím o neuvěřitelném FOVu, který je nutné v menu upravit na hodně vysoké hodnoty.

Bohužel zůstalo kostrbaté a neohrabané ovládání, chování zbraní a nepřátel. Projektily občas lítají skrz těla bez efektu, Sebastian se pohybuje rychlostí zhuleného chameleona a ani s pohybovými upgrady to není úplně ideální. Vzhledem k otevřenosti prostředí bych čekal zvláčnění potřeby doplňovat staminu každých dvacet metrů.

Open-space design a pochopitelnější příběh to hodně táhnou dopředu a pokud se člověk přenese nad nutností pořád něco kraftovat, lze si TEW2 opravdu dobře užít. Rozhodně lépe, než jedničku.

Hodnocení: ✰✰✰✰
Herní doba: 19hod 25min (Survival)
+21
  • PC 95
Po dlouhé době jsem se rozhodl zanést pár dojmů do análů databázních a číním tak naprosto rozněžněn. Rozněžněn v tom zvláštním, chaotickém smyslu slova, kdy se člověk vlastně sám podivuje nad tím, že své pocity dokáže vylíčit jakožto něžné, i přes ty hrůzostrašné obrazy, které se před ním prostřednictvím Evil Within 2 objevovaly.

Je to dle mého, subjektivního hodnocen trpký příběh zlomeného muže, který dostává druhou šanci a snaží se zachránit něco málo z toho, co mu samotné nebe shodilo na hlavu a on si toho přes svou krátkozrakost nedokázal vážit. A také to schraňovat a opatrovat.

Druhou šanci dostává ve skutečném světě málokdo. A když už, tak si v drtivé většině takový člověk jen namlouvá, že to byla druhá šance. Leč pravda je taková, že dostal leda tak další příležitost, jak si ukrátit "dlouhou" chvíli v cestě životem. Skutečná "druhá šance" je podle mého na hranici života a smrti. Je to ultimátní rozhřešení, buď uspěješ nebo se budeš smažit v pekle. Dostat takovou druhou šanci v reálném světě, je něco jako zásah boží prozřetelnosti. Protože bůh je bezchybný, to jen lidská hloupost nezná mezí. A právě takovou druhou šanci dostanete zcela reálně ve světě zcela nereálné, bravurní, videohry.

Já opravdu nemám rád kritiku a kritiky. A nemám rád posuzování něčí práce a hledání chyb na něčem, do čeho mi vlastně nic není. Vždyť si to mohu buď zahrát (koupit) a nebo nezahrát (nekoupit) a nikdo mě do ničeho nenutí. Píšu rád pouze o tom co mě zaujalo a co se mi líbilo. A tohle pokračování bylo díkybohu geniální (dle mého). Přes docela nelineární začátek až k strhujícímu, přímočarému, romantickému závěru, při kterém se nejedné slabší povaze může zalesknout v očích pověstná slza dojetí.

V posledních kapitolách, kdy se čtenář (odpusťte hráč), blíží k epickému závěru se přidávají na hudebním poli mučivé smyčce a dohání tak k pláči i všechny ty zarputilé arkádisty a hedshotisty, kteří si doposud hlídali jen čas a počet vystřílených nábojů.

Ano! je možné tvořit skrze videohry poezii. V tomto případě to byl hororový román, který by byl jistě bestselerem. Prodával-li by se u nás v ulici.

Pro: pro jsou pro mne jednoznačná a pro všechny ostatní relativní. Příběh, hudba, revolver, martensky,

Proti: nemám co bych vytknul

+20
  • PS4 85
‘Enough of this shit!’

Jedničku jsem si zamiloval. Byla to otravně nekonzistentní omáčka hrozné střelby a trapného stelfu, ale taky to byla vytříbená oslava těch nej (horších nebo lepších, co na tom sejde) vlastností západně japonských hororů, což tomu dodalo koňskou dávku neodolatelného šarmu, a taky to z toho učinilo jednu z nejzábavnějších, nejnávykovějších her posledních let. Mno a dvojka si onen šarm udržela, přičemž je navíc i kouzelně konzistentní, pro změnu přitažlivě sebevědomá se svou výpravou a tónem, a prostě celkově unf.

A jelikož je tři čtvrtě na 3 ráno, jsem v práci, jedná se o jednu z posledních nocí před soudruhem Santou (takže je docela živo), a skoro celý tenhle text jsem už měl napsaný (4k znaků, dood), když v tom se mi povedlo jakési záhadné abrakadabra a všechno se smazalo a již to nešlo vrátit (kor na tomto pracovním kompjůtru, na kterém si ani neotevřu cmd), tak teď už jen v líných bodech:

- Třetí kapitola je geniální. Ryzí surovej survival, muah. Jen je věčná škoda, že po ní už nic tak vynikajícího, velkého, rozsáhlého, parádně nadyzajnovaného nepřišlo. Nechápejte mě zle, ten následný ‘zbytek hry’ je pořád skvělý, nicméně jsem toho názoru, že hra svého vrcholu dosáhla de facto hned na začátku. Což se svým způsobem váže na tu nabytou konzistenci, a na tu skutečnost, že se nabyla na úkor variability. A toto je jen má osobní domněnka, ale nemám důvod si ji sám sobě vyvracet, víme – mnohé pozdější kapitoly na mne působily značně usektnutým dojmem, skoro jakoby je drazí developéros původně plánovali prodloužit nějakým tím smělým mišuge.

