Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 75
Úvod do deja
V koži hrdinov a ich karaván sa vydáme na dlhú cestu za svojou záchranou, vo svete, kde je zástava slnka na oblohe ten najmenší problém.

Čo hra vlastne ponúka?
➤Príbehová časť: určite najvýraznejší aspekt hry. Časť príbehu je rozprávaná v dialógoch a ďalšia časť v cutscénach. Sledujeme príbeh zo začiatku dvoch karaván, ktoré sa snažia zachrániť, čo najviac či už obyčajných ľudí alebo bojovníkov (keďže sa to v hre rozlišuje). Od začiatku do konca ma osobne príbeh vtiahol a už nepustil, keďže sa v ňom odohralo slušné množstvo zvratov, takže ho hodnotím viac než kladne a som zvedavý, ako bude pokračovať v nasledujúcich dieloch.
➤Rozhodnutia: je super, že hra nie je dopredu daná a máte možnosť ju ovplyvňovať po celú dobu práve nie vždy jednoduchými rozhodnutiami. Veľakrát sa stalo, že sa následok ukázal až veľmi neskoro a niektoré až v druhom diely. No bohužiaľ som mal viac tých negatívnych ako pozitívnych, ale to už je pravdepodobne spôsobené mojimi chybami. Napríklad človek prijme do svojej skupiny cudzincov, ktorí žiadajú o pomoc a tý ho o pár dní okradnú a zmiznú.
➤Hrdinovia: najviac som si obľúbil tých, ktorí so mnou boli už od začiatku. Ostatných, ktorí sa pridali neskôr som moc neriešil a do súbojov ich bral len, keď to bolo naozaj potrebné. Každá postava má svoju vlastnú triedu, schopnosti a štatistiky, ktoré môžete vylepšiť pomocou levelovania postáv. Postupným skúšaním rôzne zloženej skupiny v boji som nakoniec našiel svoju obľúbenú zostavu a hral väčšinou len s ňou.
➤Nepriatelia: nápad a celkové prevedenie besov (Dredge) je skvelé, ale ocenil by som viac druhov týchto záporákov. V druhom diely pribudli nový, ale v tomto sa vám rýchlo ohrajú a budete vedieť, čo od nich čakať. Občas sa proti vám postavia aj nejaký ty psanci, ale nič úžasné sa od nich nedá čakať.
➤Súboje: jednotlivé strety s nepriateľmi sa tu odohrávajú na kolá v nich máte možnosť útočiť priamo alebo pomocou schopností, ktoré som ja moc nevyužíval, pohnúť sa niekam, alebo čakať. Veľká časť súbojov je veľmi jednoduchá na strednú sťažnosť, (na ktorej som to hral ja) a naozaj sa stane len občas, že nejaký musíte opakovať. Jediný, ktorý som musel opakovať skutočne veľakrát bol posledný dá sa povedať bossfight.
➤Koniec: celé zakončenie prvého dielu hodnotím ako veľmi podarené aj keď určité udalosti človeka zamrzia. Posledný bossfight bol pre mňa celkom náročný aj keď som hru hral už po druhýkrát. Ale chybu som asi spravil v zlom zložení skupiny, no našťastie po pár pokusoch som prekonal aj poslednú výzvu.
➤Hudba: aj keď pri väčšine hier pozerám niečo popri hraní, tak pri tejto som si vypočul, aj hudbu priamo v hre, a aj ja musím uznať, že k nej krásne pasuje a hlavne ukludňuje.

!! Záverečné zhrnutie !!
Po prvom prechode Banner ságy som si povedal, že pekná hra, ale nič ma momentálne neťahá prejsť ďalší diel. Naspäť k ságe ma pritiahla až herná výzva 2020, do ktorej môžem zaradiť rovno prvé dve časti. Čo sa týka samotnej hry tak najpozitívnejšie hodnotím príbehovú časť aj keď sa odohráva poväčšine len v dialógových oknách. Do príbehu sú skvelo zapracované rozhodnutia, ktoré sa vám môžu vypomstiť aj po pár hodinách hrania. V hre máte pod kontrolou rozhodnutia, ktoré ovplyvnia celú vašu karavanu, ktorej osud a osudy jej členov máte v rukách. A práve jej členovia sa delia na bojovníkov ( Varlov a ľudí ), na obyčajných ľudí, ktorí nedokážu bojovať a na vašich hrdinov. Svojho obľúbenca si podľa mňa nájde každý keďže sú postavy sympatické a často aj vtipné. Ale nie každá je tým čím sa zdá a každá vám môže vraziť nôž do chrbta. Proti vašej karavane hra postavy ako hlavnú hrozbu inváziu besov (Dredge) ktorí vás budú prenasledovať na každom kroku. Výzorovo sú skvelo spracovaný aj keď súboje s nimi, ako aj súboje v celej hre sú tak trochu nuda. Vyvrcholenie prvej časti trilógie prinesie pár prekvapení a celkom ťažký bossfight, ktorý som zvládol až na slušný počet pokusov. Celou hrou vás sprevádza skvelá a pochmúrna hudba, ktorá krásne doplňuje atmosféru a celú vikingskú tematiku hry. Nakoniec už len toľko, že prvá časť Banner ságy je veľmi pekná a výnimočná hra a už teraz sa teším na pokračovanie príbehu keďže mám pár obľúbených postáv, ktorým držím palce.