- Konzistence a variabilita a délka třetí kapitoly a všecko se vším – aby si to hráč opravdu užil a patřičně ocenil, musí se věnovat nepovinnému obsahu. Toho tu je vpravdě až nezdravé množství. Mně, jakožto někomu, kdo už nějakou tu středu má tendenci prozkoumávat všechno na cimprcampr, to vlastně nemá proč vadit, ale z principiálního hlediska mi to pod knír rozhodně nejde – půl bídy, že bez četných odboček člověk mine hromadu skillů, upgradů, a dokonce i většinu samotných zbraní, ale že i důležitá příběhová linka, kterou Sebíkova minulost rozhodně je, dostane sidequest kůru, to…to mi nějak hejbe žlučí.

- Nicméně jet striktně hlavní linku, ignorovat většinu skillů a upgradů, a udělat si tak hru těžší, to by možná nemuselo být striktně od věci. Pozdější vercajk a mozkové augmentace, v kombinaci s obyčejnými poznatky (namátkou třeba to, jak absurdně zcvrklé mají enemáci periferní vidění, a jak snadno a rychle může hráč zdrhnout z jejich aggra) totiž většinu potyček šílené trivializují a redukují v naprosto směšné záležitosti. Zatímco v prvních hodinách by mi pohled na skupinku pěti svačících zombíků velmi razantně proluftoval trávicí ústrojí, s takovými dvěmi vylepšenými kouřošípy je jejich likvidace otázkou deseti vteřin. A když šípy zrovna nemám, no tak na sebe upozorním, nechám se dvě vteřiny honit, oni ztratí aggro, já se zádelí nalepím na prdel opodál stojící dodávky, počkám si na příchod zvídavého nemrtvého, a pak při jeho akční investigaci doručím, skrze jeden stelfskill, smrtící ránu. Což mě přivádí k tomu, že…

- …voni vůbec beztak věděli, proč ze stealth oproti prvnímu dílu udělali takto životaschopnou fíčurku. Museli totiž vědět, že opět, stejně jako posledně, programují dosti tvarůžkový bojový systém. Dvakrát po sobě to prostě nemůže být opomenutá chyba, podruhé to musí být účel. Byť gunplay notně vylepšili, zbraním přidali na váze a pocit ze střelby je tím pádem hned šťavnatější, to míření je prostě rozbitý. A nevím, jestli je to jen ten nevkusně přestřelenej zoom, nebo vadnej crosshair, nebo šmrncovní kombinace obého. A na té jejich tunější střelnici jsem si to nepopiratelně potvrdil (a jo, zabil jsem tam nechutný kvanta času, ale já prostě musel mít všechny odměny. A taky že mám, tedy kromě té poslední za Very Hard galerku, bo fok dát bulšit, kor s unstable 30fps a analogovou páčkou, pór favor) – někdy se prostě trefím, přestože křížek v okamžiku výstřelu zevluje dobré tři cenťáky mimo, a někdy se prostě netrefím, přestože křížek je přesně na cíli. Se pak můžu divit, že až do konce hry si střelba naprosto suverénně udržela absolutní nespolehlivost, a že stealth jest vskutku tou správnou volbou, přestože jsem se přitom kolikrát cítil jako děsnej čítr s tím, jak mizivou šanci proti mě většina těch rozkládajících se hulibrků měla, pobrecitos.

- Nesouvislý tampónek: Červené závěsy na začátku hry na mě vyloženě řvaly Twin Peaks, a pak mě s nima jistá trofej vyloženě liskla přes hubu. Good stuff, +100 bezvýznamných bodů k dobru.

- A jinak je to prostě super. Našlapaný audiovizuál hraje atmosféře mistrně do karet, díky čemuž to tentokrát umí občas být i poměrně děsivé (a naprosto brilantní využití repráčku na DS4 zajistilo tak intenzivní chvilkový strach, že jsem snad regulérně rád, že jsem to hrál právě na péeskovi). Storytelling je střízlivější a přímočařejší, což mu nijak neubírá na zábavnosti, ale citelně přidává na pochopitelnosti, a rozhodně to pomáhá budovat a následně udržet zájem o postavy a dění kolem nich. A jo, náběh do finiše a finiš samotný byl boží, chci trojku, a nechť je to míření pořád rozbitý a Sebík nechť pořád neumí normálně uskočit, touhle dobou jsem na tento herní styl natolik zvyklý, že jsem si jej snad vyloženě oblíbil. :(

Dohráno na Survival za necelých 23 hodin, staty z poslední uložené pozice (těsně před posledním bossfajtem). Já snad prubnu i ten Classic tvl.
+16
  • PC 90
Herní výzva 2017: "Šedá myška"

Pořád je hra v šedém hodnocení a nemá žádný komentář. Správný čas zde něco napsat. Na druhý díl Evil Within jsem neměl žádná očekávání, ale jelikož se mi dostal pod ruce, tak jsem ho s radostí dohrál. Jednička byla fajn hororovka (u které jsem se nebál!) se skvělou hratelností. Dvojka spíš než by rozvinul příběh předchozího dílu, nasazuje úplně nový příběh a na předchozí události se odkazuje jen zřídka, proto může hráč rovnou skočit do druhého dílu. Znalost předchozího dílu je ale velkou výhodou.