➤Čas strávený v hre: 17 hodín ( 8 hodín druhý prechod )
➤Obtiažnosť: stredná
➤Achievementy: 31/39


HODNOTENIE: 75/100%

Pro: príbeh, rozhodnutia, postavy, hudba

Proti: nudné súboje, málo druhov nepriateľov

+29
  • PC 85
Banner Sagu jsem sledoval od jejího vydání. Její nádherný grafický styl, vikingská atmosféra a to vše podtrženo vynikající hudbou. A opravdu hra je to hra na kterou si budete dlouho vzpomínat!

Přeci jen putování po Severských krajích se svojí karavanou, kochat se pradávnými pomníky dob minulých, řešit spory mezi lidmi a Varly, snažit se udržet dobrou morálku, zbytečně neriskovat životy lidí a zajistit jim dostatek zásob, aby se dožili dalších dní. A činit rozhodnutí u kterých nevíte co mohou způsobit. Tento prvek je zpracován na výbornou.

Tato sága vsází na příběh který má celkem dost postav a vztahy mezi nimi se budou řešit též. Lidi a Varlové to mezi sebou nemají jednoduché a spojuje je do nutné aliance pouze obrovská hrozba ze strany mocné armády černých bytostí, kteří jako by z oka vypadli golemům. Tato hrozba se vrátila a s ní zastavení Slunce na obloze možná znamená konec světa. A proto se hlavní hrdinové vydávají nikoliv zachránit svět ale své životy, a snaží se přežít v těchto nehostinných podmínkách.

Kromě putování a starání se o karavanu a řešení dialogů, pak následuje další důležitá složka hry a tou je tahový boj. Hráč má k dispozici maximálně 6 hrdinů s různými bojovými třídami a vlastnostmi. Za každého poraženého protivníka lze získat zkušenost, která i zároveň funguje jako platidlo na trhu. Tady tento RPG prvek je značně zjednodušený, je pouze 5 úrovní, kterých může postava dosáhnout.

Co je ovšem zajímavé je rozdělení na jednotky zdraví a brnění. Brnění snižuje utržené rány do zdraví a navíc dokáže občas úder odvrátit úplně stejně tak šíp. Proto je důležité se rozhodnout kam budete směrovat útok na brnění kde jeho zničením pak můžete nepřítele zabít třeba už jen jednou ranou, nebo se zaměřovat na postupné snižování zdraví protivníka. Jelikož ubrané zdraví snižuje sílu válečníka, takže dává slabší údery a později už třeba jeho údery ani zbroj nepoškodí občas. Tento systém mi přišel parádní.

Banner Saga je zkrátka unikátní záležitost. Dala by se o ní básnit hodiny, ale mnohem lepší bude se rovnou pustit a hrát. Takto skvělé dílo se tu neobjevuje každý den!
+22
  • PC 90
Dlouhou dobu mě tato hra obcházela. Sem tam jsem zaslechl její název, ale vůbec jsem netušil co je vůbec zač. Až nyní o ní v superlativech mluvil jeden člověk, na jehož doporučení dám a protože byla shodou náhod zrovna v masivní slevě, pořídil jsem si rovnou kompletní ságu. Stále ale platilo, že jsem neměl naprosté tušení co mám očekávat… a to bylo dobře.

Vyhovuje mi, když o hře nic nevím a nevytvářím si předem úsudek ani předsudek. Když jsem hru poprvé spustil, překvapila mě její na dřeň vyvedená prostota. Moc se toho v menu a před startem hry nastavit nedá, a už to mi napovídalo, že půjde spíše o minimalistický zážitek. Proč ne?

Ono to ale ve výsledku tak prosté nebylo.

Nejdřív jsem strávil snad hodinu tím, že jsem si vybíral erb (ne, že by to bylo důležité), který bude moji karavanu reprezentovat. Kdo někdy strávil více času u Mount and Blade pochopí, jak je takový detail smrtelně důležitý.

Vtažení do herního děje mě však značně dezorientovalo, protože se šlo rovnou do akce a já nic nechápal. Nejde o boj, o kterém za chvíli. Bez nějakého extra nástinu vás hra vrhne do fungujícího světa, kde má vše již zaběhnutou historii a vy se ocitáte přímo uprostřed probíhajících událostí. Ale nechápete kdo je kdo, o co přesně jde, proč zrovna musíte udělat to, k čemu vás hra vybízí, anebo proč těm velkým chlápkům rostou z čela rohy. Nedá se říct, že by to na mě udělalo dobrý dojem. Déle než by se mi líbilo, jsem procházel hrou, aniž bych měl sebemenší potuchy co vůbec dělám. Hra mi to neulehčila ani tím, že když jsem se jakž takž začal orientovat v situaci, poslala mě do opačného koutu země, kde se začal odehrávat jiný příběh. A někde v této části dějství mi hra začala oplácet trpělivost tím, že přede mě začala vršit stále rychleji a intenzivněji plusové bodíky.

Z dialogů a popisů jsem pochytil elementární povědomí o zdejším světě a zároveň poznal trochu hlouběji všechny postavy. A konečně jsem začal chápat, jakými přednostmi tato hra disponuje. Tou bezesporu největší, je výborně odvíjející se příběh a mistrně prokreslené charaktery. Už dlouho jsem neměl na monitoru hru, která by tak dobře pracovala s povahami, kolem nichž se děj točí. Každá z postav má svou výraznou osobnost a nepůsobí jen do počtu. Ke každé se při vašem putování utvoříte vztah. Troufnu si říci, že u některých dosti pevný vztah. A to akorát ve chvíli, kdy začne jít příběhově do tuhého. Potom zjistíte, jaký reálný strach o své oblíbence máte a jak jejich strasti prožíváte s nimi.

Jde jednoznačně o to nejlepší, co hra může nabídnout a v tom jí podporuje i výtečná atmosféra. Ač mému srdci není téma Vikingů a jejich mytologie příliš blízké, zasazení mi sedlo. Ruční kresba je osvěžující vizuální změna oproti záplavě náročných, tuctovějších 3D prostředí. I když… na zadek jsem se z ní také neposadil. A chvílemi jsem měl dojem, jako bych se díval na starého, kresleného Asterixe, což není určitě mínus a nic to nemění na tom, že atmosféra hry je hustá, jako led na Jižním pólu. Celé je to vlastně o tom, že někam nepřetržitě putujete s vaší karavanou, která se postupně rozšiřuje, či naopak tenčí při nepředvídaných událostech a špatných taktických a vůdcovských rozhodnutích. A to, jak se rozhodnout, spočívá pochopitelně na vašich bedrech a dodává to hře na pikantnosti. Někdy je volba jen volbou mezi větším a menším zlem a nezřídka se mi stávalo, že jsem jen seděl se svraštěným čelem, dlouze civěl na obrazovku a cloumalo se mnou těžké dilema pro co se rozhodnu, protože mi hra v příhodný čas zdůraznila, že i ta nejbanálnější volba může mít své drtivé následky. Takhle dobře se vžít do role člověka, který svým počínáním rozhoduje o osudu životů stovek lidí, se mi snad nejintenzivněji poštěstilo právě zde. Vynikající!
Celá myšlenka neustálého putování s „živou“ karavanou mi vůbec přijde jako geniální nápad. Původně jsem si myslel, že sami budete určovat kam se na rozlehlé mapě vydáte a bokem budete plnit klasické postranní úkoly, ale zde je hybatelem děje právě pochod karavany. Na vás jen je, abyste svou karavanu dobře spravovali. Cestou řešíte závažné i běžné problémy, musíte se starat všemi možnými způsoby o udržení morálky, zásobu potravin a musíte svými skutky a rozhodnutími jít příkladem. Většinou přitom vedete dialog s některým z dalších hrdinů, protože každý má na věc svůj názor. Někdy úplně protichůdný. Takové dialogy jsem si při putování přímo zamiloval. Volba je ale stejně nakonec na vás. Ne vždy je to jednoduché a téměř nikdy se nezavděčíte všem. Díky tomu vám na karavaně začne záležet a vaše poslání se stane osobním. Není nic horšího – jako se to stalo mě - než když se dík několika špatným rozhodnutím ocitnete bez zásob a morálky na opuštěných ledových pláních a karavana vám postupně začne umírat hlady a rozutíkat se. V těch okamžicích mi bylo opravdu mizerně a přímo jsem cítil strádání všech poutníků. V soustředění vám nedovolí polevit ani fakt, že musíte nezřídka sáhnout po sekyře a luku.