U jedničky jsem si stěžoval na komplikovaný a nezajímavý příběh. Druhý díl má příběh skvělý a lepší tak o 500%, co se hlavně přehlednosti, smysluplnosti a podání týče (možná to je i tím, že vedoucím vývoje nebyl Mikami, ale Johanas). Příběh se točí kolem rodiny hlavního hrdiny Sebastiana, která je uvězněná v "matrixu", a hlavní hrdina se je jako správný "Neo" pokusí dostat ven. Všechno to ale začne být komplikované a narazíte na několik příběhových zvratů. Jsem rád za velmi jednoduché podání, které jsem narozdíl od jedničky pochopil. Postavy byly velmi dobře vykreslené a měli v příběhu své místo. Kromě Sebastiána se vrací se i dvě postavy z minulého dílu a to slečna Kidmanová a sestřička, na jejíž jméno si ale nevzpomenu. Už dlouho jsem ve hře neviděl tak báječné zakončení (naposledy v Life is Strange). Poslední hodina je čistý příběhový maratón a tato část mě také bavila nejvíce, dokonce mi i ukápla slza.

Jak se mi hudba zdála v jedničce nevýrazná, tak zde je suprová (hlavně v osudových částech), opravdu se mi líbila a jako bonus tvůrci nezapomněli ani na claire de lune při objevení zrcadel. Zvukové efekty zůstali kvalitní stejně jako v jedničce. Grafická stránka je oproti jedničce líbivější i pestřejší a id Tech (zde stem engine) táhne hlavně při cutscénách. Optimalizace též problémem nebyla, hra mi běžela velmi slušně na rozumné nastavení. Černých pruhů se autoři také zbavili, takže tleskám (po dohrání hry se vám pruhy v nastavení zpřístupní :D).

Tempo hry je pomalejší a hra je hodně komorní (co se počtu postav týče). Ve hře jsou i open-world části, kdy máte otevřenou určitou část města. Kapitol je 17 a z toho jsou +-3 open-world. Nelíbila se mi nemoc všech nových her a to kraftění. Můžete po kapitolách nalézt tuny šrotu, ze kterého si vyrábíte vylepšení zbraní, náboje, lékarničky a k tomu ještě musíte sbírat zelený gel na vylepšování vlastností postavy. V jedničce to bylo vyřešeno lépe, že jste na všechno vylepšení potřebovali jen zelený gel. Hratelnost a pocit ze střelby byl také lepší v jedničce, zde se mi střílelo o dost nepřesněji a tím nepohodlněji. Poslední výhodou jedničky byl hlavní záporák Ruvik, zde jsou sice záporáci zajímaví až na Theodora, ale moc si jich neužijeme, narozdíl od Ruvika, který byl rovnoměrně rozložen po celé hře. Obtížnost poklesla, nepřátelé vás už nedají na jednu ránu, což vítám. Zbraní se mi zdálo méně, ale ve skutečnosti jich bylo více protože máte 4 zbraně (pistol, kuš, brokovnici, kulomet) načež pistol a brokovnice mají více typů (škoda že chybí odstřelovačka, na konci jedničky se to zabíjelo jedna báseň; tak dobře, je tu mnohem více zbraní (včetně odstřelovačky), díval jsem se na youtube a jen jsem všechny zbraně nenašel). Nábojů je velmi málo, ale díky zbytečnému kraftingu si můžete náboje vyrobit a tento problém rázem zmizí. Ze hry zmizely sirky, což z určitého pohledu byla škoda, protože ležící nepřátele nemáte jak dorazit a proto je musíte zastřelit nebo je obejít, při scriptu ale stejně vztanou. Ve hře je zakomponován také systém krytí, který jsem ale vůbec nepoužíval, protože v přikrčení je efekt stejný. Těšil jsem se na bílou tekutinu, která se objevila v traileru a na coveru. Ve hře si ji moc neužijete, protože se vyskytne v polovině a na konci hry, nikdy jindy. Prostředí bylo zajímavé, podíváte se do městečka, divadla, středověkých kobek, tunelů či lesní chaty. V hodně scénách se mi připomněl Resident Evil 4: bránění lesní chaty s parťačkou, výtah k bossovi a samotná podoba bosse. Herní doba je nadstandardní dnešní době a činí +-10 hodin.

Ve výsledku jsem byl velmi spokojen a hru si nesmírně užil. I přes tužší pocit ze střelby mě u hry držel skvělý příběh a jak už jsem zmiňoval, poslední hodina je asi nejlepší poslední hodinou, kterou jsem za poslední roky ve hrách měl tu čest hrát.

Pro: grafika, příběh, hudba, poslední hodina hry a zakončení

Proti: krafting, pocit ze střelby

+18