Boj je zde tahový a já byl z této skutečnosti nadšený – konečně jednou zase boje na tahy! Pro boj platí to samé, jako pro příběh samotný: vůbec jsem ho ze začátku nechápal. Ač mě hra zpočátku vedla za ručičku, přihrávala mi slabé protivníky a vehementně se mi snažila vše vysvětlit, já stejně moc nepobíral co dělám, nebo co je k čemu dobré. Vše jsem se naučil až v ostrých, nemilosrdných žárech bitev. Byla to nutnost, protože boje jsou zde celkem hardcore už na střední obtížnost. Nepřítel má vždy výhodu a na vás je, využít co nejefektivněji schopnosti vaší družiny, kterou si navíc ještě musíte funkčně poskládat. Taktických rozměrů boje je zde tedy více, než se na první pohled může zdát a i přes všeobecný minimalismus jsou boje velmi komplexní. A někdy tak moc, že nemají daleko k frustraci. A proto jsem (přiznávám bez mučení) někdy v polovině hry přepnul zbaběle na nejlehčí obtížnost, protože už mě zkrátka nebavilo desetkrát vést jednu a tu samou bitvu, než jsem byl spokojen s výsledkem. Na druhou stranu jsem se tím ochudil o značnou dávku napětí, protože na lehkou obtížnost se boje zkrátka už nedají prohrát, což přestane představovat výzvu, ale já se tentokrát přistihl, že mi jde především o příběh. A jsem přesvědčen, že nejsem sám.

Hra mi rychle utekla a byl jsem rád, že mě čekají ještě další dva nášupy, protože teď jsem již ke světu hry nenávratně přikovaný.

Po počáteční rozporuplnosti se už nemůžu dočkat toho, až do svého praporce vetkám další střípky tohoto severského příběhu…

Pro: Hrdinové, příběh, hudba, tahový systém bojů

Proti: Rozpačitý úvod

+20
  • PC 75
Asi první dvě hodiny hraní jsem si nebyla jistá, jestli mě to baví nebo ne. Pak jsem se do toho celkem dostala a kochala se vší tou krásou. Vizuální stránka se mi moc líbila, vyzdvihla bych to, jak byla zpracovaná mapa (i když upřímně k ničemu jinému než ke kochání nebyla).

I když jsem všude četla, jak na každém rozhodnutí záleží, tak mi to přišlo, jako by mě stejně někdo držel za ruku abych nesešla z cesty. Prostě u každého rozhovoru se buď musely vyčerpat všechny otázky, dokud se nekáplo na tu správnou, nebo otázka či odpověď nebyla tak důležitá, aby to nějak ovlivnilo příběh.

Docela mi vadily náhodné souboje, kde informací bylo jen kolik mám já lidu schopného boje a kolik protivník. A teď babo raď. Ve výsledku bylo jedno, jestli jsem se do boje pustila s plnou vervou nebo zdrhla. O pár bojovníků chudší a život jde dál.

I když jsem se bavila, tak si stejně myslím, že ta hra mohla být zajímavější. Cyklus -jdi-bojuj-vykecej se-jdi- už ke konci moc záživný nebyl. Na strategii to bylo tak nějak moc jednoduché.

Přes to že to asi vypadá, že se mi hra nelíbila, to tak není. Hraní jsem si užila, i když to byla spíš taková oddechovka než epická strategie.

Pro: soundtrack, grafika, atmosféra, vypravěč

Proti: jednotvárnost

+19
  • PC 90
Krásná hra ve které záleží na každém rozhodnutí.
V drsném rozpadajícím se severském světě musíte bojovat o přežití vás i vaší družiny, což obnáší jak obstarávání potravy, rozhodování konfliktů, tak především boje s nepřáteli.
Nemožnost hru ukládat a loadovat vede k tomu, že musíte nést následky svých rozhodnutí, které mohou vést například ke smrti některého z členů družiny, kteří dokážou přirůst k srdci i po několika krátkých rozhovorech.
Nejvíc se mi na hře líbila atmosféra nehostinného severu, která je vybudována právě tím že hra staví hráče k zodpovědnosti za celou družinu, což může být někdy pořádně drsné. Atmosféru podtrhuje krásná kreslená grafika a hudební doprovod, které dohromady dělají z putování zasněženými horami umělecký zážitek.
Bojový systém je taktická lahůdka o které se zmiňují všichni, takže o tom se rozepisovat nebudu.
Jedinou věcí, která mi připadala trochu nedotažená, byl okrajový prvek hromadných bojů, který vypíše počet členů vlastní družiny a počet nepřátel a hráč podle něj volí strategii. Nikdy se mi ale nestalo, že by bylo členů mé družiny méně než nepřátel a nebylo úplně jasné jaký má volba strategie dopad na výsledek bitvy. Kdyby tohle bylo zvládnuto o něco lépe, pak by mělo i větší smysl balancovat mezi počtem členů družiny a zásobami. Takhle vyhrávaly zásoby, ale v podstatě se nic moc nestalo, ani když se začala družina ztenčovat v důsledku jejich nedostatku.
Doufám, že tenhle prvek bude dotažen k dokonalosti v dalším díle trilogie a že se ho dočkáme co nejdřív.

Pro: na rozhodnutích záleží, výtvarný styl, hudba, soubojový systém, atmosféra

Proti: není na plno využit potenciál správy družiny

+18
  • PC 70
Dohráno podruhé krátce po sobě, klady i zápory hry byly zmíněny v ostatních komentářích, čili se pokusím podělit především o nějaké další postřehy.
Podruhé dohráno na hard a mohu potvrdit, že hard obtížnost je, co se soubojů týká, opravdu nelítostná. Na druhou stranu tu nejde prohrát a ze všeho se lze nějak vykecat, takže to bylo v posledku trochu putna.

Rozhodnutí překvapivě nemají na samotný příběh tak velké následky, jak jsem čekal a mnohdy vás hra beztak nasměruje tam, kam sama chce (například z šesti dialogových voleb jsou třebas relevantní pouze 2, ostatní maximálně změní průběh onoho dialogu). Při druhé hře jsem volil/resp. spíše získal:) naprosto odlišné složení party a překvapivě ani ty se v dialozích/příběhu nějak výrazněji nepromítly (každá postava se projevila maximálně tak jedním dialogem chvilku po najmutí či nějakou drobnou, nedůležitou událostí v pozdější fázi).
Většina rozhodnutí jsou tak spíše ve stylu „získám něco dobrého/o něco dobrého přijdu“- ať už se jedná o postavu, renown či nějaký fajn item (zde jsem byl naopak mile překvapen, kolik slušných rank 5 itemů se dá v dialozích získat), ale vliv na budoucí dění nemají. Na druhou stranu jsem slyšel, že veškerá rozhodnutí by měla jít importovat do druhého dílu, tak uvidíme...

Jak jsem psal výše, v soubojích se překvapivě „nedá“ prohrát (ve smyslu prohra= konec hry), postavy se totiž po prohraném souboji opráší a jdou dál, jako by se nic nestalo (výjimku tvoří pouze závěrečný souboj). Prohry v soubojích pak maximálně hráče nutí zkusit to jiným způsobem (viz. Frostveller- místo probojováním pak ukecáním či nějakým trikem) či fungují stejně jako možnost "odejít" v některých nedůležitých událostech (čímž samozřejmě přijdete o potencionální odměnu- suroviny, postavu etc.), sem tam je možné dokonce ztratit při prohře postavu natrvalo (viz. Griss), avšak to platí asi pouze pro konkrétní souboje a konkrétní postavy. Postavy se dokonce i z prohraných soubojů mohou povýšit a získat renown za zabité nepřátele, avšak přijdete o ono větší množství renown za výhru (mnohdy klidně 10+ renown).

Správa karavany je pak vcelku výsměch, počet členů karavany neovlivňuje absolutně nic a při jejich ztrátě hladověním tudíž o nic nepřijdete, utrácet za suroviny tak opravdu nemá smysl. Snižuje se maximálně morálka, ale ta lze získat i pomocí některých událostí a -1/-2 willpower při soubojích vás i tak nezabije.
Velké bitvy, při kterých se vypíše počet nepřátel a počet členů vaší karavany, podle čehož pak volíte strategii (rush, formation...) zde také nemá příliš smysl. Volba taktiky téměř nic neovlivňuje a nepřátelské počty se vždycky generují podle počtu členů vaší karavany, čili není snad možnost narazit na silnější skupinku, celý ten koncept bitev je tak tedy trochu na hlavu.

Zjednodušený vývoj postav (5 úrovní +1 item, 2 body rozdělení do statistik při level upu) mi překvapivě ani až tak nevadil. Už takhle nebylo dost renown na povýšení všech členů, čili 5 úrovní bohatě stačilo, itemy jsou poměrně vzácné, čili mi většinou také vystačily jen tak tak pro těch 6, max. 8 postav a jsou poměrně různorodé a hodně užitečné. V obchodech se pak generují náhodně, což také napomáhá replayabilitě. Postav je velké množství a díky level upům se tedy dají slušně customizovat, aby ideálně odpovídaly hráčově chuti a taktice.

Souboje naopak považuji za hodně povedené, střídání stran po tahu sice působilo podivně, na druhou stranu mnohdy nastávalo dilema „zabít nepřítele (+1 willpower), či jej nechat žít?“, aby nepřišel na řadu někdo nepříjemnější, některé pak nemělo cenu nechávat na živu vůbec, kvůli jejim nepříjemným abilitám- bombičky, vyvolání spojence. Stejně tak dokáže být nepříjemný skoro mrtvý nepřítel s vysokým armor break (3-4), který udělá rozhodně více škody než užitku. Abilit je spousta, různorodost jednotek vysoká (alespoň těch spojeneckých, nepřátel klidně mohlo být vícero druhů a vícero soubojů ve stylu boss fightu bych během hry také rozhodně ocenil), čili taktické možnosti jsou opravdu veliké a rozhodně si přijde na své snad každý turn-based pozitivní.
Padnutí postavy v boji (pokud vyhrajete) způsobí maximálně „Injury“ (- x bodů síly v bitvách), které se léčí v závislosti na obtížnosti - Normal většinou 1-3 dny, Hard 2-6 dnů. Přičemž stačí tedy chvíli počkat a postavy jsou zase čilé jak rybičky. Nakonec souboje od sebe nejčastěji bývají ty 2-3 dny vzdáleny, čili mnohdy není třeba to (alespoň na normal obtížnost) nějak řešit. Zde bych určitě ocenil nějaké větší postihy a složitější způsob léčení než jen „chvilku si počkat“.

Příběh nic moc (takové to klasické klišé o konci světa a hrozbě ze stran zlých dredgů), postavy fajn, inspirace severskou mytologií super, tu já můžu vždy.

Hra je to zábavná, chytlavá a především hodně originální, avšak jsem očekával mnohem více hardcore titul, který chyby příliš neodpouští, naopak jsem však dostal vcelku příjemnou oddychovou záležitost, kterou zvládne (minimálně na normal) dohrát opravdu každý.

Tak nějak by to ale chtělo spoustu herních prvků pořádně vychytat, byť silně pochybuji, že s dvojkou v tomto ohledu přijdou nějaké výraznější změny... ale i tak...už aby tu byla!:)
+18
  • PC 80
Zbožňujem severskú mytológiu a len málo hier naozaj stojí za zmieku v tejto súvislosti (Age of Mythology), napriek tomu som mal minimálne očakávania od Banner Saga (písať si do životopisu, resp. infa o firme, že jej zakladatelia pracovali pol dekády na Star Wars the Old Republic považujem skôr za marketingovú samovraždu) a čakal až na výraznú zľavu než som išiel do toho.

Za málo peňazí, málo muziky. Banner Saga ma však prekvapil. Nie ani tak svojím poňatím severského prostredia, ktoré má miestami svoje čaro, ale skôr svojou hrateľnosťou mimo súbojov. Z nejakého dôvodu mi to značne pripomínalo Gamebooky, kedy si hráč vyberá čo sa bude diať z niekoľkých možností v texte. Tak je to aj tu, množstvo vecí sa deje v texte a grafika slúži len ako príjemný background, ktorý nemá vplyv na nič. Takéto hry ma proste bavia, nebolo ich síce moc (napadá ma napríklad Conquistador Expeditions), ale v poslednej dobe sa znovu dostávajú cez kickstartery na trh. V Banner Saga je množstvo nascriptovaných udalostí, z ktorých značná časť sa nestane alebo sa stane inak v závislosti od toho, ako ste sa zachovali v predošlých situáciách. Je to dobrý spôsob, ako zvýšiť znovu hrateľnosť a znížiť dĺžku hrania. Pre mňa win-win.

To horšie je však samotný combat. Na turn-based mám slabosť, a viem mu prepáčiť kde-čo, ale to čo vyrobil Stoic ide mimo moje chápanie. Strany sa striedajú po jednom bez ohľadu na počet bojovníkov na mape. Ak máte 6 postáv a nepriateľ 2, a tie postavy sú zakliesnené tak, že tie 4 sú trochu pomimo a vaše 2 bojujú s 2 nepriateľmi, tak tí nepriatelia pôjdu 3 krát kým vaše postavy raz. Nič s tým v danom momente neurobíte, musíte teda krkolomne plánovať a radšej nechávať niektorých nepriateľov žiť, aby niektorí iní nepriatelia nešli viac krát po sebe, než sa dostane na radu vaša postava, ktorou potrebujete zaútočiť. Je to na hlavu, je to nelogické a je to jediná výtka, ktorú mám voči tejto hre. Zvyšné mechanizmy súboja sú inak veľmi dobre spracované a mohlo to dopadnúť o dosť lepšie.

Nič to, viac krát ma to síce naštvalo, ale celkový dojem až tak nepokazilo. Teším sa na pokračovanie, aj keď nečakám, že niečo spravia s tým nelogickým (a neintuitívnym) turn-base systémom. Keďže súboj nie je až tak dôležitým prvkom v tejto hre, a dá sa mu často vyhnúť, resp. dá sa istým spôsobom zvyknúť na to striedanie strán (aj tak, že ku koncu je obtiažnosť o dosť ľahšia než na začiatku, vzhľadom k tomu, že vaše postavy sa zlepšujú rýchlejšie než nepriatela, ktorých vám hra prihadzuje), je pre mňa Banner Saga príjemným prekvapením.
+16
  • PC 85
  • Switch 85
Na Banner Sagu jsem poprvé náhodou narazil někdy během roku 2017, ale hrál jsem ji až na samém sklonku posledních dní, zatímco jsem litoval, že za oknem neleží žádný sníh, který by umocnil můj zážitek z hraní. Od prvního pohledu na trailer jsem věděl, že hru musím mít jednou komplet. Paradoxně po dohrání jsem ji pustil z hlavy a teprve když jsem si pořídil Switch začátkem roku 2019, padlo mi do oka vydání celé trilogie. Jasná koupě.

Úplný začátek hry ve mně pořád zanechává smíšené pocity, protože postavy v něm na můj vkus až příliš prázdně tlachají, ale jakmile se dají karavany do pohybu, tak už jsem na svém písečku. Atmosféra, úžasné postavy, prostředí a nádherná kreslená animace mě okamžitě vtáhly. Je jedno, jaká mytologie by v příběhu byla, na každý pád by to pořád byl atraktivní svět. Příběh je tedy trošku ohraný – najednou se odněkud vynoří záplava tajemných nepřátel a šine se do světa, zatímco vymydlí vše, co jim stojí v cestě. Nevíme proč, ale zřejmě se to časem dovíme. Naší hlavní starostí je však přežít. Abychom přežili, musíme mít dostatek bojovníků a co nejlépe naskillovanou partu hlavních hrdinů, která dokáže nekončící vlně černých chodců – pardon, dredgů – odolávat, a to systémem tahových soubojů.

Líbí se mi, že hra v soubojích příliš netlačí na hráče (na normální obtížnost), takže se u toho dá celkem dobře přemýšlet a taktizovat a zároveň odpočívat. Co se týče využití možností ovládání na Switchi, tak postavy na bojišti řídíme postranními tlačítky nebo circle pady, ale prakticky ihned jsem se na ně vykašlal, protože mě nebavilo pořád odpočítávat jednotlivé čtverečky pro pohyb na zemi, které určují směrové šipky, a přepínání různých funkcí pro boj/skill/pohyb/stát nebylo dohromady se vším okolo zrovna přátelské. Namísto toho se mi osvědčilo celou hru včetně soubojů odehrát prsty na dotykové obrazovce, což bylo mnohem jednodušší a zábavnější.

Přišlo mi, že tvůrci nechtěli, aby se v průběhu hraní dalo narazit na „game over,“ i když jsem snad po celou dobu dělal samá špatná rozhodnutí. Prostě, když už se s tak krásným světem piplali, tak je přece jasné a žádoucí, aby ho hráč prošel celý, že ano. Tady je fajn, že hra nenabízí žádné záseky, prostě sledujeme pohyb dvou karavan, které jdou z bodu A do bodu B, a mezitím se párkrát zastaví, aby si utrýznění lidé mohli na chvíli dopřát oddechu. Občas mne tedy otravovaly dialogy, kterých bylo na můj vkus možná trochu moc. Příběh nijak moc nerozvíjejí, spíše charaktery postav. Což je fajn, ale já chtěl víc bojovat, abych získával renown za zabité nepřátele, a mohl tak skillovat moje postavy. Opravdu super je, že když někdy vrazím spoustu renownu do jedné postavy, tak mi posléze může kdykoliv zmizet, protože ‚nečekaná situace.‘ Nicméně to patří k riziku hry, a onen aspekt nepředvídatelnosti koresponduje s tíživou situací putovních družin. Pořád je to z bláta do louže. Nepřátelé, nehody, hlad, nemoci, stres a úzkost, vyčerpání, ztráta blízkých, ztráta domova, zima, konec světa… Když mi došly zásoby jídla a začali ubývat družiníci, tak jsem zaúpěl a jen se modlil, abych brzy narazil na nějaký zdroj potravy, aby mi chudáci všichni nevymřeli. A to nemluvím o varlech (ehm…), kteří jsou od přírody vymírající rasou. V těch jsem se ostatně poněkud ztrácel a doteď nemám vlastně přehled, kdo je kdo. Ale je to asi jedno. Jinak všechny ostatní postavy jsou pro mě docela dobře zapamatovatelné.

Nejvíc mě pak překvapilo zakončení prvního dílu. Osud tomu chtěl, že jsem přišel o Rooku (pardon, o Rooka) a zůstala mi na krku chuděra sirotka Alette. Zpropadený Bellower. A co ten Had? O něm snad více příště.

Jinak komu se líbí tématika hry a vůbec severská mytologie, tak tomu bych doporučil komiksovou jednohubku Asgard, kde ale jde víc o to jedno zviřátko.

Pokračování u druhého dílu…

Přejít na druhý díl.
Přejít na třetí díl.

Pro: Vyhovuje mi soubojový systém; super animace a celkově art; náběh na epický příběh; rozumná délka; hudba; nutnost rozhodování.

Proti: Hodně dialogů; malá variabilita nepřátel.

+16
  • PC 90
O Banner Sáze jsem nevěděl mnoho. Znal jsem ji spíše okrajově a věděl jsem jen cosi o tom, že její vývoj byl podpořen na Kickstarteru. Co ale podporovatelé vlastně podpořili? To jsem se vydal zjistit po doporučení od BINGMANa. A ze srdce mu za to děkuji.

Zprvu mě trochu děsil taktický tahový boj. Na první pohled bylo všude spoustu značek a tlačítek, které něco znamenaly, a já vlastně nerozuměl, co se po mně chce. Natož pak abych chápal pravidla, která mi byla hned na začátku pracně vysvětlována. Po nějaké době se ale ta hustá mlha zapříčiňující mou dezorientovanost rozplynula a já si mohl začít naplno užívat děj a hratelnost této skvostné hry.

Hned na začátek (bloody hell, to už je to třetí odstavec?) musím říct, že něco tak výjimečného jsem opravdu nečekal. Grafické ztvárnění, zvuky, příběh a nakonec i ty je taktické boje mi přišly skvělé. Pravda je, že kolikrát jsem si řekl něco ve smyslu: "Umm, tady by to šlo vylepšit. Tohle bych udělal trošku jinak. Něčeho bych ubral a něčeho zase přidal." Ale i tak hra ve svém konečném stavu působí nanejvýš dobře.

Užil jsem si spoustu zvratů, kdy vlastně nevíte, na čem jste a komu můžete věřit. Bavilo mě potulování nebo spíš utíkání? obrovských světem s bohatou historií. Velkým plusem (i když mě to moc nepotěšilo) bylo nekompromisní usmrcení postav, i když jste si je po celou dobu pracně levelovali a třeba jim i koupili drahý předmět. To všechno zabalené v úžasné grafice, na kterou se chci dívat znova a znova. Všechno má ale své mouchy. Ocenil bych více animací, ne jen jednu a tu samou postavu na rozmazaném pozadí. Bylo by fajn, kdyby vás hra o trochu víc trestala, když se vám boj nepovede. Člověk by se musel trochu víc zamyslet nad tím, jestli má další boj ještě cenu. A takových věcí, kdy si tohle řeknete, je tam prostě trochu víc. A to je možná škoda.

Ve výsledku ale ani nic z toho neubírá hře kvality. Ačkoliv je to hra jednoduchá a nestojí na žádném velkém geniálním nápadu. Moc věcí, které ve hře budete dělat, taky není. Všechny jsou ale zvládnuty s takovou lehkostí, že nejde jinak, než si hru užít od začátku až do konce. A hlavně pro milovníky Game Booků... tohle bude něco pro vás. Já si chrochtal. A chci vědět, co bylo dál.

Pro: grafika, příběh, atmosféra

Proti: pár věcí, které by chtělo trochu vylepšit

+12